S: Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas)

Neděle v 2:52 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas)

Někde jsem četla, že styl psaní Sarah J. Maas prostě milujete nebo nesnášíte a že je tomu tak i u této fantasy série - má své obdivovatele, kteří ji milujou nebo zklamané čtenáře, které Feyřin příběh nenadchl. Byla jsem strašně nedočkavá, až se k prvnímu dílu taky dostanu a udělám si vlastní názor. Obzvlášť proto, že jsem od této slavné autorky zatím nic nečetla, i když mám v knihovničce první díly obou sérií (Dvoru i Skleněného trůnu). Jak se mi Dvůr trnů a růží líbil? No řekněme, že se neřadím ani ke skupině milovníků, ani ke zklamaným - jsem někde na hranici mezi nimi. Nenadchla jsem se tolik, kolik bych chtěla, přesto nemůžu říct, že by mě vílí svět nezaujal...

Vydavatelství: CooBoo (CZ), Slovart (SK)

1.DÍL: Dvůr trnů a růží (Na dvore z z tŕňov a ruží)


ANOTACE: Keď devätnásťročná lovkyňa Feyre zabije v lese vlka, na prah jej domu dorazí nebezpečný netvor, ktorý sa dožaduje odplaty. Feyre sa razom ocitá uprostred zákernej čarovnej krajiny, ktorú pozná len z rozprávok a legiend. Až tam zistí, že jej uchvatiteľ nie je žiadny netvor, ale príslušník rasy smrteľne nebezpečných a nesmrteľných férov, ktorí kedysi vládli celému svetu. A volá sa Tamlin. Na jeho panstve si postupne uvedomuje, že ľadová nevraživosť, ktorú k nemu pociťovala, sa premieňa na spaľujúcu vášeň, čo pohlcuje všetky klamstvá a výstrahy o prekrásnom, no nebezpečnom svete férov. Férsku krajinu však zahaľuje prastarý zlovestný tieň. Feyre musí objaviť spôsob, ako ho zastaviť... inak má na svedomí Tamlina a celú férsku rasu.

Devatenáctiletá Feyre žije v malé polorozpadlé chajdě se svým neschopným otcem a lenivými staršími sestrami. Kdysi byli bohatou měšťanskou rodinou, pak ale rodičům nevyšel obchodní plán a o peníze ze dne na den přišli. Matka zemřela a když pak přišli vymahači, bylo zle - Feyřina otce dokopali tak, že už se nikdy nemohl bezbolestně postavit na nohy. (Nebo se tak alespoň tvářil.) Starší sestry by se práce nikdy nechytly, tak padl chod domácnosti na mladou Feyre. Naučila se lovit, aby všechny uživila. Jednoho dne se jí podaří dotáhnout z lesa zvláštní úlovek - stříbřitou vlčí kůži, kterou stáhla z opravdového féra. (Já četla slovenské vydání, kde je vílí národ přeložen jako "férové", což se mi i víc líbí, než číst o mužských postavách jako o vílách...)

Posledný raz som pozrela na mŕtvolu vlka. Jeho druhé zlatisté oko teraz pozeralo na oblohu obťažkanú snehom a na chvílu som si priala, aby som dokázala cítiť ľútosť k tomuto mŕtvému zvieraťu.
Lenže toto bol les a panovala tu krutá zima. (s.16)


Jen co se ale sestrám podaří kožešinu prodat na trhu, do domečku jim vtrhne děsivá bestie. Zlatý vlk s parožím, který žádá odplatu za smrt svého přítele. Cenou za zabití féra je smrt, netvorovi se ale mladé lovkyně zželí a rozhodne si ji odvést na svůj dvůr. Tam musí zůstat až do smrti. Feyra nemá moc na výběr a s nenávistí v srdci se vydává na území férů, které ji už od dětství učili nenávidět. Brzo ale poznává skutečnou tvář vládce jarního dvoru Tamlina a zjišťuje, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Dostává se do světa, kde ji chcou skřítci nalákat do křoví a tam sežrat, kde jí beztvará mlha šeptá do uší, že by si jejím masem ráda naplnila bříško a kde vílám trhají silnější férové ze zad křídla... Oproti vší té bolesti ale stojí Tamlin - krásný, tajemný a divoký nejvyšší lord, který se snaží ke své zajatkyni chovat nejlépe, jak dokáže...

Až na záver sa Tamlin pozrel na maľbu lúky s hviezdnym svitom. Uznanlivo prikývol. Ukázal však na obraz zasneženého lesa. "Tento. Chcem tento."
"Je chladný a smutný," povedala som kŕčovito. "Vôbec sa na toto miesto nehodí."
Pristúpil k nemu a úsmev, ktorý mi venoval, bol krajší ako hocijaká čarovná lúka alebo jazero hviezd.
"Aj tak ho chcem," povedal potichu. (s.209-210)


Jak už jsem zmínila, koupila jsem si slovenskou verzi, a to prostě proto, že se mi víc líbila obálka. Ona si je s tou českou dost podobná, ale font písma je bližší anglickému originálu a má bílou barvu, na rozdíl od české stříbrné (která se, jak jsem si všimla, ráda rychle ošoupává). Slovenské vydání má i více trnitých ornamentů, které jsou vyvedené průhledným gelem, takže je objevíte, až při pohledu zblízka. Nádherný design. Za sebe tuto verzi doporučuju i po stránce překladu, přestože nemám s čím porovnávat, jelikož jsem českou ani anglickou verzi zatím nečetla. Každopádně se mi knížka četla dobře, na korekturu tedy nadávat nemůžu.

Co se ale týče obsahu, pár věcí mi přeci jen nesedlo. Největší problém jsem měla s postavami - většina mi buďto lezla na nervy nebo mi byla úplně lhostejná. Hlavní hrdinka byla místy tak nablble naivní, až jsem měla chuť ji vytáhnout z knížky a zatřást s ní, aby se probrala. Obzvlášť první třetina knížky byla utrpením - Feyre si pořád tvrdohlavě stála na svém a chovala se jako trucovité děcko. Nechápala jsem ani její motivaci, s jakou se neustále táhla domů. Její rodina si z ní udělala Popelku a ona se i tak zajímala jen o to, jak Tamlinovi zdrhnout zpátky k nim. Nepochopitelné. Na druhou stranu ani postava Tamlina mi nijak k srdci nepřirostla. Přišel mi strašně plochý a nevýrazný, místy dokonce falešný. V závěru knížky nám sice autorka vysvětlí, oč Tamlinovi celou dobu šlo, přesto mi to nepomohlo, si k tomuto vílovi vytvořit vztah. Jediná postava, která mě zaujala, byl temný Rhysand. Toho ale bylo v příběhu příliš málo na to, aby se děj mohl postavit pouze na něm. Kdyby byl hlavní postavou on, možná bych hodnotila knížku lépe - snad v příštím díle... ;)


Hodnocení: 70% Jak "Na dvore z tŕňov a ruží" nakonec zhodnotit? Ještě teď jsem ze svých dojmů zmatená. Rozhodně jsem se u čtení nenudila, ale to spíš zásluhou autorčina úžasného spisovatelského umění, než že by snad děj byl natolik zajímavý. Vlastně jde spíš o průměrnou (leč hezky napsanou) fantasy o vílách a bubácích. První třetina knížky je kombinace Popelky s Kráskou a Zvířetem, což by mi nevadilo, v dnešní době se neokoukaný námět hledá vážně těžko. Jenže Hlavní hrdinka se neustále nimrá ve svých pocitech a krom toho se nic moc neděje. Sledujeme, jak jí Tamlin podstrojuje a snaží se být milý, zatímco Feyre ofučaně trucuje a mračí se na všechny okolo. Někde v polovině knížky příběh naštěstí přidá na otáčkách a dočkáme se příchodu nové (a konečně zajímavé) postavy Rhysanda, který dokáže pozdvihnout výsledné dílko o hvězdičku výš. Feyre se začíná chovat dospěleji, odhaluje tajemství záhadné kledby, kvůli níž si nemůže nikdo z jarního dvora sundat z obličeje masku a přichází taky hlavní záporačka,... Co se týče těch záporných postav, ty autorka dokázala vykreslit skvěle - všichni mě štvali. Bohužel si mě nedokázaly dostatečně získat ty kladné. Uvidím, jak tomu bude u druhého dílu, ale pokud se dočkám víc Rhysanda a míň Feyřina kňourání, mohlo by to dopadnout ještě líp. Nakonec mě čtení "Dvoru" bavilo a hlavně závěrečná část měla tu správnou šťávu, kterou jsem od všemi opěvované autorky čekala. Právě díky závěru (a Rhysandovi) dávám konečné hodnocení 4 hvězdy. Doufám, že další díly budou jenom lepší...

Další díly série:
2.díl: Dvůr mlhy a hněvu (Na dvore z hmly a besu)
3.díl: Dvůr křídel a zmaru (slovenský název neznámý)
 

NHM #25: Daredevil

Pátek v 3:19 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Daredevil rozhodně patří mezi nejznamější a nejvýraznější postavy marvelovského světa. Snad ani neexistuje komiksový nadšenec, který by neslyšel o slepém právníkovi z Hell's Kitchen. Já ale musím přiznat, že ač mi bylo jméno Daredevil dobře známé, nikdy jsem žádný jeho komiks nečetla, dokonce jsem ani neviděla film nebo seriál na Netflixu. Jsem ostuda, já vím! Rozhodla jsem se to ale napravit a nemohla bych si do začátku zvolit lepší příběh, než je Millerův "Muž beze strachu". Kdo ho už četl (zřejmě většina lidí kromě mě), ten ví, že je to úžasné dílo. A kdo ho nečetl, ten by si ho určitě přečíst měl!

Nakladatelství: Hachette (CZ)


ANOTACE: Je slepý, ale ostatní smysly má vybroušené k nadlidské dokonalosti. Matt Murdock je Daredevil, Muž beze strachu. Nejprve se se Stanem Leem vrátíme na samý počátek v komiksu Daredevil č. 1, a pak dojde na jeden z nejúžasnějších příběhů vydavatelství Marvel Comics, na Muže beze strachu. Nechte se unést definitivní podobou původu jednoho z největších hrdinů Marvelu tak, jak jej ztvárnily ikony Frank Miller a John Romita jr. Sledujte, jak malý chlapec vyrůstá v symbol, v muže odhodlaného vyčistit zkorumpované podsvětí newyorské čtvrti Hells Kitchen.

Obsahuje komiksy:
  • Daredevil (Vol 1) č.1: Daredevilův původ
  • Daredevil: Muž beze strachu č. 1-5.

Než se ale dostaneme k legendárnímu Muži beze strachu, podívejme se na Daredevilovy první krůčky na stranách komiksu s retro sešitem "Daredevilův původ". Scénář má na svědomí světoznámý Stan Lee, který si tuto postavu i vymyslel. A že chudákovi Daredevilovi teda napsal pěknou minulost! Smutné dětství bez maminky, šikana ze strany spolužáků, smrt otce a slepota... Daredevil se s osudem vyrovnává po svém a rozhodne se najít vrahy svého otce. To je ve zkratce děj prvního sešitu - příběh plyne překvapivě svižně a přestože jde o ukecané retro, nenudila jsem se u něho, právě naopak. Už tento starší příběh upoutal mou pozornost.


Kresba Billa Everetta mě trochu mátla - některé panely byly nakreslené vážně pěkně (hlavně detaily na obličeje), jiné byly až trapně odfláknuté. Nejhorší byl asi pohled na Daredevilův žlutočerný obleček. Koukat se na něho déle, asi z toho taky radši oslepnu. Naštěstí měli podobný názor i první čtenáři, kteří se zasloužili o to, aby tvůrci Daredevila po pár číslech převlíkli. Dobře udělali, červená mu sluší mnohem líp.


Barvu oblečku ale nemusíme moc řešit, protože v hlavním tahounu svazku - pětidílném příběhu "Muž beze strachu", najdeme novější verzi Daredevilova původu a hlavní hrdina se tu objevuje víceméně jen v civilním oblečení. Příběh je vlastně znovu to samé, co jsme si přečetli už v prvním retro sešitu, jen roztahanější a hezčeji nakreslené. Mohla by to být už trochu nuda - číst znovu to samé, to by to ale nesměl psát Frank Miller. Tento autor je legenda a díky tomuto komiksu chápu proč. I když si děj plyne pomalu a nenajdeme v něm zrovna moc akce, napsaný je dokonale a čtenáři se vryje pod kůzi.


Dětství Matta Murdocka se ani v této verzi moc nezměnilo. Vyrůstal jen s otcem, vysloužilým boxerem a neměli moc peněz, taťka byl proto nucený přijímat práce, na které nebyl hrdý. Pomáhal v podsvětí vymáhat peníze a fingovat výsledky zápasů. Malý Matt se mezitím doma poctivě učil a otec ho plánoval poslat na vysokou. Pak ale nasal onen osudný den, kdy Matt uviděl nákladní auto, jak se řítí na důchodce přecházejícího cestu. Když náš hlavní hrdina dědulu odstrčil cesty, náklaďák se převrhnul a do očí se mu dostal radioaktivní odpad, který auto převáželo. Ani slepota chlapci nezabránila být nejlepším studentem a dostat se na právní fakultu. Pak mu ale mafiáni zabili otce a Mattův život nabral nový směr...


Abychom ale nemluvili jen o tom, v čem si je Millerova verze podobná s tou od Stana Leeho, koukněme i na rozdíly. Nejvýraznějším je rozhodně využití postavy Elektry. Jde vidět, že tahleta vyšinutá vražedkyně prostě Millerovi sedne. I když se v tomto svazku mihne jen na několika málo stránkách, pokaždé vás dostane. Dokonale zastíní Matta Murdocka a vy toužíte jen po tom, aby byl příběh věnovaný radši jí. Taky mě zaujalo, s jakou lehkostí je jejich románek popisovaný. Málo slov, málo společných panelů, spíš jen jakýsi emoční náboj, který je mezi touhle dvojicí krásně hmatatelný.


Velkou zásluhu na tom má i zajímavá kresba Johna Romity Jr., která je úžasně propracovaná a dokonale ladí k Milleru stylu vyprávění. Líbí se mi také to, jak si Romita pohrává s detaily a jak prokresluje pozadí. Když se podíváme na stránku jako na celek, tak to tolik nevynikne, ale pokud se zaměříme na každý jednotlivý panel zvlášť, nedá se nežasnout.


Obzvlášť kouzelné jsou právě strany věnované romantické lince s Elektrou - dvojstránka, kde sněží mě nadchla. Jedinou vadou na kráse je pro mě bohužel sama Elektra. Ač je to kouzelně šílená postava, v Romitově podání vidím pouze tu šílenost... Totiž... připomíná mi zlou čarodějnici z pohádky a rozhodně mi nepříjde ani kapku sexy. :/ Škoda.


Hodnocení: 95% Přestože obě dílka, které tento svazek NHMka obsahuje už česky dávno vyšla (retro sešit v UKK #85 a Muž beze strachu jako "Daredevil: Rok jedna"), já se s Daredevilem seznamovala úplně poprvé a musím říct, že jsem si nemohla přát lepší představení. Starší sešit "Daredevilův původ" byl až překvapivě dobrý, na to, že jde o retro. Sice trošku moc ukecaný, ale rozhodně ne nudný. Daredevil měl origin, který by mu jiní superhrdinové mohli závidět. Hlavním tahounem je ale Millerův "Muž beze strachu" a ten je prostě úžasný. Skvěle napsaný i nakreslený příběh s úžasně vyšinutou vražedkyní Elektrou ve vedlejší roli patří mezi ty, na které po přečtení tak lehce nezapomenete. Místy mi sice přišlo, že je Matt Murdock oproti Elektře až příliš nevýraznou postavou, ale ono je to asi dobře - právě proto je jejich vztah tak zajímavý. Bavilo mě to. Určitě jde o jeden z nejlepších komiksů, které v rámci Nejmocnějších hrdinů Marvelu vyšly a asi i jeden z nejlepších v mé knihovničce. Ráda si ho někdy znovu přečtu a nezabrání mi v tom ani to, že mi Romitova Elektra vzhledově připomína zlou čarodějnici... :D

NHM #20: Punisher

12. června 2018 v 20:36 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Punishera jsem si chtěla přečíst už ode dne, co jeho svazek vyšel, ale jaksi se mi pořád nedařilo si najít čas. Trošku mě od odrazovala i starší kresba se spoustou bublin - bála jsem se, že nad čtením strávím až příliš mnoho času, který v poslední době dost postrádám. Nakonec jsem se do něj ale přeci jen pustila, a to jen díky mé ročníkové práci, kde postava Franka Castla zaujímá významné místo. A jsem ráda, že jsem si "Krvavý kruh" přečetla, protože to bylo stokrát lepší, než jsem na první pohled čekala…

Nakladatelství: Hachette (CZ)


ANOTACE: Punishera, nejslavnějšího antihrdinu z arzenálu Marvelu, není třeba představovat. Je brutální, děsivý, nemilosrdně efektivní a absolutně smrtící...a lační po spravedlnosti. V této knize budete svědky vůbec první akce tohto všudypřítomného mstitele na stránkách marvelovských komiksů, když se mu na mušce ocitne úžasný Spider-Man. A pak vám Steven Grant a Mike Zack představí zabijákovo znovuzrození v Krvavém kruhu, příběhu, který z Punishera učinil ikonu Marvelu.

Obsahuje komiksy:
  • Amazing Spider-Man č.129 (Punisher útočí dvakrát)
  • Punisher č.1-5 (Krvavý kruh)
Punisher je zvláštní postava. Je na své vlastní cestě za spravedlností a běda tomu, kdo mu ji zkříží. Je vtipné, že přestože je Frank Castle obyčejný válečný veterán, bojí se ho i super-lidi s nadpřirozenými schopnostmi. Daredevil se ho už roky vytrvale snaží nahnat za mříže a ani kruťácký Wolverine zrovna netouží po kamarádství s obávaným Punisherem. Taková postava rozhodně pozornost zaslouží a já byla ohromně zvědavá, jak jeho samostatný příběh zafunguje…


Před "Krvavým kruhem" ale najdeme ještě retro sešit Amazing Spider-Mana (Punisher útočí dvakrát), kde se Punisher poprvé objevil. Příběh je docela vytrhnutý z kontextu, takže si ho čtenář moc neužije, ale jako představení postavy fajn. Punisher tady naletí tajemnému padouchovi Jackalovi, uvěří mu, že je Spider-Man vrah a vydá se ho zastřelit. Přestože se mu Peter snaží vysvětlit, že on je ten dobrý, Punishera moc na vysvětlovačky neužije. Naštěstí se Jackal neudrží a brzo odhalí svou pravou povahu…


Následuje hlavní tahoun svazku, a to pětisvazkový samostatný příběh "Krvavý kruh", kterým si Punisher získal pozornost tisíců čtenářů po celém světě. Do děje se dostáváme právě ve chvíli, kdy Franka v poutech odvádí do jeho cely ve věznici na Rykerově ostrově.


Spoluvězni se vystrašeně snaží nového "kamaráda" nenaštvat, a kdyby i ano, Punisher si s problémy hravě poradí. (S kapkou ironického humoru, který já prostě miluju a u někoho jako je slavný Punisher jsem to fakt nečekala. Bod nahoru!) Nikdo z obyčejných vězňů ale netuší, že Frank je tu na své vlastní misi. Je rozhodnutý zjistit, kdo mu posledně přimíchal do jídla drogu a pokusil se ho tím otrávit. Viník se brzy prozradí sám svým vyplašeným pohledem a našemu hlavnímu hrdinovi stačí jen sledovat jeho stopy, aby objevil skutečného viníka.


Náhodou se tím však přimotá do tajné akce Dona Cervella, který plánuje s několika dalšími neřády útěk z vězení. Slíbí, že Punishera vezmou se sebou, i když ani jedna strana té druhé úplně nevěří. Navíc se s Frankem spojí tajná organizace Trust, která mu slíbí svobodu, pokud s nimi naváže spolupráci. Frank je však vlk samotář a neznámým nadšencům toužícím po vyčištění ulic od zločinu zrovna nedůvěřuje. Radši jedná na vlastní pěst. A nepřejte si vidět tu řežbu, která přijde, když náš hrdina odhalí pravého zloducha, stojícího za všemi problémy…


Hodnocení: 70% Punisher je ohromně zajímavá postava, to se mu nedá upřít. Jako seznámení s hrdinou byl tento svazek NHM perfektní - ukázal nám jeho první chvíle na stránkách komiksu, také jeho významnou sólovku, která si pozornost rozhodně zaslouží a na závěr přidal i několik zajímavých bonusů. První retro sešit se samozřejmě nedá moc dobře zhodnotit, protože je jen vytrženým kouskem ze Spider-Mana. Děj jako takový to moc nemá, jen koukáme na to, jak se rube Spider-Man s komiksovým nováčkem Punisherem a sem tam padne nějaká zajímavá hláška (z úst Punishera samozřejmě, Peter prostě vtipný není). Kresba nic moc, obličej Punishera je úplná tragédie a ani kolorizace mi nesedla. Tento typ retra prostě není můj šálek kávy. O něco novější pětidílný příběh "Krvavý kruh" je úplně jiná liga. Přestože stále nejde o žádnou moderní kresbu, dá se na to koukat a některé panely byly až překvapivě dobře nakreslené. Minimálně Frank už nevypadá jako opičák...


Hlavním plusem "Krvavého kruhu" však není kresba, ale příběh. První sešit mi dost připomínal filmy typu "útěk z vězení", a ty já můžu, takže jsem byla spokojená. S dalšími čísly to už šlo mírně z kopce. Popravdě nechápu, co některým čtenářům přišlo na rozuzlení překvapivé a nápadité, protože mně to připadalo jako klasická zápletka špionážního románu - nic extra výjimečného. S každou další stránkou navíc Frank propadal čím dál většímu smutku a depresím, takže vymizely i vtipné rýpance, které se mi líbily na začátku. A kresba mi přišla taky čím dál jednodušší s menším důrazem na detaily. I tak jsem ale nebyla zklamaná. Přestože bych byla radši, kdyby se celý příběh nesl víc v tónu prvního sešitu z věznice, u čtení jsem se bavila.


Je mi jasné, že tohle nebude patřit mezi ty nejlepší příběhy s Punisherem, přeci jen už uplynulo pár desítek let od jeho vytvoření a dnešní komiksy už jsou někde jinde. Ráda si přečtu nějaký další Punisherův svazek a jsem si jistá, že budu spokojená. Jako postava určitě za pozornost stojí.
 


NHM #38: Ghost Rider

11. června 2018 v 18:37 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Vzhledem k tomu, že se mi už blíží termín odevzdání mé ročníkové práce a já zatím napsala jen jednu stránku, rozhodla jsem se na ní trošku zapracovat. Díky tomu teď můžete očekávat pár recenzí na komiksy z NHM, jelikož je moje práce zaměřená na spravedlivé superhrdiny - konkrétně na Platónovu spravedlnost versus komiksová multiversa a zrovna Ghost Rider je jeden z mnou vybraných kandidátů na personifikovanou spravedlnost. Samozřejmě, že jeho spravedlnost má spíš podobu "oko za oko", ale obecně trestá zlo, což mu vysloužilo zasloužené místo v mém žebříčku…

Nakladatelství: Hachette (CZ)


ANOTACE: Johny Blaze uzavřel smlouvu s ďáblem...a prohrál! Teď křižuje zemi jako Ghost Rider, velkolepý rychlý přízrak! Ghost Rider si prokopal cestu na výsluní v roce 1972 a rozpálil celý komiksový svět! Seznamte se s původem vynikajícího kaskadéra Johnnyho Blaze, zatímco vám Dům nápadů představí zbrusu nový typ superhladiny. Pak se přidáte k Johnnymu na cestě skrz temnou stranu marvelovského vesmíru, když jeho planoucí zuřivost přetrhne řetězy Začarovaného kruhu, aby znovu vyjel!

Obsahuje komiksy:
  • Marvel Spotlight (Vol 1) č.5
  • Ghost Rider (Vol 6) č.1-7
Ghost Rider je ukázkou toho, jak se po sedmdesátých letech uvolnila pravidla svazující Marvelovské tvůrce. Do té doby si mohli jen nechat zdát o využití postav démonů, duchů nebo strašidel, když však začaly přicházet první hororové příběhy, čtenáři si je okamžitě oblíbili a chtěli víc. Přízrak pomsty "Ghost Rider" vsadil na drsný vzhled motorkáře s hořící lebkou místo hlavy a tím si vydobyl vlastní pravidelně vydávanou sérii. Jaký ale byl jeho první příběh? Stálo to za to?


Poprvé se Ghost Rider objevil v Marvel Spotlight č.5 a tento komiks samozřejmě nemohl v NHMku chybět. Jde vlastně o origin kaskadéra Johnnyho Blaze - nejznámějšího Ridera ze všech. Jeho příběh byl i zfilmovaný, takže pokud jste viděli film s Nicolasem Cagem v hlavní roli, bude vám děj prvního sešitu připadat hodně povědomý. Mladý Johnny slíbí svoji duši ďáblovi, pokud vyléčí nevyléčitelnou nemoc jeho nevlastního otce. Ďábel souhlasí a starého pána vyléčí, ten se však chvíli na to zabije na motorce. Johnnymu dojde, že ho démon Mephisto podvedl, nic se však nedá dělat a musí přijmout svůj úděl - měnit se v jezdce s hořící lebkou a nahánět po nocích zločince…


Pak následuje novější příběh Daniela Waye s moderní kresbou - 7 sešitů Ghost Riderovy šesté série. První čtyři sešity obsahují příběh "Začarovaný kruh". Jako první čtenáři padne do oka parádní kresba Javiera Saltarese a kolorizace Dana Browna. Johnny je uvězněný v pekle a snaží se odtamtud za každou cenu dostat.


Když se mu to konečně podaří, přicestuje s ním na zem několik stovek démonů, kteří jsou připravení rozpoutat apokalypsu a prolít potoky nevinné krve. (Nechci spoilerovat, ale vysvětlení toho, co jsou tito démoni zač opravdu stojí za to!) Mezitím se okolo Johnnyho začne ochomýtat Doktor Strange, který jako nejvyšší čaroděj Země zacítil průnik dimenzemi a přiletěl to prozkoumat. Jejich rozhovor nedopadne zrovna dobře a Johnny se až díky zásahu vyšší moci dozví, co to vlastně svým příchodem odstartoval.


Následuje sešit č.5 "Den, kdy se Johnny vrátil domů", což je vlastně taková retrospektiva příběhu z "Marvel Spotlight č.5". Náš hlavní hrdina se vrací do míst, kde prožil dětství a vzpomíná na své pravé rodiče i rodinu, která se ho následně ujala. Navíc se dozvíme pár nových zlomků vzpomínek na Roxanne, jeho velkou lásku a jak to s jejich vztahem dopadlo. Tato verze je mnohem méně naivní než původní retro sešit a ani Roxanne tu nevyznívá jako taková ufňukaná sebestředná blbka. Fajn osvěžení Johnnyho minulosti.


Poslední dva sešity č.6 a 7 obsahují příběh "Pekelný dluh". Okamžitě si všimnete, že se změnila vizuální podoba - kresbu má nově na svědomí Richard Corben. Bohužel mi tahle změna absolutně nesedla a přišlo mi, jakoby dějovou linku rozsekla na dvě nesourodé poloviny. A tím nechci říct, že by se mi tato kresba nelíbila, ona má něco do sebe, jen mi nesedí ke Ghost Riderovi ani k první polovině příběhu, která se držela spíš v temnější strašidelnější rovině, zatímco šestý a sedmý sešit místy připomíná parodii. Stačí se podívat na dvě verze ďábla Mephista a hned pochopíte, na co narážím…


Hodnocení: 90% Na Ghost Ridera jsem byla opravdu zvědavá, přeci jen jde o postavu, která se dost vymyká běžnému prototypu marvelovského superhrdiny. Johnny Blaze je na první pohled sympaťák - obyčejný dobrosrdečný chlap, který naletěl ďáblovi, upsal svou duši a teď neví, jak z téhle šlamastyky ven. Nedivím se, že jeho příběh čtenáře zaujal od prvního čísla. Starší sešit "Marvel Spotlight" mě překvapivě hodně bavil. Kresba nebyla úplně nejhorší, dalo se na to koukat a i příběh plynul svižně a byl plný zajímavých zvratů. Jediné, co mě vysloveně prudilo, byla postava Johnnyho milenky Roxanny, která pořád kňourala, bulela, psychicky vydírala a celkově se chovala jako otravné rozmazlené děcko. Přesto mě tento sešit dokázal skvěle navnadit na další Ghost Riderovy příhody.

"Začarovaný kruh" byl perfektní, a kdyby se i zbytek držel jeho kvality, dala bych jasných 100%. Líbila se mi kresba, bavil mě příběh a vysvětlení příchodu démonů na Zemi bylo prostě epické. Připomnělo mi to ty lepší řady seriálu Supernatural (Lovci duchů), kdy Sam s Deanem bojují proti Lilithiným pečetím. Skvělý nápad a já byla zvědavá, jak to dopadne. Samozřejmě se v tomto svazku rozuzlení nedočkáme - příběh končí nedokončeně a je mi to docela líto. Je mi jasné, že celou řadu (35 sešitů) do jednoho NHMka narvat prostě nejde, ale i tak je to škoda. Zajímalo by mě, jak to Johnny nakonec rozlouskne. A to i přesto, že mě poslední dva sešity docela zklamaly. Neladily ke zbytku knížky jak kresbou, tak zmateným stylem vyprávění a nejvíc mi vadilo, že se vytratilo to mrazivé temno, které mi ke Ghost Riderovi prostě sedělo. Navíc poslední stránky mi připomněly (opět) seriál Supernatural, avšak tu sérii, kde začalo být míň lovení duchů a víc nudné andělské politiky… Škoda. Díky posledním dvěma sešitům musím strhnout pár bodů, ale i tak hodnotím tento svazek velmi kladně a rozhodně jde o jedno z nejlepších dílek vydaných v rámci NHM.


PS: Hrozně ráda bych si přečetla navazující 8.-11. díl "Ledenda o Ospalé díře", kde Ghost Rider bojuje proti Jack O´Lanternovi. (Kresba se opět vrací do rukou Saltarese.) Ach jo, já si to asi seženu v originále! Tohle je komiksová série, která mi pěkně padla do noty... :)

Shrnutí BŘEZEN (03/2018)

8. června 2018 v 7:12 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí BŘEZEN (03/2018)

Tohle už je vážně rekord! Nejopožděnější měsíční shrnutí v historii Knižního Mixéru - máme červen a já teprve spisuju shrnutí za březen. Tragédie! :D Můžu se vymluvit na školu, zkoušky a hodně práce, ale výsledkem je, že bych se měla trošku stydět a hodně máknout... Ještě mi zbývá dopsatpár shrnutí, tak honem honem mrkněme na to, co jsem si v březnu koupila nového, ať můžu pracovat na "dubnu"... ;)

Koupené knihy: (11)

1) NHM #27: Scarlet Witch
2) NHM #29: Blade
3) NHM #40: Silver Surfer
4) DCKK #31: Superman: Brainiac
5) Rocket: Chlupatý a nebezpečný
6) Gemina (Amie Kaufman, Jay Kristoff)
7) Replika (Lauren Oliverová)
8) Causa Mortis (Marek Hladký, Jitka Hladká)
9) Ztracená brána (Arnošt Vašíček)
10) Žena v černém - Anděl smrti (Martyn Waites)
11) Šedík a Bubi (Milan Starý)


Co se týče komiksů, měla jsem v březnu šťastný měsíc. Podařilo se mi ulovit hned tři NHMka za dobrou cenu, takže se moje sbírka rozrostla o chybějící Scarlet Witch, Bladea a nového Silver Sulfera. Krom toho jsem vzala na milost i DCKK a mého nepříliš oblíbeného hrdinu Supermana. Přestože ho zrovna nemusím, příběh Brainiac mě na první pohled zaujal, tak snad to nebude úplná blbost... :D


Nakonec ještě jeden kousek mimo komiksové komplety, a to čerstvá novinka Rocket: Chlupatý a nebezpečný. Narozdíl od Supermana, Rocketa můžu a ani z nedávno vydaných Strážců galaxie jsem nebyla nijak extra zklamaná, takže jasná koupě...


Co se týče klasických knížek, taky mi přibylo pár zajímavých kousků. Stejně jako většina z těch, kdo přečetli Illuminae, i já jsem se nemohla dočkat druhého dílu. Bylo jen otázkou času, kdy se Gemina objeví v mé knihovničce. Jen škoda, že jsem si doteď nenašla dostatek času, abych si ji mohla přečíst, moc se na ni těším. Stejně tak jsem natěšená i na novou YA knížku Replika, kterou jste už určitě taky viděli. Stejně jako Gemina, i Replika je zvláštní svojí formou - zatímco u Geminy jsou texty tvořené úryvky, přepisy rozhovorů a podobnými "blbinkami", Replika obsahuje dva příběhy (každý z jedné strany knihy), které se uprostřed setkávají...


A protože se v březnu konal v Ostravě knižní veletrh a mně se podařilo na něj vyhrát lístky (moc moc moc děkuji "Světu mezi řádky"), jely jsme se s mamkou do Ostravy podívat a nakoupily si pár dalších kousků do knihovničky. Kromě zmíněné Repliky nás u stánku nakladatelství Epocha zaujala Causa Mortis a neodolaly jsme ani Ztracené bráně od skvělého Arnošta Vašíčka, který na veletrhu také přednášel. Pokud vás zajímá, co za knížky si vyhlídla moje mamča, můžete mrknout do reportu z akce.



No a abych nezapomněla... z Knižního klubu jsem si objednala ještě druhý díl Ženy v černém: Anděl smrti. Byla za dobrou cenu a já byla po shlédnutí filmu na knižní předlohu hodně zvědavá... :)


Posledním koupeným březnovým přírůstkem je pak dětská knížka Šedík a Bubi, která mi padla do oka, když jsem byla s mamkou na nákup v Globusu. Vytvořilo ji české duo autorů a jde o dílko vhodné i pro začínající čtenáře - používá zvláštní font písma a míchá různé typy slohu. Já ji ale chtěla proto, že vypráví o opuštěném kocourkovi. Já a knížky o kočkách, no... Nikdy neodolám... :D Tahle je navíc moc pěkně ilustrovaná a v knihovničce mi prostě nemohla chybět!


Recenzní výtisky: (5)

1) Michael Jackson: Zpátky v čase (Daryl Easlea, Ndugu Chancler)
2) Kompletní historie Black Sabbath - Kde číhá zlo (Joel McIver)
3) Neplakej (Mary Kubica)
4) Knihkupkyně (Cynthia Swanson)
5) První život (Gena Showalter)

Březen mi přinesl taky pěknou hromádku recenzních výtisků - snažím se je trošku omezovat, protože ještě spoustu recenzáčků nemám přečtených, ale ono se to prostě nedá! Obzvlášť, když nakladatelství Omega v poslední době vydává tak skvělé knížky! Obrovskou radost mám ze dvou hudebních velkoformátových knih, zaměřených na Michaela Jacksona a metalovou kapelu Black Sabbath.


Knížky jsou opět po vizuální stránce dokonalé, jen mě trošku prudí, že jsou o pár milimetrů menší, než Bon Jovi a Rolling Stones - naštěstí je to vážně jen kousíček, takže to nebije do očí, i tak bych však upřednostnila stejný rozměr, ať k sobě všechny stoprocentně pasujou...


Stejně tak i další tři recenzáčky jsou od Omegy - neodolala jsem psycho thrilleru Neplakej od (pro mě doteď neznámé) spisovatelky Mary Kubica, snové Knihkupkyni a prvnímu dílu New Adult fantasy od Geny Showalter První život. O Neplakej se zmíním o pár odstavečků níže a i na ostatní knížky již můžete najít na Mixéru zpracované recenze... ;) Můžu prozradit, že tohle byla hodně silná trojka.


Přečteno v březnu: (5)

1) Anna a Šarlota (Mária Blšáková) .....256 stran
2) Pět (Ursula Poznanski) .....320 stran
3) Neplakej (Mary Kubica) .....336 stran
4) Pozývam ťa na večeru (Jana Benková) .....118 stran
5) Prekliata (Ružena Scherhauferová) .....250 stran
Celkem: 5 knížek /1280 stran


V březnu jsem se snažila věnovat hlavně recenzáčkům, které se mi pomalu, ale jistě doma hromadí. Annu a Šarlotu mi v únoru poslala ke zrecenzování sama autorka Mária Blšáková. Šlo o velmi dobře a realisticky napsaný příběh handicapované dívky, která nevěří v lásku na první pohled, přesto se svému vyvolenému nakonec nevyhne... Knížka zaujme spíš ženské čtenářky, než mužské, za pozornost ale stojí - obzvlášť pokud máte plné zuby prvoplánových romanťáren s dokonalými hlavními hrdiny - ty tady nenajdete... Recenze ZDE.


Pak jsem dostala chuť na nějaké ty mrtvoly a louže krve, sáhla jsem proto po (nerecenzním) detektivním thrilleru Pět, který se mi válel v knihovničce už dost dlouhou dobu. Zaujal mě hlavně originálním skloubením detektivky s tématem geocachingu. Kousky těla schované v "keškách"? Hon za souřadnicemi? No kdo by si tohle nechtěl přečíst? Přesto mě finální podoba dílka úpně nepřesvědčila o své nepřekonatelnosti. Více v recenzi ZDE.


Protože pořád nebyla ukojená moje chuť po pořádném thrilleru, ze kterého by mě mrazilo, pustila jsem se do již zmíněné novinky Neplakej a tentokrát jsem zklamaná rozhodně nebyla. Autorce se skvěle dařilo budovat napětí a já četla až dlouho do noci, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne... Doporučuji! Recenze TADY.


Pak jsem opět dostala chuť na něco lehčího - tenounké paperbacky od slovenské autorky Jany Benkové jsou pro to jako stvořené. A přestože si mě s posledním příběhem z edice Emma love - (Spoločníčka + Blafuj ako celebrita) zrovna nezískala, s novinkou Pozývam ťa na večeru si reputaci opět spravila. Tohle byla Jana Benková, jak ji zbožňujeme - vtipná, svěží a originální... O této skvělé oddechovce více ZDE.


Měsíc březen jsem zakončila ne úplně šťastnou volbou - recenzáčkem, který jsem si vybrala ze seznamu knížek projektu Podporujme slovenských autorov. Prekliata mě na první pohled zaujala svou úžasnou temnou obálkou a zajímavou anotací. Bohužel jsem od příběhu čekala něco jiného. Místo mrazivého hororu z opuštěné vily šlo spíše o společenské drama s kapkou psycho thrilleru (ale vážně jen malou kapičkou). Přesto jsem si jistá, že si PRekliata své fanoušky najde, jen asi nejsem zrovna cílová skupina - vytrvale se vyhýbám knížkám, kde se příliš důkladně probírají vztahy mezi hlavními hrdiny... Recenze TU.


BŘEZEN ve zkratce: nejlepší koupená je dětská knížka "Šedík a Bubi". Zbožňuju kočky a vždy se potěším, když objevím parádní knížku, o které jse mdo té doby absolutně netušila... Líbí se mi ilustrace, schvaluji snahu autorů o usnadnění čtení začínajícím čtenářům a mám VÁŽNĚ ráda kočky! :D

Nejlepší přečtenou knížku měsíce je "Neplakej" od Mary Kubica. Klidně bych si ji přečetla znovu a vůbec by mi nevadilo nad ní opět sedět až dlouho do noci...

Březnové zklamání je pro mě bohužel stejně jasné - musím jím označit Prekliatou. Podle anotace a obálky jsem čekala něco trošku jiného, než co se mi ve finále dostalo.

Nejlepší knižní postavou byl rozhodně umývač nádobí Alex z "Neplakej". Kluka s tak dobrým srdíčkem aby člověk pohledal, obzvlášť v dnešní literatuře, která uctívá spíš bad boye... Nejhorší postavu asi nedokážu vybrat, protože mě jich prudila spousta. Jak oba manželé z Prekliatej, tak Šarlotina mamča Anna, dokonce i samotná vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová z "Pět" měla své mouchy...


Plány na DUBEN: Vidíte na fotce... Asi už je jasné, že jsem je nesplnila ani z poloviny... :D :D :D Klasika...

K: Nejúžasnější věc (Maja Lunde)

3. června 2018 v 1:38 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Nejúžasnější věc (Maja Lunde)

Už jako malá holčička jsem zbožňovala dětské knížky a miluju je dodnes. Jsem si jistá, že z nich budu unešená až do stáří, protože jsem jedním z těch knihomolů, kteří na věkové limity nekoukají a dokážu se zažrat i do leporela, pokud je pěkně zpracované. :D Ale jako i u jiných žánrů, taky tady mám své oblíbené prvky, které v mnou nejvýše hodnocených dětských knížkách nesmí chybět. Zaprvé: zajímavý příběh, nejlépe s nějakým poučením. Zadruhé: sympatické postavy nebo roztomilá zvířátka. Zatřetí: krásné ilustrace - čím lepší umělecké provedení, tím víc se nad knížkou rozplývám. A "Nejúžasnější věc" je úžasná ve všech třech bodech... ;)

Nakladatelství: Omega (ČR)


ANOTACE: Pohádka Nejúžasnější věc je vyprávění o tom, jak vznikla pizza, špagety a zmrzlina. Podivuhodný příběh o protivných šéfkuchařích, o zlobivém kocourovi, o pěti kakaových bobech, ale hlavně o dívce s bohatou představivostí. První dětská obrázková kniha norské spisovatelky Maji Lunde, kterou svými pohádkovými ilustracemi opatřil Hans Jørgen Sandnes.

Hlavní hrdinkou je malá holčička Ninon, která je smutná ze ztráty svého nejlepšího kamaráda Čoka. Ten se totiž odstěhoval do dalekého Mexika a přestože mu Ninon posílá dopisy, nedočká se žádné odpovědi, protože Čoko je ještě moc malý a neumí písmenka. Ninon se bezcílně potuluje po městě se svým tlustým kocourkem a nic ji nebaví. Ale jen do doby, než objeví ve schránce obálku! Jenže místo očekávaného dopisu v ní najde jen pět malých hnědých fazolek...


Ninon neví, co si se záhadnými fazolkami počít, tak je strčí do kapsy a vydá se s nimi do města, kde právě probíhá věhlasná kulinářská soutěž. Sjelo se sem kvůli ní mnoho světoznámých kuchařů z celého světa, aby připravili své místní delikatesy.

Všichni se snažili vytvořit něco úplně nového.
Novou chuť, kterou ještě nikdy nikdo nezkusil.
Tu nejúžasnější věc.

Do finále se dostane francouzský kuchař a italská kuchtička. Jejich boj je až do posledního momentu vyrovnaný a o vítězi nakonec rozhodne až náhoda... a tajemné fazolky, které Ninon samou nervozitou rozdrtila v kapse na prášek. Podaří se jí díky Čokovi vytvořit tu nejúžasnější věc?



Předně musím pochválit ilustrace, které má na svědomí talentovaný Hans Jørgen Sandnes. Je to to první, co člověku padne do oka, když vezme "Nejúžasnější věc" do ruky. Musím přiznat, že než jsem si našla na knížku čas, nechala jsem si ji položenou v obýváku na stole a každý, kdo u mě byl na návštěvě (ať už mamka, babička nebo kamarádka) neodolal a začal si v knížkou listovat a prohlížet si obrázky. Tohle je prostě dílko, které dokáže zaujmout kohokoliv - mladšího i staršího, holku nebo kluka, milovníky knížek, ale i nečtenáře... Co víc si přát od dokonale provedené dětské knížky? Její předčítání bude bavit jak vaše děti, tak i vás. ;)


Ale ani obsahová stránka nijak nepokulhává za tou vizuální. Norská spisovatelka Maja Lunde nám již svůj talent dokázala ekologickým románem "Historie včel", který minulý rok vydalo nakladatelství Omega. Co mají obě knížky společného? Nápaditost! Stejně jako jsem byla před pár měsíci unešená z děje "Historie včel", jež si zcela právem vysloužily pět hvězdiček, tak i u "Nejúžasnější věci" musím obdivovat autorčinu nekonečnou fantazii a vypravěčský talent.


Hodnocení: 100% Tahle knížka je prostě úžasná! Úžasné ilustrace, úžasné postavy a úžasný příběh. Autorka dokázala i na poměrně malém prostoru (56 stran) vystavět funkční a zajímavou zápletku, která dokáže zaujmout mladší i starší knihomoly. Zábavnou formou pomáhá začínajícím čtenářům s rozšiřováním slovní zásoby, představuje názvy jídel (jako například hranolky, špagety, pizzu, palačinku nebo zmrzlinu) a střídá různé velikosti a barvy fontu, které napomáhají filtrovat podstatné informace. "Nejúžasnější věc" ale neučí děti pouze číst, učí je také to podstatnější, a to "zbožňovat knížky". Každý, kdo si tuhle knížku otevře a prolistuje, se do ní musí okamžitě zamilovat. Stejně jako já, moje mamka, babička nečtenářka a kamarádka, kterou zajímají spíše ženské romány. Všichni byli "Nejúžasnější věcí" uchváceni. A budete i vy, pokud si knížku pořídíte - ať už pro vaši ratolest nebo klidně i pro sebe - v knihovničce se vám určitě neztratí. Jen pozor, abyste při jejím čtení nedostali chuť na něco sladkého... :)


Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku moc moc moc děkuji nakladatelství Omega.

K: Nechcem počuť tvoj plač (Simona Rošková)

2. června 2018 v 9:00 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Nechcem počuť tvoj plač (Simona Rošková)

Když jsem si vybírala další recenzáček od projektu Podporujme slovenských autorov, hned mi padla do oka tato knížka. Slovenské spisovatelky se poměrně rády věnují zamilovaným ženským románům a rozhodně jsou v jejich psaní dobré. Já ale nejsem zrovna cílová skupina tohoto žánru a nedokážu ho plně ocenit, vždy mě proto potěší, když objevím nějakou knížku s originální "neromantickou" zápletkou. Nenápadně elegantní bílá obálka s plačící ženou v sobě skrývá příběh nešťastné mladé maminky, kterou trápí poporodní deprese. Že tento nevyrovnaný psychický stav může vyvrcholit až ve vraždu vlastního děťátka, to můžeme znát z televizních novin nebo zpráv na internetu. "Nechcem počuť tvoj plač" nám přináší zajímavě zpracované téma, které ještě mnoho autorek nemělo odvahu nakousnout...

Vydavatelství: Taktik (SK)


Anotace: Nechcem počuť tvoj plač je spoločensko-psychologický román inšpirovaný skutočnými udalosťami. Autorka v ňom poukazuje na psychické prežívanie a zložité zmeny v správaní žien trpiacich popôrodnou depresiou. Analyzuje komplikovaný priebeh psychického ochorenia od stanovenia diagnózy po vyzdravenie.
Priviesť dieťa na svet je pre každú matku nezabudnuteľný zážitok. Keď sa nadýchnete jeho vône, pretrváva vo Vás navždy. Lenže byť matkou nie je vždy jednoduché. Soňa Bauerová sa po mnohých útrapách nevie dočkať chvíle, kedy bude dlho očakávaného syna držať v náručí. Po návrate z pôrodnice však lásku k novorodencovi vystrieda chlad, nezáujem a strach. Čerstvá mamička svoju úlohu nezvláda a za dramatických okolností skončí na psychiatrii. Desivá diagnóza, ktorá sa nad ňou vznáša ako prízrak, prudko zasiahne do jej rodiny.

Kde sa stala chyba? Prečo necíti potrebu privinúť si to malé stvorenie a pohladiť ho? Nevedela. (s.17)

Hlavní hrdinkou je Soňa Bauerová, mladá maminka, která se konečně dočkala vysněného potomka, no teď se z něho nedokáže pořádně radovat. Mateřství ji připravilo o veškerou sílu a radost ze života - nezvládá se starat o domácnost, vařit a prát, protože malý Samko neustále vyžaduje maminčinu pozornost. A pořád brečí a ječí a vřeští... Čím zoufalejší Soňa je, tím větší křik malý chlapeček spustí. Sonin manžel Michal se snaží manželce pomoct, ale díky tomu, že je hodně pracovně vytížený a celé dny tráví v práci, uniká mu, jak moc se jeho žena v posledních týdnech změnila.

Soňa vzpriamene zamierila k dverám. Až teraz si uvedomil, že so synom sa nerozlúčila. Nikdy ju nepočul, že by sa mu prihovárala tak ako jeho matka, či cudzí ľudia, skláňajúci sa nad strieškou kočiara. Čo je to s ňou? (s.30)

Se Soňou to jde den ode dne stále víc z kopce, až vše vyvrcholí jednoho osudného poledne. Venku začne řádit šílená bouře a malý Samko opět začne plakat. Hlavní hrdinka se sesype a život jejího syna zachrání jen včasný příchod manžela. (Nejde o spoiler, dozvíme se to už v úvodu.) Soňa skončí na psychiatrickém oddělení místní nemocnice, kde se dozvídá o své diagnóze. Teď už je jen na ni, aby zabojovala. Dokáže vyhrát boj nad svou myslí? Bude vůbec někdy schopná se o svého syna postarat? Je možné se po něčem tak strašlivém vrátit do běžného života? A co na to Sonino okolí? Neodsoudí ji za to, co udělala?

Hnevala sa sama na seba. Svoj trest si ponesie so sebou. Celý život bude hľadieť do nevinných modrých očí a prosiť o odpustenie. Je to snáď málo? (s.184)


V první řadě moc děkuju autorce, že se do tak morálně komplikovaného tématu vůbec pustila. Knížek zabývajících se poporodní depresí není moc, na našem tuzemském trhu jsem dokonce žádnou ani nezahlédla. Je to škoda, protože jde o stejně závažné psychické onemocnění, jako každé jiné. A přitom o bulimii, anorexii nebo sebepoškozování jsou tuny knížek, kdežto o tomto problému téměř žádná. Na maminky, které pod vlivem takovýchto stavů ublíží svému dítěti se naše společnost dívá skrz prsty, kdežto depkařky pokoušející se o sebevraždy litujeme. "Nechcem počuť tvoj plač" by mnohým lidem mohlo pomoct otevřít oči a pochopit, že i poporodní deprese je jen nemoc a ony maminky za to nemůžou. Simona Rošková navíc při psaní spolupracovala s několika psycholožkami, které jí pomohly dodat výslednému dílku ještě víc realističnosti a odbornosti. Nejvýrazněji je to poznat na kapitolách, kde se Soňa na psychiatrickém oddělení vyrovnává se svými činy. Tyto kapitoly hodnotím jako velký přínos a moc mě zajímalo, jak to se Soňou nakonec dopadne.

Autorka ale nesází všechno pouze na jednu kartu a věnuje dost prostoru i jiným postavám - například Sonině krkavčí matce, milé tchýni, kamarádce Petře, nejvíc ale švagrové Lucii, která taky nemá idylickou domácnost. Luciin manžel Miro se zničehonic začal chovat jako násilnický arogantní idiot a navíc se jím doma pořád ztrácí peníze... Tato dějová linka mě na rozdíl od Soniny moc nebavila. Už od začátku mi bylo jasné, o jaký problém jde, Lucia a Miro mi jako postavy nebyli vůbec sympatičtí a celkově mě jejich příběh jen odváděl od hlavní hrdinky, která mě zajímala milionkrát víc. Radši bych stránky o Mirově problému vynechala a přečetla si ještě víc o Soni. Chápu, že se autorka snažila o různorodost, bohužel mi to v tomto případě nesedlo.

Co se týče grafické stránky, nemám co vytknout. Obálka se mi líbí a výborně ladí k příběhu. Krom toho chválím použitý font a velikost písma. Většinou si toho u knížek nevšímám, ale zde se mi věty četly úplně samy a velký význam na tom měl právě sympatický a dobře čitelný font. Taky se mi moc líbil úvodní citát o mateřství od Sophie Loren...


Hodnocení: 60% Ohodnotit tuto knížku není snadný úkol, protože se ve mně bijou protikladné pocity. Sonina linka mě bavila a zajímala. Napnutě jsem čekala, jestli se nakonec dočká happy endu a začlení se do běžného života. Autorka navíc děj pořádně rozvinula, nevěnovala se pouze samotné depresí a jejímu léčení, ale přidala taky postavu podezřele chůvy, která dodala závěru knížky ten správný šmrnc. Na druhou stranu mi vadilo množství prostoru, které se dostalo vedlejší postavě švagrové Lucii. Bohužel její příběh mě nezaujal vůbec, nedokázala jsem se do ní vcítit a brala jsem ji jen jako rušivý element. Já bych například ocenila, kdyby autorka věnovala více stránek úvodu = samotnému průběhu poporodní deprese. Dočkáme se jen zhruba 50 stran budování napětí, než vyústí v onu smutnou scénu s bouřkou. Já bych aspoň dalších 100 stran přidala. Myslím si, že pro (alespoň částečně) pochopení nebezpečí poporodní deprese je důležité vidět, jak deprimovaná maminka zažívá den za dnem horší a horší psychická muka a jak chřadne. Chtěla bych víc stran!

Krom toho mi ještě nesedl závěr knížky. U Soniny linky se mi nezdálo příliš moudré řešení problémů s chůvou. U Lucie mi zase přišlo zakončení až přehnaně optimistické a nereálné. Prostě nedokážu uvěřit, že si někdo "takový" jen tak vstoupí do svědomí a změní se.

Přesto jsem moc ráda, že se autorka do tak těžkého tématu pustila a příběh Soni mě opravdu bavil. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a dozvěděla se něco nového o poporodní depresí a jsem si jistá, že toto dílko bude přínosem pro každého, kdo se rozhodne mu dát šanci. Za odvahu i za práci, kterou si autorka dala s psychologickými studiemi zaslouží velkou pochvalu.


Za recenzní výtisk mockrát děkuji autorce Simone Roškové a samozřejmě také Elizabeth - vedoucí skvělého projektu PSA, díky kterému jsem dostala možnost si tuto knížku přečíst. :)

Pokud chcete poznat autorku i z jiné stránky, než skrze tvorbu, můžete si přečíst zajímavý rozhovor, který byl zveřejněn na stránce projektu PSA. ;-)

K: Papíroví duchové (Julia Heaberlin)

1. června 2018 v 19:27 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Papíroví duchové (Julia Heaberlin)

Konečně mám po zkouškách a můžu se vrhnout na recenzní restíky - jedním z nich je taky tahle krasavice. Pokud patříte mezi ten typ knihokřečků, kteří si své úlovky nakupují hlavně očima, tak jste novinku texaské spisovatelky Julie Heaberlin určitě viděli a pravděpodobně ji už máte i vystavenou doma v knihovničce. Stejně jako autorčino starší dílko "Černooké Zuzany", tak i "Papíroví duchové" mají naprosto dokonalou obálku a ohromně zajímavou anotaci. Jaký příběh se ale pod vší tou krásou skrývá? Je knížka povedená i po obsahové stránce nebo jde jen o jeden z těch přešlapů, kdy prodává hlavně pěkná vizáž a dobrý marketing?

Nakladatelství: Omega (ČR)


ANOTACE: Carl Louis Feldman kdysi býval uznávaným fotografem. Poté byl však obviněn z vraždy mladé ženy a následně zproštěn obžaloby. Ve stáří se stal pacientem pečovatelského ústavu pro lidi postižené demencí. Nyní za ním přichází jeho dcera, aby ho vzala na výlet. Carl však netuší, že tato dívka jeho dcerou není a že se do ústavu už nikdy nevrátí… Starého pána dohnala jeho minulost. Mladá žena za volantem auta je přesvědčená, že muž vedle ní je skutečný vrah, který má na svědomí smrt několika dívek včetně její sestry Rachel. Jejím cílem je zjistit, zda si Carl na vraždy pamatuje, a pokud ano, chce, aby se k nim doznal. Nejvíc jí vrtá hlavou, co se doopravdy stalo s Rachel. Skutečně Carl zapomněl na to, co provedl, nebo to jen předstírá? Možná je dokonce nevinný a ona je tou, kdo lže. Ať tak či tak, mladá žena podstupuje obrovské riziko, pokud Carl skutečně sériovým vrahem je. V texaské divočině se totiž nikdo pomoci nedovolá…

Hlavní hrdinkou je nejmenovaná tajemná dívka, která nám v ich formě vypráví svůj příběh. Jako vypravěčka je ale mizerná, protože nám na začátku neřekne podstatné informace, neustále se vrací k minulosti, mate nás vzpomínkami a přebíhá nesmyslně od jednoho tématu k druhému. Veškeré informace jsou nám dávkovány velmi skromně a pomalu, což má jasný účel - udržet si naši pozornost. Jak vychytralé a zároveň předvídatelné! Přesto se tento tah nedá autorce vytknout, protože funguje skvěle. Ale zpátky k naší hlavní hrdince...

Když bylo sestře dvanáct, spadla do hrobu.
Hrály jsme si samy na opuštěném hřbitově, kolem nás na všechny strany trčely náhrobní kameny...
Byl to čerstvě vykopaný, čekající hrob.
Sestra se v té díře smála. (s.9)

Už na prvních stránkách se nám "neznámá" svěří, že jí v dětství někdo zavraždil starší sestru Rachel. Pachatele nikdy neusvědčili. Celé své dětství i dospívání proto zasvětila jedinému - sbírání důkazů, tvoření map, sledování podezřelých a hledání spojitostí s podobnými zločiny. A právě díky tomu se po letech ocitla v domě na půl cesty, který je specializovaný na seniory s demencí, kteří mají nehezkou minulost. Pod falešnou identitou se vetře do společnosti bývalého fotografa Carla Luise Feldmana a snaží se ho přemluvit na společný výlet po Texasu. Carl byl před lety obviněn z vraždy mladé maminky, nikdy mu ale vinu neprokázali, přestože ho jeho fotografické dílo spojovalo i s jinými zmizelými dívkami. Ztrátu paměti jakoby starému muži seslalo samo nebe...

Tajemná dívka, vydávající se za jeho dceru, je však odhodlaná mu paměť osvěžit. Přistupuje na seznam podmínek a vyjíždí spolu na nebezpečnou jízdu po Carlově minulosti. Jedna zastávka = jedno místo, které Carl zvěčnil svým foťákem a zároveň jedna dívka, která tam zmizela. Přivede je to až k Rachelinu hrobu? Probudí se v Carlovi jeho monstrum nebo nikdy neusnulo? Může tahle sebevražedná mise vůbec dopadnout dobře?


Uvažuji, na co Carl myslí. Možná na to, že by mě nejradši zabil.
Je mi dvacet čtyři, spadám tedy do toho správného věkového rozmezí.
Jsem běloška. Štíhlá. Prý vypadám jako moje sestra.
Ona ale narozdíl ode mě vyzařovala jakousi vnitřní energii...
Lidi to k ní táhlo. Měli ji rádi. Přitáhlo to i Carla a on jí vzal život. (s.14)

Co se týče děje, ten mi většinu knížky přišel až přehnaně rozvláčný. Ono to asi i k tématu (hrabání se ve starých fotkách) pasuje, jenže místy mi přišlo, že nazvat tohle dílko thriller je až moc silné označení. Příběh si plyne svým vlastním tempem a osobně mi připomínal spíše rodinné drama. Nicméně dobře napsané rodinné drama - postavy jsou správně komplikované, tajemné a plné tajemství, které toužíte osvětlit. Autorka se hodně zaměřuje na detaily, díky nimž si k postavám pomalu ale jistě utvoříte vztah. Ke konci knížky mi bylo líto se s nimi rozloučit, oba mi totiž ohromně přirostli k srdci, i když šlo o dva prvotřídní blázny. :) A toulavý pes plus třínohá kočka... no kdo četl, ten pochopí - tuhle dvojku prostě nejde nemilovat. :D


Moje hodnocení: 76% Když jsem si poprvé přečetla anotaci, okamžitě mě napadlo, že tuhle knížku musím mít! Autorka přišla s pořádně originálním nápadem, který musí nadchnout každého správného milovníka thrillerů. Těšila jsem se na pořádně šílenou a temnou jízdu, kdy budu napjatá při každé stránce. Jenže ono to tak drsné nakonec nebylo...

Abyste mě chápali, tahle knížka mě ve výsledku bavila. Jenže první tři čtvrtiny plynou spíše pomalu, hlavní hrdinka se pitvá v minulosti a ve výsledku spíš než o smrtící jízdě s kruťáckým vrahem čteme o veselém rodinném výletu plném jídla a hraní s kameny a zvířátky. Autorka má talent na popisování texaské přírody a rozhodně toho využívá. I když někdy mi té lyričnosti přišlo trošku moc. Na druhou stranu to povyšuje výsledné dílko na vyšší úroveň - ocení to zejména čtenáři, kteří se nespokojí jen s obyčejným thrillerem, ale touží i po jisté úrovni textu. Jde vidět, že je Julia Heaberlin novinářka a se slohem to umí.

Zhodnotit výsledné dílko je pro mě složité, protože bylo pojato úplně jinak, než jsem očekávala. Nedokážu ani říct, jestli to je dobře nebo zle, protože na jednu stranu šlo z tématu určitě vytěžit víc a místy mi přišlo, že se autorka zabývá mnohem víc vizuální stránkou textu než obsahovou. Na druhou stranu se jí podařilo vytvořit výjimečně realistické postavy, jejichž osud čtenáře zajímá do poslední strany. A ten závěr! Nebýt toho dokonalého zakončení, váhala bych mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale takhle jsem nepochybovala ani na chvíli. Kvůli konci se tuhle knížku rozhodně oplatí přečíst!

Pokud ještě nejste rozhodnutí, můžete si pustit krátký video trailer:


Na úplný závěr recenze bych ještě ráda vyzdvihla autorčin skvělý doslov, kde se zmiňuje o stařecké demenci. Většinou poděkování, doslovy atd. jen zběžně proletím okem, ale tenhle mě hned zaujal. Chtěla bych víc takhle originálních knížek na tohle téma! Krásně napsáno.

Jeden z vrahů figurujících v knize "Papíroví duchové" mě mate víc než všichni ostatní, o kterých jsem kdy psala. Bezdůvodně nás připravuje o blízké. Mučí nás záblesky člověka, kterého milujeme, jako únosce, který nás po telefonu nechá slyšet jejich hlas. Demence je stejná jako ostatní sérioví vrazi - jen není způsob, jak s ní bojovat. Zatím... (s.360)

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách


Od autorky v překladu vyšlo: Černooké Zuzany (2017), Papíroví duchové (2018)
Brzy vyjde: Hraj mrtvého (2018)

S: Neviditelná knihovna: Maskované město (Genevieve Cogman)

20. května 2018 v 5:28 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Neviditelná knihovna (Genevieve Cogman)

Po přečtení "Neviditelné knihovny" jsem nemohla jinak, než se okamžitě vrhnout na druhý díl. Jeho čtení mi bohužel znepříjemňovaly zkoušky, takže jsem od čtení hodně odbíhala k učení a celkově jsem se na děj nedokázala soustředit natolik, nakolik by si to takhle nápaditý příběh s detailně promyšleným světem zasloužil. Přesto mě "Maskované město" zaujalo. Magické Benátky plné nebezpečných zamaskovaných fae, nekonečné bludiště či legendy, které vyprávěním ožívají? To je jen drobeček z obrovské hromady autorčiných originálních nápadů. A stejně jako u prvního dílu, ani tady neplýtvá stránkami na zbytečné popisy. Tohle je prostě série narvaná čistokrevnou akcí a druhý díl není žádnou výjimkou...

Vydavatelství: Omega (ČR)

2.DÍL: MASKOVANÉ MĚSTO


ANOTACE: Život agentky a Knihovnice Irene, toho času působící v jedné z alternativních verzí viktoriánského Londýna, začíná být jednotvárný. Sbírá pro tajemnou Knihovnu významná beletristická díla a hezky zapadla do místní společnosti. Ale když je její učedník Kai, drak královského původu, unesen fae, její pečlivě vymyšlený život v utajení se začíná hroutit. Kaiův únos by mohl vyvolat konflikt mezi silami chaosu a řádu, který by zasáhl všechny světy a dimenze. A lidstvo by se mohlo octnout uprostřed křížové palby. Aby tomu zabránila, bude se Irene muset spojit s místním vůdcem fae a vydat se hluboko do světů chaosu, do verze Benátek plné temné magie, prapodivných náhod a neustálých oslav Karnevalu. Tam bude muset svého přítele zachránit dřív, než se z něj stane první oběť katastrofické války. Ale vyznat se v bouřlivé krajině politiky fae vyžaduje více než Ireninu akademickou moudrost a mrštný jazyk. Aby zabránila Armagedonu, bude možná muset obětovat vše, co je jí drahé...

"Vím, jak to s těmihle příběhy je," řekla...
"Žena si koupí devět párů železných bot a devět železných bochníků chleba a devět železných holí, a cestuje křížem krážem světem, dokud všechny boty neprošlape, všechny hole nebudou tenké jako sirky a ona nesní až do posledního každý kousíček chleba, a až teprve pak najde to, co hledá.
Ale tohle je jiný příběh..." (s.257)


Naše hlavní hrdinka, Knihovnice Irene, si pomalu začíná zvykat ve svém přiřazeném světě - steampunkovém Londýně, kde se prohání parou poháněné robotické stonožky a proslulí detektivové bojují s vlkodlaky. Už by se tu skoro cítila jako doma, kdyby neznámý zloduch neunesl jejího učedníka Kaie. Irene se bojí jak o život svého svěřence, tak i o osud všech světů. Kaiova dračí rodina jeho únos rozhodně nenechá jen tak bez odezvy. Takováhle provokace by mohla odstartovat válku mezi draky a fae, která by se stala zkázou pro mnohé dimenze. Knihovna se odmítá zapojit, detektiv Vale si na Irene jen vylévá vztek a Kaiův mocný strejda nemá zájem se jakkoli angažovat v hledání neposlušného synovce. Místo toho radši sedí na trůnu, pouští hrůzu a vyhrožuje.

Záchranná mise proto zůstává na Irene. Ta je nucena věřit nepříteli a vydat se daleko za samotnou hranici chaosu - do světa věčného karnevalu, do dimenze, kde všechno začíná a končí magickými Benátkami a kde všichni nosí obličeje zakryté maskami. Kde však začít s hledáním? Irene brzo zjišťuje, jak dokáží mocní fae manipulovat s životními příběhy ostatních tak, aby z nich vytvořili legendu. Kdo bude hlavním hrdinou Irenina hledání? Má vůbec šanci dočkat se šťastného konce nebo je pouze malou vedlejší postavou v příběhu někoho mnohem mocnějšího než je ona sama?

"Kdysi dávno, ve vzdáleném světě, byl kůň, který tryskem pádil přes země a moře..." (s.257)


Druhý díl přináší mnoho změn. Zatímco v prvním díle jsme se pohybovali v steampunkovém světě, v druhém díle se podíváme do magicky temných Benátek. Samo o sobě to není zlý nápad, právě naopak, ráda jsem s hlavní hrdinkou navštívila nový svět, který bylo třeba prozkoumat a odhalit jeho tajemství. Navíc na říše pravého chaosu jsem se opravdu těšila a autorčin popis nekonečného bludiště mě nadchnul. Jenže... nějak mi k sobě jednotlivé díly nepasovaly. Zatímco první díl bych doporučila i náročnějším čtenářům, protože sama Knihovnice Irene ukazuje pořádný rozhled a používá odborné termíny, v druhém díle jakoby se autorka snažila text zjednodušit, aby se zalíbila širšímu publiku. Bylo mi to líto, protože Irene z prvního dílu vyznívala mnohem inteligentněji a sečtěleji, což mi k práci Knihovnice pasovalo líp. Taky ztratila trošku svého vtipu a ani inspektor Vale nebyl tím přátelským sympaťákem, co dřív. Jako bych najednou četla o jiných lidech - i když je pochopitelné, že strach o přítele dokáže zamávat s lidskou psychikou, tady mi to prostě úplně nesedlo. Je to škoda, protože samotné Benátky a vytváření legend o mocných fae mě ohromně bavilo.

"...Lidé chtějí příběhy. Vy byste to měla vědět lépe než kdokoli jiný. Chtějí, aby jejich životy měly smysl. Chtějí být součástí něčeho většího, než jsou oni sami. Dokonce i vy, slečno Wintersová, chcete být hrdinnou Knihovnicí - nebo ne?
A pokud řeknete, že lidé potřebují svobodnou možnost být nešťastní, něco, co jim bude vnucováno bez ohledu na to, jestli se jim to líbí, nebo ne, pak budu zpochybňovat vaši motivaci." (s.250)


Grafické provedení je opět velmi vydařené, jak tomu bylo i u prvního dílu. Zdobený motiv se u obou dílů opakuje, je použitý stejný font písma a knížky od sebe odlišuje pouze barva (v tomto případě modrá). Knížka se mi vzhledově moc líbí. Tentokrát ale bohužel nepřekoná originální obálku. U původní verze mě zaujalo jak použití krvavě rudé barvy, tak i nenápadná symbolika (maska pod jménem autorky, která napovídá něco více o ději knížky). Škoda, že alespoň ta ikonka masky na našem vydání chybí - hned by bylo o bodík navíc.

Korektura je provedena dobře, nenašla jsem téměř žádný překlep. Líbilo se mi i nové a lépe provedené oddělování jednotlivých kapitol. Nemůžu opomenout ani všitou záložku, která je nepostradatelným prvkem knížek nakladatelství Omega. Líbily se mi také knihovnické legendy, rozhovor s autorkou a další bonusy na konci knížky.


Hodnocení: 77% Na Databázi knih většina čtenářů hodnotí druhý díl mnohem výše, než díl první. Já však v tomto budu výjimkou, protože se mi úvodní "Neviditelná knihovna" líbila o drobek více. Možná můžu shodit vinu na špatné období a stres ze zkoušek, díky kterému jsem nedokázala čtení věnovat dostatek pozornosti. Ale není to jediný problém, který s "Maskovaným městem" mám. Ačkoliv k sobě oba díly dokonale ladí po stránce grafické, po obsahové už to tak vyvážené nebylo. A to mi u série příide jako podstatný prvek - aby jednotlivé díly tvořily ucelený a dokonale sladěný příběh. Jenže tady tomu tak nebylo. Zatímco první díl jsem přirovnávala k filmech o dobrodružném knihovníkovi Flynnu Carsenovi, druhý díl byl svým příběhem mnohem více podobný Plánu útěku, což je film, kde se Silvester Stallone nechá zavřít do nebezpečné věznice, aby odtamtud pak mohl utéct. Oba filmy jsou opravdu skvělé, ale dohromady spolu nefungují. To, co mě bavilo v prvním díle, jsem ve druhém nenašla. A přestože mi "Maskované město" nabídlo mnoho jiných "dobrot", radši bych zůstala věrná původní chytré a sarkastické Irene.

Tím ale nechci nikoho odradit, protože tato knížka rozhodně za přečtení stojí a mě vážně moc bavila. Jen se v mých očích nevyrovnala prvnímu dílu. Přesto mě nový svět zaujal, příběh byl opět nabytý pořádnou dávkou akce, seznámili jsme se s novými zajímavými postavami a bloudili v nekonečném labyrintu (to miluju!). Čtení jsem si užila a na třetí díl se moc těším. Jen doufám, že Irene dostane možnost nám dokázat, jaká je skvělá a chytrá knihomolka. A taky chci víc sbírání knížek - doufám, že autorka Knihovnickou kariéru hlavních hrdinů ještě nepověsila na hřebík, protože to je za mě největším plusem této série. ;)


Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku mockrát děkuji nakladatelství Omega.

Další díly série:
1.díl - Neviditelná knihovna (RECENZE)
3.díl - Hořící stránka

Na další díl se moc těším a co vy? Budu moc ráda, když mi napíšete, zda jste Maskované město četli, co si o knížce myslíte a jestli jste někdo měli podobné dojmy jako já. Líbil se vám víc první nebo druhý díl? :) Za každý komentář děkuju.

S: Neviditelná knihovna (Genevieve Cogman)

7. května 2018 v 1:55 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Neviditelná knihovna (Genevieve Cogman)

První dva díly této fantasy série na mě z knihovničky pomrkávají už celkem dlouho a já si pořád ne a ne najít čas. Mrzelo mě, že se k nim stále nějak nemůžu dostat, už podle anotace jsem totiž věděla, že tohle rozhodně bude můj šálek kávy. Přesto hrál osud proti mě a já se k prvnímu dílu dostala teprve teď. O to víc si vyčítám, že jsem se do něj nepustila už dříve, protože mě totálně dostal! Moje očekávání bylo stoprocentně naplněno, ne-li rovnou překonáno... ;)

Vydavatelství: Omega (ČR)

1.DÍL: NEVIDITELNÁ KNIHOVNA


ANOTACE: Sbírání knih může být někdy nebezpečné... Skutečností je, že pravda může být mnohem podivnější než fikce... Irene je profesionální špionka záhadné knihovny, stínové organizace, která sbírá důležitá beletristická díla ze všech časových období. Nyní byla ona a její tajemný asistent Kai vysláni do Londýna. Jejich mise: získání zvláště nebezpečné knihy. Problém: v době, kdy dorazí, je už kniha ukradena. Různé frakce londýnského podsvětí jsou připraveny bojovat na život a na smrt, aby tuto knihu získaly dříve než Irene a Kai. Dalším problémem je, že zákony přírody v tomto světě jaksi neplatí. Londýn je plný nadpřirozených bytostí a kouzelníků. A aby toho nebylo málo: Kai něco skrývá - tajemství, které by mohlo zničit celou naši realitu. Irene je chycena v záhadné síti smrtelného nebezpečí, protichůdných vodítek a zlověstných tajných společenství. A neúspěch není řešením, protože v sázce není jen Irenina pověst, ale povaha reality sama.

Hlavní hrdinka Irene pracuje jako Knihovnice a zároveň agentka pro neviditelnou Knihovnu. Ta seskupuje na místě odříznutém od času významná literární díla pocházející ze všemožných alternativních realit. Irene proto cestuje do různých alternativů, kde musí najít danou knížku, získat ji a donést své nadřízené do Knihovny. Většinou jde o jednoduché mise, které zahrnují maximálně útěk před oživlými chrliči a studenty kouzelnické školy. (Tak trošku Harry Potter ;))

Ticho prořízl náhlý, pronikavý zvuk. Kamenný oblouk nade dveřmi se roztrhl a z kamene se zformovaly rty, které vykřikly:
"Zloděj! Zloděj!" (s.8)

Tentokrát ale dostane mnohem složitější úkol. Má vyzvednout jedinečnou verzi Pohádek bratří Grimmů z dimenze, která je silně napadená chaosem. Díky tomu ji čeká steampunkový Londýn, kde neexistují telefony, ženy nemají příliš významné postavení, po nebi plují vzducholodě a po zemi běhají vlkodlaci, upíří, robotické stonožky a temní elfové. Knížku navíc někdo před Ireniným příchodem ukradl a nikdo neví, kde se v danou chvíli nachází...

"Takže, jak moc je to zlý?"
Zvažovala, že si zaboří prsty do vlasů, dostane hysterický záchvat a sedne si a několik hodin nebude nic dělat, zatímco se bude snažit vymyslet, jak se té práci vyhnout. (s.34)

Naštěstí na to naše hrdinka nebude sama, dostala s sebou totiž mladého sexy učně Kaie a do cesty se jim přimotá i uznávaný detektiv Vale (steampunkový Sherlock Holmes). Jenže Kai má svá temná tajemství, která můžou misi ještě víc zkomplikovat. Navíc na ně číhá bývalý Knihovník Alberich, jehož jméno je nechvalně známé všem agentům Knihovny. Ovládá totiž temnou magii a rád ostatní Knihvníky stahuje z kůže a posílá domů po kouscích...


Knížka mě opravdu překvapila svým neotřelým příběhem a hlavně propracovaností detailů. Dlouho jsem nenarazila na příběh, který by ode mně při čtení vyžadoval tolik představivosti. Možná i to je jedním z důvodů, proč má "Neviditelná knihovna" na Databázi knih poměrně slabší hodnocení - ne každý čtenář dokáže pracovat se svou fantazií natolik, aby si dokázal popisované světy představit. Taky chápu, že pro některé mohl být příběh trošku moc uspěchaný a zmatený, já s tím ale problém neměla. Hned od první stránky jsem si autorčin styl zamilovala a těšila jsem se na každou novou dimenzi, kouzlo a příšerku.

Taky musím zmínit, že mi děj lehce připomínal kombinaci filmového knihovníka Flynna Carsena (který stejně jako Irene hledal pro svou Knihovnu tajemné artefakty) a Harryho Pottera (jak pořádnou dávkou fantazie ze strany autorky, tak některými magickými prvky, jako například nekonečný labyrint schodišť v Knihovně). Samotný steampunkový Londýn mi připomněl skvělou slovenskou knížku povídek Norr, ochraňuj Britániu (recenze), která má stejnou dávku akčnosti a také se zaměřuje na velká detektivní esa. Všechna zmíněná dílka zbožňuju, logicky tedy nemůžu nezbožňovat Neviditelnou knihovnu, která kombinuje to nejlepší z různých žánrů - magie, steampunk, alternativní dimenze, špionáž a detektivku. Je to prostě jízda! :)

Co bych ještě neměla opomenout pochválit, je svěží humor hlavní hrdinky. Jak už jsem několikrát zmínila, já prostě miluju sarkasmus a hlavní hrdinka ho dostala do vínku pořádnou dávku. Je to výborným osvěžením obrovské hromady akce, kterou autorka dokázala narvat do poměrně malého rozsahu stránek (288).

Irene roztáhla sukně a otočila se, aby viděla na místnost, na tváři přišpendlený úsměv.
"Ne, tady se nic neděje, naprosto normální, tady můj přítel rád zírá na zámky a pohybuje v nich kousky kovu, dělá to denně a v neděli dvakrát..." (s.242)


Grafická úprava knížky je stejně povedená, jako obsah. Moc se mi líbí česká verze obálky od nakladatelství Omega, kde přední stranu lemují zlatavé ornamenty a celá knížka vyzařuje takové to zastaralé luxusní kouzlo vzácných výtisků. Líbí se mi i původní verze, přesto tu naši považuji za povedenější a lépe ladící k ději. Co se týče korektury a překladu, nenašla jsem nějak velký počet chyb. Jen pár překlepů, kdy mluvila jiná osoba, než logicky měla či kostrbatější slovosled. Ale s přihlédnutím na extrémně košatou slovní zásobu Genevieve Cogman, odvedla překladatelka dobrou práci.

Tady ještě malá vsuvka ohledně složitosti textu - i tohle totiž může být důvodem, proč některým čtenářům knížka nesedne. Autorka ráda používá výrazy, se kterými by mohl mít někdo problém. Jde jak o odborné termíny důležité pro děj a steampunkový Londýn (manuskript, zepelín) či o složitější slovní zásobu obecně (frivolní, altruistické, ostentativně). Osobně jsem s tím problém neměla a například takové zepelíny (vzducholodě) jsem si jednoduše vygooglila, ale chápu, že ne každému podobný styl psaní lahodí. Já však byla nadšená. Sem tam si ráda rozšířím nebo opráším "lepší" slovní zásobu. A k samotnému ději to dokonale sedlo. :)


Hodnocení: 90% Je mi líto, že jsem se k "Neviditelné knihovně" dostala teprve teď, protože jsem z této knížky nakonec opravdu nadšená. Líbil se mi originální nápad "agentky knihovnice" zkombinovaný s detektivkou, magií a vtipem. Hned při čtení prvních stránek mě příběh pohltil a nepustil až do konce. Děj nemá žádná slepá místa, pořád se něco děje a stále se posouvá dál. Hlavní hrdinové sice nebyli těmi největšími sympaťáky, na které jsem v literatuře narazila, nelezli mi ale ani na nervy a nejednali pitomě. Je nějakým zvláštním módním trendem, že se hlavní hrdinové chovají jako idioti a skočí záporákovi na každou lest. Irene, Kai i inspektor Vale jsou však dost chytří a jednají racionálně. Líbilo se mi, kolik prostoru autorka věnovala jejich myšlenkovým pochodům a detektivní práci.

Ale nejvíc ze všeho se mi líbil nápad s Knihovnou - kterého knihomola by taková nekonečná zásobárna vzácných knih z různých dimenzí nenadchla? A protože knížky čtou hlavně knihomolové, autorka moc dobře věděla, čím si svou fanouškovskou základnu získat. Kniha o knihovnici pracující pro super tajnou Knihovnu? Všude samé knížky? Plus kapka kouzel, za které by se nestyděla ani Hermiona Grangerová. Dokonalý koktejl, jehož výsledkem je výborná knížka, kterou nemůžu nedoporučit a moc se těším na druhý díl "Maskované město". :)


Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Další díly série:
2.díl - Maskované město (RECENZE)
3.díl - Hořící stránka

Podobné knihy: Norr, ochraňuj Britániu (Peter Jelínek), Harry Potter (J.K. Rowling), Doctor Who

S: Bratrstvo černé dýky: Milenec z temnot (J.R. Ward)

28. dubna 2018 v 19:55 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Bratrstvo černé dýky (J.R. Ward)

Když jsem si posledně zapomněla vzít s sebou do práce knížku, rozhodla jsem se vzít opět na milost některou e-knihu. Moc často je nečtu, přeci jen mám radši klasickou knížku v hmatatelné podobě. Když už jsem si ale žádnou do tašky nesbalila, musela jsem se spokojit s pdfkem v mobilu. Po chvilce váhání jsem nakonec otevřela "Milence z temnot". Je to první díl série "Bratrstvo černé dýky" od americké spisovatelky Jessicy Bird, píšící pod pseudonymem J.R.Ward. Jde o upírskou romanťárnu, což není úplně můj oblíbený žánr, ale někdy má člověk prostě chuť vypnout a přečíst si něco čtivého a jednoduchého, a to jsem právě teď potřebovala. Nemohla jsem si vybrat líp...

Nakladatelství: Baronet pro ČR

1.DÍL: MILENEC Z TEMNOT


  • Ocenění: nominace v kategorii "Vampire Romance" (Romantic Times 2005)
  • nominace v kategorii "Paranormal Romance" (RITA RWA Award 2006)
  • nominace v kategorii "Paranormal/Fantasy" (HOLT Medallion Award 2006)
  • vítěz v kategorii "Román" (Sapphire Award 2006)
  • vítěz kategorie "Best Alt Reality/Paranormal" (AAR Award 2006)
  • vítěz kategorie "Best Paranormal" (DABWAHA Tournament 2006)
...Úvodní román slavného cyklu představuje tajné bratrstvo šesti upírských bojovníků, ochránců svého rodu. Ti ve skrytu noci vedou nekonečnou a neúprosnou válku se svými odvěkými nepřáteli o svá území v Caldwellu. Nejkrvežíznivějším z nich je vůdce bratrstva, Wrath, který touží odplatit dávnou vraždu svých rodičů. Avšak když jeden z jeho nejstatečnějších bojovníků padne a zanechá po sobě nevlastní dceru, musí za ni Wrath převzít zodpovědnost. Zavede ji do světa neživých, o němž dosud neměla tušení, do světa smyslnosti, o níž se ji nesnilo ani v nejdivočejších snech. Dvoumetrová Wrathova postava zahalená v kůži ztělesňuje čirý děs. Dlouhé černé vlasy spadající doprostřed čela, oči, jež nikdy nikdo nespatřil, ukryté pod tmavými brýlemi. Ramena dvakrát širší, než má většina mužů...

No co si budeme nalhávat, v této literatuře se na příliš komplikovaný děj nehraje... Hlavními hrdiny jsou Wrath a Beth. Wrath je člen bratrstva upířích bojovníků a zároveň král veškerého upírstva. On ale o trůn nestojí. Radši se utápí ve vzteklé sebelítosti a psychicky se deptá vzpomínkami na své rodiče, jejichž smrt si dává za vinu. Svoji věčnost proto zasvětil pronásledování bezduchých - lidí, kteří se vzdali své duše a stala se z nich chodící mrtvola toužící jen po vraždění. Bojem proti nim se snaží odpustit sám sobě.

Jenže jeho životní cesta nabere nový směr, když ho požádá o pomoc kamarád Darius. Dariova dcera Beth se má brzy změnit v upírku, jenže jako napůl lidská míšenka nemusí přeměnu zvládnout. Její jedinou šancí je mít při sobě Wratha s nejsilnější krví, kterou by jí mohl zachránit život. Problémem je, že Beth o nadpřirozeném světě stínů nic netuší a když se jí v bytě zničehonic zjeví dvoumetrový upír v kožených kaťatech a se smrtícím výrazem ve tváři, není to zrovna nepřátelštější seznámení... Když se do toho navíc přimotají Bethin obdivovatel policajt Butch a vůdce bezduchých Pan X, mají caldwellští upíři o problémy vystaráno. Wrath se však své svěřenky jen tak nevzdá a pro její ochranu je ochoten obětovat i svůj život...

Vrata, rozmetaná ledovým poryvem zuřivosti, se rozpadla na třísky. Mocný nápor rozkymácel stodolu, prkna a trámy vrzaly a sténaly.
V otvoru po dveřích stanul Wrath. Vzduch kolem něj se vlnil pomstou, hrozbou, příslibem smrti. (s.422)



Velkým pozitivem autorčiny tvorby není samotná romantická linka, i když i ta dokáže mnohé čtenářky nalákat. Mě zaujal na první pohled méně nápadný prvek, a tím je vtip. Autorka má skvělý smysl pro humor a její mužské postavy (ať už upíři nebo lidský policista Butch) nešetří sarkasmem a ironickými rýpanci.

Beth si pospíšila, aby je dostihla. "Butchi! Počkej... Musím se ho na něco zeptat."
"Zajímá tě, jak má velké boty?" odsekl Butch.
"Osmačtyřicítky," protáhl Wrath.
"O Vánocích mi to připomeň, blbečku." (s.141)

Je to příjemným osvěžením. Díky tomu vám nepřipadá, že byste četli klasický romantický brak, jehož jedinou zápletkou je milostný poměr mezi hlavními hrdiny a otázka, "jestli má ten sexy drsňák hlavní hrdinku opravdu rád". Ono se to tu samozřejmě objevuje taky, ale není to jediným tahounem knížky...

Na druhou stranu ale nemůžeme tuto knížku vydávat za nějakou vysokou literaturu, tou dozajista není. Ale ani se nesnaží tak tvářit. Je už běžným klišé, že se knihy tohoto žánru snaží povýšit svůj příběh tím, že si hrdinové hrají na amatérské psychology - moralizují, neustále přemýšlejí a promýšlejí, snaží se pochopit motivaci svých partnerů atd. To tady nenajdete. J.R.Ward se nám nesnaží věšet na nos bulíky, že se hlavní hrdinka na první pohled zamilovala do sexy svalovce kvůli jeho krásné povaze a dokonalému vychování. Ne. Beth se rozhodně na Wratha nevrhne kvůli jeho pěkným očím...

Taky chválím, že se autorka vyhnula dalšímu oblíbenému klišé, kdy je hlavní hrdina dokonale krásný, zatímco hrdinka je obyčejná šedá myška, která nechápe, co na ní tenhle dokonalý chlap vidí. Tady jsou všichni krásní a dokonalý. Beth, Wrath, Butch, dokonce i Zsadist nebýt své strašidelné jizvy, by byl dokonalý.

(původní verze anglických obálek prvních 6 dílů série)

Co se týče grafického zpracování, je to vážně hrůza - české obálky většiny dílů této série nevypadají bůhvíjak dobře. Zavání obrovskou dávkou klišoidnosti. Fuj! Tento první díl se naštěstí ještě drží v mezích a není tak hrozný, jako zbylé díly. Přesto bych radši zvolila původní anglickou - tak si představuju povedenou obálku... ;) V pdfku se navíc objevovalo dost překlepů. Nevím jak je na tom hmotná knížka, každopádně mojí eknize by korektura neuškodila.


(druhá verze anglických obálek prvních 6 dílů série)

Hodnocení: 75% Sexy upírský válečník s gigantickými svaly a krásná poloupírka, po které touží každý chlap. Je to klišé, co si budeme nalhávat... Ale skvěle napsané klišé! Autorka svoje dílko okořenila pořádnou dávkou humoru a sarkazmu, což je jen jeden z důvodů, proč mě tolik bavilo knížku číst. J.R.Ward píše opravdu svěže a čtivě, to se jí upřít nedá. Jednoduchá romantická zápletka si nehraje na psychoanalýzu a hrdinové jsou dostatečně sympatičtí. I když mi Wrath místy připadal trochu moc změkčilý, neodrazovalo mě to od čtení a přestože mě více zaujaly jiné postavy, než ústřední dvojice, nekazilo mi to výsledný dojem z knížky. Naopak mě to navnadilo na další díly.

Od "Milence z temnot" jsem čekala romantikuš jednohubku, a to jsem taky dostala. Ale šlo o velmi čtivou, zábavnou a zajímavou jednohubku se skvěle promyšleným světem. Rozhodně mě zajímá, jak dopadne boj mezi Bratrstvem a bezduchými, kdo je Omega a Stvořitelka a jak bude příběh dále pokračovat. Pokud teda máte také chuť na dobře napsané lehčí čtivo, musím vám tuto knížku doporučit. Chápu, proč se tolika čtenářkám série J.R.Ward tolik líbí. Rozhodně má něco do sebe... ;)

S: Everlife: První život (Gena Showalter)

16. dubna 2018 v 2:20 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Everlife (Gena Showalter)

Když jsem na stránkách Knihy Omega zahlédla recenzní konkurz na tuhle novinku a přečetla si anotaci, nebyla jsem úplně přesvědčená o tom, že mě knížka bude bavit. Vlastně jsem se pro ni rozhodla jen kvůli tomu, že jde o fantasy žánr a ten já nikdy nedokážu odmítnout. Samotný děj mi ale na první pohled tolik originální nepřipadal... Dva světy, které proti sobě bojujou? Světlá a temná strana? Jedna vyvolená, která dokáže změnit osud celého světa? Nic nového pod sluncem... Ale pak jsem se do knížky začetla a PÁNI! To byla jízda!!! V dubnu jsem měla šťastnou ruku při vybírání četby, ale tahle bichlička byla ještě lepší, než ta nejlepší a rozhodně jí už teď můžu zarezervovat jednu z vrchních příček žebříčku "Nejlepších knih roku 2018"...

Nakladatelství: Omega (ČR)

1.DÍL: PRVNÍ ŽIVOT


ANOTACE: Tenley "Desítka" Lockwoodová je obyčejná sedmnáctiletá dívka, která posledních pár měsíců strávila v ústavu Prynne. Proč? Není to kvůli její posedlosti čísly, ale protože odmítá dovolit, aby její rodiče rozhodovali o tom, kde bude žít… až zemře. Všichni lidé už přijali jednoduchý fakt - život na Zemi je pouhá zkouška a opravdový život začíná po smrti. Na věčnosti vládnou dvě říše - Troika a Myriad, odvěcí rivalové a nepřátelé na život a na smrt. Obě říše udělají cokoliv, aby dostaly Desítku na svou stranu. Pošlou za ní své nejlepší agenty. Desítka se brzy ocitne na útěku, zatímco světem zmítá válka mezi dvěma říšemi, které bojují o její duši. Komu může věřit? A co když kluk, do něhož se zamilovala, nepatří do říše, která je jí milejší? Rozhodne se správně?

Tenley Lockwoodová (které kamarádi kvůli její posedlosti čísly říkají "Desítka") žije ve světě, kde duše po smrti putuje do jednoho ze dvou možných světů. Myriad je temný svět, kde nikdy nevychází slunce a proto je navždy ponořen ve tmě. Jeho obyvatelé vládnou pevnou rukou, nikdy nejdou pro ránu daleko a neštítí se zabíjet zločince. Jeho opakem je Troika, svět, kde sluníčko nikdy nezapadá a který je proto věčně ozářený slunečními paprsky. Troikani si ctí lidského života, ať daný člověk koná jakkoli zle, navíc jsou povinni svým nepřátelům jejich činy odpustit. Který svět si má ale Desítka vybrat?

"Bývala jsem hodnější," odpovím jí. To je nejspíš moje verze omluvy. "Byla jsem dokonce stydlivá."
Po té holce, kterou jsem bývala, se mi nestýská, je mi v tolika věcech cizí. Bála se a byla slaboch.(s.50)

Začalo to malou vzpourou nevybouřené puberťačky, která jen toužila po tom, aby si mohla sama zvolit svoji budoucnost. Jenže rodiče, vysoce postavení funkcionáři Myriadu, potřebovali, aby si jejich jediná dcera vybrala Myriad. Kdyby si ho totiž nevybrala, přišli by o veškerý majetek. Proto svoji holčičku strčí do ústavu Prynne, který slouží k tomu, aby děti donutili upsat duši jednomu ze světů. Vedoucí ústavu, doktor Vans, se neštítí své chovance týrat, mučit a zneužívat. Tenley se přesto odmítá vzdát. Pak ale do Prynnu zavřou dva nováčky: růžovovlasou dobráckou Bow, která má být Tenleyinou spolubydlící, a sexy holkaře Killiana.

V tu chvíli mi ta holka okamžitě zamává a vypadá téměř... radostně. Zmateně na ni mrkám.
Místo toho, aby měla strach, tak je šťastná? To jako vážně?
"Ahoj," řekne a všimnu si, že má britský přízvuk. "Jsem Bow, tvá nová nejlepší kámoška."
Je šílená. Chápu. (s.30)

Naši hlavní hrdinku čeká těžké rozhodnutí - přidá se k Bowině straně (Troice) nebo se nechá ovlivnit city ke Killianovi a zvolí si Myriad? Třetí možností je nevybrat si ani jednu verzi a po smrti putovat do Země mnoha konců - nekonečné noční můry, kde vám kůži popálí ohniví brouci, napadnou vás havraní kostry se železnými pařáty a větve stromů se po vás natahují... Co když Tenley zemře dřív, než si stihne vybrat?


Když jsem si na Goodreads četla hodnocení ostatních čtenářů, překvapilo mě, kolika z nich se nepozdával styl autorčina psaní. Mě autorka svým dílkem nadchla. Možná to bude tím, že jsem nečetla originál, ale překlad, a třeba je česká verze čtivější, než ta původní. Jinak nechápu, co mohl někdo této knížce vytknout...

Objevuje se tu sice hned několik klišé, jako například láska k bad boyovi, výjimečná hlavní hrdinka, která je vyvolená, tak trošku milostný trojúhelník, dobro bojující proti zlu... Ale i přesto je všechno výborně uchopené a napsané. Gena Showalter si dala s vymýšlením svého světa opravdu práci, věnovala obrovskou pozornost detailům a vše důkladně promyslela. Její podání temnoty (Myriadu) a světla (Troiky) je originální a mě bavilo odhalovat každou novou podrobnost o tomto světě. Jako studentka filozofie musím také poukázat na filozofický podtext příběhu. Jde o dílko, které nutí čtenáře přemýšlet nad vlastními názory. Co pro vás vlastně znamená dobro a co je zlo?


Zajímavá je také forma textu, která je obohacená o několik mailů a Tenleyiných básniček. Za poslední kapitolou se nachází také rozhovor s autorkou. Dozvíme se v něm například to, co bylo předlohou pro oba světy anebo která je Genina nejoblíbenější postava. Zaujalo mě to, že se snažila oběma světům napsat nějaká negativa i pozitiva, aby bylo pro hlavní hrdinku těžší se mezi nimi rozhodnout. To se rozhodně povedlo... ani já bych si po prvních pár kapitolách nevěděla vybrat.

V rozhovoru mě taky zaujala autorčina slova, kdy řekla: "Nepřemýšlím nad čtenáři, když píšu první verzi, protože vím, že se to nikdy nebude líbit všem. Píšu jen pro jednoho člověka. Až ty postavy samy rozhodnou, pro koho kniha je." Pro mě tato knížka určitě "je". Byla to láska na první pohled. Zbožňovala jsem ji od první stránky až po poslední a nesnášela jsem pauzy, kdy jsem musela knížku na nějaký čas zavřít. Myslela jsem na ni, až dokud jsem ji zase neotevřela. "První život" mi dokonale popletl hlavu a bez něho by byla moje knihovnička ochuzena o jeden dokonalý příběh.

Jediné, co mi vadí, je čekání na překlad dalších dvou dílů. Já je chci HNED!!! Okamžitě mi je přeložte! :D


Hodnocení: 100% Už se asi opakuju, ale tahle knížka je opravdu dokonalá! Dokonalá, dokonalá a ještě jednou dokonalá! Hlavní hrdinka mi byla okamžitě sympatická - není to žádná křehkoučká květinka, kterou musí chlap na každém kroku zachraňovat. Naopak je soběstačná, chytrá, zajímavá a její posedlost čísly ji odlišuje od mnoha tuctových knižních postav. Navíc má skvělý smysl pro humor. (Moje nejoblíbenější scéna je, když ji donutí navlíct se do holčičích šatiček s volánky a ona to komentuje slovy: "Super, budu ta nejkrásnější princezna v ústavu." :D) Oba hlavní hrdinové mají své kouzlo a přestože já měla slabost pro "hodného kluka", dokážu pochopit i Tenleyinu volbu.

Líbily se mi i popisy prostředí - ať už vnitřek blázince, tak jednotlivé světy. Autorka je sice postavila na základním stavebním kamenu všech klišé (země světla a země temnoty aneb parafráze pro boj dobra se zlem), přesto do každé vložila něco navíc. Díky tomu jsem hlavní hrdince dokázala uvěřit její rozpolcenost a nerozhodnost. V neposlední řadě chválím množství krve, které se Gena Showalter nebála na stránkách svého dílka prolít. Vždy si radši zvolím pořádně krvavou fantasy řežbu, než příběh, kde si všichni jen podávají ruce a před bojem se vždy usmíří. Tahle knížka je o smrti a nejde o klamavou reklamu. Je smrtí prosycená od začátku až do konce a to je jen dalším z obrovské hromady pozitiv, které přispěly k realističnosti a čtivosti knížky. Díky tomu jsem byla napnutá a až do poslední stránky jsem netušila, jak první díl této skvělé série dopadne. Teď, když už to vím, netoužím po ničem jiném, než po dalším díle... Já nutně potřebuju pokračování! A vám, kdo jste první díl ještě nečetli, říkám: "Na co proboha ještě čekáte?" ;)

Pokud vám moje přemlouvání nestačilo, tak si ještě můžete pustit povedený video trailer z dílny Knihy Dobrovský:


Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

DALŠÍ DÍLY:

Druhý díl se jmenuje Lifeblood a třetí Everlife. Oba zatím nebyly v České republice přeloženy a vydány. Snad se jich dočkáme co nejdříve. :)

Lifeblood (Everlife, #2) Everlife (Everlife #3)

Podobné knihy: První konec (Lauren James), Hunger Games (Suzanne Collins), Divergence (Veronica Roth), Kost přání (Laini Taylor)

"První život" mi trošku připomínal duologii "První konec", kde se autorka také věnuje alternativám života po životě, i když trošku odlišným způsobem. Samozřejmě nelze upřít ani podobnost s YA bestsellery Divergence a Hunger Games, kde jde vždy o mezitřídní boj dobra proti zlu. Taky jsem viděla drobnou podobnost s mojí oblíbenou trilogií "Kost přání" od Laini Taylor, kde proti sobě válčí krásní andělé a chiméry (představující temnou stránku). Pokud se vám líbilo některé z těchto dílek, měli byste dát Prvnímu životu rozhodně šanci...


Rocket #1: Chlupatý a nebezpečný

13. dubna 2018 v 4:18 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Strážci galaxie jsou momentálně velkým hitem. Můžou za to hlavně dva filmy (2014 a 2017), které tuhle skupinku představily širšímu publiku. Já toho o Strážcích až do shlédnutí prvního filmu taky moc nečetla. Seznámila jsem se s nimi v 14. dílu NHM a potom v Strážcích galaxie #1: Kosmičtí Avengers. Samozřejmě i mě, stejně jako absolutní většinu čtenářů a diváků, zaujal hlavně mýval Rocket s věrným společníkem Grootem. Proto jsem byla nadšená, že téhle povedené dvojce u nás vyjde soukromá série. Je to rozhodně skvělý marketingový tah, protože jsou to právě tihle dva blázni, díky kterým jsou Strážci galaxie tak zábavní a oblíbení. Jak se mi tedy líbil první díl komiksu a o čem vypráví?

Nakladatelství: Crew (CZ)


ANOTACE: Rocket je poslední svého druhu. Je to hrdina všech utiskovaných, bojovník za dobro, odvážný zastánce všech ctností... a bouchaček. Ale jeho dobrodružný život možná právě narazil do betonu. Byl obviněn z vraždy. A policie není jediná, kdo se mu drží na chvostu! (Chápete? Chvostu!) Někde venku řádí další mýval Rocket... a pro dva takové není náš vesmír dost velký. Zvláště když je tajemný zabiják vždycky o krok před Rocketem. Náš hrdina a jeho přítel Groot musí odhalit pravdu. Což nebude žádná legrace, když mají na krku Macho Gomeze a armády ex-terminátorů. Přežije Rocket a očistí své jméno? Komiksová superhvězda Skottie Young předvádí, co v něm je. Na tohohle člověka tahle série celé roky čekala. Protože, řekneme si to upřímně, Rocket a Groot jsou jediní Strážci galaxie, kteří vás zajímají, že ano?

Obsahuje komiksy:
  • Rocket Raccoon, Volume 1: A Chasing Tale (1-6)
Ocenění:
  • Nominace v kategorii "Best New Series" (Will Eisner Comic Industry Awards 2015)
  • Nominace v kategorii "Best Humor Publication" (Will Eisner Comic Industry Awards 2015)

Album zahrnuje celkem 6 sešitů série Rocket Raccoon, kdy první čtyři tvoří jeden víceméně uzavřený příběh a další dva sešity jsou spíš takové vtipné bonusy. Děj navazuje na sérii "Strážci galaxie: Avengers budoucnosti" (Tomorrow Avengers), konkrétně na sešit č.1, který jsme si mohli přečíst v již zmíněných "Strážcích galaxie #1: Kosmičtí Avengers". Na konci alba byl příběh, který ukazoval, co každý ze skupiny dělal, než je Peter zase svolal dohromady. Pro nás je momentálně podstatná jen mývalova linka, kdy chlastá v baru, když se tam najednou objeví chlapík a tvrdí, že Rocket není poslední svého druhu. Prý viděl jeho dvojníka. Rvačka vyvrcholí tím, že chlápka někdo zastřelí a Rocket se už víc informací nedozví. A tady se dostáváme k ději alba "Rocket #1: Chlupatý a nebezpečný"...


Našeho ukecaného chlupáče obviní z vraždy spousty lidí, jenže on je ve skutečnosti nezabil. Na kameře je přitom jasně vidět chlupatý kožíšek a mývalí obličej. Je jasné, že dvojník, o kterém ožrala v hospodě mluvil, opravdu existuje. Co je zač? Další zástupce jeho rasy? Že by nakonec nebyl poslední svého druhu? Vypadá to, že na hledání odpovědí bude mít hromadu času... za mřížemi. Rocketa čeká pár krušných chvilek a je jen na něm a jeho malých ručkách, aby si vydobyl respekt.


Pobyt ve vězení ale nebude Rocketův největší problém. V patách má totiž armádu pomstychtivých zhrzených bejvalek, které netouží po ničem jinem, než po mrtvém mývalovi. Ono se asi moc nevyplácí zprznit, obelhat, okrást a naštvat hromadu nebezpečných ženských...


Pak následuje pátý sešit, který jak už jsem říkala, je spíš takovým milým doplňkem. Skottie Young (autor scénáře a zároveň i kreslíř tohoto komiksu) nám ukáže, že se nebojí dát na papír i trošku ztřeštěnější nápady. Sešit začíná scénou ze skautského tábora, kde Rocket s Grootem vypráví malým mimozemšťánkům historky z jejich společných dobrodružství. Rocket právě dovyprávět nějakou příhodu a děti prosí o přídavek. Mýval souhlasí, ale pod podmínkou, že "historku o mapě" tentokrát odvypráví Groot. Následuje super úžasný akční příběh, ve kterém všechny postavy říkají "Já jsem Groot", dokonce i letáky na zdech nebo neonové nápisy ve městě hlásají "Já jsem Groot".


Osobně hodnotím tenhle sešitek jako jeden z nejvtipnějších a nejoriginálnějších dílek, které jsem kdy četla, a to i přesto, že jsem ho měla přečtený za pár minut. Skottie Young nám v něm ukázal, že se dobrý příběh dá povyprávět i s omezenou slovní zásobou. Navíc k příběhu dokonale doladil kresbu, která je jednoduchá, roztomilá a líbivá. Navíc plná jasných veselých barev. Tak je tomu ostatně v celém albu a já jsem za to ohromně ráda, protože si neumím představit styl kresby, který by se k Rocketovi hodil víc. A hlavně se mi na to skvěle koukalo. :)


Poslední šestý sešit pak opět dějově navazuje na příběh s bejvalkami. Rocket je nucený brát fušky, které mu nejsou úplně po chuti. Například odvšivování Ega - živoucí planety. Od práce ho ale odvolá pes Cosmo, který ho poprosí o přátelskou pomoc. Zatímco má Groot dovolenou, Rocketovi je přiřazený nový málomluvný parťák - robot Brutál (001101001110), který komunikuje jen s pomocí čísel. Spolu letí vysvobodit jeho zajaté kamarády. Ale dostat se k nim nebude jen tak a Rocket rozhodně potřebuje pořádnou novou bouchačku, aby tenhle úkol zvládnul...

Hodnocení: 95% Rocketova první sólovka stála za to! Ať už je ve skupince se Strážci galaxie nebo jen někde sám s Grootem, pořád je to náš starý dobrý mýval s prořízlou tlamičkou a jeho vlastní řada nám jen dokazuje, jak moc soběstačná a originální jeho postava je. Celý příběh těží hlavně na drzých fórcích, které jsou (díkybohu) opravdu vtipné a já se opravdu pěkně nasmála. Samotný příběh není ničím moc výjimečný, naštěstí si na to ani nehraje. Autor Skottie Young výborně pochopil mývalovu podstatu, co je na něm zajímavé a co chtějí čtenáři vidět. Přesně to nám také dal. Bláznivá a lehce infantilní kresba s použitím zářivých barviček, sprosté vtípky a spousta střílení a utíkání. A jako bonus samozřejmě Groot, bez něho by tahle dvojka nebyla kompletní. I když... bylo příjemné v posledním sešitu vidět, že si autor dokáže se svým hlavním hrdinou poradit i bez jeho tichého přítele. Obávala jsem se, že kdyby byl Rocket sám bez Groota, nebyl by tak zajímavý, ale bála jsem se zbytečně. Mývalovo dobrodružství s Brutálem byla stejná jízda jako všechny ostatní příběhy.

Jsem ráda, že u nás tenhle svazek vyšel a doufám, že se dočkáme překladu i dalších dílů série. Na našem trhu je stále spousta místa pro takovéto zábavné komiksové jednohubky a taky spousta čtenářů, kteří neprahnou jen po čistokrevné superhrdinské akci, občas se prostě touží jen odreagovat a zasmát. Rocket je konečně vtipný komiks, který je OPRAVDU vtipný. Doporučuju!


Bonusový materiál nikoho nepřekvapí - opět jsou to alternativní obálky k jednotlivým sešitům. Některé mě zaujaly (například lego panáček nebo speciální Deadpoolovská edice), ale nejde o žádný extra dáreček. V rámci vydávaných titulů je to už taková klasika.

Co bych však na konec ještě ráda zmínila, je taková zajímavost, týkající se šestého sešitu, se kterým pomáhal Youngovi i kreslíř Jake Parker. Hned na začátku je scéna, kdy Rocket plachtí na malém letadýlku a nahání červenooké brouky. Tahle scéna mi okamžitě připomněla Miyazakiho Naušiku z větrného údolí, jeden z mých oblíbených animovaných filmů. :)
Vy, co jste už Rocketa přečetli, všimli jste si toho taky? A jak se vám tahle komiksová novinka líbila? Jste s mývalovou sólovkou spokojení nebo vám v ní něco chybělo?


Shrnutí ÚNOR (02/2018)

9. dubna 2018 v 0:48 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí ÚNOR (02/2018)

Tak jsem tu s měsíčním shrnutím za únor. Ano, čtete správně - nemusíte jedním očkem zkouknout datum, opět jsem nestíhala, takže píšu únorové shrnutí na začátku dubna... :D No jo, stydím se, vážně. Ani se nemůžu vymluvit na to, že jsem nestíhala. Čas by se našel, jen se mi do toho jaksi nechtělo. Měla jsem jarní lenivou náladu a odneslo to nejen psaní na blog, ale taky čtení. Přečetla jsem jen 3 knížky, hanba mi! Ale zase jsem pár hezkých kousků přikoupila, takže mám aspoň o čem psát. Jen doufám, že dubnové shrnutí nebudu zveřejňovat až někdy o prázdninách (s tímhle mým slimáčím tempem)... :D

Koupené knihy: (10)

1) Supernatural: John Winchester's Journal (Alex Irvine)
2) The Supernatural Book of Monsters, Spirits, Demons, and Ghouls (Alex Irvine)
3) DCKK #30: Wonder Women - Kruh
4) NHM #39: Wonder Man
5) UKK #29: Tajná válka
6) UKK #80: Spiderman: Pavoučí ostrov, část první
7) UKK #81: Spiderman: Pavoučí ostrov, část druhá
8) UKK #82: Avengers vs. X-Men (1.část)
9) Slyším tě všude (Connie Willis)
10) Neviditelná knihovna (Genevieve Cogman)

Prvním přírůstkem byl balíček od slovenských Megaknih, který mi dorazil někdy začátkem února. Vevnitř se ukrývaly dva paperbacky v angličtině, obě od stejného autora Alexe Irvina: John Winchester's Journal a The Supernatural Book of Monsters, Spirits, Demons, and Ghouls. Jde o dílka, která ocení pouze fanoušci seriálu Supernatural (česky "Lovci duchů").


První zmiňovaná je deník Johna Winchestera (otce hlavních hrdinů Samma a Deana). První zápisek je věnovaný smrti jejich maminky, pak Johnově postupnému zaškolování v nadpřirozených věcech. Kousek už jsem přelouskala a zatím mám z obsahu mírně rozporuplné pocity. Postava Johna mi nebyla sympatická ani v seriálu, proto se nemůžu divit, že mě dost prudí i jako vypravěč. Knížka je ale pěkně zpracovaná po grafické stránce, je plná kreseb, poznámek a fleků, díky kterým to opravdu vypadá jako deník, co prožil mnohá dobrodružství a drželo ho hodně rukou.


Druhou knížku jsem zatím jen zběžně prolistovala, jde o typická "bestriář" s popisy příšerek, co se objevily v seriálu. Je opět ilustrovaný jednoduchými kresbami, kterých by klidně mohlo být i víc. Takhle v knížce převládá text. I tato knížka je ale pěkně graficky dolazená. Časem se k ní snad dostanu... :)


I v únoru jsem nakupovala komiksy, tentokrát opět v českém Tescu. V DCKK vyšla Wonder Woman: Kruh, která mě sice nějak extra jako postava nebere, ale ani mi nevadí. Film mě dokonce docela bavil, tak jsem se rozhodla vyzkoušet i nějaký komiks. Snad mě nezklame. :) V Nejmocnějších hrdinech Marvelu vyšel ve stejnou dobu komiks s podobně pojmenovaným superhrdinou - Wonder Man. O něm moc nevím, pamatuju si jen, že se lehce ochomýtl v prvním díle NHM #1: Avengers, kdy byl členem tohoto týmu. Na první pohled vypadá zajímavě, tak jsem zvědavá, jaký bude jeho vlastní svazek.


S komiksy ale ještě nekončím, protože mi přišel ještě jeden balíček na Slovensko. Tentokrát objednávka z bazárku. Jaká já byla nadšená, že se mi konečně podařilo sehnat první část Avengers versus W-Men. Dvojku a trojku mám už dlouho, jejich přečtení jsem ale odkládala do doby, než budu mít úvodní svazek. Radost z nalezení chybějícího dílu mi málem pokazila pošta, která se na mě seriózně vyprdla a nijak mě neinformovala o tom, že už je balíček dávno na poště. Kdyby mi nenapsal odesílatel, tak balík pocestuje zpátky k němu. :/ Naštěstí už mám komiksy úspěšně zabydlené doma. Kromě zmiňovaného Avengers versus X-Men jsem neodolala dvousvazkovému Pavoučímu ostrovu a Tajným válkám.


A na konec dvě klasické knížky. Obě jsem sehnala za úžasnou cenu (cca 100Kč/kus) na Databázi knih. Slyším tě všude je skvělá sci-fi od Connie Willis, kterou jsem před pár měsíci dostala jako e-knihu na recenzi od vydavatelství Metafora. Hrozně moc mě bavila a když jsem pak viděla tu zářivou stříbrnou obálku, hned mi bylo jasné, že ji musím mít doma i v hmatatelné podobě! Navíc si ji chtěla přečíst i moje maminka (kecám, donutila jsem ji) a mamča se e-knihám vytrvale vyhýbá. Už má i přečteno a líbila se.

Posledním přírůstkem je Neviditelná knihovna. Jelikož jsem dostala od nakladatelství Omega na recenzi druhý díl (Maskované město), chci si předtím první přečíst ten první. Tohle je zrovna jeden z kousků, na které se nejvíc těším. Je to fantasy a to já prostě můžu! ;)

Recenzní výtisky: (2)

1) Anna a Šarlota (Mária Blšáková)
2) Prekliata (Ružena Scherhauferová)


V únoru jsem dostala dva recenzní výtisky. První byl hrozně milým překvapením od slovenské spisovatelky Márie Blšákovej, která si přečetla moji recenzi na "Krik nevinných" a nabídla mi, jestli nechci zrecenzovat i její knížku. Mohla jsem si vybrat kteroukoli z autorčiny tvorby. Nadšeně jsem souhlasila a vybrala si Annu a Šarlotu, jež mi okamžitě padla do oka díky zajímavé anotaci. V "přečtených" se o této knížce ještě trošku rozpovídám...


Druhý recenzáček jsem si vybrala ze seznamu projektu PSA (Podporujme slovenských autorov). Na Prekliatej mě okamžitě zaujala dokonale strašidelná obálka. Anotace mě navnadila na pořádně mrazivý thriller, takže jsem neváhala. Knížku už mám přečtenou, takže můžete mrknout na recenzi. Ve výsledku to nebylo tolik strašidelné, jak jsem doufala... Škoda.

Výhra v soutěži: (2)

1) Our love challenges (Vít Libovický)
2) Božský (Christina Lauren)


V únoru se mi zadařilo vyhrát hned dvě valentýnská překvapení. Na FB stránkách "Our love challenges" jsem vyhrála skvělou knížku pro zamilované páry. Jestli ji využiju, to ještě uvidíme, ale její zpracování je dokonalé, takže jsem moc ráda, že ji mám v knihovničce. Doporučuju každé zamilované duši, co má s partnerem až příliš volného času a rádi by ho nějak smysluplně vyplnili společnými aktivitami. A pokud vás zajímají ukázky z knížky, doporučuji nakouknout do Valentýnské rozbalovačky. ;)


Z FB stránky Knihy.cz mi jako výhru v soutěži poslali romanťárnu Božský od Christiny Lauren. Jde o pátý a zároveň nejnovější díl série "Božský bastard". Já zatím žádný z předchozích dílů nečetla, ale dle anotace by měl jít číst i samostatně. Pamatuju si, jak byly spolužačky ze střední nadšené z "Bastarda" a "Cizince", o to víc jsem zvědavá, jestli se bude autorčin styl líbit i mně. Za knížku Knihám.cz moc moc moc děkuju!

Dárek: (3)

1) Pozývam ťa na večeru (Jana Benková)
2) Manuál zrelej ženy (Halina Pawlowská)
3) Další divné hlášky z knihkupectví (Jen Campbellová)

První dvě nejsou tak úplně dárek, ale nevěděla jsem, kam jinam je zařadit. Když jsem byla s přítelem v Tescu, zastavila jsem se u regálu s časopisy a psím pohledem ho přesvědčila, že tyhle dvě knížky musím mít. :)


Edici "Emma love" sbírám už dlouho. Hodí se vždy, když nevím, co číst. Stostránkové jednohubky mi nezaberou moc času ani místa v kabelce a nikdy mě nemůžou zklamat, protože nemám velká očekávání - jsem připravená na lehkou vtipnou romanťárnu s nekomplikovaným dějem. Pozývám ťa na večeru napsala jedna z oblíbených slovenských autorek Jana Benková, od které už mám docela dost načteno. Některé její dílka mi sednou, jiné ne. Každopádně na zabití nudy ideální.


Stejně tak i Manuál zrelej ženy od úžasné bavičky Haliny Pawlowské, kterou určitě znáte hlavně z pořadu "Banánové rybičky". Dost mě překvapil slovenský překlad a ještě víc mě zaujalo grafické zpracování obálky - knížka vypadá vážně dokonale! Rozhodně líp, než česká sestřička. Po zběžném prolistování jsem okamžitě zjistila, že mě tohle dílko bude stoprocentně bavit. Humor paní Pawlowské je legendární a já jsem věrnou fanynkou. Jen škoda, že některé její rýmovačky přeložené do slovenského jazyka nezní tak dobře jak původní verze. I tak jsem ráda, že se do jejich překladu Slovensko pustilo... :)


Třetí knížka už ale dárek byla - od mojí maminky. Zahlídla knížku Další divné hlášky z knihkupectví a napadlo ji, že by mě to mohlo bavit. Zatím jsem jen zběžně prolistovala a nepochybuju, že si najdu pár vtípků, nad kterými se zasměju. :D Teď si jen najít víc volného času, abych tu hromadu knížek mohla začít číst... :D

Přečteno v únoru: (3)

1) TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier) .....430 stran
2) Potomkovia bohov (Vita Jamborová) .....252 stran
3) Blízko obzoru (Jessica Koch) .....464 stran
Celkem: 3 knížky /1146 stran

Ostuda, ostuda, ostuda! V únoru jsem přečetla pouhé 3 knížky. Polehčující okolností je to, že dvě z nich měli každá skoro 500 stran. Ale i tak jsem lenivá ostuda, co se celý únor válela u seriálu Superdrbna (Gossip Girl). :D


První přečtenou knížkou bylo sci-fi TY vyber, kdo přežije od rakouského spisovatele Stephana R. Meiera. Už "Blackout" mi dokázal, že Rakousko tyhle techno-thrillery psát umí, takže jsem nepochybovala, že i TY bude fajn počtení. Bohužel mě kapku zklamalo zpracování. Děj nebyl tolik napínavý, jak mohl být a autor zbytečně plýtval stránkami na nudné zdlouhavé popisy historie společnosti, místo aby se zaměřil na svého hlavního hrdinu a svět budoucnosti (který měl mimochodem vymyšlený úžasně! škoda, že mu nevěnoval víc prostoru)... Více o mém dojmu z knížky si můžete přečíst v recenzi TADY.


U sci-fi jsem zůstala i s další knížkou, tentokrát od slovenské autorky Vity Jamborové. Potomkovia bohov mě stylem vyprávění bavili mnohem více než TY, ale neměla bych je moc porovnávat, jelikož jsou každá o jiném tématu. Zatímco TY se zabývá alternativní budoucností a technorevolucí, Potomkovia bohov jsou o mimozemšťanech a děj se odehrává v současnosti na Slovensku. Bylo zajímavé číst sci-fi ze slovenského prostředí, nejsem na to u tohoto žánru zvyklá, o to vím však chválím autorčinu odvahu. Příběh byl dostatečně napínavý i zajímavý a závěr mě nadchnul. Jedinou větší výtku jsem měla k romantické lince, která byla do děje vsunuta trošku na sílu. Bez ní by byl příběh dokonalý. Ale i tak šlo o velmi zdařilé dílko a rozhodně doporučuju. Recenzi najdete ZDE.


Poslední přečtenou knížkou je Blízko obzoru. Po dvou sci-fárnách jsem dostala chuť vybočit ze svého oblíbeného žánru a zkusit něco úplně jiného. S Blízko obzoru jsem rozhodně šlápla mimo moji "zónu", je to totiž stoprocentní romanťárna založená na skutečném příběhu Jessicy (autorky) a její velké lásky Dannyho. Musím přiznat, že ač jsem po knížce zatoužila jen kvůli pěkné obálce, její obsah mě opravdu překvapil! Čtivý příběh, sympatické realistické postavy a spousta emotivních okamžiků, které s čitatelem pořádně zamávají. Navíc to nebyl žádný přehnaný "slaďák", jak jsem se původně obávala... Doporučuju a pro víc informací mrkněte SEM.


ÚNOR ve zkratce: nejlepší koupená kniha je "Slyším tě všude". To jsem věděla dávno předtím, než jsem knížku reálně držela v rukou. Už po přečtení elektronické podoby mi bylo jasné, že si tuhle krasavici dřív nebo později koupím, jen mě odrazovala trochu vyšší cena. Když jsem ji však našla na Databázi za pár kaček, nedokázala jsem odolat a nadšeně psala prodejci... Konečně ji mám v knihovničce, jupí! Hmatatelné knížky u mě stejně vždycky vyhrajou nad e-knihama...

Největším překvapením se pro mě stal slovenský překlad knížky od Haliny Pawlowské - "Manuál zrelej ženy". Nejen tato, ale i ostatní autorčiny knížky ve vydání od společnosti Liber Novus mají totálně dokonalé obálky! Chtěla bych je mít všechny. Jen škoda, že Halině stejně nejvíc sluší drzá ostrá čeština...


Největším únorovým zklamáním se pro mě stalo sci-fi "TY vyber, kdo přežije". Nejhorší je to, že ta knížka na to měla - klidně mohla být nejlepší přečtenou za tento měsíc a možná i jednou z nej za rok 2018... Samotný nápad byl ohromný a zajímavý. Jen škoda, že autor vyplýtval svůj talent na nezáživnou historii místo akční budoucnosti ovládané umělou inteligencí. Velká škoda!

Nejlepší přečtenou knížku měsíce je rozhodně "Blízko obzoru"! Kdyby mi někdo dopředu ukázal anotace všech tří knížek, které v únoru přečtu, nikdy bych netipla zrovna tuhle na vítěze. A přesto tomu tak je a Jessica Koch si zlatou medaili plně zaslouží. Blízko obzoru není nějaká obyčejná klišoidní romance, je to smutný příběh plný neštěstí, který se čtenáři vryje hluboko pod kůži.

Nejlepší knižní postavou byl Vladimír - ukrajinský kamarád hlavního hrdiny z knížky "Potomkovia bohov". Vlado byl neskutečně vtipný sympaťák a nešlo ho nezbožňovat. Druhým adeptem na nejmilejší postavu by pak byl kocourek Vasil ze stejné knížky. Přestože měl své temné tajemství, já si ho oblíbila. Je to kočka, co k tomu říct víc... znáte mě a moji úchylku na všechno kočkoidní. :D

Plány na BŘEZEN: Tím se radši ani nebudu zdržovat a letím pracovat na březnovém měsíčním shrnutí. :D Jestli vás ale zajímá, co jsem přečetla, tak vám napovím, že půjde o dvě romanťárny, dva thrillery a jeden zvláštní počin, jehož žánrové zařazení je mi stále záhadou,... ;) Máte se na co těšit.

Zatím pa a snad se u dalšího shrnutí potkáme dřív, než za dva měsíce (jak mám v poslední době ve zvyku, že?)... :D Jak jste na tom se psaním článků vy? Taky někdy absolutně nestíháte nebo je to pro vás hračka? A pokud máte nějaké fajn typy na rozvržení času, tak sem s nimi! :D

K: Knihkupkyně (Cynthia Swanson)

7. dubna 2018 v 1:32 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Knihkupkyně (Cynthia Swanson)

O tom, jak dokáže jedna vteřina změnit celý život. O spletitých cestách osudu, o náhodě a o smrti, která se nevyhýbá nikomu. O lásce, rodině, dětech, ale i o síle přátelství a snech o kariéře. O tom všem je tahle knížka. Ale dá vám mnohem víc než jen klasický romantický příběh o ženě s nelehkým osudem - tohle je totiž dílo, které vám změní pohled na život. Autorce se podařilo napsat výjimečně čtivé dílo, které budete hltat do poslední stránky, čekat na závěrečné rozuzlení, a když k němu pak dojde, bude vám jasné, že jinak to ani skončit nemohlo...

Nakladatelství: Omega (ČR)


ANOTACE: 1962: V New Yorku jsou možná zlatá šedesátá léta, ale v Denveru - jako v mnoha jiných městech - je to jinak: život svobodné dívky po třicítce je téměř bohémský. Osmatřicetiletá Kitty Millerová se smířila se svým netradičním životem. Kdysi měla vážnou známost, ale nevyšlo to. Teď se naplno věnuje svému knihkupectví a každý večer se vrací do svého útulného domu. A pak jsou tu ještě ty sny... 1963: Katharyn Anderssonová je provdaná za Larse, lásku svého života. Žijí v dokonalém domě na předměstí Denveru, což je ideální místo pro výchovu dětí. Katharyn má všechno, po čem Kitty vždycky toužila. Jenže Katharyn existuje pouze tehdy, když Kitty spí.
Zpočátku si Kitty výlety do světa snů užívá. Ale s každou další nocí se noční okouzlující život stává skutečnějším. Když se hranice mezi oběma světy začnou stírat, Kitty najednou čelí nejisté budoucnosti. Jakou cenu musí zaplatit, aby mohla zůstat? A co musí obětovat, pokud chce odejít?

Kitty si rozhodně nemůže stěžovat na nudný život. Sice se jí podařilo úspěšně vyhnout manželství a dětem, místo toho se věnuje podnikání, přesto ji její život plně naplňuje a cítí se šťastná. Ale jen do chvíle, než se probudí v pokoji se zelenými zdmi, přestože si je stoprocentně jistá, že je den předtím s kamarádkou Friedou natřely na sluníčkově žlutou. Zjišťuje, že v tomto snovém světě nevlastní knihkupectví, nedoučuje malého chlapce od sousedů číst a rozhodně nepatří mezi staré panny. Má krásného modrookého manžela a ještě krásnější děti. Hned v prvních snech se seznamuje s malou Missy a Mitchem, které si okamžitě zamiluje, jako by byli skuteční a ne pouze výplod její fantazie.

Skoro se nemůžu dočkat, až půjdu večer spát.
Jsem zvědavá, co by se mohlo stát a o čem bych mohla snít. (s.53)


Postupně tráví ve snovém světě víc a víc času. Odhalují se jí nové podrobnosti, které jí do té doby zůstávaly skryté. Proč ji všichni litují? Proč má tak nudný šatník? Existuje v tomhle světě i její milovaný kocourek Aslan a jestli ano, kdepak se schovává? Kamarádí se ještě s Friedou? Jak se daří jejich knihkupectví? Proč je na Larsově pracovním stole rámeček na tři fotografie, když mají jen dvě děti? Nebo snad ne? Kdo je Michael?

Zvednu ze stolu druhý rámeček. Probouzí ve mně zvědavost, protože v něm nejsou žádné fotografie, jen tři oddělená a volná místa. Patří sem fotky dětí? Pokud ano, proč je Lars vytáhl? A proč jsou v rámečku tři volná místa namísto dvou? (s.47)

Kitty brzy pochopí, že každý z dvou světů - i ten se zelenou, i ten se žlutou ložnicí - má své plusy i mínusy. Život není dokonalý a osud nakonec vždy vyváží obě misky vah. Chvilka bolesti za chvilku štěstí. Otázkou je, kterou verzi života upřednostní Katharyn? Rodina nebo kariéra? Děti nebo kamarádka? Manžel nebo rodiče? Hranice mezi oběma světy se stírají a hlavní hrdinka začíná mít problém rozpoznat, co je realita a co sen. Která verze vyhraje? Vybere Kitty tu správnou nebo zůstane navždy uvězněná v přeludu, který je snadnější než skutečný život? A hlavně - ve kterém světě by si skutečně přála zůstat?


"Nevím, kde se probudím," zašeptám.
"Vždycky, když tady usnu, mám pocit, že bych se s tebou měla rozloučit, protože by to mohlo být navždy." (s.278)


Co se mi líbilo: Ani nevím, kde začít... "Knihkupkyně" má obrovské množství pozitiv. Předně autorka skvěle zvládla práci s charaktery. Nejvíce prostoru samozřejmě věnuje hlavní hrdince Kitty, ale ani vedlejší postavy nejsou nijak ploché. Lars je možná až příliš dokonalý, ale i to má v příběhu své místo. Navíc, která z nás (žen) by si občas ráda nezavzdychala nad takovým "hodným Larsem"? Bad boyové jsou jen otravné pubertální klišé, za manžela bych nějakého napraveného zloducha fakt nechtěla. Ale zpátky k hlavní hrdince... Kitty je příjemnou změnou oproti všem těm přehnaně sebevědomým, ale hloupým hrdinkám, nad jejichž blbostí jen kroutíte hlavou. Kitty je milá, skromná, chytrá, zbožňuje knížky (stejně jako my, knihomolové) a ráda o svém koníčku mluví. Jak by se nám mohla nelíbit?

Ještě bych sem ráda napsala jednu věc, která mě v příběhu ohromně zaujala, bohužel nemůžu. Vyspoilerovala bych vám tím podstatný moment děje a zkazila vám překvapení. Škoda, myslím, že i využití tohoto tématu by dokázalo nalákat určitou skupinu čtenářů. Těm, co už knížku četli, napovím, že jde o "Michaela". Využitím jeho postavy autorka povýšila knížku ještě o level výš a moc jí za to děkuju. Napsala to prostě úžasně. Zajímavé je i zasazení děje do let 1962 a 1963. Kromě dobových reálií je toto období podstatně právě pro Kathrynin vztah k Michaelovi, který naráží na předsudky a představy tehdejší doby. Doteď jsem nečetla žádnou podobnou knížku věnující se této problematice pohledem ženy dvacátého století.

Líbí se mi i grafické zpracování, obálce nemám co vytknout, součástí je opět všitá záložka, v textu se nenacházely téměř žádné chyby a chválím i kvalitní papír. Knížce to v knihovničce sluší, to musím uznat, a vnitřek v ničem nezaostává za zevnějškem.

Co se mi nelíbilo: Jen jednu drobnost bych mohla vytknout - poslední kapitola mohla mít o pár stránek navíc. Jsem spokojená s tím, jak autorka Kittiin příběh zakončila a neumím si představit, že by to mohlo dopadnout jinak, přesto mohl být závěr o něco epičtější. Čtenář je celou dobu udržován v napětí, zatímco hlavní hrdinka odhaluje stále nová a nová překvapení. Konec však nijak nečekaný nebyl, vezl se na jedné vlně se zbytkem knížky. Nevynikl nad zbytkem příběhu. Osobně mi to ale nijak extra nevadilo.

Hodnocení: 100% Tahle knížka mě opravdu nadchla. Abych nelhala, nečekala jsem to. Původně jsem myslela, že půjde o fantasy, kde hlavní hrdinka cestuje mezi dimenzemi (momentálně dost populární téma), ale dostala jsem příběh mnohem reálnějšího charakteru, založený hlavně na práci s postavami a jejich vnitřními pochody. V první moment mě to zarazilo a bála jsem se, že na nějakou romanťárnu o "dokonalém Larsovi" nejsem ta správná cílová skupina. Nakonec mě ale autorka dostala. Úžasně se při psaní vcítila do své hlavní hrdinky, která je chytrá, milá a zbožňuje knížky. Konečně po delší době nějaká sympaťačka, kterou jsem netoužila uškrtit po prvních pár stránkách. Jupí! :-D

Tato knížka nám ale nabízí mnohem více, než jen realistické postavy. Například zasazení děje do let 1962 a 1963. Nemůžu opomenout ani to jak dokonale si Cynthia Swanson hraje s napětím. Při čtení jsem se ani jednu stránku nenudila - stále bylo nad čím přemýšlet, jaké záhady odhalovat a nad jakými otázkami dumat. Děj ani na chvilku nestagnuje, postupuje dál a dál. I když si myslíte, že vrcholem knížky je rozluštění tajemství snů a zjištění, co je Kathrynina skutečná realita, není tomu tak. V tom budete mít jasno nejpozději v polovině knížky. Jde spíš o ty ostatní linky, které autorka v průběhu vytvářela a postupně na ně odpovídala... Nedokázala jsem se od knížky odtrhnout. Opravdu. Přečetla jsem ji hodně rychle a po dočtení mi bylo líto, že už ji mám za sebou. Rozhodně si ji přečtu znovu! A těším se na to! ;)

Pokud chcete, můžete si prolistovat ukázku.


Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Podobné téma: film Počátek (2010), knižní série První konec (Lauren James)
Knížek na téma cestování mezi různými časy a dimenzemi je momentálně spousta, obzvlášť v YA literatuře. Mimo jiné i novinka "Tisíc kousků tebe" nebo o pár měsíců starší duologie "První konec", na kterou jsem psala minulý rok recenzi. Je to už trošku otřepané téma, přesto funkční a oblíbené. Knihkupkyně je jim podobná, no zároveň se od všech hodně liší. Jejím plusem je realističnost a originalita. Myšlenkou mi hodně připomíná film "Počátek" s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. kde cestuje do světa snů. Kitty se podařilo něco podobného, i když u ní šlo o osobní důvody, ne o velkou loupež vzpomínek. :) Komu se tedy líbil film Počátek, měl by zkusit i Knihkupkyni. A všichni ostatní by ji měli přečíst taky, protože je to vážně dokonalé dílko! ;)

K: Prekliata (Ružena Scherhauferová)

1. dubna 2018 v 23:59 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Prekliata (Ružena Scherhauferová)

Je hned několik důvodů, které mě motivují k přečtení nějaké knížky. Například pokud jde o další díl série, kterou mám rozečtenou nebo když knihu napsal můj oblíbený autor. Samozřejmě velký vliv má anotace a hodně mě ovlivní i nadšené recenze čtenářů. A pak se mi občas taky stane to, že neodolám lákavé obálce... Pak jsou jen dvě možnosti - buďto je knížka stejně skvělá jako její "šatičky" nebo mě po obsahové stránce zklame. Proč vám to tu teď vykládám? Protože "Prekliata" mi padla do oka hned, jak jsem ji poprvé spatřila. Dokonalá obálka ve mě vzbudila chuť na pořádně strašidelný horor. Jenže tu je jeden problém... Tohle dílko tak úplně horor není...

Vydavatelství: Bestseler (SK)


ANOTACE: Mladý manželský pár, Melisa a Gabriel, si kúpili od záhadnej starej panej vilu pod úpätím hôr. V treťom dome od nich býva svojská a jednoduchá Anina, ktorá si získa Melisinu priazeň. Naopak, Gabrielovi už od začiatku na nej niečo prekáža. Zhodou okolností sa Gabriel nechtiac zapletá s touto čudnou ženou, ktorej sa páči... a na pozemku sa začne zjavovať postava v čiernom. Vila ukrýva tajomstvá predchádzajúcej, nie veľmi šťastnej rodiny. Gabriel zisťuje, že vo vedľajšom opustenom dome niekto prespáva. Za každú cenu chce zistiť, kto si dovoľuje rušiť ich rodinný pokoj. Anina svoje požiadavky stupňuje, dej sa zauzľuje a neskôr aj Melisa zisťuje, že ich niekto sústavne obťažuje. Príde jar a Anina sa zrazu prejaví. Je to prekliata, zlá žena... Život Melisy a Gabriela je ohrozený.

Gabriel a Melisa Petrovičovi se rozhodli přestěhovat do většího. Melisu na první pohled okouzlila starodávná vila blízko lesa. Do oka jí padla hlavně obrovská zahrada, která je součástí pozemku. Její zesnulí rodiče byli totiž zahradníci a ona tuto vášeň zdědila po nich. Gabriel by pro svou milovanou ženušku udělal cokoliv, proto se rozhodne, že vilu koupí. První ale musí přemluvit původní majitelku, babču Bertu, aby jim nemovitost prodala. Strašidelná bábi sice hraje nedostupnou, nakonec se však smiluje a mladému páru vilu prodá. Ti se radostně vrhnou na stěhování a zvelebování nového domova. V rozhlehlé budově nacházejí starý luxusní nábytek, drahá umělecká díla i bezcenné habrachy na půdě. Samotná půda je velkým tajemstvím - čí jsou všechny ty právnické spisy, proč tam někdo odložil hromadu nepoužívaných matrací a komu patří černé oblečení ukrývající se ve starém kufru?

Každý kus nábytku, každá váza, originálne obrazy, tapisérie, či drobnosti zdobiace interiér izieb, jej pripomínali minulosť. Náhle ožili, prebrali sa, a mali svoje tajomstvá,... (s.51)

Společně s vilou manželé bonusem získali i super sousedku Aninu, která se s naivní Melisou okamžitě skamarádí a děvčata se začnou pravidelně scházet na pokec u Petrovičovců doma. Gabriel je mnohem méně důvěřivý než jeho žena, proto je k nové návštěvnici spíše odměřený. Připadá mu, že je v ní něco zlého. Střapatá Anina s baculatou postavou a zakřáplým hlasem se ale odmítá vzdát a vtírá se Gabrielovi jak jen může. Navíc ty její podezřelé řeči...

"Táto vila nám vkročila do života ako dar z nebies. Cítim niekde v srdci, že tu budeme veľmi šťastní."
Anina, ktorá kávu od seba odsunula a začala sa napchávať sacherkou, venovala Melise zvláštny pátravý pohľad. Plnými ústami sa spýtala: "A si si tým taká istá?" tvárou jej prebehol slabý úškrn. "O tejto usadlosti sa všeličo hovorí." (s.35)

Melisa se od své kamarádky dozví o tragické minulosti vily. Anina znala původní majitele - paní Bertu, jejího protivného syna Ota a jeho ženu. Oto obě ženy mlátil až do chvíle, dokud z vily neutekly. Jak skončil sám tyran, to nikdo neví. Až na Aninu, která však má ve svých vzpomínkách pořádný zmatek. Proč si myslí, že měla s Otou poměr? A proč si ho ve své šílené mysli spojuje s Gabrielem? Dokáže Melisin muž bojovat proti Aniným obřím vnadám nebo se zachová jako typický chlap a podlehne? Kdo je záhadná postava v černém, která se v noci potlouká po jejich pozemku? A kam zmizel ovladač od televize? Gabriel si je stoprocentně jistý, že si ho odložil na stolek vedle sedačky, ale tam není! Při hledání odpovědí však Gabriel odhalí z temné minulosti vily mnohem víc, než by si přál a zkomplikuje život sobě i své manželce...

Zdesene si uvedomil, že jeho Mel už možno nežije a srdce sa mu stiahlo na bolestivý uzol. Prečo jej nepomohol?..
Prečo si mnohé veci človek uvedomuje tak neskoro?
Prečo podceňuje svoje inštinkty a hlavne ľudí? (s.218)


Co se mi líbilo: Největším pozitivem knížky je její krásné poselství, o němž se dočtete na poslední stránce. Koupí totiž přispějete neziskové organizaci "Želaj si", která pomáhá nevyléčitelně nemocným dětem plnit jejich sny. Vždy si vážím lidí, kteří dokážou myslet i na ty, co neměli v životě tolik štěstí a proto si cením i této knížky. Kéž by se nadacím věnovala všechna nakladatelství. Svět by byl hned o něco lepším místem. :)


Dalším velkým plusem je parádní obálka. Ta se grafikům opravdu povedla - jak výborně zvolená strašidelná fotografie, tak vhodný font písma, barevné sladění i celková grafická úprava. To byl také důvod, proč mě knížka na první pohled zaujala - už jen z té obálky mrazí. Anotace vyzněla zajímavě a chválím i samotný nápad, na kterém se dal vystavět perfektní příběh. Jenže...

Co se mi nelíbilo: ...právě zpracování příběhu mi nakonec tak úplně nesedlo. Velkým problémem pro mě byly postavy, kterých je v knížce přehnaně málo (daly by se napočítat na prstech dvou rukou) a hlavně jsou příšerně nesympatické. Ono se to dá pochopit, kdyby totiž byli všichni chytří a dokonalí, nebylo by o čem psát. Přesto mě jejich charaktery neskutečně prudily. Melisa (které by mělo být okolo třicítky) se chová jak naivní rozmazlená puberťačka, pořád kňourá, hádá se a fňuká. Gabriel ze začátku vypadá jako sympaťák, pak se ale ukáže jako egoista, sobec a hlavně pořádný posera. Oba navíc mluví jak dvě malé děti - samá zdrobnělina a citoslovce. Nesedělo mi to k jejich věku. (např.: Tešil sa na Tinine "tortičky" a dobrý obedík. V ústach sa mu okamžite zbiehali slinky,...) Gabrielova sestra Tina je drzá a mluví pořád jen o jídle. Anina je magor, ale u ní jediné mi to nevadilo, protože to byl autorčin jasný záměr. Nakonec jsem si oblíbila jen postavu zahradníka Fedora, který se v knížce bohužel jen krátce mihnul a dostal tím pádem velmi málo prostoru. Až do poslední stránky jsem doufala, že se do děje zapojí víc, ale nedočkala jsem se. Škoda. Byl to fajn chlapík. A jediný, koho jsem při čtení netoužila uškrtit. :)

Hodnocení: 40% Knížka má opravdu dokonalou obálku, která dokáže na první pohled zaujmout. Taky název zanechá ve čtenářích dojem, že tohle bude pořádná hororová jízda. Bohužel jde jen o zdání, které klame. Přestože je děj zajímavý a má skvělou myšlenku, rozhodně nejde o horor. Spíš o kabelkový román s maličkou kapkou psycho thrilleru. Příběh přitom začal opravdu nadějně - parádně mrazivý popis starobylé vily, krvavé tajemství a bláznivá sousedka, která hlavním hrdinům pořádně zkomplikuje život. To je základ pro dobrý příběh. Bohužel je to také veškerý děj knížky. Zbytek je vycpaný rozhovory ukňourané naivky Melisy a samolibého blbečka Gabriela. Po několika kapitolách budete doufat, že ty dva už konečně někdo zavraždí a nebudete tak muset poslouchat jejich šišlání. :D Škoda. Přitom prvotní nápad byl skvělý. Vila s tajemstvím. Jeho rozluštění se ale vleklo, děj byl vystavěn hlavně na dialozích postav, ne na akci. První strašení začne až na 140 straně. Závěrečné vysvětlení mi přišlo příliš jednoduché a mnoho otázek zůstalo i nadále nezodpovězených.

Nepochybuju, že si knížka své nadšené čtenáře najde, jen bych ji doporučila spíše fanynkám ženských románů, než milovníkům řádně krvavých thrillerů. Co jsem se dívala na hodnocení autorčiných děl na Databázi knih, tak krásná procenta mají zejména její počiny z oblasti lidských vztahů. I z tohoto dílka jde poznat, že paní spisovatelka, píšící pod pseudonymem Ružena Scherhauferová, má velký talent na romantickou literaturu, plnou manželských intrik a milostných poměrů. Jakožto horor bych knížku hodnotila jako slabší, ale ráda bych si přečetla nějaký autorčin romantický příběh - jsem si jistá, že by mě nadchl. :)


Za recenzní výtisk mockrát děkuji Elizabeth - vedoucí skvělého projektu PSA. Těším se na novou knížku. :)

K: Pozývam ťa na večeru (Jana Benková)

25. března 2018 v 6:38 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Pozývam ťa na večeru (Jana Benková)

Jana Benková je slavná slovenská spisovatelka, která píše romány přednostně určené pro ženské publikum. Aktuálně se může pyšnit krásným počtem 33 vydaných titulů, z nichž některé byly dokonce přeloženy i do češtiny. Kratší novelky vychází vždy jako dárek k magazínu Emma. Autorce v edici "Emma love" vyšlo celkem 13 románů, z toho 10 jako dvojdílné letní speciály. Třináctou a zároveň nejnovější knížku jste mohli v trafikách zahlédnout letos v únoru - na Valentýna. Růžová obálka čtenářům na první pohled slibuje vtipný zamilovaný příběh sladký jak bonbónek, ale co se skrývá pod ní? Stojí tenhle tenounký paperback za vaši pozornost?

Vydavatelství: News and Media Holding (SK)
Edice: Emma love


ANOTACE: Strhujúci príbeh novinárky a známeho hokejistu. "Príbeh je o tom, že láska nám môže skrížiť cestu naozaj kedykoľvek a kdekoľvek. O tom, že sa netreba trápiť pochybnosťami, ktoré my, ženy, máme takmer vo všetkom. Nebojme sa aj zariskovať a veriť, vychutnávať si každý krásny deň, láska pritiahne všetko pozitívne, pokojne to nechajte na ňu," hovorí Jana Benková, ktorá do príbehu hlavnej hrdinky Zuzany namixovala nielen veľa lásky, ale aj prekvapenia a úsmevné postavičky, aké bežná žena vo svojom živote stretáva pravidelne.

Zuzana pracuje v redakci časopisu a momentálně nejvíc touží po lepší pracovní pozici, uvolnilo se totiž místo editorky. Aby však svoji vysněnou práci získala, musí zvládnout několik složitějších úkolů, které mají prokázat její všeobecný rozhled. Prvním z nich je zpracovat rozhovor do sportovní rubriky. Problémem je však to, že Zuzka o sportu neví absolutně nic. Nechá si proto poradit od kolegů "sporťáků" a zkontaktuje slavného hokejistu Martina Stacha. Šéf je Zuzaninou odvahou nadšený, o Stachovi je totiž známé, že rozhovory často nedává. Naše hlavní hrdinka však až do onoho osudného dne, kdy se má s hokejistou sejít v kavárně, netuší, do čeho se to uvrtala. Martin je sice obrovský fešák, má však jeden drobný problém...

Ani velká voda počas hurikánu sa nehrnula na New Orleans takou silou a rýchlosťou, akou som já vpálila do redakcie.
"To ste si na mňa ako dlho chystali? A iba Denis, či všetci?" zhúkla som na chalanov, ktorí sice boli prítomní, ale tak sklonění za obrazovkami počítačov, že ich takmer nebolo vidno. (s.14)

Pravdou totiž bolo, že som po TROJHODINOVOM rozhovore so Stachom mala použiteľných asi tak desať chatrných viet, takže som ani len netušila, z čoho vlastne urobím článok. Nevedel odpovedať, možno nechcel alebo jeho slovná zásoba zahŕňala menej slov, než je schopný pochopit pes... (s.15)

Zuzana je nucená rozhovor trošku přikrášlit, aby měli vůbec čtenáři co číst. Odměnou jí je pochvala od samotného Stacha a pozvání na večeři. Zuzka odmítá - nechce být dalším zářezem na hokejce nějakého playboye. Místo večeře od ní Martin dostane hodiny rétoriky a rozšiřování slovní zásoby. To asi chlapec nečekal, když se o tuhle temperamentní krasavici začal zajímat... Přesto souhlasí a společné hodiny brzo začnou sklouzávat do něčeho vážnějšího. Co když se však na scéně zničehonic objeví Zuzanin bývalý? A co dělají v Martinově hostovském pokoji značkové dámské kufry? Přežije nově vznikající vztah všechny nástrahy a neodežene Martina Zuzanina prostořekost?

"Hovor vážne," pokrčil čelo. "Existuje niečo, čo ťa na mne neirituje?"
Zasmiala som sa. "Ani nie. Čas s tebou trávím vyslovene z donútenia. Testujem, koľko znesiem..." (s.46)


Co se mi líbilo: S tvorbou Jany Benkové mám jeden problém - buďto se mi moc líbí nebo se mi vůbec nelíbí. Neobjevila jsem zatím žádnou střední cestu. Romány, které se motají kolem prostituce (Slnečnica, Večernica, Spoločníčka, Blafuj ako celebrita) si mě vůbec nezískaly, což bylo poznat i na mé poslední recenzi k Spoločníčce. Naopak příběhy o obyčejných pracujících ženách, často novinářkách (Nájdem ťa Oliver, Bláznivé pokušenie) mě ohromně baví. Jsem strašně ráda, že "Pozývam ťa na večeru" můžu zařadit do druhé skupiny. Janě Benkové prostě prostředí redakcí sedne a toho by se měla držet.

Hlavní hrdinka Zuzana není úplně sympaťačka, přesto má něco do sebe. Je energická, ztřeštěná, žárlivá a drzá, což není zrovna pozitivní mix charakterových vlastností. Na druhou stranu ani Martin není obrazem dokonalého chlapa. Kromě toho, že v prvních kapitolách působí jako úplný truhlík s IQ houpacího koníka, je taky lenivý a rád běhá po akcích se svými přiblblými kamarády. Žádná výhra. Mohlo by se zdát, že mi hlavní hrdinové nesedli, ale opak je pravdou. Byli skvělým oživením dnešních klišé s naprosto úžasnými a dokonalými hlavními hrdiny. Zuzana i Martin se chovali jak dva idioti a já se na jejich výstupech dobře bavila. Vůbec nelituju, že jsem místo nich nedostala cudnou tichou Anu a elegána Greye. Já hlasuju za Zuzku a Maťa! ;)


Co se mi nelíbilo: Asi to budu u této edice opakovat při každé recenzi, ale ten počet stran je vážně nedostačující. U letních speciálů ještě budiž, tam dostaneme dva díly, takže příběh dohromady vydá na 200 stran. Ale u jednohubek bez dalších pokračování, jakou je "Pozývam ťa na večeru", mě ten nedostatek prostoru mrzí. Není to chyba autorky, v tomto případě odvedla skvělou práci a s menším počtem stran si poradila skvěle - příběh není zbytečně natahovaný, naopak svižně plyne a čtenář se dočká i dostačujícího závěru. Přesto mi bylo líto, že knížka nemá o pár stránek navíc. Nebo další díl. Co ale není, může být... prostor pro pokračování bych tam viděla a třeba nás časopis Emma příští Valentýn překvapí dalším milým dárečkem... :)

Grafické provedení je podobné ostatním knížkám z edice. Obálka je fajn, hromada růžové a červené barvy se k Valentýnu hodí a na první pohled je jasné, že jde o romantickou literaturu. Na druhou stranu musím vytknout, že stejně jako u "Spoločníčky" nechápu zvolený motiv, který nemá absolutně žádnou spojitost s dějem. Proč ruka s haldou šperků a nanukem? Proč ne radši ruka s hokejkou? Nebo ženská v hokejové přilbě? To by dávalo mnohem větší smysl.

Musím ale pochválit to, že se Emma konečně vyhnula do očí bijícím "skrytým" reklamám, které spoustu lidí (včetně mě) iritovaly. Bez nich se čte knížka mnohem líp. A korektura je tentokrát taky v pořádku. Rozhodně je vidět, že si s tímto dílkem dali všichni opravdu záležet. Jsem ráda, protože skvělý obsah si zaslouží i skvělou péči ze strany vydavatele.


Hodnocení: 70% Jsem ráda, že "Pozývam ťa na večeru" patří mezi autorčiny povedenější kousky. Téma redaktorské práce Janě Benkové prostě sedne a já si vždy ráda přečtu román z tohoto prostředí. Stejně jako série o reportérce Simoně, tak i Zuzanina lovestory stojí za pozornost. Samozřejmě ji doporučuju spíše ženám, protože jim je přednostně určená. Nejde o žádné literární veledílo s filozofickým podtextem, ani si na to nehraje. Proto dávám hodnocení krásné 4 hvězdičky, protože v rámci svého žánru šlo o velmi dobře napsané dílko. Hlavní hrdinka má zvláštní smysl pro humor a autorka s ní umí dokonale pracovat. Líbí se mi odlehčená atmosféra celého příběhu, nedokonalost hlavních hrdinů a hlavně vtipné situace, do kterých se neustále dostávali. Jsem až překvapená, nakolik se tahle tenounká novelka liší od většiny klišoidních novodobých romancí. Žádní dokonale krásní a chytří hrdinové, žádné cudné a poslušné krasavice a rozhodně ne láska na první pohled... To tady nenajdete a jsem tomu moc ráda. Kéž by bylo víc takových románů a hrdinek, které si ze sebe umí udělat srandu. A kéž by měly knížky z edice "Emma love" víc stran! ;)

Podobné téma: série o reportérce Simoně (Nájdem ťa Oliver, Bláznivé pokušenie, Musíme zostať spolu, Čip)
Další knihy od autorky: Spoločníčka a Blafuj ako celebrita (léto 2017)


K: Neplakej (Mary Kubica)

24. března 2018 v 4:58 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Neplakej (Mary Kubica)

V březnu jsem přečetla hned dva thrillery s pořádně mrazivou zápletkou. A ačkoli bylo "Pět" od Ursuly Poznanski povedené dílko se skvělým nápadem, proti "Neplakej" nemělo absolutně žádnou šanci. Tohle je přesně ten typ knížky, kterou nedokážete dát z ruky, dokud ji nedočtete. Nakladatelství Omega mi jejím vydáním udělalo obrovskou radost, už nějakou dobu jsem totiž nenarazila na příběh, který by mě natolik pohltil, abych kvůli jeho dočtení ponocovala až do rána. "Naplakej" jsem dočetla v půl třetí a ani pak jsem nemohla usnout, protože jsem dál přemýšlela nad osudem hlavních hrdinů. Není to snad dostatečným důkazem, že tahle knížka stojí za vaši pozornost? ;)

Nakladatelství: Omega pro ČR



ANOTACE: Pohřešovaná dívka... Chicago: Jednoho dne brzy ráno zmizí beze stopy ze svého bytu Ester Vaughanová. Její spolubydlící Quinn hledá stopy, ale jediné, co objeví, je schovaný dopis nadepsaný "Miláčku," který obrátí vzhůru nohama všechno, co o Ester věděla.
Cizinka... Jezero Michigan: V poklidné kavárně, kde pracuje osmnáctiletý Alex Gallo, se objeví tajemná dívka. Od prvního okamžiku ho přitahuje. Co však začíná jako nevinná zamilovanost, rychle přerůstá v něco mnohem zlověstnějšího.
Jsou obě dívky těmi, kterými se zdají? Jak Quinn, tak Alex si brzy začnou pokládat otázku, jestli tu druhou osobu vlastně znají? A pokud ne, jak si můžou být jistí, že jim říká pravdu?

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu dvou hlavních hrdinů. První z nich je Quinn, která se probouzí ráno po divoké noci, v její posteli leží cizí chlap a z pokoje spolubydlící Ester se už několik minut ozývá budík, který nikdo nemíní vypnout. Poté, co se Quinn zbaví nechtěného nocležníka, vydá se za zvukem budíku. Zjišťuje, že Ester není doma. Ale kde by mohla být? Zpívá v kostele? Má tajné rande? Vždyť ještě včera ležela zabalená do deky na gauči a tvářila se strašně nemocně...


Quinn nepatří mezi žádné velké myslitele a proto jí nějakou dobu trvá, než jí dojde, že něco není v pořádku. Když se však její kamarádka neobjeví ani před polednem, kdy je jejich zvykem společné pití kávy, Quinn začne mít zlé tušení. Rozhodne se prozkoumat Esteřin pokoj a nestačí se divit, co se o své vždy dokonalé a správňácké spolubydlící dozví. Je její modré oko pouze výsledkem použití kontaktní čočky? Po kom truchlí? A proč si schovává podivné zamilované dopisy věnované neznámému "miláčkovi"? Quinn pomalu odhaluje děsivou pravdu, která se jí rozhodně líbit nebude...

Je to vzkaz, takže člověka přímo láká ho otevřít. Je napsaný na stroji - což je typické pro pečlivou svatou Ester - podepsaný S láskou a pod ním jsou písmena E a V.
S láskou EV. Ester Vaughanová.
A pak mi to najednou dojde: možná svatá Ester není nakonec tak svatá... (s.16)

Ve stejné chvíli, kdy v Chicagském bytě budí Quinn otravné zvonění budíku, v nedaleké vesničce nacházející se poblíž Michiganského jezera, jde do práce Alex - druhý hlavní hrdina. Jeho život je jedna velká tragédie, maminka ho v dětství opustila, taťka začal chlastat a Alex se musel vzdát studia na skvělé univerzitě kvůli špatně placené práci umývače nádobí. Jinak by jim kvůli dluhům banka zabavila dům. Kamarádi ale na vysokou odešli, stejně tak i jediná holka, která kdy Alexovi projevila náklonnost. Teď je na všechno sám a jeho jedinou kamarádkou je stará sousedka, která trpí fobií z lidí a odmítá vyjít ven z domu.

"Jsi hodný kluk, Alexi. To přece víš, ne?"
Pak to uvidím: povrch kůže kolem jejich očí, tu ztenčenou svraštělou kůži. Zakalenost jejich duhovek, začervenalé bělmo. Konjunktivitida, pomyslím si. Zánět spojivek. Alergie.
Anebo prostě jen někdo, kdo je smutný. (s.195)

Alexovy dny jsou ponuré a temné. Ví, že ho v životě nic dobrého nečeká. Pak se ale v restauraci, kde pracuje, objeví dívka. "Perla". Už na pohled výjimečná. Hnědé vlasy přecházející v blond a jantarové oči. Alex z ní nedokáže spustit oči. Stane se jeho posedlostí. Touží zjistit, kdo je tahle záhadná dívka a proč přijela do jejich malého zapadákova... Je možné, že Quinn i Alex zajímá jedna a tatáž holka? Ta se zvláštními vlasy, magickým pohledem a černobílým kabátkem?


Co se mi líbilo: Knížka má mnoho pozitiv. Autorka umí skvěle hrát s napětím, které postupně stupňuje a stupňuje, až máte pocit, že prostě neodoláte a nalistujete si konec. Moje mamka je na tohle expert, často nedokáže odolat a přečte si závěr, aby věděla, jak příběh dopadne. Já tomuto pokušení většinou odolám, ale musím přiznat, že u "Neplakej" jsem se musela hodně překonávat. Příšerně mě zajímalo, jak to dopadne! Napínavý ale nebyl pouze závěr, Mary Kubica nás celý příběh udržovala ve střehu postupným odhalováním nových záhad a dalších otázek.

Hlavní hrdinové jsou zvláštním mixem. Quinn je naivní, jednoduchá, sobecky zahleděná do sebe a ke všemu docela posera. Určitě bych ji nenazvala prototypem sympatické hrdinky, se kterou se rádi ztotožníte. Nene. Nad Quinninou blbostí často budete kroutit hlavou a obzvlášť první část jejího pátrání je neskutečně zdlouhavá (což je pochopitelné, když vezmeme v potaz, jak je zpomalená a hloupoučká). Přesto je v ní jakési zvláštní charisma, které čtenáře nutí, držet té holce palce.

Alex je jejím pravým opakem - chytrý, skromný, hodný a pracovitý. K dokonalosti mu chybí už jen kapka odvahy, kterou v sobě nakonec přeci jen objeví. Jen škoda, že za nepříliš dobrých okolností... Jeho postava je napsaná perfektně. Ten kluk je prostě úžasný a jsem si jistá, že si získá srdce každého čtenáře. Vytváří skvělý protiklad ke Quinn, díky čemuž je příběh příjemně vyvážený, co se charakterů týče. Oba jsou výjimeční a zapamatovatelní. Navíc se chovají lidsky a uvěřitelně, což je asi největším plusem ze všech. Autorka je dokázala napsat tak realisticky, že si připadáte, jako byste četli skutečný příběh ze života.

Většinu večerů trávím sám.
Ne úplně sám, ale s tátou, což je v podstatě, jako bych byl sám.
Někdy sedíme ve stejné místnosti, ale nikdy si nepovídáme.
Někdy ani nesedíme ve stejné místnosti. (s.194)


Co se mi nelíbilo: Snad jediným, co bych mohla vytknout, je trošku pomalejší rozjezd. Sice se na nás navalí několik zajímavých indicií, které udržují naší pozornost, přesto chápu, proč někteří uživatelé na Databázi vytýkají, že se v první části knihy nic moc neděje. Autorka nám předloží mnoho stop, z nichž některé slouží pouze ke zmatení čtenáře, abychom neodhalili pointu zbytečně brzo. To má za výsledek, že se někteří nedočkavější čtenáři můžou prvních pár kapitol trošku nudit. Já se ale nenudila - mě to Quinnino opatrné šťourání v Esteřině pokoji bavilo. Přesto uznávám, že je začátek knihy oproti závěru podstatně slabší. Tak to ale bývá u většiny knih a neberu to jako velké mínus - přeci jen ten konec za to čekání stojí!

Obálka se mi tentokrát líbí více ta originální. Hlavní problém vidím v tom, že mi ke knížce příliš nesedí samotný název "Neplakej" (Don´t You Cry). Myslím, že jsem pochopila, proč autorka zvolila právě tento název, přesto si dokážu představit spoustu mnohem lepších pojmenování, které by k příběhu sedly lépe. Proto se mi víc líbí původní obálka, protože ladí s příběhem, kdežto ta česká (ač není škaredá) je sladěná spíše s názvem, který se mi nepozdává. Zpracování je však opět kvalitní: všitá žlutá záložka, vhodný papír a dobře odvedená práce korektora.


Hodnocení: 97% Po dlouhé době jsem opět narazila na thriller, při jehož čtení mě doopravdy mrazilo. Knížka má skvělou atmosféru, autorka si hraje s fantazií svých čtenářů, předkládá nám nejrůznější teorie, kdy je jedna šílenější než druhá. Udržuje nás tím v neustálém napětí. Já se od knížky vážně nemohla odtrhnout, až dokud jsem ji nedočetla. Užívala jsem si každé slovo - to je také dalším velkým plusem této knihy, autorka má úžasný sloh. Její popisy mě ani na vteřinku nenudily a líbilo se mi, jak si hraje se slovíčky. Stejně skvěle jsou zpracovány i charaktery hlavních postav. Nejdokonalejší na nich je to, jak jsou nedokonalé. Quinn je hloupá a bojázlivá, Alex je až přehnaně dobrosrdečný a hodný. Oba si mě dokázali získat a já jim držela palečky.

Abych to shrnula: "Neplakej" je skvělé dílko jak po stránce slohové, tak po stránce obsahové. Realistické postavy, napětí, mrazivá atmosféra a naprosto odzbrojující závěr, který vás položí na lopatky. Svých pět hvězdiček si knížka plně zaslouží a za sebe rozhodně doporučuju dát jí šanci! ;)

Pokud chcete, můžete si prolistovat ukázku nebo pustit video upoutávku:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku mockrát děkuji nakladatelství Omega.

Podobné knihy: Zmizelá (Gillian Flynn), Dívka ve vlaku (Paula Hawkins)

Mé první seznámení s tvorbou americké spisovatelky Mary Kubica dopadlo skvěle. Jsem ráda, že jsem se do "Neplakej" pustila a doufám, že i další autorčiny knížky budou stejně povedené, jako tato. Určitě se plánuju poohlédnout po dvou starších titulech: Hodná holka a Andílek, které jsou čtenáři hodně chváleny. Jestli budou jen z poloviny tak super, jako "Neplakej", tak budu nadšená. ;) A co vy? Jak se tato novinka líbila vám?

S: Beatrice Kaspary: Pět (Ursula Poznanski)

20. března 2018 v 21:27 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Beatrice Kaspary

Když jsem si po dočtení poslední knížky vybírala v knihovničce další čtivo, dostala jsem obrovskou chuť na pořádně mrazivý a krvavý thriller. Do očí mi okamžitě padl první díl série o vyšetřovatelce Beatrici Kasparyové, který moji poličku obývá již nějaký ten měsíc. Mamka si toto dílko přečetla hned, jak k nám docestovalo v balíčku a úplně ji nenadchlo. Říkala, že se tak zajímavý námět dal zpracovat mnohem lépe… Stejně jako mamču, i mě nalákal hlavně geocaching, kolem něhož se děj motá. Využití tak skvělého nápadu samo o sobě zaručuje dobrou detektivku. Jenže pouze originalita pro pět hvězdiček prostě nestačí. Nebo ano? Jak na mě workoholička Beatrice zapůsobila? Stane se Beatricina série moji novou oblíbenkyní mezi detektivkami?

Vydavatelství: Knižní klub (ČR)

1.DÍL: PĚT


Anotace: Na pastvině leží mrtvá žena. Zavražděná. Na chodidlech má vytetované souřadnice. Na označeném místě čeká příšerný nález: ruka zatavená do plastové fólie a hádanka, jejíž řešení vede ke schránce s další uříznutou částí těla. V mimořádně ohavné formě geocachingu, moderní hře hledání pokladů s pomocí navigace, posílá vrah dvojici kriminalistů k dalším částem mrtvol. Vyšetřovatelům ubíhá čas, tuší, že teprve na poslední zastávce dostanou do rukou zásadní dílek puzzle…

Hlavní hrdinkou je salzburská policistka Beatrice Kasparyová. V mládí si prožila velké trauma - její nejlepší spolubydlící Evelyn se stala obětí sadistického vraha, který nikdy nebyl usvědčen. Beatrice se dodnes nedaří zbavit pocitu viny. Neustále se utápí ve výčitkách a vzpomínkách na milovanou kamarádku.

Asi v tu chvíli zahájí Beatricin mozek hru na "kdyby". Pro příští léta se stane její trvalou průvodkyní. Hra na kdyby může trvat hodiny a má spolehlivě skličující účinek.
Kdybych ji odvezla, kdybych tam jela s Davidem, kdybych ji nenechala samotnou, kdyby… (s.250)

To se také stane motivací pro její kariéru ve službách zákona. Touží chytit všechny ty úchylné magory, kteří rozřezávají a vraždí nevinné spoluobčany. Ušlechtilý cíl se však brzy mění v posedlost. Beatrice tráví víc času v práci, než doma se svými dvěma dětmi. Ex partner Achim ji ztrpčuje život otravnými nočními hovory a kolega Florin Wenninger (do kterého je Bea tajně zamilovaná) má oči jen pro svou dokonalou blonďatou přítelkyni Anekke.

Ale dost už o vztazích… Tohle je hlavně detektivka a na naši dvojku vyšetřovatelů čeká obzvlášť zapeklitý případ. Na pastvině je nalezeno tělo mrtvé ženy s vytetovanými souřadnicemi na patách. Když se Beatrice s Florinem vypraví na vyznačené místo, najdou tam pečlivě ukrytou krabičku s uříznutou rukou zatavenou ve fólii a vzkazem od "ownera" (majitele kešky). Vítá je ve hře na hledání pokladu, aktérů bude pět a odměna za vyluštění finální hádanky rozhodně ne malá. Beatrice už od začátku bere celý případ mnohem víc osobně, než její kolegové. Když jí navíc začnou přicházet smsky od samotného vraha, nedokáže je nechat bez odpovědi. Nakonec to začne vypadat, že mají společného víc, než se na první pohled mohlo zdát…

Zaposlouchala se do svého nitra, zaregistrovala řezavý pocit, ano, možná hlad. Ale na jídlo neměla ani pomyšlení.
"Ne, to nespěchá. Mrtvola po ránu mi vždycky zkazí chuť." (s.16)


Co se mi líbilo: Využití geocachingu je plusem samo o sobě. Chválím také postavu sympaťáka Florina - jen škoda, že dostal tak málo prostoru. Jsem si ale jistá, že na něho autorka v dalších dílech určitě nezapomene. Fajn byl i nadšený mladý kolega Stefan a samotná Beatrice nakonec taky nebyla tak špatná. Prokousávala jsem se k ní sice pomalu, ale v úplném závěru knížky jsem jí držela všechny palečky! Ten konec byl pecka!

Vnější design knížky nemá chybu! Sice mě při pohledu na mrtvou ženskou na obálce několikrát nepříjemně zamrazilo, přesto jde o skvěle odvedenou práci grafika, která se rozhodně neztratí mezi podobnými žánrovkami. Nene, tohle dílko vám uvízne v paměti. :D Podle mě v tomto česká verze překonala originál. Jen škoda, že se pod povedeným přebalem skrývá bílý hardback - já bílou vazbu prostě nesnáším! Proč mi to ti vydavatelé dělají? Vždyť je na výběr tolik jiných barev, na kterých každý flíček tolik nezáří... Ani korekturu bych neoznačila za stoprocentní - v knížce se nacházelo několik překlepů, což u Knižního klubu není úplně zvykem.

Líbil se mi ale závěrečný autorčin doslov, kde zmínila několik zajímavostí o geocachingu a také o tom, že na souřadnicích použitých v knížce najdeme skutečná místa odpovídající popisu (jen bez těch krvavých překvápek).


Co se mi nelíbilo: Neodpustitelným negativem pro mě bylo použití mnoha anglických zkratek, kešerských termínů a výňatků z písní, které nebyly přeloženy. Ne každý čtenář umí číst anglicky (například moje mamka umí perfektně rusky, ale angličtinu se ještě nenaučila). Jak si potom takoví čtenář může plně užít děj knížky, když neporozumí základním pojmům. Třeba zkratka "Just another fucking tree", která má v příběhu dost důležité postavení. To je vážně takový problém udělat poznámku pod čarou a pojem přeložit?

Spokojená nejsem ani se samotným názvem. Jde o doslovný překlad z němčiny, takže naši vydavatelé jsou v tom nevině a zlý pohled můžu házet leda směrem za rakouské hranice. Chápu proč zrovna "pět" - pět aktérů, pět kešek. Přesto si myslím, že jde v tomto případě o totálně špatný marketing. Já původně ani netušila, že jde o knížku s tématem geocachingu a nebýt toho, že jsem někde natrefila na recenzi, nevím to ani dodnes. Když už máme tak zajímavé téma, chtělo by to podobné originální název - například "Souřadnice" nebo "Krvavý geocaching". "Pět" je nuda. Ztratí se mezi tou záplavou jiných titulů, které v názvu obsahují číslo a mnohem více z něho pak těží v příběhu. (Zde je dokonalým příkladem film "Sedm", kde vrah vraždí podle sedmi smrtelných hříchů. To je perfektně sladěný název s obsahem.)


Hodnocení: 76% První díl série o Beatrici Kasparyové rozhodně nebyl žádný propadák. Skvělé moderní téma zapracované do krimi zápletky je originálním uchopením žánru a dokáže zaujmout mnohé čtenáře. Autorka tím udělala krok správným směrem a dozajista si rozšířila základnu fanoušků. Co jsem totiž četla komentáře na Databázi, hodně knihomolů sáhlo po knížce právě kvůli tématu geocachingu. Navíc z celé knížky vyzařuje autorčin upřímný zájem o hledání "kešek", což je sympatické a příběh je díky tomu zase o něco čtivější.

Proč jsem tedy srazila knížce jednu hvězdičku? Problémem není samotný geocaching, s tím si autorka poradila na výbornou. (Získala si mě hlavně využitím noční keše.) Jde však o ten zbytek příběhu - o ty vycpávky, které už tolik zajímavé nejsou. Místy jsem se kapku nudila, hlavní hrdinka byla občas pěkně otravná, jindy mě přiváděl k šílenství laxní přístup vyšetřovatelů, kteří mají na vše času dost a po vyluštění souřadnic jdou klidně spát, místo toho aby běželi místo činu. Možná jsem už trošku zdegenerovaná koukáním má Kriminálku Miami a New York, ale když vyšetřuju vraždu a získám novou stopu, tak přece nepůjdu v klidu spinkat, no ne?

I když jsem při čtení něco postrádala (takový ten pocit jedinečnosti a nepřekonatelnosti, jaký mívám u pětihvězdičkových knížek), příběh mě přesto zaujal a já si čtení užila. Ownerovy hádanky sice mohly být lépe vymyšlené, vrah nám ale ve svém intermezzu všechno vysvětlí a ony nedokonalosti do sebe zapadnou. Řekla bych, že "Pět" je ten typ knížky, kterou si nejvíce užijete až při druhém čtení. Totiž, až když víte, kdo je vrahem, můžete se plně soustředit na drobné narážky v jeho vzkazech. Jsem si proto jistá, že rereading můj názor na knížku v budoucnu ještě vylepší. ;) Rozhodně doporučuju dát Ursule Poznanski a její vyšetřovatelce Beatrici šanci. Další díly si plánuju v blízké době pořídit a přečíst, protože mě dost zajímá, jak se to mezi hlavními hrdiny všechno vyvrbí. Poslední kapitola mě pořádně navnadila - jsem vážně napnutá! :)

Pět Slepí ptáci Hlasy

A co Beatrici a Florina čeká v dalších dílech?

2.DÍL: SLEPÍ PTÁCI
Anotace: Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence? Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný? Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie…

3.DÍL: HLASY
Anotace: Lidé, kteří si divoce mumlají sami pro sebe. Kteří se odhalují, slyší hlasy. Psychiatrické oddělení salcburské Kliniky-Sever se specializuje na mimořádně těžké případy. Když je jeden z lékařů nalezen zavražděný v ošetřovně, musí se vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová pokusit vymámit informace z pacientů. Z traumatizovaných duší, které žijí ve své vlastním světě. A nehrají podle pravidel…

4.DÍL: SCHATTEN (zatím nepřeloženo)
Tento díl zatím nebyl přeložen do češtiny.

Fünf (Beatrice Kaspary, #1) Blinde Vögel (Beatrice Kaspary, #2) Stimmen (Beatrice Kaspary, #3) Schatten (Beatrice Kaspary, #4)

Máme se tedy na co těšit. Nemůžu se dočkat, až se pustím do dalších dílů, obzvlášť ten třetí mě ohromně zaujal - psychiatrické léčebny, to je moje! :D Co si o Beatrici Kasparyové myslíte vy? Zaujal vás první díl nebo některé pokračování? Určitě se nebojte mi napsat váš názor do komentářů, z každého mám obrovskou radost. Ode mě je to pro tentokrát všechno, uvidíme se u dalších dílů... :)

K: Anna a Šarlota (Mária Blšáková)

7. března 2018 v 6:49 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Anna a Šarlota (Mária Blšáková)

Když jsem si před pár týdny ráno otevřela emailovou schránku a našla v ní mail od paní Blšákové, nevěřila jsem vlastním očím. Psala mi, že se jí moc líbila má recenze na knížku "Krik nevinných" a kdybych měla zájem, pošle mi ke zrecenzování její knížku. Měla jsem obrovskou radost! Jak z milého mailu, tak z nabídky spolupráce. Mohla jsem si vybrat kteroukoli knížku z autorčiny tvorby a nebyl to zrovna snadný úkol, protože všechny vypadaly zajímavě a lákavě. Nakonec zvítězila "Anna a Šarlota". Proč? Protože mám ráda netradiční romány, kde se kromě romantiky řeší i jiné věci. A Anna se Šarlot už podle anotace nabízí mnohem víc, nehledě na nadšené hodnocení od čtenářů... Já jsem ale starý známý pindal a málokdy se mi líbí to, co ostatním - jak u mě tedy tahle malá knížečka pochodila?

Vydavatelství: MarenčinPT (SK)


ANOTACE: Anna a Šarlota - matka a dcéra. Dve ženy, ktoré by si mali byť najbližšie, ale čo ak sú ich povahy a osudy tak veľmi odlišné, že si napriek obojstrannej snahe nevedia nájsť cestu k sebe ? Anna je poznačená dlhoročným manželstvom s tyranom a jej dcéra celý život bojuje s ťažkou diagnózou, no napriek tomu je hrdá a tvrdohlavá. Zdá sa, že tie dve nemajú nič spoločné, až kým nezistia, že majú úplne rovnaký vkus na mužov.

Hlavní hrdinkou je Šarlota, krásná žena s věčně mladou duší a nevyčerpatelnou zásobou sarkazmu. Život ji zrovna nešetřil a ona zůstala až nadosmrti připoutaná ke své berli, bez které moc daleko nedojde. Nemá přítele a nedaří se jí najít práci. Nevěří, že by jí život mohl přinést ještě něco dobrého a utápí se v sebelítosti. Při nehodě, kdy se málem utopí, jí však do cesty vstoupí energická vrstevnice Anna. Téměř okamžitě mezi nimi vznikne jakési sesterské pouto a Šarlota zase najde pozitivní stránku života.

Tvári sa prekvapene, a tak mu vysvetľujem, že som celý život priemerná, tak chcem byť aspoň v najhoršom najlepšia.

Doma naši hlavní hrdinku čeká věčně vystrašená maminka Anna (jmenovkyně nové kamarádky). Šarlotin otec s nimi není, čehož ani jedna z žen nelituje, protože šlo o vyšinutého tyrana. Maminku Annu to navždy poznamenalo a stejně jako její dcera, tak i ona nevěří, že na ni ještě někde čeká šťastný konec.

V hlase má toľko smútku, že by antidepresiva potreboval i kaktus, ktorý má na parapete. (s.135)

Obě se ale mýlí, protože na ně čekají jejich osudové lásky... Šarlota se seznámí s bratrem své kamarádky Šimonem, který ji povozí na motorce. Když se o tom později svěří mamince, ta ji překvapí přiznáním, že kdysi také chodila se Šimonem, který měl motorku. Šarlota s kamarádkou Annou začnou pátrat po minulosti svých rodičů - je snad možné, že by kdysi tvořili pár? A co se stalo, že paní Anna nakonec skončila s despotickým sprosťákem? Proč má Šimon mladší na rukou jizvy a co je jeho temným tajemstvím, o kterém odmítá mluvit? Na povrch vychází tajemství, které měli zůstat navždy skryté. Dočkají se přesto všichni šťastného konce?


Co se mi líbilo: Autorka mě doslova nadchla opravdovostí, propracovaností a realističností svých postav. Nevyznívají vůbec uměle, naopak na papíru ožívají přímo před očima čtenáře. Každá postava dostává dostatek prostoru, aby jsme si k ní mohli postupně vytvořit vztah, autorka nikam nespěchá a nezahlcuje nás superlativy ohledně svých hrdinů. Naopak nám ukazuje i jejich špatnou stránku (například chvilkový nedostatek sebevědomí Šarloty či citové vydírání její maminky). Na druhou stranu se však v knížce neobjevují zbytečné vycpávky a nepotřebné popisy okolí, počasí, oblečení nebo jídla. Příběh příjemně plyne a má své vlastní tempo. Napomáhá tomu i fakt, že většinu textu tvoří dialogy postav, které jsou okořeněné velkou dávkou humoru a sarkazmu (který já moc ráda!). Hlavní hrdinka se nikdy nevzdává pichlavých ironických poznámek, ať už je veselá nebo smutná a to mi na ní přišlo skutečně sympatické.

Největším plusem pro mě ale bylo to, že se prvoplánová romantická linka nestala hlavním a jediným tahačem románu. Jak už jsem zmínila v úvodu, mám ráda knížky s přidanou hodnotou, a tu tady rozhodně najdeme. Chválím využití prvku handicapovaných postav, které se snaží žít běžný život i se svým zdravotním znevýhodněním - ať už "Krivuľka" Šarlota nebo soused "Škuľo" Richard, který je ke všemu i gay. Dalším plusem pro mě byl vztah mezi Šarlotou a její maminkou. Připomnělo mi to moji první knížku od Táni Keleeové-Vasilkové (Touhy), kde jsem chválila skvěle napsaný nefungující vztah mezi dcerou a matkou. Tohle téma mě baví a je mi jen líto, že je v literatuře obecně tak málo využívané.

Co se mi nelíbilo: Bylo lehké vyjmenovat, co vše se mi na knížce líbilo, mnohem těžší však je, přijít s nějakými negativy. Přiznávám, že jsem se po prvních stránkách lekla hlavní hrdinky - vůbec mi nebyla sympatická a dost jsem se obávala, jak spolu těch 250 stran zvládneme. Přišla mi příšerně dětinská, rozmazlená a zahleděná do sebe. Dokonce jsem se chvíli nedokázala srovnat s jejím věkem, protože jsem ji odhadla na mnohem míň let. Když se však Šarlot přenesla přes své prvotní deprese, skamarádila se s Annou a pokusila se najít si cestu k pochopení své maminky, okamžitě v mých očích povýšila. Její vtipné průpovídky mě často rozesmály a čtenáři komentující knížku na internetu mají pravdu, že právě autorčin humor je důvodem, proč si knížku pořídit. Také jsem se trošku obávala nářečí a lidových výrazů ve slovenčině, které jako Češka nebudu chápat, avšak mé obavy byly zbytečné - autorka volí slova velmi pečlivě a nestalo se mi, že bych něco nepochopila. Když už jsem dvakrát či třikrát nepoznala dané slovo, zbytek věty mě navedl a já neměla problém odhadnout význam. Takže bych knížku klidně doporučila i Češkám, protože je psána velmi srozumitelně a čitelně.


Grafické provedení se mi líbí. Kladně hodnotím zejména rozměr - knížka je maličká, vejde se do každé kabelky a pěkně zapadne mezi romány podobného typu (například k "Tieňom bieleho orgovánu", která se také zaměřuje na komplikovanost lidských vztahů). Slečna na obálce se dost dobře hodí k postavě Šarloty, zároveň však nepůsobí nijak vulgárně nebo rušivě, jak je tomu u ženských tváří na obálce téměř zvykem.

Hodnocení: 83% Vždy, když u hodnocení nějaké knížky váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, položím si otázku, která mé dilema rozlouskne. "Existuje něco, co bych na knížce ještě vylepšila, aby byla dokonalá?" U této jsem si ale otázku pokládat nemusela, protože jsem už dopředu znala odpověď. Ne, nenapadá mě absolutně nic, co bych na "Anně a Šarlotě" změnila. Potenciál příběhu autorka využila naplno. Ač se mi ze začátku hlavní hrdinka zdála nesympatická a její maminka otravná, nepředělala bych je. Všechny jejich negativní vlastnosti byly důležité pro děj i rozvoj jejich vztahu. Líbilo se mi využití handicapovaných postav, které bojují s nepřízní osudu. Pozitivně jsem vnímala i romantickou linku, která nebyla prvoplánová ani přehnaně neuvěřitelná, jak tomu často bývá u jiných knížek. Tohle nebyla láska na první pohled, vůbec ne. Šarlota si ke svému princi nacházela cestu postupně a opatrně překonávala prvotní nedůvěru. Rozhodně nešlo o nějaké romantikuš klišé, kterých je teď všude plno.

Mária Blšáková má navíc skvělý styl vyprávění, který dokáže zaujmout, vtáhnout do děje a už nepustit. Já četla knížku zrovna v období, kdy jsem neměla moc času, takže jsem čtení často přerušovala po pár odstavcích a později se vracela k rozečtené kapitole. Lehce jsem ale opět vplula do příběhu, jako bych ani číst nepřestala. To se mi u knížek moc často nestává, většinou jsem chvíli zmatená z toho, kde to hlavní hrdinka vlastně je a co právě řeší. U "Anny a Šarloty" se tenhle problém ani nemůže objevit, protože autorka neklade moc důraz na prostředí, zaměřuje se radši na komunikaci postav. Díky tomu je celá knížka skvěle čitelná a čtivá. Opravdu mě bavila a vtipné průpovídky hlavní hrdinky byly už jen příjemným plusem navíc. :)

Palce oboch rúk zasúva za okraj nohavíc a ja so smiechom vrieskam, že to bol vtip a že jeho kolibrík je to posledné, čo ma zaujíma... (s.104)

Na závěr: Knížku bych doporučila spíše ženám, než mužům. Přeci jen jde o román, kde hraje láska zásadní roli - přestože je reálná, nepřikrášlená a proplouvá si příběhem docela nenápadně,... je tam. Mužné automechaniky či milovníky vojenských filmů by to přeci jen bavit nemuselo. Radši si tuhle krasavici ponechejme pro sebe, holky, a nechme ty naše chlapáky hádat, nad čím se to tak usmíváme... ;)

"A viděla si i akého má?"
"Jasné, že videla, a bola som normálne v šoku. Mal ho obtočeného okolo nohy a prilepeného páskou na koberce. Predsa len, taká anakonda by mohla byť pre iných nebezpečná. Obtočí sa ti okolo pása a už sa topíš." (s.145)


Za poskytnutí knížky k recenzi a za nádherné věnování, které mi udělalo obrovskou radost, moooooooc moc moc děkuji autorce Márii Blšákovej.



Další články


Kam dál