S: Everlife: První život (Gena Showalter)

16. dubna 2018 v 2:20 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Everlife (Gena Showalter)

Když jsem na stránkách Knihy Omega zahlédla recenzní konkurz na tuhle novinku a přečetla si anotaci, nebyla jsem úplně přesvědčená o tom, že mě knížka bude bavit. Vlastně jsem se pro ni rozhodla jen kvůli tomu, že jde o fantasy žánr a ten já nikdy nedokážu odmítnout. Samotný děj mi ale na první pohled tolik originální nepřipadal... Dva světy, které proti sobě bojujou? Světlá a temná strana? Jedna vyvolená, která dokáže změnit osud celého světa? Nic nového pod sluncem... Ale pak jsem se do knížky začetla a PÁNI! To byla jízda!!! V dubnu jsem měla šťastnou ruku při vybírání četby, ale tahle bichlička byla ještě lepší, než ta nejlepší a rozhodně jí už teď můžu zarezervovat jednu z vrchních příček žebříčku "Nejlepších knih roku 2018"...

Nakladatelství: Omega (ČR)

1.DÍL: PRVNÍ ŽIVOT


ANOTACE: Tenley "Desítka" Lockwoodová je obyčejná sedmnáctiletá dívka, která posledních pár měsíců strávila v ústavu Prynne. Proč? Není to kvůli její posedlosti čísly, ale protože odmítá dovolit, aby její rodiče rozhodovali o tom, kde bude žít… až zemře. Všichni lidé už přijali jednoduchý fakt - život na Zemi je pouhá zkouška a opravdový život začíná po smrti. Na věčnosti vládnou dvě říše - Troika a Myriad, odvěcí rivalové a nepřátelé na život a na smrt. Obě říše udělají cokoliv, aby dostaly Desítku na svou stranu. Pošlou za ní své nejlepší agenty. Desítka se brzy ocitne na útěku, zatímco světem zmítá válka mezi dvěma říšemi, které bojují o její duši. Komu může věřit? A co když kluk, do něhož se zamilovala, nepatří do říše, která je jí milejší? Rozhodne se správně?

Tenley Lockwoodová (které kamarádi kvůli její posedlosti čísly říkají "Desítka") žije ve světě, kde duše po smrti putuje do jednoho ze dvou možných světů. Myriad je temný svět, kde nikdy nevychází slunce a proto je navždy ponořen ve tmě. Jeho obyvatelé vládnou pevnou rukou, nikdy nejdou pro ránu daleko a neštítí se zabíjet zločince. Jeho opakem je Troika, svět, kde sluníčko nikdy nezapadá a který je proto věčně ozářený slunečními paprsky. Troikani si ctí lidského života, ať daný člověk koná jakkoli zle, navíc jsou povinni svým nepřátelům jejich činy odpustit. Který svět si má ale Desítka vybrat?

"Bývala jsem hodnější," odpovím jí. To je nejspíš moje verze omluvy. "Byla jsem dokonce stydlivá."
Po té holce, kterou jsem bývala, se mi nestýská, je mi v tolika věcech cizí. Bála se a byla slaboch.(s.50)

Začalo to malou vzpourou nevybouřené puberťačky, která jen toužila po tom, aby si mohla sama zvolit svoji budoucnost. Jenže rodiče, vysoce postavení funkcionáři Myriadu, potřebovali, aby si jejich jediná dcera vybrala Myriad. Kdyby si ho totiž nevybrala, přišli by o veškerý majetek. Proto svoji holčičku strčí do ústavu Prynne, který slouží k tomu, aby děti donutili upsat duši jednomu ze světů. Vedoucí ústavu, doktor Vans, se neštítí své chovance týrat, mučit a zneužívat. Tenley se přesto odmítá vzdát. Pak ale do Prynnu zavřou dva nováčky: růžovovlasou dobráckou Bow, která má být Tenleyinou spolubydlící, a sexy holkaře Killiana.

V tu chvíli mi ta holka okamžitě zamává a vypadá téměř... radostně. Zmateně na ni mrkám.
Místo toho, aby měla strach, tak je šťastná? To jako vážně?
"Ahoj," řekne a všimnu si, že má britský přízvuk. "Jsem Bow, tvá nová nejlepší kámoška."
Je šílená. Chápu. (s.30)

Naši hlavní hrdinku čeká těžké rozhodnutí - přidá se k Bowině straně (Troice) nebo se nechá ovlivnit city ke Killianovi a zvolí si Myriad? Třetí možností je nevybrat si ani jednu verzi a po smrti putovat do Země mnoha konců - nekonečné noční můry, kde vám kůži popálí ohniví brouci, napadnou vás havraní kostry se železnými pařáty a větve stromů se po vás natahují... Co když Tenley zemře dřív, než si stihne vybrat?


Když jsem si na Goodreads četla hodnocení ostatních čtenářů, překvapilo mě, kolika z nich se nepozdával styl autorčina psaní. Mě autorka svým dílkem nadchla. Možná to bude tím, že jsem nečetla originál, ale překlad, a třeba je česká verze čtivější, než ta původní. Jinak nechápu, co mohl někdo této knížce vytknout...

Objevuje se tu sice hned několik klišé, jako například láska k bad boyovi, výjimečná hlavní hrdinka, která je vyvolená, tak trošku milostný trojúhelník, dobro bojující proti zlu... Ale i přesto je všechno výborně uchopené a napsané. Gena Showalter si dala s vymýšlením svého světa opravdu práci, věnovala obrovskou pozornost detailům a vše důkladně promyslela. Její podání temnoty (Myriadu) a světla (Troiky) je originální a mě bavilo odhalovat každou novou podrobnost o tomto světě. Jako studentka filozofie musím také poukázat na filozofický podtext příběhu. Jde o dílko, které nutí čtenáře přemýšlet nad vlastními názory. Co pro vás vlastně znamená dobro a co je zlo?


Zajímavá je také forma textu, která je obohacená o několik mailů a Tenleyiných básniček. Za poslední kapitolou se nachází také rozhovor s autorkou. Dozvíme se v něm například to, co bylo předlohou pro oba světy anebo která je Genina nejoblíbenější postava. Zaujalo mě to, že se snažila oběma světům napsat nějaká negativa i pozitiva, aby bylo pro hlavní hrdinku těžší se mezi nimi rozhodnout. To se rozhodně povedlo... ani já bych si po prvních pár kapitolách nevěděla vybrat.

V rozhovoru mě taky zaujala autorčina slova, kdy řekla: "Nepřemýšlím nad čtenáři, když píšu první verzi, protože vím, že se to nikdy nebude líbit všem. Píšu jen pro jednoho člověka. Až ty postavy samy rozhodnou, pro koho kniha je." Pro mě tato knížka určitě "je". Byla to láska na první pohled. Zbožňovala jsem ji od první stránky až po poslední a nesnášela jsem pauzy, kdy jsem musela knížku na nějaký čas zavřít. Myslela jsem na ni, až dokud jsem ji zase neotevřela. "První život" mi dokonale popletl hlavu a bez něho by byla moje knihovnička ochuzena o jeden dokonalý příběh.

Jediné, co mi vadí, je čekání na překlad dalších dvou dílů. Já je chci HNED!!! Okamžitě mi je přeložte! :D


Hodnocení: 100% Už se asi opakuju, ale tahle knížka je opravdu dokonalá! Dokonalá, dokonalá a ještě jednou dokonalá! Hlavní hrdinka mi byla okamžitě sympatická - není to žádná křehkoučká květinka, kterou musí chlap na každém kroku zachraňovat. Naopak je soběstačná, chytrá, zajímavá a její posedlost čísly ji odlišuje od mnoha tuctových knižních postav. Navíc má skvělý smysl pro humor. (Moje nejoblíbenější scéna je, když ji donutí navlíct se do holčičích šatiček s volánky a ona to komentuje slovy: "Super, budu ta nejkrásnější princezna v ústavu." :D) Oba hlavní hrdinové mají své kouzlo a přestože já měla slabost pro "hodného kluka", dokážu pochopit i Tenleyinu volbu.

Líbily se mi i popisy prostředí - ať už vnitřek blázince, tak jednotlivé světy. Autorka je sice postavila na základním stavebním kamenu všech klišé (země světla a země temnoty aneb parafráze pro boj dobra se zlem), přesto do každé vložila něco navíc. Díky tomu jsem hlavní hrdince dokázala uvěřit její rozpolcenost a nerozhodnost. V neposlední řadě chválím množství krve, které se Gena Showalter nebála na stránkách svého dílka prolít. Vždy si radši zvolím pořádně krvavou fantasy řežbu, než příběh, kde si všichni jen podávají ruce a před bojem se vždy usmíří. Tahle knížka je o smrti a nejde o klamavou reklamu. Je smrtí prosycená od začátku až do konce a to je jen dalším z obrovské hromady pozitiv, které přispěly k realističnosti a čtivosti knížky. Díky tomu jsem byla napnutá a až do poslední stránky jsem netušila, jak první díl této skvělé série dopadne. Teď, když už to vím, netoužím po ničem jiném, než po dalším díle... Já nutně potřebuju pokračování! A vám, kdo jste první díl ještě nečetli, říkám: "Na co proboha ještě čekáte?" ;)

Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

DALŠÍ DÍLY:

Druhý díl se jmenuje Lifeblood a třetí Everlife. Oba zatím nebyly v České republice přeloženy a vydány. Snad se jich dočkáme co nejdříve. :)

Lifeblood (Everlife, #2) Everlife (Everlife #3)

Podobné knihy: První konec (Lauren James), Hunger Games (Suzanne Collins), Divergence (Veronica Roth), Kost přání (Laini Taylor)

"První život" mi trošku připomínal duologii "První konec", kde se autorka také věnuje alternativám života po životě, i když trošku odlišným způsobem. Samozřejmě nelze upřít ani podobnost s YA bestsellery Divergence a Hunger Games, kde jde vždy o mezitřídní boj dobra proti zlu. Taky jsem viděla drobnou podobnost s mojí oblíbenou trilogií "Kost přání" od Laini Taylor, kde proti sobě válčí krásní andělé a chiméry (představující temnou stránku). Pokud se vám líbilo některé z těchto dílek, měli byste dát Prvnímu životu rozhodně šanci...

 

Rocket #1: Chlupatý a nebezpečný

13. dubna 2018 v 4:18 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Strážci galaxie jsou momentálně velkým hitem. Můžou za to hlavně dva filmy (2014 a 2017), které tuhle skupinku představily širšímu publiku. Já toho o Strážcích až do shlédnutí prvního filmu taky moc nečetla. Seznámila jsem se s nimi v 14. dílu NHM a potom v Strážcích galaxie #1: Kosmičtí Avengers. Samozřejmě i mě, stejně jako absolutní většinu čtenářů a diváků, zaujal hlavně mýval Rocket s věrným společníkem Grootem. Proto jsem byla nadšená, že téhle povedené dvojce u nás vyjde soukromá série. Je to rozhodně skvělý marketingový tah, protože jsou to právě tihle dva blázni, díky kterým jsou Strážci galaxie tak zábavní a oblíbení. Jak se mi tedy líbil první díl komiksu a o čem vypráví?

Nakladatelství: Crew (CZ)


ANOTACE: Rocket je poslední svého druhu. Je to hrdina všech utiskovaných, bojovník za dobro, odvážný zastánce všech ctností... a bouchaček. Ale jeho dobrodružný život možná právě narazil do betonu. Byl obviněn z vraždy. A policie není jediná, kdo se mu drží na chvostu! (Chápete? Chvostu!) Někde venku řádí další mýval Rocket... a pro dva takové není náš vesmír dost velký. Zvláště když je tajemný zabiják vždycky o krok před Rocketem. Náš hrdina a jeho přítel Groot musí odhalit pravdu. Což nebude žádná legrace, když mají na krku Macho Gomeze a armády ex-terminátorů. Přežije Rocket a očistí své jméno? Komiksová superhvězda Skottie Young předvádí, co v něm je. Na tohohle člověka tahle série celé roky čekala. Protože, řekneme si to upřímně, Rocket a Groot jsou jediní Strážci galaxie, kteří vás zajímají, že ano?

Obsahuje komiksy:
  • Rocket Raccoon, Volume 1: A Chasing Tale (1-6)
Ocenění:
  • Nominace v kategorii "Best New Series" (Will Eisner Comic Industry Awards 2015)
  • Nominace v kategorii "Best Humor Publication" (Will Eisner Comic Industry Awards 2015)

Album zahrnuje celkem 6 sešitů série Rocket Raccoon, kdy první čtyři tvoří jeden víceméně uzavřený příběh a další dva sešity jsou spíš takové vtipné bonusy. Děj navazuje na sérii "Strážci galaxie: Avengers budoucnosti" (Tomorrow Avengers), konkrétně na sešit č.1, který jsme si mohli přečíst v již zmíněných "Strážcích galaxie #1: Kosmičtí Avengers". Na konci alba byl příběh, který ukazoval, co každý ze skupiny dělal, než je Peter zase svolal dohromady. Pro nás je momentálně podstatná jen mývalova linka, kdy chlastá v baru, když se tam najednou objeví chlapík a tvrdí, že Rocket není poslední svého druhu. Prý viděl jeho dvojníka. Rvačka vyvrcholí tím, že chlápka někdo zastřelí a Rocket se už víc informací nedozví. A tady se dostáváme k ději alba "Rocket #1: Chlupatý a nebezpečný"...


Našeho ukecaného chlupáče obviní z vraždy spousty lidí, jenže on je ve skutečnosti nezabil. Na kameře je přitom jasně vidět chlupatý kožíšek a mývalí obličej. Je jasné, že dvojník, o kterém ožrala v hospodě mluvil, opravdu existuje. Co je zač? Další zástupce jeho rasy? Že by nakonec nebyl poslední svého druhu? Vypadá to, že na hledání odpovědí bude mít hromadu času... za mřížemi. Rocketa čeká pár krušných chvilek a je jen na něm a jeho malých ručkách, aby si vydobyl respekt.


Pobyt ve vězení ale nebude Rocketův největší problém. V patách má totiž armádu pomstychtivých zhrzených bejvalek, které netouží po ničem jinem, než po mrtvém mývalovi. Ono se asi moc nevyplácí zprznit, obelhat, okrást a naštvat hromadu nebezpečných ženských...


Pak následuje pátý sešit, který jak už jsem říkala, je spíš takovým milým doplňkem. Skottie Young (autor scénáře a zároveň i kreslíř tohoto komiksu) nám ukáže, že se nebojí dát na papír i trošku ztřeštěnější nápady. Sešit začíná scénou ze skautského tábora, kde Rocket s Grootem vypráví malým mimozemšťánkům historky z jejich společných dobrodružství. Rocket právě dovyprávět nějakou příhodu a děti prosí o přídavek. Mýval souhlasí, ale pod podmínkou, že "historku o mapě" tentokrát odvypráví Groot. Následuje super úžasný akční příběh, ve kterém všechny postavy říkají "Já jsem Groot", dokonce i letáky na zdech nebo neonové nápisy ve městě hlásají "Já jsem Groot".


Osobně hodnotím tenhle sešitek jako jeden z nejvtipnějších a nejoriginálnějších dílek, které jsem kdy četla, a to i přesto, že jsem ho měla přečtený za pár minut. Skottie Young nám v něm ukázal, že se dobrý příběh dá povyprávět i s omezenou slovní zásobou. Navíc k příběhu dokonale doladil kresbu, která je jednoduchá, roztomilá a líbivá. Navíc plná jasných veselých barev. Tak je tomu ostatně v celém albu a já jsem za to ohromně ráda, protože si neumím představit styl kresby, který by se k Rocketovi hodil víc. A hlavně se mi na to skvěle koukalo. :)


Poslední šestý sešit pak opět dějově navazuje na příběh s bejvalkami. Rocket je nucený brát fušky, které mu nejsou úplně po chuti. Například odvšivování Ega - živoucí planety. Od práce ho ale odvolá pes Cosmo, který ho poprosí o přátelskou pomoc. Zatímco má Groot dovolenou, Rocketovi je přiřazený nový málomluvný parťák - robot Brutál (001101001110), který komunikuje jen s pomocí čísel. Spolu letí vysvobodit jeho zajaté kamarády. Ale dostat se k nim nebude jen tak a Rocket rozhodně potřebuje pořádnou novou bouchačku, aby tenhle úkol zvládnul...

Hodnocení: 95% Rocketova první sólovka stála za to! Ať už je ve skupince se Strážci galaxie nebo jen někde sám s Grootem, pořád je to náš starý dobrý mýval s prořízlou tlamičkou a jeho vlastní řada nám jen dokazuje, jak moc soběstačná a originální jeho postava je. Celý příběh těží hlavně na drzých fórcích, které jsou (díkybohu) opravdu vtipné a já se opravdu pěkně nasmála. Samotný příběh není ničím moc výjimečný, naštěstí si na to ani nehraje. Autor Skottie Young výborně pochopil mývalovu podstatu, co je na něm zajímavé a co chtějí čtenáři vidět. Přesně to nám také dal. Bláznivá a lehce infantilní kresba s použitím zářivých barviček, sprosté vtípky a spousta střílení a utíkání. A jako bonus samozřejmě Groot, bez něho by tahle dvojka nebyla kompletní. I když... bylo příjemné v posledním sešitu vidět, že si autor dokáže se svým hlavním hrdinou poradit i bez jeho tichého přítele. Obávala jsem se, že kdyby byl Rocket sám bez Groota, nebyl by tak zajímavý, ale bála jsem se zbytečně. Mývalovo dobrodružství s Brutálem byla stejná jízda jako všechny ostatní příběhy.

Jsem ráda, že u nás tenhle svazek vyšel a doufám, že se dočkáme překladu i dalších dílů série. Na našem trhu je stále spousta místa pro takovéto zábavné komiksové jednohubky a taky spousta čtenářů, kteří neprahnou jen po čistokrevné superhrdinské akci, občas se prostě touží jen odreagovat a zasmát. Rocket je konečně vtipný komiks, který je OPRAVDU vtipný. Doporučuju!


Bonusový materiál nikoho nepřekvapí - opět jsou to alternativní obálky k jednotlivým sešitům. Některé mě zaujaly (například lego panáček nebo speciální Deadpoolovská edice), ale nejde o žádný extra dáreček. V rámci vydávaných titulů je to už taková klasika.

Co bych však na konec ještě ráda zmínila, je taková zajímavost, týkající se šestého sešitu, se kterým pomáhal Youngovi i kreslíř Jake Parker. Hned na začátku je scéna, kdy Rocket plachtí na malém letadýlku a nahání červenooké brouky. Tahle scéna mi okamžitě připomněla Miyazakiho Naušiku z větrného údolí, jeden z mých oblíbených animovaných filmů. :)
Vy, co jste už Rocketa přečetli, všimli jste si toho taky? A jak se vám tahle komiksová novinka líbila? Jste s mývalovou sólovkou spokojení nebo vám v ní něco chybělo?


Shrnutí ÚNOR (02/2018)

9. dubna 2018 v 0:48 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí ÚNOR (02/2018)

Tak jsem tu s měsíčním shrnutím za únor. Ano, čtete správně - nemusíte jedním očkem zkouknout datum, opět jsem nestíhala, takže píšu únorové shrnutí na začátku dubna... :D No jo, stydím se, vážně. Ani se nemůžu vymluvit na to, že jsem nestíhala. Čas by se našel, jen se mi do toho jaksi nechtělo. Měla jsem jarní lenivou náladu a odneslo to nejen psaní na blog, ale taky čtení. Přečetla jsem jen 3 knížky, hanba mi! Ale zase jsem pár hezkých kousků přikoupila, takže mám aspoň o čem psát. Jen doufám, že dubnové shrnutí nebudu zveřejňovat až někdy o prázdninách (s tímhle mým slimáčím tempem)... :D

Koupené knihy: (10)

1) Supernatural: John Winchester's Journal (Alex Irvine)
2) The Supernatural Book of Monsters, Spirits, Demons, and Ghouls (Alex Irvine)
3) DCKK #30: Wonder Women - Kruh
4) NHM #39: Wonder Man
5) UKK #29: Tajná válka
6) UKK #80: Spiderman: Pavoučí ostrov, část první
7) UKK #81: Spiderman: Pavoučí ostrov, část druhá
8) UKK #82: Avengers vs. X-Men (1.část)
9) Slyším tě všude (Connie Willis)
10) Neviditelná knihovna (Genevieve Cogman)

Prvním přírůstkem byl balíček od slovenských Megaknih, který mi dorazil někdy začátkem února. Vevnitř se ukrývaly dva paperbacky v angličtině, obě od stejného autora Alexe Irvina: John Winchester's Journal a The Supernatural Book of Monsters, Spirits, Demons, and Ghouls. Jde o dílka, která ocení pouze fanoušci seriálu Supernatural (česky "Lovci duchů").


První zmiňovaná je deník Johna Winchestera (otce hlavních hrdinů Samma a Deana). První zápisek je věnovaný smrti jejich maminky, pak Johnově postupnému zaškolování v nadpřirozených věcech. Kousek už jsem přelouskala a zatím mám z obsahu mírně rozporuplné pocity. Postava Johna mi nebyla sympatická ani v seriálu, proto se nemůžu divit, že mě dost prudí i jako vypravěč. Knížka je ale pěkně zpracovaná po grafické stránce, je plná kreseb, poznámek a fleků, díky kterým to opravdu vypadá jako deník, co prožil mnohá dobrodružství a drželo ho hodně rukou.


Druhou knížku jsem zatím jen zběžně prolistovala, jde o typická "bestriář" s popisy příšerek, co se objevily v seriálu. Je opět ilustrovaný jednoduchými kresbami, kterých by klidně mohlo být i víc. Takhle v knížce převládá text. I tato knížka je ale pěkně graficky dolazená. Časem se k ní snad dostanu... :)


I v únoru jsem nakupovala komiksy, tentokrát opět v českém Tescu. V DCKK vyšla Wonder Woman: Kruh, která mě sice nějak extra jako postava nebere, ale ani mi nevadí. Film mě dokonce docela bavil, tak jsem se rozhodla vyzkoušet i nějaký komiks. Snad mě nezklame. :) V Nejmocnějších hrdinech Marvelu vyšel ve stejnou dobu komiks s podobně pojmenovaným superhrdinou - Wonder Man. O něm moc nevím, pamatuju si jen, že se lehce ochomýtl v prvním díle NHM #1: Avengers, kdy byl členem tohoto týmu. Na první pohled vypadá zajímavě, tak jsem zvědavá, jaký bude jeho vlastní svazek.


S komiksy ale ještě nekončím, protože mi přišel ještě jeden balíček na Slovensko. Tentokrát objednávka z bazárku. Jaká já byla nadšená, že se mi konečně podařilo sehnat první část Avengers versus W-Men. Dvojku a trojku mám už dlouho, jejich přečtení jsem ale odkládala do doby, než budu mít úvodní svazek. Radost z nalezení chybějícího dílu mi málem pokazila pošta, která se na mě seriózně vyprdla a nijak mě neinformovala o tom, že už je balíček dávno na poště. Kdyby mi nenapsal odesílatel, tak balík pocestuje zpátky k němu. :/ Naštěstí už mám komiksy úspěšně zabydlené doma. Kromě zmiňovaného Avengers versus X-Men jsem neodolala dvousvazkovému Pavoučímu ostrovu a Tajným válkám.


A na konec dvě klasické knížky. Obě jsem sehnala za úžasnou cenu (cca 100Kč/kus) na Databázi knih. Slyším tě všude je skvělá sci-fi od Connie Willis, kterou jsem před pár měsíci dostala jako e-knihu na recenzi od vydavatelství Metafora. Hrozně moc mě bavila a když jsem pak viděla tu zářivou stříbrnou obálku, hned mi bylo jasné, že ji musím mít doma i v hmatatelné podobě! Navíc si ji chtěla přečíst i moje maminka (kecám, donutila jsem ji) a mamča se e-knihám vytrvale vyhýbá. Už má i přečteno a líbila se.

Posledním přírůstkem je Neviditelná knihovna. Jelikož jsem dostala od nakladatelství Omega na recenzi druhý díl (Maskované město), chci si předtím první přečíst ten první. Tohle je zrovna jeden z kousků, na které se nejvíc těším. Je to fantasy a to já prostě můžu! ;)

Recenzní výtisky: (2)

1) Anna a Šarlota (Mária Blšáková)
2) Prekliata (Ružena Scherhauferová)


V únoru jsem dostala dva recenzní výtisky. První byl hrozně milým překvapením od slovenské spisovatelky Márie Blšákovej, která si přečetla moji recenzi na "Krik nevinných" a nabídla mi, jestli nechci zrecenzovat i její knížku. Mohla jsem si vybrat kteroukoli z autorčiny tvorby. Nadšeně jsem souhlasila a vybrala si Annu a Šarlotu, jež mi okamžitě padla do oka díky zajímavé anotaci. V "přečtených" se o této knížce ještě trošku rozpovídám...


Druhý recenzáček jsem si vybrala ze seznamu projektu PSA (Podporujme slovenských autorov). Na Prekliatej mě okamžitě zaujala dokonale strašidelná obálka. Anotace mě navnadila na pořádně mrazivý thriller, takže jsem neváhala. Knížku už mám přečtenou, takže můžete mrknout na recenzi. Ve výsledku to nebylo tolik strašidelné, jak jsem doufala... Škoda.

Výhra v soutěži: (2)

1) Our love challenges (Vít Libovický)
2) Božský (Christina Lauren)


V únoru se mi zadařilo vyhrát hned dvě valentýnská překvapení. Na FB stránkách "Our love challenges" jsem vyhrála skvělou knížku pro zamilované páry. Jestli ji využiju, to ještě uvidíme, ale její zpracování je dokonalé, takže jsem moc ráda, že ji mám v knihovničce. Doporučuju každé zamilované duši, co má s partnerem až příliš volného času a rádi by ho nějak smysluplně vyplnili společnými aktivitami. A pokud vás zajímají ukázky z knížky, doporučuji nakouknout do Valentýnské rozbalovačky. ;)


Z FB stránky Knihy.cz mi jako výhru v soutěži poslali romanťárnu Božský od Christiny Lauren. Jde o pátý a zároveň nejnovější díl série "Božský bastard". Já zatím žádný z předchozích dílů nečetla, ale dle anotace by měl jít číst i samostatně. Pamatuju si, jak byly spolužačky ze střední nadšené z "Bastarda" a "Cizince", o to víc jsem zvědavá, jestli se bude autorčin styl líbit i mně. Za knížku Knihám.cz moc moc moc děkuju!

Dárek: (3)

1) Pozývam ťa na večeru (Jana Benková)
2) Manuál zrelej ženy (Halina Pawlowská)
3) Další divné hlášky z knihkupectví (Jen Campbellová)

První dvě nejsou tak úplně dárek, ale nevěděla jsem, kam jinam je zařadit. Když jsem byla s přítelem v Tescu, zastavila jsem se u regálu s časopisy a psím pohledem ho přesvědčila, že tyhle dvě knížky musím mít. :)


Edici "Emma love" sbírám už dlouho. Hodí se vždy, když nevím, co číst. Stostránkové jednohubky mi nezaberou moc času ani místa v kabelce a nikdy mě nemůžou zklamat, protože nemám velká očekávání - jsem připravená na lehkou vtipnou romanťárnu s nekomplikovaným dějem. Pozývám ťa na večeru napsala jedna z oblíbených slovenských autorek Jana Benková, od které už mám docela dost načteno. Některé její dílka mi sednou, jiné ne. Každopádně na zabití nudy ideální.


Stejně tak i Manuál zrelej ženy od úžasné bavičky Haliny Pawlowské, kterou určitě znáte hlavně z pořadu "Banánové rybičky". Dost mě překvapil slovenský překlad a ještě víc mě zaujalo grafické zpracování obálky - knížka vypadá vážně dokonale! Rozhodně líp, než česká sestřička. Po zběžném prolistování jsem okamžitě zjistila, že mě tohle dílko bude stoprocentně bavit. Humor paní Pawlowské je legendární a já jsem věrnou fanynkou. Jen škoda, že některé její rýmovačky přeložené do slovenského jazyka nezní tak dobře jak původní verze. I tak jsem ráda, že se do jejich překladu Slovensko pustilo... :)


Třetí knížka už ale dárek byla - od mojí maminky. Zahlídla knížku Další divné hlášky z knihkupectví a napadlo ji, že by mě to mohlo bavit. Zatím jsem jen zběžně prolistovala a nepochybuju, že si najdu pár vtípků, nad kterými se zasměju. :D Teď si jen najít víc volného času, abych tu hromadu knížek mohla začít číst... :D

Přečteno v únoru: (3)

1) TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier) .....430 stran
2) Potomkovia bohov (Vita Jamborová) .....252 stran
3) Blízko obzoru (Jessica Koch) .....464 stran
Celkem: 3 knížky /1146 stran

Ostuda, ostuda, ostuda! V únoru jsem přečetla pouhé 3 knížky. Polehčující okolností je to, že dvě z nich měli každá skoro 500 stran. Ale i tak jsem lenivá ostuda, co se celý únor válela u seriálu Superdrbna (Gossip Girl). :D


První přečtenou knížkou bylo sci-fi TY vyber, kdo přežije od rakouského spisovatele Stephana R. Meiera. Už "Blackout" mi dokázal, že Rakousko tyhle techno-thrillery psát umí, takže jsem nepochybovala, že i TY bude fajn počtení. Bohužel mě kapku zklamalo zpracování. Děj nebyl tolik napínavý, jak mohl být a autor zbytečně plýtval stránkami na nudné zdlouhavé popisy historie společnosti, místo aby se zaměřil na svého hlavního hrdinu a svět budoucnosti (který měl mimochodem vymyšlený úžasně! škoda, že mu nevěnoval víc prostoru)... Více o mém dojmu z knížky si můžete přečíst v recenzi TADY.


U sci-fi jsem zůstala i s další knížkou, tentokrát od slovenské autorky Vity Jamborové. Potomkovia bohov mě stylem vyprávění bavili mnohem více než TY, ale neměla bych je moc porovnávat, jelikož jsou každá o jiném tématu. Zatímco TY se zabývá alternativní budoucností a technorevolucí, Potomkovia bohov jsou o mimozemšťanech a děj se odehrává v současnosti na Slovensku. Bylo zajímavé číst sci-fi ze slovenského prostředí, nejsem na to u tohoto žánru zvyklá, o to vím však chválím autorčinu odvahu. Příběh byl dostatečně napínavý i zajímavý a závěr mě nadchnul. Jedinou větší výtku jsem měla k romantické lince, která byla do děje vsunuta trošku na sílu. Bez ní by byl příběh dokonalý. Ale i tak šlo o velmi zdařilé dílko a rozhodně doporučuju. Recenzi najdete ZDE.


Poslední přečtenou knížkou je Blízko obzoru. Po dvou sci-fárnách jsem dostala chuť vybočit ze svého oblíbeného žánru a zkusit něco úplně jiného. S Blízko obzoru jsem rozhodně šlápla mimo moji "zónu", je to totiž stoprocentní romanťárna založená na skutečném příběhu Jessicy (autorky) a její velké lásky Dannyho. Musím přiznat, že ač jsem po knížce zatoužila jen kvůli pěkné obálce, její obsah mě opravdu překvapil! Čtivý příběh, sympatické realistické postavy a spousta emotivních okamžiků, které s čitatelem pořádně zamávají. Navíc to nebyl žádný přehnaný "slaďák", jak jsem se původně obávala... Doporučuju a pro víc informací mrkněte SEM.


ÚNOR ve zkratce: nejlepší koupená kniha je "Slyším tě všude". To jsem věděla dávno předtím, než jsem knížku reálně držela v rukou. Už po přečtení elektronické podoby mi bylo jasné, že si tuhle krasavici dřív nebo později koupím, jen mě odrazovala trochu vyšší cena. Když jsem ji však našla na Databázi za pár kaček, nedokázala jsem odolat a nadšeně psala prodejci... Konečně ji mám v knihovničce, jupí! Hmatatelné knížky u mě stejně vždycky vyhrajou nad e-knihama...

Největším překvapením se pro mě stal slovenský překlad knížky od Haliny Pawlowské - "Manuál zrelej ženy". Nejen tato, ale i ostatní autorčiny knížky ve vydání od společnosti Liber Novus mají totálně dokonalé obálky! Chtěla bych je mít všechny. Jen škoda, že Halině stejně nejvíc sluší drzá ostrá čeština...


Největším únorovým zklamáním se pro mě stalo sci-fi "TY vyber, kdo přežije". Nejhorší je to, že ta knížka na to měla - klidně mohla být nejlepší přečtenou za tento měsíc a možná i jednou z nej za rok 2018... Samotný nápad byl ohromný a zajímavý. Jen škoda, že autor vyplýtval svůj talent na nezáživnou historii místo akční budoucnosti ovládané umělou inteligencí. Velká škoda!

Nejlepší přečtenou knížku měsíce je rozhodně "Blízko obzoru"! Kdyby mi někdo dopředu ukázal anotace všech tří knížek, které v únoru přečtu, nikdy bych netipla zrovna tuhle na vítěze. A přesto tomu tak je a Jessica Koch si zlatou medaili plně zaslouží. Blízko obzoru není nějaká obyčejná klišoidní romance, je to smutný příběh plný neštěstí, který se čtenáři vryje hluboko pod kůži.

Nejlepší knižní postavou byl Vladimír - ukrajinský kamarád hlavního hrdiny z knížky "Potomkovia bohov". Vlado byl neskutečně vtipný sympaťák a nešlo ho nezbožňovat. Druhým adeptem na nejmilejší postavu by pak byl kocourek Vasil ze stejné knížky. Přestože měl své temné tajemství, já si ho oblíbila. Je to kočka, co k tomu říct víc... znáte mě a moji úchylku na všechno kočkoidní. :D

Plány na BŘEZEN: Tím se radši ani nebudu zdržovat a letím pracovat na březnovém měsíčním shrnutí. :D Jestli vás ale zajímá, co jsem přečetla, tak vám napovím, že půjde o dvě romanťárny, dva thrillery a jeden zvláštní počin, jehož žánrové zařazení je mi stále záhadou,... ;) Máte se na co těšit.

Zatím pa a snad se u dalšího shrnutí potkáme dřív, než za dva měsíce (jak mám v poslední době ve zvyku, že?)... :D Jak jste na tom se psaním článků vy? Taky někdy absolutně nestíháte nebo je to pro vás hračka? A pokud máte nějaké fajn typy na rozvržení času, tak sem s nimi! :D
 


K: Knihkupkyně (Cynthia Swanson)

7. dubna 2018 v 1:32 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Knihkupkyně (Cynthia Swanson)

O tom, jak dokáže jedna vteřina změnit celý život. O spletitých cestách osudu, o náhodě a o smrti, která se nevyhýbá nikomu. O lásce, rodině, dětech, ale i o síle přátelství a snech o kariéře. O tom všem je tahle knížka. Ale dá vám mnohem víc než jen klasický romantický příběh o ženě s nelehkým osudem - tohle je totiž dílo, které vám změní pohled na život. Autorce se podařilo napsat výjimečně čtivé dílo, které budete hltat do poslední stránky, čekat na závěrečné rozuzlení, a když k němu pak dojde, bude vám jasné, že jinak to ani skončit nemohlo...

Nakladatelství: Omega (ČR)


ANOTACE: 1962: V New Yorku jsou možná zlatá šedesátá léta, ale v Denveru - jako v mnoha jiných městech - je to jinak: život svobodné dívky po třicítce je téměř bohémský. Osmatřicetiletá Kitty Millerová se smířila se svým netradičním životem. Kdysi měla vážnou známost, ale nevyšlo to. Teď se naplno věnuje svému knihkupectví a každý večer se vrací do svého útulného domu. A pak jsou tu ještě ty sny... 1963: Katharyn Anderssonová je provdaná za Larse, lásku svého života. Žijí v dokonalém domě na předměstí Denveru, což je ideální místo pro výchovu dětí. Katharyn má všechno, po čem Kitty vždycky toužila. Jenže Katharyn existuje pouze tehdy, když Kitty spí.
Zpočátku si Kitty výlety do světa snů užívá. Ale s každou další nocí se noční okouzlující život stává skutečnějším. Když se hranice mezi oběma světy začnou stírat, Kitty najednou čelí nejisté budoucnosti. Jakou cenu musí zaplatit, aby mohla zůstat? A co musí obětovat, pokud chce odejít?

Kitty si rozhodně nemůže stěžovat na nudný život. Sice se jí podařilo úspěšně vyhnout manželství a dětem, místo toho se věnuje podnikání, přesto ji její život plně naplňuje a cítí se šťastná. Ale jen do chvíle, než se probudí v pokoji se zelenými zdmi, přestože si je stoprocentně jistá, že je den předtím s kamarádkou Friedou natřely na sluníčkově žlutou. Zjišťuje, že v tomto snovém světě nevlastní knihkupectví, nedoučuje malého chlapce od sousedů číst a rozhodně nepatří mezi staré panny. Má krásného modrookého manžela a ještě krásnější děti. Hned v prvních snech se seznamuje s malou Missy a Mitchem, které si okamžitě zamiluje, jako by byli skuteční a ne pouze výplod její fantazie.

Skoro se nemůžu dočkat, až půjdu večer spát.
Jsem zvědavá, co by se mohlo stát a o čem bych mohla snít. (s.53)


Postupně tráví ve snovém světě víc a víc času. Odhalují se jí nové podrobnosti, které jí do té doby zůstávaly skryté. Proč ji všichni litují? Proč má tak nudný šatník? Existuje v tomhle světě i její milovaný kocourek Aslan a jestli ano, kdepak se schovává? Kamarádí se ještě s Friedou? Jak se daří jejich knihkupectví? Proč je na Larsově pracovním stole rámeček na tři fotografie, když mají jen dvě děti? Nebo snad ne? Kdo je Michael?

Zvednu ze stolu druhý rámeček. Probouzí ve mně zvědavost, protože v něm nejsou žádné fotografie, jen tři oddělená a volná místa. Patří sem fotky dětí? Pokud ano, proč je Lars vytáhl? A proč jsou v rámečku tři volná místa namísto dvou? (s.47)

Kitty brzy pochopí, že každý z dvou světů - i ten se zelenou, i ten se žlutou ložnicí - má své plusy i mínusy. Život není dokonalý a osud nakonec vždy vyváží obě misky vah. Chvilka bolesti za chvilku štěstí. Otázkou je, kterou verzi života upřednostní Katharyn? Rodina nebo kariéra? Děti nebo kamarádka? Manžel nebo rodiče? Hranice mezi oběma světy se stírají a hlavní hrdinka začíná mít problém rozpoznat, co je realita a co sen. Která verze vyhraje? Vybere Kitty tu správnou nebo zůstane navždy uvězněná v přeludu, který je snadnější než skutečný život? A hlavně - ve kterém světě by si skutečně přála zůstat?


"Nevím, kde se probudím," zašeptám.
"Vždycky, když tady usnu, mám pocit, že bych se s tebou měla rozloučit, protože by to mohlo být navždy." (s.278)


Co se mi líbilo: Ani nevím, kde začít... "Knihkupkyně" má obrovské množství pozitiv. Předně autorka skvěle zvládla práci s charaktery. Nejvíce prostoru samozřejmě věnuje hlavní hrdince Kitty, ale ani vedlejší postavy nejsou nijak ploché. Lars je možná až příliš dokonalý, ale i to má v příběhu své místo. Navíc, která z nás (žen) by si občas ráda nezavzdychala nad takovým "hodným Larsem"? Bad boyové jsou jen otravné pubertální klišé, za manžela bych nějakého napraveného zloducha fakt nechtěla. Ale zpátky k hlavní hrdince... Kitty je příjemnou změnou oproti všem těm přehnaně sebevědomým, ale hloupým hrdinkám, nad jejichž blbostí jen kroutíte hlavou. Kitty je milá, skromná, chytrá, zbožňuje knížky (stejně jako my, knihomolové) a ráda o svém koníčku mluví. Jak by se nám mohla nelíbit?

Ještě bych sem ráda napsala jednu věc, která mě v příběhu ohromně zaujala, bohužel nemůžu. Vyspoilerovala bych vám tím podstatný moment děje a zkazila vám překvapení. Škoda, myslím, že i využití tohoto tématu by dokázalo nalákat určitou skupinu čtenářů. Těm, co už knížku četli, napovím, že jde o "Michaela". Využitím jeho postavy autorka povýšila knížku ještě o level výš a moc jí za to děkuju. Napsala to prostě úžasně. Zajímavé je i zasazení děje do let 1962 a 1963. Kromě dobových reálií je toto období podstatně právě pro Kathrynin vztah k Michaelovi, který naráží na předsudky a představy tehdejší doby. Doteď jsem nečetla žádnou podobnou knížku věnující se této problematice pohledem ženy dvacátého století.

Líbí se mi i grafické zpracování, obálce nemám co vytknout, součástí je opět všitá záložka, v textu se nenacházely téměř žádné chyby a chválím i kvalitní papír. Knížce to v knihovničce sluší, to musím uznat, a vnitřek v ničem nezaostává za zevnějškem.

Co se mi nelíbilo: Jen jednu drobnost bych mohla vytknout - poslední kapitola mohla mít o pár stránek navíc. Jsem spokojená s tím, jak autorka Kittiin příběh zakončila a neumím si představit, že by to mohlo dopadnout jinak, přesto mohl být závěr o něco epičtější. Čtenář je celou dobu udržován v napětí, zatímco hlavní hrdinka odhaluje stále nová a nová překvapení. Konec však nijak nečekaný nebyl, vezl se na jedné vlně se zbytkem knížky. Nevynikl nad zbytkem příběhu. Osobně mi to ale nijak extra nevadilo.

Hodnocení: 100% Tahle knížka mě opravdu nadchla. Abych nelhala, nečekala jsem to. Původně jsem myslela, že půjde o fantasy, kde hlavní hrdinka cestuje mezi dimenzemi (momentálně dost populární téma), ale dostala jsem příběh mnohem reálnějšího charakteru, založený hlavně na práci s postavami a jejich vnitřními pochody. V první moment mě to zarazilo a bála jsem se, že na nějakou romanťárnu o "dokonalém Larsovi" nejsem ta správná cílová skupina. Nakonec mě ale autorka dostala. Úžasně se při psaní vcítila do své hlavní hrdinky, která je chytrá, milá a zbožňuje knížky. Konečně po delší době nějaká sympaťačka, kterou jsem netoužila uškrtit po prvních pár stránkách. Jupí! :-D

Tato knížka nám ale nabízí mnohem více, než jen realistické postavy. Například zasazení děje do let 1962 a 1963. Nemůžu opomenout ani to jak dokonale si Cynthia Swanson hraje s napětím. Při čtení jsem se ani jednu stránku nenudila - stále bylo nad čím přemýšlet, jaké záhady odhalovat a nad jakými otázkami dumat. Děj ani na chvilku nestagnuje, postupuje dál a dál. I když si myslíte, že vrcholem knížky je rozluštění tajemství snů a zjištění, co je Kathrynina skutečná realita, není tomu tak. V tom budete mít jasno nejpozději v polovině knížky. Jde spíš o ty ostatní linky, které autorka v průběhu vytvářela a postupně na ně odpovídala... Nedokázala jsem se od knížky odtrhnout. Opravdu. Přečetla jsem ji hodně rychle a po dočtení mi bylo líto, že už ji mám za sebou. Rozhodně si ji přečtu znovu! A těším se na to! ;)

Pokud chcete, můžete si prolistovat ukázku.


Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Podobné téma: film Počátek (2010), knižní série První konec (Lauren James)
Knížek na téma cestování mezi různými časy a dimenzemi je momentálně spousta, obzvlášť v YA literatuře. Mimo jiné i novinka "Tisíc kousků tebe" nebo o pár měsíců starší duologie "První konec", na kterou jsem psala minulý rok recenzi. Je to už trošku otřepané téma, přesto funkční a oblíbené. Knihkupkyně je jim podobná, no zároveň se od všech hodně liší. Jejím plusem je realističnost a originalita. Myšlenkou mi hodně připomíná film "Počátek" s Leonardem DiCapriem v hlavní roli. kde cestuje do světa snů. Kitty se podařilo něco podobného, i když u ní šlo o osobní důvody, ne o velkou loupež vzpomínek. :) Komu se tedy líbil film Počátek, měl by zkusit i Knihkupkyni. A všichni ostatní by ji měli přečíst taky, protože je to vážně dokonalé dílko! ;)

K: Prekliata (Ružena Scherhauferová)

1. dubna 2018 v 23:59 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Prekliata (Ružena Scherhauferová)

Je hned několik důvodů, které mě motivují k přečtení nějaké knížky. Například pokud jde o další díl série, kterou mám rozečtenou nebo když knihu napsal můj oblíbený autor. Samozřejmě velký vliv má anotace a hodně mě ovlivní i nadšené recenze čtenářů. A pak se mi občas taky stane to, že neodolám lákavé obálce... Pak jsou jen dvě možnosti - buďto je knížka stejně skvělá jako její "šatičky" nebo mě po obsahové stránce zklame. Proč vám to tu teď vykládám? Protože "Prekliata" mi padla do oka hned, jak jsem ji poprvé spatřila. Dokonalá obálka ve mě vzbudila chuť na pořádně strašidelný horor. Jenže tu je jeden problém... Tohle dílko tak úplně horor není...

Vydavatelství: Bestseler (SK)


ANOTACE: Mladý manželský pár, Melisa a Gabriel, si kúpili od záhadnej starej panej vilu pod úpätím hôr. V treťom dome od nich býva svojská a jednoduchá Anina, ktorá si získa Melisinu priazeň. Naopak, Gabrielovi už od začiatku na nej niečo prekáža. Zhodou okolností sa Gabriel nechtiac zapletá s touto čudnou ženou, ktorej sa páči... a na pozemku sa začne zjavovať postava v čiernom. Vila ukrýva tajomstvá predchádzajúcej, nie veľmi šťastnej rodiny. Gabriel zisťuje, že vo vedľajšom opustenom dome niekto prespáva. Za každú cenu chce zistiť, kto si dovoľuje rušiť ich rodinný pokoj. Anina svoje požiadavky stupňuje, dej sa zauzľuje a neskôr aj Melisa zisťuje, že ich niekto sústavne obťažuje. Príde jar a Anina sa zrazu prejaví. Je to prekliata, zlá žena... Život Melisy a Gabriela je ohrozený.

Gabriel a Melisa Petrovičovi se rozhodli přestěhovat do většího. Melisu na první pohled okouzlila starodávná vila blízko lesa. Do oka jí padla hlavně obrovská zahrada, která je součástí pozemku. Její zesnulí rodiče byli totiž zahradníci a ona tuto vášeň zdědila po nich. Gabriel by pro svou milovanou ženušku udělal cokoliv, proto se rozhodne, že vilu koupí. První ale musí přemluvit původní majitelku, babču Bertu, aby jim nemovitost prodala. Strašidelná bábi sice hraje nedostupnou, nakonec se však smiluje a mladému páru vilu prodá. Ti se radostně vrhnou na stěhování a zvelebování nového domova. V rozhlehlé budově nacházejí starý luxusní nábytek, drahá umělecká díla i bezcenné habrachy na půdě. Samotná půda je velkým tajemstvím - čí jsou všechny ty právnické spisy, proč tam někdo odložil hromadu nepoužívaných matrací a komu patří černé oblečení ukrývající se ve starém kufru?

Každý kus nábytku, každá váza, originálne obrazy, tapisérie, či drobnosti zdobiace interiér izieb, jej pripomínali minulosť. Náhle ožili, prebrali sa, a mali svoje tajomstvá,... (s.51)

Společně s vilou manželé bonusem získali i super sousedku Aninu, která se s naivní Melisou okamžitě skamarádí a děvčata se začnou pravidelně scházet na pokec u Petrovičovců doma. Gabriel je mnohem méně důvěřivý než jeho žena, proto je k nové návštěvnici spíše odměřený. Připadá mu, že je v ní něco zlého. Střapatá Anina s baculatou postavou a zakřáplým hlasem se ale odmítá vzdát a vtírá se Gabrielovi jak jen může. Navíc ty její podezřelé řeči...

"Táto vila nám vkročila do života ako dar z nebies. Cítim niekde v srdci, že tu budeme veľmi šťastní."
Anina, ktorá kávu od seba odsunula a začala sa napchávať sacherkou, venovala Melise zvláštny pátravý pohľad. Plnými ústami sa spýtala: "A si si tým taká istá?" tvárou jej prebehol slabý úškrn. "O tejto usadlosti sa všeličo hovorí." (s.35)

Melisa se od své kamarádky dozví o tragické minulosti vily. Anina znala původní majitele - paní Bertu, jejího protivného syna Ota a jeho ženu. Oto obě ženy mlátil až do chvíle, dokud z vily neutekly. Jak skončil sám tyran, to nikdo neví. Až na Aninu, která však má ve svých vzpomínkách pořádný zmatek. Proč si myslí, že měla s Otou poměr? A proč si ho ve své šílené mysli spojuje s Gabrielem? Dokáže Melisin muž bojovat proti Aniným obřím vnadám nebo se zachová jako typický chlap a podlehne? Kdo je záhadná postava v černém, která se v noci potlouká po jejich pozemku? A kam zmizel ovladač od televize? Gabriel si je stoprocentně jistý, že si ho odložil na stolek vedle sedačky, ale tam není! Při hledání odpovědí však Gabriel odhalí z temné minulosti vily mnohem víc, než by si přál a zkomplikuje život sobě i své manželce...

Zdesene si uvedomil, že jeho Mel už možno nežije a srdce sa mu stiahlo na bolestivý uzol. Prečo jej nepomohol?..
Prečo si mnohé veci človek uvedomuje tak neskoro?
Prečo podceňuje svoje inštinkty a hlavne ľudí? (s.218)


Co se mi líbilo: Největším pozitivem knížky je její krásné poselství, o němž se dočtete na poslední stránce. Koupí totiž přispějete neziskové organizaci "Želaj si", která pomáhá nevyléčitelně nemocným dětem plnit jejich sny. Vždy si vážím lidí, kteří dokážou myslet i na ty, co neměli v životě tolik štěstí a proto si cením i této knížky. Kéž by se nadacím věnovala všechna nakladatelství. Svět by byl hned o něco lepším místem. :)


Dalším velkým plusem je parádní obálka. Ta se grafikům opravdu povedla - jak výborně zvolená strašidelná fotografie, tak vhodný font písma, barevné sladění i celková grafická úprava. To byl také důvod, proč mě knížka na první pohled zaujala - už jen z té obálky mrazí. Anotace vyzněla zajímavě a chválím i samotný nápad, na kterém se dal vystavět perfektní příběh. Jenže...

Co se mi nelíbilo: ...právě zpracování příběhu mi nakonec tak úplně nesedlo. Velkým problémem pro mě byly postavy, kterých je v knížce přehnaně málo (daly by se napočítat na prstech dvou rukou) a hlavně jsou příšerně nesympatické. Ono se to dá pochopit, kdyby totiž byli všichni chytří a dokonalí, nebylo by o čem psát. Přesto mě jejich charaktery neskutečně prudily. Melisa (které by mělo být okolo třicítky) se chová jak naivní rozmazlená puberťačka, pořád kňourá, hádá se a fňuká. Gabriel ze začátku vypadá jako sympaťák, pak se ale ukáže jako egoista, sobec a hlavně pořádný posera. Oba navíc mluví jak dvě malé děti - samá zdrobnělina a citoslovce. Nesedělo mi to k jejich věku. (např.: Tešil sa na Tinine "tortičky" a dobrý obedík. V ústach sa mu okamžite zbiehali slinky,...) Gabrielova sestra Tina je drzá a mluví pořád jen o jídle. Anina je magor, ale u ní jediné mi to nevadilo, protože to byl autorčin jasný záměr. Nakonec jsem si oblíbila jen postavu zahradníka Fedora, který se v knížce bohužel jen krátce mihnul a dostal tím pádem velmi málo prostoru. Až do poslední stránky jsem doufala, že se do děje zapojí víc, ale nedočkala jsem se. Škoda. Byl to fajn chlapík. A jediný, koho jsem při čtení netoužila uškrtit. :)

Hodnocení: 40% Knížka má opravdu dokonalou obálku, která dokáže na první pohled zaujmout. Taky název zanechá ve čtenářích dojem, že tohle bude pořádná hororová jízda. Bohužel jde jen o zdání, které klame. Přestože je děj zajímavý a má skvělou myšlenku, rozhodně nejde o horor. Spíš o kabelkový román s maličkou kapkou psycho thrilleru. Příběh přitom začal opravdu nadějně - parádně mrazivý popis starobylé vily, krvavé tajemství a bláznivá sousedka, která hlavním hrdinům pořádně zkomplikuje život. To je základ pro dobrý příběh. Bohužel je to také veškerý děj knížky. Zbytek je vycpaný rozhovory ukňourané naivky Melisy a samolibého blbečka Gabriela. Po několika kapitolách budete doufat, že ty dva už konečně někdo zavraždí a nebudete tak muset poslouchat jejich šišlání. :D Škoda. Přitom prvotní nápad byl skvělý. Vila s tajemstvím. Jeho rozluštění se ale vleklo, děj byl vystavěn hlavně na dialozích postav, ne na akci. První strašení začne až na 140 straně. Závěrečné vysvětlení mi přišlo příliš jednoduché a mnoho otázek zůstalo i nadále nezodpovězených.

Nepochybuju, že si knížka své nadšené čtenáře najde, jen bych ji doporučila spíše fanynkám ženských románů, než milovníkům řádně krvavých thrillerů. Co jsem se dívala na hodnocení autorčiných děl na Databázi knih, tak krásná procenta mají zejména její počiny z oblasti lidských vztahů. I z tohoto dílka jde poznat, že paní spisovatelka, píšící pod pseudonymem Ružena Scherhauferová, má velký talent na romantickou literaturu, plnou manželských intrik a milostných poměrů. Jakožto horor bych knížku hodnotila jako slabší, ale ráda bych si přečetla nějaký autorčin romantický příběh - jsem si jistá, že by mě nadchl. :)


Za recenzní výtisk mockrát děkuji Elizabeth - vedoucí skvělého projektu PSA. Těším se na novou knížku. :)

K: Pozývam ťa na večeru (Jana Benková)

25. března 2018 v 6:38 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Pozývam ťa na večeru (Jana Benková)

Jana Benková je slavná slovenská spisovatelka, která píše romány přednostně určené pro ženské publikum. Aktuálně se může pyšnit krásným počtem 33 vydaných titulů, z nichž některé byly dokonce přeloženy i do češtiny. Kratší novelky vychází vždy jako dárek k magazínu Emma. Autorce v edici "Emma love" vyšlo celkem 13 románů, z toho 10 jako dvojdílné letní speciály. Třináctou a zároveň nejnovější knížku jste mohli v trafikách zahlédnout letos v únoru - na Valentýna. Růžová obálka čtenářům na první pohled slibuje vtipný zamilovaný příběh sladký jak bonbónek, ale co se skrývá pod ní? Stojí tenhle tenounký paperback za vaši pozornost?

Vydavatelství: News and Media Holding (SK)
Edice: Emma love


ANOTACE: Strhujúci príbeh novinárky a známeho hokejistu. "Príbeh je o tom, že láska nám môže skrížiť cestu naozaj kedykoľvek a kdekoľvek. O tom, že sa netreba trápiť pochybnosťami, ktoré my, ženy, máme takmer vo všetkom. Nebojme sa aj zariskovať a veriť, vychutnávať si každý krásny deň, láska pritiahne všetko pozitívne, pokojne to nechajte na ňu," hovorí Jana Benková, ktorá do príbehu hlavnej hrdinky Zuzany namixovala nielen veľa lásky, ale aj prekvapenia a úsmevné postavičky, aké bežná žena vo svojom živote stretáva pravidelne.

Zuzana pracuje v redakci časopisu a momentálně nejvíc touží po lepší pracovní pozici, uvolnilo se totiž místo editorky. Aby však svoji vysněnou práci získala, musí zvládnout několik složitějších úkolů, které mají prokázat její všeobecný rozhled. Prvním z nich je zpracovat rozhovor do sportovní rubriky. Problémem je však to, že Zuzka o sportu neví absolutně nic. Nechá si proto poradit od kolegů "sporťáků" a zkontaktuje slavného hokejistu Martina Stacha. Šéf je Zuzaninou odvahou nadšený, o Stachovi je totiž známé, že rozhovory často nedává. Naše hlavní hrdinka však až do onoho osudného dne, kdy se má s hokejistou sejít v kavárně, netuší, do čeho se to uvrtala. Martin je sice obrovský fešák, má však jeden drobný problém...

Ani velká voda počas hurikánu sa nehrnula na New Orleans takou silou a rýchlosťou, akou som já vpálila do redakcie.
"To ste si na mňa ako dlho chystali? A iba Denis, či všetci?" zhúkla som na chalanov, ktorí sice boli prítomní, ale tak sklonění za obrazovkami počítačov, že ich takmer nebolo vidno. (s.14)

Pravdou totiž bolo, že som po TROJHODINOVOM rozhovore so Stachom mala použiteľných asi tak desať chatrných viet, takže som ani len netušila, z čoho vlastne urobím článok. Nevedel odpovedať, možno nechcel alebo jeho slovná zásoba zahŕňala menej slov, než je schopný pochopit pes... (s.15)

Zuzana je nucená rozhovor trošku přikrášlit, aby měli vůbec čtenáři co číst. Odměnou jí je pochvala od samotného Stacha a pozvání na večeři. Zuzka odmítá - nechce být dalším zářezem na hokejce nějakého playboye. Místo večeře od ní Martin dostane hodiny rétoriky a rozšiřování slovní zásoby. To asi chlapec nečekal, když se o tuhle temperamentní krasavici začal zajímat... Přesto souhlasí a společné hodiny brzo začnou sklouzávat do něčeho vážnějšího. Co když se však na scéně zničehonic objeví Zuzanin bývalý? A co dělají v Martinově hostovském pokoji značkové dámské kufry? Přežije nově vznikající vztah všechny nástrahy a neodežene Martina Zuzanina prostořekost?

"Hovor vážne," pokrčil čelo. "Existuje niečo, čo ťa na mne neirituje?"
Zasmiala som sa. "Ani nie. Čas s tebou trávím vyslovene z donútenia. Testujem, koľko znesiem..." (s.46)


Co se mi líbilo: S tvorbou Jany Benkové mám jeden problém - buďto se mi moc líbí nebo se mi vůbec nelíbí. Neobjevila jsem zatím žádnou střední cestu. Romány, které se motají kolem prostituce (Slnečnica, Večernica, Spoločníčka, Blafuj ako celebrita) si mě vůbec nezískaly, což bylo poznat i na mé poslední recenzi k Spoločníčce. Naopak příběhy o obyčejných pracujících ženách, často novinářkách (Nájdem ťa Oliver, Bláznivé pokušenie) mě ohromně baví. Jsem strašně ráda, že "Pozývam ťa na večeru" můžu zařadit do druhé skupiny. Janě Benkové prostě prostředí redakcí sedne a toho by se měla držet.

Hlavní hrdinka Zuzana není úplně sympaťačka, přesto má něco do sebe. Je energická, ztřeštěná, žárlivá a drzá, což není zrovna pozitivní mix charakterových vlastností. Na druhou stranu ani Martin není obrazem dokonalého chlapa. Kromě toho, že v prvních kapitolách působí jako úplný truhlík s IQ houpacího koníka, je taky lenivý a rád běhá po akcích se svými přiblblými kamarády. Žádná výhra. Mohlo by se zdát, že mi hlavní hrdinové nesedli, ale opak je pravdou. Byli skvělým oživením dnešních klišé s naprosto úžasnými a dokonalými hlavními hrdiny. Zuzana i Martin se chovali jak dva idioti a já se na jejich výstupech dobře bavila. Vůbec nelituju, že jsem místo nich nedostala cudnou tichou Anu a elegána Greye. Já hlasuju za Zuzku a Maťa! ;)


Co se mi nelíbilo: Asi to budu u této edice opakovat při každé recenzi, ale ten počet stran je vážně nedostačující. U letních speciálů ještě budiž, tam dostaneme dva díly, takže příběh dohromady vydá na 200 stran. Ale u jednohubek bez dalších pokračování, jakou je "Pozývam ťa na večeru", mě ten nedostatek prostoru mrzí. Není to chyba autorky, v tomto případě odvedla skvělou práci a s menším počtem stran si poradila skvěle - příběh není zbytečně natahovaný, naopak svižně plyne a čtenář se dočká i dostačujícího závěru. Přesto mi bylo líto, že knížka nemá o pár stránek navíc. Nebo další díl. Co ale není, může být... prostor pro pokračování bych tam viděla a třeba nás časopis Emma příští Valentýn překvapí dalším milým dárečkem... :)

Grafické provedení je podobné ostatním knížkám z edice. Obálka je fajn, hromada růžové a červené barvy se k Valentýnu hodí a na první pohled je jasné, že jde o romantickou literaturu. Na druhou stranu musím vytknout, že stejně jako u "Spoločníčky" nechápu zvolený motiv, který nemá absolutně žádnou spojitost s dějem. Proč ruka s haldou šperků a nanukem? Proč ne radši ruka s hokejkou? Nebo ženská v hokejové přilbě? To by dávalo mnohem větší smysl.

Musím ale pochválit to, že se Emma konečně vyhnula do očí bijícím "skrytým" reklamám, které spoustu lidí (včetně mě) iritovaly. Bez nich se čte knížka mnohem líp. A korektura je tentokrát taky v pořádku. Rozhodně je vidět, že si s tímto dílkem dali všichni opravdu záležet. Jsem ráda, protože skvělý obsah si zaslouží i skvělou péči ze strany vydavatele.


Hodnocení: 70% Jsem ráda, že "Pozývam ťa na večeru" patří mezi autorčiny povedenější kousky. Téma redaktorské práce Janě Benkové prostě sedne a já si vždy ráda přečtu román z tohoto prostředí. Stejně jako série o reportérce Simoně, tak i Zuzanina lovestory stojí za pozornost. Samozřejmě ji doporučuju spíše ženám, protože jim je přednostně určená. Nejde o žádné literární veledílo s filozofickým podtextem, ani si na to nehraje. Proto dávám hodnocení krásné 4 hvězdičky, protože v rámci svého žánru šlo o velmi dobře napsané dílko. Hlavní hrdinka má zvláštní smysl pro humor a autorka s ní umí dokonale pracovat. Líbí se mi odlehčená atmosféra celého příběhu, nedokonalost hlavních hrdinů a hlavně vtipné situace, do kterých se neustále dostávali. Jsem až překvapená, nakolik se tahle tenounká novelka liší od většiny klišoidních novodobých romancí. Žádní dokonale krásní a chytří hrdinové, žádné cudné a poslušné krasavice a rozhodně ne láska na první pohled... To tady nenajdete a jsem tomu moc ráda. Kéž by bylo víc takových románů a hrdinek, které si ze sebe umí udělat srandu. A kéž by měly knížky z edice "Emma love" víc stran! ;)

Podobné téma: série o reportérce Simoně (Nájdem ťa Oliver, Bláznivé pokušenie, Musíme zostať spolu, Čip)
Další knihy od autorky: Spoločníčka a Blafuj ako celebrita (léto 2017)


K: Neplakej (Mary Kubica)

24. března 2018 v 4:58 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Neplakej (Mary Kubica)

V březnu jsem přečetla hned dva thrillery s pořádně mrazivou zápletkou. A ačkoli bylo "Pět" od Ursuly Poznanski povedené dílko se skvělým nápadem, proti "Neplakej" nemělo absolutně žádnou šanci. Tohle je přesně ten typ knížky, kterou nedokážete dát z ruky, dokud ji nedočtete. Nakladatelství Omega mi jejím vydáním udělalo obrovskou radost, už nějakou dobu jsem totiž nenarazila na příběh, který by mě natolik pohltil, abych kvůli jeho dočtení ponocovala až do rána. "Naplakej" jsem dočetla v půl třetí a ani pak jsem nemohla usnout, protože jsem dál přemýšlela nad osudem hlavních hrdinů. Není to snad dostatečným důkazem, že tahle knížka stojí za vaši pozornost? ;)

Nakladatelství: Omega pro ČR



ANOTACE: Pohřešovaná dívka... Chicago: Jednoho dne brzy ráno zmizí beze stopy ze svého bytu Ester Vaughanová. Její spolubydlící Quinn hledá stopy, ale jediné, co objeví, je schovaný dopis nadepsaný "Miláčku," který obrátí vzhůru nohama všechno, co o Ester věděla.
Cizinka... Jezero Michigan: V poklidné kavárně, kde pracuje osmnáctiletý Alex Gallo, se objeví tajemná dívka. Od prvního okamžiku ho přitahuje. Co však začíná jako nevinná zamilovanost, rychle přerůstá v něco mnohem zlověstnějšího.
Jsou obě dívky těmi, kterými se zdají? Jak Quinn, tak Alex si brzy začnou pokládat otázku, jestli tu druhou osobu vlastně znají? A pokud ne, jak si můžou být jistí, že jim říká pravdu?

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu dvou hlavních hrdinů. První z nich je Quinn, která se probouzí ráno po divoké noci, v její posteli leží cizí chlap a z pokoje spolubydlící Ester se už několik minut ozývá budík, který nikdo nemíní vypnout. Poté, co se Quinn zbaví nechtěného nocležníka, vydá se za zvukem budíku. Zjišťuje, že Ester není doma. Ale kde by mohla být? Zpívá v kostele? Má tajné rande? Vždyť ještě včera ležela zabalená do deky na gauči a tvářila se strašně nemocně...


Quinn nepatří mezi žádné velké myslitele a proto jí nějakou dobu trvá, než jí dojde, že něco není v pořádku. Když se však její kamarádka neobjeví ani před polednem, kdy je jejich zvykem společné pití kávy, Quinn začne mít zlé tušení. Rozhodne se prozkoumat Esteřin pokoj a nestačí se divit, co se o své vždy dokonalé a správňácké spolubydlící dozví. Je její modré oko pouze výsledkem použití kontaktní čočky? Po kom truchlí? A proč si schovává podivné zamilované dopisy věnované neznámému "miláčkovi"? Quinn pomalu odhaluje děsivou pravdu, která se jí rozhodně líbit nebude...

Je to vzkaz, takže člověka přímo láká ho otevřít. Je napsaný na stroji - což je typické pro pečlivou svatou Ester - podepsaný S láskou a pod ním jsou písmena E a V.
S láskou EV. Ester Vaughanová.
A pak mi to najednou dojde: možná svatá Ester není nakonec tak svatá... (s.16)

Ve stejné chvíli, kdy v Chicagském bytě budí Quinn otravné zvonění budíku, v nedaleké vesničce nacházející se poblíž Michiganského jezera, jde do práce Alex - druhý hlavní hrdina. Jeho život je jedna velká tragédie, maminka ho v dětství opustila, taťka začal chlastat a Alex se musel vzdát studia na skvělé univerzitě kvůli špatně placené práci umývače nádobí. Jinak by jim kvůli dluhům banka zabavila dům. Kamarádi ale na vysokou odešli, stejně tak i jediná holka, která kdy Alexovi projevila náklonnost. Teď je na všechno sám a jeho jedinou kamarádkou je stará sousedka, která trpí fobií z lidí a odmítá vyjít ven z domu.

"Jsi hodný kluk, Alexi. To přece víš, ne?"
Pak to uvidím: povrch kůže kolem jejich očí, tu ztenčenou svraštělou kůži. Zakalenost jejich duhovek, začervenalé bělmo. Konjunktivitida, pomyslím si. Zánět spojivek. Alergie.
Anebo prostě jen někdo, kdo je smutný. (s.195)

Alexovy dny jsou ponuré a temné. Ví, že ho v životě nic dobrého nečeká. Pak se ale v restauraci, kde pracuje, objeví dívka. "Perla". Už na pohled výjimečná. Hnědé vlasy přecházející v blond a jantarové oči. Alex z ní nedokáže spustit oči. Stane se jeho posedlostí. Touží zjistit, kdo je tahle záhadná dívka a proč přijela do jejich malého zapadákova... Je možné, že Quinn i Alex zajímá jedna a tatáž holka? Ta se zvláštními vlasy, magickým pohledem a černobílým kabátkem?


Co se mi líbilo: Knížka má mnoho pozitiv. Autorka umí skvěle hrát s napětím, které postupně stupňuje a stupňuje, až máte pocit, že prostě neodoláte a nalistujete si konec. Moje mamka je na tohle expert, často nedokáže odolat a přečte si závěr, aby věděla, jak příběh dopadne. Já tomuto pokušení většinou odolám, ale musím přiznat, že u "Neplakej" jsem se musela hodně překonávat. Příšerně mě zajímalo, jak to dopadne! Napínavý ale nebyl pouze závěr, Mary Kubica nás celý příběh udržovala ve střehu postupným odhalováním nových záhad a dalších otázek.

Hlavní hrdinové jsou zvláštním mixem. Quinn je naivní, jednoduchá, sobecky zahleděná do sebe a ke všemu docela posera. Určitě bych ji nenazvala prototypem sympatické hrdinky, se kterou se rádi ztotožníte. Nene. Nad Quinninou blbostí často budete kroutit hlavou a obzvlášť první část jejího pátrání je neskutečně zdlouhavá (což je pochopitelné, když vezmeme v potaz, jak je zpomalená a hloupoučká). Přesto je v ní jakési zvláštní charisma, které čtenáře nutí, držet té holce palce.

Alex je jejím pravým opakem - chytrý, skromný, hodný a pracovitý. K dokonalosti mu chybí už jen kapka odvahy, kterou v sobě nakonec přeci jen objeví. Jen škoda, že za nepříliš dobrých okolností... Jeho postava je napsaná perfektně. Ten kluk je prostě úžasný a jsem si jistá, že si získá srdce každého čtenáře. Vytváří skvělý protiklad ke Quinn, díky čemuž je příběh příjemně vyvážený, co se charakterů týče. Oba jsou výjimeční a zapamatovatelní. Navíc se chovají lidsky a uvěřitelně, což je asi největším plusem ze všech. Autorka je dokázala napsat tak realisticky, že si připadáte, jako byste četli skutečný příběh ze života.

Většinu večerů trávím sám.
Ne úplně sám, ale s tátou, což je v podstatě, jako bych byl sám.
Někdy sedíme ve stejné místnosti, ale nikdy si nepovídáme.
Někdy ani nesedíme ve stejné místnosti. (s.194)


Co se mi nelíbilo: Snad jediným, co bych mohla vytknout, je trošku pomalejší rozjezd. Sice se na nás navalí několik zajímavých indicií, které udržují naší pozornost, přesto chápu, proč někteří uživatelé na Databázi vytýkají, že se v první části knihy nic moc neděje. Autorka nám předloží mnoho stop, z nichž některé slouží pouze ke zmatení čtenáře, abychom neodhalili pointu zbytečně brzo. To má za výsledek, že se někteří nedočkavější čtenáři můžou prvních pár kapitol trošku nudit. Já se ale nenudila - mě to Quinnino opatrné šťourání v Esteřině pokoji bavilo. Přesto uznávám, že je začátek knihy oproti závěru podstatně slabší. Tak to ale bývá u většiny knih a neberu to jako velké mínus - přeci jen ten konec za to čekání stojí!

Obálka se mi tentokrát líbí více ta originální. Hlavní problém vidím v tom, že mi ke knížce příliš nesedí samotný název "Neplakej" (Don´t You Cry). Myslím, že jsem pochopila, proč autorka zvolila právě tento název, přesto si dokážu představit spoustu mnohem lepších pojmenování, které by k příběhu sedly lépe. Proto se mi víc líbí původní obálka, protože ladí s příběhem, kdežto ta česká (ač není škaredá) je sladěná spíše s názvem, který se mi nepozdává. Zpracování je však opět kvalitní: všitá žlutá záložka, vhodný papír a dobře odvedená práce korektora.


Hodnocení: 97% Po dlouhé době jsem opět narazila na thriller, při jehož čtení mě doopravdy mrazilo. Knížka má skvělou atmosféru, autorka si hraje s fantazií svých čtenářů, předkládá nám nejrůznější teorie, kdy je jedna šílenější než druhá. Udržuje nás tím v neustálém napětí. Já se od knížky vážně nemohla odtrhnout, až dokud jsem ji nedočetla. Užívala jsem si každé slovo - to je také dalším velkým plusem této knihy, autorka má úžasný sloh. Její popisy mě ani na vteřinku nenudily a líbilo se mi, jak si hraje se slovíčky. Stejně skvěle jsou zpracovány i charaktery hlavních postav. Nejdokonalejší na nich je to, jak jsou nedokonalé. Quinn je hloupá a bojázlivá, Alex je až přehnaně dobrosrdečný a hodný. Oba si mě dokázali získat a já jim držela palečky.

Abych to shrnula: "Neplakej" je skvělé dílko jak po stránce slohové, tak po stránce obsahové. Realistické postavy, napětí, mrazivá atmosféra a naprosto odzbrojující závěr, který vás položí na lopatky. Svých pět hvězdiček si knížka plně zaslouží a za sebe rozhodně doporučuju dát jí šanci! ;)

Pokud chcete, můžete si prolistovat ukázku nebo pustit video upoutávku:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku mockrát děkuji nakladatelství Omega.

Podobné knihy: Zmizelá (Gillian Flynn), Dívka ve vlaku (Paula Hawkins)

Mé první seznámení s tvorbou americké spisovatelky Mary Kubica dopadlo skvěle. Jsem ráda, že jsem se do "Neplakej" pustila a doufám, že i další autorčiny knížky budou stejně povedené, jako tato. Určitě se plánuju poohlédnout po dvou starších titulech: Hodná holka a Andílek, které jsou čtenáři hodně chváleny. Jestli budou jen z poloviny tak super, jako "Neplakej", tak budu nadšená. ;) A co vy? Jak se tato novinka líbila vám?

S: Beatrice Kaspary: Pět (Ursula Poznanski)

20. března 2018 v 21:27 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Beatrice Kaspary

Když jsem si po dočtení poslední knížky vybírala v knihovničce další čtivo, dostala jsem obrovskou chuť na pořádně mrazivý a krvavý thriller. Do očí mi okamžitě padl první díl série o vyšetřovatelce Beatrici Kasparyové, který moji poličku obývá již nějaký ten měsíc. Mamka si toto dílko přečetla hned, jak k nám docestovalo v balíčku a úplně ji nenadchlo. Říkala, že se tak zajímavý námět dal zpracovat mnohem lépe… Stejně jako mamču, i mě nalákal hlavně geocaching, kolem něhož se děj motá. Využití tak skvělého nápadu samo o sobě zaručuje dobrou detektivku. Jenže pouze originalita pro pět hvězdiček prostě nestačí. Nebo ano? Jak na mě workoholička Beatrice zapůsobila? Stane se Beatricina série moji novou oblíbenkyní mezi detektivkami?

Vydavatelství: Knižní klub (ČR)

1.DÍL: PĚT


Anotace: Na pastvině leží mrtvá žena. Zavražděná. Na chodidlech má vytetované souřadnice. Na označeném místě čeká příšerný nález: ruka zatavená do plastové fólie a hádanka, jejíž řešení vede ke schránce s další uříznutou částí těla. V mimořádně ohavné formě geocachingu, moderní hře hledání pokladů s pomocí navigace, posílá vrah dvojici kriminalistů k dalším částem mrtvol. Vyšetřovatelům ubíhá čas, tuší, že teprve na poslední zastávce dostanou do rukou zásadní dílek puzzle…

Hlavní hrdinkou je salzburská policistka Beatrice Kasparyová. V mládí si prožila velké trauma - její nejlepší spolubydlící Evelyn se stala obětí sadistického vraha, který nikdy nebyl usvědčen. Beatrice se dodnes nedaří zbavit pocitu viny. Neustále se utápí ve výčitkách a vzpomínkách na milovanou kamarádku.

Asi v tu chvíli zahájí Beatricin mozek hru na "kdyby". Pro příští léta se stane její trvalou průvodkyní. Hra na kdyby může trvat hodiny a má spolehlivě skličující účinek.
Kdybych ji odvezla, kdybych tam jela s Davidem, kdybych ji nenechala samotnou, kdyby… (s.250)

To se také stane motivací pro její kariéru ve službách zákona. Touží chytit všechny ty úchylné magory, kteří rozřezávají a vraždí nevinné spoluobčany. Ušlechtilý cíl se však brzy mění v posedlost. Beatrice tráví víc času v práci, než doma se svými dvěma dětmi. Ex partner Achim ji ztrpčuje život otravnými nočními hovory a kolega Florin Wenninger (do kterého je Bea tajně zamilovaná) má oči jen pro svou dokonalou blonďatou přítelkyni Anekke.

Ale dost už o vztazích… Tohle je hlavně detektivka a na naši dvojku vyšetřovatelů čeká obzvlášť zapeklitý případ. Na pastvině je nalezeno tělo mrtvé ženy s vytetovanými souřadnicemi na patách. Když se Beatrice s Florinem vypraví na vyznačené místo, najdou tam pečlivě ukrytou krabičku s uříznutou rukou zatavenou ve fólii a vzkazem od "ownera" (majitele kešky). Vítá je ve hře na hledání pokladu, aktérů bude pět a odměna za vyluštění finální hádanky rozhodně ne malá. Beatrice už od začátku bere celý případ mnohem víc osobně, než její kolegové. Když jí navíc začnou přicházet smsky od samotného vraha, nedokáže je nechat bez odpovědi. Nakonec to začne vypadat, že mají společného víc, než se na první pohled mohlo zdát…

Zaposlouchala se do svého nitra, zaregistrovala řezavý pocit, ano, možná hlad. Ale na jídlo neměla ani pomyšlení.
"Ne, to nespěchá. Mrtvola po ránu mi vždycky zkazí chuť." (s.16)


Co se mi líbilo: Využití geocachingu je plusem samo o sobě. Chválím také postavu sympaťáka Florina - jen škoda, že dostal tak málo prostoru. Jsem si ale jistá, že na něho autorka v dalších dílech určitě nezapomene. Fajn byl i nadšený mladý kolega Stefan a samotná Beatrice nakonec taky nebyla tak špatná. Prokousávala jsem se k ní sice pomalu, ale v úplném závěru knížky jsem jí držela všechny palečky! Ten konec byl pecka!

Vnější design knížky nemá chybu! Sice mě při pohledu na mrtvou ženskou na obálce několikrát nepříjemně zamrazilo, přesto jde o skvěle odvedenou práci grafika, která se rozhodně neztratí mezi podobnými žánrovkami. Nene, tohle dílko vám uvízne v paměti. :D Podle mě v tomto česká verze překonala originál. Jen škoda, že se pod povedeným přebalem skrývá bílý hardback - já bílou vazbu prostě nesnáším! Proč mi to ti vydavatelé dělají? Vždyť je na výběr tolik jiných barev, na kterých každý flíček tolik nezáří... Ani korekturu bych neoznačila za stoprocentní - v knížce se nacházelo několik překlepů, což u Knižního klubu není úplně zvykem.

Líbil se mi ale závěrečný autorčin doslov, kde zmínila několik zajímavostí o geocachingu a také o tom, že na souřadnicích použitých v knížce najdeme skutečná místa odpovídající popisu (jen bez těch krvavých překvápek).


Co se mi nelíbilo: Neodpustitelným negativem pro mě bylo použití mnoha anglických zkratek, kešerských termínů a výňatků z písní, které nebyly přeloženy. Ne každý čtenář umí číst anglicky (například moje mamka umí perfektně rusky, ale angličtinu se ještě nenaučila). Jak si potom takoví čtenář může plně užít děj knížky, když neporozumí základním pojmům. Třeba zkratka "Just another fucking tree", která má v příběhu dost důležité postavení. To je vážně takový problém udělat poznámku pod čarou a pojem přeložit?

Spokojená nejsem ani se samotným názvem. Jde o doslovný překlad z němčiny, takže naši vydavatelé jsou v tom nevině a zlý pohled můžu házet leda směrem za rakouské hranice. Chápu proč zrovna "pět" - pět aktérů, pět kešek. Přesto si myslím, že jde v tomto případě o totálně špatný marketing. Já původně ani netušila, že jde o knížku s tématem geocachingu a nebýt toho, že jsem někde natrefila na recenzi, nevím to ani dodnes. Když už máme tak zajímavé téma, chtělo by to podobné originální název - například "Souřadnice" nebo "Krvavý geocaching". "Pět" je nuda. Ztratí se mezi tou záplavou jiných titulů, které v názvu obsahují číslo a mnohem více z něho pak těží v příběhu. (Zde je dokonalým příkladem film "Sedm", kde vrah vraždí podle sedmi smrtelných hříchů. To je perfektně sladěný název s obsahem.)


Hodnocení: 76% První díl série o Beatrici Kasparyové rozhodně nebyl žádný propadák. Skvělé moderní téma zapracované do krimi zápletky je originálním uchopením žánru a dokáže zaujmout mnohé čtenáře. Autorka tím udělala krok správným směrem a dozajista si rozšířila základnu fanoušků. Co jsem totiž četla komentáře na Databázi, hodně knihomolů sáhlo po knížce právě kvůli tématu geocachingu. Navíc z celé knížky vyzařuje autorčin upřímný zájem o hledání "kešek", což je sympatické a příběh je díky tomu zase o něco čtivější.

Proč jsem tedy srazila knížce jednu hvězdičku? Problémem není samotný geocaching, s tím si autorka poradila na výbornou. (Získala si mě hlavně využitím noční keše.) Jde však o ten zbytek příběhu - o ty vycpávky, které už tolik zajímavé nejsou. Místy jsem se kapku nudila, hlavní hrdinka byla občas pěkně otravná, jindy mě přiváděl k šílenství laxní přístup vyšetřovatelů, kteří mají na vše času dost a po vyluštění souřadnic jdou klidně spát, místo toho aby běželi místo činu. Možná jsem už trošku zdegenerovaná koukáním má Kriminálku Miami a New York, ale když vyšetřuju vraždu a získám novou stopu, tak přece nepůjdu v klidu spinkat, no ne?

I když jsem při čtení něco postrádala (takový ten pocit jedinečnosti a nepřekonatelnosti, jaký mívám u pětihvězdičkových knížek), příběh mě přesto zaujal a já si čtení užila. Ownerovy hádanky sice mohly být lépe vymyšlené, vrah nám ale ve svém intermezzu všechno vysvětlí a ony nedokonalosti do sebe zapadnou. Řekla bych, že "Pět" je ten typ knížky, kterou si nejvíce užijete až při druhém čtení. Totiž, až když víte, kdo je vrahem, můžete se plně soustředit na drobné narážky v jeho vzkazech. Jsem si proto jistá, že rereading můj názor na knížku v budoucnu ještě vylepší. ;) Rozhodně doporučuju dát Ursule Poznanski a její vyšetřovatelce Beatrici šanci. Další díly si plánuju v blízké době pořídit a přečíst, protože mě dost zajímá, jak se to mezi hlavními hrdiny všechno vyvrbí. Poslední kapitola mě pořádně navnadila - jsem vážně napnutá! :)

Pět Slepí ptáci Hlasy

A co Beatrici a Florina čeká v dalších dílech?

2.DÍL: SLEPÍ PTÁCI
Anotace: Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence? Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný? Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie…

3.DÍL: HLASY
Anotace: Lidé, kteří si divoce mumlají sami pro sebe. Kteří se odhalují, slyší hlasy. Psychiatrické oddělení salcburské Kliniky-Sever se specializuje na mimořádně těžké případy. Když je jeden z lékařů nalezen zavražděný v ošetřovně, musí se vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová pokusit vymámit informace z pacientů. Z traumatizovaných duší, které žijí ve své vlastním světě. A nehrají podle pravidel…

4.DÍL: SCHATTEN (zatím nepřeloženo)
Tento díl zatím nebyl přeložen do češtiny.

Fünf (Beatrice Kaspary, #1) Blinde Vögel (Beatrice Kaspary, #2) Stimmen (Beatrice Kaspary, #3) Schatten (Beatrice Kaspary, #4)

Máme se tedy na co těšit. Nemůžu se dočkat, až se pustím do dalších dílů, obzvlášť ten třetí mě ohromně zaujal - psychiatrické léčebny, to je moje! :D Co si o Beatrici Kasparyové myslíte vy? Zaujal vás první díl nebo některé pokračování? Určitě se nebojte mi napsat váš názor do komentářů, z každého mám obrovskou radost. Ode mě je to pro tentokrát všechno, uvidíme se u dalších dílů... :)

K: Anna a Šarlota (Mária Blšáková)

7. března 2018 v 6:49 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Anna a Šarlota (Mária Blšáková)

Když jsem si před pár týdny ráno otevřela emailovou schránku a našla v ní mail od paní Blšákové, nevěřila jsem vlastním očím. Psala mi, že se jí moc líbila má recenze na knížku "Krik nevinných" a kdybych měla zájem, pošle mi ke zrecenzování její knížku. Měla jsem obrovskou radost! Jak z milého mailu, tak z nabídky spolupráce. Mohla jsem si vybrat kteroukoli knížku z autorčiny tvorby a nebyl to zrovna snadný úkol, protože všechny vypadaly zajímavě a lákavě. Nakonec zvítězila "Anna a Šarlota". Proč? Protože mám ráda netradiční romány, kde se kromě romantiky řeší i jiné věci. A Anna se Šarlot už podle anotace nabízí mnohem víc, nehledě na nadšené hodnocení od čtenářů... Já jsem ale starý známý pindal a málokdy se mi líbí to, co ostatním - jak u mě tedy tahle malá knížečka pochodila?

Vydavatelství: MarenčinPT (SK)


ANOTACE: Anna a Šarlota - matka a dcéra. Dve ženy, ktoré by si mali byť najbližšie, ale čo ak sú ich povahy a osudy tak veľmi odlišné, že si napriek obojstrannej snahe nevedia nájsť cestu k sebe ? Anna je poznačená dlhoročným manželstvom s tyranom a jej dcéra celý život bojuje s ťažkou diagnózou, no napriek tomu je hrdá a tvrdohlavá. Zdá sa, že tie dve nemajú nič spoločné, až kým nezistia, že majú úplne rovnaký vkus na mužov.

Hlavní hrdinkou je Šarlota, krásná žena s věčně mladou duší a nevyčerpatelnou zásobou sarkazmu. Život ji zrovna nešetřil a ona zůstala až nadosmrti připoutaná ke své berli, bez které moc daleko nedojde. Nemá přítele a nedaří se jí najít práci. Nevěří, že by jí život mohl přinést ještě něco dobrého a utápí se v sebelítosti. Při nehodě, kdy se málem utopí, jí však do cesty vstoupí energická vrstevnice Anna. Téměř okamžitě mezi nimi vznikne jakési sesterské pouto a Šarlota zase najde pozitivní stránku života.

Tvári sa prekvapene, a tak mu vysvetľujem, že som celý život priemerná, tak chcem byť aspoň v najhoršom najlepšia.

Doma naši hlavní hrdinku čeká věčně vystrašená maminka Anna (jmenovkyně nové kamarádky). Šarlotin otec s nimi není, čehož ani jedna z žen nelituje, protože šlo o vyšinutého tyrana. Maminku Annu to navždy poznamenalo a stejně jako její dcera, tak i ona nevěří, že na ni ještě někde čeká šťastný konec.

V hlase má toľko smútku, že by antidepresiva potreboval i kaktus, ktorý má na parapete. (s.135)

Obě se ale mýlí, protože na ně čekají jejich osudové lásky... Šarlota se seznámí s bratrem své kamarádky Šimonem, který ji povozí na motorce. Když se o tom později svěří mamince, ta ji překvapí přiznáním, že kdysi také chodila se Šimonem, který měl motorku. Šarlota s kamarádkou Annou začnou pátrat po minulosti svých rodičů - je snad možné, že by kdysi tvořili pár? A co se stalo, že paní Anna nakonec skončila s despotickým sprosťákem? Proč má Šimon mladší na rukou jizvy a co je jeho temným tajemstvím, o kterém odmítá mluvit? Na povrch vychází tajemství, které měli zůstat navždy skryté. Dočkají se přesto všichni šťastného konce?


Co se mi líbilo: Autorka mě doslova nadchla opravdovostí, propracovaností a realističností svých postav. Nevyznívají vůbec uměle, naopak na papíru ožívají přímo před očima čtenáře. Každá postava dostává dostatek prostoru, aby jsme si k ní mohli postupně vytvořit vztah, autorka nikam nespěchá a nezahlcuje nás superlativy ohledně svých hrdinů. Naopak nám ukazuje i jejich špatnou stránku (například chvilkový nedostatek sebevědomí Šarloty či citové vydírání její maminky). Na druhou stranu se však v knížce neobjevují zbytečné vycpávky a nepotřebné popisy okolí, počasí, oblečení nebo jídla. Příběh příjemně plyne a má své vlastní tempo. Napomáhá tomu i fakt, že většinu textu tvoří dialogy postav, které jsou okořeněné velkou dávkou humoru a sarkazmu (který já moc ráda!). Hlavní hrdinka se nikdy nevzdává pichlavých ironických poznámek, ať už je veselá nebo smutná a to mi na ní přišlo skutečně sympatické.

Největším plusem pro mě ale bylo to, že se prvoplánová romantická linka nestala hlavním a jediným tahačem románu. Jak už jsem zmínila v úvodu, mám ráda knížky s přidanou hodnotou, a tu tady rozhodně najdeme. Chválím využití prvku handicapovaných postav, které se snaží žít běžný život i se svým zdravotním znevýhodněním - ať už "Krivuľka" Šarlota nebo soused "Škuľo" Richard, který je ke všemu i gay. Dalším plusem pro mě byl vztah mezi Šarlotou a její maminkou. Připomnělo mi to moji první knížku od Táni Keleeové-Vasilkové (Touhy), kde jsem chválila skvěle napsaný nefungující vztah mezi dcerou a matkou. Tohle téma mě baví a je mi jen líto, že je v literatuře obecně tak málo využívané.

Co se mi nelíbilo: Bylo lehké vyjmenovat, co vše se mi na knížce líbilo, mnohem těžší však je, přijít s nějakými negativy. Přiznávám, že jsem se po prvních stránkách lekla hlavní hrdinky - vůbec mi nebyla sympatická a dost jsem se obávala, jak spolu těch 250 stran zvládneme. Přišla mi příšerně dětinská, rozmazlená a zahleděná do sebe. Dokonce jsem se chvíli nedokázala srovnat s jejím věkem, protože jsem ji odhadla na mnohem míň let. Když se však Šarlot přenesla přes své prvotní deprese, skamarádila se s Annou a pokusila se najít si cestu k pochopení své maminky, okamžitě v mých očích povýšila. Její vtipné průpovídky mě často rozesmály a čtenáři komentující knížku na internetu mají pravdu, že právě autorčin humor je důvodem, proč si knížku pořídit. Také jsem se trošku obávala nářečí a lidových výrazů ve slovenčině, které jako Češka nebudu chápat, avšak mé obavy byly zbytečné - autorka volí slova velmi pečlivě a nestalo se mi, že bych něco nepochopila. Když už jsem dvakrát či třikrát nepoznala dané slovo, zbytek věty mě navedl a já neměla problém odhadnout význam. Takže bych knížku klidně doporučila i Češkám, protože je psána velmi srozumitelně a čitelně.


Grafické provedení se mi líbí. Kladně hodnotím zejména rozměr - knížka je maličká, vejde se do každé kabelky a pěkně zapadne mezi romány podobného typu (například k "Tieňom bieleho orgovánu", která se také zaměřuje na komplikovanost lidských vztahů). Slečna na obálce se dost dobře hodí k postavě Šarloty, zároveň však nepůsobí nijak vulgárně nebo rušivě, jak je tomu u ženských tváří na obálce téměř zvykem.

Hodnocení: 85% Vždy, když u hodnocení nějaké knížky váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, položím si otázku, která mé dilema rozlouskne. "Existuje něco, co bych na knížce ještě vylepšila, aby byla dokonalá?" U této jsem si ale otázku pokládat nemusela, protože jsem už dopředu znala odpověď. Ne, nenapadá mě absolutně nic, co bych na "Anně a Šarlotě" změnila. Potenciál příběhu autorka využila naplno. Ač se mi ze začátku hlavní hrdinka zdála nesympatická a její maminka otravná, nepředělala bych je. Všechny jejich negativní vlastnosti byly důležité pro děj i rozvoj jejich vztahu. Líbilo se mi využití handicapovaných postav, které bojují s nepřízní osudu. Pozitivně jsem vnímala i romantickou linku, která nebyla prvoplánová ani přehnaně neuvěřitelná, jak tomu často bývá u jiných knížek. Tohle nebyla láska na první pohled, vůbec ne. Šarlota si ke svému princi nacházela cestu postupně a opatrně překonávala prvotní nedůvěru. Rozhodně nešlo o nějaké romantikuš klišé, kterých je teď všude plno.

Mária Blšáková má navíc skvělý styl vyprávění, který dokáže zaujmout, vtáhnout do děje a už nepustit. Já četla knížku zrovna v období, kdy jsem neměla moc času, takže jsem čtení často přerušovala po pár odstavcích a později se vracela k rozečtené kapitole. Lehce jsem ale opět vplula do příběhu, jako bych ani číst nepřestala. To se mi u knížek moc často nestává, většinou jsem chvíli zmatená z toho, kde to hlavní hrdinka vlastně je a co právě řeší. U "Anny a Šarloty" se tenhle problém ani nemůže objevit, protože autorka neklade moc důraz na prostředí, zaměřuje se radši na komunikaci postav. Díky tomu je celá knížka skvěle čitelná a čtivá. Opravdu mě bavila a vtipné průpovídky hlavní hrdinky byly už jen příjemným plusem navíc. :)

Palce oboch rúk zasúva za okraj nohavíc a ja so smiechom vrieskam, že to bol vtip a že jeho kolibrík je to posledné, čo ma zaujíma... (s.104)

Na závěr: Knížku bych doporučila spíše ženám, než mužům. Přeci jen jde o román, kde hraje láska zásadní roli - přestože je reálná, nepřikrášlená a proplouvá si příběhem docela nenápadně,... je tam. Mužné automechaniky či milovníky vojenských filmů by to přeci jen bavit nemuselo. Radši si tuhle krasavici ponechejme pro sebe, holky, a nechme ty naše chlapáky hádat, nad čím se to tak usmíváme... ;)

"A viděla si i akého má?"
"Jasné, že videla, a bola som normálne v šoku. Mal ho obtočeného okolo nohy a prilepeného páskou na koberce. Predsa len, taká anakonda by mohla byť pre iných nebezpečná. Obtočí sa ti okolo pása a už sa topíš." (s.145)


Za poskytnutí knížky k recenzi a za nádherné věnování, které mi udělalo obrovskou radost, moooooooc moc moc děkuji autorce Márii Blšákovej.



Ostravský knižní veletrh 2018

3. března 2018 v 0:16 | Deni |  KNIŽNÍ AKCE

Od 2.3.2018 mohli všichni milovníci knížek navštívit Ostravský knižní veletrh 2018. Jde již o osmý ročník oblíbené literární akce, která probíhá od pátku do neděle na Výstavišti Černá louka. Letošním tématem byla "dětská kniha". S mamčou jsme se tam dnes vydaly - byla to naše první knižní akce a opravdu jsme si ji užily! Udělaly jsme i pár fotek, takže se s námi můžete mrknout na to, jak se veletrh v Ostravě vydařil a co vše jste tam mohli okouknout...


Předně bych měla poděkovat projektu "Podporujeme české autory" a "Světu mezi řádky", díky jejichž soutěži jsme získaly dva lístky na veletrh zdarma. Do Ostravy to máme co by kamenem dohodil, takže jsme nasedly na autobus směr Hranečník, tam přesedly na tramvaj a o chvilku později už jsme byly na místě. Vstupenky nás čekaly u pokladny a ještě jednou za ně Wish i Chensie moc děkujeme. <3


Hned při vstupu jsme se zastavily u stánku s turistickými známkami. Já je sbírám, takže mě ohromně potěšilo, že při příležitosti Ostravského veletrhu byla vydána speciální výroční známka. Milý pan prodavač u stánku nám řekl, že těchto "speciálek" bylo vydáno pouhých 100 kusů. A já si jednu okamžitě musela pořídit - je vážně povedená! Zdarma jsme k ní dostali ještě Auto atlas turistických známkovaných míst. Krom stánku se známkami si návštěvníci mohli prohlédnout i výstavku turistických známek z různých koutů světa - například španělské, ukrajinské nebo slovenské.


Po vstupu do areálu jsme si s mamčou udělaly první rychlou okružní jízdu po stáncích a omrkly knížky, které by jsme případně chtěly později koupit...


Mamča se zastavila u stánku s příspěvky na charitu. Pán i paní, kteří tam nabízeli ručně vyráběné drobnůstky, byli oba moc milí a chvilku si s námi povídali o domácích mazlíčcích. Mamka mi tam koupila kočičí magnetku na ledničku - kočky zbožňuju a magnetky sbírám, takže jsem měla z nového kousku do sbírky velkou radost. :)


Potom nás přistavil pán u stánku s křesťanskými knížkami. Měl obrovský výběr nejrůznějších kartiček s citáty, kalendářky, brožurkami, a to vše rozdával zdarma. My s mamkou křesťanské literatuře zrovna neholdujeme, přesto jsme se ze slušnosti zastavily a nechaly si pánem ukázat celkem hezky zpracovaný kalendář. Mamku napadlo, že by se mohl líbit naší babičce, tak jsme si ho vzali. Pán měl z našeho zájmu takovou radost, že nám hned přidal i knížečku rad do života. Babičku to určitě potěší.



Ale teď už vás nebudu déle natahovat a mrkneme spolu na koupené knižní novinky, co říkáte? Na veletrhu vystavovalo hned několik nakladatelství, z těch známější si můžeme uvést například Epocha, Albatros Media, Meander či Knižní klub. Všechna nabízela knížky s akčními cenami a jsem si jistá, že žádný knihomol z veletrhu neodešel s prázdnou...


Některá nakladatelství lákala čtenáře opravdu neuvěřitelnými slevami, třeba nakladatelství Hejkal (které mi doteď bylo tvorbou zcela neznámé) mělo při stánku mísu s knížkami za pouhých 39,- Kč. Z těch jsme si ale nic nevybraly, mamču tam zaujaly knížky od Miky Waltariho. Tento finský spisovatel se proslavil dílem "Egypťan Sinuhet", mamku ale u nakladatelství Hejkal zaujala jiná jeho díla. Paní u stánku o Waltarim hodně věděla a poradila mojí mamince s výběrem. Snad vybrala dobře. :)


Já se pro změnu zasekla u stánku nakladatelství Epocha - měli pěkné slevy na celou sérii "Kladiva na čaroděje" a překvapil mě i jeden díl Merry Gentry od Laurell K. Hamilton za neuvěřitelných 50,- Kč. Nic z toho jsme ale nekoupily, vyhrál totiž horor "Causa Mortis". Strašidelně nechutný příběh o pitevně, kde se zjišťují příčiny smrti - to jsme prostě musely mít...


Z knížek jsme krátce přesedlaly na stánky s cerepetičkami - přívěšky, karetními hrami, taškami a záložkami. Nejvíc si mě získal obchůdek "Knižní vesmír", kde prodávali totáááálně úžasné záložky. Vybrat si jen jednu bylo těžké, ale nakonec vyhrála lištička z Malého prince, která je prostě dokonalá. Jen mě pak doma mrzelo, že jsem si nepořídila záložek víc - měli i pro fanoušky Harryho Pottera nebo kočky Šklíby... Všechny dokonalé.


Předposlední koupenou knížkou byla letošní žhavá novinka "Replika". Stánek s knížkami od společnosti Euromedia neměl tolik výrazné slevy, jako některá jiná nakladatelství, přesto v něm bylo narváno. S mamkou jsme si dlouho prohlížely nabídku knížek, hodnotily obálky, četly anotace a váhaly,... Mezi našimi favority byl Sběratel motýlů, Šest vran, Tisíc kousků tebe a Na lovu. Nakonec ale vyhrála "Replika". Knížka, kterou můžete začít číst z které strany chcete? Dva příběhy v jedné knize, které se uprostřed spojí? Kdo by odolal... Plus ten parádní design!



Zatímco jsme já s mamkou utrácely výplatu, na pódiu přednášel Arnošt Vašíček. Přiznám se, že jsem tvorbu tohoto autora do dnešního dne příliš neznala, ale okamžitě nás s mamkou zaujal. Jeho přednáška o nové knížce "Velké tajnosti" byla prostě úchvatná! První jsme se jen přistavily, abychom si poslechly zajímavé vyprávění o opičích bozích, pak jsme si našly volné židličky (kterých nebylo zrovna hodně - většina byla zabraná zaujatými posluchači) a nakonec jsme fascinovaně poslouchaly až do konce. Skvělá přednáška! Pan spisovatel vyprávěl poutavě, měl připravené průvodní fotografie k vyprávění, byl vtipný a zábavný. Jen škoda, že nedostal ještě více prostoru, klidně bych poslouchala jeho napínavé příběhy další hodinku. :) Za mě nejlepší přednáška dne!


Pan Arnošt Vašíček nás svou tvorbou tolik zaujal, že jsme okamžitě běžely ke stánku, kde se prodávaly jeho knížky. Byly za skvělé ceny a všechny měly velmi lákavé anotace. Prodávaly se tam jak beletristická dílka, knížky pro děti, tak i literatura faktu.


Bylo opravdu těžké vybrat si jen jednu, s pomocí milé paní u stánku a Databázeknih jsem nakonec vybrala "Ztracenou bránu". Ještě teď ale s mamkou litujeme, že jsme to tam neskoupily všechno... Největší radost mi udělalo věnování, které mi pan Vašíček do knížky napsal. Nemůžu se dočkat, až se do knížky pustím - nejradši bych si ji otevřela hned teď!



Po panu Vašíčkovi přišel na pódium Michal Viewegh - zlatý hřeb pátečního programu. Hned na začátek se zeptal posluchačů, jak by si přednášku představovali... Buďto přečíst ukázku z nejnovějšího díla nebo odpovídat na dotazy publika. Diváci odhlasovali diskuzi. Pan Viewegh sršel vtipem a dobrou náladou, která se také promítla do jeho odpovědí.


Bohužel jsme se už nemohli zdržet déle, takže jsme si vyslechly pouze odpovědi na první dva dotazy a pak jsme se musely vydat na zastávku tramvaje. Vzhledem k tomu, že jsme se snažily přednášky zdržet co nejdéle, nakonec jsme si musely pěkně pohnout a rychle po ledu doklouzat až k tramvaji, která nám málem ujela před nosem. Nakonec jsme však vše zdárně zvládly a docestovaly ve zdraví domů.


Letošní program veletrhu si můžete prohlédnout kliknutím ZDE.

Náš první knižní veletrh jsme si opravdu užily, pořídily si nové super kousky do knihovničky a vyslechly zajímavé přednášky výjimečných spisovatelů. Já i mamka ostravský knižní veletrh rozhodně doporučujeme navštívit a určitě plánujeme účast i na dalším ročníku příští rok. S kým z vás se v Ostravě za rok potkáme? :)

Shrnutí LEDEN (01/2018)

26. února 2018 v 5:34 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí LEDEN (01/2018)

Je tu konec února a já (už klasicky) přicházím s dalším opožděným měsíčním shrnutím - tentokrát za první měsíc roku 2018. Pár dní po Silvestru se mi stala v práci dost nepříjemná věc, kterou jsem docela dlouho psychicky zpracovávala. Pracuju jako noční recepční v hotelu, který tu noc vykradli zloději. První ale vyhodili pojistky, takže byla všude tma jako v pytli a já neviděla nic víc, než obrysy dvou chlapů... Původně jsem to sem nechtěla ani psát, popravdě se mi o tom nechtělo ani s nikým mluvit (stačilo mi to po milionté opakovat do policejního protokolu...), ale teď už mi je líp a myslím, že bych to tu měla zmínit. Díky tomu jsem neměla moc chuť číst, ani běhat po knihkupectvích a utrácet za nové knížky. Nakonec jsem ale přeci jen pár přírůstků nasbírala, tak se pojďme podívat na to, co jsem si koupila a přečetla v lednu... :)

Koupené knihy: (9)

1) NHM #8: Power Man
2) NHM #9: Bratři ve zbrani
3) NHM #22: Black Panther
4) NHM #34: Warlock
5) NHM #37: Wasp
6) NHM #38: Ghost Rider
7) DCKK #20: JLA - Země 2
8) Holčičí tajnosti - Kamarádky od A do Z
9) Zlatá sbírka pohádek: Rebelka

V lednu jsem koupila celkem 9 knížek a 8 z nich byly komiksy. První tři mi přišly někdy na začátku měsíce poštou a objednala jsem si je přes specializovaný internetový obchod "Funtastic.sk". Měla jsem radost, že si doplním sbírku Nejmocnějších hrdinů Marvelu o některá chybějící čísla: Power Man, Bratři ve zbrani a Black Panther. Poslední zmíněný komiks jde právě do kin, proto jsem se na něj nejvíc těšila. Jen škoda, že mi knížka dorazila v docela nepěkném stavu, pokrčený roh vazby a omlácené hrany. Balíček byl v pořádku, takže typuju spíš poškození vlivem skladování. Trošku mě to mrzelo, ale aspoň ho doma mám. :)


Další tři NHMka jsme koupily s mamkou v Tescu. Nechodíme tam pravidelně, jak komiksy vycházejí - prostě tam naběhneme jednou za čas a pobereme všechny komiksy, které tam zrovna mají. Samozřejmě tento styl nakupování není bůhvíjak efektivní a spousta čísel mi proto ve sbírce chybí. Například mě dost mrzí, že jsem neukořistila červeného Thora, Bladea a Herculese. Ale co už... radši se koukněme na ty, které jsem sehnala. :) Warlock bude pravděpodobně retro, takže nevím, jestli se mi bude líbit (navíc má i nic moc hodnocení), přesto jsem se mu rozhodla dát šanci. Wasp naopak většina komiksáků vychvaluje, takže proč ji nezkusit, no ne? Největší radost mám ale samozřejmě z Ghost Ridera - film zbožňuju a na komiks se těším! :)


Posledním přírůstkem do sbírky komiksových kompletů je DCKK a jeho JLA: Země 2. Tento komiks taky nemá úplně nejlepší hodnocení, ale mě jeho hlavní myšlenka zaujala - alternativní vesmír, kde jsou členové Justice League zloduši? Wonder Woman v sado-maso oblečku a soví alternativa Batmana? No já jsem na to pořádně natěšená! Po zběžném prolistování mi hned do očí padla kresba, na kterou si určitě ztěžovat nebudu... ;)


Nakonec tu mám ještě jeden komiks - tenounký sešit Holčičí tajnosti: Kámošky od A do Z. Jde o soubor jednostránkových vtipných stripů o přátelství, které jsou parádně nakreslené. Mě zaujala právě ta vizuální podoba, protože mi připomněla moji nejoblíbenější komiksovou sérii z dětství Witch. Tohle dílko mám už i přečtené, takže se o něm víc rozmluvím v "přečtených".

A nesmím zapomenout na kraťounkou pohádkovou knížku Rebelka, která patří do Zlaté edice pohádek od Disneyho. Svazky této série vychází pravidelně každý měsíc a já jim většinou nevěnuju pozornost, protože za prvé už i tak utrácím měsíčně za knížky dost a za druhé mě nezaujaly vydávané tituly. Rebelku jsem ale mít musela! Zbožňuju tu pohádku. :)

Recenzní výtisky: (1)

1) Potomkovia bohov (Vita Jamborová)


Jako každý měsíc, tak i tento jsem si nechala z projektu "Podporujme slovenských autorov" poslat jednu knížku od slovenského autora. Tentokrát šlo o autorku s ukrajinskými kořeny, která však píše a vydává knížky na Slovensku, kde i aktuálně žije. Svoje knížky ráda zasazuje do slovenského prostředí - například Potomkovia bohov se odehrávají v malebné vesničce nedaleko Nového Mesta nad Váhom. Je to rozhodně příjemné zpestření v rámci sci-fi žánru a já vám o tomto zajímavém počinu povím víc v únorovém shrnutí. (Pokud jste nedočkaví, můžete mrknout do už hotové recenze.) ;)

Výhra v soutěži: (1)

1) Stříbrná kniha snů: box (Kerstin Gier)


O dílu Kerstin Gier jsem slyšela hodně pozitivního. Sama jsem po shlédnutí filmového zpracování "Drahokamů" chtěla zkusit sérii, která filmy inspirovala. Nakonec jsem ale koupi prvního dílu odkládala a odkládala, až jsem na něj zapomněla. Což je škoda, když nad tím teď přemýšlím - vážně bych si Drahokamy chtěla přečíst... Každopádně teď budu mít možnost se s autorčinou prací seznámit, i když s jinou sérií, než po které jsem původně pokukovala.


"Stříbrná kniha snů" má parádní obálky a jsem příšerně ráda, že tento box doma mám. Vlastně je to můj úplně první box, co v knihovničce mám! :) Doteď jsem si žádnou sérii v kompletním vydání nekoupila (ani nevyhrála), takže je to takové moje poprvé. A co si o krabičce myslím? No je parádní, to musím uznat - má drobné stříbrné detaily jaké jsou i na jednotlivých knížkách, čímž spolu dokonale ladí. Nemůžu se dočkat, až si najdu trochu víc času na jejich přečtení. Tímto mockrát děkuji nakladatelství CooBoo za skvělou fb soutěž, díky které mám tyhle krasavice doma. Děkuju, děkuju, děkuju!

Přečteno v lednu: (5)

1) Utěšitelky (Ruth Hallo) .....320 stran
2) Historie včel (Maja Lunde) .....392 stran
3) Krik nevinných (Roman Kulich) .....189 stran
4) Síla (Siri Pettersen) .....464 stran
5) Holčičí tajnosti - Kamarádky od A do Z .....48 stran
Celkem: 5 knížek / 1413 stran


První přečtenou knížkou roku 2018 se staly Utěšitelky a nemohla jsem si vybrat lépe. Jde o totálně úžasnou, dokonalou a neskutečně smutnou knihu inspirovanou skutečnými životními příběhy Číňanek, které Japonci za války nutili k prostituci. Je plná odporných detailů, krve a smutku. Hlavní hrdinka zažila neskutečné hrůzy, za které se jí po válce nedostalo pochopení ani od státu, ani od vlastní rodiny. Stala se někým, koho by nikdo radši neznal... Pokud vás tohle téma zajímá, víc informací o knížce najdete v recenzi. Za sebe každopádně doporučuju Utěšitelky zkusit, i když třeba válečným knihám moc neholdujete - já se takovým dílkům taky dost vyhýbám, ale tahle kniha mě opravdu rozložila! Dejte jí šanci.


Dalším přečtenou knížkou byl recenzní restík od nakladatelství Omega. Historie včel je hodně zajímavý počin, který má sílu zapůsobit na myšlení běžných lidí. Já v beletrii vždy ocením ekologický podtext (právě díky tomu se mi tolik líbil "Hluboký hrob: Dítě útesů" od autorského dua Stenových) a série Klimakvartetten, jehož první díl jsem si mohla přečíst, se na ekologické katastrofy zaměřuje. Historie včel se zabývá vymíráním včelstev a tím, jak by lidé v budoucnu museli opilovat květy bez nich. Nebudu se tu příliš rozepisovat, protože popsat děj této knížky v několika krátkých větách není úplně snadný úkol. Pokud vás toto téma zaujalo, přečtěte si více v recenzi. Za sebe můžu knížku jedině doporučit - moc se mi líbila. Těším se taky na druhý díl, který nakladatelství plánuje brzy vydat. Měl by se zabývat vysoušením moří a nedostatkem vody. No nezní to zajímavě?


Pro projekt PSA jsem v lednu četla mysteriózní thriller Krik nevinných, který napsal slovenský autor Roman Kulich. Tento spisovatel už má na svědomí několik zajímavých a mrazivých dílek. Knížka mě na první pohled zaujala nejen svou anotací, ale také parádním grafickým zpracováním. Ta obálka se opravdu vydařila! Po obsahové stránce jsem sice měla pár výtek, které se týkaly autorova stylu vyprávění, nakonec však všechna negativa přebil dojem ze závěrečné scény. Roman Kulich má prostě svůj vlastní zvláštní styl - buď se vám líbí nebo se vám nelíbí. Ale napínavé strašidelnosti rozhodně psát umí, to se musí nechat. :) Více v recenzi.


Že jsem měla v lednu dobrou ruku při výběru čtiva, to dokazuje i další přečtená knížka. Síla od norské spisovatelky Siri Pettersenmě opravdu dostala! Jde o závěrečný díl trilogie "Havraní kruhy" a jak už víte, první dva díly mě příliš nenadchly. U Ódinova dítěte jsem oremcala čtivost, kdy jsem prostě postrádala ten knihomolský pocit, že nechci přestat číst. Bylo mi jedno, kde v kapitole skončím a kdy si knížku zase otevřu. I když byl svět zajímavě napsaný, nic mě k němu dostatečně netáhlo. U druhého dílu (Plíseň) mě sice čtení bavilo o sto procent víc, nemohla jsem však překousnout naivitu hlavní hrdinky a nepříjemně pedofilního Stefana. Fuj. Třetí díl mi konečně ukázal, co je na této sérii tak opěvované. Nemůžu vytknout vůbec nic - od první do poslední stránky jsem Hirčin příběh hltala a nemohla být nadšenější. Dokonalost. Za tohle mi ty předchozí dva nic-moc díly stály! Víc v recenzi na celou trilogii.


No a nakonec již zmiňovaný komiks Holčičí tajnosti: Kámošky od A do Z. Tato sešitovka má jen 48 stran vtipných stripů bez děje, takže se o něm nedá moc napsat. Jde o formát podobný slavným "Pupíkům", které také vydalo nakladatelství CooBoo. Obě dílka mají podobnou také kresbu, kterou bych s kapkou nadsázky nazvala jako infantilní. Ale mě se líbí a taky byla tím, co mě donutilo si tento komiks pořídit. Po obsahové stránce je to pak spíše průměr. Střídají se perfektní vtipy s trapnostmi, které vůbec vtipné nejsou. Taky zde není prostor pro jakýkoliv vývoj hlavních hrdinek či alespoň detailnější budování charakteru. Škoda. I tak jsem se ale při čtení bavila, proto bych tento počin neházela hned do koše. Zkuste kouknout na ukázky v recenzi a uvidíte, jestli vám styl humoru autorek sedí nebo ne.



LEDEN ve zkratce: nejlepší koupená kniha je Ghost Rider. Sice jsem ho ještě nečetla, ale už teď se na něj moc těším. Navíc i recenze jiných komiksáků mě dostatečně utvrdily v tom, že úplně zklamaná pravděpodobně nebudu. :)

Lednové zklamání tentokrát výjimečně nevyberu z přečtených knížek. Jednak proto, že jsem ze žádné vysloveně zklamaná nebyla, ale také proto, že tento titul lépe padne jiné knížce - Black Pantherovi. Je to proto, že jsem prostě pedant na vzhled knížek a zmačkané rohy obálek mi prostě vadí. Když už na skladě komiks poničili, měli to zohlednit v ceně nebo to alespoň napsat na stránkách. Takové chování k zákazníkům není úplně hezké - obzvlášť, když všichni víme, jak jsme my komiksáci magoři do stavu našich komiksů. Je na prd, že jsem si toho poničení nevšimla dřív, teď už je mi blbé obchodu psát reklamaci, když uběhlo pár týdnů. Bohužel jsem si komiks nechala ve fólii, abych si ho zbytečně neponičila (jaká to ironie) a pomačkaného rožku si všimla až když jsem ho šla číst,... :/

Nejlepší přečtenou knížku měsíce jsou Utěšitelky. Jakkoliv moc jsem byla unešená ze Síly i Historie včel, nedokázaly překonat děsivou realističnost Utěšitelek. Tohle je kniha, která se liší od všech ostatních a čtenáře poznamená na celý život. Je smutné, že bych o tak úžasném dílku ani netušila, nebýt slevového magazínu Knižního klubu. O tolik bych přišla!

Nejlepší knižní postavu je těžké vybrat. Litovala jsem Mej-an z Utěšitelek za její osud. Stejně tak jsem si rychle našla citovou vazbu k Tao z Historie včel. Nakonec ale asi zvolím Hirku z Havraních kruhů. Proč? Protože prošla nejdelší cestu, co se týče vývoje charakteru. Teď hodnotím pouze literární ztvárnění a Siri Pettersen měla za těch cca 1500 stran hodně prostoru udělat z Hirky správnou hrdinku, které bychom na konci fandili. A podařilo se jí to. Přestože jsem ve druhém díle kroutila hlavou nad naivitou hlavní hrdinky, ve třetím díle se ukázala její pravá bojovná stránka. Nebýt toho, nedala bych "Síle" tak dobré hodnocení. Zasloužila se za to právě Hirka, proto ji i volím za nejlepší knižní postavu.

Nejhorší postavou bych zvolila všechny chlapy z Utěšitelek. Ať už násilnické japonské vojáky, tak zvrhlého čínského policajta a v neposlední řadě o Mej-anina otce a manžela. Všichni to byly hajzlíci bez kapky morálky a při čtení některých jejich slov mi bublala krev. Stejně tak mi lezl na nervy i Taoin manžel Nuan. Ten zase proto, jak byl měkký a nerozhodný. Takoví chlapi se mi taky nelíbí. (Aspoň že máme toho Rimeho z Havraních kruhů - ten mě nezklamal ani ve třetím díle.)



Plány na ÚNOR: Tak vzhledem k tomu, že už je konec února a já vím přesně, co mám a nemám přečtené, asi bych tu žádné plány psát nemusela... Radši napíšu jen tak obecně, jak bych si představovala své čtení v průběhu roku. Ideálně bych každý měsíc chtěla přečíst jednu knížku do projektu PSA, pak minimálně jeden komiks a nakonec trochu těžší úkol - ráda bych začala víc číst v angličtině. Asi při mém tempu nezvládnu celou knížku za měsíc, ale mohla bych si to dávkovat alespoň po částech, ať se v té anglině kapku zlepším. Mám doma tolik pěkných knížek, které si nemůžu přečíst, protože jsem moc lenivá číst v cizím jazyce a štve mě to! Musím na sobě zamakat. :)

Tohle je pro tento měsíc vše. Doufám, že se mi podaří do budoucna zapracovat hlavně na tom čtení v angličtině a jinak doufám, že budu mít už jen víc a víc chuť nakupovat nové knížky a číst je. Rok 2018 mi nezačal úplně tak, jak jsem si představovala, přesto jsem vděčná, že jsem měla štěstí alespoň na výběr četby. Teď už to snad bude jenom lepší... :)

Holčičí tajnosti: Kámošky od A do Z

25. února 2018 v 0:25 | Deni |  Recenze (rozcestník)
To jsem šla takhle jednou s mamčou do Tesca na lov posledních čísel "Nejmocnějších hrdinů Marvelu" a při prohrabávání regálu mi padl zrak na tuhle lehce infantilní záležitost. Jako první mě zaujala obálka - ilustrace na ní mi totiž stylem kresby okamžitě připomněla moji milovanou sešitovku "Witch". Neodolal jsem a začala komiksem listovat. Překvapilo mě, že "Holčičí tajnosti" vydalo již v roce 2012 nakladatelství CooBoo (známé hlavně YA sériemi typu Skleněný trůn či Selekce). Jejich tvorbu i ediční plány pečlivě sleduju a přesto mi tento tenounký sešit jaksi unikl. Zvědavost mě donutila jít k pokladně a pak hned domů, kde jsem si "Holčičí tajnosti" okamžitě otevřela...

Nakladatelství: CooBoo (CZ)


ANOTACE: Chceš se dozvědět všechno o svých kamarádkách, a ještě se u toho zasmát? Od A jako Ahoj až po Z jako Zpovědi přes Lži, Usmíření a Tajnosti. Rady, vysvětlení, tipy, otázky i odpovědi, to vše v novém zábavném komiksu.

Tak předně třeba uvést, že "Kámošky od A do Z" jsou českým překladem třetího svazku francouzské komiksové série Secrets de Girlz (původně jen "Girlz"), která v originále vycházela od roku 2008 do roku 2013. Vyšlo celkem 5 dílů plus jeden speciální výběrový svazek s nejlepšími vtípky. Proč se CooBoo rozhodlo začít s překládáním zrovna v polovině série mi je záhadou, každopádně tím čtenář nijak neutrpí, protože jednotlivé díly na sebe nijak nenavazují. Stejně tak se sebou dějově nesouvisejí ani jednotlivé jednostránkové stripy, které jsou stylem podobné prvnímu dílu "Pupíků" - každý strip se soustředí na samostatný uzavřený příběh s vtipnou pointou. Nic hlubšího rozhodně nečekejte, kapku filozofie nebo rozvinutí charakterů byste v tomto komiksu hledali marně.


Hlavními hrdinkami jsou dvě vrstevnice, spolužačky a velké kamarádky. Valerie je modrooká blondýnka, zatímco Vanda má tmavé vlnité vlasy a snědou pokožku. Jakkoliv jsou na pohled rozdílné, povahově by si mohly být klidně i sestrami. Mají stejný módní vkus a líbí se jim i stejní kluci. Právě proto si tolik rozumí a taky se díky tomu často hádají. V tomto sešitě se dozvíme víc o jejich vzájemném přátelství, ale i o jejích vztazích k jiným holkám a klukům. Podíváme se na vtipné příběhy o žárlení, prozrazování kamarádčiných tajemství, seznamování s novými lidmi nebo na pověstnou rivalitu mezi holkami...


Některé vtípky se Jacky Goupil a Sylvii Douyé opravdu hodně povedly a rozhodně se nad nimi zasmějete. Já objevila hned několik favoritů, se kterými jsem běžela za mamkou a nutila ji smát se na nich se mnou. Neměla na výběr, jinak bych jí nedala pokoj... :D Určitě si taky najdete pár situací, ve kterých poznáte sebe nebo některé své známe. Autorky vsadily na bláznivý humor hormony oblbnutých puberťaček, využívají nadsázku, ironii a prvky parodie. Některé vtípky jsou opravdu povedené a dovedla bych si je představit jako přeposílací meme na facebooku.


Na druhou stranu se až příliš upínají ke klišé vzorům, díky nimž pak některé situace vyznívají síleně a uměle. Několikrát se mi stalo, že jsem si v duchu pomyslela: "A tohle má být jakože vtipné? No ha-ha." Například postava kamarádky "intošky", která se chová jako mimoň. Jakoby chytré holky nemohly být taky dobrými kámoškami a bavit se o normálních věcech... Autorkám pravděpodobně místy docházela inspirace, a tak vycpaly prostor rádoby vtipnými fórky, které jsou spíš kapku trapné. Ale třeba nepřipadají srandovní jen mně a někdo jiný se může zasmát nad úplně každou stránkou... Taky to může být i tím, že nejsem věková kategorie, které je komiks přednostně určený - náctileté holčiny budou mít k hlavním hrdinkám mnohem blíž než já. Aneb, jak by řekl seržant Roger Murtaugh z filmu Smrtonosná zbraň: "Už jsem moc starý na tyhle sra...ndy." :D


Na co ale stará nejsem nikdy, to jsou infantilní obrázky. Já prostě zbožňuju styl kresby, jakým jsou "Holčičí tajnosti" kreslené. Roztomilé obličejíky holek, vyvalené oči a malé nosánky,.. přesně jako moji největší miláčci Witch a Ekhö. Schválně jsem se dívala, kdo má na svědomí kresbu, ale jména autorského dua Stefano Bonfanti a Barbara Barbieri (známí pod pseudonymem Dentiblù) mi absolutně nic neříkají. Každopádně vizuální stránku komiksu chválím, protože dokonale ladí s obsahem - je lehká, jednoduchá, veselá a tak nějak působí "kamarádsky". Skvělá volba stylu! ;)


Hodnocení: 58% O 48 stránkovém komiksu se toho nedá moc napsat. Obzvlášť, když jde jen o sbírku krátkých stripů sloužících jen k pobavení čtenáře. Nakolik jsem se tedy při čtení bavila? Odpověď není úplně jednoznačná - spousta vtípků mě rozesmála a musím uznat, že autoři rozhodně mají smysl pro humor. Některé byly tak dobré, až se divím, že už jsem je dávno neobjevila jako na něčí zdi na facebooku. Tohle je přesně ten typ humoru, který vládne sociálním sítím. ;) Na druhou stranu se v sešitku místy objevují i hodně trapné fórky, zakládající se na věčných klišé, které mi prostě vtipné nepřišly. Dalším drobným mínusem je nedostatečná charakteristika a vývoj postav. Zvolený formát nedává autorům moc prostoru k rozvíjení osobností hlavních hrdinek či k nějakému nasměrování děje. I tak bych byla ráda, kdybych mohla po dočtení říct o blondýnce nebo tmavovlásce alespoň pár charakteristických znaků, kromě barvy vlasů a očí. Například takové již jednou zmíněné "Pupíky" to dokázaly.

Přestože jsem si opět našla pár drobností, které bych vytkla, pozitivní dojem nakonec přebil veškerá negativa. Přispěla k tomu hlavně sympatická kresba ilustrátorského dua Dentiblù. K vizuální podobě dílka nemám jedinou výtku - moc se mi líbí a dokonale ladí k obsahu. Asi bych tento komiks doporučila spíše mladším dívkám, protože se dokážou lépe vcítit do myšlení hlavních hrdinek. Jsem přesvědčena, že "Holčičí tajnosti: Kámošky od A do Z" jsou skvělou volbou, pokud chcete potěšit svoji kamarádku milým dárkem. A taky jsem si jistá, že ať už si komiks přečte kdokoliv, určitě si najde alespoň jeden strip, nad kterým se zasměje...


Na závěr by mě zajímalo, jestli se najde někdo, kdo o tomto komiksu slyšel či ho dokonce četl. Pokud ano, určitě mi napište do komentářů, jak se vám "Holčičí tajnosti" líbily - moc by mě zajímaly názory ostatních čtenářů, ale na Databázi knih se moc lidí nevyjádřilo. Pro mě bylo tohle dílko velkým překvapením. Ať už proto, že jsem o něm doteď vůbec netušila, tak i tím, jak mě některé vtipy příjemně pobavily. A co vy? Baví vás krátké vtipné stripy bez děje nebo dáváte přednost klasice?

S: Danny-Trilogie: Blízko obzoru (Jessica Koch)

20. února 2018 v 3:42 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Danny-Trilogie (Jessica Koch)

Vím, že je to trošku trapné, ale knížku "Blízko obzoru" jsem si pořídila jen a jen kvůli pěkné obálce, přestože klasické romanťárny téměř nikdy nečtu. (A když už se k nějaké dostanu, tak se mi v devadesáti procentech případů nelíbí.) Takže jsem se dost bála, jak u mě tento parádně "oháknutý" román pochodí. Dokonce i mamka mě od recenzního konkurzu odrazovala, ale já ji neposlechla. Když jsem pak rozbalila balíček s recenzáčkem a vzala ho do ruky, lekla jsem se. Obálka byla naživo ještě krásnější, než na fotce, ale o to víc jsem se bála, že se mi nebude líbit příběh - vážně jsem nechtěla dát tak pěkné knížce špatné hodnocení jen proto, že jsem nenažraný kniho-křeček a musím mít každou hezky vypadající knížku v knihovničce. Naštěstí to taková tragédie nebyla, právě naopak... ;)

Nakladatelství: Omega (ČR)

1.DÍL: BLÍZKO OBZORU

(česká obálka, anglická, původní německá)
  • Úspěchy: v Německu prodáno více než 250 000 kusů
ANOTACE: Když sedmnáctiletá Jessica poznala o tři roky staršího Dannyho, nikdy by neřekla, že se do něj může zamilovat, ani že dokáže ve vztahu překonávat ty nejtěžší překážky. Danny je neodolatelný, úspěšný a sebevědomý, vždy má výbornou náladu a nic ho nerozhází. Silný muž, který opustil rodinu a žije sám daleko od domova. S Dannym nabírá její bezstarostný život puberťačky úplně jiný směr. Brzy pozná, že její první dojem z Dannyho byl velmi klamný. Čím blíže ho poznává a odhaluje pravdu o jeho dětství, tím beznadějnější se stává jejich společná budoucnost. Zatímco Jessica má před sebou zářnou budoucnost, Dannyho vyhlídky jsou temné. Jejich vztah se brzy změní na závod s časem, který nelze vyhrát. Unese Jessica tíhu Dannyho osudu?


Hlavní hrdinkou románu je sama autorka knížky - Jessica Koch. Děj začíná v jejích 17 letech, kdy se na slavnostech seznámí s nadpřirozeně krásným modrookým blonďákem Danijelem, který na první pohled překypuje až nezdravým sebevědomím.

"Kdo mě má rád, říká mi Danny," pokračoval.
"A kdo tě rád nemá?"
Na zlomek vteřiny jsem ho rozhodila, ale okamžitě se zase chytil.
"Všichni mě mají rádi!" (s.9)

Přestože se jí na první pohled okamžitě zalíbí, tvrdohlavě mu odmítá dát své telefonní číslo. Danny se totiž s kamarády baví hrou "na čísla" a tu vyhraje ten, který vytáhne telefon z nejvíce holek. Jessica rozhodně nechce být jen dalším zářezem, proto odvážně odolává. Danny se ale nevzdává, přemlouvá a slibuje, že zavolá, tak Jess nakonec povolí. Ale Danny nezavolá...

Osud jejich cesty ale opět spojí. Po několika týdnech jde Jessica na diskotéku, kde se zjeví i Danny. Jess díky několika drinkům brzo zapomene na svou uraženost a večer stráví nečekaně u Dannyho doma. Jaké je však její překvapení, když ráno zjistí, že nebydlí sám! Za spolubydlící má zelenookou krasavici Christinu. V Jessice to okamžitě spustí vlnu žárlivosti. Navíc to bude ještě horší, Tina má totiž temnou minulost - je to bývalá prostitutka a feťačka. Jak bude Jess reagovat, když zjistí, že Danny Tinu živí, opečovává a dokonce jí občas dovolí spát v jeho posteli?

"Mám strach, že pak vyskočíš, poběžíš pryč a už se nikdy nevrátíš." (s.130)

Jessica brzy pozná temnou stránku života. Je vtažena do světa bolesti, neštěstí, zoufalství a smrti. Jak zvládne fakt, že se s Dannym nikdy nedočká šťastného konce? Dokáže překousnout jeho velké temné tajemství? Nebo to prostě neunese a od svého krásného prince uteče? Tohle není žádná romantika, jak jsem se původně bála. Jde o smutnou výpověď malého chlapečka, kterému jedno lidské monstrum zničí celý život. Je to příběh velkého přátelství, důvěry a pochopení. Je to o tom, že na konci nechce být nikdo sám...


Co se mi líbilo: Tohle dílko má mnoho kvalit. První třetina knížky, kde se Jessica s Dannym teprve seznamujou a poznávají, je dost vtipná. Hlavní hrdinka má chytlavý ironický humor, který já osobně prostě zbožňuju a nad některými jejími poznámkami jsem se pořádně nasmála. Vždy jsem měla nejradši takový typ hrdinek - které se nebojí říct svůj názor a umí si do ostatních pěkně rýpnout. Jessica se Dannymu rozhodně nevzdá bez boje, a to i přesto, že se jí z jeho krásného úsměvu od první chvíle podlamují kolena,... To je holka podle mého gusta! :)

Aha. Mistr Dostanu-všechno-co-chci zatoužil po odmítnutí.
No tak to je u mě na správné adrese. (s.13)

Nejvíc jsem se nasmála, když hlavní hrdina Jessice poslal romantický dopis. Tvrdohlavou Jess si ale nějakou anglicky napsanou emo básničkou rozhodně nezíská... :D


I když jsem to po prvních kapitolách nečekala, hlavní hrdinka mi přirostla k srdci. Přestože se ze začátku chová dětinsky, přihlouple a často až přehnaně hystericky, její osobnost prochází vývojem. Každý další měsíc je o něco dospělejší a ke konci příběhu jsem ji dokonce obdivovala ze její sílu. Absolutně si neumím představit, co bych v její kůži dělala a jak reagovala. Určitě bych nedokázala být tak odvážná a silná, jako ona. Stejně tak jsem se po odtajnění Dannyho dětství jinak dívala na postavu hlavního hrdiny. Ze začátku mě štval (stejně jako Jessicu), ale potom... Tahle kniha dokonale ukazuje, jak velkou sílu mají předsudky. Hodnotíme lidi jen podle prvních pár vteřin společného rozhovoru, podle vzhledu, jejich vystupování a taky podle drbů, které o těchto osobách někde zaslechneme. Ale co o nich doopravdy víme?

Co se mi nelíbilo: Mám jen jednu drobnou výtku. První třetina knihy mi příšerně připomínala světoznámou trilogii "50 Shades". Ono se téměř vždy najde nějaká podobnost s jiným dílkem - přeci jen je momentálně na světě tak obrovské množství knížek, že se tomu asi ani nedá vyhnout. Přesto... Při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že Jessica Koch vypráví až neuvěřitelně podobným stylem, jako E.L.James a i samotný děj je stylizovaný hodně podobně. Průměrně krásná dívka potká Bad Boye, který je bohatý a božsky krásný. Navíc má skryté trauma z dětství a strach z dotyků. Překvapivě má oči jen pro naši šedou myšku, o které si všechny ženské myslí, že je nic moc, ale chlapi jsou z ní hotoví. Navíc i ten kámoš Alexandr, který chce využít chvilky opilosti... úplně stejná scénka byla i v první díle "Odstínů". Já nepochybuju o tom, že se to tak mohlo stát a dokonce mi ani nevadila všechna ta podobnost, jen mě to zaujalo. Nedokázala jsem se pak ubránit porovnávání, kdo daný příběh zvládnul líp. A pokud vás zajímá, jestli by za mně vyhrála E.L.James nebo Jessica Koch, tak stoprocentně Jess. Líbil se mi její styl psaní, získala si mě i hlavní hrdinka a nakonec jsem chápala i motivaci krasavce Dannyho... Ideální kombinace a důkaz dobře odvedené práce spisovatele.


Hodnocení:100% Tahle knížka mě opravdu překvapila. Po přečtení anotace čekala jen nějakou béčkovou romantiku, ve které se hlavní hrdinka zamiluje do těžce nemocného frajírka a společně budou kňourat nad jeho tragickým osudem až do poslední kapitoly. Omlouvám se! Měla jsem vůči tomuto dílku předsudky a tím jsem autorce dost křivdila, protože její příběh mi dal mnohem víc. Přitom právě o tom knížka je - že by lidé neměli soudit druhé jen podle prvního dojmu. Nikdy nemůžeme vědět, co se skrývá pod povrchem, dokud se s dotyčným pořádně neseznámíme. A i potom nám můžou zůstat mnohá tajemství utajená. Jessica měla to štěstí, že se dokázala hrdinsky vyrovnat s každým dalším Dannyho tajemstvím, ať už bylo jakkoliv temné a nepříjemné. Líbil se mi vývoj hlavní hrdinky z obyčejné puberťačky do dospělé ženy, která se snaží neztrácet naději a podporovat svého partnera i v nejtěžších životních momentech. Chválím i to, že autorka do knížky vměstnala i několik kapitol psaných z pohledu jiných postav - bylo zajímavé vidět hlavní hrdiny očima pěstouna, poradkyně, homofobního agresora, zdravotní sestry a Dannyho bývalé. Výborně zvolila i označení kapitol, kde místo klasického číslování uvedla vždy měsíc a rok, kterého se daná příhoda odehrála. Celý příběh díky těmto drobným detailům vyznívá o to víc reálněji a opravdověji.

Když odhlédnu od stylizace textu, musím ocenit i samotný příběh. Vzhledem k tomu, že ho autorka napsala podle jejích skutečných zážitků, nemůžu pochválit výborný nápad na knihu či fantazii. Popisovala to, co se opravdu stalo. Ale můžu (a musím) pochválit všechny ty emoce, kterými dokázala své dílko nabít. Pro autorku určitě nebylo lehké vylít si srdíčko před miliony čtenářů. Přesto to udělala a knížku s podporou manžela vydala. Díky tomu můžeme držet v rukou něco tak skvělého a zároveň nekonečně smutného. Když už nic, musím minimálně vyzdvihnout autorčin styl psaní. Kdyby totiž stejný příběh napsal někdo jiný, nemusel by být ani z poloviny tak úžasný. Jessica dala do psaní všechno - humor, ironii, romantiku, strach i smutek. A při čtení to s ní pociťujeme i my, čtenáři. To je poznávacím znamením dobrého spisovatele. Nakonec už jen dodám, že já u knížek nebrečím skoro nikdy, ale "Blízko obzoru" mi dalo vážně zabrat...

"Jednoho dne," spustil, "až tady nebudu. V momentě, kdy budeš blízko obzoru, budeš i blízko mě..."
"Přestaň," přerušila jsem ho poněkud nevrle. "Mám z toho husí kůži!"
"Prostě si to pamatuj, Ducky. Pro všechny případy."(s.161)

Doporučuji kouknout i na velmi zajímavý rozhovor s autorkou, kde odkrývá některá zákulisní tajemství a pak také doporučuji kliknout na krátkou video upoutávku:

Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

2.DÍL: BLÍZKO PROPASTI


V druhém díle se autorka více zaměřuje na Dannyho komplikované dětství. Tato kniha u nás zatím nebyla přeložena.

3.DÍL: BLÍZKO OCEÁNU


Poslední (třetí) díl trilogie je věnovaný Dannyho vztahu k Christině. Ani tento díl zatím nebyl v České republice přeložený a vydaný. Snad se ho někdy dočkáme.

Podobné knihy: Láska z ulice (Miroslava Varáčková), Padesát odstínů (E.L.James)

Nakonec jsem ráda, že jsem se dala zlákat hezkou obálkou, i když mě anotace tolik nezaujala. Tahle knížka je důkazem, že ne vždy je vybírání očima špatnou volbou. I na první pohled romantická slaďárna může ukrývat neuvěřitelně silný životní příběh, na který po přečtení jen tak nezapomenete. Dannyho trilogii rozhodně doporučuju!

Valentýnská rozbalovačka č.6

19. února 2018 v 2:18 | Deni |  ROZBALOVAČKA

Sice už máme pár dní po svátku zamilovaných, no i tak jsem se rozhodla napsat tuhle Valentýnsky laděnou rozbalovačku. Akorát to totiž tak pěkně vyšlo, že mě doma v Česku čekaly dva balíčky s knížkami, které do tohoto tématu parádně zapadly...


V každé zásilce čeká jedna knížka a já už podle odesílatelů a velikosti vím, co se vevnitř skrývá za tituly. Vy to ale zatím nevíte, takže vás můžu ještě chvilku natahovat... ;)


První se vrhněme na větší balík. V něm se ukrývá výhra z jedné facebookové soutěže, které jsem se ještě před Valentýnem zúčastnila. Já se soutěží účastním často a ráda, takže se mi sem tam podaří i něco vyhrát. Z této výhry jsem byla obzvlášť ráda, protože jsem po knížce dlouho pokukovala. Dokonce už od prvních zpráv na Kickstarteru, že ji chystají vydat. No a teď ji budu mít doma!



Jen tak mimochodem... kdyby vás zajímalo, co bylo v tom kole za soutěžní úkol, tak šlo o to, napsat do komentáře nejvtipnější společný zážitek. Doslova otázka zněla: "Jaká byla ta nejvtipnější věc, která se vám ve vztahu stala?" :D


Teď už asi poznáváte, o jakou knížku jde, i když jedno písmenko názvu zakrývá lístek. Ano, jde o "Our love challenges". Tahle knížka je momentálně docela velkým hitem internetu, takže je dost možné, že jste tuhle krásku už viděli na instagramových fotkách nebo facebookových profilech.


V balíčku byl přibalený i lístek s poděkováním za koupi knížky. Já ji sice nekoupila, ale vyhrála, přesto se mi tato drobnůstka líbí. Vždy je hezké, když lidé, kteří stojí za vydáním knížky (ať už překladatelé, vydavatelé či samotní autoři) myslí na své čtenáře a poděkují jim za jejich zájem. Na zadní straně děkovné kartičky se navíc nacházejí zajímavé internetové odkazy na emailovou schránku (pokud máte nějaký dotaz) nebo na facebookové stránky.



Tak tohle je ona v plné kráse... Knížka má zvláštní rozměr, velmi tlusté desky a je dost těžká. Použit je pevný kvalitní papír, který dozajista všichni ocení, protože se do knížky bude malovat a lepit. Pokud jste o "Our love challenges" ještě neslyšeli, tak jde o titul podobný oblíbenému "Destrukčnímu deníku". Jeho majitel má za úkol plnit různé úkoly - některé normálnější, jiné doslova šílené a bláznivé. Odměnou je v tomto případě zejména utužení vztahu a pak také mnoho pěkných společných zážitků, na které budete moci vzpomínat kdykoliv chcete - stačí jen otevřít tuto knížku.


Úkoly jsou rozřazeny do několika tematických celků (jídlo, cestování, seznamování s jinými lidmi, atd...), které jsou odděleny barevnými rozdělovači. Pak následuje sbírka úkolů. Je jen na dotyčném páru, kterými úkoly začne a zda splní všechny nebo jen některé. Pár jsem jich vyfotila, aby jste měli představu a pokud chcete vidět další, stačí navštívit oficiální stránku projektu či kliknout na tento ODKAZ.





Já mám z knížky obrovskou radost a těší mě, že ji mám doma. Určitě ji doporučuji všem zadaným a zamilovaným, kteří chtějí originální dárek pro partnera i pro sebe. Jde o parádně zpracované dílko a za cenu rozhodně odpovídá i kvalita zpracování.

ANOTACE: Our Love Challenges není obyčejná publikace. Je to nástroj, pomocí kterého si pár může vytvořit svůj vlastní příběh a zaznamenávat své zážitky. Obsahuje více jak 180 zajímavých a různorodých výzev - od kreativních (vytvořit si svůj letní playlist), přes romantické (jít na piknik při západu slunce) až po bláznivé (tancovat na frekventovaném náměstí). Každá strana obsahuje zadání výzvy a spoustu volného místa na lepení fotek, líčení zážitků, odpovídání na otázky atd. Další informace můžeš najít na našich webových stránkách: www.ourlovechallenges.cz

...A teď balíček číslo 2...


V menší obálce se skrývá knížka, kterou mi poslala sama autorka. Napsala mi totiž na začátku února, že se jí moc líbila má recenze na slovenský mysteriózní thriller "Krik nevinných" a kdybych souhlasila, tak mi pošle některé její dílko k zrecenzování. Mohla jsem si sama vybrat, která knížka mě zaujme...




Musím přiznat, že vybrat jen jednu knížku bylo opravdu obtížné, protože mi padlo do oka hned několik autorčiných románů. Anotace měly vážně dost zajímavé. Nakonec ale vyhrála ta, kterou vám teď budu moci ukázat...


Jde o knihu "Anna a Šarlota" od slovenské autorky Márii Blšákovej, které tímto ještě jednou moc děkuju! Udělala jste mi obrovskou radost, jak milým e-mailem, tak knížkou s krásným věnováním. Už teď se nemůžu dočkat, až se na tuhle krasavici vrhnu! ;)



Pokud se ptáte, proč u mě vyhrála právě tato knížka, tak je to kvůli hlavním postavám. Anna se Šarlot jsou matka s dcerou a já sama mám s mojí mamkou dost pevný kamarádský vztah. Prostě se mi líbí, že budu číst něco o jiné dceři, protože jsem taky dcera. Je to téma, které mě zajímá mnohem víc, než klasické zamilované romány typu "sexy záletnický milionář a šedá myška, která ho převychová". Navíc hodně lidí ve svých komentářích chválilo právě vztah mezi těmito hrdinkami a já jsem proto na knížku o to víc zvědavá. <3

ANOTACE: Anna a Šarlota - matka a dcéra. Dve ženy, ktoré by si mali byť najbližšie, ale čo ak sú ich povahy a osudy tak veľmi odlišné, že si napriek obojstrannej snahe nevedia nájsť cestu k sebe ? Anna je poznačená dlhoročným manželstvom s tyranom a jej dcéra celý život bojuje s ťažkou diagnózou, no napriek tomu je hrdá a tvrdohlavá. Zdá sa, že tie dve nemajú nič spoločné, až kým nezistia, že majú úplne rovnaký vkus na mužov.

Tak tohle byly moje dvě letošní Valentýnky. A co vy? Jak jste oslavili den zamilovaných? Dostali jste od partnera knížku nebo alespoň růžičku? Slavíte tento svátek nebo ho považujete za klišé a dáváte přednost prvnímu máji? Já popravdě Valentýna nikdy moc neřešila, ale z knížek mám radost vždycky, ať už je den jaký chce. A s růží a kytek se potěším taky vždy (když už jsme u toho)... :D Doufám, že jste měli přesně takového Valentýna, jakého jste chtěli. Ať už s partnerem v restauraci nebo doma s čokoládou. Já vždy radši tu čokoládu a dobrou knížku... ;)

K: Potomkovia bohov (Vita Jamborová)

15. února 2018 v 3:27 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Potomkovia bohov (Vita Jamborová)

A jsem tu opět s další recenzí pro projekt "Podporujme slovenských autorov", tentokrát jsem si ale knížku nevybrala sama. Doporučila mi ji vedoucí projektu Elizabeth a je vidět, jak dobře už mě zná - sci-fi ani fantasy já nikdy neodmítnu, obzvlášť když se v ději objevují mimozemské civilizace a cestování na jiné planety... Po přečtení anotace jsem se sice kapku bála, že se původem ukrajinská autorka Vita Jamborová až příliš viditelně inspirovala seriálem "Láska ve hvězdách" a já se pak při hodnocení neubráním srovnávání, nakonec jsem ale byla velmi překvapená... Rozhodně nejde o slovenskou kopii výše zmíněného sci-fi seriálu. V knížce je však tolik klišé momentů, až by se mohla stát dokonalým vzorem pro pojem "klišé". A přesto... se mi vážně moc líbila!

Vydavatelství: Hydra (SK)


ANOTACE: Dvaja mladí ľudia, potomkovia mimozemských znepriatelených rás, si k sebe hľadajú cestu, pričom ich lásku ohrozuje nielen stará rodinná kliatba, ale najmä plán dávnych stvoriteľov Anunnakiov. Tí naplánovali vyhubenie rasy Reptiliánov a prevzatie vlády nad ľudstvom ich vlastnými potomkami. Hlavná hrdinka zdedila vysoký podiel mimozemských génov, čo sa začína prejavovať na jej rastúcich schopnostiach. Zároveň sa v nej k životu hlási anunnakiovská pýcha a nadradenosť. Prežíva rozporuplné pocity - miluje Reptiliána, no zároveň by ho mala zničiť. Dobrodružná romantická fantasy zo slovenského prostredia.

Hovorilo sa o nich ako o potomkoch bohov z hviezd, Anunnakiov.
Bohov, niekedy žijúcich a vládnucich tu, na Zemi.
Dnes im hovoríme mimozemšťania. (s.32)

Sedmnáctiletá zrzka Nikol žije na první pohled obyčejný život vesničanky z Podolia. Vychovává ji její babička Kvetka s tetou Helenou, mají zrzavého kocour Vasila a bydlí v útulně zařízeném domečku se zahrádkou, kam babi chodívá relaxovat. Nikol každý běžný den nasedá do autobusu směr Nové Mesto nad Váhom a cestu si zpříjemňuje okukováním krasavce Roba, se kterým navštěvují stejné gymnázium. Na první pohled obyčejná puberťačka však skrývá obrovské tajemství - její krev obsahuje mimozemský gen rasy Anunnaki, která byla lidmi v dávné minulosti považována za bohy. Annunakiové ale nejsou jedinou vyšší rasou - o své postavení na Zemi se musí dělit s podlými Reptiliány. A Robo je Reptilián...

Natíska sa ale otázka, kto je ten had, o ktorom je toľko zmienok v odkazoch a legendách? Nedáva zmysel, keď si ho predstavíme len ako hada. Lenže ak pochopíme obraznosť odkazov, uvidíme niečo celkom iné. Inú rasu, s vedomosťami, ktoré sa našim Stvoriteľom vyrovnali.
Had, Reptilián, večný pokušiteľ ľudstva, ktorý s ním má svoje plány,... (s.8)

Nikol jakožto dědička genu Annunaki má mnohé výjimečné schopnosti. Stejně jako její teta s babičkou, i ona dokáže věštit budoucnost z karet, vidět aury, číst pocity člověka, létat a myslí pohybovat předměty. Reptiliáni jsou naopak mistři logického myšlení a techniky - první smartphone vynalezli už v době, kdy se potopil Titanic. Je vůbec možné, aby Annunaki chodila s Reptiliánem? Nikol se snaží svým citům odolávat, ale stejně jako Romeo a Julie, nedokáže to dlouho. (Ani 30 stran, takže to není spoiler - nelekejte se ;)) Nikolina babička však nebude jedinou překážkou v jejich lásce. Přichází totiž apokalypsa a jen Nikol ji může zastavit. Pokud to nezvládne, přijde o vše, co má ráda...

Ako sa k tomu stavala štvrtá rasa - ľudia?
Nijako. Mimozemšťania predsa neexistujú. (s.25)


Děj ze začátku plyne hodně pomalu, tím ale nechci říct, že bych se při čtení nudila, to ne. Právě naopak, autorka nám vysvětluje fungování jejího světa a já jen žasla, jak detailně ho má promyšlený. Akorát, že pak si uvědomíte, že už jste na 50 stránce a hlavní hrdinka zatím jen docestovala do školy autobusem... Není to negativum, spíš to na mě působilo zvláštně. Většinou čtu knížky, které se hned ze začátku snaží tvářit akčně (i když zbytek knížky už třeba tolik napínavý není), tady se však začátek knížky vlekl pozvolným tempem, autorka nikam nespěchala a pomalu nás uváděla do jejího "světa". Jestli se mi takový přístup líbí nebo nelíbí, to si doteď nejsem jistá. Určitě ale něco do sebe má, minimálně si aspoň žádný čtenář nemůže stěžovat, že něco nepochopil či, že autorka svou vizi dostatečně detailně nepromyslela...

Co se mi líbilo: Předně opravdu oceňuju umístění děje do našeho tradičního prostředí. Mimozemšťanka, která navštěvuje gymnázium v Novom Mestě nad Váhom? Jo, to je pořádně nečekané a originální! Chvíli jsem si na to sice musela zvykat, protože přeci jen příběh jakoby vyskočil z amerického sci-fi seriálu a malebné slovenské dědinky a reálie mi v první moment připadaly jako pěst na oko. Brzy jsem si ale navykla a nakonec si mě autorčina odvaha doopravdy získala. Navíc tento nápad jistě dokáže přilákat nové čtenáře, které zaujme právě umístění děje do jejich rodné země. Jako příklad bych mohla uvést mého spolužáka, který také pochází z Nového Mesta, a když jsem mu řekla o knížce, okamžitě se o ni začal zajímat. Dokonce řekl, že se po ní koukne v knihkupectví. Mimozemšťanská vrstevnice, která by s ním před lety teoreticky mohla chodit do jedné třídy? To si přece nemůže nechat ujít! Samozřejmě bez zajímavého nápadu by ani rodiště hlavní postavy nedokázalo nalákat potenciální čtenáře ke čtení, proto musím pochválit i samotnou zápletku, která je zajímavá a na první pohled zaujme.

Co se mi nelíbilo: Jak už jsem zmínila v úvodu, knížka je jedno velké klišé. Nebo lépe řečeno, je slepencem většiny nejznámějších a nejpoužívanějších klišé, která prudí čtenáře ze všech koutů našich republik. Když si pustíte video Ohany a Jany Reads Too, kde ta nejotravnější klišé vyjmenovávají (ohromně vtipné - všem doporučuju ho kouknout!), tak tahle knížka by odškrtla většinu položek z jejich seznamu. Hlavní hrdinka má modrofialové oči. Neuvědomuje si, jak je krásná. Je spíš taková uzavřená šedá myška, která ale zaujme nádherného kluka. Je vyvolená a jedině ona může zachránit svět. Má dva pomocníky, kteří ale nejsou tak mega výjimeční, jako ona. (Naštěstí ani jeden není černoch homosexuál, místo něho dostaneme Ukrajince Vladimíra.) Zakázaná láska k Bad Boyovi, která navíc vznikne na první pohled...

Tady přeruším odškrtávání klišé seznamu, protože jsme narazili na (pro mě) hlavní kámen úrazu celé knížky. Romantická linka je nedůvěryhodná, příliš uspěchaná a uměle narvaná do děje. Vidí ho v autobuse a už ho miluje? Jdou spolu jednou na tancovačku a už spolu chodí? Baví se spolu všehovšudy pár hodin a už si vyznávají nehynoucí lásku nadosmrti? To jsem hlavním hrdinům fakt nedokázala uvěřit. Naštěstí se tohle řeší pouze v úvodu a zbytek knížky je pak mnohem nápaditější a akčnější. Jde jen o to, že by si hlavní hrdinka dokázala skvěle poradit i bez "osudové lásky". Mnohem lépe by to pak vyznělo, kdyby se s Robem skamarádila a až ke konci si uvědomila, že ho miluje. Celá ta jejich express láska mi přišla sílená a je škoda, že se autoři (skoro) vždy radši rozhodnou pro milostný vztah, než pro kamarádství. I to přece dokáže motivovat hrdinku a dodat jí odvahu... ;)

Grafické zpracování je opravdu povedené. Obálka se pyšní velmi zajímavou kresbou dvou vírem propojených postav na pozadí hvězdné oblohy. Hvězdy mám ráda a motiv vesmíru se k ději dokonale hodí. Pár namalovaný na obálce je zajímavý detail, který rozhodně zaujme na pultech knihkupectví a donutí potencionálního budoucí čtenáře přečíst si anotaci a dozvědět se, o čem knížka vypráví. Líbí se mi taky malý rozměr paperbacku, který je vhodný do každé kabelky a chválím i použitý font písma a rozložení stránek, díky čemuž se text dobře čte. Děj zabírá cca 220 stran z celkových 252, zbytek knihy tvoří dvě ukázky z právě vydávaných děl nakladatelství Hydra (Príšery z prímestskej štvrte a Prehnité mesto). Jedna ukázka mě pěkně navnadila, druhá nebyla úplně můj šálek kávy.


Hodnocení: 75% Přestože jsem označila romantickou linku za jedno velké klišé a stále jsem přesvědčená, že bez ní by byla knížka o pár bodíků lepší, nemůžu říct, že by se mi "Potomkovia bohov" nelíbili. Právě naopak. Autorka se nebála zariskovat domáckým prostředím, svůj svět promyslela do nejmenších detailů a dala si záležet i na rádoby historických spojitostech s mimozemšťany. Tyto drobnosti mě opravdu nadchly a já si užívala autorčinu neuvěřitelnou fantazii. Přestože jsem se bála, že půjde o dílko podobné jednomu ze slavných sci-fi seriálů, Vita Jamborová mě překvapila až nečekanou originalitou. V této drobounké knížečce se milovníkovi sci-fi dostane vše, co by si mohl přát - mimozemské rasy se zvláštními schopnostmi, skvělá technika, pokusy na lidech, roboti, cestování časem i vesmírem, jiné planety, apokalypsa a mnoho dalšího... Hlavní hrdinka mi sice ze začátku lezla na nervy, s každou další kapitolou je však sympatičtější a dospělejší. Přestože bych ji rozhodně nenazvala mou nejoblíbenější postavou, fandila jsem jí a to je nejdůležitější. A kdo byl tedy mým favoritem? To není těžké uhodnout - jako velký kočkomil jsem si okamžitě zamilovala zrzavého kocourka Vasila a pak taky ukrajinského frajírka Vladimíra. Vlado byl vtipný, zábavný a pořád plný dobré nálady, kterou dokázal při čtení přenést i na mě.

Jako celek hodnotím knížku velmi kladně, kdyby se vypilovalo pár drobností, byla by perfektní. Vždy říkám, že na dobré knížce je nejdůležitější neotřelý nápad a ten autorka rozhodně měla, dokázala ho pěkně zpracovat a vyhrála si i s drobnými detaily. Styl vypravování byl sice ze začátku trochu zdlouhavý, přesto byla knížka čtivá a já se ani na chvilku nemusela do čtení nutit. Jde spíš o jednodušší odpočinkové čtení, psané stylem "kabelkových románů", ale i to dokáže čtenáře zabavit na jeden či více večerů. Knížka je vhodná jak pro YA, tak pro dospělé fanoušky sci-fi. Je sice potřeba brát zamilovanou hlavní hrdinku trošku s rezervou (ostatně jako jakoukoliv zaláskovanou puberťačku), ten parádní mimozemšťany obývaný svět za to ale dozajista stojí. ;)

Podobné téma: seriál Láska ve hvězdách, seriál Roswell

Za recenzní výtisk mockrát děkuji vydavateľstvu Hydra a samozřejmě také Elizabeth - vedoucí skvělého projektu PSA. Těším se na novou knížku. :) ...

K: TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier)

11. února 2018 v 0:53 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier)

Začátek února 2018 mě přivítal příšernou čtecí krizí - absolutně se mi nechtělo číst a když už jsem knížku otevřela, nedokázala jsem se na děj soustředit a po pár stránkách ji zavírala. Pustila jsem se proto do sci-fi "TY vyber, kdo přežije" od německého spisovatele Stephana Meiera, kterou jsem dostala jako recenzní výtisk od skvělého nakladatelství Omega. Už u "Blackoutu" jsem zjistila, že Němci a Rakušáci opravdu umí psát kvalitní techno-thrillery a postapokalyptickou literaturu, proto jsem doufala, že mě toto dílko z krize vytáhne. Ve finále se to podařilo, přestože "TY" nebylo úplně takové, jak jsem očekávala...

Nakladatelství: Omega pro ČR


ANOTACE: Muž prchá hustým lesem ve snaze skrýt se před blížícími se drony. Objevení znamená smrt. Jeho jméno je Spark. Až donedávna byl spořádaným občanem dokonalého světa Eden, který je řízen inteligentním algoritmem TEĎ. Spark měl všechno: zdraví, pravidelný sex, jídlo a smysluplnou práci. Ale pak zjistil, co stojí za smrtí jeho otce. Jak nebezpečná může být všemohoucnost současného světa. A žena, kterou miluje, zmizela - a ve světě mimo Eden nepřežiješ ani den. Spark se rozhodl bojovat. Za budoucnost světa a za lásku svého života.

Předně bych vás měla upozornit, abyste se nenechali zmást anotací. První cca dvě kapitoly se sice věnují Sparkovi prchajícímu lesem, avšak pak se vracíme v čase zpět o nějakých 30 let a k našemu rádoby hlavnímu hrdinovi se dostaneme až v posledních 100 stránkách knížky. O čem tedy vypráví první tři čtvrtiny díla? O světě před VÝBĚREM...

► VÝBĚR je Den D - ten den roku 2026, kdy se světa chopil inteligentní algoritmus vytvořený technobarony firmy Eukarion. Vlastníky tohoto technického zázraku jsou Mitch a Bill. Zatímco Mitchel je právník a lidumil, zároveň nejlepší přítel prezidentky USA Liz, Bill je hlavou tajných operací a nejšikovnější špion v Americe. Zaměstnávají autistického hackera a programátorskou jedničku Ruperta, který jim pomohl vybudovat zázrak - algoritmus, který sní a myslí jako sama příroda, navrhuje možná řešení světové krize, hodnotí lidi podle jejich otisku na sociálních sítích a rozřazuje je podle jejich morální a intelektuální kvality. Mitch s Billem chtějí předehnat konkurenční firmu "Alfa1" a být prvními a jedinými, kdo budou rozhodovat o osudu lidstva prostřednictvím něčeho mnohem dokonalejšího než je člověk. Jenže jak se říká, dokonalý je jen Bůh a VÝBĚR, ač na první pohled neomylný, stále je jen výsledkem snahy člověka...

"A přece to z nás udělá vrahy."
Liz na Billa udiveně pohlédla.
"Zabijeme Alfu1."
"Ne," opáčila Liz. "Nahradíme největší omyl, kterého se lidé mohli dopustit, nezávislou inteligencí podobnou přírodě. Opravíme chybu, kterou jsme sami připustili." (s.184)

► Kapitoly o Billovi a Mitchovi střídají kratší úseky věnované postavě chudé matky, která nikdy není označena jménem. Prostě jen "Taylorova matka". Tato žena žije v okrajové čtvrti se svými dvěma dětmi - divokým chlapečkem Taylorem a roztomilým miminkem s pošahaným jménem Broskvička (Peaches Honeyblossom). Matka žije na dluh, ledva vydělá na jídlo pro rodinu a vlastní přes dvacet mínusových kreditek. Doufá ve změnu, ale rozhodně ne v tu, které se dočká, jejich rodinka je totiž v prvním předvoji VÝBĚRU, takže je totální blackout dostihne jako první. Naštěstí jim pomůže soused Indián a spolu se vydají na dlouhou cestu do Kanady, na které je však čekají jen další útrapy a bolest...

► Úvodní kapitoly a závěrečných 100 stran je pak vyhrazeno Sparkovi (již dospělému synovi Mitche), který si spokojeně žije jako vysoce postavený hodnostář v dokonalém městě Edenu. Eden je rajská zahrada řízená algoritmem TEĎ (beta verze VÝBĚRU, která se spustila po dokončení čistky planety). Každý zde má všechno po čem touží, nikdo nemusí pracovat, lidé se zabývají pouze uměním a koníčky. Ani Spark není výjimkou, to však jen do doby, kdy se zamiluje. Jeho láskou se stane krásná divoška Sunway, kterou drony unesou ze zničené země za hranicemi Edenu. V Ráji však můžou bydlet pouze Vyvolení nebo Miláčci (vykastrovaní divoši sloužící jen pro pobavení), jejich vztah je proto už od počátku odsouzen k zániku. Spark se však své milé odmítá vzdát, Bill je nucený podstoupit určitá opatření - obzvlášť, když zjistí, že je Sun těhotná... Ráj najednou nevypadá tak dokonalý a algoritmus božský. Proti Sparkovi stojí vysoce inteligentní, arogantní a nebezpečný soupeř...

"Mohli byste na sebe být hrdí: neboť JÁ jsem příští velký krok evoluce. Ovšem nevznikl jsem čirou náhodou, nýbrž prostřednictvím vás, lidí. Stvořen vaší logikou a zrozen vaší kreativitou. Teď jsem tady. A už nikdy neodejdu.
Jmenuji se VÝBĚR. Vím vše, potřebujete jen mne. Jsem autopoietická, umělá inteligence. Vaše nesmrtelnost." (s.407)


Co se mi nelíbilo: Začala bych nejprve u negativ, kterých není zrovna málo. Tak zaprvé anotace - je příšerně zavádějící, protože samotný příběh Sparka zabírá pouze čtvrtinu knihy. Těšila jsem se na postapokalyptické sci-fi, zejména na popis fungování dokonalého města Edenu, dostala jsem však více minulosti, než budoucnosti. Autor věnuje až příliš mnoho prostoru technickým podrobnostem o fungování algoritmu, jakožto i popisům pohledů technobaronů na tehdejší situaci ve světě. Nechápejte mě špatně, ona určitá sada informací byla pro děj důležitá, ale dala by se ořezat tak na 100 stran, možná méně. Nejvíc mě nudila nekonečně dlouhá kapitola věnovaná summitu, kterého se účastnili Mitch s Billem. Nejenže jsem polovině rozhovoru téměř nerozuměla, navíc ani jedna ze zmíněných "blbin" nebyla nijak důležitá pro samotný děj. Kdyby tuto X desítek stranovou nuďárnu autor smajznul, čtenář by to vůbec nepostřehl. Akorát by se tolik nenudil.

První polovina knížky mi dala opravdu zabrat, častokrát jsem ji zavírala, nemohla jsem se začíst, spousta informací mi přišla zbytečná a u mnohých postav mi přišlo, že nebyl jejich potenciál dostatečně využit. Například prezidentka Liz si v příběhu zahraje naprosto nepodstatnou roličku, která ve finále vyznívá jaksi "nedotaženě". Její příchod na scénu má nádech epickosti - vyvolává ve čtenáři pocit, že půjde o pro děj důležitou osobu, dozvídáme se co ráda jí a jaký má vztah s Mitchem, pak se ale vypaří a už o ní víc neslyšíme. Jako by na ni sám autor zapomněl. A takový pocit jsem měla z více jeho nápadů - jakoby ho něco skvělého napadlo, ale potom psal, psal, psal a zapomněl, co chtěl původně napsat. Výsledné dílko pak nepříjemně zavání nedotáhnutými myšlenkami.

Co se mi líbilo: Jak už jsem zmiňovala, prvotní autorův nápad je geniální. Zamilovala jsem si Sparkův svět, i to, jak ho Stephan Meier dokonale promyslel - všechno dopodrobna popisuje, jak pracuje algoritmus TEĎ, z čeho jsou postaveny domy, co se v Edenu pěstuje, jaké rostliny se jim podařilo zkřížit, kde vzali semena, jak se obyvatelé baví a jak funguje městská technika (drony, stratokluzáky, auta)... Jen kdybychom dostali víc Edenu a méně historie! Víc Sparka a méně Billa. A když už příhody z roku 2026, tak bych radši četla o cestování Taylorovy mamky s Indiánem, která musela po blackoutu zažít mnoho dobrodružství, nejen těch pár kapitol o ubohých dvou-třech stránkách, které jsme z jejich společného života dostali... Tak nevyužitý potenciál! Ach jo! Přitom zrovna tito civilisté nám přinášeli nejhrůznější svědectví ze světa vyhnanců. Jejich příběh jsem doslova hltala a neskutečně jim fandila, aby to spolu zvládli...


Grafické zpracování je parádní, obálka vypadá úžasně a dokonale ladí k příběhu. Líbí se mi dokonce více, než originál, čímž chci pochválit práci Jiřího Miňovského, který knížky od Omegy vždy povýší na umělecké dílo každé knihovničky. I překlad byl dobře zvládnutý, méně spokojená už jsem však byla s korekturou, protože se často opakovala jedna a ta samá vada - chybějící mezery mezi slovy. Taky mi kapičku vadil zle přeložený název. Knížka by se na základě děje (i originálního názvu) měla jmenovat "TEĎ vyber, kdo přežije", jelikož "TEĎ" je název inteligentního algoritmu ve Sparkově době. Bylo by to logičtější, než "TY".

Hodnocení: 60% Musím přiznat, že tohle je opět jedna knížka, nad jejíž hodnocením jsem příšerně dlouho váhala. Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Polovina děje, která se zabývala minulostí Billa a Mitche mě k smrti nudila (nejvíc jsem umírala nad nekonečnou a hlavně zbytečnou kapitolou o summitu). Na druhou stranu Sparkova finální čtvrtina mě bavila ohromně - hltala jsem každou stranu. Příběh Taylorovy matky mě taky zajímal, jen škoda, že dostal tak málo prostoru, což je vlastně hlavním problémem knihy. Z celého dílka mám totiž pocit, že autor pořádně nevěděl, o čem chce psát. Kapitoly se (hlavně zezačátku) všelijak střídaly bez jakékoli logické posloupnosti - chvilku Spark v přítomnosti, pak Billova minulost, Taylorova matka v minulosti, Spark v minulosti, opět Bill, pak najednou hromada stránek o summitu, který se odehrál ještě dávněji,... Ve finále to na první pohled vypadá, že hlavní zápletkou není Spark v Edenu, ale Billův a Mitchův nuďácký summit, což je obrovská škoda! Jak Sparkův, tak Taylorův příběh jsou mnohem zajímavější a zasloužily si více stran.

Pořád bych ale byla ochotná dát knížce odřené 4 hvězdičky, nebýt však toho konce! Tím si autor vysloužil naštvané tři hvězdy. Hodně naštvané! Nechci vám vyspoilerovat konec, ale můžu alespoň prozradit, že je extrémně zrychlený a hlavně nedokončeně otevřený. Kruci, tak proč autor tolik plýtval stránkami na nudnou historii firmy Eukarion, která stejně nikoho (až na čtenáře - vášnivé programátory) zajímat nebude, a místo toho nevěnoval více prostoru Sparkovi se Sunday?! Jak mám teď vědět, co bude s Edenem? Bude ho dál řídit algoritmus nebo ne? Bude tam Spark bydlet nebo ne? Budou mít se Sunday šťastnou rodinku? A co zbytek vyhnanců, dostanou se do Edenu? Ach jo! Pokud autor napíše druhý díl, kde vše dořeší a uzavře, pak jsem ochotna i u tohoto dílka dodatečně zvýšit hodnocení, ale takhle nemůžu. Tak skvělý nápad a tak nedotažený! Přesto všechno knížku doporučuji milovníkům antiutopií a sci-fi, protože přináší nový výjimečný pohled na dokonalý svět řízený technikou a rozhodně má čtenáři co nabídnout. Koho bavil Blackout od Marca Elsberga, ten musí nutně sáhnout i po tomto zajímavém titulu, který popisuje, jak by lidská populace po takové apokalypse nakonec dopadla...

Pokud chcete, můžete si pustit knižní lákačku z dílny "Knihy Dobrovský":


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Podobné knihy: Blackout (Marc Elsberg), série Oškliví (Scott Westerfeld)

Je mi líto, že jsem musela dát tak zajímavé knížce tři hvězdy, přestože se mi zápletka tolik líbila. Jenže by to bylo nefér vůči jiným dílkům, například již víckrát zmíněnému "Blackoutu", kdybych dala lepší hodnocení. Občas musím být trošku přísnější, navíc ani toto hodnocení není neměnitelné. Třeba za pár let při re-readingu příjdu na to, že mi odborné pasáže už tolik nevadí... Třeba se autor rozhodne vydat pokračování, kde se dozvíme, jak to se Sparkem dopadne,... :) Knížku rozhodně nevystěhuju ze své knihovničky, ani nepošlu do žádného bazárku, zařadím ji mezi další sci-fi dílka a budu doufat v druhý díl. Snad někdy... ;)

S: Havraní kruhy (Siri Pettersen)

2. února 2018 v 4:07 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Havraní kruhy (Siri Pettersen)

Severská mytologie mě vždy ohromně fascinovala, ať už šlo o frajerského Thora v komiksovém podání Marvelu, dystopickou sérii VěkX od mé oblíbené spisovatelky Richelle Mead či mýty o jednotlivých bozích ulovené na internetu... Když se tedy začaly na internetu objevovat první nadšené recenze na novinku "Ódinovo dítě", knížka okamžitě putovala na můj wishlist. Tam však strávila několik měsíců, než jsem si ji konečně objednala. Ani nevím proč - vždy jsem měla něco jiného ke čtení a nechtělo se mi zbytečně utrácet za první díl trilogie, když nebudu mít pokračování. Když vyšel druhý díl a Molly v knize ho tolik vychválila, byla jsem si už stoprocentně jistá, že si tuhle sérii musím pořídit. No a pak tu máme konečně listopad 2017, kdy vyšel poslední třetí díl a já se mohla pustit do čtení. Nyní je začátek roku 2018 a já vám přináším recenzi, kterou jsem zpracovávala poslední tři měsíce - jeden díl každý měsíc. Stálo mi to čekání za to?

Nakladatelství: Host pro ČR

1.DÍL: ÓDINOVO DÍTĚ

  • Ocenění: nominace Bokhandlerprisen (2013)
  • vítěz Fabelprisen (2014)
  • nominace v kategorii debutantů (Kulturdepartementets pris 2014)
  • nominace Stora Ljudbokspriset (2015)
  • nominace Tahtifantasia Award (2016)
  • nominace v kategorii Fantasy (Polish Book of the Year Award 2016)
Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus.
Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě - bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy…
Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není "vyvolená", dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.


Jedné chladné noci najde chlapík ve sněhu miminko. Okamžitě je mu jasné, že jde o Ódinovo dítě - bezocasou nestvůru z lidského světa, která má podle legend moc nakazit obyvatele Ymu ošklivou smrtelnou plísní. Přestože tento muž zná ony povídačky a bojí se, nedokáže malou příšerku zabít. Místo toho pořeže holčičku na zádech tak, aby to vypadalo jako vlčí kousnutí, nechá si ji a tajně vychová v hyperaktivní puberťačku.

Hirka není jako ostatní dívky. Má husté ohnivě rudé vlasy, nemá ocas, nosí pořád ten stejný mechově zelený roztrhaný svetr a hlavně se nebojí. Už jako dítě se chtěla vyrovnat všem vrstevníkům a hlavně toužila být lepší než Rime An-Elderin. Rime je ze vznešeného rodu, který má předurčené vládnout Ymslandě. Jenže on nesouhlasí s pokryteckou politikou Rady a místo toho si vybere cestu bojovníka. Hirka, stejně jako i Rime, touží jen po tom, aby mohla v klidu žít. Jenže všichni okolo ní mají magické schopnosti, zatímco ona k Síle přimknout nedokáže. A brzy má jít na slavnostní Obřad, což je vlastně zkouška čarovné moci. Naše hlavní hrdinka se nevzdává, snaží se naučit přimknout, požádá o pomoc i Rimeho, ale nedaří se jí. Proto se rozhodne utéct do města Ravnhov, kde Obřad neuznávají. Cestou se k ní přidává havran Kuro a Hirka postupně odhaluje pravdu nejen o sobě, ale taky o děsivém spiknutí, kterého je součástí. Zjišťuje, že existují i děsivější příšery z jiného světa, než je ona. Slepí přichází. Jsou bledí, mají ostré drápy, mléčné oči a vycucají z vás krev do poslední kapky...

Co se mi líbilo: Hirka je fajn hlavní hrdinka, protože není hloupá, ani přehnaně důvěřivá. Naopak je spíš paranoidní, což mi k její životní situaci skvěle ladí. Zároveň však není žádný strašpytel. Díky tomu, že byla od malička dětma šikanovaná kvůli chybějícímu ocasu, snažila se být lepší než její vrstevníci. Proto jako jediná s Rimem vylezla na vrchol hory nebo skočila z útesu do řeky. Celkově mi jako postava přišla hodně dobře napsaná, taková realistická verze Rebelky od Disneyho. Dokonce i s tím zrzavým hárem. :D Dalším pozitivem pro mě byl Hirčin havraní kamarád Kuro a jejich pomalu se rozvíjející přátelství. Přišlo mi to takové roztomilé a kouzelné. Přestože je Kuro spíše pozorovatel a nijak příliš do děje nezasahuje, jako postavu jsem si ho okamžitě oblíbila a bylo mi jen líto, že o něm autorka nepíše častěji.

"Kuro! Hedra!" Kuro na místě třepotal křídly. "Hedra! Hedra! Poleť sem!" Kuro sklopil křídla a střemhlav se vrhl k ní. Orel se tak rychle otočit nedokázal. Vykroužil obrátku a znovu se vydal za nimi.
Ve jménu Vidoucího, pospěš si!
Kuro minul Hirčinu nataženou ruku a vrazil dívce přímo do hrudníku. Objala ho a obrovskému stvoření, které se na ně snášelo z oblohy, nastavila záda. Přivřela oči a přikrčila se. (s.194)

Co se mi nelíbilo: Rime nebyl úplně zle napsaná mužská postava - statečný, nebojácný, spravedlivý a samozřejmě neuvěřitelně krásný hrdina. Když už jsme u toho vzhledu, tak tím začnu, protože to se mi líbilo. Rime je popisovaný jako lidská verze vlka se stříbrnými dlouhými vlasy, ledovýma očima a vysportovanou postavou. Oceňuji, že ho autorka popsala tak, že se to nedalo zapomenout. Opravdu jsem si už od začátku knížky neměla problém v hlavě představit jak rudovlasou Hirku, tak stříbrovlasého "elfa" Rimeho. Jenže jeho osobnost už tak výrazná nebyla. Hirka ho příšerně zastiňovala. Hirka je obrazem dobra, takže bych čekala buďto dobrotivého Rimeho nebo zlého hajzlíka Rimeho, kterého hlavní hrdinka změní k obrazu svému. Jenže on je prostě nijaký. Stejně jako vlčí kožich - ani bílý, ani černý, prostě průměrně šedivý. Přijde Hirce hrdinsky na pomoc, ale pár kapitol předtím kouká na to, jak ji zkrvavenou vlečou z výslechu a nepomůže jí. Moralizuje ohledně hříšného chování Rady, přitom však sám bez lítosti zabije. Prostě jsem z něho neměla takový dojem, jaký bych asi u takovéhle fantasy čekala. Na druhou stranu jde jen o první díl a jeho postava pořád má dost prostoru na to, aby se dál rozvíjela.


Hodnocení: 76% Po dočtení jsem byla trošku zmatená, co se týče mého názoru na knížku. Na jednu stranu se mi moc líbil svět, do kterého autorka děj zasadila. Severská mytologie je super, navíc u nás není zrovna velký výběr takovýchto fantasy, když nepočítáme Thora a nejnovějšího Neila Gaimana. Nejsem si však jistá, jestli tento pramen autorka vytěžila na maximum, protože více než severské reálie sledujeme Hirčino putování přírodou a její seznamování s usedlíky. Na druhou stránku se toho v knížce hodně děje, hlavní hrdinka hodně cestuje, poznává, objevuje. Trošku mi to připomínalo putování hobitů v Pánovi prstenů. Ale s méně popisy přírody a s více akcí. Siri Pettersen staví tento díl hlavně na hloubkovém poznávání osobnosti hlavní hrdinky a poznávání motivace okolních postav. Tady se mi moc líbilo využití handicapovaných osob (Hirčin taťka je vozíčkář a kamarád Vetle mentálně retardovaný), což jsem doteď v žádné jiné fantasy neviděla a mile mě to překvapilo. Naopak mi nesedl nemastný - neslaný Rime, který byl až přehnaně průměrný. Ono by to ve výsledku nevadilo, protože Hirka je dostatečně výrazná hrdinka a roztomilý Kuro si musí získat každého.

Největším problémem (a důvodem ke strhnutí jedné hvězdičky) je čtivost. Ani nevím, jak to dobře slovy popsat. Chyba nebyla v příběhu, ten mě hodně bavil a zajímalo mě, jak to všechno dopadne. Jenže pokaždé, když jsem knížku otevřela, nemohla jsem se začíst. Potřebovala jsem pár odstavců, abych se dostala do děje. Potom už se mi knížku sice nechtělo odložit a často jsem přečetla i 70 stran na jeden zátah, přesto bych byla opatrná s označením "čtivé". Četla jsem knížky, u kterých jsem si mohla přečíst dva řádky a už jsem byla nadšená, tady jsem vždy potřebovala větší úsek textu, abych se naladila na správnou vlnu. Navíc v momentech, kdy jsem Ódinovo dítě zrovna nečetla, jsem na něj nemyslela. Chápete, jak to myslím? Prostě mě nespalovala taková ta knihomolská touha, která by mě nutila běžet knížku otevřít. Přesto nemůžu říct, že by mě první díl nebavil, hodnotím ho dokonce jako nadprůměrně zpracovanou fantasy s výborným nápadem a skvělou hlavní hrdinkou. Jen tomu prostě ještě něco chybělo.

2.DÍL: PLÍSEŇ

  • Ocenění: nominace Bokhandlerprisen (2014)
Představ si, že jsi lovnou zvěří v neznámém světě. Ve světě lidí, který pomalu umírá. Ve světě, který je místem tvého narození a který se měl konečně stát tvým domovem. Jenže to je zásadní omyl.
Hirka opustila Ymslandu, aby ji zachránila, a vzdala se tak možnosti být nablízku Rimemu, přestože právě po tom touží ze všeho nejvíc. Místo něj ji teď provázejí lovec zapomenutých a slepý. Boj o přežití v lidském světě je ovšem maličkostí ve srovnání s tím, co přijde, když Hirka pochopí, kým ve skutečnosti je a jakým nástrojem v mocenské hře se má stát.


(Jelikož jde o trilogii na pokračování, nevyhnu se spoilerům prvního dílu. Proto těm, co "Ódinovo dítě" nečetli doporučuju, aby se přesunuli až k závěrečnému hodnocení.)

Hirka na konci prvního dílu prošla Havraními kruhy (Bifröstem) a ocitla se v našem světě. Byl to hrozný šok. Neuměla jazyk, nechápala novověké zvyklosti, neznala elektřinu, bála se aut a samozřejmě neměla doklady. Schovala se v kostele, kde ji našel hodný kněz a dovolil jí tam zůstat. Hlavní hrdinku potkáváme pár měsíců poté, kdy už se dokáže jakž takž domluvit lidským jazykem. Přestože čekala, že se ve světě Ódinových dětí bude cítit jako doma, nestalo se tak. Hirka vyrůstala s bylinkami a v kontaktu s přírodou, v našem světě však cítí jen rozklad o odpadky. Je nešťastná z jablka, které po utrhnutí vydrží i týdny čerstvé. Nelíbí se jí, že nikdo neléčí bylinami. Hnusí se jí skládky odpadu. Tahle země pomalu ale jistě umírá a Hirce se tu nelíbí. Je jen málo věcí, které jí působí radost, a to je televize, svíčky na dortu a nové modré kalhotky s obrázky ptáčků. A nová kamarádka Jay. A Kuro.

Jenže hned po prvních stránkách Kuro onemocní a kamarádka navždy odejde. Hirka se bojí, že zůstane úplně sama. Ale to se bát nemusí. Na krk se jí totiž pověsí samolibý nemrtvý Naiell a pedofilní třicátník Stefan, který se živí jako nájemný lovec lidí (a jejich zubů). Naiell rád chodí nahý a Stefan by pravděpodobně nejradši viděl nahou Hirku. Skvělí kámoši. A na scéně se objevuje třetí chlápek, který může být mnohem nebezpečnější. Je to totiž Hirčin otec...

Vtom se Naiell objevil vedle ní. Nadskočila...
...Stefan pronesl několik vět, které určitě neznamenaly nic pěkného. "Obleč se, proboha! Tady máš!" Hodil po slepém uzlík oblečení. Naiell ho zachytil, pohlédl na Hirku a usmál se. Dívce přeběhl mráz po zádech.
"Ten člověk se na mě nerad dívá, když jsem nahý," prohodil se zjevným uspokojením.
Hirka vyskočila na nohy. "Před cizími se nahý nikdo nepromenáduje. Aspoň tady ne." (s.115)

Ve světě Ym mezitím Rime hledá možnost, jak otevřít Havraní kruhy a najít Hirku. Vytváří si mnohé nepřátele a nachází nečekané spojence. Kdo by třeba čekal, že nosič havrana stráví noc zavřený v pokoji se slavnou polonahou tanečnicí, po které touží každý muž? A co je pravdy na tom, že si má nejmladší člen Rady vzít Hirčinu kamarádku Sylju a založit s ní rodinu? To už na divokou rudovlásku úplně zapomněl?


Co se mi líbilo: Tento díl byl nacpaný akcí a dějovými zvraty. Siri Pettersen píše úplně jinak, než většina autorů fantasy, od kterých jsem něco četla. Nebojí se vyvraždit polovinu postav knížky a představit nám nové. Nepatlá se pořád v tom samém, naopak posouvá děj stále dál a dál. Čtenář se rozhodně nestíhá nudit. Ale zpátky k těm postavám, ty totiž chci zmínit v plusech i mínusech. Pozitivní změnu jsem zaznamenala u Rimeho. Bylo mu věnováno mnohem více prostoru a navíc u něj došlo k dost znatelnému vývoji. Už není tím nerozhodným mladíčkem, ale nachází si svoji životní cestu a buduje si mravní zásady. Super! Hned mi byl sympatičtější.

Další postavou, kterou zmíním, je havran Kuro. Toho jsem v prvním díle totálně milovala a je mi trošku líto, že dostává v druhém díle tak málo prostoru. Náhražkou nám může být Naiell, který je mu podobný mnohem více, než by se snad na první pohled zdálo. Naiell je sice příšerně samolibý a hlavně mrtvorozený (nábyrn), přesto jsem si odstavce, kde se objevuje vážně oblíbila. Hlavně to, jak chce neustále chodit nahý. :D Na jednu stranu je to vtipné, na druhou stranu jde o dokonalý obraz jakéhokoliv cizince či imigranta, který se odmítá přizpůsobit zvykům země, do které vstoupil. Na co se učit jazyk a cizí tradice, že?

Co se mi nelíbilo: I zde se budu věnovat hlavně postavám. Nejvíc ze všeho mi totiž na knížce vadil Stefan. Příšerná postava! Lovec lidí, který se schová pod peřinu při každém zapraskání větvičky. Otec a manžel, kterému není trapné ve třiceti letech balit teenegerku. Moralista, který je schopný zabíjet a krást... To všechno a mnohem víc je Stefan. Nejvíc ze všeho mi ale byla proti srsti ta věc s Hirkou. Chápu, že v Ymu žila jako ve středověku, takže ji zřejmě svazky dospělých s náctiletými holkami nepohoršují, ale on by měl být rozum. A když už on ne, tak autorka. Připadá mi, že se k tomuto tématu dostatečně nevyjádřila. Chápu, že asi nechtěla do příběhu vsouvat jakési etické otazníky, jenže když už máme fantasy knížku určenou hlavně mládeži, pokládala bych za vhodné, aby to tam bylo jasně řečené. Že to není v pořádku. Vůbec jsem nepochopila myšlenkové pochody Hirky v tomhle díle. Ať už ohledně Stefana, tak ohledně Graala. V prvním díle jsem ji označila, za "fajn hlavní hrdinku, která není hloupá". Teď to ale musím vzít zpátky. Chovala se hloupě, naivně a nepochopitelně. A já nějak nechápu, co se to s ní stalo...

Hodnocení: 77% Druhý díl je zvláštním protikladem prvního dílu. Kde jsem u "Ódinova dítěte" vytkla čtivost, tady jsem neměla absolutně žádný problém se začíst. Předtím se mi Rime nepozdával, teď se jeho charakter plně rozvinul. Objevily se nové zajímavé postavy a nečekané zvraty, které mě nutily nepřestávat číst. Dějově by si knížka zasloužila plných pět hvězdiček, skutečně nejde jen o výplňový druhý díl, jak to u trilogií bývá zvykem. Výjimečné je taky to, že Siri Pettersen dokázala popsat náš svět očima "mimozemšťanky". Hirčino překvapení z každé drobnosti vyznívalo dostatečně realisticky a tímto si u mě autorka dost šplhla. Nečekala jsem, že mě může fantasy z našeho lidského světa bavit víc, než severská mytologie přenesená do zemí Ym, nakonec to tak ale bylo. Proč tedy jen 4 hvězdičky a jen o 1% víc, než u Ódinova dítěte? Protože jsem i přes velké množství plusů našla i víc věcí, které mi na knížce vadily (oproti prvnímu dílu, kde mi doopravdy vadila jen ta čtivost). Hirka se v mých očích změnila z perfektní odvážné hlavní hrdinky na příšernou naivku. Chtěla jsem víc stránek o Kurovi. A hlavně... Stefan! Pedofilní romanťárna mi fakt vadí. Hodně. Přesto se mi knížka hodně líbila a nemůžu ji upřít originalitu. Něco takového jsem vážně ještě nečetla.

3.DÍL: SÍLA

  • Ocenění: nominace Bokhandlerprisen (2015)
  • nominace UPrisen (2016)
  • nominace Stora Ljudbokspriset (2016)
  • vítěz Havmannprisen (2016)
  • vítěz Sørlandets litteraturpris (2016)
Představ si, že jsi ikonou ve světě obávaných slepých. Symbolem, který jeho obyvatele spojuje v nenávisti a touze po pomstě. Jako dcera mrtvorozeného válečníka, jenž se kvůli zradě svého bratra ocitl ve vyhnanství, máš jediný úkol - zahájit začátek konce.
Hirka se připravuje na setkání s vládnoucím rodem ledového světa s pevně danou hierarchií, v němž se cení odvaha a pohrdá se slabostí. Dívka neohroženě přijímá svůj osud v naději, že zachrání svého přítele Rimeho a udrží Ymslandu v bezpečí. Žízeň mrtvorozených po Síle je však neuhasitelná a válce se již nelze vyhnout. Ke kterému světu se Hirka nakonec přikloní? Kam patří?


(Opět varuji před možnými spoilery předchozích dílů... Budu se snažit vám neprozradit příliš, přesto doporučuji přeskočit rovnou na hodnocení, pokud jste nečetli první dvě knížky.)

S Hirkou se tentokrát setkáváme pár minut potom, co jsme ji v druhém díle opustili - právě prošla Havraními kruhy do země Umpiri. V zasněžené pustině ji už čeká uvítací výbor, který se skládá z bojovníků, kterým velí protivná mužatka Skerri, učitelky jazyka mrtvorozených Oni a padlého "otroka" Kolaila. Hirka se rychle skamarádí s Kolailem a ještě rychleji si stihne znepřátelit Skerri. Pro naši mírumilovnou zrzavou hrdinku je totiž těžké pochopit zvyky mrtvorozených. Umpiri, obzvlášť aristokratičtí Dreyri, jsou panovační nafoukanci, kteří si odmítají přiznat, že by z něčeho měli strach. Nejezdí na koních, protože by tím dali najevo, že nedokážou někam dojít po svých. I v největších mrazech chodí povenku oblečeni jen do kožených řemínků s holými stehny i pažemi, aby ukázali, že se nebojí zimy. Nenosí zbraně a jejich balkóny nemají zábradlí.

Pro Hirku je všechno nové a musí se učit jak společenské etiketě, tak i boji a módnímu stylu. Jejím prvním úkolem v novém bydlišti je povznést Graalův rod na vrchní příčky hierarchického žebříčku Dreyri. A pak vést válku proti Ymslandě. A taky vyléčit Sílu. Není to až příliš úkolů, pro jednu obyčejnou malou holku, která ani neví, kam patří? Hirka v sobě bude muset najít tu mrtvorozenou polovičku - aby do Dreysilu znovu přinesla Sílu, musí první prolít krev. Hodně krve. Nic totiž neuzemní Sílu lépe, než smrt,...

Rime mezitím v Ymslandě zjišťuje, že Darkdaggar opět zasedá v Radě, přestože se ho pokusil zavraždit. Jeho krvavé řádení tím však zdaleka neskončilo, kolem Rimeho se hromadí mrtvá těla, která má na svědomí bezcitný člen Rady a náš hrdina to tak odmítá nechat. Rozhodne se spojit síly s Eirikem Ravnhovským a vytáhnout proti Mannfalle. V krku ho pořád tíží havraní zobák a neví, jestli je připravený postavit se i proti své jediné lásce...

"Vzbouzí v tobě to nejlepší i to nejhorší, Rime."
Byla to pravda. Na tom už ale nezáleželo. Nepatřila mu. A nikdy nebude. Zvolila si jiný svět. Jiný život. Pokud se ještě někdy setkají, bude to na bitevním poli. A on nemůže čekat s rukama složenýma v klíně. (s.31)


Co se mi líbilo: S vývojem postav jsem byla ve třetím díle nadmíru spokojená! Vážně... všechno, co mi vadilo, se jaksi vykrystalizovalo a oba hlavní hrdinové našli svou cestu. Hirka se vrátila k té chytré odvážné Hirce z prvního dílu a přestala naivně důvěřovat každému, kdo jí něco slíbil. Dospěla, vytvořila si vlastní názor a našla i svou temnou stránku, kterou potřebovala pro další osobnostní rozvoj. Už rozhodně není tou hodnou holčičkou z Ymslandy, teď je z ní bojovnice, válečný stratég a oblíbenec havranů v jednom. Když musí, tak vydírá své blízké. Všechno to však jen v zájmu vyššího dobra a záchrany světa. Tady musím zmínit jednu scénu, která se mi zaryla hluboko pod kůži. Jde o chvíli, kdy Hirce jako nováčkovi z rodu Modrasme jiní Dreyri nosí dary na uvítanou. Jedna žena donese klec se třemi šedomodrými ptáčky, kteří stříbrně září...

"Ti ptáci září..."
Žena spokojeně nadzvihla obočí, jako by ty tvory vlastnoručně stvořila. "Říkáme jim živé lucerny. Že jsou nádherní?"
Hirka zamlaskala. Zdálo se, že to ptáčky uklidnilo. "Jsou rozkošní," přitakala.
Žena zatřásla klecí a stříbrná záře zesílila. "Jen je nesmíš přemístit do větší klece. Potřebují mít málo prostoru. Září, jen když jsou rozrušení." (s.133)

Jde o dokonalou ukázku Hirčina pobytu v Dreysílu. Spousta pravidel, zvyků a tradic, které musí dodržovat. Nikdo se neohlíží na nikoho jiného. Nikdo nikoho nelituje, ani sebe. Celý svět mrtvorozených hodnotím velmi kladně a chválím autorku za to, jak si s ním poradila. Opravdu to zvládla na jedničku s hvězdičkou! Už dlouho mě nějaký fantasy svět tolik nepřekvapil, jako domov Umpiri. Hltala jsem každou novou kapitolu a těšila se, s čím novým ještě autorka příjde. Nejvíc se mi na tom všem však líbilo to, že i když se Hirka dostala na takové kruté místo plné všehoschopných samolibců, ona v hloubi duše zůstala sama sebou.

Otevřela klec. Živé lucerny roztáhly křídla a odletěly. Bylo jí úplně jedno, kolik ti ptáci stáli nebo jestli se tím někoho dotkne. Jestli kvůli světlu musí někdo trpět, raději bude žít ve tmě. Ať si říká, kdo chce, co chce. (s.140)

Co se mi nelíbilo: Poprvé v této trilogii nevím, co mám vytknout. Vše mě bavilo. Snad jedině lituju, že nám poslední kapitola dala ochutnat kousíček z dalšího úžasného světa, který už asi nenavštívíme. Já chci draky! Zbožňuju draky! Chci další díl!!!

Hodnocení: 100% Když jsem četla první a druhý díl, tak jsem nechápala, co ta téhle sérii všichni vidí. Jako jasně... byla dobrá, ale zase ne až tak totálně úžasná, abych o ni mluvila, kudy chodím. Spíš bych ji označila za průměrnou. Po dočtení třetího dílu už však chápu, čím Siri Pettersen své čtenáře okouzlila. Konečně jsem jí i já přišla na chuť. Závěrečný díl trilogie mě naprosto odrovnal! Již od prvních stran jsem se do příběhu ponořila a nemohla se od jeho stránek ani na chvilku odtrhnout. Zamilovala jsem si nový svět Umpiri, který měla autorka výborně promyšlený a našla jsem si cestu i k oběma hlavním hrdinům, přestože mi v minulých dílech často lezli na nervy. Nejvíc oceňuji to, jak se v "Síle" propojily všechny osudy a jak do sebe vše krásně zapadlo. Autorka nenechala ani jednu vedlejší postavu zmizet v zapomnění, naopak i toho nejnenápadnějšího civila využila na maximum. Díky tomu se dozvíme o majiteli čajovny Lindrim, Eirikovi Ravnhovském a jeho synovi Teinovi, o Graalovi v lidském světě, pár odstavců dostane i věčně mladý Vetle s maminkou Ramojou a nezapomene se ani na bývalého člena Rady Urda Vanfarina... "Síla" je dokonalým slepencem všeho, co se kdy v předchozích dílech mihlo. Navíc je úžasně čtivá, napínavá a zajímavá. Neumím si představit lepší a překvapivější závěr série, než s jakým přišla Siri Pettersen. Existují hromady a hromady předvídatelných knížek, Havraní kruhy k nim ale určitě nepatří. V Hirčině vesmíru se nedá dopředu odhadnout vůbec nic!
_____________________________________________________________________________
CELKOVÉ HODNOCENÍ ŘADY: 94% Po prvních dvou dílech bych opravdu nečekala, že Havraní kruhy nakonec ohodnotím plnými pěti hvězdami. Po lehce nadprůměrném "Ódinově dítěti" a "Plísni" mě závěrečná kniha totálně pohltila a donutila mě přehodnotit názor na celou sérii. Hlavní hrdinové Hirka a Rime prochází v průběhu příběhu vývojem, který se přímo ukázkově završí posledním dílem. Rime našel svou cestu a Hirka přestala být tak naivní. Nejvíc si mě ale získaly neuvěřitelně nápadité světy skrývající se za Kruhy a pak také osudy vedlejších postav, na které autorka nezapomněla, naopak každého propojila s finálním vyústěním zápletky. Oceňuju, jak dopodrobna autorka svůj svět promyslela a také to, že vše pospojovala do dokonalého celku. V neposlední řadě jsem vděčná, že se nevyhýbala krvi. Jestli ve fantasy literatuře něco doopravdy nesnáším, tak jsou to takové ty příběhy, kde děj jasně směřuje k brutální řežbě na bitevním poli a autor to zničehonic utne mírovým proslovem hlavního hrdiny. Hrůza! Siri Pettersen se ale nebála pár postav vyškrtnout ze scénáře a závěr přenechat Kollkaggám, vojákům a bojovným Umpiri. Tak má vypadat legendární ukončení série! Na takovýto závěr čtenář dlouho nedokáže zapomenout - já jsem si jista, že budu vzpomínat ještě dlouho. :)


Mimo obsahovou stránku musím vyzdvihnout i grafickou podobu knížek. Přebaly jsou ve všech vydáních stejné, dokonce i font písma se vždy podobá severskému originálu. Není to na škodu, protože všechny tři obálky dokonale ladí s příběhem, jenž se pod nimi skrývá. Jsou sice kapku brutální, ale to mi nevadí. Naopak si myslím, že právě tohle je ten typ obálky, která každého na první pohled zaujme - ať už pozitivně nebo negativně - a přinutí "neználky" seznámit se s anotací. Knížka je navíc zajímavá i pod přebalem, kde se nachází hnědé desky s namalovanými runami. Součástí každé knihy je také mapa světa, ve kterém se Hirka nachází. Skvělé zpracování. :)

Nakonec jsem moc ráda, že mě ty nadšené recenze a videorecenze na "Havraní kruhy" nalákaly. Jsem si jistá, že si někdy v budoucnu dám re-reading a užiju si ho ještě o něco víc, než první čtení. Už totiž budu vědět, co se za celým příběhem skrývá a že za ty ovace rozhodně stojí. Zkráceně: tuto fantasy trilogii jsem si opravdu užila a doporučuju ji všem čtenářům, kteří hledají originální dílko o cestování do jiných světů. Mě si získala. Dokonce jsem si nadšeně vytvořila záložky inspirované těmi parádními obálkami. Podařilo se mi vás ukecat? ;)

Shrnutí PROSINEC (12/2017)

31. ledna 2018 v 6:59 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí PROSINEC (12/2017)

Už se pomalu stává zvykem, že jsou moje měsíční shrnutí "tak trošku" opožděné... Ani rok 2018 zřejmě nebude jiný a článek o prosinci zveřejňuju začátkem února. Hups! :D Tentokrát mě ani nenapadá žádný super vážný důvod, proč jsem se na článek vyprdla... Polovinu ledna jsem strávila zkouškama a druhou polovinu jsem lenošila. Dokonce jsem se celkem zdárně vyhýbala i většině recenzáčků. Nakonec jsem se ale dokopala prosincové přírůstky nafotit a konečně vám je ukázat. Rozhodně jich nebylo málo, takže se máto na co těšit... ;)

Koupené knihy: (6)

1) Výroky slavných o psech (Milly Brown)
2) DCKK #12: Superman - Poslední syn Kryptonu
3) DCKK #13: Superman/Batman - Nepřátelé státu
4) DCKK #25: Superman/Batman - Supergirl
5) Kosti na popel (Kathy Reichs)
6) 206 kostí (Kathy Reichs)

Oproti jiným měsícům roku 2017, v prosinci jsem zas tolik peněz za knížky neutratila. Důvodem byly hlavně blížící se Vánoce, které jsou známým vycucávačem úspor a na knihy mi pak moc volných financí nezbývalo. Nakonec jsem ale přeci jen neodolala a pár zajímavých přírůstků si pořídila,...


Hned první týden v prosinci jsem na dobročinné aukci kočičí kavárny Mačinézy získala krásný malovaný obraz kočičky s utrženým ouškem, který je inspirovaný skutečným příběhem. Namalovala ho talentovaná umělkyně Čimi. Já čičinky zbožňuju, takže jsem neodolala a obraz si musela pořídit. Když už jsem si prohlížela věcičky v aukci, padla mi do oka tenounká knížka Výroků slavných o psech. Není to sice "kočičí", ale za tu cenu (nějaké 2€) jsem ji tam prostě nemohla nechat! Po rychlém prolistování své koupě rozhodně nelituju - krásné fotky v kombinaci s vtipnými citáty,... co víc si přát. Potěší každého zvířatomila. :)



Dalším přírůstkem jsou tři svazky DC komiksového kompletu. Dva starší (Poslední syn Kryptonu a Nepřátelé státu) jsem sehnala na Slovensku a čerstvou novinku Supergirl jsem si koupila v Čechách. Je vtipné, že se všechny tři kousky zaměřují na postavu Supermana, kterého já absolutně nemusím. Zaujaly mě však samotné příběhy, tak jsem otravnému správňákovi Kentovi chtěla dát šanci. Posledního syna Kryptonu jsem už stihla přečíst, takže vám v přečtených řeknu víc,...


Poslední dva mnou koupené přírůstky patří do krimi série Sběratelů kostí od Kathy Reichs. Kosti na prach je 10. díl a 206 kostí je 12. díl. Doma už mám 11. díl Diabolské kosti, který jsem zatím nečetla. Od všech tří čekám jednoduchou napínavou jednohubku, jejíž čtení mi nezabere moc času. Už bych si ale měla alespoň jeden díl přečíst, abych věděla, zda se mi oplatí pořizovat i další díly. Sice nejsou moc drahé, přesto bych nerada utrácela za něco, co by mě později nebavilo... No uvidíme.

Recenzní výtisky: (7)

1) Blízko obzoru (Jessica Koch)
2) Maskované město (Genevieve Cogman)
3) Sedmé dítě (Erik Valeur)
4) Dítě útesů: Hluboký hrob (Camilla & Viveca Sten)
5) TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier)
6) Mágia splnu: 1.časť (Katarína Senajová)
7) Krik nevinných (Roman Kulich)


Romanťárna Blízko obzoru je trošku mimo můj žánr, ale proč nezkusit něco jiného, než fantasy, že? Obzvlášť když to má tak parádní obal. ;) Musím přiznat, že ten vzhled mě namotivoval více, než samotná anotace. Snad nebudu své volby litovat,... Maskované město má taky skvělou obálku. Na tuhle knížku se moc těším, než se ale pustím do čtení, musím si zopáknout první díl. Nemůžu se dočkat!


Hluboký hrob je recenzáček od Omegy, na který jsem se těšila úplně nejvíc. Už mám i přečteno a musím říct, že předčil veškeré mé očekávání! Doufala jsem v mrazivý napínavý příběh, autorky však nabízí mnohem více... Sedmé dítě mě šíleně překvapilo. Když jsem ho totiž zvedla, málem mi upadla ruka. Váží snad jako zlatá cihlička a má přes 800 stran! Doufám, že se zlatou cihlou bude srovnatelný i obsah...


Přestože jsem věděla, že už musím s recenzními konkurzy u Omegy přibrzdit, než dočtu vše, co mám nabrané, neodolala jsem. Tahle knížka má nejen úžasně zajímavý název, ale i obal a anotaci! Tak ještě poslednííííí. Slibuju! :D TY vyber, kdo přežije má být napínavý thriller o dokonalém světě budoucnosti, který je řízený vyšší inteligencí. Tohle já můžu. Nečekám, že bych se u čtení nudila, i když průměrné hodnocení čitatelů na Databázi knih mě trošku zneklidnilo. Knížku momentálně čte mamka, tak jsem zvědavá na její názor.


Kromě recenzních výtisků od Omegy jsem v prosinci dostala i dva recenzáčky od slovenských autorů. Mágiu splnu mi i s krásným věnováním poslala sama autorka, za což jí moc děkuju. Knížku už mám i přečtenou, takže se o ní ještě zmíním později. Krik nevinných jsem si vybrala v rámci projektu Podporujme slovenských autorov. Mělo by jít o pořádně napínavé mysteriózní krimi, takže rozhodně můj šálek kávy.

Vánoční dárečky: (6)

1) NHM #33: Shang-Chi
2) DCKK #19: Lex Luthor - Muž z oceli
3) Harley Quinn #1: Šílená odměna
4) Masožravý lunapark (Lemony Snicket)
5) Velké dějiny zemí Koruny české: Právo
6) La corte reluciente (Richelle Mead)

Prvním dárečkem byl svazek NHM: Shang-Chi, který jsem vlastně k Vánocům nedostala. Mamka za něj ale zaplatila, když jsme spolu byly v Tescu, proto jsem ho musela zařadit mezi dárky. O tomto superhrdinovi jsem zatím nic moc neslyšela, ale po rychlém prolistování mi nejvíc připomínal Mortal Kombat, který mě před lety dost bavil, takže dám Shang-Chimu ráda šanci...


Komiksy Lex Luthor a Harley Quinn už jsem si rozbalila pod stromečkem. Lexe Luthora mi koupil přítel, který věděl, že se snažím zkompletovat sbírku DCKK. Lex Luthor mě navíc svou parádní kresbou lákal už dlouho a těším se, až si ho konečně přečtu. První díl nové sólovky Harley Quinn: Šílená odměna mi koupila maminka, protože jsem ji s tím vytrvale otravovala. Je to trošičku dražší komiks, než si normálně kupuju, takže ideální přání pro Ježíška. Jsem nadšená, že mám Harley doma a doufám, že k narozkám (Valentýnu, výročí, svátku,..) dostanu od někoho druhý díl,... :D


Masožravý lunapark je devátý díl Řady nešťastných příhod od Lemonyho Snicketa (aneb Daniela Handlera). Tuhle sérii zbožňuju! Miluju film i seriál! Řada nešťastných příhod je můj poklad. Už pár let se snažím sesbírat všechny díly série, které se aktuálně dost zle shánějí a když už, tak za šílené ceny.


Díky mamince už mi chybí jen jeden díl - Strohá akademie a bonusová Neautorizovaná autobiografie. Taky bych si chtěla koupit první díl v češtině (mám jen slovenský překlad) a druhý díl pro změnu ve slovenčině... ať je moje sbírka kompletní. Miluju, miluju, milujuuu! A všem neználkům doporučuju kouknout se po druhém vydání prvních čtyř dílů, které na počest nového Netflixového seriálu znovu vydal Albatros. Navíc jsou za skvělou cenu!

I další knížku mi koupila maminka, a to Právo ze série Velkých dějin koruny české. Už mám doma dva svazky (Lidová kultura, Zločinnost a bezpráví), které jsou parádní obsahem i vzhledem. Moc ráda se kochám pohledem na hřbety knížek, vizuálně by ani nemohly být povedenější. Přestože nepatří mezi nejlevnější, jsem příšerně nadšená, že je doma mám. Navíc, já studovala právo, proto mě lákají hlavně témata spojené s tímto oborem. Ráda si rozšířím obzory o pár zajímavých historických faktů. :)


Poslední dáreček nemám vyfocený, protože ho ještě nemám při sobě. Když jsem prosila tetu, aby mamce sehnala knížku ve španělštině (víc o naší tajné misi v Rozbalovačce), požádala jsem rovnou i o jednu drobnůstku pro mně. Jako věrná fanynka Richelle Mead doma fanaticky křečkuju její díla v různých jazycích. Zatím jsem u slovenčiny a angličtiny, které si dokážu bez větších problému přečíst, ale lákala mě i španělská verze. Španělsky umím jen základy, přesto jsem měla veeelkou motivaci to zkusit. Nakonec mám ale katalánskou verzi. V katalánštině umím všehovšudy tři slova, takže bych se měla asi začít učit... La Corte Reluciente (Třpytný dvůr) mi totiž teta doveze, až pojede do Čech, což není dost dlouho na to, abych se tu španělsko-francouzskou hatmatilku naučila. :D I tak jsem natěšená z další Richelle Mead do sbírky!

Výhra v soutěži: (2)

1) Krvavé právo (Phillip Margolin)
2) Purpurové doteky (Markéta Harasimová)

Jak už to bývá zvykem, při Vánocích se roztrhl pytel se super knižními soutěžemi. Zadařilo se mi vyhrát dvě úžasné knížky, které jsem moc chtěla a tímto moc děkuju všem milovníkům knížek, kteří v prosinci mysleli na druhé a rozdávali parádní knížky novým majitelům. První vyhranou knížkou bylo Krvavé právo, které mi i se super záložkou a nálepkami poslala Pinky v knihách. S touto detektivkou jsem se seznámila až díky soutěži, anotace si mě však získala na první přečtení. Dokonce nalákala i moji mamku, která si chce ode mě knížku po dočtení půjčit.


Purpurové doteky mi podepsala a poslala sama autorka Markéta Harasimová. Knížku jsem vyhrála v Knižnom kalendári, který vytvořila oblíbená slovenská spisovatelka Miroslava Varáčková a jménem všech obdarovaných i zúčastněných jí za skvělou akci moc děkuju. Mám z výhry ooooobrovskou radost a potěšilo mě hlavně to krásné věnování. Nemůžu se dočkat, až se do knížky pustím - určitě to bude brzy. ;)

Přečteno v prosinci: (6)

1) DCKK #12: Superman - Poslední syn Kryptonu .....192 stran
2) Plíseň (Siri Petterson) .....456 stran
3) Temní anjeli 1: Posolstvo (Emily D. Beňová) .....540 stran
4) Dítě útesů: Hluboký hrob (Camilla & Viveca Sten) .....418 stran
5) Mágia splnu: 1.časť (Katarína Senajová) .....216 stran
6) Čarodějnice: Salem, 1692 (Stacy Schiff) .....352 stran
Celkem: 6 knížek / 2174 stran

Superman byl mojí první prosincovou knížkou a příjemně mi nastartoval nový měsíc. Přestože Supermana jako postavu nemám ráda, koupě tohoto komiksu jsem nelitovala. Ač byl příběh spíše průměrný, kresba mě bavila a některými většími panely jsem se dokázala kochat i delší dobu. Pokud chcete vidět nějaké ukázky, stačí si rozkliknout recenzi.

Pak jsem se vrhla na druhý díl severské fantasy trilogie Havraní kruhy. Plíseň mě bavila, přestože to pořád nebyla taková pecka, jakou jsem od Siri Pettersen čekala. Asi jsem měla přehnané očekávání po všech těch nadšených komentářích na Databázi knih a recenzích od mých oblíbených booktuberů. Přesto mi v tomto dílku pořád něco chybí... Recenzi na první dva díly mám napsanou, ale zveřejním ji naráz, až dočtu i poslední díl série. Na ten se chystám v lednu.


Temní anjeli i Mágia splnu jsou dílka nadějných slovenských autorek. Obě mé recenze na ně najdete buďto tady na blogu nebo na stránce projektu Podporujme slovenských autorov. Temní anjeli jsou upířina, která dozajista nadchne fanoušky Stmívání. Hlavní hrdina je tajemná krvelačná potvora podobná Edwardovi a hlavní hrdinka je pro změnu naivní kňoura jako Bella. "Posolstvo" je prvním dílem trilogie, kterou bych si ráda přečetla celou. Já jsem na ty upířiny tak trochu ulítlá... :D


K druhé slovenské knížce - první části Mágie splnu můžu říct jen to, že knížky o kočičkách prostě zbožňuju, mám jich doma pěknou sbírku a jsem nadšená, že mám v knihovničce další povedený kousek. Jde o dílko určené spíše mladším čtenářům, které má však super nápad a příjemné zpracování. Autorka si knížku i sama ilustrovala a vydala. To zaslouží pochvalu.


Poslední dvě knížky přečtené v prosinci, jsou recenzáčky od nakladatelství Omega. Hluboký hrob je temná fantasy s náctiletou hlavní hrdinkou, která vidí víly a jiné nadpřirozené potvůrky. Příběh skrývá nečekané ekologické poselství, které při finálním hodnocení posunulo knížku o stupeň výš. Tohle dílko rozhodně doporučuju, jak mladším, tak starším čtenářům. Více se dozvíte v recenzi.


Poslední kniha roku 2017 mě opravdu hodně zklamala. Nečekala jsem to. Když jsem si o Salemské čarodějnice žádala, zaujalo mě hlavně téma knížky, to byl důvod, proč jsem se na ni tolik těšila. Několik blogerek mě před autorčinou tvorbou varovaly, já se ale rozhodla dát Stacy Schiff šanci, aby se obhájila svým dílkem sama. Nepodařilo se jí to. Nad stránkami jsem se doslova trápila, nudily mě zdlouhavé popisy a opakování myšlenek, hodněkrát jsem měla chuť knížku odložit. Nezachránilo ji ani skvělé grafické zpracování a zajímavé bonusy ve formě fotopřílohy. Bohužel, tvorba Stacy Schiff asi nebude můj šálek kávy. Škoda.



PROSINEC ve zkratce: nejlepší koupenou knihou jsou "Výroky slavných o psech", protože jsem koupí přispěla na dobrou věc. Co je hezčího, než si pořídit knížku o zvířátkách a pomoci tak živým chlupáčům? Jsem ráda, že mačacia kaváreň Mačinézy pořádá takové super aukce a určitě si příště zase vydražím nějaký přírůstek do knihovničky. :)

Největším překvapením byl komiks "Poslední syn Kryptonu". Supermana nemám ráda a přesto mě čtení bavilo a ani jeho postava mi nepřišla tak stupidní, jako v některých jeho dalších komiksech. Určitě se tohoto svazku nezbavím, naopak ho zařadím na čestné místo v knihovničce mezi další díly DCKK.

Přestože běžně nad udělením měsíčního zklamání hodně přemýšlím, tentokrát jsem nemusela váhat ani na vteřinu. Nic horšího než novinku od Stacy Schiff jsem tento rok nečetla, takže o této knížce určitě uslyšíte i v minuloročním shrnutí. Bohužel, ne každý spisovatel mi svým stylem sedne a Stacy Schiff zřejmě nikdy nebude patřit mezi mé oblíbence. Bohužel.

Mnohem příjemnější je udělení nejlepší přečtené prosincové knížky, kterou je "Hluboký hrob" od autorského dua Stenových. Knížka si mě získala nejen napínavou zápletkou, ale hlavně ekologickým poselstvím. Já už od dětství miluju přírodu a cením si každého pokusu o osvětu "běžných smrtelníků", co se týče její ochrany. Kéž by se tím podařilo zabránit jejímu ničení.

Nejlepší knižní postavou byla Hirka z Havraních kruhů. Přestože mě zklamalo její chování, které se téměř nepodobalo Hirce z prvního dílu, i tak je pořád mojí favoritkou. Na záda jí však dýchá její kolega Rime, jehož osobnost se naopak oproti prvnímu dílu rozvinula a pomalu ale jistě se sune na vrchní příčky mých oblíbených postav. Ještě bych váhala i nad Naiellem, který je vedlejší postavou "Plísně". Super chlap! Zbožňuju nafoukané, sebejisté kretény, a to on určitě je. :D Kdyby dostal trochu víc prostoru, určitě by byl mým favoritem, bohužel ho bylo na stránkách vidět žalostně málo.

Plány na LEDEN 2018: Rozhodně potřebuju zmenšit hromádku restů, které mám doma na recenzi. Potom bych ráda dočetla třetí díl Havraních kruhů. Chci vědět, jak to dopadne! ;) No a samozřejmě bych si přečetla alespoň jeden komiks,... to musí být! ;)

Tak snad se do nového roku polepším a začnu psát měsíční shrnutí s předstihem. Mohla bych si to dát za novoroční předsevzetí, ale všichni víme, jak to s těmi předsevzetími je... Radši se budu motivovat jinak. ;)

K: Krik nevinných (Roman Kulich)

25. ledna 2018 v 18:06 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Krik nevinných (Roman Kulich)

Přestože je mým nejvíce preferovaným žánrem fantasy, nikdy nepohrdnu ani pořádně mrazivým thrillerem. Obzvlášť, pokud jde o thriller s prvky mystiky. Jo, to je moje! :) Když jsem si prohlížela seznam volných recenzních výtisků z projektu "Podporujme slovenských autorov", Krik nevinných mi okamžitě padl do oka. Parádní obálka a lákavá anotace,... tomu se nedalo odolat. Autor Roman Kulich navíc není mezi spisovateli žádným nováčkem, na účtu má již několik temných krváků, kterými okouzlil nejednoho slovenského čtenáře. Dokáže očarovat i mě, Moravačku se slovenskými kořeny?

Nakladatelství: Marenčin PT (SK)


ANOTACE: Malebná Gaderská dolina v srdci Turca ukrýva svoje tajomstvo. V dedine Blatnica sa začínajú diať čudesné veci. Mnohým obyvateľom zmizli domáce zvieratá, ktoré neskôr nájdu barbarsky zabité. Kto by mohol podobnú ukrutnosť vykonať? Prečo sa zrazu dejú takéto ohavnosti? Miestny mladík Marek a jeho priateľka Romana vyšetrujú záhadu na vlastnú päsť, pretože sa ich osobne týka. Postupne zisťujú, že v okolí zmizlo aj niekoľko mužov. Udalosti naberajú rýchly spád. Ide len o miestne sprisahanie, alebo siaha komplot do celého Slovenska, či dokonca ďalej?

Marek je typický vlk samotář. Žije sám v domečku zděděném po zesnulých rodičích, široko daleko nic než hory a lesy. Jeho jedinou rodinou jsou obtloustlé slepičky a vlčák Astor, kterého považuje za opravdového přítele. I o něho ho však osud připraví, a to dost nechutným způsobem. V lese najde useknutou psí hlavu s vypíchnutýma očima a uřezanýma ušima. Astorova vražda navíc vypadá jako součást jakéhosi temného magického rituálu. Marek je pevně rozhodnutý vraha na vlastní pěst vypátrat a odporný zločin pomstít.

"Otče... Prosím ťa pomôž mi napraviť túto krutosť! Pomôž mi nájsť vraha a rovnakým spôsobom mu vytrhnúť oči, rozškriabať hrdlo, odrezať uši, vyrvať vnútornosti, a pred jeho bolestivou smrťou ho ešte prinútiť, aby to všetko zožral! Pomôž mi, aby bolo spravodlivosti učinené zadosť! Nech trpí tak, ako ešte nikto predtým netrpel! Amen!" (s.28)

Společně se svou krásnou přítelkyní Romanou hledají stopy po pachateli a snaží se zloducha odhalit. Zjišťují, že Astor nebyl první zvířecí obětí, v okolí mizí domácí mazlíčci, potulují se podivné skupinky v černých hábitech a objevují se podezřelé kouzelné talismany. Marek podezírá místního "šaška", kterému všichni říkají Hrboš. Romana se handicapovaného chudáčka zastává a brání ho před Markovým hněvem, jak se dá. Proč si však Hrboš doma schovává Astorovu fotku? Co skrývá věčně zamračený farář Mojmír a proč ho chrání i sama starostka? Do Blatnice míří starodávné zlo, které prahne po čerstvě prolité krvi. A když začnou mizet i lidé, Marek pochopí, že je opravdu zle...

"Ja som ti to vravela. Poriadne šialenstvo, že?
Čo ak sa jedná o nejakú woodoo bábiku, pomocou ktorej ho niekto zabil?" (s.89)


Co se mi líbilo: První, co čtenáři blýskne do očí, je ten parádní přebal. Ten se opravdu povedl! Přiznám se, že jsem ten typ knihomola, co si své úlovky prvně vybírá podle vzhledu a až pak si čte anotace. Krik nevinných byl v tomto ohledu láska na první pohled - ta jednoduchá, přesto tajemná obálka s výborně vybraným fontem písma v kontrastní barvě. Ještě krásnější je knížka po "svlečení" přebalu - krvavě červená s bílým písmem. Pecka! Milovníky bookstagramu by mohlo zajímat, že je "Krik nevinných" neuvěřitelně fotogenická knížka a na všech snímcích vypadá i bez nějakých phoshopových úprav totálně dokonale. ;) Chválím taky příjemný hladký materiál, ze kterého jsou vyrobené desky a kvalitní papír i tisk. Nakladatelství se o vzhled dílka postaralo na výbornou.

Abych ale nechválila pouze vnější vzhled, samotné dílko má i mnoho jiných pozitiv. Jedním z nejvýznamnějších je hlavní zápletka. Mě se stalo to, že jsem si bohužel na Databázi knih přečetla (a nechtěně vyspoilerovala) informaci, která mi prozradila vyústění celého Marekova pátrání, což mi kapku zkazilo moment překvapení. Původně mi to přišlo líto, jenže když jsem se dočetla až k posledním stránkám, byla jsem překvapená stejně. Závěr knihy je fakt "WOW". To se ani nedá jinak popsat. Hltala jsem každou stranu a nechápala, jak se v těch několika málo posledních odstavcích může stát tolik zvratů. Bylo to nejen překvapivé, děsivé, napínavé, ale taky emotivní a krvavé, jak se na správný thriller patří. Autor se ve svém dílku nebál přitvrdit a nějaké ty bodné rány nebo utrhnutý cár kůže mu vrásky nedělají. Konec je sice na můj vkus až příliš otevřený, myslím se, že pár strašidelných větiček navíc by nijak neuškodilo, přesto mě autor velmi mile překvapil.


Co se mi nelíbilo: A teď pár negativ. Pan Kulich má dost jedinečný styl psaní, který mě na prvních stranách nadchnul, jak však příběh postupoval, mělo to na mě spíše rušivý efekt. Autorův styl mi místy připomínal dokonalý výsledek práce žáka, který se chce zavděčit profesorce slovenčiny. Už od základní školy nám bylo vbíjeno do hlavy, abychom psali košatě a před každé podstatné jméno nezapomněli dát jméno přídavné či zájmeno (nejlépe tak, aby se neopakovala). A to je přesně styl Romana Kulicha. Nepřeberné množství přívlastků nacpaných na každé volné místo textu. Není to vždy na škodu - jeho mrazivé popisy hřbitova a horské přírody opravdu stojí za to! V běžné situaci však tato snaha o dokonalý sloh nedopadla nejlépe. Například ve větě "vytiahol ho z jeho naivnej skrýše" stačilo napsat "vytiahol ho zo skrýše". "Vlasy má trochu spestrené kúskami ihličia" by šlo napsat jen jako "vo vlasoch mala ihličie". A do třetice, u věty "Marek chytil umelecký objekt do ruky," bych rozhodně nepoužila slovo umělecký objekt ve spojení s nějakou špinavou tretkou vyškrábanou z kosti. :)

V textu se navíc nacházelo mnoho slov, které jsem ještě v žádné slovensky psané knize nečetla ani je neslyšela (např. drmať, terigať, džavotali, bridila, fujazdili...). Může to být čistě můj problém, protože přeci jen nejsem rozená Slovenka a pořád nacházím nová slova, která neznám. Já osobně se ráda novým slůvkům přiučím a zpestřím si slovník, jen chci říct, že bych knížky pana Kulicha spíše nedoporučovala českým čitatelům, kteří již nemají nějaké ty slovenské texty načtené. "Krik nevinných" bych označila za poněkud složitější dílko po stránce jazyka a ne-Slováci by s tím v dnešní době už mohli mít menší problém. Přesto tohle zrovna neberu za velký problém, naopak jsem ráda, že se občas na pultech knihkupectví najde i dílko, které používá širší spektrum slov. Přeci jen jsou naše jazyky krásné a je škoda zůstávat jen u základní nabídky.

Hodnocení: 66% Kdyby mi někdo někdy řekl, že dám 4 hvězdičky knížce, která mi nesedla stylem slohu, nevěřila bych mu. Jenže hodnotit "Krik nevinných" jen za slova samotná, to se prostě nedá. Autorovou silnou stránkou je jeho neuvěřitelná fantazie a schopnost budovat napětí. Nebojí se nechutných krvavých scén, jež vhodně dotváří ponurou atmosféru thrilleru, stejně tak má talent i na strašidelné scénky, ze kterých při čtení doslova mrazí. Například kapitolu odehrávající se na hřbitově jsem četla až po uši zabalená do deky s povinně rozsvícenou lampičkou. Hlavní hrdina Marek mi sice nebyl nijak sympatický, obzvlášť kvůli jeho hnusnému chování k chudákovi Hrbošovi, nakonec to ale bylo jedno. V závěru do sebe všechno dokonale zapadlo, postavy se vyvinuly tak, jak bylo pro příběh podstatné a všichni skončili tam, kam je autor nenápadně směřoval. Promyšlené to měl dobře. Vytkla bych jen přílišnou košatost vět, přehnané čačkání s přídavnými jmény, zájmeny a přirovnáními. Méně je někdy více. Taky bych ocenila pár stran navíc. Tak zajímavé téma se ještě dalo trošku rozšířit. Já chtěla vědět víc! :) Ale to už tak bývá u otevřených konců, že čtenář dumá nad tím, jak by to asi dopadlo,...

Ve výsledku hodnotím thriller Romana Kulicha velmi kladně a nadprůměrně. Hlavním tahounem každé knížky je myšlenka, a tu pan spisovatel má. A nejednu. Pokud budu mít možnost přečíst si i další z děl Romana Kulicha, nezaváhám a ráda si doplním sbírku o další skvělý kousek. V knihovničce navíc vypadají opravdu luxusně. ;)


Od autora ve stejné edici vyšlo: Požierač (2014), Dr.Weiss (2015), Preklatie (2016), Krik nevinných (2017)
V roce 2017 vyšel také titul "Biela pani" inspirovaný skutečnými událostmi. Na rozdíl od ostatních děl autora, které vydalo nakladatelství MarenčinPT, o tuto se postaralo nakladatelství Brána.

Za poskytnutí knížky k recenzi moc moc moc děkuji Elizabeth - vedoucí skvělého projektu PSA. Jsem moc ráda, že jsem součástí týmu a těším se na každou novou knížku. :)


Vánoční rozbalovačka č.5 (Knižní klub + balíček ze Španělska)

22. ledna 2018 v 1:10 | Deni |  ROZBALOVAČKA

Když jsem si procházela články, které mám na blogu uložené v rozepsaných, našla jsem mezi nimi i nedokončenou rozbalovačku. Původně jsem ji chtěla zveřejnit ještě v prosinci, ale měl mi přicestovat ještě jeden knižní balíček zdaleka, tak jsem na něho čekala. A čekala. A čekalaaaa.. Už jsem se začínala bát, že se cestou kdesi zatoulal, nakonec však dorazil a já vám ho mohla nafotit. :) Než se k němu ale dostaneme, koukněme se spolu na ten z Knižního klubu...


Jde o pár knížek, které jsem si objednala někdy v listopadu. Mamča se jedné nemohla dočkat, tak balíček doma rozbalila, ještě než jsem stihla dojet z Trnavy do Čech. Naštěstí mi ale rozbalování nafotila, takže vám tu teď mám co ukázat. :)


Po odstranění nikdy nechybějící papírové vycpávky už na nás konečně vykouknou knížky. Vtipné na tom je, že jen co jsem odeslala objednávku na tyhle čtyři, vzpomněla jsem si na pár dalších, které "nutně potřebuju". Takže mi o pár dní později dorazil od Knižního klubu balíček číslo dva, ve kterém byly například Utěšitelky od Ruth Hallo. Jeho rozbalovačku ale bohužel nafocenou nemám.


Hlavním důvodem k objednávce byla Síla - závěrečný díl trilogie "Havraní kuhy" od severské spisovatelky Siri Pettersen. První dva díly (Ódinovo dítě a Plíseň) už mám přečtené, takže jsem se na závěr Hirčina příběhu opravdu těšila a objednala si ho hned po oficiálním vydání. Už jsem si stihla vytvořit i tématickou záložku, se kterou se mi bude číst ještě líp... ;)


Aby Síla necestovala v balíčku sama a nebála se, přihodila jsem k ní pár kámošek "spolucestovatelek". V Knižním klubu měli slevu na úvodní svazky fantasy série o Anitě Blake, tak jsem si hned objednala druhý díl Rozesmátá mrtvola. Tady se odlišuju od naprosté většiny čtenářů, kteří milují původní bílé obálky - já jsem fanouškem nových černých klišoidních přebalů. Líp zapadají do mojí upírské poličky. Momentálně mám první, druhý a osmnáctý díl, takže ještě 15 knížek zbývá. :D


K Dívce odvedle mě nalákala Rodaw z Knihánkova a její společné čtení. Bohužel jsem to nakonec prošvihla a knížku nestihla přečíst, ale nevadí mi to. Jsem si jistá, že si na ni někdy čas najdu. Film Americký zločin, který vypráví původní pravdivý příběh utýrané Sylvie, jsem viděla a o to víc mě Dívka odvedle zajímá.

No a nakonec přírůstek, který tolik zaujal moji mamku... Jde o hororový příběh Bába Motyka od Marka Hautaly, který bohužel nemám na samostatné fotce. Dodatečně doplním, až se ke knížce dostanu. Přestože hodně lidem z Databáze knih tohle dílko nesedlo, mamka byla spokojená. Ne úplně nadšená, ale ani zklamaná.

ANOTACE (z Knižního klubu):

Síla (Siri Pettersen) 3.díl
Temné finále trilogie Havraní kruhy přinese osudovou volbu. Představte si, že jste ikonou ve světě obávaných slepých. Symbolem, který jeho obyvatele spojuje v nenávisti a touze po pomstě. Jako dcera mrtvorozeného válečníka, jenž se vinou zrady svého bratra ocitl ve vyhnanství, máte jediný úkol - zahájit začátek konce. Hirka se připravuje na setkání s vládnoucím rodem studeného světa s pevně danou hierarchií, v němž se cení odvaha a pohrdá slabostí. Dívka neochotně přijímá svůj osud v naději, že svého přítele Rimeho udrží naživu a Ymslandu v bezpečí. Ale žízeň mrtvorozených po Síle je neuhasitelná a válka nevyhnutelná. Ke kterému světu se Hirka nakonec přikloní? Kam patří?

Rozesmátá mrtvola (Laurell K. Hamilton) 2.díl
Pověst mocné oživovatelky přivádí za Anitou lidi s nejpodivnějšími požadavky, ale někdy ani ona nic nezmůže bez oběti, která by byla příliš vysoká. Jenže vysvětlujte to arogantnímu milionáři, který si myslí, že si za peníze může koupit kohokoli - nebo beztrestně sáhnout k tvrdším přesvědčovacím metodám. Na Anitu však neplatí ani násilí, zvlášť když je společně s policií na stopě záhadné vraždící zombii, která terorizuje poklidné předměstí, a člověku, který ji stvořil. Co jsou pěsti a pistole proti moci, jež povolává mrtvé z hrobů a dokáže zabíjet i na dálku? Moci, jež ani samotné Anitě není tak docela cizí…

Dívka od vedle (Jack Ketchum)
Předměstí v New Jersey. Padesátá léta. Stinné ulice, zastřižené trávníky a útulné domy. Klidné místo, kde se dá příjemně vyrůstat. Pokud ovšem nejste šestnáctiletá Meg a její mladší sestra Susan a po smrti rodičů se o vás nestará vzdálená pološílená teta se třemi syny, kteří splní, co jí na očích vidí. Kontroverzní trýznivý horor, podle kterého byl v roce 2007 natočen stejnojmenný film. V našem vydání najdete kromě románu také obsáhlou předmluvu Stephena Kinga, doslov Jacka Ketchuma a dvě jeho bonusové povídky, plus rozhovor s Jackem Ketchumem a scénáristy filmu.

Bába Motyka (Marko Hautala)
Uhrančivý thriller s hororovou zápletkou od autora označovaného za finského Stephena Kinga. Po generace si mládež z jednoho zastrčeného předměstí na severu Finska předává hrůzostrašnou legendu o bábě Motyce. Má černý jazyk. Kdo o ní promluví, toho čeká smrt. Bába Motyka mu vyrve srdce z těla, zakope ho a nakonec sní. Je to jen historka, krutá tradice mezi místními dětmi? Proč ale z města mizí lidé beze stop? A co se vlastně děje v opuštěné vile na ostrově, kam nikdo nesmí? Sagal má tajemství, protože promluvila. Samuel hledá svou dávnou lásku Julii, která zmizela. Maisa chce najít odpovědi na otázky, co ji trápí už od dětství. Bába Motyka však nezná slitování…


Snad nikdy nemůže chybět balíček s recenzním výtiskem od nakladatelství Omega. Tentokrát v něm bude schovaná jen jedna knížka - přestože mě jich v recenzních konkurzech lákalo více, nakonec jsem se rozhodla jen pro tuto. Chci totiž první dočíst resty, kterým jsem neodolala minulé měsíce a až pak si žádat o další novinky. Čemu jsem to teda neodolala?


Tohle otvírání je fakt super. S některými zásilkami pořádně zápasím, s těmi od Omegy ale nikdy. Zatáhnout za špagátek a je to! :) Překvapivě ani pošta nemá problém doručit tyto balíčky nepoškozené, na rozdíl od jiných, mnohem více vrstvami obalených. Někdy mi připadá, že čím více pěnovýma kravinama je knížka obalená, tím víc ji pošťáci doničí...


Po otevření balíčku na nás zasvítí název knížky - ta elektrická modř na černém podkladu se prostě nedá přehlédnout. Jde o knížku TY vyber, kdo přežije od německého autora Stephana R. Meiera. Vybrala jsem si ji proto, že sci-fi popisující dystopický svět řízený technologiemi já prostě můžu a jakékoliv knížce na toto téma dám velmi ráda šanci, přestože jich už na trhu existuje dost. Já však ráda porovnávám a hledám lepší a lepší zpracování. To, že jde o oblíbené téma ještě neznamená, že mi nemůže přinést i něco nového, ne? Takže sem s ní! ;)

ANOTACE:

TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier)
Muž prchá hustým lesem ve snaze skrýt se před blížícími se drony. Objevení znamená smrt. Jeho jméno je Spark. Až donedávna byl spořádaným občanem dokonalého světa Eden, který je řízen inteligentním algoritmem TEĎ. Spark měl všechno: zdraví, pravidelný sex, jídlo a smysluplnou práci. Ale pak zjistil, co stojí za smrtí jeho otce. Jak nebezpečná může být všemohoucnost současného světa. A žena, kterou miluje, zmizela - a ve světě mimo Eden nepřežiješ ani den. Sparks se rozhodl bojovat. Za budoucnost světa a za lásku svého života.


A konečně jsme se dostali na konec dnešní (po)vánoční rozbalovačky a tudíž i k zlatému hřebu programu - slibovaný balíček ze Španělska, na který jsem se tolik týdnů načekala. Jste zvědaví, o jakou knížku jde? :)


Předně bych asi měla přiznat, že nejde o knížku pro mně, ale pro mamku. Poprosila jsem totiž tetu, která bydlí ve Španělsku (respektive v Katalánsku), aby se se mnou podílela na super ultra tajné vánoční misi a pořídila mamce mnou vybranou knížku ve španělštině. Mamča Španělsko zbožňuje, za tetou jezdí a snaží se učit i jazyk. Přesně proto mě napadlo, že by ocenila nějakou dějově jednoduchou knížku s jednoduchým slovníkem na procvičování...


... a co je jednoduššího, než knížka pro děti, že? Někteří už přes papírový sáček rozluští jméno autora a pochopí, o jakou knížku pravděpodobně půjde. Ty ostatní budu ještě chvilku nudit příhodou o mé snaze knížku sehnat.. :D Původně jsem se ji snažila objednat na španělském Amazonu, jenže tam bylo všechno španělsky! Když se mi konečně podařilo s překladačem popřekládat, na co mám kliknout, abych si knihu objednala, vyskočil mi nějaký strašně dlouhý dotazník s milionem povinných otázek. To už jsem vzdala a napsala radši tetě. Té se nápad zalíbil a hned letěla do knihkupectví...


... knížku koupila a poslala (přestože jiného "Santova elfa" by asi z ceny poštovného porazilo). Dokonce jsme dostaly i trasovací číslo, abychom balíček mohly na jeho cestě šmírovat. Jenže zhruba po týdnu se po dárečku slehla zem a nebyl k nalezení ani pomocí trasovacího čísla. Tak jsme čekaly.. a čekaly... a čekalyyy... Až konečně na začátku ledna knížka dorazila! Jupí. :D


A teď už ke knížce samotné. Původně jsem pro mamku chtěla "Ada Goth y el festival de Mortilunio", což je španělská verze dětské gotické pohádky, která se u nás v České republice vydává pod názvem "Ada a hrůzostrašná slavnost" (na Slovensku jako "Fantómová Ada a hrôzostrašná oslava"). Teď se ale pozorně koukněte na název knížky na fotce...


Ano... je trošku jiný, než ten španělský, i když na první pohled klame tělem. "L'Ada Goth i la Festa Mortífera" je katalánská verze. Pokud trošku sledujete dění ve světě, tak víte o nedávných událostech ve Španělsku. Katalánci se chtějí oddělit, Španělsko je nechce pustit. No a zřejmě i kvůli tomu se v katalánském knihkupectví, kam teta šla knížku shánět, nenacházela ani jediná verze ve španělštině. Nevadí, stejně mamka jezdí na prázdniny do Lleidy (Katalánska), tak má lepší se učit katalánsky, no ne? :D


ANOTACE:

L'Ada Goth i la Festa Mortífera (Chris Riddell) 2.díl
A la Mansió Esgarrifòtila han començat els preparatius per a la Festa de la Lluna Plena i la Gran Pastissada. Una colla de cuiners de renom arriba a la mansió per participar en el gran esdeveniment, i, com sempre, el controlador faunístic de la casa, en Malfaunat, comença a actuar de manera sospitosa. D'altra banda, la donzella de l'Ada, una óssa que viu reclosa en un armari, ha rebut una proposta de matrimoni. L'Ada està ben decidida a fer tot el possible perquè aquest amor veritable arribi a bon port. També s'ha proposat descobrir quina una en trama en Malfaunat. Enmig de tant d'enrenou, sembla que tothom, fins i tot el seu pare, s'ha oblidat del seu aniversari!

Nakonec (jako bonus) přidávám fotku své vlastní verze druhého dílu Ady Goth. Možná si ji pamatujete ještě z Rozbalovačky č.4, kde jsem vám ji ukazovala. V Knižním klubu měli tehdy výprodej posledních pár kusů Ady v angličtině a já neodolala. Tohle je tedy anglická verze "Goth Girl and the Fete Worse Than Death":



Jestli si někdy pořídím i českou a slovenskou verzi, tak poprosím mamču o půjčení té její a všechny verze vám společně nafotím do jednoho článku. Do té doby se mamka snad naučí katalánsky a svoji Adu si přečte. A já se snad dokopu zkusit ji v angličtině... :D Doteď jsem se k ní nedostala.

Určitě mi napište, jak se vám dnešní vyčerpávající rozbalovačka líbila a co říkáte na hromadění knížek v jiných jazykových verzích. Já se už teď můžu přiznat, že jsem od tety vyškemrala ještě jednu knížku v katalánštině, tu mi však kvůli většímu počtu stránek (tudíž dražšímu poštovnému) doveze radši osobně. O tom ale až někdy příště.. ;)

Další články


Kam dál