K. J. Erben: KYTICE (romantismus)

3. dubna 2012 v 23:32 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

KAREL JAROMÍR ERBEN (1811-1870)

představitel českého obrozeneckého romantismu

Český básník a historik, první archivář města Prahy. Narodil se v Miletíně (Podkrkonoší). Pocházel z dvojčat, ale jeho bratra Jana bohužel postihl stejný osud jako oba starší bratry a brzy zemřel. Karel měl od malička velký cit pro hudbu, ke vzdělání a učenosti jej vedli dědeček a strýc z matčiny strany. Díky faráři se Karel dostal na gymnázium do Hradce Králové, po absolvování gymnázia přešel na práva do Prahy. V Praze se seznámil s F. Palackým, který mu pomohl získat místo archiváře. Dlouhá léta pracoval bez nároku na mzdu, zdrojem obživy se opět staly, jako při studiích, soukromé hodiny hudby. I v této situaci se Karel rozhodl pro svatbu s Betynkou, která mu později porodila dvě dcery. Roku 1837 se stal praktikantem u hrdelního soudu při pražském magistrátu. 21. listopadu 1870 pak zemřel na tuberkulózu, tři dny po smrti byl Erben zvolen čestným členem Jihoslovanské akademie věd a umění v Záhřebu.
Cestoval po českém venkově, zachycoval původní vyprávění, písně a říkadla. Zároveň sám psal poezii ovlivněnou lidovými bájemi. V pohádkách byl ovlivněn německými romantiky bratry Grimmovými (Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda vševěda, Červená karkulka). Mnohá lidová vyprávění nepřímo vyjadřují přesvědčení o nevyhnutelnosti osudu - pokud se má něco stát, stane se to bez ohledu na vůli člověka. Podobné myšlenky nacházíme i v Erbenových textech, zejména v těch, které zpracovávají náměty z doby předkřesťanské; teprve křesťanství s sebou přineslo - kromě víry v jediného boha - možnost odčinit chybu či provinění pokáním.

Dílo:
Prostonárodní písně a česká říkadla
České pohádky
Zlatovláska
Tulák
Kytice z pověstí národních

Kytice z pověstí národních

Žánr: balada
Námět: Z lidových pověstí
Útvary jazyka: použití tehdejší češtiny, dnes již archaická a knižní
Stylové rozvrstvení slovní zásoby, pojmenování: výrazný rým, zvukomalba pro vyvolání pocitu zvuku (vodník), epitetony = básnický přívlastek (především konstans), přirovnávání, metafory, personifikace
Rým: pravidelný
Motivy: Vztahy mezi lidmi, vztah matky a dítěte (především matky a dcery), vina a trest, boj člověka s přírodou, víra v nadpřirozené síly, osudovost, nevyhnutelný a neúměrně vysoký trest, objevuje se forma lidové balady, pohádka (Zlatý kolovrat), pověst (Věštkyně), legenda (Záhořovo lože)
Postavy: Pro Erbena typické ženské postavy, podstatný je vztah matky a dcery. Žena je matkou i dcerou, motiv mateřské lásky. Osud přijímají smířlivě.
Prostředí: Neskutečné, místně neurčité, vychází z lidových pověstí. Stručný popis (verš)
Kompozice:
- jedná se o sbírku 13 balad → v prvním vydání jich ale bylo jen 12, báseň "Lilie" byla přidána až v druhém vydání. Lyricko-epické balady z lidových pověstí, ve kterých je každý prohřešek potrestán
- Kytice, Poklad, Svatební košile, Polednice, Zlatý kolovrat, Štědrý den, Holoubek, Záhořovo lože, Vodník, Vrba, Lilie, Dceřina kletba, Věštkyně
- celá sbírka je uspořádá systémem, kde vždy první a poslední (druhá a předposlední atd.) balada mají stejný námět (jsou zrcadlovým odrazem)

DĚJ:
  • Kytice - Věštkyně: navazují na lidovou poezii, aktualizují staré pověsti
→Kytice: Dětem umřela matka a jsou z toho dost smutné a každý den ji hledají. Mamince jich bylo líto a proto se převtělila do malých kvítku u jejího hrobu. Děti kvítky nazvaly mateřídouška. Báseň spíše lyricky orientovaná, neurčitá, matka = symbol vlasti, symbol mateřídoušky na hrobě = mateřský dech = útěcha pro děti; báseň ukazuje krásu jazyka a vlasti jak hrou s tvorbou slov (mateřídouška), tak alegorií, která přirovnává vlast k matce.
→ Věštkyně:V této básní se dozvídáme o věštkyni Libuši, která přínáší národu lepší časy. Tato báseň je čistě vlastenecká - víra v lepší budoucnost.
  • Poklad - Dceřina kletba: porušení etického vztahu matka & dítě, motiv mateřské viny
→ Poklad: Epická balada těžící z křesťanských pověstí; žena jde na Velký pátek lesem a spatří skálu plnou zlata, všechen ten třpyt ji omámí mysl, a protože už neunese dítě, nechá ho tam a vezme místo něj zlato. Když se vrátí, vchod do jeskyně už zmizel. Po roce se vrátí na místo, kde byl vchod do jeskyně, ten je zas otevřený, ale jí už zajímá jen její dítě, které je jako zázrakem živé a zdravé. Vezme dítě do náruče a utíká domů. Největším pokladem pro ženu je její dítě → skrytý význam upozorňující, jak rychle můžeme zapomenout na to, co je opravdu důležité a že když si později uvědomíme pravé hodnoty, může už být pozdě.
→ Dceřina kletba: Dcera spáchala zločin, zabila své novorozené dítě, ale má tak velké výčitky svědomí, že se chystá spáchat sebevraždu oběšením. Viní otce dítěte, že ji zradil, ale viní také svoji matku, že byla na ni málo přísná. Po matčiné otázce: "A co necháš svojí matce, jež tě milovala sladce a draze tě chovala?", dcera matku prokleje.
  • Svatební košile - Vrba: vztah mrtvých a živých, víra v pověry
→ Svatební košile: Pověra, že se mrtví ukazují živým. Mladá žena se stále modlí za svého milého, který před léty odešel bojovat do ciziny a prosí Pannu Marii, aby ji ho vrátila nebo aby ji zabila. Jednou jsou její modlitby vyslyšeny, její milý se objeví za oknem a láká ji ven pod záminkou svatby. Žena se nechá přemluvit a vezme si na cestu akorát modlící knihy, křížek a růženec. Po cestě si toho její milý všimne a nutí ji, aby to zahodila, že je to zpomaluje. Žena proto vše odhodí. Když dorazí na místo, všimne si, že dorazili k hřbitovu a její milý jen oživlá mrtvola. Začne se bát a lstí ho přesvědčí, aby šel na hřbitov jako první, mezitím se snaží utéct. Nakonec se schová v márnici, kde její milý nutí mrtvolu, aby otevřela závoru. Dívka nezemře, ale prožije veškerou hrůzu nočního únosu jako trest za to, že si sama chtěla z nešťastné lásky vzít život. Na okolních hrobech jsou symbolicky pověšené roztrhané svatební košile.
→ Vrba: Pověra, že někteří lidé jsou nerozlučně spojeni s životem některých stromů. Muž žije se svou ženou, jenže ta má jeden problém - pokaždé když usne, vypadá jakoby byla mrtvá, nehne se a ani nedýchá. Proto muž navštíví sudičku, aby mu pověděla, proč se to děje. Ta mu prozradí, že jeho žena má duši ve vrbě. Muž pokácí vrbu, protože si myslí, že může za to, že je jeho žena v noci jako mrtvá. Žena však zemře spolu s pokácenou vrbou a muž truchlí, protože neví, jak se sám zvládne postarat o jejich dítě. Duše ženy mu poradí, aby z vrby vyřezal kolíbku a pokaždé když se v ní dítě bude kolíbat, bude to jakoby ho chovala ona. Proutí zasadí a chlapec si pak z něj vyrobí píšťalku, to je maminčin hlas.
  • Polednice - Vodník: vystupují nadpřirozené bytosti, zasahují do narušených etických vztahů
→ Polednice:Je chvilku před polednem a matka vaří pro otce, který se má každou chvílí vrátit z práce. Jenže pořád ji zlobí dítě, které nechce poslouchat a odmítá si hrát. Ve vzteku na něj zavolá polednici. Ta vejde do chalupy a chce si dítě vzít, matka ho přivine k sobě a odmítá ho polednici vydat. Nakonec matka upadá do mdlob a v tu chvíli vchází domů otec, matku se mu podaří vzkřísit, dítě však ne, protože se v matčině objetí udusilo. Balada vyjadřuje myšlenku, že hněv vyvolává zlo (kdyby matka byla trpělivější, dítě žije).
→ Vodník:Mladá dívka chce jít k potoku, matka ji varuje, ať nikam nechodí, že tam sídlí nebezpečný vodník. Dívka ji neposlechne a k potoku jde, voda ji stáhne pod hladinu a ona se stane vodníkovou ženou. Po nějaké době se jim narodí syn, který je jediná dívčina radost. Pořád se snažila vodníka přesvědčit, aby ji pustil na chvíli za matkou, jenže vodník odmítá. Jednoho však svolí a do klekání ji pustí, ale pod jednou podmínkou: nesmí obejmout svou matku a jako zástavu si nechá dítě. Co by to však bylo za přivítání bez pořádného objetí. Jak se blíží klekání, chce dcera matku opustit, jenže matka ji pustit nechce. Zavře tedy závoru s tím, že takhle na ni vodník nemůže. Po klekání přijde vodník a trvá na tom, že musí domů, protože někdo musí uvařit večeři, ustlat postel a nakrmit dítě. Matka vodníka vyhání, on z pomsty zabije jejich dítě a hodí jim před dveře tělíčko s utrhnutou hlavičkou. Ponaučení: kdo neposlechne radu matky, stane se často obětí zlých živlů.
  • Zlatý kolovrat - Záhořovo lože: pohádka, legenda
Zlatý kolovrat: Bohatý pán jede na koni lesem a narazí na chaloupku, kde najde osamělou Dorničku u kolovratu, zamiluje se do ní na první pohled a chce si ji vzít za ženu. Další den se vydá požádat její nevlastní matku o Dorčinu ruku, ta mu ale vnucuje místo nevlastní dcery, svou vlastní, která je úplně stejná. Pán odmítne. Matka s dcerou tedy vypraví Dorničku na hrad, jenže po cestě ji zavedou do lesa, kde ji useknou nohy, ruce a vydloubnou oči, ty si pro jistotu schovají, kdyby se někdy mohly hodit a společně se pak vydají na hrad. Nikdo nic nepozná a uskuteční se svatba. Pan však musí za nějaký čas odjet do ciziny, mezitím najde Dorniččino tělo stařec, ten vyšle svého syna, aby na hradě vyměnil zlatý kolovrátek za nohy. Když sestra kolovrátek spatří musí ho mít, tak vysílá matku do komory, aby jí donesla Dorniččiné nohy. Další den vyšle stařec syna zase na hrad se zlatou přeslicí, ale nesmí ji vyměnit za nic jiného než za ruce. Sestra přeslici musí mít, proto opět vysílá matku do komory. Na třetí den přichází chlapec znova, tentokrát se zlatým kuželem za oči. Sestra přeslici zase chce, tudíž musí dát i oči. Stařec zázračnou mastí Dorničce oči, nohy i ruce navrátí zpět. Mezitím se vrátí pan z cest a sestra mu ukazuje, co koupila, když byl pryč. Pán ji poručí, ať přede a kolovrátek mu vše vyzdradí. Pán najde Dorničku, uspořádá novou svatbu. Macechu a dceru stihne stejný osud jako přichystali Doře (oko za oko). Ponaučení: pravda vždy vyjde najevo.
Záhořovo lože: Raně středověká legenda založená na víře v peklo. Vyjadřuje myšlenku, že i velký hříšník může dosáhnout milosti, když lituje svých činů a odčiní je. Balada vypráví příběh mladíka, který jde do pekla a po cestě potkává loupežníka Záhoře. Ten ho nezabije pod podmínkou, že mu pak popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, vypravuje Záhořovi, jaké tam pro něj mají připraveno mučíci lože - Záhořovo lože, kterého se bojí i sami pekelníci. Záhoř se lekne a činí pokání. Po devadesáti letech je mu odpuštěno a dostává se do nebe.
  • Štědrý den - Holoubek: láska a smrt
→ Štědrý den: Víra v předurčení osudu. Život štěstí nerozděluje rovnoměrně, je lepší neznat dopředu budoucnost a věřit v dobro. Marie a Hana slyšely, že když se půjdou o půlnoci podívat do jezera pod vrbou, zjeví se jím ve vodě jejich ženich. Půlnoc po Vánocích se teda vydají k jezeru. Hana tam spatří Václava z konce vesnice a Marie uvidí svou smrt. Za nějakou dobu se Hana štastně vdá za Václava, kdežto Marie bohužel leží v rakvi.
→ Holoubek:Mladá vdova oplakává u hrobu svého nebožtíka, jede okolo mladý panic, který ji nabídne svatbu. První den vdova pořád pláče, druhý už se uklidní a třetí se vdá. Jak čas plyne, vyroste nad nebožtíkovým hrobem dub, na kterém sedává holoubek a pořád vrká o vině vdovy na jeho smrti. Vdova to nakonec nevydrží a radši se utopí v potoce. Ponaučení: zločin, i když ho nikdo neodhalí, vyvolá trest. Holoubek symbolizuje svědomí, které ženu, jež zabila svého muže, dožene až k sebevraždě.
  • Lilie: třináctá nepárná balada
Mladá dívka si nepřála být pohřbena na hřbitově, chtěla být pohřbena v lese. Na jejím hrobě vykvetla bílá lilie, kterou zpozoroval místní pán, poručil sluhovi aby ji vykopal a hlídal na jeho zahradě. Po několika nocích sluha vzbudil pána s tím, že lilie se v noci mění v mladou ženu, chodí po zahradě a něco podivného povídá. Měla strach ze slunečních paprsků, protože pokud by na ni zasvítily, tak by umřela. Pán ji tedy nabídl, že pokud si ho vezme, tak se o ni postará. Lilie souhlasila a porodila mu syna. Pán však musel jednou do boje, proto dal matce za úkol strážit lilii, ta ji však nenáviděla a nechala na ni schválně dopadnout sluneční paprsky. Po pánově návratu ho čekalo zděšení, žena i syn byli mrtví. Rozhněval se na matku a přál ji to samé, co se stalo jeho rodině. Poučení: nenávist v rodině je příčinou neštěstí.

Vnitřní výstavba jednotlivých balad:
  • Expozice - Úvod do děje, víceméně statický.
  • Kolize a krize - Objevuje se konflikt, často náhodný.
  • Závěr - Většinou tragický, někdy s mravním ponaučením
Vliv díla: zfilmováno, ve formě komixu, zdramatizováno Jiřím Suchým z divadla Semafor
______________________________________________________________________
Poznámka: Tento článek NENÍ knižní recenze, tudíž jde o objektivní výklad obsahu knihy obsahující spoilery i podrobný popis postav. Slouží pouze jako pomocný výukový materiál k ústní zkoušce z maturity z českého jazyka. Zpracovala jsem ho já pro vlastní potřebu dle mých dojmů z přečtené knížky, proto jestli Vám tam něco chybí, nebojte se si to doplnit... ;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama