Duben 2012

DÁT VOLNOST - Je to dar nebo sobectví?

15. dubna 2012 v 16:55 | DENI |  Články

DÁT VOLNOST - Dar nebo smrt?


Kdysi mi jedna spolužačka vyprávěla o svém morčátku. Její morče bylo nemocné, ale protože s ním nechtěla chodit k doktorovi a platit "velké" peníze za zdraví svého mazlíčka, tak mu prostě "dala volnost". Tito lidé mě opravdu dokáží naštvat! To, že pustí morče někam do lesa přece ještě neznamená, že mu dávají volnost! Řada zvířátek, díky tomu, že pochází z jiných biotopů, se o sebe nedokáže postarat a buď zahynou hlady, nebo jej nějaké dravé zvíře zahubí a sežere.

Štve mě sobeckost některých lidí - nejdříve se honí za pořízením mazlíčka, ale jakmile nastanou problémy, tak s ním rychle pryč! Lidé si prostě neuvědomují, že s pořízením zvířátka na sebe berou také určitou zodpovědnost, nejde přeci o nějakou hračku, kterou můžete kdykoliv hodit do popelnice! Je smutnou pravdou, že spousta lidí takto řeší problémy se zdravím zvířátek a vůbec je nezajímá, jak moc takto ubližují zvířátku, které je z útulného domečku vystrčeno do divoké přírody a ponecháno vlastnímu osudu, a už vůbec takové lidy nezajímá, jaké nedozírné následky může mít zavlečení určitého druhu zvířat do biotopu, kde nemají svého predátora, stačí připomenout zavlečení králíků do Austrálie. A tak v lesích končí spousta kočiček, pejsků, morčátek, křečků nebo pavouků, v potocích a záchodech pro změnu rybičky, ještěrky a hadi...

Napadá mě tedy otázka: "JE DAROVÁNÍ VOLNOSTI SKUTEČNĚ DAR, NEBO SPÍŠE ROZSUDEK SMRTI?"

Potkala jsem JEŽKA jak dál...

15. dubna 2012 v 16:29 | DENI |  Články

POTKALA JSEM JEŽKA, JAK DÁL...

Před pár lety, bylo to na podzim roku 2008, jsem potkala malého ježečka. Hrozně špatně dýchal a vypadal uboze. Bylo mi ho líto, ale tehdy jsem nevěděla, jak mu pomoci. Když jsem přišla domů, hned jsem sedla k počítači a hledala nějaké informace.....

V říjnu a listopadu poměrně často potkáváme na cestách malé ježky, kteří vypadají, že se bez naší pomoci neobejdou. Mnohdy je to pravda.

1) HMOTNOST K úspěšnému přezimování potřebuje ježeček dosáhnout hmotnosti 700g! Začátkem října je třeba pomáhat jen ježkům vážících méně než 200g, ke konci měsíce října pod 400g. Pokud si ježka donesete domů a zjistíte, že má dostatečnou hmotnost, VRAŤTE HO ZPĚT NA MÍSTO, KDE JSTE JEJ NAŠLI (ježek toto místo již zná a možná už zde má vybudovaný úkryt na zimu)!
Ježka zvážíme ihned a pak pravidelně po týdenních intervalech. Nejlepší je, když si hmotnost našeho ježka budeme zapisovat a tak snadno zjistíme, jak se mu daří. Zdravý a dobře krmený ježeček týdně přibere asi 50-70g.

2) PARAZITI Ježek má malou hmotnost, co dál? Může se stát, že je ježek poraněný, nebo nemocný... pokud je to tak, měli by jste s ním co nejdříve navštívit veterinární ordinaci. Skoro každý ježek má množství vnějších parazitů (blecha, klíště,...) na jejich odstranění můžete použít tyto výrobky:
*Biokill spray
*Frontline spray
*Arpalit 1% spray
Ježek může mít i vnitřní parazity. Zjistíte to prohlídkou jeho trusu. Vnitřní parazity zlikvidujete podáním odčervovacího prostředku, vybraného veterinářem.

3) BYDLENÍ Bednička musí být dost velká, aby se tam ježek vlezl, i když vyroste a přibere! Protože ne všichni lidé mají zahradu, kde by mohli ježkovi udělat výběh, myslím, že postačí i nějaká vhodná klec s plastovým dnem (aby se dobře čistila) a domečkem (musí být dost široký, aby se tam ježek mohl i otočit!), kde bude ježek spinkat. Dále budeme potřebovat dvě těžké, nejlépe kameninové misky, které ježek nepřevrhne. Do jedné dáme vodu a do druhé krmení. Klec můžeme vystlat třeba hoblinami a domeček novinovým papírem, ubrousky nebo kousky látky.

4) POTRAVA Potrava a voda se podává denně do misky a liší se podle váhy ježka.
►VÁHA DO 100g:
Krmíme přímo do tlamičky injekční stříkačkou bez jehly, nebo lahvičkou pro štěňata. Krmíme pomalu, aby se mládě nezahltlo, zpočátku každé 3 hodiny, a to i v noci! Ježka si při tom položíme na dlaň bříškem vzhůru, po nakrmení bříško a okolí řitního otvoru (zadeček) lehce promasírujeme. !!!Mládě musí být drženo v teple a v čistotě.!!!
- Potravu tvoří hustý odvar z rýže, vloček či krupice ředěný heřmánkovým čajem a neslazeným kondenzovaným mlékem Tatra v poměru 1 : 1. K tomu přidáme pár kapek vaječného žloutku a trochu medu.
- Vhodná je též dětská mléčná instantní rýžová kaše Milupa nebo Ballů, která je ke koupi v lékárně. Připravuje se dle návodu na obalu, jen ji musíme více naředit, nejlépe slabým fenyklovým čajem s trochou medu. Během 24 hodin má mládě přijmout množství potravy odpovídající 1/3 jeho váhy.
► VÁHA 100-150g:
Pití : čaj mírně slazený medem či Glukopurem (čaj může být slabý heřmánkový, fenyklový či dětský )
- K potravě podáváme rozvařené a propasírované ovesné vločky, rýže, krupice či rozmočený dietní suchar a naškrábané či mleté syrové hovězí či drůbeží maso (popř. vařené kuřecí krky či drůbky umleté i s drobnými kostmi a chrupavkou, vařená ryba).
- Přidáme trochu strouhané syrové mrkve a syrového žloutku, 1 až 2 kapky Spofavitu dětského sirupu. Výsledná směs by měla vypadat jako kaše. 2 až 3x týdně do ní zamícháme na špičku nože Roboran.
- Krmení zpestříme třeba strouhaným netučným sýrem, trochou smetany,
piškotem, měkkého kompotovaného ovoce (broskve, meruňky, ananas...) nebo tvarohu ochuceného medem.
- skvělá je dětská instantní bezmléčná rýžová kaše a v ní rozmixovaná část kočičí konzervy Whiskas, vitamíny pak nepřidáváme. Krmíme 3x denně, nejvíce večer. Celková denní dávka pro ježka by měla činit asi 6 dkg.

► VÁHA NAD 150g: Pití : od čaje postupně přecházíme na pitnou vodu.
- Potrava : rýže, vařené vlasové nudle,maso nakrájené na drobno (mělo by tvořit polovinu dávky), můžeme použít i kočičí, nebo psí konzervu. Přidávají se syrové ovesné vločky nebo burisony, krájený sýr, asi 3x týdně 1/4 vařeného vejce.
- Na zpestření krmení můžeme přidat třeba sušené kopřivy, kousky ovoce
(např. mandarinky, spařené hrozinky, banán, jablko, hrušku, broskev) kokos,hlávkový salát, kousek tvrdého rohlíku či chleba.
- Z vitamínů třeba Plastin na špičku nože, 1x denně do krmení.
- Maso by mělo být z části tvořeno rybami (syrové či vařené, bez kostí). K procvičení žvýkání můžeme přidat roztlučené, vařené drůbeží krky. Jako doplněk se hodí mouční červi ze zverimexu.
- Krmíme 2x denně. Celková denní dávka by měla činit asi 9 dkg.
- V případě průjmu podáme k pití silnější (tmavší) čaj, např. z dubové kůry. Do žrádla rozdrtíme trochu živočišného uhlí a dáme víc vařené mrkve a hovězího masa.

5) SPÁNEK, ZAZIMOVÁNÍ A PROBOUZENÍ Když bude náš ježek vážit přes 700g, přeneseme jeho klec na místo s teplotou +5°C, která NESMÍ klesnout pod bod mrazu. Domeček ježkovi pečlivě vystelemem, aby mu bylo hezky teplo. Stravujeme pouze suchým krmením (oříšky, suchý chleba, suchý rohlík, suchary, buráky, piškoty, ovesné vločky, burisony,...) Krmíme ježka do té doby, dokud krmení přijímá. Vodu mu dáváme STÁLE. Pokud se ježkovi nebude chtít usnout, můžeme mu dát trochu hovězího masa a pak ho asi na dvě hodiny dát na balkon. Když ježek bude chtít zazimovat a zahájit zimní spánek, ucpe vchod do domečku a nebude si brát potravu.
Ježek by se měl probudit koncem března, nebo začátkem dubna. Pokud se ježečkovi nebude chtít vstávat přeneseme jeho bydlení do tepla.
Po probuzení ježka převážíme, prohlédneme a necháme proběhnout. Zdravý ježek zimováním ztrácí asi 20% hmotnosti, které pak rychle nabere zpět. Zpočátku krmíme menšími dávkami, postupně přecházíme na denní dávku okolo 120g. Dávku Roboranu zvýšíme na 4x týdně, moučnými červy a žížalami pomalu učíme ježka na živou potravu.

6) SVOBODA Na konci dubna, nejlépe však v květnu, když bude hezké počasí, choďte s ježkem každou noc ven. Nechte ježka aby se trochu proběhnul a sledujte jeho chování. Pokud čmuchá a jako by hledal potravu, je vše v nejlepším pořádku. Dejte si pozor aby vám ježeček neutekl. Choďte s ježkem ven každou noc (alespoň na hodinku). Asi po týdnu vezměte ježka a jeho domeček a odneste je na místo, kde nechodí moc často lidé, kde je dostatek úkrytů a potravy. Domeček nějak hezky schovejte a ježka dejte do domečku, před domeček dejte ještě poslední várku krmení. Může se stát, že se ježkovi na vámi vybraném místě zalíbí a usídlí se zde, ale většinou si najde domov jinde.

Tak snad jsem vám lidé trochu pomohla. A pokud někde ježka najdete, už budete vědět, jak se o něj postarat!

zajímavé informace použity z: http://www.sweb.cz/veterina.havirov/ (úžasný web nejen o ježcích!)

Romain Rolland: PETR A LUCIE

5. dubna 2012 v 9:45 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

Romain Rolland


  • autor píše v předválečném, válečném a meziválečném odbobí
  • francouzský prozaik, romanopisec, dramatik, esejista, z duše přesvědčený pacifista, odpůrce fašismu, bojovník za světový mír autoři v tomto období píšou o válce (humor a satiru), nebo o nástupu fašismu a nacismu

- Dílo:

→Jan Kryštof (styl "román řeka" = rozsáhlý životopisný román)

→ Dobrý člověk ještě žije - humoristický román ze středověku

→ Petr a Lucie - novela, milostný příběh lásky na motivy Romea a Julie



Petr a Lucie


Celková charakteristika:

Strhující příběh tragické lásky, který je zasazen do těžkých dní Velkého pátku roku 1918, kdy došlo k bombardování Paříže. Zahynulo tehdy několik Rollandových přátel - mezi nimi i mladý malíř a jeho žena.

Vylíčení nelehkého života společnosti v těžkém období. Tichá vzpoura dvou mladých lidí, kteří se jen náhodou setkávají. Zobrazení morálního a společenského úpadku života lidí ve válečném období. Lidé se postupně válce oddávají a podléhají otupělosti.

Příběh je vystaven na kontrastu dvou základních rovin. První z nich tvoří válka, nesmyslné zabíjení , krutost, společenská skepse a deziluze , druhou pak vnitřní svět obou hrdinů, intimní scény citů a snů, morální čistota a nevinnost milenecké dvojice.

Jazyk:

Dílo je napsáno spisovným jazykem s pár přechodníky (a vrátiv se k domů ...), objevují se zde také symboly (V každé nové zatáčce hukot peřejí mohutněl - válka se jim přibližovala). Kniha je založená na kontrastech války/lásky, světa milenců/předtuše smrti.

Kniha je plná úvahových pasáží.


Postavy:

Petr Aubier - má v sobě velké protiklady - v jednu chvíli je šťastný, za chvíli nešťastný, raduje se a zároveň trpí, na jednu stranu se vzdává, ale na druhou se vzpouzí. Je velmi nervózní a vášnivý.
Lucie - klidná a optimistická, bere život takový, jaký je, vždyť mohl být i horší, nestará se o zítřek.



Děj novely:

Odehrává se během pouhých dvou měsíců v Paříži a trvá od středy 30. ledna osudného Velkého pátku 29. března 1918. Během náletu se osmnáctiletý Petr Aubier setkává v metru dívkou Lucii. Bombardování způsobí paniku a vlna lidských těl Petra s Lucii přimkla těsně k sobě. Petr, ačkoli dívku nikdy předtím neviděl, ji chytil za ruku. Lucie a Petr se mlčky k sobě tiskli, a aniž by to v té chvíli tušili, vznikalo mezi nimi pouto. O dvě stanice později Lucie vystoupila, aniž by se s Petrem blíže seznámila. Neustále na sebe mysleli.

Po delší době se potkali. Hluboká náklonnost, která vznikla již v těch několika málo chvílích v metru, se mohla projevit. Dokázali se vzájemně svěřit se svými starostmi a bolestmi, byli si blízcí. Petr, syn ze zámožné měšťanské rodiny, měl být za půl roku povolán do armády. Byl to mladý citlivý muž, který válku nenáviděl z celého srdce. Pociťoval nesmírnou hrůzu z krutosti, která válku doprovází. Lucie, dcera tovární dělnice (dělnice na výrobu střeliva), z existenčních důvodů nedostudovaná výtvarnice, se musí živit malováním kýčovitých obrázků na objednávku. Něžná láska, která v jejich srdcích vykvetla, dokázala všechny tíživé problémy vymazat z mysli. Žili svou bezmeznou láskou a svými romantickými sny. Ve velikonočním týdnu se měli zcela oddat jeden druhému. Zatím je však při velkopátečním varhanním koncertu v chrámu Saint-Gervais čekalo "zasnoubení na věčnost". Paříž úpěla pod sprškou bomb a byl zasažen i chrám, ve kterém se setkali. Těla milenců pohřbil mohutný padající pilíř.

Shakespearovské téma - láska hyne vinou třetí osoby

Datel versus Veverka, Pracant a Lenoch

4. dubna 2012 v 13:24 | DENI |  Články

DATEL versus VEVERKA

(kdo je větší borec?)

Vrcholí sezona žaludů a ptačí umělec přilétá k obrovské mozaice, aby přispěl dalším kouskem skládačky. Pečlivě vybírá místo pro upevnění žaludu do obrovského kmene stromu a jakmile jej upevní, ihned spěchá pro další. DATEL SBĚRAČ - tak se tomuto vytrvalci říká. Tento ptáček i se svou rodinou pracuje až do zimy na jednom jediném obrovském stromě. Vyťukává do kmene další a další dolíky pro další a další žaludy. Navíc každý žalud je jinak velký, najít místečko zrovna pro ten, může být těžká práce. Jakmile se žalud objeví v dolíku, datel do něj ještě párkrát klovne (je to jako se zaťukáváním hřebíku).

Na jednom stromě může být až 50000 žaludů! A mozaika není nikdy dokončena, hloubají se stále nové díry a nosí nové žaludy, navíc žalud se časem vysuší a zmenší se, proto ho datel musí přesunout do menší komůrky a znovu upevnit. Datli se po celou dobu stavění živí různými semínky, hmyzem a dokonce i mízou stromů. Když je sezona u konce, celé dílo je snězeno, aby další rok mohlo být vytvořeno znovu.

VEVERKY KAROLÍNSKÉ (které žijí ve Virginii) taky papají žaludy. Ale nejdůležitější jsou pro ně žaludy jako zásoba na zimu. Samozřejmě nic není snadné a v dubových lesích, kde veverky žijí rostou dva druhy žaludů: červený a bílý. Bílý vyklíčí hned po tom, co se dostane do půdy a žalud dubu červeného vydrží dva roky do vyklíčení. Oba žaludy mají téměř stejnou barvu (ten červený je o kapičku tmavší). Jenže veverky jsou barvoslepé, takže rozdíl mezi žaludy zrakem nepoznají. To co jim pomáhá odhalit bílý žalud od červeného, je jejich čich. Veverka proto bílý žalud hned spapá, ale narazí-li na červený, utíká ho honem zahrabat na zimu.

Občas se ale stane, že bílých žaludů je hromada, ale úroda dubů červených stojí za pendrek. Ale i tenhle problém dokáží veverky vyřešit... opatrně odkousnou špičku žaludu bílého (pod kterou se schovává nevyklíčené semínko) a teprve pak běží žalud zahrabat. Ukousnutím špičky mají jistotu, že žalud nevyklíčí a ony mají zásobu potravy na zimu.



Zajímavé informace použity z filmů BBC ŽIVOT SAVCŮ a ZAJÍMAVÝ SVĚT ZVÍŘAT-PTÁCI.

PRACANT a LENOCH

(co mají společného?)

Dvě na první pohled naprosto odlišná zvířátka. Nejen vzhledově, ale také povahově. PIŠŤUCHY jsou hlodavcovití tvorečkové malého vzrůstu. Jsou rychlé a hbité. Kdežto LENOCHOD je středně velké, podivné a líné zvířátko, které většinou jí nebo spí. Mají vůbec něco společného? Ale ano mají! Oba dva jsou býložravci a oba dva kvůli svému oblíbenému jídlu změnila svůj život. Jeden zlenivěl a druhý se stal velkým běžcem...

PIŠŤUCHA si jako mnoho jiných zvířátek tvoří zásoby na zimu. Ale aby přežila, musí si vytvořit stoh rostlin vysoký více než 1 metr! Je tu jeden malý problém: většina rostlin by pišťuše zvadla, proto tito chytří tvorečkové sbírají i jedovaté rostliny. Tyto jedy (alkaloidy) působí jako přrodní konzerační látka, listy proto vydrží čerstvé delší dobu. Pišťuchy hledají různé druhy rostlin, některé obsahují jen trošičku jedu - proto je může pišťucha spořádat dřív. Listy s vysokým množstvím toxinů jim zase vydrží čerstvé a šťavnaté až do konce zimy. Každá pišťucha absolvuje několik SET váprav za potravou denně (páni!)!!!

Malá zajímavost: název PIŠŤUCHA toto malé zvířátko dostalo proto, že když uvidí nebezpečí, začne vydávat vysoké pískavé zvuky.

LENOCHOD je pravý opak pišťuchy. Ať už jste fanouškem tohoto leocha nebo se ho štítíte, není na škodu si o něm něco zajímavého přečíst. A třeba vás mile překvapí. Lenochod je napůl slepý, napůl hluchý (chudák!) živočich, který se živí pouze listím. Listy jsou tuhé a nejsou moc výživné, proto musí lenochod hodně jíst, hodně spát a málo se hýbyt. Dolů téměř neslézá. Vlastně: jediný důvod aby slezl dolů je... (a teď se podržte!) když chce jít na záchod. Na záchod chodí jednou týdně a nikdo neví, proč kvůli tomu slézá ani proč chodí stále na stejné místo...

Proč dostal jméno LENOCHOD je asi všem jasné. :-)

Pokud se kvůli potravě mění i tato malá zvířátka ve velké pracanty či hrozivé lenochy, jak mění potrava nás, lidi? Stejně tak jako tato zvířátka se i někteří lidé kvůli potravě mění. Ať už vzhledově nebo i psychicky. Jen si dávejme pozor ať neskončíme jako ten lenochod...

Informace použity ze zajímavého filmu BBC ŽIVOT SAVCŮ.

Walter Scott: IVANHOE (romantismus)

4. dubna 2012 v 13:16 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

Walter Scott

(představitel romantismu)

Walter Scott se narodil v rodině edinburského advokáta. Měl se stát právníkem a již od šestnácti let jej otec připoutal k pernému učení ve své kanceláři. Dějiny pro něho neznamenaly pouze přehled králů, viděl v nich napínavý příběh skotského lidu. Stal se horlivým sběratelem skotských balad a lidových písní. Dík jeho zanícené a obětavé práci se uchoval Skotům celý poklad jejich lidové tvorby. Původní motivy začal Scott volně zpracovávat ve svých prvních výpravných básních. Scott využíval svých nepřeberných znalostí, které načerpal při studiu skotských dějin, a zkusil štěstí coby historický romanopisec.

Dílo:
Jezerní pana - vrchol básnické tvorby
Waverly - vypráví o skotském povstání proti anglickému královskému rodu v 18. století, dobyl autorovi obrovský úspěch.
Ivanhoe:

Svým dílem se stal Walter Scott v pravém slova smyslu zakladatelem historického románu. Nebyl sice první, kdo se v Anglii pokusil o umělecké ztvárnění minulosti, avšak okouzloval čtenáře jedinečným a vskutku novým uměním vyvolávat překvapivě věrohodnou atmosféru minulých dob. Jeho romány nebyly nekonečnými výčty suchých historických faktů, ale žili tu, dýchali, bojovali, smáli se a trpěli skuteční lidé.

IVANHOE:

Počet stran: 540 (Albatros), 576 (Levné knihy),...

Útvary jazyka: Knížní a archaická čeština ve vypravování. V přímé řeči francouzské a saské výrazy, pro vykreslení atmosféry a napětí mezi saskou tvrdou přímostí a vnucovanými francouzskými manýry.

Textové prostředky: Styl vyprávěcí střídá styl popisný a charakterizační. Dialogy. Řeč postav je přímá.

Námět: Z minulosti, příběh se odehrává v době anglického krále Richarda Lví Srdce a době a prostředí rytířských klání.

Téma: Nemá hlavní téma, jedná se o pospojování více dějových linií:
První dějovou linií je příchod Ivanhoa a krále Richarda zpět do vlasti a jejich účast na rytířském turnaji, což je spojeno i s důkladným popisem pravidel rytířských turnajů.
►Druhou je příběh Rebeky, jejího otce a jejich domu.
Třetí dějovou linkou je potom situace, kdy má být Rebeka upálena jako čarodějnice a kdy v Bois-Guilbertovi svádí vnitřní válku láska s rytířskou ctí a kariérou.
Vztah dějových linií: Řetězový, návaznost událostí.
Kompoziční plán: Jedná se o historický román.
Kompoziční postupy: Chronologický postup v celém vyprávění.

DĚJ:
Realizuje se v událostech.
Odehrává v Anglii ve 12. století. V zemi vládne král Richard Lví Srdce. Ten se však účastní Třetí křížové výpravy do Svaté země a správu země převzal jeho bratr Jan. Není však tak oblíbený, jako Richard. Rád by však svou moc udržel trvale a snaží se Richardův návrat co nejvíce pozdržet.

Šašek Wamba a pasák sviní Gurth, dva poddaní sasského šlechtice Cedrika, se vrací večer lesem domů. Setkají se s družinou Normanů, které dělá průvodce převor blízkého kláštera Aymer. Normané se ptají na cestu k Cedrikovu sídlu. Sluhové nejsou potěšeni tímto záměrem a proto jim poradí, aby se vydali opačným směrem. Po příchodu do hradu jsou nemile překvapeni, když uvidí Normany sedět u stolu. Ty zde dovedl neznámý poutník, jenž rovněž mířil na Cedrikovo sídlo. Cedrik Normany ze srdce nenávidí, přesto jim však nabízí jídlo a nechává je přenocovat na svém sídle, neboť mu tak velí anglosaská tradice. Členem družiny Normanů je i templářský rytíř Brian de Bois-Guilbert, který se právě vrací ze Svaté země. Ten, i když je pouze hostem, si začíná velmi všímat Cedrikovy schovanky lady Roweny, a až po důrazném napomenutí a odchodu této dámy se začíná znovu slušně chovat. Cedrik je značně rozzloben. Rád by totiž provdal Rowenu za svého přítele Athelstana, čímž by upevnil moc Anglosasů. Vždyť i svého syna Wilfreda z Ivanhoe vyhnal z domu, protože se do Roweny zamiloval. Hostem Cedrika je rovněž žid Izák. Jako žid se stává terčem posměchu Bois-Guilberta a protože je bohatý, usiluje templář o jeho peníze. Záchranou pro žida je tajemný poutník, který druhého dne vyvede žida z hradu ven. Ten svým bystrým okem zpozoruje, že poutník je převlečený rytíř. Není nevděčný a nabízí mu koně a brnění. Poté se oba rozloučí a vydají se svými směry.

Za několik dní pořádá ve městě Ashby princ Jan rytířské zápasy, jež mají pozvednout jeho oblíbenost u prostého obyvatelstva. První den se má utkat jeho pět rytířů s kýmkoli, kdo se odváží je vyzvat na souboj. Mezi rytíři prince Jana je i Bois-Guilbert, dále jsou zde princovi přátelé Malvoisin a Front-de-Boeuf. Vyzyvatelé jsou vždy jasně poraženi a diváci v tribunách, mezi nimiž je i Cedrik s Rowenou, dále také žid Izák se svou dcerou Rebekou, se začínají nudit. Náhle však do kolbiště přijíždí neznámý rytíř. Na štítu má nápis VYDĚDĚNÝ a jako soupeře si volí toho nejtěžšího - Bois-Guilberta. Boj mezi nimi je napínavý, diváci poznávají, že se jedná o rovnocenné soupeře. Nakonec však vyhrává Vyděděný rytíř a stává se vítězem prvního dne, a tudíž musí rozhodnout o královně lásky a krásy. Zvolí Rowenu. Princ Jan jej vyzve, aby odhalil svou tvář. Ten odmítá a přeje si zůstat nikým nepoznán.

Dalšího dne se koná druhá část turnaje, velká bitva mezi všemi rytíři. Proti sobě nastupují dvě skupiny, čítající asi 50 mužů. Jedna je vedena templářem a druhá Vyděděným rytířem. Když už vypadá, že Vyděděný rytíř bude poražen, přispěchá mu na pomoc nová tajemná osoba - Černý rytíř. Ten se podle soudu prince Jana má stát vítězem druhého dne. Není však nikde k nalezení a tak se vítězem znovu stává Vyděděný rytíř. Ten je však těžce raněn a padá u Roweniných nohou do bezvědomí. Jeho totožnost je prozrazena. Je to Ivanhoe. Cedrik se o raněného Ivanhoa odmítá starat a péči o něj přebírá Židova dcera Rebeka. Ta má, stejně jako mnoho židovských dívek té doby, velké znalosti v oblasti medicíny. Spolu s otcem nakládají raněného Ivanhoa na nosítka a vydávají se s ním na cestu. Při převozu raněného zastihne Žida noc a všichni najatí služebníci utečou. Náhodou jede kolem Sas Cedrik se svou družinou. Izák s Rebekou se uchýlí pod jeho ochranu. Náhle jsou však všichni přepadeni Mauricem de Braceym. Ten je převáží do hradu rytíře Reginalda Front-de-Boeufa. Šašku Wambovi se však podaří uprchnout a společně s Gurthem se vydají hledat pomoc. Tu najdou v Lockslyovi, zbojníkovi ze Sherwoodského lesa. S pomocí jeho lidí obklíčí hrad. Přidává se k nim i Černý rytíř. De Bracy se zatím v hradě snaží získat srdce lady Roweny. Templář, který se nemůže nezúčastnit žádné lotroviny zase dělá návrhy Rebece. Zatímco se templář a de Bracy zdržují s dámami, mučí majitel hradu, Front-de-Boeuf, ve sklepení žida Izáka, aby z něj dostal všechny jeho peníze. Ve věži hradu je však také zavřena Ulrika, poslední potomek původních sasských majitelů hradu. Ta se setkává se zajatým Cedrikem a chce mu dokázat, že nenávidí Normany, protože vyvraždili její rodinu a zmocnili se hradu. Proto zapaluje hrad a v jeho plamech sama umírá. Je rozpoutána bitva mezi dobyvateli hradu a jeho osadníky. Po úspěšné zteči je hrad dobyt. Černý rytíř vynáší z hradu Ivanhoea. Front de Bouf je smrtelně raněn a z hořícího hradu, se již živ nedostane. Maurice de Bracy je zajat. Mezitím se vydá Černý rytíř spolu s Šaškem Wambou na cestu, během níž jsou přepadeni kancléřem prince Jana - Waldemarem Fitzursem. Toho zabijí na pomoc přivolaní Locksleyho lidé a Černý rytíř se jim dává konečně poznat. Je Richard Lví Srdce, pravý král Anglie.

Jediný, komu se z hradu podaří uniknout, je templář. Při svém úniku unáší Rebeku, a prchá s ní do kláštera v Templestowe, které si za své sídlo zvolili templáři. I když templáři mají zakázáno žít s ženami, navíc Rebeka je židovka a pro křesťany je nemožné žít s lidmi tohoto vyznání, Bois-Guilbert se neobává, že by mu za porušení předpisu hrozil trest. Sám totiž patřil mezi důležité templářské bojovníky. Ve Svaté zemi skolil tři sta Saracénů a to se jen tak každému nepovedlo. Po příjezdu do kláštera jej však čeká nemilé překvapení. V klášteře se v té době nachází velmistr Lucas de Beaumanoir. Tento muž se ještě snaží o nápravu zkažených mravů příslušníků řádu. Když zjišťuje, že se v klášteře nachází židovka, zajme ji. Protože však nechce ztratit významného rytíře, snaží se všechnu vinu shodit na Rebeku. Uspořádá nad ní soud pro čarodějnictví, díky kterému měla poblouznit templáře. Bois-Guilbert ji přesvědčuje, aby s ním uprchla do Svaté země. Rebeka odmítá, přestože je odsouzena k smrti. Zůstává jí však poslední naděje. Tou je rytířský souboj mezi Bois-Guilbertem a rytířem, který by byl ochoten hájit její čest. Ten se však musí dostavit na souboj do tří dnů. Rebeka proto píše vzkaz Ivanhoovi. Ten, i když není ještě zcela zdráv, se vydává neprodleně do kláštera. V souboji vítězí a Brian de Bois-Guilbert padá mrtev k zemi. Do kláštera přijíždí král Richard Lví Srdce. Ten se ujímá znovu vlády nad Anglií a usmiřuje se s bratrem Janem. Rovněž Ivanhoe se usmiřuje se svým otcem Cedrikem. Athelstane se vzdává nároku na Rowenu a tak se může konat svatba Roweny s Ivanhoem.

Postavy: Charakteristika postav přímo (konstatováním) i nepřímo (samotným jednáním).
Ivanhoe - Není hlavní postavou, ve větší míře se objevuje jen na začátku a na konci, příliš jednobarevný, jeho charakter není nijak zvlášť rozvinut.
Sas Cedrik - Zastánce starých, dobrých časů, tvrdý, zásadový a nesmlouvavý muž řídící se ještě před rytířskými severskými zásadami cti.
lady Rowena - Urozená žena, pravá katolička a Ivanhoeova manželka, povahově podobná svému muži.
Athelstane - Muž, který si měl vzít Rowenu. Nakonec se vzdá nároku na její ruku.
Izák - Rebečin židovský otec.
Rebeka - Židovka a přírodní léčitelka, přestože cítí, jak jsou na tom židé špatně, sama s tím nechce nic dělat a také přijímá tyto dogmata za své - odmítá Bois-Guilberta kvůli jeho křesťanské víře.
Locksley
Brian de Bois-Guilbert - Zajímavá postava, křižák a válečný veterán, s divokým srdcem plným tužeb a neklidu, který jako pravý hrdina romantického románu cítí lásku, která nemůže být opětována a to hlavně z důvodů společenských norem.
velmistr templářů Lucas de Beaumanoir
Richard Lví Srdce - Anglický král, pravý romantický válečník, divoký, svobodný a nespoutaný panovník.
Maurice de Bracy
Reginald Front-de-Boeuf
šašek Wamba
pasáček Gurth

Prostředí: Skutečné, místně určité. Jihoanglická chladná vřesoviště, temné lesy nebo bytelné hrady.

Vnitřní výstavba děje:
►Expozice - Představení postav a kraje.
►Kolize - Přichází při střetu křesťanství s rozumem, při střetu Sasů s Francouzi.
►Krize - Bezradnost Bois-Guilberta, odsouzení Rebeky k upálení. (Děj však není jako celek ani retardován, ani gradován, k obojímu dochází jen lokálně.)
►Závěr - Šťastný pro Ivanhoa a Rowenu, rezignací pro Rebeku, která ač milovala Ivanhoa, musela odcestovat ze země.

______________________________________________________________________

Poznámka: Tento článek NENÍ knižní recenze, tudíž jde o objektivní výklad obsahu knihy obsahující spoilery i podrobný popis postav. Slouží pouze jako pomocný výukový materiál k ústní zkoušce z maturity z českého jazyka. Zpracovala jsem ho já pro vlastní potřebu dle mých dojmů z přečtené knížky, proto jestli Vám tam něco chybí, nebojte se si to doplnit... ;)

Jak na EXCEL (Procenta, absolutní odkaz, když,...)

4. dubna 2012 v 12:09 | DENI |  Návody

VÝPOČET PROCENTUÁLNÍHO PODÍLU:

obecně vzorec: " = menší / větší * 100 "

Postup:
  • 1. levým klikátkem klik do buňky, kde má být výpočet
  • 2. vepíšu " = "
  • 3. klik do buňky s menší hodnotou
  • 4. na klávesnici zmáčknu " / "
  • 5. klik do buňky s větší hodnotou
  • 6. na klávesnici zmáčknu klávesu " * "
  • 7. vepíšu " 100 "
  • 8. zmáčknu " enter "
PROCENTNÍ PODÍL


Pokud chci, aby se určitá hodnota opakovala ve více buňkách, použiji vzorec pro absolutní odkaz:

vzorec obecně: " = menší hodnota / větší hodnota F4 * 100 "


Postup:
  • 1. klik do buňky, kde má být výpočet
  • 2. vepíšu " = "
  • 3. klik do buňky s menší hodnotou
  • 4. vepíšu " / "
  • 5. klik na buňku s hodnotou, která se bude opakovat i v ostatních buňkách
  • 6. zmáčknu klávesu " F4 "
  • 7. zmáčknu klávesu " * "
  • 8. vepíšu " 100 "
  • 9. zmáčknu " enter "

ABSOLUTNÍ ODKAZ:

- tzn. stačí vytvořit vzorec pro jednu buňku a pak jen za držení levého tlačítka táhnout myší a výpočty se dělají automaticky ve všech označených buňkách

př. potřebuju počítat DPH 20% → nejdříve si buňku s hodnotou "procent"

Postup:
1. do buňky vepíšu" 20%"
2. → kliknu pravým tlačítkem myši → z nabídky vyberu "formát buněk"
3. → v otevřeném okně zůstanu na kartě "číslo" a zvolím možnost "procenta"
nezapomenu odsouhlasit kliknutím na OK


------------------------------------------------------------

teď vytvořím vzorec:
1. kliknu do buňky, kde má být výpočet
2. →vepíšu " = "
3. → levým tlačítkem myši kliknu do buňky, kde je cena bez DPH
4. → vepíšu " * "
5. →levým tlačítkem myši kliknu do buňky s "procentem "
6. zmáčknu klávesu "enter"


nyní za držení levého tlačítka myší táhnu a označuji buňky pod buňkou s výpočtem DPH

* pokud se v některé buňce objeví " ###" stačí jen buňku roztáhnout


PODMÍNĚNÉ FORMÁTOVÁNÍ:

= barevně zvýrazněné buňky, obsahující stejné slovo

Postup:
  • 1. klik v nástrojové liště na ikonku " podmíněné formátování"
  • 2. klik na " zvýraznit pravidla buněk "
  • 3. klik na " text, který obsahuje "
  • 4. v nově otevřeném okně vepíšu do políčka " přeplatek" a zvolím si barevný odstín
  • 5. klik na "OK"
  • 6. kroky 1. - 3. opakuji, ale nyní vepíšu do políčka " nedoplatek " a zvolím si JINÝ barevný odstín



FUNKCE "když":

- funkci vyvolám:
1. kliknutím na políčko "fx " v nástrojové liště
2. v otevřeném okně vyberu kategorii " logické "
3. zvolím funkci " když "

FUNKCE KDYZ1


- vytvoření funkce: "PŘEPLATEK, NEDOPLATEK, VYROVNÁNO"
- kliknu do buňky, kde bude výsledek a provedu kroky " 1. - 3. "
- políčko "podmínka " :
4. klik do buňky s hodnotou
5. vepíšu znak " > " → postup vepsání znaku: zmáčknu společně klávesy " Alt Gr " a " > "
6. vepíšu " 0 "
- políčko " ano " :
7. vepíšu " přeplatek "
- vytvoření třetí podmínky:
8. levým klikátkem klik do políčka " ne "
9. klik na bílé políčko vlevo od " fx "
TUNKCE KDYZ2
10. v nově otevřeném okně vepíšu:
- políčko " podmínka " →opakuju krok 4., vepíšu znak " < ", vepíšu " 0 "
- políčko " ano " → vepíšu " nedoplatek"
- políčko " ne " → vepíšu " vyrovnáno"
11. kliknu na " OK"

FUNKCE KDYZ3


To je prozatím konec návodu. Snad jsem vám trošku pomohla. :)

G. Orwel: FARMA ZVÍŘAT (totalitní literatura)

3. dubna 2012 v 23:37 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

George Orwell (1903-1950)

představitel totalitní literatury

Britský novinář, esejista, spisovatel. Nějakou dobu žil jako tulák v těch nejchudších vrstvách v Paříži a Londýně. Intenzivní politické a sociální vření, které smýká Evropou, ho vtahuje, a tak se stává Georgem Orwellem, vášnivým socialistou, odpůrcem fašismu a zastáncem rovnosti. Těsně po válce napsal dva romány, které popisují, kam až by režim mohl zajít.

Dílo:
→ Farářova dcera
→ 1984 - román ve stylu sci-fi, vyšel roku 1948
→ Farma zvířat - román ukazující formou bajky vztahy mezi lidmi

FARMA ZVÍŘAT

Celková charakteristika:
Román Farma zvířat je napsán formou bajky a vychází z Bible z Ježíšova podobenství. Svou podstatou předpověděl události pár let dopředu. Orwell s naprostou přesností popsal komunismus - systém, kde jsou si zprvu všichni rovni, ale postupně je většina rovných ovládána několika ještě "rovnějšími", což má za následek vývoj až k totalitarismu. Farma je zde jakýmsi symbolem pro stát. Nejdříve jediné místo, kde je člověk svobodný, kde pomalu se stává vězením.

Původně dobrá myšlenka se promění ve zlo páchané na nebohých zvířatech, která nejsou schopna se svými zkušenostmi a dovednostmi se sama bránit. Slepě následující své vůdce a poslouchají je na slovo.

Jazyk: Bajka neobvyklého rozsahu - slabší knihy; barvité popisy, přiléhavé výrazy, hojný výskyt přímé řeči, bez archaismů a zastaralých slov.

Postavy:
Napoleon - (Stalin) prase, nejchytřejší, ale nejmazanější, podvodník, zrádce, pokrytec, prospěchář, vůdce - začne zavádět totalitní praktiky
Kuliš - (Trockij) chytré prase, čestný, má dobré nápady
pan Jones - původní majitel farmy, alkoholik
Boxer - kůň, největší dříč, idealista, čestný, pracovitý
Pištík - prase, pravá ruka Napoleona, lhář
Major - (Lenin) inteligentní kanec, má hodně proslovů a zvířata zfanatizuje
Molina - klisna, ráda se parádí mašlemi
Benjamin - osel, tichý, klidný, velice inteligentní
Mojžíš - havran
Lupina - statná, mateřsky vyhlížející klisna středního věku

DĚJ:
Celý děj se odehrává na anglické farmě. Zpočátku je to úplně normální farma, ale zvířata, která na ní žijí, se shodnou na tom, že se nenechají ovládat majitelem panem Jonesem. Starý kanec Mojžíš naučí své přátele píseň "Zvířata Anglie" a tím položí základy tzv. animalismu. Hlavními znaky je nepřátelství ke člověku a naopak láska ke zvířatům. Mojžíš připraví půdu pro revoluci, ve které dojde k vyhnání pana farmy Jonese a převzetí moci zvířaty. Je sepsáno sedmero přikázání a každé zvíře je povinno je dodržovat v zájmu svém a společnosti. Spravováním farmy se pověří sama prasata. Zprvu farma opravdu dobře prosperuje. Díky tomu si zvířata nepovšimnou, že podmínky pro život se nezměnily a příděl jídla se ani o píď nezvýšil.

Postupně dochází k upravování sedmera ve prospěch prasat(Všechna zvířata jsou si rovna - ale některá jsou si rovnější). Při jakékoliv snaze proti něčemu protestovat, je jim vše odůvodněno pomocí inteligentních argumentů, kterým údajně oni nemohou rozumět, jelikož jsou hloupá a nevzdělaná. Všechno, co se jim zdá špatné, je pro jejich život vlastně nejlepší.

Když se nakonec prasata nastěhují do Jonesova domu, kde si užívají luxusu, poruší tím několik pravidel najednou. Dokonce pozvou na večeři několik lidských farmářů ze sousedství. Při pohledu do oken zvířata nepoznávají rozdíl mezi člověkem a prasetem. Uvědomují si, jak byla využívána.


Znaky:
  • alegorie, rysy bajky a pohádky
  • kritika komunismu
  • narážka na Lenina (elektrifikace)
Zvířecí společnost podléhá vlivu jedinců, kteří s ní manipulují - paralela s totalitními režimy. "Diktatura" člověka nahrazena společností, kde "všechna zvířata jsou si rovna", nakonec se ale uplatnilo dokončení "ale některá jsou si rovnější"; oslovení "vůdce", "soudruhu", "soudružko"; veřejné popravy za "zradu" či nesmyslné prohřešky,

Motivy:
Totalismus - obrazově ukázán na zvířatech, něco jako bajka
Píseň Zvířata Anglie - něco jako teď je hymna
Sedm přikázání - zákony...
Farma zvířat - nový název Panské farmy po vyhnání majitele pana Jonesa


Citát:Člověk je jediný tvor, který konzumuje aniž by produkoval.

Zajímavost:Odtud pochází české přísloví "žije si jak prase v žitě"

______________________________________________________________________

Poznámka: Tento článek NENÍ knižní recenze, tudíž jde o objektivní výklad obsahu knihy obsahující spoilery i podrobný popis postav. Slouží pouze jako pomocný výukový materiál k ústní zkoušce z maturity z českého jazyka. Zpracovala jsem ho já pro vlastní potřebu dle mých dojmů z přečtené knížky, proto jestli Vám tam něco chybí, nebojte se si to doplnit... ;)






K. J. Erben: KYTICE (romantismus)

3. dubna 2012 v 23:32 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

KAREL JAROMÍR ERBEN (1811-1870)

představitel českého obrozeneckého romantismu

Český básník a historik, první archivář města Prahy. Narodil se v Miletíně (Podkrkonoší). Pocházel z dvojčat, ale jeho bratra Jana bohužel postihl stejný osud jako oba starší bratry a brzy zemřel. Karel měl od malička velký cit pro hudbu, ke vzdělání a učenosti jej vedli dědeček a strýc z matčiny strany. Díky faráři se Karel dostal na gymnázium do Hradce Králové, po absolvování gymnázia přešel na práva do Prahy. V Praze se seznámil s F. Palackým, který mu pomohl získat místo archiváře. Dlouhá léta pracoval bez nároku na mzdu, zdrojem obživy se opět staly, jako při studiích, soukromé hodiny hudby. I v této situaci se Karel rozhodl pro svatbu s Betynkou, která mu později porodila dvě dcery. Roku 1837 se stal praktikantem u hrdelního soudu při pražském magistrátu. 21. listopadu 1870 pak zemřel na tuberkulózu, tři dny po smrti byl Erben zvolen čestným členem Jihoslovanské akademie věd a umění v Záhřebu.
Cestoval po českém venkově, zachycoval původní vyprávění, písně a říkadla. Zároveň sám psal poezii ovlivněnou lidovými bájemi. V pohádkách byl ovlivněn německými romantiky bratry Grimmovými (Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda vševěda, Červená karkulka). Mnohá lidová vyprávění nepřímo vyjadřují přesvědčení o nevyhnutelnosti osudu - pokud se má něco stát, stane se to bez ohledu na vůli člověka. Podobné myšlenky nacházíme i v Erbenových textech, zejména v těch, které zpracovávají náměty z doby předkřesťanské; teprve křesťanství s sebou přineslo - kromě víry v jediného boha - možnost odčinit chybu či provinění pokáním.

Dílo:
Prostonárodní písně a česká říkadla
České pohádky
Zlatovláska
Tulák
Kytice z pověstí národních

Kytice z pověstí národních

Žánr: balada
Námět: Z lidových pověstí
Útvary jazyka: použití tehdejší češtiny, dnes již archaická a knižní
Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: výrazný rým, zvukomalba pro vyvolání pocitu zvuku (vodník), epitetony = básnický přívlastek (především konstans), přirovnávání, metafory, personifikace
Rým: pravidelný
Motivy: Vztahy mezi lidmi, vztah matky a dítěte (především matky a dcery), vina a trest, boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, osudovost, nevyhnutelný a neúměrně vysoký trest, objevuje se forma lidové balady, pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně), legenda (Záhořovo lože)
Postavy: Pro Erbena typické ženské postavy, podstatný je vztah matky a dcery. Žena je matkou i dcerou, motiv mateřské lásky. Osud přijímají smířlivě.
Prostředí: Neskutečné, místně neurčité, vychází z lidových pověstí. Stručný popis (verš)
Kompozice:
- jedná se o sbírku 13 balad → v prvním vydání jich ale bylo jen 12, báseň "Lilie" byla přidána až v druhém vydání. Lyricko-epické balady z lidových pověstí, ve kterých je každý prohřešek potrestán
- Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně
- celá sbírka je uspořádá systémem, kde vždy první a poslední (druhá a předposlední atd.) balada mají stejný námět (jsou zrcadlovým odrazem)

DĚJ:
  • Kytice - Věštkyně: navazují na lidovou poezii, aktualizují staré pověsti
→Kytice: Dětem umřela matka a jsou z toho dost smutné a každý den ji hledají. Mamince jich bylo líto a proto se převtělila do malých kvítku u jejího hrobu. Děti kvítky nazvaly mateřídouška. Báseň spíše lyricky orientovaná, neurčitá, matka = symbol vlasti, symbol mateřídoušky na hrobě = mateřský dech = útěcha pro děti; báseň ukazuje krásu jazyka a vlasti jak hrou s tvorbou slov (mateřídouška), tak alegorií, která přirovnává vlast k matce.
→ Věštkyně:V této básní se dozvídáme o věštkyni Libuši, která přínáší národu lepší časy. Tato báseň je čistě vlastenecká - víra v lepší budoucnost.
  • Poklad - Dceřina kletba: porušení etického vztahu matka & dítě, motiv mateřské viny
→ Poklad: Epická balada těžící z křesťanských pověstí; žena jde na Velký pátek lesem a spatří skálu plnou zlata, všechen ten třpyt ji omámí mysl, a protože už neunese dítě, nechá ho tam a vezme místo něj zlato. Když se vrátí, vchod do jeskyně už zmizel. Po roce se vrátí na místo, kde byl vchod do jeskyně, ten je zas otevřený, ale jí už zajímá jen její dítě, které je jako zázrakem živé a zdravé. Vezme dítě do náruče a utíká domů. Největším pokladem pro ženu je její dítě → skrytý význam upozorňující, jak rychle můžeme zapomenout na to, co je opravdu důležité a že když si později uvědomíme pravé hodnoty, může už být pozdě.
→ Dceřina kletba: Dcera spáchala zločin, zabila své novorozené dítě, ale má tak velké výčitky svědomí, že se chystá spáchat sebevraždu oběšením. Viní otce dítěte, že ji zradil, ale viní také svoji matku, že byla na ni málo přísná. Po matčiné otázce: "A co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce a draze tě chovala?", dcera matku prokleje.
  • Svatební košile - Vrba: vztah mrtvých a živých, víra v pověry
→ Svatební košile: Pověra, že se mrtví ukazují živým. Mladá žena se stále modlí za svého milého, který před léty odešel bojovat do ciziny a prosí Pannu Marii, aby ji ho vrátila nebo aby ji zabila. Jednou jsou její modlitby vyslyšeny, její milý se objeví za oknem a láká ji ven pod záminkou svatby. Žena se nechá přemluvit a vezme si na cestu akorát modlící knihy, křížek a růženec. Po cestě si toho její milý všimne a nutí ji, aby to zahodila, že je to zpomaluje. Žena proto vše odhodí. Když dorazí na místo, všimne si, že dorazili k hřbitovu a její milý jen oživlá mrtvola. Začne se bát a lstí ho přesvědčí, aby šel na hřbitov jako první, mezitím se snaží utéct. Nakonec se schová v márnici, kde její milý nutí mrtvolu, aby otevřela závoru. Dívka nezemře, ale prožije veškerou hrůzu nočního únosu jako trest za to, že si sama chtěla z nešťastné lásky vzít život. Na okolních hrobech jsou symbolicky pověšené roztrhané svatební košile.
→ Vrba: Pověra, že někteří lidé jsou nerozlučně spojeni s životem některých stromů. Muž žije se svou ženou, jenže ta má jeden problém - pokaždé když usne, vypadá jakoby byla mrtvá, nehne se a ani nedýchá. Proto muž navštíví sudičku, aby mu pověděla, proč se to děje. Ta mu prozradí, že jeho žena má duši ve vrbě. Muž pokácí vrbu, protože si myslí, že může za to, že je jeho žena v noci jako mrtvá. Žena však zemře spolu s pokácenou vrbou a muž truchlí, protože neví, jak se sám zvládne postarat o jejich dítě. Duše ženy mu poradí, aby z vrby vyřezal kolíbku a pokaždé když se v ní dítě bude kolíbat, bude to jakoby ho chovala ona. Proutí zasadí a chlapec si pak z něj vyrobí píšťalku, to je maminčin hlas.
  • Polednice - Vodník: vystupují nadpřirozené bytosti, zasahují do narušených etických vztahů
→ Polednice:Je chvilku před polednem a matka vaří pro otce, který se má každou chvílí vrátit z práce. Jenže pořád ji zlobí dítě, které nechce poslouchat a odmítá si hrát. Ve vzteku na něj zavolá polednici. Ta vejde do chalupy a chce si dítě vzít, matka ho přivine k sobě a odmítá ho polednici vydat. Nakonec matka upadá do mdlob a v tu chvíli vchází domů otec, matku se mu podaří vzkřísit, dítě však ne, protože se v matčině objetí udusilo. Balada vyjadřuje myšlenku, že hněv vyvolává zlo (kdyby matka byla trpělivější, dítě žije).
→ Vodník:Mladá dívka chce jít k potoku, matka ji varuje, ať nikam nechodí, že tam sídlí nebezpečný vodník. Dívka ji neposlechne a k potoku jde, voda ji stáhne pod hladinu a ona se stane vodníkovou ženou. Po nějaké době se jim narodí syn, který je jediná dívčina radost. Pořád se snažila vodníka přesvědčit, aby ji pustil na chvíli za matkou, jenže vodník odmítá. Jednoho však svolí a do klekání ji pustí, ale pod jednou podmínkou: nesmí obejmout svou matku a jako zástavu si nechá dítě. Co by to však bylo za přivítání bez pořádného objetí. Jak se blíží klekání, chce dcera matku opustit, jenže matka ji pustit nechce. Zavře tedy závoru s tím, že takhle na ni vodník nemůže. Po klekání přijde vodník a trvá na tom, že musí domů, protože někdo musí uvařit večeři, ustlat postel a nakrmit dítě. Matka vodníka vyhání, on z pomsty zabije jejich dítě a hodí jim před dveře tělíčko s utrhnutou hlavičkou. Ponaučení: kdo neposlechne radu matky, stane se často obětí zlých živlů.
  • Zlatý kolovrat - Záhořovo lože: pohádka, legenda
Zlatý kolovrat: Bohatý pán jede na koni lesem a narazí na chaloupku, kde najde osamělou Dorničku u kolovratu, zamiluje se do ní na první pohled a chce si ji vzít za ženu. Další den se vydá požádat její nevlastní matku o Dorčinu ruku, ta mu ale vnucuje místo nevlastní dcery, svou vlastní, která je úplně stejná. Pán odmítne. Matka s dcerou tedy vypraví Dorničku na hrad, jenže po cestě ji zavedou do lesa, kde ji useknou nohy, ruce a vydloubnou oči, ty si pro jistotu schovají, kdyby se někdy mohly hodit a společně se pak vydají na hrad. Nikdo nic nepozná a uskuteční se svatba. Pan však musí za nějaký čas odjet do ciziny, mezitím najde Dorniččino tělo stařec, ten vyšle svého syna, aby na hradě vyměnil zlatý kolovrátek za nohy. Když sestra kolovrátek spatří musí ho mít, tak vysílá matku do komory, aby jí donesla Dorniččiné nohy. Další den vyšle stařec syna zase na hrad se zlatou přeslicí, ale nesmí ji vyměnit za nic jiného než za ruce. Sestra přeslici musí mít, proto opět vysílá matku do komory. Na třetí den přichází chlapec znova, tentokrát se zlatým kuželem za oči. Sestra přeslici zase chce, tudíž musí dát i oči. Stařec zázračnou mastí Dorničce oči, nohy i ruce navrátí zpět. Mezitím se vrátí pan z cest a sestra mu ukazuje, co koupila, když byl pryč. Pán ji poručí, ať přede a kolovrátek mu vše vyzdradí. Pán najde Dorničku, uspořádá novou svatbu. Macechu a dceru stihne stejný osud jako přichystali Doře (oko za oko). Ponaučení: pravda vždy vyjde najevo.
Záhořovo lože: Raně středověká legenda založená na víře v peklo. Vyjadřuje myšlenku, že i velký hříšník může dosáhnout milosti, když lituje svých činů a odčiní je. Balada vypráví příběh mladíka, který jde do pekla a po cestě potkává loupežníka Záhoře. Ten ho nezabije pod podmínkou, že mu pak popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, vypravuje Záhořovi, jaké tam pro něj mají připraveno mučíci lože - Záhořovo lože, kterého se bojí i sami pekelníci. Záhoř se lekne a činí pokání. Po devadesáti letech je mu odpuštěno a dostává se do nebe.
  • Štědrý den - Holoubek: láska a smrt
→ Štědrý den: Víra v předurčení osudu. Život štěstí nerozděluje rovnoměrně, je lepší neznat dopředu budoucnost a věřit v dobro. Marie a Hana slyšely, že když se půjdou o půlnoci podívat do jezera pod vrbou, zjeví se jím ve vodě jejich ženich. Půlnoc po Vánocích se teda vydají k jezeru. Hana tam spatří Václava z konce vesnice a Marie uvidí svou smrt. Za nějakou dobu se Hana štastně vdá za Václava, kdežto Marie bohužel leží v rakvi.
→ Holoubek:Mladá vdova oplakává u hrobu svého nebožtíka, jede okolo mladý panic, který ji nabídne svatbu. První den vdova pořád pláče, druhý už se uklidní a třetí se vdá. Jak čas plyne, vyroste nad nebožtíkovým hrobem dub, na kterém sedává holoubek a pořád vrká o vině vdovy na jeho smrti. Vdova to nakonec nevydrží a radši se utopí v potoce. Ponaučení: zločin, i když ho nikdo neodhalí, vyvolá trest. Holoubek symbolizuje svědomí, které ženu, jež zabila svého muže, dožene až k sebevraždě.
  • Lilie: třináctá nepárná balada
Mladá dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, chtěla být pohřbena v lese. Na jejím hrobě vykvetla bílá lilie, kterou zpozoroval místní pán, poručil sluhovi aby ji vykopal a hlídal na jeho zahradě. Po několika nocích sluha vzbudil pána s tím, že lilie se v noci mění v mladou ženu, chodí po zahradě a něco podivného povídá. Měla strach ze slunečních paprsků, protože pokud by na ni zasvítily, tak by umřela. Pán ji tedy nabídl, že pokud si ho vezme, tak se o ni postará. Lilie souhlasila a porodila mu syna. Pán však musel jednou do boje, proto dal matce za úkol strážit lilii, ta ji však nenáviděla a nechala na ni schválně dopadnout sluneční paprsky. Po pánově návratu ho čekalo zděšení, žena i syn byli mrtví. Rozhněval se na matku a přál ji to samé, co se stalo jeho rodině. Poučení: nenávist v rodině je příčinou neštěstí.

Vnitřní výstavba jednotlivých balad:
  • Expozice - Úvod do děje, víceméně statický.
  • Kolize a krize - Objevuje se konflikt, často náhodný.
  • Závěr - Většinou tragický, někdy s mravním ponaučením
Vliv díla: zfilmováno, ve formě komixu, zdramatizováno Jiřím Suchým z divadla Semafor
______________________________________________________________________
Poznámka: Tento článek NENÍ knižní recenze, tudíž jde o objektivní výklad obsahu knihy obsahující spoilery i podrobný popis postav. Slouží pouze jako pomocný výukový materiál k ústní zkoušce z maturity z českého jazyka. Zpracovala jsem ho já pro vlastní potřebu dle mých dojmů z přečtené knížky, proto jestli Vám tam něco chybí, nebojte se si to doplnit... ;)

Charles Dickens: OLIVER TWIST

3. dubna 2012 v 23:19 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

Charles Dickens (1812-1870)


Charles Dickens se narodil v Portsmounthu. Neměl příliš šťastné dětství. V 5-ti letech se s rodinou přestěhoval do Kentu, o dalších 5 let později do Londýna. Jeho otec byl úředník, který se dokonce ocitl ve vězení pro dlužníky. Charles si musel sám vydělávat na živobytí - pracoval v dílně na výrobu leštidel na boty. Roku 1836 se oženil s Catherine Hogarthovou, dcerou svého přítele George Hogartha. Charles Dickens zemřel na mrtvici ve svém domě v Kentu


Dílo:

· Kronika Pickwickova klubu (1936)

· David Copperfield(1850),

· Malá Doritka (11857),

· Nadějné vyhlídky (1860) a bezpočet krátkých příběhů a článků



OLIVER TWIST:


Charakteristika díla

Jeden z prvních sociálních románů, stylově zařaditelné do realismu. Dílo je ohlasem na negativní důsledky novelizaci chudinského zákona (1834), která zrušila starý systém starobinců, založených na jednotlivých farnostech, v nichž byli chovanci, jakkoli degradovaní sociálně, přece jen součástí společenství, a nahradila jej novým, centralisticky organizovaným, který se v určitých rysech podobal vězení. Autor zavádí čtenáře mezi příslušníky londýnského podsvětí, kde se hlavní hrdina Oliver Twist ocitá zcela náhodně bez vlastního přičinění. Dickens chtěl nejspíše konstatovat, že dítě žijící tehdy na ulici ani nemělo jinou možnost - buďto se přidalo k nějaké zločinecké partě nebo zemřelo v bídě a hladu. Hlavní motivy - motiv tajemného původu a závěrečné rozuzlení pomocí neznámých příbuzenských svazků.

Autor není účastníkem děje. Román je napsán převážně ve 3.osobě v přítomném čase. Vyprávění zaměřeno spíše na děj a vylíčení mezilidských vztahů. Popis prostředí slouží jen k lepšímu dotvoření charakteru postav k názornějšímu pochopení jejich jednání. Objevuje se kontrast mezi přístupem jednotlivých postav k životu - postavy plné optimismu, radosti ze života a žijící v harmonickém prostředí / postavy žijící v bídných podmínkách s nečistými úmysly, snahou škodit druhým a na jejich úkor se obohacovat / postavy žijící celkem v blahobytu, ale přesto nepřejícné a pohrdavé. Vypravěč do děje zas tak moc nezasahuje - dovoluje si však menší ironické poznámky, zvláště na začátku vypravování.


Hlavní postava

Oliver Twist

Sirotek - matka mu zemřela hned po jeho příchodu na svět. Jméno mu je určeno obcí. Vyrůstá v chudobinci. Trpělivě snáší nelidské zacházení a poznámky, že je všem akorát na obtíž a že by bylo lepší, kdyby raději zemřel. Přesto v něm nepropuká nenávist k lidem, naopak se snaží každému vyhovět a být nekonfliktní. Je dosti naivní, až příliš moc důvěřuje lidem. Nedokáže rozpoznat, zda mu někdo nechce ublížit. Nemá žádné ambice - proto když se dostává mezi londýnské zloději, nesnaží se uprchnout - je rád, že má kde spát a co jíst.

Další postavy

Pan Bumble

Obecní sluha, nelidským způsobem vede obecní chudobinec. Je typický pokrytecký obecní úředník plný přetvářek sarkastického humoru. Egoista.

Pan Brownlow

Dobrotivý starý pán, který se jako první ujímá Olivera a zachraňuje ho před smrtí. Bere ho do svého domu, kde se o něj nezištně stará.

John Dawkins - Ferina Lišák

Mladý kapsář, zaučuje Olivera ve zlodějském řemesle. Nezáleží mu na nikom.

Fagin
Prohnaný starý Žid. Šéf zlodějské bandy, organizuje krádeže a vloupání, přechovává kradené věci. Za patřičné služby poskytuje útočiště ostatním zlodějíčkům.

Paní Maylieová

Šlechetná starší dáma. Má dobré srdce a Olivera si brzy oblíbí.

Róza Maylieová

Adoptovaná dcera paní Maylieové, Oliverova teta. Má podíl na zjištění Oliverova původu. Nezaleká se přitom žádných překážek.

Nancy
Zlodějka ve službách Fagina. Trochu rozporuplná postava. V jádru je dobrosrdečná, ale na druhé straně se nedokáže vymanit z vlivu svého přítele Sikes a tím pádem z celé zlodějské bandy.
Sikes, Monks

Zloději. Není zde zmíněn jejich předchozí osud ani důvod, proč se zloději stali. Nevíme ani nic podstatného, co by je charakterizovalo.


Stručný děj

Román vypráví příběh chlapce, syna neznámých rodičů, vychovávaného v chudobinci a nuceného zde (i později v učení u pohřebníka) snášet bezpráví, ústrky, krutost a hlad. Po zdařilém útěku do Londýna se Oliver nevědomky dostává do zločinecké bandy, kterou vede prohnaný Žid Fagin a v níž vynikají zvláště Oliverův učitel zlodějských dovedností Ferina Lišák (Artful Dogher) a lupič Bill Sikes se svou společnicí Nancy. Při jedné z drobných krádeží je omylem zadržen jako pachatel nevinný Oliver, jenž se jinak všemi silami bránil tomu, aby vstoupil na dráhu zločinu. Před rozsudkem smírčího soudce jej zachraňuje ušlechtilý pan Brownlow. Ten mu na krátký čas poskytuje střechu nad hlavou, ovšem Oliver je znovu unesen někdejšími kumpány. Při nezdařilém loupežném přepadení domu Maylieových je Oliver postřelen, schovanka paní Maylieové Róza však o něj pečuje. Oliver vychutnává život v láskyplném, idylickém prostředí. Jeho skutečný původ odhaluje Nancy - doplácí však na to životem - zavraždí jí její někdejší druh Sikes. Sikes hyne na útěku před pronásledovateli a Fagin je popraven.

Rozuzlení Oliverovy minulosti: Oliver je spřízněn s Rózou - je to jeho teta a padouch ze zlodějské bandy Monsk je jeho nevlastní bratr. Oliver se stává Brownlovým adoptivním synem a dědicem.


Jazyk díla

V díle se objevují slangové výrazy, zlodějský argot. Hlavní hrdina Oliver mluví výhradně spisovně.

Alexandre Dumas st.:TŘI MUŠKETÝŘI

3. dubna 2012 v 23:12 | DENI |  POVINNÁ ČETBA


Alexandre Dumas st. (1802-1870)


  • francouzský prozaik a dramatik, oblíbený autor historických dobrodružných románů (vlastní jméno Davy de la Pailleterie)
  • byl synem revolučního a později napoleonského generála, vnukem kreola a černošky ze San Dominga. Krátce se živil jako písař u notáře, později vykonával sekretářské funkce u vévody Orleánského. Poté se věnoval výhradně literatuře. Dovedl neuvěřitelně rychle vydělávat peníze a ještě rychleji je utrácet. Navzdory obrovskému jmění, které mu prošlo rukama, zemřel odkázán na podporu svých dětí.


- Byl velice činný → napsal přes 250 děl

- začínal s dramaty, později přešel na historické romány, čerpal z kronik, memoárů … ne vždy hodnověrných, je tedy na místě označovat jeho díla za pseudohistorické

Dílo:

→ Tři mušketýři (trilogie)

→ Hrabě Monte Christo

→ Černý tulipán

→ Vikomt de Bragellone

→ Královnin náhrdelník



Tři mušketýři:


Místo a čas děje: Příběh tří mušketýrů se odehrává ve Francii v 17. století

žánr: historický román (pseudohistorický)

téma: o životě a statečnosti královských mušketýrů a gardistů


Obsah :

Příběh začíná odchodem gaskoňského šlechtice d' Artagnan roku 1625 z Meungu. Jeho cílem je stát se královským mušketýrem. Před odjezdem dostává od otce vzácné rady, dopis pro pana de Tréville a 7 pistolí a matka mu sdělí cikánské tajemství o výrobě léčivé masti.

Na cestě se setkává s mužem s jizvou a dámou oslovovanou Milady. Tento muž se mu nesmazatelně vryje do paměti, jelikož mu v d' Artagnanově slabosti ukradl onen vzácný dopis.

Poté co d' Artagnan doráží do Paříže k panu de Trevillovi setkává se s jeho nejlepšími mušketýry Athosem, Porthosem a Aramisem. Jako prostředek na seznámení použiji souboj, který je bohužel přerušen příjezdem kardinálových gardistů.

Za d' Artagnanův hrdinský čin mu pan de Tréville umožní zápis ke gardistům pana des Essarts. Mezi záliby každého mušketýra patří lichocení a svádění krásných žen a hazardní hry.

D' Artagnan se seznamuje s manželkou kramáře, u něhož bydlí, paní Bonacieuxovou. Její manžel se dostává do vězení v Bastile, kde je stoprocentně prokázána jeho zbabělost díky níž upisuje svůj život ve službu kardinála. Kardinál má svoje tajné zvědy všude a proto pro něj není obtížné dozvědět se o lásce mezi královnou a lordem Buckinghamem. Kardinál navrhne králi uspořádat velkolepý ples a připomene mu, aby si Anna vzala darované přívěsky.

Paní Bonacieuxová, věrně oddaná královně, požádá d' Artagnana o vyzvednutí oněch přívěsků u lorda Buckinghama v Londýně. I přes velkou snahu kardinála zabránit jim v cestě, se d' Artagnanovi podaří doručit přívěsky královně včas, za odměnu dostává nesmírně cenný briliantový prsten.

Kardinál obléhá la Rochelle a Buckingham sbírá vojsko obleženým na pomoc. Richelieu posílá mylady do Anglie, aby zavraždila Buckinghama. Dává jí dopis, v němž stojí, že to, co učinila, bylo pro blaho státu (něco jako plná moc). Dopisu se zmocní Athos. Mylady je zatčena. D'Artagnan je královnou vyslán k Buckinghamovi se vzkazem, aby neválčil. Mylady se však osvobodí a ještě před d'Artagnanovým příjezdem nechá Buckinghama zavraždit. Mylady se vrací do Francie a ukrývá se v klášteře karmelitánek. Zde se náhodou setkává s Constance a otráví ji. D'Artagnan přijde jen o chvíli později a tak mu jeho milá zemře v náručí. Čtyřem přátelům a hraběti de Winter se mylady podaří vypátrat a popravit. Když je chce Richelieu potrestat za vraždu, odevzdá mu d'Artagnan list, který dovoluje majiteli učinit vše pro blaho státu. D'Artagnan je povýšen na poručíka mušketýrů, Porthos se žení s prokurátorkou, Aramis vstupuje do kláštera.



Hlavní postavy

d' Artagnan - Gaskoněc tělem i duší, kt. se uchází o přijetí mezi královské mušketýry

Athos - jeden z mušketýrů, uzavřený samotář, drží si odstup od žen

Porthos - charismatický tlouštík, jenž vyniká svou rolí lichotníka

Aramis - poslední ze slavné trojice, uvažuje o vstupu do církevního života

pan de Tréville (původně Troisville) - narodil se jako Gaskoněc a později se stav velitelem královských mušketýrů

kardinál Richeliu - záporná postava příběhu, velel svým gardistům a toužil po sesazení královny Anny s trůnu

Ludvík XIII. - král Francie, trochu malicherný a sobecký

Paní Bonacieuxová - láska ďArtagnana

Milady (hraběnka de Winter) - záporná postava, manželka Athose


Výpisek:

"Prach jsem a v prach se obrátím. Život je plný pokořování a bolestní," pokračoval stále chmurněji. "Všechny nitky, které člověka spojují se štěstím, trhají se v ruce - a především ty nejcennější. Ach, milý d' Artagnan," pokračoval Arami s hořkostí v hlase, "věřte mi, a jestli vás postihne někdy něco zlého, ukrývejte svou bolest. Mlčení je poslední radostí nešťastných. Střezte se zasvěcovat kohokoli do svého trápení, neboť zvědavci sají naše slzy jako mouchy krev raněného daňka."

Imponite manus - vztahujte ruce