Svatopluk Čech: NOVÝ EPOCHÁLNÍ VÝLET PANA BROUČKA TENTOKRÁTE DO XV. STOLETÍ

3. dubna 2012 v 23:06 | DENI |  POVINNÁ ČETBA

Svatopluk Čech (1864-1908)


  • básník, prozaik
  • byl samotář, raději psal, než komunikoval.
  • Čech patřil mezi představitele literární skupiny ruchovců. Snažil se prosazovat vlasteneckou tvorbu a to se promítlo v jeho tvorbě, která má politickou tendenci. Umělecké cítění záměrně potlačoval, snažil se spíše o pádné slovo. Proto jsou jeho díla někdy kompozičně nevyrovnaná.
  • ve své tvorbě se vyslovoval proti všem zklamáním a nadějím vyplývajících z otřesů národních, sociálních, politických. Jistotu nalézal v hodnotách venkova a domova, národního cítění a české historie

-Dílo:

→ Dagmar - epos, jehož hrdinkou je dcera Přemysla Otakara I. - Markéta, provdaná za dánského krále, pojata jako ideál ženy, češky

→ Jitřní písně - politická lyrika, víra v lepší budoucnost

→ cyklus Broučkyády: Výlet pana Broučka do Měsíce, Výlety pana Broučka a jeho společníků


Nový epochální výlet pana Broučka tentoráte do XV. století


Celková charakteristika:

V tomto Čechově prozaickém díle je velice patrný celkový satirický nádech. Nový epochální výlet pana Broučka tentokrát do XV. století - by se dal také nazvat "cestopis". Kniha nám poutavým způsobem vypráví o životě ve středověké Praze, i když trochu nerealisticky, protože i v této nadšené době žilo tisíce panů Broučků a nejen horlivý vlastenci. Je velkou měrou knížka z žánru fantasy, ač vydána za éry ruchovců



Charakteristika postav:

Pan Brouček byl zcela všední pražský občan, který si hleděl jen své živnosti a zajímalo ho nanejvýš tak jeho osobní blaho. Ani ve snu by si nedokázal představit, že by bojoval nebo dokonce položil život za vlast, chová zbaběle a pokrytecky v souladu se svojí maloměšťáckou povahou a chvíli je na té a chvíli na oné straně, jak se mu to zrovna hodí. Pravým opakem je Janek Domšík od Zvonu, který byl Husita tělem i duší. Nesnesl bezpráví a dovedl se pro svůj názor bít.

Matěj Brouček - zbabělý, pokrytecký, líný, bezcharakterní

Jan Domšík - odvážný, obětavý, bojuje s nadšením


Jazyk:

Autor používá vybraný jazyk, můžeme zde najít i spoustu archaismů, které se však v době psaní této knihy běžně používaly.

K dokonalejšímu prokreslení středověké Prahy užívá jazykových rozdílů mezi staročeštinou a češtinou nynější.

Styl je hlavně humoristický a pan Brouček je zde vylíčen s lehkou ironií.


Děj:

Matěj Brouček je vcelku obyčejný, zbabělý a pokrytecký člověk žijící v 19. století. Jednoho dne se v hospodě Na Vikárce za divoké debaty opije. Další děj se odehrává v jeho snu. Ocitne se v tmavé chodbě, která vede do místnosti plné klenotů. Ve ztemnělé ulici potká muže s lucernou, který tvrdí, že je rok 1420, je oblečený v podivných šatech a mluví zastaralou češtinou.

Dá se do řeči s Janem Domšíkem, zvaným Janek od Zvonu, který mu poskytne přístřeší a oblékne ho do dobových šatů. Jelikož Prahu právě obléká Zikmund, donutí ho slíbit, že bude bojovat za obranu města. Když dojde na boj, Brouček je chvíli na té straně, chvíli na oné, podle toho, jak se mu to zrovna hodí. Utíká směrem k domu, kde se nachází chodba, kterou prošel na začátku svého snu. Najednou proti němu vyrazí jezdci s křižáckými hábity a pan Brouček na ně vykřikne, že je Němec a katolík, aby si zachránil život. Ale vojáci jsou Češi a husité, jen na sobě měli ukořistěné hábity křižáků. Odvedou Broučka na prostranství, kde v něm táborité poznají zbabělce, který v největším zápalu boje uprchl, a jeho osud je zpečetěn. Zavřou ho do sudu, který následně zapálí.

Vtom se pan Brouček ocitne v hospodě pana Würfela, kde usnul. Musí se smířit s tím, že nenajde chodbu, ve které se skrývá poklad, ani se už nesetká s Kunkou, hezkou Domšíkovou dcerou, která se mu líbila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama