Duben 2012

Svatopluk Čech: NOVÝ EPOCHÁLNÍ VÝLET PANA BROUČKA TENTOKRÁTE DO XV. STOLETÍ

3. dubna 2012 v 23:06 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

Svatopluk Čech (1864-1908)


  • básník, prozaik
  • byl samotář, raději psal, než komunikoval.
  • Čech patřil mezi představitele literární skupiny ruchovců. Snažil se prosazovat vlasteneckou tvorbu a to se promítlo v jeho tvorbě, která má politickou tendenci. Umělecké cítění záměrně potlačoval, snažil se spíše o pádné slovo. Proto jsou jeho díla někdy kompozičně nevyrovnaná.
  • ve své tvorbě se vyslovoval proti všem zklamáním a nadějím vyplývajících z otřesů národních, sociálních, politických. Jistotu nalézal v hodnotách venkova a domova, národního cítění a české historie

-Dílo:

→ Dagmar - epos, jehož hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I. - Markéta, provdaná za dánského krále, pojata jako ideál ženy, češky

→ Jitřní písně - politická lyrika, víra v lepší budoucnost

→ cyklus Broučkyády: Výlet pana Broučka do Měsíce, Výlety pana Broučka a jeho společníků


Nový epochální výlet pana Broučka tentoráte do XV. století


Celková charakteristika:

V tomto Čechově prozaickém díle je velice patrný celkový satirický nádech. Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století - by se dal také nazvat "cestopis". Kniha nám poutavým způsobem vypráví o životě ve středověké Praze, i když trochu nerealisticky, protože i v této nadšené době žilo tisíce panů Broučků a nejen horlivý vlastenci. Je velkou měrou knížka z žánru fantasy, ač vydána za éry ruchovců



Charakteristika postav:

Pan Brouček byl zcela všední pražský občan, který si hleděl jen své živnosti a zajímalo ho nanejvýš tak jeho osobní blaho. Ani ve snu by si nedokázal představit, že by bojoval nebo dokonce položil život za vlast, chová zbaběle a pokrytecky v souladu se svojí maloměšťáckou povahou a chvíli je na té a chvíli na oné straně, jak se mu to zrovna hodí. Pravým opakem je Janek Domšík od Zvonu, který byl Husita tělem i duší. Nesnesl bezpráví a dovedl se pro svůj názor bít.

Matěj Brouček - zbabělý, pokrytecký, líný, bezcharakterní

Jan Domšík - odvážný, obětavý, bojuje s nadšením


Jazyk:

Autor používá vybraný jazyk, můžeme zde najít i spoustu archaismů, které se však v době psaní této knihy běžně používaly.

K dokonalejšímu prokreslení středověké Prahy užívá jazykových rozdílů mezi staročeštinou a češtinou nynější.

Styl je hlavně humoristický a pan Brouček je zde vylíčen s lehkou ironií.


Děj:

Matěj Brouček je vcelku obyčejný, zbabělý a pokrytecký člověk žijící v 19. století. Jednoho dne se v hospodě Na Vikárce za divoké debaty opije. Další děj se odehrává v jeho snu. Ocitne se v tmavé chodbě, která vede do místnosti plné klenotů. Ve ztemnělé ulici potká muže s lucernou, který tvrdí, že je rok 1420, je oblečený v podivných šatech a mluví zastaralou češtinou.

Dá se do řeči s Janem Domšíkem, zvaným Janek od Zvonu, který mu poskytne přístřeší a oblékne ho do dobových šatů. Jelikož Prahu právě obléká Zikmund, donutí ho slíbit, že bude bojovat za obranu města. Když dojde na boj, Brouček je chvíli na té straně, chvíli na oné, podle toho, jak se mu to zrovna hodí. Utíká směrem k domu, kde se nachází chodba, kterou prošel na začátku svého snu. Najednou proti němu vyrazí jezdci s křižáckými hábity a pan Brouček na ně vykřikne, že je Němec a katolík, aby si zachránil život. Ale vojáci jsou Češi a husité, jen na sobě měli ukořistěné hábity křižáků. Odvedou Broučka na prostranství, kde v něm táborité poznají zbabělce, který v největším zápalu boje uprchl, a jeho osud je zpečetěn. Zavřou ho do sudu, který následně zapálí.

Vtom se pan Brouček ocitne v hospodě pana Würfela, kde usnul. Musí se smířit s tím, že nenajde chodbu, ve které se skrývá poklad, ani se už nesetká s Kunkou, hezkou Domšíkovou dcerou, která se mu líbila.

Karel Havlíček Borovský: KRÁL LÁVRA

3. dubna 2012 v 22:58 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)


  • "Borovský" je pseudonym - odvozen od obce Borová
  • politický novinář, založil mnoho časopisů, no
  • studoval filosofii, vstoupil do semináře, chtěl výt vlasteneckým knězem, vadil mu fanatický kněz Rost, kterého si pak bral na mušku v některých svých epigramech, ze semináře byl vylouče
  • v době Bachova absolutismu (po r. 1848) byl za své články pronásledován, zatčen a deportován do Brixenu v severní Itálii. Kvůli tomu, aby se mohl vrátit, podepsal prohlášení, že se vzdává žurnalistické a spisovatelské činnosti
  • umřel na TBC, jeho pohřeb se stal protirakouskou demonstrací
  • je zakladatelem "epigramu" = krátký satirický útvar, zesměšňující poměry ve společnosti (napsal jich asi 250)

Dílo:

→Tyrolské elegie - žalozpěv

→ Křest svatého Vladimíra - o přijetí křesťanství v Rusku, zesměšňuje cara

→ Král Lávra


Král Lávra


Charakteristika:

Ostrá satirická kritika hlouposti.

Karel Havlíček Borovský svými satirami kritizuje absolutismus. Jako novinář rád psal o bojích Irů za svobodu. Proto jde o irského krále. S irskou pohádkou na midasovský námět krále s oslíma ušima seznámil v BrixenuPostava krále Lávry ukazuje vlastnosti panovníka Ferdinanda, který v té době seděl dlouhá léta na císařském trůně ve Vídni. Oslí uši jsou tedy politickým symbolem. S podobnou pohádkou se K.H. Borovský seznámil ve Vídni, přeložil si ji a humoristicky přepracoval, dal jí některé české prvky. Jde o satirickou kritiku hlouposti, prostý příběh panovníka.

Jazyk:

Lidový humor, písňová forma (jednoduchý rým a čtyřveršová sloka); smírný konec - parodie historií o hodných panovnících; prostý jazyk, lidová mluva; v podtextu - úděl sledovaného novináře (kdo odhaluje kritikou oslí uši, je stíhán)

Kompozice:

Verš básně je jednoduchý, rýmy se nepravidelně střídají. Autor upřednostňuje sdělení před formou, a proto zde nemůžeme hovořit o žádném velkém básnění. Dílo je nicméně velmi zajímavé, úsměvné a jeho ironie a nadčasový obsah dokáží oslovit čtenáře i dnes.

Postavy: Král Lávra, Kukulín, Kukulínova matka



Děj:

Lávra je irský král, není zlý, ale má divnou "slabost". Holit a stříhat se nechává jednou do roka a odplatou j holičovi kat a provaz. Bradýřů je hrstka, ti se bouřit nemohou a lid časem přivykne i šibenici. Tu ale připadne los na mladého Kukulína. Už ho vedl kat na popraviště, když se králi vrhne k nohám statečná matka - vdova a s prosbou i výčitkou oroduje za syna. Lávra byl jinak hodný král, zastyděl se i slitoval, jen musel Kukulín svatosvatě slíbit, že smlčí, co zhlédl pod vlasy. Dokonce se stal dvorním holičem. Tajemství jej čím dál více tíží a trápí. Na radu poustevníčka se Kukulínovi ulevilo, až když tajemství všeptal do staré vrby. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné … Za nedlouho král uspořádal bál. Cestou na bál muzikant český Červíček zjistil, že se mu z basy ztratil kolík. Zrovna šel kolem vrby, uřízl z ní větev a nahradil ztracený kolík. Když začal na bále hrát, basa zpustila: "Král Lávra má dlouhé oslí uši, král je ušatec….". Nejprve je z toho velké pozdvižení, ale pak si poddaní uvědomí, že je to jediná vada, a nenízase tak hrozná, a tak Lávra od té doby může nosit své oslí uši beze studu viditelně a veřejně.



Honoré de Balzac: OTEC GORIOT

3. dubna 2012 v 22:50 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

Honoré de Balzac (1799 - 1850)

Francouzký spisovatel svou tvorbou stojí na rozhraní mezi romantismem a realismem. Spolu s Hugem dovedl k dokonalosti románovou formu. Vyrůstal v chudé měšťanské rodině. Na otcovo naléhání studoval v Paříži práva, ale nakonec se rozhodl pro dráhu spisovatel

Ve svých dílech projevil smysl pro detail, měl znalost prostředí i postav, které popisuje. Snažil se popsat všechny typy šlechticů a jejich životní situace. Vždy stál na jejich straně. Ve všech jeho románech jde o vystihnutí převládajících morálních vlastností.

Dílo: Je autorem rozsáhlého cyklu, který nazval Lidská komedie (La Comédie humaine). Tento cyklus, zobrazující francouzskou společnost na počátku 19. století
Šuani - historický válečný román z období francouzské revoluce, který je mezníkem v jeho tvorbě; později jej zařadil do cyklu Lidská komedie.
Gobseck - příběh hamižného podnikatele a spekulanta předznamenává balzakovskou metodu realistického románu.
Šagrénová kůže - román s pohádkově fantastickými prvky. Řadí se do skupiny filozofické.
Farář Tourský - zařazen do skupiny románů-studií z provinčního života.
Plukovník Chabert - zámožný plukovník byl smrtelně zraněn v bitvě proti Rusům. Lékaři ho považovali za mrtvého a nechali pohřbít do hromadného hrobu. Plukovník zanedlouho obživl, časem se trochu zotavil, ale nikdo už mu nevěřil jeho pravou totožnost, ani jeho vlastní žena ho nepoznala. Žil tedy jako tulák a pobuda.
→Evženie Grandetová - jeden z vrcholných autorových románů, tragický příběh ubohé dcery bohatého a neuvěřitelně lakotného obchodníka Grandeta je zároveň znamenitým obrazem francouzské měšťácké společnosti první poloviny 19. století.

OTEC GORIOT:

Celková charakteristika:
- realistický obraz soudobé francouzské společnosti, kde převládají intriky a podvody, kde není místo pro poctivou práci, šlechetnost, lidskou čest a kde se i láska získává pomocí finančních prostředků -autor ironizuje měšťanské prostředí, odhaluje úpadek citů a mravnosti (na jednotlivých osudech postav)
- kritika společnosti, v níž se neuplatňuje cit a poctivost - jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; mezilidské vztahy i mravní hodnoty se přepočítávají na majetek a peníze; život prostých lidí kontrastuje životu bohatých

Mistrovská kompozice díla: zápletka, konflikt, narůstá dramatičnost děje; podrobné popisy prostředí
- důkladnost, smysl pro detail (budovy s okolím, ulice, zařízení bytu); množství postav důkladně propracovaných, prolínání osudů postav románu; výrazné charakteristiky hrdinů

Jazyk: Balzac charakterizuje postavy z různých prostředí (zvláště v dialozích) - jazyk spisovný i výrazy z obecné mluvy, využívá přirovnání, vysoký podíl tvoří přídavná jména, je velmi popisný a záměrně bohatý na detaily v popisu osob, jejich vzhledu, podoby, oblékání a způsobu chování. Stejně tak bohaté jsou popisy prostředí.

Postavy:
postavy jsou typické, v jejich charakterech se výrazně projevuje rys silného individulismu, svými činy vystihují dobovou atmosféru, pokleslou morálku měšťácké aristokracie, negativní jevy a poměry ve společnosti, pojí se s prostředím tehdejší Paříže - zdánlivá rozdílnost osudů, ale typy poznamenané stejným prostředím a mezilidskými vztahy
  • Goriot - poctivý, obětavý, citlivý starý člověk; dobrák, ale bezmocný; původně úspěšný obchodník, byl dost zámožný, ale umírá v chudobě; v penzionu pokládán za hlupáka (společenská degradace)
  • Evžen Rastignac [rastyňak] - mladý muž "na vzestupu", zpočátku sympatický, poctivý, pak ctižádostivý (charakter se utváří, vyvíjí), ztrácí iluze, jak poznává realitu, v honbě za kariérou odhazuje všechny morální zásady; vývoj osobnosti opačný než u Goriota
  • Vautrin [vótrén] - uprchlý zločinec, galejník, zlý, cynický, každého nabádá k špatnostem (objevuje se i v jiných románech Lidské komedie)

Děj a kompozice:
- Děj se odehrává v Paříži 1. pol. 19. stol. na pozadí měšťanského penzionu Vauquer).
- Autor zobrazil tragiku otcovské lásky schopné největší oběti pro dcery, aby se vmísily do vznešené pařížské společnosti, věrně zachytil dva zdánlivě protichůdné lidské osudy (bohatého obchodníka s nudlemi Goriota a životní cestu mladého studenta práv Evžena Rastignace, kteří se setkali v penzionu vdovy Vauquerové)

Román je rozdělen do tří částí. Expozice, již je čtenář uváděn postupně do prostředí, seznamuje s postavami a jejich motivací. Střední část se skládá se dvou dějových linií, z nichž první představuje Rastignakovy přípravy před vstupem do společnosti a druhá krizi, ve které probíhá souboj mezi silami dobra, reprezentovanými Goriotem, a zla v rouše Vautrina a Rastignakovými příbuznými, komtesy de Beauséant. Tato část končí zatčením Vautrina a je prvním rozuzlením románu. Konečná fáze zahrnuje pět nejdramatičtějších dnů. Goriot umírá v samotě a zoufalství a morální "smrtí"prochází i Rastignac. Román je přesně časově určen a odehrává se chronologicky v období čtyř měsíců, ve skutečnosti jde ale o asi osmnáct dnů plných událostí.

Tato kniha patří mezi studie mravů a scény ze života soukromého.

______________________________________________________________________

Poznámka: Tento článek NENÍ knižní recenze, tudíž jde o objektivní výklad obsahu knihy obsahující spoilery i podrobný popis postav. Slouží pouze jako pomocný výukový materiál k ústní zkoušce z maturity z českého jazyka. Zpracovala jsem ho já pro vlastní potřebu dle mých dojmů z přečtené knížky, proto jestli Vám tam něco chybí, nebojte se si to doplnit... ;)

Antoine de Saint-Exupéry: MALÝ PRINC

3. dubna 2012 v 22:38 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

Antoine de Saint-Exupéry

  • francouzský spisovatel a publicista, letec a propagátor letectví
  • tragicky zahynul v létě 1944, patrně sestřelen německým letadlem v prostoru Korsiky nebo nad Alpami
  • Jeho život i tvorba jsou mimořádně sourodé, obojí určuje Saint-Exupéryho povolání letce, ale i psychické založení hluboce citlivého a ušlechtilého člověka.
  • Třebaže skeptik, prožívající trvalou bolestnou úzkost ze zmechanizované, odlidštěné civilizace, neustále osvědčuje optimistickou víru v to nejlepší v člověka i v lidském společenství. Jeho dílo, pateticky vášnivé a myšlenkově hluboké, vzbudilo už od prvních knih živý čtenářský ohlas.
Dílo:
→novela Letec
→romány Kurýr na jih, Noční let, Země lidí (s útředním motivem ztroskotání nad pouští, které zažil na vlastní kůži)
→básnická pohádka Malý princ

MALÝ PRINC

Celková charakteristika:
- filozofická pohádka → má základní pohádkový příběh, ale zároveň nutí člověka přemýšlet
- dojemné a smutné vyprávění o cestě za moudrostí a poznáním, že dospělí toho o světě vědí jen zoufale málo a jediné, co má smysl, je poslouchat vlastní srdce

Postavy:
Malý princ - malé postavy, světlé vlasy, zvědavý, nikdy neodpoví na otázku, vždy trvá na své otázce, starostlivý, usměvavý, čistý, nevinný, roztomilý, nezkažený, citlivý, věrný, milující, křehký, hodný, upřímný, rozumný, má rád západy slunce a svoji květinu, o kterou se stará
Pilot - dospělý, letec, samotářský, snílek
Princova květina - domýšlivá, marnivá
Král - panovačný; myslí si, že je rozumný, potřebuje si dokazovat svou autoritu, vládne hvězdám, kázaje jim činit to, co dělají i bez něj. Každý člověk je jeho poddaný a musí ho poslouchat, neboť jsou jeho rozkazy rozumné
Domýšlivec - samolibý, chce být obdivován všemi, ale žije na své planetce sám. Neslyší nic, co není projevem obdivu
Pijan - nešťastný, osamělý, pije, aby zapomněl, že se stydí, že pije
Byznysmen - zaměstnaný, vážný, nebaví se o hloupostech, neustále zaneprázdněný počítáním hvězd, o kterých si myslí, že jsou jeho.
Lampář - pracovitý, věrný příkazu, žije na planetce, rotující jednou za jednu minutu. Před nějakou dobou mu bylo nařízeno rozžínat lampu v noci a zhasínat ji ráno. V té době se těleso otáčelo rozumnou rychlostí a lampář měl čas na odpočinek. Poté se ale rychlost otáčení zvýšila. Lampář chtěl zůstat věrný příkazu, a tak rozžíná a zhasíná lampu každou minutu, bez odpočinku.
Zeměpisec - myslí si, že je nejdůležitější na světě, tráví všechen svůj čas tvorbou map, ale nikdy neopouští svůj stůl k dalším objevům
Liška - trochu znuděná, potřebuje přítele
Výhybkář, obchodník - postiženi spěchem a hektických způsobem života na Zemi, který nemá smysl

DĚJ:
  • Hlavní téma: Malý princ, kouzelná pohádková bytost, přichází na naši Zemi ze vzdálených vesmírných světů, aby se kdesi v africké poušti setkal s autorem tohoto příběhu a zjevil mu tajemství své podivuhodné životní pouti. Ale zjeví mu mnohem víc: tajemství čistého srdce, dobra a krásy.
  • Vedlejší téma: Autor vypráví o nepochopení ze strany dospělých, o jejich neinteligenci a o tom, jak to děti mají s dospělými těžké. Autor nakreslil hada, jak spolkl slona a nikdo to nepochopil. Dospělí ho nutili učit se a učit se, malování zakázáno.

Vypravěč vypráví o setkání s malým princem, kterého potkal před šesti lety na poušti, kde oba ztroskotali. Malý princ po něm požadoval obrázek beránka. Vypravěč se snažil jak jen mohl, ale princovy se nakreslený beránek nikdy nezamlouval. Tak mu tedy vypravěč nakonec nakreslil krabici a řekl, že beránek je v ní. Vypravěč poté zjistil, že planetka odkud malý princ přichází je velmi malinká. Malý princ mluvil i o květině(růži, která byla zprvu spíše zahleděná do sebe a o malého prince se nezajímala, ale když jí řekl, že odjíždí, ukázalo se, že ho měla ráda - bylo jí to líto, jak se k němu chovala), kterou má na své planetce a jak je mu velmi blízká, kvůli které ale nakonec svou planetku opustil.

Během putování na zemi potkal hada, lišku, výhybkáře a obchodníka, který prodával vodu v pilulkách. Z každého tohoto setkání si odnesl něco moudrého a poučného,ale mnohdy i nepochopitelného.

Ke konci příběhu hledají oba studnu, protože letcovi došla voda a stroj stále ještě neopravil. Nakonec ji našli a druhý den se Malý princ nechal uštknout hadem a vrátil se na svou planetku.

Epizody: Za epizody bychom mohli pokládat princovy návštěvy na různých planetkách. Tyto planetky navštívil a už se tam nikdy nevrátil. Přišel na to, že lidi kteří tyto planetky jsou poměrně pro život nedůležití a většina z nich myslí jen na sebe. Tito lidi, co potkal na planetkách při svých dobrodružstvích, charakterizují lidské vlastnosti i city.

Kompozice:
- román je na začátku a na konci psán chronologicky
- ta část, kde navštěvuje různé planetky je psána retrospektivně (vzpomíná, vrací se do minulosti)

Textové prostředky:
- když vypravěč na začátku popisuje svoje dětství - mluví sám o sobě a sám za sebe - je použita "Ich-forma" - ta se pak objeví i v úplném závěru knihy (autor vzpomíná)
- častější je zde ale "Er-forma", protože autor z větší části knihy popisuje samotného malého prince a jeho činy

Obrazná pojmenování: (v této knize lze najít mnoho obrazných pojmenování)
→Metafora: ... stará opuštěná skořápka = tak se vyprávěč vyjádřil o princově mrtvém těle ... kroužek barvy měsíce = had ...
→Přirovnání: ... klesl pomalu, jako padá strom ...
→Personifikace - jelikož se jedná o pohádku je zde personifikace velice častá - zvířata, květiny i věci se chovají jako lidé (např.: ... hvězdy se tiše smějí ... vítr dlouho spal ... studna zpívá ...)
→Hyperbola: ... rychlík otřásl domkem výhybkáře ... nekonečná poušť ...
→Epiteton: ... chvějící se slunce ...
→Oxymóron: ... Jste krásné, ale prázdné ...
→Zvukomalba: ... zanechávaje za sebou lehký kovový šelest ...

Zvláštnosti:
- autor si k popsání událostí pomáhá obrázky
- nevyužívá žádných archaismů ani dlouhých souvětí
- kniha je rozdělena do 27 kapitol - mnohé z nich jsou velmi krátké
- velmi se mi líbil velký citový "náboj" v knize
- kniha je psaná z pohledu autora ,který je v ději druhou nejdůležitější postavou ,po malém princi
- kniha je trošku melancholická a nutí k zamyšlení
- líbí se mi prosba autora na konci knihy: prosí nás, abychom mu napsali, až se princ na poušť vrátí
______________________________________________________________________

Poznámka: Tento článek NENÍ knižní recenze, tudíž jde o objektivní výklad obsahu knihy obsahující spoilery i podrobný popis postav. Slouží pouze jako pomocný výukový materiál k ústní zkoušce z maturity z českého jazyka. Zpracovala jsem ho já pro vlastní potřebu dle mých dojmů z přečtené knížky, proto jestli Vám tam něco chybí, nebojte se si to doplnit... ;)