MIKI na letišti / v lese / na statku / a zloděj mrkví

14. ledna 2007 v 1:01 | DENI |  Moje tvorba
MIKI NA LETIŠTI
Dovolte mi, abych se představila. Říkají mi Miki. Letos na jaře jsem potkala toho nejúžasnějšího kluka pod sluncem. Řekla bych, že ten příběh je hodně zajímavý, a proto vám ho chci povyprávět...
Šli jsme s mamkou na letiště přivítat tetu ze Španělska. Máma si na poslední chvíli uvědomila, že zapomněla tetě koupit dárek. Vím, že mamce to vždy trvá, než si vybere. Proto jsem se začala po letišti procházet. Upoutal mě hlouček lidí. Vypadalo to,že se tam něco semele! Opatrně jsem se připlížila,středem pozornosti byl totiž opravdu hezký kluk.Z úryvku hádky jsem pochopila, že můj idol je obviněn z pašování zvířat. Tomu nevěřím!Z jeho řeči mi připadalo, že zvířatům rozumí, má je rád-nepřipadal mi jako někdo, kdo nacpe mládě krokodýla do plechovky po spreji! Navíc pořád tvrdil, že jde o omyl. Ovšem nebyl jediný, kdo se obhajoval. Vedle něj stáli ještě další dva mladíci. Jeden, Pavel Krček, dokonce brečel. Ten třetí, Pepa Lamka, mi připadal,že se snaží dělat přehnaně nenápadným. Můj idol se jmenoval Matěj Dlouhý.
Celník chtěl od kluků pasy, protože hledali Josefa Kamlu. Ani jedno ze jmen mu však neodpovídalo. Muž byl neoblomný, chtěl odvést Matěje. To jsem však nemohla dovolit. A pak mi to došlo! ,,Vždyť je to tamten!" vykřikla jsem.
Lidé se začali usmívat, protože jak by taková holka mohla vyřešit tak zapeklitý případ? Jenže já se jen tak lehce odbýt nedala. ,,Je to úplně jednoduché " dodala jsem sebejistě.
….................................................................................................................
Celník Matěje s omluvou propustil, ten se na mne krásně usmál a poděkoval mi. A drtže se - požádal mne o telefonní číslo, prý bychom si mohli třeba někdy někam vyrazit. Byla jsem z toho tak na větvi, že když se vrátila máma i s kyticí tulipánů, musela do mne lehce drcnout. Já si ji totiž vůbec nevšimla. :)
Kdo je odporný pašerák,jak ho Miki poznala ? (dozvíš se příště)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
MIKI V LESE
Jednou v létě jsem se vydala za svým strýčkem. Strejda pracuje jako hajný. Se skupinkou přátel jsme mu pomáhali vysazovat nové stromky. Důvodem bylo několik požárů, které nedávno zachvátily okolí. Strážníci si mysleli, že za to mohou extrémní horka, která vznítila trávu. Avšak to byl omyl. Můj strejda odhalil pravý důvod - les někdo podpálil!
Hrdě nám příběh povyprávěl:
"Při posledním požáru odchytili strážníci tři skupinky lidí. Zajímavé bylo, že všichni tvrdili, že jsou sběratelé. První skupinku tvořili dva postarší muži s prošedivělými vlasy. Údajně houbaři. Jejich tvrzení odpovídala i výbava, kterou u sebe měli: dvě kudličky a košík s nasbíranými houbami. Ve druhé skupince bylo několik mladíků s lopatkami, kladívky a štětečky - prý sběratelé minerálů. Posledním podezřelým byl jediný muž. Měl tmavé vlasy, modré oči a mohlo mu být tak kolem třiceti. Říkal o sobě, že je entomolog (sběratel hmyzu). Ten měl u sebe síťku a lupu..."
Můj chytrý strejda hned přišel na to, že někdo ze skupinky zadržených je opravdu žhář. A ty? Víš už to taky?
Kdo byl žhářem? Jak se strejdovi podařilo případ vyřešit? (dozvíš se příště)

Odpověď k minulému příběhu: Pepa Lamka byla přesmyčka jména Josef Kamla. Viníkovi tedy nedalo moc práce si doklad zfalšovat. ;)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
MIKI NA STATKU
Nedávno jsem vám vyprávěla o mém neobvyklém seznámení s Matějem. Když jsem mu pomohla z průseru na letišti, požádal mě o telefonní číslo. Po pravdě, moc jsem nevěřila, že se ještě ozve. Ale držte se, on opravdu zavolal. Dokonce mě pozval na víkend k tetě, která má na venkově statek se spoustou koní, dobytka, drůbeže...a psem - prý tím nejlepším hlídačem pod sluncem. Moc jsem se těšila na výlet, ale hlavně na Matěje!
Na statek jsme dorazili pozdě odpoledne. Očekávala jsem,že tam bude frmol, ale právě naopak-nikde nikdo, jen pes se líně povaloval u boudy. Vešli jsme do domku a uviděli tetu, jak něco úporně hledá. Matěj nás vzájemně představil a teta se hned dala do vysvětlování,co to vlastně hledala: "Ztratil se mi stříbrný podnos. To už je třetí zmizelá věc v tomto týdnu.Nejdříve se ztratily křiťálové skleničky, předevčírem perly po babičce a teď ještě tohle. Jediné, co jsem našla, je tenhle lístek.Ale ten zas není můj.A stejně ho nepřečtu!"Podala lístek Matějovi.Ten ho chvíli zadumaně studoval. "Vypadá to jako nějaká šifra," konstatoval "a na záhady je tady specialistkou Miki." Lístek jsem si prohlédla. Zdálo se, že text opravdu nedával smysl. Byl tam jen nějaký náhodný shluk písmenek:
hádej hadači















"Ale počkat!" vykřikla jsem. "Myslím,že to mám." Po chvíli už ležely všechny ukradené věci na stolku. Že se jedná o vtípek zdejších dětí jsem poznala velice snadno. Když jsem totiž list otočila, přišla jsem na to, že to je oznámkovaná a dokonce i podepsaná písemka jistého žáka "darebáka". Spíš nás zajímalo, jak obměkčil našeho "mistra hlídače". Lehce, podplatil ho buřtama! :D
Tak co, už víš,kde se skrýval poklad? (dozvíš se příště)

Odpověď k minulému příběhu: Žhářem byl sběratel hmyzu. Zapálil les lupou. :)
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
MIKI a ZLODĚJ MRKVE
Ahoj! Tak to jsem zase já - vaše Miki. A nesu vám můj nejnovější případ. Případ zloděje mrkví!
Blížilo se vysvědčení a já byla šíleně nervozní! Moc bych si přála mít dobré známky. Maminka, aby mi zvedla náladu, rozhodla se udělat můj oblíbený mrkvový koláč. Jenže jsme neměli dost mrkve, proto mě maminka poslala o patro níž, za starou paní Bobulkovou. Měla jsem starou babičku ráda, vždy mi kupovala čokoládu a stále se usmívala. Vesele jsem seběhla schody do čtvrtého patra a zaťukala na dveře. Musela jsem zaťukat ještě jednou, protože paní Bobulková spala. Když otevřela, mile se usmála a otázala se, co si přeji. "Maminka chce péct mrkvový koláč a chybí jí pár mrkví, neměla by jste prosím na půjčení?" Stařenka vesele přitakala a dodala: "Zrovna před pár dny mi synek donesl obrovský pytel mrkví ze svého políčka!" A spěchala na balkon, kde pytel odložila. Tu však paní zakřičela a já vběhla do bytu. Rychle jsem skočila na balkon a tam nic krom babičky nebylo! "Tady jsem ho položila!" řekla babička se slzami v očích. Další zapeklitý případ! pomyslela jsem si v duchu a začala přemýšlet.
"Jsme ve 4. patře, nikdo z ulice by se sem -na balkon- nedostal, takže to musel být vlastník některého balkonu. V tomto domě má balkon 6 lidí. Na každém patře jeden. Já jsem z pátého patra a moje kamarádka Hanka z prvního patra jela na prodloužené prázdniny do Francie. Takže už nám zbývají jen tři rodiny: Valíkovi, Humrovi a Malí." Babička Bobulková dodala: "A museli to ukrást dnes, neboť včera tam mrkve ještě byly."
Jako první jsem zašla na návštěvu k Valíkovým. Paní Valíková mi otevřela v nádherných černých večerních šatech a řekla, že právě přišli z divadla. Dokonce mi ukázala i vstupenky. Vše jsem jí vysvětlila a ona mi řekla, že Humrovi jsou na jejich chatě a dala mi adresu. Druhými na řadě byli tedy Malí, ti sice žádné alibi neměli, ale z kuchyně jim krásně voněly povidlové buchty. Pořád jsem v tom neměla jasno, tak jsem se vydala na chatu za rodinou Humrových, která byla naštěstí vzdálena jen pár minut cesty. Domeček to byl moc pěkný. Lemovaný zralými višněmi, natřen na zářivě bílou, s králíkárnou za domem a pevnými lněnými pytli u ní. Humrovi mi vysvětlili, že byli na pikniku a dali mi i sklenici dobré pomerančové limonády. K babičce Bobulkové jsem se však vrátila zklamaná a s nepořízenou. Pověděla jsem ji o celém svém výslechu a tu mě něco napadlo! "Už tuším, kdo je pachatelem!" zavýskla jsem nadšeně...

Běžela jsem, co mi nohy stačily, utíkala jsem zpět k Humrovic chajdě. Když jsem tam celá udýchaná konečně dorazila, bez zeptání začala rozvazovat pytle u králíků. V prvním bylo hnojivo, v druhém tak též, ale třetí... byl plný mrkve! Králíčci v klecích vzrušeně čenichali jemnými čumáčky. "Případ je tedy vyřešen!" zařvala jsem tak nahlas, až rodinka z chaty vyděšeně vyběhla. Nebylo třeba dlouho do nich rejdit, hned se ke všemu přiznali. Balkon opravdu přelezli a odnesli pytel s mrkvemi. Chtěli jimi krmit králíky, protože jich už mají moc a mrkev je moc drahá. Pytel jsem jim zabavila a vrátila se s ním k paní Bobulkové. Ta mi hrozně děkovala a dala hromadu mrkví na koláč. Já tedy spěchala zpátky domů a tam už na mě čekala maminka. Ptala se, kde jsem byla tak dlouho. "No jo, mrkve jsou těžký!" řekla jsem tajemně a šla pomoct s přípravou těsta na koláč...
A co ty? Už jsi taky vyřešil/a záhadu? Jestli ne, musíš si počkat do příštího dílu... :p

Odpověď k minulému příběhu: Rébus je osmisměrka. Po vyškrtání všech zvířátek zůstanou jen písmenka, která dají dohromady STÁJ. Tam se nachází ukradené věci.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 denisa barisova denisa barisova | 29. ledna 2007 v 17:42 | Reagovat

deni je to skvele

2 Mončičák Mončičák | 23. února 2007 v 14:35 | Reagovat

Dena ma pravdu tyy pribehy jsou doopravdy fantastické jen tak dal

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama