MIKI na letišti / v lese / na statku / a zloděj mrkví

14. ledna 2007 v 1:01 | DENI |  Moje tvorba

► MIKI na letišti:

Dovolte mi, abych se představila. Říkají mi Miki. Letos na jaře jsem potkala toho nejúžasnějšího kluka pod sluncem. Řekla bych, že ten příběh je hodně zajímavý, a proto vám ho chci povyprávět...

Šli jsme s mamkou na letiště přivítat tetu ze Španělska. Mamča si na poslední chvíli uvědomila, že zapomněla tetě koupit dárek na přivítanou. Vím, že mamce to vždy trvá, než si v obchodě něco vybere (obzvlášť, když ona věc existuje ve více barevných provedeních...) Proto jsem se začala po letišti procházet. Upoutal mě hlouček lidí. Vypadalo to, že se tam co nevidět něco semele! Opatrně jsem se připlížila a zjistila, že středem pozornosti je opravdu hezký kluk. Z úryvku hádky jsem pochopila, že můj nový idol je obviněn z pašování zvířat. Tomu nevěřím! Z jeho řeči mi připadalo, že zvířatům opravdu rozumí, má je rád - rozhodně mi nepřipadal jako někdo, kdo nacpe mládě krokodýla do plechovky od spreje! Navíc pořád tvrdil, že jde o omyl. Ovšem nebyl jediný, kdo se obhajoval. Vedle něj stáli ještě další dva mladíci. Jeden, Pavel Krček, dokonce brečel. Ten třetí, Pepa Lamka, mi připadal, že se snaží dělat až přehnaně nenápadným. Můj idol se jmenoval Matěj Dlouhý. Miki a Matěj - no nezní to pohádkově? To musí být osud!...

Celník chtěl od kluků pasy, protože hledali Josefa Kamlu. Ani jedno ze jmen mu však neodpovídalo. Muž byl neoblomný, chtěl odvést Matěje, jen proto, že mu nebyl sympatický.
"Nesnáším tyhlety mladé puberťáky! Jen problémy to dělá! Určitě je za tím on, protože dnešní mládež nemá nic lepšího na práci, než vyvádět lumpárny, fetovat a krást. Na policejní stanici se za nimi ani nestíhají zavírat dveře, kolik jich tam míváme."
Kolemstojící civilisti pokyvovali rozhořčeně hlavami a jedna tetička s růžově nabarvenými vlasy ála cukrová vata okamžitě přizvukovala: "Máte úplnou pravdu pane policisto! Ti dnešní výtržníci! To za našich časů nebývalo."
Už-už Matěje odváděli k policejnímu autu zaparkovanému nedaleko, to jsem však nemohla dovolit. Přemýšlela jsem, jak toho krasavce zachránit, když tu mi to došlo!
"Nechte toho chudáka, je nevinný! Vždyť hledáte tamtoho!," vykřikla jsem.
Lidé se začali usmívat, protože jak by taková holka mohla vyřešit tak zapeklitý případ? Jenže já se jen tak lehce odbýt nedala. Nejsem ve zvěrokruhu beranem jen tak, pro nic - za nic. Jsem umíněná a umím si prosadito svou.
"Je to úplně jednoduché, " dodala jsem sebejistě...

Celník Matěje s omluvou propustil, ten se na mne krásně usmál a poděkoval mi. A drtže se - požádal mne o telefonní číslo, prý bychom si mohli třeba někdy někam vyrazit. Byla jsem z toho tak na větvi, že když se vrátila máma s kyticí zářivě žlutých tulipánů, musela do mne lehce drcnout. Já si ji totiž vůbec nevšimla. :)

Kdo je odporný pašerák, jak ho Miki poznala ? (dozvíš se příště)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

► MIKI v lese:

Jednou v létě jsem se vydala za svým strýčkem. Strejda pracuje jako hajný. Se skupinkou přátel jsme mu pomáhali vysazovat nové stromky. Důvodem bylo několik požárů, které nedávno zachvátily okolí. Strážníci si mysleli, že za to mohou extrémní horka, která vznítila trávu. Avšak to byl omyl. Můj strejda odhalil pravý důvod - les někdo úmyslně podpálil!

Hrdě nám příběh povyprávěl:
"Při posledním požáru odchytili strážníci tři skupinky lidí. Zajímavé bylo, že všichni tvrdili, že jsou sběratelé. První skupinku tvořili dva postarší muži s prošedivělými vlasy. Údajně houbaři. Jejich tvrzení odpovídala i výbava, kterou u sebe měli: dvě kudličky a proutěný košík s nasbíranými houbami. Jeden držel v ruce dřevěnou paličku, o kterou se prý opíral při výstupu do kopců. Ve druhé skupince bylo několik mladíků v hojně propocených tričkách s lopatkami, kladívky a štětečky - prý sběratelé minerálů. Dva z nich měli potetovaná ramena a třetí měl dokonce v nose stříbrný kroužek. Na první pohled nevypadali jako mineralogové, ale v batůžcích si nesli hned několik vzorků šutrů. Sice vypadaly spíš jako nalámané kousky skály - nic extra, ale podle nich měly ohromnou cenu. Posledním podezřelým byl jediný muž. Měl tmavé vlasy, modré oči a mohlo mu být tak kolem třiceti. Říkal o sobě, že je entomolog (sběratel hmyzu). Ten měl u sebe starou děravou síťku a lupu..."

Můj chytrý strejda hned přišel na to, že někdo ze skupinky zadržených je žhářem. Když zavolal policii, v první moment mu strážníci odmítali uvěřit a byli rozčilení, že je volal kvůli jakýmsi paranoidním představám. Když však přišel s vysvětlením a názornou ukázkou, policisté zaváhali. Když pak prověřili jména účastníků, u jednoho z mužů jim v datábazi okamžitě vyskočilo, že jde o vícekrát trestaného recidivistu, jež má na svědomí nejeden velký požár. Nakonec se strejdovi museli omluvit a poděkovat za jeho bystrý úsudek. Dokonce mu chlapsky potřásli pravačkou.

A ty? Víš už to taky? Kdo byl žhářem? Jak se strejdovi podařilo případ vyřešit? (dozvíš se příště)

Odpověď k minulému příběhu: Pepa Lamka byla přesmyčka jména Josef Kamla. Viníkovi tedy nedalo moc práce si doklad zfalšovat. ;)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

MIKI na statku:

Nedávno jsem vám vyprávěla o mém neobvyklém seznámení s Matějem. Když jsem mu pomohla z průseru na letišti, požádal mě o telefonní číslo. Po pravdě, moc jsem nevěřila, že se ještě ozve. Přesto jsem doufala... Následující týden jsem se při každém zazvonění nadšeně vrhla k mobilu. Až po týdnu (kdy už jsem pomalu ztrácela naději) se na displeji zjevilo neznáme číslo a po přijetí hovoru jsem uslyšela známá sexy hlas. Držte se, on opravdu zavolal! Po několika procházkách a posezení v kavárně, mě dokonce pozval na víkend k jeho tetě. Původně jsem se styděla jim tam zavazet, ale nalákal mě na tetin venkovský statek se spoustou koní, dobytka, drůbeže a psem - prý tím nejlepším hlídačem pod sluncem. Moc jsem se těšila na výlet, ale hlavně na Matěje!

Na statek jsme dorazili pozdě odpoledne. Očekávala jsem, že tam bude frmol, ale právě naopak - nikde nikdo, jen pes Brok se líně povaloval u boudy. Hnědý kožich se mu leskl, jak na něj líně dopadaly sluneční paprsky. Ve vzduchu vířil prach. Na pastvinách kolem statku se na sluníčku vyhřívaly kobylky a kravičky, které ocasem odháněly otravné muchy. Na první pohled to tu na mě zapůsobilo pozitivním dojmem. Vešli jsme do domku a uviděli tetu, jak něco úporně hledá. Matěj nás vzájemně představil a teta se hned dala do vysvětlování, co to vlastně hledala.
"Ztratil se mi stříbrný sváteční podnos. To už je třetí zmizelá věc v tomto týdnu. Nejdříve se ztratily křišťálové skleničky, předevčírem perly po babičce a teď ještě tohle! Jediné, co jsem našla, je nějaký lístek s hromadou písmenek. Není můj, ale stejně ho nepřečtu a nijak mi nepomůže moje poklady najít!"
Podala lístek Matějovi.Ten ho chvíli zadumaně studoval. Sledovala jsem, jak se mu mezi obočím udělala roztomilá vráska a zjistila, že mu to sluší, i když je zamračený.
"Vypadá to jako nějaká šifra," konstatoval "a na záhady je tady specialistkou Miki."
S lišáckým úsměvem mi onen kousek papíru podal. Předmět dolyčný jsem si prohlédla. Na první pohled se zdálo, že text opravdu nedává smysl. Byl tam jen nějaký náhodný shluk písmenek povystřihovaný z novinového papíru. Každé písmenko mělo jiný tvar i barvu. Proč by si s tím někdo dával takovou práci, když by to nic neznamenalo? A z jakého důvodu by to tu pak nechal?















"Ale počkat!" vykřikla jsem. "Myslím, že jsem na to přišla..."

Po chvíli už ležely všechny ukradené věci na stolku. Že se jedná o vtípek zdejších dětí jsem poznala velice snadno. Když jsem totiž list otočila, přišla jsem na to, že to je oznámkovaná a dokonce i podepsaná písemka jistého žáka darebáka. Za tenhle povedený žertík je doma určitě čekali rodiče s pořádně nabroušenými výrazy v obličeji. Po tomhle se ti nezbedové jen tak ven nedostanou, za lumpárny dostali zaracha skoro na celé prázdniny. Tetu spíš zajímalo, jak obměkčil jejího "mistra hlídače". Lehce, podplatil ho buřtama! :D

Tak co, už víš, kde se skrýval poklad? (dozvíš se příště)

Odpověď k minulému příběhu: Žhářem byl sběratel hmyzu. Zapálil les lupou. Síťka byla nepoužitelná, měl ji s sebou jen jako výmluvu, aby se vyhnul podezření. :)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.

MIKI a zloděj mrkve:

Ahoj! Tak to jsem zase já - vaše Miki. A nesu vám můj nejnovější případ. Případ zloděje mrkví!
Blížilo se vysvědčení a já byla šíleně nervozní! Moc bych si přála mít dobré známky. Maminka, aby mi zvedla náladu, rozhodla se udělat můj oblíbený mrkvový koláč. Jenže jsme neměli dost mrkve, proto mě maminka poslala o patro níž, za důchodkyní paní Bobulkovou. Měla jsem starou babičku ráda, vždy mi kupovala čokoládu a stále se usmívala. Vesele jsem seběhla schody do čtvrtého patra a zaťukala na dveře. Musela jsem zaklepat ještě jednou, protože paní Bobulková spala. Když otevřela, mile se usmála a otázala se, co si přeji.
"Maminka chce péct mrkvový koláč a chybí jí pár mrkví, neměla by jste prosím na půjčení?"
Stařenka vesele přitakala a dodala: "Zrovna před pár dny mi synek donesl obrovský pytel mrkví ze svého políčka!"
A spěchala na balkon, kde pytel odložila. Tu však paní zakřičela a já vběhla do bytu. Rychle jsem skočila na balkon a tam nic krom babičky nebylo!
"Tady jsem ho položila!" řekla babička se slzami v očích.
Další zapeklitý případ! pomyslela jsem si v duchu a začala přemýšlet...

"Jsme ve 4. patře, nikdo z ulice by se sem -na balkon- nedostal, takže to musel být vlastník některého balkonu. V tomto domě má balkon 6 lidí. Na každém patře jeden. Já jsem z pátého patra a moje kamarádka Hanka z prvního patra jela na prodloužené prázdniny do Francie. Takže už nám zbývají jen tři rodiny: Valíkovi, Humrovi a Malí." Babička Bobulková dodala: "A museli to ukrást dnes, neboť včera tam mrkve ještě byly."

Jako první jsem zašla na návštěvu k Valíkovým. Paní Valíková mi otevřela v nádherných černých večerních šatech a řekla, že právě přišli z divadla. Dokonce mi ochotně ukázala i vstupenky. Vše jsem jí vysvětlila a ona mi řekla, že Humrovi jsou na jejich chatě a dala mi adresu. Druhými na řadě byli tedy Malí, ti sice žádné alibi neměli, ale z kuchyně jim krásně voněly povidlové buchty. Pořád jsem v tom neměla jasno, tak jsem se vydala na chatu za rodinou Humrových, která byla naštěstí vzdálena jen pár minut cesty. Domeček to byl moc pěkný. Lemovaný zralými višněmi, natřen na zářivě bílou, s králíkárnou za domem a pevnými lněnými pytli u ní. Humrovi mi vysvětlili, že byli na pikniku a dali mi i sklenici dobré pomerančové limonády. K babičce Bobulkové jsem se však vrátila zklamaná a s nepořízenou. Pověděla jsem ji o celém svém výslechu a tu mě něco napadlo!
"Už tuším, kdo je pachatelem!" zavýskla jsem nadšeně.

Běžela jsem, co mi nohy stačily, utíkala jsem zpět k Humrovic chajdě. Když jsem tam celá udýchaná konečně dorazila, bez zeptání začala rozvazovat pytle u králíků. V prvním bylo hnojivo, v druhém tak též, ale třetí... byl plný mrkve! Králíčci v klecích vzrušeně čenichali chundelatými čumáčky.
"Há! Případ je tedy vyřešen!" zařvala jsem tak nahlas, až rodinka z chaty vyděšeně vyběhla.
Nebylo třeba dlouho do nich rejdit, hned se ke všemu přiznali. Balkon opravdu přelezli a odnesli pytel s mrkvemi. Chtěli jimi krmit králíky, protože jich už mají moc a mrkev je moc drahá. Pytel jsem jim zabavila a vrátila se s ním k paní Bobulkové. Ta mi hrozně děkovala a dala hromadu mrkví na koláč. Já tedy spěchala zpátky domů a tam už na mě čekala maminka. Ptala se, kde jsem byla tak dlouho.
"No jo, mrkve jsou těžký!" řekla jsem tajemně a šla pomoct s přípravou těsta na koláč...

A co ty? Už jsi taky vyřešil/a záhadu? Jestli ne, musíš si počkat do příštího dílu... :p

Odpověď k minulému příběhu: Rébus je osmisměrka. Po vyškrtání všech zvířátek zůstanou jen písmenka, která dají dohromady slovo STÁJ. Tam se nacházely ukradené věci.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 denisa barisova denisa barisova | 29. ledna 2007 v 17:42 | Reagovat

deni je to skvele

2 Mončičák Mončičák | 23. února 2007 v 14:35 | Reagovat

Dena ma pravdu tyy pribehy jsou doopravdy fantastické jen tak dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama