Listopad 2016

K: Tři přání (Liane Moriarty)

24. listopadu 2016 v 18:35 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Tři přání (Liane Moriarty)

Minulý měsíc jsem se stala členem Knižního klubu a jako novému členovi mi byla poskytnuta sleva 50% na tituly určitých vydavatelství. Ani na vteřinku jsem nezaváhala a šoupla do košíku novinku Tři přání od skvělé australské spisovatelky Liane Moriarty. Jednu knížku už jsem od ní četla (Manželovo tajemství) a byla jsem naprosto unešená. Když jsem pak četla, že napsala nový příběh, který je ještě lepší než všechny předchozí, musela jsem si to taky přečíst...

Vydavatelství: Ikar pro ČR

ANOTACE z KK: ...Říká se "do třetice všeho dobrého a zlého" a pro Kettlovy sestry to platí trojnásob - jsou totiž trojčata. Rozumná Lyn se pokouší ustát roli vzorné matky, starostlivé manželky a úspěšné podnikatelky, aniž by přitom přišla o rozum. Její zdánlivě méně úspěšná sestra Cat, pracující v oddělení marketingu, se snaží nepřijít o vysněné dítě a o manžela, jakého jí každá závidí, a "chudák" Gemma ani nemá co ztratit, střídá příležitostné práce, bydlení i muže. Ale je tomu opravdu tak, jak se na pohled zdá? Co když je ve skutečnosti všechno trochu, anebo možná dokonce úplně jinak?...

S trojčaty Kettleovými se seznamujeme v momentě, kdy společně slaví narozeniny v restauraci. Očima ostatních zákazníku sledujeme jejich veselé štěbetání, sfouknutí svíček na třech dortech, čtení tajemných dopisů a nečekanou hádku, kdy jedna sestra skončí s vidličkou zapíchnutou v těhotenském břiše, druhá omdlí a rozbije si čelist o hranu stolu a třetí jim oběma volá sanitku. Ptáte se, co se stalo? Jste zvědaví tak, jak jsem byla i já? Jenže jak už je tomu u Liane Moriarty zvykem, musíte se dočíst až k posledním stránkám, než záhadu rozluštíte. ;) Vracíme se totiž v čase, abych poznali sestry od úplného začátku... dozvídáme se, že vznikly v autě jako omyl mladičké Maxime a Franka Kettlea, což tuto dvojici navždy připoutalo k sobě. Jako každý pár, který je spolu z povinnosti, i jejich manželství není šťastné. Oba jsou podráždění, nešťastní a formujou tím i povahy svých dětí. Malé sestřičky jsou divoké, nerady se dělí, nerady si povídají, zato je baví se prát. Z Lyn vyroste inteligentní soběstačná žena, která má život přísně nalajnovaný a tabulky má nejen na svůj úspěšný podnik Snídaňový autobus, ale i na manžela Michaela, nevlastní pubertální dceru Karu a malou dcerku Maddie, která je uřvaný démon...

Ukázka (zkrácená): ...Maddie totiž v dětském oddělení spatřila výtisk své oblíbené knížky, ze které se jí četlo před spaním, a vítězoslavně ho vytáhla z police. "Moje!" "Ne, Maddie, ta není tvoje. Tvoje je doma. Vrať ji zpátky." Maddie se podívala na Lyn, jako by jí přeskočilo. Dychtivě před ní knihou třepala a oči jí plály spravedlivým rozhořčením. "NE! MOJE!"
Lyn si uvědomovala, že tiše lelkující zákazníci kolem nich zvedají zrak a zaujatě naklánějí hlavu ke straně. "Pšššt!" přiložila si prst k ústům. "Dej ji zpátky." Ale Maddie se nedala. Dupla si nohou jako dementní stopařka, knihu si přitiskla k bříšku a ječela: "Ne pšt, mami. Moje, moje, moje!"
Do uličky, kde stála Lyn, vešla nějaká paní a chápavě se usmála. "No jo, to jsou ty hrozné tři roky, viďte? To se mám na co těšit!" Tlačila před sebou kočárek s andělsky blonďatým děťátkem. Maddie pozorovalo vykulenýma očima.
"Maddie, NE!" Přiskočila moc pozdě. Andělské děťátko se z kočárku natáhlo po Dobrou noc, medvídku a Maddie na to z kočárku zareagovala účinným odvetným opatřením - práskla ho knihou do obličeje. Holčička v kočárku se rozplakala, jako by to bylo poprvé, kdy někdo ranil její city. K zarudlé tvářičce si nevěřícně tiskla buclaté prstíky. Lyn se dívala na spokojený výraz v obličeji své vlastní dcery a propadala se hanbou.

Lynino jednovaječné trojče Cat je povahově úplně jiná, přestože mají obě stejné blonďaté vlasy, dlouhé nohy i sportovní postavu. Je divoká, hádavá, agresivní a trošku sobecká. S manželem Danem strašně touží po dítěti, ale už velmi dlouhou dobu se jim nedaří. Jenže osud má zvláštní smysl pro humor. Pár dní po Danově přiznání k nevěře s nádhernou studentkou Angelou, se na těhotenském testu konečně objeví dvě čárky...

Gemma měla v děloze svoje vlastní vajíčko, proto má jinou barvu vlasů než její sestry. Ty její jsou zrzavé po mamince. Je z děvčat i nejmilejší, nejcitlivější a nejochotnější pomoct. Od smrti snoubence Marcuse žije volnomyšlenkářsky: bydlí v bytech, které hlídá odcestovaným majitelům, střídá chlapy jak ponožky, neřeší oblečení a zapomíná na všechno důležité. Hodně lidí si o ní proto myslí, že je hloupá. Jen Charlie - sexy zámečník s dlouhýma řasama - si to nemyslí. Jenže i jemu tiká záruční lhůta jako všem ostatním bývalým. Nebo snad ne?...



Co se mi líbilo: Charaktery byly opravdu dokonale propracované. Čtenář si připadá, jakoby je doopravdy znal. Jako by šlo o vaše známé. Milujete je i nesnášíte. Chytáte se za hlavu, když jedna mává vidličkou. Nadáváte na (hajzla hnusného nevděčného) Dana. Smějete se, když Gemma zase něco poplete. Dáváte si ruce před oči, když se objeví v domě zloděj. Brečíte, když je babička v nemocnici... příběh prostě doopravdy prožíváte. Dalším plusem pro mě byly vložené vzpomínky cizích lidí, kteří popisovali své zážitky s Kettleovic trojčaty. Zatím jsem to u žádné knížky neviděla a bylo to milé, přestože to většinou nebylo pro děj důležité. Dávalo to nádech realističnosti.

Co se mi nelíbilo: Vlastně mě nic nenapadá. Lezl mi na nervy Dan, občas i Cat, ale to bylo autorčiným záměrem a dávalo to celému příběhu smysl. Možná bych byla ráda, kdyby to s nimi dopadlo trošku jinak, ale to je jen drobnost. :)

K celkovému designu: Miloučký obrázek dortíku na přebalu se dokonale hodí k příběhu. Pod přebalem se skrývá obálka v krásném odstínu modré. Vždy dokážu ocenit, když si vydavatelé dají záležet, aby i samotná knížka vypadala pěkně. Já při čtení papírové přebaly sundávám a těší mě dívat se na pěknou barvu. Pamatuju si, že se mi moc líbila i ta u Manželova tajemství (tuším tmavě zelená) a jsem ráda, že k sobě obě knihy pěkně ladí barvou i typem písma.


Hodnocení: 100% Myslím, že v tomhle žánru se nedal příběh zpracovat lépe. Je to jedna z těch knížek, které vám zůstanou v srdci navždy. Jste smutní, že už jste ji celou přečetli. Zastrčíte si ji zpátky do knihovničky a pak chvíli bloumáte po bytě a přemýšlíte, co budete dál v životě dělat. Neumíte se rozhodnout, co číst teď, protože se bojíte, že budete mít na další knížku přehnané požadavky v porovnání s diamantem od Liane Moriraty. Já se přesvědčila, že tato spisovatelka je vážně talent. Už Manželovo tajemství jsem četla jedním dechem a ti, co tvrdili, že Tři přání jsou ještě lepší, měli pravdu. Možná mi víc sedly postavy (věkově mi byly blíž než ty v MT), možná mi připadal děj zajímavější, nevím... ale vím, že jsem byla smutná i smála se a knížku stoprocentně všem DOPORUČUJU. Moc moc moc se mi líbila. Určitě ji otevřu ještě mnohokrát. ;)

Snad už toho vychvalování stačilo. :D Opravdu jsem z knížky nadšená, takže pokud máte rádi nápadité vtipné romány, určitě dejte "Třem přáním" šanci. A pokud jste ji už přečetli, napište mi váš názor. Taky jste si šílenou rodinku zamilovali nebo se vám zase až tak dobrá nezdála? Doporučili byste ji svým známým? Já určitě ano. ;)

S: Vampýrská Akademie (Richelle Mead)

22. listopadu 2016 v 19:18 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Vampýrská Akademie (Richelle Mead)

První dílo, které jsem od Richelle Mead četla, byl pátý díl série Sukuba jménem Žár. Určitě o této řadě napíšu samostatnou recenzi, protože to byla láska na první přečtení a vždy jednou za čas si knížky ráda znovu otevřu. Jenže tento článek není o Sukubě, ale o VA, ke které mě přivedla zvědavost. Zajímalo mě totiž, jestli se autorce prostě jen jednou zadařilo nebo jde o úžasný galaktický talent...

Vydavatelství: Domino pro ČR / Slovart pro SK
  • international #1 bestselling series (přes 5 milionů prodaných kopií)
  • Vítěz 2010 Teen Read Awards v kategorii "Nejlepší teen série"

1.DÍL: VAMPÝRSKÁ AKADEMIE (Upírska Akadémia)

...Morojská princezna Lissa a její nejlepší kamarádka Rose uprchly ve smrtelném strachu z Vampýrské Akademie, ale po dvou letech byly vypátrány tajemnými strážci a odvlečeny zpět. Znovu se tak ocitají v obrovském nebezpečí, protože na akademii se mohou pohybovat nebezpeční Strigojové. Ti chtějí Lissu zničit, protože jako jediná dcera urozeného morojského rodu je překážkou jejich plánu na ovládnutí světa vampýrů.
Naštěstí je tady ale dhampýrka Rose, v jejichž žilách se smísila krev vampýrů a lidí, takže dokáže zlým Strigojům lépe čelit. V tajemném a ponurém světě akademie ale nebude snadné odolat všem nástrahám a zradám: Lissa bude muset opatrněji využívat svých nadpřirozených schopností, aby nepadla do strigojské pasti, a Rose se musí vzdát velké lásky, aby mohla kamarádku ochránit a za žádných okolností ji nezklamat. Jediné, nač se totiž mohou obě spolehnout, je jejich vzájemné pouto, jejich přátelství...


Ještěže jsem knížku sháněla na základě vztahu k Sukubě, protože anotace by mně určitě ke koupi nepřemluvila. Připadá mi nudná, moc obecná a nic pořádného člověku neřekne. Připomíná mi to univerzální popisek pro "upířiny"... kámoška, zlý upír, dobrý upír, tvrďácká holka, nenaplněná láska... Stejně tak se mi nějak extra nelíbil ani film VA. Nebyl vysloveně špatný, ale knížní předlohu bych po dokoukání nevyhledávala. A o hodně bych přišla! Neříkám, že je to mistrovské dílo - pořád fandím Sukubě - ale četlo se to samo, nestihla jsem se ani nudit, postavy energické Rose Hathawayové i tvrďáckého Dimitrije mi byly sympatické (mým favoritem se přesto stal věčně sarkastický Christian Ozera s krásnýma modrýma očima ❤). Hlavně oceňuji nenásilný způsob, jakým autorka představuje čtenáři svět vampýrů. U některých fantasy se stává, že se mi to vysvětlování zákonů onoho světa zdá vnucené. U Vampýrské Akademie to bylo přirozené. Prostě to vyplývalo ze samotného příběhu, kdy autorka odhalovala stále nová pravidla Morojů, Dhampýrů i Strigojů ve chvílích, kdy se aktuální věc řeší. Dějově je tento díl sice trošku chudší, jde spíš o pomalé seznamování se světem, přesto se ke konci knížky najde pár stránek dobré akce. (spoiler) Z oblíbeného Lissiného strýčka Viktora Daškova se stane záporák, který mladou blonďatou princezničku unese a mučí, aby ji přinutil použít její jedinečnou moc k uzdravení Viktorovy smrtelné choroby. Lissa má totiž vyjímečný dar. Narozdíl od ostatních obyčejných Morojů, kteří ovládají jeden ze čtyř živlů (voda, vzduch, oheň, země), ona ovládá tajemný páty živel Éter (pro Slováky "duch") - nadřazený všem ostatním. Díky tomu může léčit, ovládat mistrně nátlak, dokonce i přivést mrtvého zpět k životu. To udělala u Rose, když měly jako mladší dívky autonehodu. Díky tomu jsou navždy propojené. Rose je Lissina Stínem políbená. Tímto poutem vycítí Vasilisiny pocity, myšlenky, vidí jejíma očima a právě to jí pomůže svou kamarádku zachránit ze spáru zlotřileho strejdy. Pomáhá jí přitom sexy ruský trenér Dimitrij a Lissin přítel Christian. Příběh končí dobře a uzavřeně, i když se objevuje první drobná trhlinka v strážcovských fasádách Rose a "Soudruha". Uvědomují si oboustrannou přitažlivost, ale nechtějí se jí poddat, protože jejich posláním je chránit Morojku Vasilisu. Oni - Morojové - mají vždy přednost.

Co se mi líbilo: Seznamování s novým světem, Rosina prořízlá pusa, Christianův roztomilý sarkasmus, tajemná uzavřenost Dimitrije, náhrdelník napuštěný kouzlem chtíče (celá ta scéna, když se Rose na Soudruha vrhla a strhávali ze sebe šaty, aby to potom všechno utnuli v nejlepším... Aááááá... měli pokračovat!) :D Taky jsem měla radost z filmové (zelené) obálky - většinou se mi nelíbí, ale tato se podle mě fakt povedla. Rozhodně je pěknější než ta původní.

Co se mi nelíbilo: Lissa je takové malé jemné neschopné kuřátko a takové postavy já prostě nerada. Ze Sukuby jsem byla zvyklá na úplně jiný typ postav (dospělejší a komplikovanější), proto mi Lissa s jejím nedospělým chováním vadila. Nicméně jde o literaturu pro mládež, takže se takový typ charakterů asi dal očekávat. A aspoň bylo koho zachraňovat, ne? :)

Hodnocení: 70% Dobrý začátek série, ale je ještě dost prostoru k vylepšování děje, vybroušení charakterů i pro víc akce. Já dříve viděla film a až pak začala číst knižní předlohu, proto mě už nemohl děj moc překvapit. Obsahově se obě díla moc neliší, jen zpracováním (knížka je stokrát lepší a detailnější než film). Nebyla jsem ani zklamaná, ani překvapená, ani unešená. Hodnotila bych jako lepší průměr a ucházející první díl.

2.DÍL: MRAZIVÝ POLIBEK (Mrazivý bozk)

  • Ocenění: v ČR patřila mezi nejprodávanější knihy za březen 2010
...Rose Hathawayová se topí v problémech. Její úžasný učitel Dimitrij jako by ji přehlížel, Mason ji naopak zavaluje milostnými návrhy, které ona nechce přijmout, a navíc na akademii zaútočili smrtonosní Strigojové! Škola je plná strážců, přijíždí dokonce i Rosina matka Janine. Nic z toho však nestačí, a tak se studenti i profesoři vydávají na vánoční prázdniny do Idaha, kde snad budou v bezpečí. V luxusním horském středisku mají všechno, na co si vzpomenou. Chybí jen to nejdůležitější - jistota, že je Strigojové nenajdou a nezničí. Tři studenti se proto vydávají zpět do akademie, aby se Strigoji svedli konečný a vítězný souboj. Když se to dozví Rose, vyrazí za nimi, aby jim pomohla. Nemá ale nejmenší tušení, že se ocitla v takovém nebezpečí, jaké si do té doby ani neuměla představit. A jediným jejím ochráncem je Christian...


Tento díl jsem bohužel nikde nesehnala, takže ho nemám ani přečtený. Snad se mi někdy v budoucnu podaří vyplnit prázdné místo v knihovničce, protože nekompletní série vysloveně nesnáším. :/

3.DÍL: STÍNEM POLÍBENÁ (Tieňom pobozkaná)

...Vlády se ujímá jaro a Rose Hathawayová by se měla připravovat na maturitní zkoušku. Jenže od nedávného smrtícího souboje se Strigoji se necítí zrovna nejlépe. Trpí nočními můrami, duši jí zaplavuje temný smutek a předznamenává cosi zlověstného.
Rose dobře ví, že jí není dovoleno milovat jiného strážce. Že musí především chránit Lissu, poslední princeznu z rodu Dragomirů. Jenže když přijde na krásného Dimitrije Belikova, některá pravidla se prostě musí porušit! Rose své nejlepší kamarádce Lisse lže o svém vztahu k Dimitrijovi, ale jejich přátelství se nyní ocitá v ještě větším ohrožení než kdy předtím. Nesmrtelní vampýři se chtějí pomstít za to, co jim Rose nedávno provedla. Ve strašlivé bitvě, která předčí i nejhorší noční můru, se Rose bude muset rozhodnout mezi dvěma lidmi, na nichž jí záleží nejvíc. Bude ale její volba znamenat, že přežije jen jeden z nich? A pokud ano, bude to Lissa, nebo milovaný Dimitrij?...


Vzhledem k tomu, že se mi nedařilo sehnat druhý díl, přešla jsem rovnou na třetí a hned po pár stránkách jsem si pěkně vyspoilerovala konec dvojky. "Cožeeeee Mason umřel?!" zírala jsem s otevřenou pusou. Tohle jsem teda fakt nečekala. První díl mi připadal trošku plochý, proto jsem tak nějak předpokládala stereotypní zamilovaný trojúhelník: sebevědomá mladá žena, tajemný sexy starší upír, věrný nejlepší kamarád, který se vytrvale snaží očarovat svoji vyvolenou, až mu nakonec na chvíli podlehne... Jaké bylo mé překvapení, když se Stmívání nekonalo a kámoš Mason umřel hned v druhém díle. Ou. Můj svět se úplně otřásl. Každopádně z toho vyplývá ponurost celé trojky. Rose trpí depresemi vyvolanými negativními vlastnostmi éteru, které přejímá od Lissy, je podrážděná, nešťastná ze ztráty kamaráda, smutná z nenaplněné lásky s Dimitrijem a závidí Liss jednoduchost jejího života. Vasilisu mám v tomto dílu ještě méně ráda než předtím, protože je ještě víc zahleděná do sebe a o to méně se zajímá o pocity Rose. Naše strážkyně mezitím začíná vídat ducha Masona, který se jí snaží něco ukázat. Vyvrcholí to při společné noci v chatce s Dimitrijem, kdy se Mason samozřejmě zase vetře Rose před oči a ona konečně porozumí tomu, co se jí snažil říct: že školu napadnou Strigojové. Ledva stihne doběhnout varovat ostatní a už musí bojovat po boku Christiana, který použije k boji oheň. Díky nim se podaří školu ochránit, přesto se Strigojům podaří únest několik rukojmí. Při jejich záchraně Dimitrij padne. Stane se Strigojem. Rose nedokáže jít dál, rozhodne se poprosit o finanční pomoc Adriana (krásného, ale věčně napitého Moroje, který ji tajně miluje), odejít ze školy, najít svoji bývalou lásku a zabít ho. Lissa se ji pokusí přemluvit, dokonce zkusí použít i nátlak (potvora!), ale nepomůže jí to kamarádku udržet při sobě. Rose odchází se svým vražedným posláním na Sibiř, čímž končí třetí díl.

Co se mi líbilo: Vývoj vztahu Rose s Dimitrijem, ponurá atmosféra celého dílu, finální bitva ve škole (Christianův oheň plus Rosiiny pěsti je skvělá kombinace, nemohla jsem se odtrhnout od čtení).

Co se mi nelíbilo: Strašně mi vadila rozmazlenost a panovačnost Lissy... opravdu jsem jí už měla plné zuby, jak se všechno muselo pořád točit kolem princezničky a ona se nedokázala ani na chvilku vcítit do své kamarádky. Dalším mínusem je opět příšerná česká obálka. Nevím u jakého amatérského fotografa sehnali vydavatelé tuhletu příšernost, ale je to fakt tragédie. Jsem asi pokrytec, ale mám ráda krásné obaly. Například naši slovenští bratři se s tím krásně popasovali. No šak posuďte sami... není ta červená obálka se stříbrným písmem prostě nádherná? ;)

Hodnocení: 80% Velký posun v ději. Konečně se něco děje, válčí se, umírá se, miluje se,... Nejkladněji hodnotím závěrečnou bitvu, kdy jsem doslova hltala stránky a nedokázala jsem knížku zavřít a jít spát. Nemohla jsem se dočkat dalšího dílu, potřebovala jsem vědět, jak to bude s tím Dimitrijem,... :)

4.DÍL: KRVAVÝ SLIB (Krvavý sľub)

  • Ocenění: v ČR patřila mezi nejprodávanější knihy za srpen 2010 a září 2010
...Život Rose Hathawayové nebude už nikdy stejný. Po nelítostném útoku na Akademii zemřelo hodně Morojů i dhampýrů. Ti, kteří přežili, jsou na tom ještě hůř: musejí se vyrovnat se smrtí kamarádů. A Rosin krk nyní zdobí tetování, které všem zvěstuje, že zabila bezpočet Strigojů. Jen jedna oběť je však důležitá… Dimitrij Belikov. Rose podstoupila bolestnou volbu, opustila Akademii i svou nejlepší kamarádku Lissu, poslední žijící dragomirskou princeznu, a vydala se pronásledovat muže, kterého miluje. Musela dojít až na kraj světa, aby Dimitrije našla a mohla tak splnit krvavý slib, který mu dala. Až ale nastane okamžik rozhodnutí, bude Dimitrij stále chtít, aby ho raději zabila, než aby žil jako stvůra? V sázce je teď úplně všechno. Zranitelná a osamocená Rose se ocitá ve světě, který je pro ni stejně neznámý jako nebezpečný. Najde v sobě dost sil, aby Dimitrije zničila? Anebo se obětuje ve jménu nesmrtelné lásky?...


Hned po vrácení přečteného třetího dílu do knihovničky jsem vytáhla čtvrtý. Čtvrtý díl jsem sice četla delší dobu než první a třetí, ale to spíš kvůli nedostatku času. Samotný příběh mně totiž uchvátil. Vážně jsem byla unešená z toho amerického pohledu na ruská jídla, architekturu i Rusko samotné. Popisy "zmrzlinkových" střech mi přišly úplně kouzelné, nejspíš i díky tomu, že sama bych se do Ruska moc ráda zajela podívat. Touto knížkou jsem si zčásti splnila sen, protože mi trošku připadalo, jako bych tam opravdu byla a viděla všechno, co viděla Rose. Ale teď k ději. (spoiler) Naše malá dhampýrka se už nějakou dobu snaží najít Dimitrije. Nemá moc štěstí, proto s pomocí nové známé - alchymistky Sydney vydává prohledat město krvavých dě*ek na druhém konci země. Potkává se tam s Belikovovými, kteří ji přijmou do rodiny jako vdovu a uspořádají Dimitrijovi poslední rozloučení. Rose se příliš nechce opouštět dům, kde se cítí jako doma, ale donutí ji k tomu místní mafián Abe Mazur. Přidá se tedy do party mladých zabíječů Strigojů a pomáhá jim lovit. Po několika úspěšních akcích konečně narazí na Dimitrije. Zaváhá, on ji třískne do hlavy a odvleče do luxusního vězení. Přemlouvá ji, aby se stala jeho nesmrtelnou družkou, ale Rose nechce, i když samotné sání krve ji otupuje jako droga. Poslední den, kdy jí má vypršet lhůta pro rozhodnutí konečně zvládne utéct z pokoje, dostat se z vily, probloudit se zahradním labyrintem ven a utíkat kilometry k nejbližšímu městu. Její bývalý přítel se ale nevzdává a pronásleduje ji až k mostu, kde už je Rose pevně rozhodnutá ho probodnout. Udělá to a pří pohledu na Dimitrijovo tělo mizící v řece si je jistá, že už nikdy neuvidí jeho krásnou tvář. Jenže po návratu na Akademii příjde poštou dopis. Dimitrij v něm píše, že mu neunikne a že když se příště potkají, tak ji zabije. Neumím si představit lepší konec. Úplně to čtenáře vybízí běžet si rychle pro další díl. :)

Co se mi líbilo: Barevné ruské domy, ruská slova, ruské jídlo, ruský vlak,... miluju Rusko! Krom toho se mi líbilo to množství akce. Pořád se něco dělo. Kapitoly ze strigojí vily jsem vysloveně hltala a když Rose bloudila v zahradním labyrintu... kdo by neměl rád labyrinty, že? :) Dalším velkým plusem byl minimum Vasilisy. Jelikož princeznička zůstala za zdmi Akademii, vídali jsme ji jen skrz pouto a scény s ní byly tak obyčejné, že mi ani nestihla lézt na nervy. Navíc se u ní začínají projevovat určité záchvěvy dospělosti. To není naškodu.

Co se mi nelíbilo: To, jak Rose všude nechávala drahé šaty. Já si cením peněz a proto mě vždy v knížkách dokáže vytočit, když hlavní hrdina utrácí jak šílený a neváží si svého majetku. Proč je třeba Rose z ruského hotelu neposlala Lisse? Nebo si je nenechala někde v úschovně zavazadel?

Hodnocení: 90% Možná byste díky mému nadšení mohli čekat, že dám stovku, jenže stále je tu prostor k vylepšování. Četlo se mi výborně, akorát musím pořád porovnávat s jiným autorčiným dílem - Sukubou. U té se mi chtělo téměř brečet, když jsem ji dočítala. Ne dojetím, ale smutkem z toho, že jsem nucená ten úžasný vymyšlený svět opustit. U Vampýrské Akademie to bohužel zatím necítím. Je to velmi dobrá knížka, jen prostě není dokonalá.

5.DÍL: SPOUTÁNI MAGIÍ (Spútané mágiou)

  • Ocenění: vítěz v soutěži Goodreads Choice Awards (2010) v kategorii "Goodreads author"
...Dimitrij dal Rose poslední šanci, aby se rozhodla. Její volba však byla špatná… Po dlouhé a strastiplné cestě na Sibiř, kam se vydala hledat milovaného Dimitrije, se Rose vrací na Akademii svatého Vladimíra, ke své nejlepší kamarádce Lisse a ostatním. Maturita se rychle blíží a dívky se už nemohou dočkat opravdového života za železnou branou Akademie. Avšak Rose stále s bolestí v srdci vzpomíná na Dimitrije, kterého přes všechno zlé nedokáže přestat milovat. Nedokázala ho zabít, když dostala šanci. A v blízké budoucnosti se možná začnou naplňovat její nejhorší sny: Dimitrij ochutnal její krev a Rose v hloubi duše ví, že ji pronásleduje. Přesto se stále nevzdává naděje na Dimitrijovu záchranu - otázkou ovšem zůstává, jestli se jí ho podaří zachránit dřív, než ji Dimitrij zabije a promění ve Strigojku. Bude jejich láska opravdu věčná?...


Pátý díl se podle mě řadí mezi nejlepší díly série. Byl ještě víc nabitý akcí než všechny předchozí. (spoiler) Prvním překvápkem je románek Rose s Adrianem. Přestože se mu však rozhodla dát šanci a přiznává, že ji k němu táhne určitá přitažlivost, nedokáže se vztahu úplně otevřít. Stále myslí na záchranu Dimitrije. To naši malou Dhampýrku přinutí vloupat se do nejstřeženější vampýrské věznice na Aljašce. Tentokrát sice není na tajnou akci sama (pomáhá ji Lissa s kámošem Eddiem), přesto se osvobození Viktora Daškova ukáže jako tvrdý oříšek. Lissin zlý strejda je totiž jediný, kdo zná uživatele éteru, který dokázal proměnit Strigoje zpět na dhampýra. Oním dotyčným je jeho pološílený nevlastní bratr Robert. Svoje "výkupné" Viktor dodrží a pomůže získat ze svého bratra otřebné informace, pak se rychle vypaří. V tomhle momentu se obrací můj pohled na obě hlavní hrdinky. Lissa (která mi doteď byla vysloveně nesympatická) v sobě nachází odvahu - chce pomoct proměnit Dimitrije zpátky, snaží se naučit probodnout Strigojí srdce, trénuje chvaty,... to mě mile překvapuje. Naopak Rose (která mi vždycky přišla v pohodě) najednou vyšiluje, že se Lissa nemá učit bojovat, nemá se do ničeho montovat... Jako vysvětlete mi někdo, čemu to uškodí, když se jedna neschopná Morojka naučí aspoň trošku se o sebe postarat? Od poloviny knížky se moje pocity vůči postavám zase vracejí do zaběhnutých kolejí. Když se totiž Lisse s Christianovou pomocí podaří proměnit Belikova zpátky na Dhampýra, on se upne ke své zachránkyni, uctívá ji jako bohyni a svou bývalou přítelkyni nechce vidět. Místo toho, aby se princezna doopravdy snažila je dát dohromady, tak se s ním schází sama a sprdává Rose, když se snaží nasilu se k nim vetřít. Být na Rosiině místě, tak jí asi zakroutím krkem, když je uvidím po miliónté někde spolu. Každopádně není jediná, kdo trpí. Adrian se cítí odstrčený, nešťastný a málem dojde k rozchodu. Po několika škaredých Dimitrijových slovech ohledně konce jejich lásky, se Rose rozhodne dát Adrianovi šanci a jít do vztahu naplno. Strhávají ze sebe oblečení, Adrian se napije její krve,... Ráno je ale všechno jinak. Rose se jde nasnídat do kavárny, kde se potká s Dimitrijem. Jejich rozhovor přeruší královnina armáda, která se snaží Rose zatknout za vlastizradu. Nic víc nechcou prozradit, takže dojde ke rvačce. Dimitrij se snaží všechny zneškodnit a daří se mu to, přesto ho Rose zastaví. Radši se nechá zatknout, než by mu přivodila další problémy. Konečně se dozví z čeho je obviněná - ze zavraždění královny Taťány! Vzhledem k hromadě nepěkných slov i výhružek, které po královně posledně pořvávala na veřejném projednávání zákona o dhampýrech, je podezřelou číslo jedna. Ke všemu se dozvídá dvě nepříjemné skutečnosti: někdo se snaží to na ni shodit a trest za takový hrozný čin je smrt. Zbývá jen doufat, že soud ji sprostí viny...

Co se mi líbilo: Lissa v první polovině. Snažila se dělat i věci, kterých se bála nebo si jimi nebyla úplně jistá. Konečně začala být odvážná a užitečná. Celá knížka byla navíc doslova narvaná akcí. Velkým plusem byl i Adrian. Sice chápu Rosiiny nesmazatelné city k první lásce, přesto mi bylo roztomilého královského Ivaškova líto. On by se za ni roztrhal. ❤

Co se mi nelíbilo: Rosiné přehnané chránění Lissy před bojem. No taaaaak! Nikomu, komu jdou Strigojové po krku tak jako poslední princezně z rodu Dragomirů, přece neuškodí naučit se pár chvatům ze sebeobrany. Absolutně nechápu, proč to Rose vadilo, mělo by ji spíš potěšit, že má její kamarádka aspoň malililinkou šanci na přežití i bez ochranky. V druhé polovině příběhu mi opět lezla na nervy Lissa tím scházením se s Dimitrijem a odháněním Rose.

Hodnocení: 90% Nemůžu se rozhodnout, jestli se mi víc líbil tento nebo předchozí díl, proto dám oběma stejné hodnocení. Opět to bylo velmi dobré počtení, určitě se ke knížce někdy ráda vrátím, ale na 100% to není.

6.DÍL: POSLEDNÍ OBĚŤ (Posledná obeť)

...Rose Hathawayová sedí v cele smrti a čeká na popravu za vraždu, kterou nespáchala. Před krutým osudem ji zachrání kamarádi a ona se ocitá na útěku. Společně se svou láskou Dimitrijem a dalšími přáteli se snaží nalézt jediného člověka, který ji může spasit. Její nejlepší kamarádka Lissa se ji snaží zachránit tím, že se uchází o královský trůn. K dosažení nesnadného cíle však musí nalézt ztraceného sourozence, a to je velmi nesnadný a nebezpečný úkol. Lissa a její přátelé musí najednou spoléhat na dávné nepřátele a začít pochybovat o těch, kterým dříve věřili.Teď se opravdu rozhoduje o všem... Kterou ze svých lásek si Rose zvolí za životního partnera: Dimitrije, nebo Adriana? Co všechno bude muset Rose obětovat pro záchranu své kamarádky? A neztratí během toho všeho jedna druhou?...


Série VA míří ke konci a my se nemůžeme dočkat toho, až se dozvíme, jestli se Rose konečně dočká svého happyendu. Předtím nás ale čeká pár set stránek nabytých akcí. Tolik se toho nestalo ani ve všech předchozích pěti knížkách dohromady... ;) S Rose to hned od začátku nevypadá nejlíp - je pravděpodobné, že soud nevyhraje, zavřená ve vězení začíná trpět klaustrofobií a jediný únik ven představují pohledy do Lissina života skrz jejich pouto. V den pohřbu královny Taťány však nabere všechno nový směr. Její přátelé vyhodí do vzduchu pár soch, Dimitri s Eddiem a Michaelem ji dostanou z vězení, Adrian s Lissou obstarají krytí a Abe Mazur s pomocí výbušniny vytvoří únikový východ z Dvoru. Původním plánem je schovat Rose na nejodlehlejším místě, ohlídat ji Dimitrijem se Sydney (aby nezdrhla) a čekat, dokud ostatní nenajdou skutečného vraha. Jenže to bychom nesměli znát naši hlavní hrdinku, že? Při jednom z pokusů o útěk se Dimitrijovi svěří se svým plánem na pomoc Vasilise. Překvapivě souhlasí, takže se všichni tři vydají hledat nemanželské dítě lorda Dragomira - Lissina nevlastního sourozence. S dalším členem rodiny by totiž princezna mohla nejen získat právoplatné místo v Radě, ale také by se mohla stát novou Morojskou královnou. Čekají ji však i nelehké zkoušky, které prověří nejen fyzickou odolnost, ale také psychickou. V Rose mezitím válčí její city k Adrianovi a k Dimitrimu. Vybere si správně? Najdou vraha královny? Složí Lissa úspěšně všechny zkoušky a usedne na trůn?

Co se mi líbilo: Útěk z vězení - skvělá vtipná scénka. Hlavně když se zapojí Abe Mazur s jeho "novou bránou". :D Zkoušky budoucího panovníka - připomínalo mi to Turnaj tří kouzelníků ve čtvrtém díle Harryho Pottera a takové soutěže mě vždycky bavily. ;) Navíc v mých očích Lissa zase o něco stoupla, protože je opět o něco dospělejší a silnější. Celkově byl poslední díl doslova nacpaný akcí, takže jsem se často nemohla odlepit od stránek. A nechci vyspoilerovat i úplný závěr, ale Taťánin vrah mně taky překvapil, což já ráda - nepředvídatelné konce. ;)

Co se mi nelíbilo: Bohužel i přes hromadu kladů jsem si zase našla nějaké mínusy. Dimitrijova posedlost Lissou ho naštěstí brzo přešla, ale i tak mi to dost lezlo na nervy. Měla jsem chuť ho i s tím jeho "dlužím jí to" poslat na hodně škaredé místo. :-I Nelíbilo se mi, jak to dopadlo s Viktorem Daškovem. Chápu, že byl zloduch, ale prostě bych to od Rose nečekala. Éter neéter... nesedělo mi to k ní. A ke konci... to s poutem... (nechci zase až tak moc prozrazovat, ale...) prostě se mi nelíbilo, jak to pouto dopadlo. Nechala bych to při starém. :(

Hodnocení: 90% Konec se mi vlastně líbil, i když mi přišel trošku neuzavřený, ale to nejspíš kvůli tomu, že si Richelle Mead nechala prostor pro další řadu Pokrevní pouta. Rosin život uzavřený je, jen některé další postavy ještě viditelně něco v budoucnu čeká. Po dočtení Pokrevních pout budu vědět... :) Dávám stejné hodnocení jako čtyřce a pětce. Stejně tak i poslední díl byl čtivý, akční, napínavý, místy vtipný, místy smutný a já si dobře početla, jen to prostě nebylo na plnou stovku.

(6.5 POVÍDKA: NÁVRAT DOMŮ)

Kniha Foretold od Carrie Ryan byla vydána 2013 nakladatelstvím Ember v anglickém jazyce. Jde o sbírku 14 povídek známých fantasy autorů jako je například Laini Taylor nebo Meg Cabot. Ústředním tématem je budoucnost, ve třch kapitolách se tedy můžeme podívat i na Rose s Dimitrijem. Jak pokračuje jejich společný život? Jsou šťastní?

(ze stránek AliPeli´s, která se zaměřuje na překlady u nás nepřeložených děl)

NEBO ZDE - PŘEKLAD Č.2(Vampireacademy156)

...Neočekávala jsem, že budu zpátky v Rusku tak brzo. Rozhodně jsem tu nechtěla být. Nebylo to kvůli tomu, že bych proti tomuto místu něco měla. Byla to docela pěkná země, s duhově zbarvenou architekturou a vodkou, která měla sílu jako raketový pohon. Tyhle věci se mi v Rusku líbily. Můj problém byl, že naposledy, kdy jsem tu byla, mně skoro zabili (jedna z mnoha příležitostí) a skončila jsem zdrogovaná a unesená upírem. To je dost na to, abych se tomuto místu vyhnula. A přesto, jakmile začalo letadlo kroužit nad Moskvou před přistáním, věděla jsem, že vrátit se sem, byla rozhodně ta nejsprávnější věc, co jsem mohla udělat.
"Vidíš to, Rose?" Dimitrij poklepe na sklo okýnka, a ačkoliv nemůžu vidět jeho výraz tváře, jeho známka údivu v jeho hlase mi řekla mnoho. "St. Basil."
Naklonila jsem se přes něj a sotva jsem stihla zahlédnout nejznámější mnohobarevnou katedrálu, která vypadala jako něco, co můžete najít v Cukrovinkové zemi, ne jako Kreml. Pro mě to bylo něco jako další turistická atrakce, ale pro něj to znamenalo mnohem víc. Tohle byl jeho příchod domů - návrat do země, přestože nevěřil, že ji někdy uvidí za svitu slunce svýma očima živý. Ty budovy, města tady… nebyly pro něj jenom pěkné obrázky z pohlednic. Představují pro něj daleko víc. Symbolizují jeho druhou šanci v životě...


Povídka je dějove zasazená pár týdnů (měsíců) po konci 6. knížky. Rose s Dimkou se spolu vydávají na cestu do Baji za rodinou Belikovových. Rose tu byla naposled při smutečním obřadu za Dimitrijem a on svou rodinu neviděl ještě déle. Bojí se, jak přijmou jeho proměnu ze strigoje na dhampýra. Strach je ale zbytečný, protože se všichni z jeho příjezdu radují. Dokonce i mladší sestra Viktoria se s Rose mile přívítá, přestože jejich poslední rozhovor neskončil nejlépe. Přivítání s přáteli a známými však nečekaně přeruší mladý alchymista. V jeskyních se skrývá starý mocný strigoj, který je v okolí známý pod strašidelným jménem "Krvavý pán". Amatérští lovci upírů - lidé vyzbrojení jen dřevěným kolíkem - se vydávají ho hledat, jenže nikdo z nich už se nevrací. Alchymisté jsou tu od toho, aby lidskou rasu chránili, proto přišel mladík žádat o pomoc dhampýrskou komunitu v Baji. Dimitrijova teta vyvěští, že tohoto strigoje může zabít jen ten, kdo kráčel po stezce smrti a vrátil se. Dimitrij, Rose a stínem políbený Mark se proto vydají na nebezpečnou misi v podzemních jeskyních za městem. (spoiler) Naše trojka samozřejmě Krvavého pána porazí a překvapivě jim pomůže i jeden obyčejný člověk. Po návratu do domu Belikovových se Rose vysmívá věšteckým schopnostem stařenky Jevy. Ta jí na oplátku prozradí její další vizi... vidí totiž svatbu... ;)

Hodnocení: Jde opravdu jen o krátkou povídku, proto si protentokrát odpustím procentuální hodnocení. Nebylo by to fér, protože v tak málo slovech se nedá rozvinout nějaký vyšperkovaný děj. Zápletka je jednoduchá, konec předvídatelný. Ničím nepřekvapí, ale ani neurazí. Myslím, že každého fanouška Vampýrské akademie potěší ještě jeden poslední pohled do života Dimky a Rose. Je fajn si na ně ještě vzpomenout - i když jen na skok. Mně se to líbilo. Sladká těčka na závěr. :)
_____________________________________________________________________________

CELKOVÉ HODNOCENÍ ŘADY: Snad neurazím nějakého vášnivého fanouška, ale dávám jen 90% a to si připadám ještě moc shovívavá. Poslední tři díly mi přišly hodně dobré a prvnímu dílu odpouštím, protože jeho smyslem bylo hlavně představit nový svět, proto hodnotím tak, jak jsem napsala. Proč ale ne rovných 100%? Po dočtení jsem prostě neměla pocit, že bez Dimitrije a Rose nedokážu dál žít tak, jak jsem to měla u Georginy Kincaidové. Bohužel. Vím, že už jsem s tím přirovnáváním k Sukubě otravná, ale nedá mi to jinak. Ta řada mi totálně vlezla pod kůži, kdežto VA mě potěšila na chvilku, ale nebrečím, když mám dočteno. Samozřejmě to ale neznamená, že bych si tyto knížky už znovu neotevřela. Devadesát je dost. Určitě někdy dostanu chuť na nevychovanou držkatou malou Dhampýrku a její neschopnou královskou kámošku. :D Je to takové oddychové puberťácké čtení, které má v sobě ale i trochu dospělého. Celé to kastovní dělení, intriky, šílené zákony a bláznění z éteru dokáže zaujmout i čtenáře nad 20 let. Já jsem spokojená.



Kdyby vás zajímalo, proč mám "Stínem políbená" hned dvakrát, tak je to kvůli jednomu nepovedenému obchůdku přes Bazoš. Slečna nabízela díly 2 a 5, které mi zrovna jako poslední chyběly, abych měla řadu kompletní, takže jsme se domluvily. Jenže místo druhého dílu mi přišel třetí (který už jsem v knihovničce měla), akorát na hřbetu knížky bylo napsáno, že jde o díl druhý. Přední, zadní vazba i vnitřek knihy byla trojka, jen na tom hřbetě řádil šotek. Slečna prostě knížku vytáhla z poličky a poslala bez nějakého většího studování obalu. Trošku jsme se i pohádaly, ale nakonec se mi za omyl omluvila. Knížku jsem si ale i tak nechala, protože platit další poštovné a jít na poštu se mi nechtělo. Teď ještě vyřešit, co s přebytečným dílem...


I šestý díl mám vlastně ve dvou verzích. České jsem koupila dávněji ve slevě za pár korun, jenže nedávno jsem na Slovensku v Tescu uviděla nááááádherné krvavě rudé vydání zdobené stříbrným písmem a stránkama natřenýma načerno. To byla láska na první pohled - hned jsem ho šupla do košíku! No co, tak budu mít to samé dvakrát. Hlavněže se můžu kochat pohledem na poličku... Och. Že bych si koupila znovu celou sérii? :D :D :D Aspoň ten druhý díl by se hodil... :D


A pokud by vám ani hlavní šestidílná řada VA, navazující povídka Návrat domů plus spin-off série Pokrevní pouta nestačila, všechny fajnšmejkry jistě potěší (zatím) trojdílné komixové zpracování Vampýrské akademie. Sice je v angličtině, ale pro ty, co četli knížky nebude žádný problém si s grafickou novelou poradit. Když jsem to zvládla i já, tak to už musí přelouskat každý... :D Knížečka je to sice tenká, ale obsahově výborně zpracovaná. Za mně určitě 100%. Sehnat se dá například v internetovém obchodě Nejlevnější knihy.
  • vítěz v soutěži Goodreads Choice Awards v kategorii "Nejlepší grafická novela nebo komiks"

To už je z tohoto vyčerpávajícího článku o Vampýrské akademii všechno. Doufám, že jsem Vás neunudila k smrti a určitě mi napište svoje názory a pocity... Nebojte se nesouhlasit s mým hodnocením a klidně napište, kolik procent byste dali vy. Ráda si vaše komentáře přečtu. ;)

K: Touhy (Táňa Keleová-Vasilková)

18. listopadu 2016 v 20:36 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Touhy (Táňa Keleová-Vasilková)

V říjnu jsem přes Knihománii vyhrála jeden výtisk románu Touhy (Túžby) od uznávané slovenské spisovatelky Táni Keleové-Vasilkové. Knížky od této spisovatelky jsem si už párkrát prohlížela v Tescu na Slovensku, protože ty designy nových obálek jsou působivé. Slovenské se mi líbí ještě o kapičku víc, protože jméno autorky je vyvydeno zlatou barvou. Konečně jsem se do knížky pustila, abych zjistila, jestli se pod pěknou obálkou skrývá i pěkný příběh. Je to moje první seznámení s autorčinou tvorbou a taky jsem zvědavá na práci překladatele, protože někdy jsou slovenské podklady lepší než dodatečný překlad. Každopádně jsem se moc těšila, až se začtu...


Vydavatelství: NOXI pro ČR / Ikar pro SR

"Kdepak život, to ty sama ses o to zasloužila. Mnohem víc než kdokoliv jiný. Prožila sis bolest, poznala samotu, zakusila zradu… To ale muselo jednou skončit. Protože všechno má svůj čas, to zlé i to dobré… A pak, nemysli si, že jsi na konci. Pořád bude něco, po čem budeš toužit…"

...Lucka je svobodná matka, které osud v podobě nespolehlivého partnera uštědřil kruté ponaučení. Má radost ze svého synka, dobré vztahy na pracovišti, jenom doma trpí v područí despotické nemocné matky, která jako by jí nechtěla dopřát žádnou radost ze života. Lucku ubíjejí problémy všedních, jednotvárných dní a už ani nedoufá, že by ji mohlo ještě potkat něco hezkého. Až jednohodne odjede na lyžovačku a její život se úplně změní…


Lucka to neměla v životě jednoduché. Její mamča se po prodělané nemoci změnila z krásné milé ženy na zákeřnou čarodějnici, která svou dceru jen využívá a ponižuje. Tatínek je pro změnu muž, který nenávidí hádky a nerad řeší problémy. Napětí doma vyřešil útěkem k jiné ženě, takže Lucka zůstala na jízlovou maminku sama. Vlastně ne úplně sama, protože nedostatek lásky se pokusila najít u prvního muže, který jí věnoval více pozornosti než ostatní. Strávili spolu pár společných nocí, ale zbylo jí po něm jen falešné telefonní číslo obkreslené srdíčky a těhotenské bříško. Mamka se ani nesnažila o slepení zlomeného srdíčka své dcery. Naopak to využila pro další příval nadávek, urážení a citového vydírání. Několik let to naše hlavní hrdinka potichu trpěla, my se ale dostáváme do děje právě v moment, kdy se rozhodne začít si své touhy pomalu plnit. První nezávazný polibek od ženatého kolegy, diskotéka s kamarádkou, dokonce i dovolená na horách. Z kulaté ztrápené šedé myšky se Lucka před očima čtenáře mění v hubenou krásnou sebevědomou ženu. Bohužel život není jen dobrý, musíme ho přijímat i s tím špatným. Hory ji vženou do nefungujícího vztahu, ve kterém si s krásným instruktorem Stanom nemá o čem povídat. Ve chvíli, kdy už to nečeká, konečně potká otce svého synka Martínka, jenže už mu vlastně nemá co říct. Při návratu z chaty, kde byla s kamarádkou, najde svou mamču přiotrávenou tabletkami... A potom se objeví anděl v mužské podobě, který dokáže rozehřát smutné srdíčko. Lukáš je ale ke vší smůle nejlepší kamarád Lucčina přítele Stana. Co bude dělat? Rozhodne se pokleknout před tíhou zlého osudu nebo bude dál bojovat za naplnění všech svých tajných tužeb?

Co se mi líbilo: Uvěřitelnost. Celý ten příběh i pocity hlavní postavy Lucky byly napsány tak dokonale, že mi připadalo, jako by autorka popisovala svůj život. Ne každý spisovatel se dokáže takhle stoprocentně vcítit do postavy, jejíž život zformovává do slov. Lucka se rozhodovala přesně tak, jak bych se nejspíš rozhodovala i já v podobné situaci. Všechny drobnosti do sebe zapadaly a její charakter se v průběhu měnil tak, jako i skutečné osobě. Také mě nadchly vedlejší postavy kamarádů, kamarádek, macechy Lenky a dalších, které nebyly do příběhu vložené jen jako povinné vycpávky, ale opravdu děj ovlivňovaly a posouvaly vpřed. Oceňuju, že si paní Keleová-Vasilková dala záležet na osobnostech všech postav a nezaměřila se pouze na rozvádění hlavních postav.

Co se mi nelíbilo: Celý příběh je psaný z pohledu třetí osoby v přítomném čase. (v minulém, když šlo o vzpomínky) Ten přítomný mi přišel trošku tvrdý. Nemohla jsem si na to zvyknout a pořádně se začíst. Zajímavý příběh sice nad tímto mínusem zvítězil, ale i tak bych ocenila jiný čas nebo alespoň první osobu přítomného.
Také mi vadilo, že ve vzpomínkách hlavní hrdinky editoři vynechali u přímé řeči všechny uvozovky. Když šlo o rozhovor více lidí, opravdu jsem se v textu ztrácela. Chápu, že šlo nejspíš o vzhled textu... aby čtenář viděl rozdíl mezi vzpomínkami a skutečností, no i přesto jsem byla při čtení zmatená. Hlavně ze začátku, než jsem si zvykla.

Nakonec něco o celkovém designu: pod pěkně upraveným papírovým přebalem se skrývala bílá obálka. To je stoprocentně ta nejhorší barva, kterou jako vydavatel můžete knížce dát. Já například přebal sundávám a knížku tahám "nahatou" s sebou v kabelce do školy nebo v cestovní tašce na Slovensko. Při matné bílé barvě si pořád musím dávat pozor na to, kam ji pokládám, jestli nemám na ruce drobeček od čokolády... ach jo! Samozřejmě po dočtení už bílá není bílou, přestože jsem se VÁŽNĚ snažila nic si neušpinit. :( Navíc ten přebal je tak hezký, proč radši neudělali v podobném stylu pevnou vazbu? Nechápu.


Hodnocení: 71% Přestože mi ze začátku nesedl použitý přítomný čas, knížka mě nadchla. Popravdě... nečekala jsem to. Anotace totiž není ani zdaleka tak zajímavá jako samotný příběh, což je velká škoda. Život hlavní hrdinky je plný zvratů a opravdu dobře jsem si početla. Jsem strašně moc ráda, že jsem knížku vyhrála a seznámila se s autorčiným talentem. Už jsem stihla kouknout i na další její tituly, protože si plánuju ještě minimálně jeden pořídit. Tentokrát ale ve slovenčině. Tím samozřejmě vůbec nechci zavrhnout překlad, protože Češi se s tím poprali statečně a určitě je hromada lidí, kteří dají přednost našemu jazyku. (například moje slovenská kámoška trucovitě odmítá číst v jiném jazyce než je slovenčina :D) Mě se ale k těm názvům měst (Piešťany) a jmen (Stano) přeci jen hodí trošku víc. Každopádně knížka byla skvělá i v češtině. Určitě oceňuju, že se naši vydavatelé rozhodli překládat i něco trošku lokálnějšího než jen americké trháky. :)

Tak to bude pro dnešek asi všechno. Toužila jsem po dobrém počtení, což tento román opravdu naplnil a co vy? Četli jste? Líbilo se? Nebo se alespoň chystáte? Já rozhodně doporučuju. Co je lepší téma na odpočinkovou četbu, než naplněné a nenaplněné sny úplně obyčejné ženy? ;)

Rozbalovačka č.1 (Knižní klub + něco navíc)

16. listopadu 2016 v 22:18 | Deni |  ROZBALOVAČKA

Už od rána je venku vážně odporné počasí. Svoji nechuť jít ven jsem ale překonala. Prostě mi to nedalo a musela jsem si pro ten balíček jít. :D Sice mně cestou ze Zásilkovny málem odfouklo a domů jsem dorazila s totálně promočenýma vlasama, ale nelituju. Podle názvu možná odhadnete, že šlo o balík od Knižního klubu. Mamča ho kdysi dávno odebírala (mám díky tomu hromadu nádherných dětských knížek), ale před lety členství zrušila. Já ani nepřemýšlela, že bych se stala jejich členkou, jenže pak jsem na nevím-koho blogu viděla zprávu o "Kronice rodu Spiderwicků" za šíleně dobrou cenu (49,- Kč). Neodolala jsem a okamžitě se zaregistrovala. Do košíku jsem přidala ještě pár knížek pro mamču a samozřejmě jsem musela využít i 50% slevy pro nové členy klubu...


Byl dobře zabalený, vevnitř vycpaný papírovou výplní. Trochu jsem se bála toho, jestli je uvnitř všechno, co tam má být, protože mi balíček připadal celkem malinký. Podle rožků už se ale dají poznat první tři objednané knížky. Uhodnete některou z nich? :)


Úplně nahoře je už jednou zmiňovaná Kronika rodu Spiderwicků. Konečně mám i pátý díl Mulgarath se zlobí, který mi v knihovničce chyběl. A za takovou cenu? No neberte to... :D Pozdní host od Jenny Nowak (vlevo) a Prokletý hrob od Christiana Jacqa (dole) jsou pro mamču. Modrorůžový obal je novinka od Liane Moriarty - Tři přání, které jsem se opravdu nemohla dočkat. Od této autorky jsem četla Manželovo tajemství a uchvátilo mě, takže jsem využila slevu právě na tuto knížku. Určitě ji přečtu co nejdřív a brzo napíšu i recenzi. ;)


Knížky po vybalení. Byly tam všechny, žádná nechyběla... fakt nevím, jak se jim podařilo je všechny narvat do tak malé krabice. Jsou to asi kouzelníci. :D Nahoře jsou tři knížky pro mamču: Pozdní host, Komnata bez oken a Prokletý hrob. První dvě jsou šestý a třetí díl hororových románů o upírovi Vladu Drakulovi. Prokletý hrob je nová detektivka ze starověkého Egypta a vypadá tak moc zajímavě, že si ji nejspíš od mamky taky půjčím. :) Vpravo je pak nový katalog KK.
Dolní řada začíná Kronikou rodu Spiderwicků, o které jsem toho už napsala dost. Loď mezi hvězdami od Beth Revis byla ve slevě a já si celou řadu delší dobu strašně toužím přečíst, takže to byla jasná volba. Tři přání i Město z popela jsem si koupila díky 50% slevě. Město z popela je druhý díl Nástrojů smrti od Cassandry Clare. První díl nemám, ale viděla jsem zfilmovanou verzi a strašně mě zajímalo pokračování, proto jsem neváhala ani chvilku. Sice jde o trošku dražší knížní řadu, která se ve slevě moc často neobjevuje, ale ten nádherný obal za ty penízky stojí. Na fotce to nejde moc dobře vidět, ale ten rámečkový ornament na vazbě je stříbrný a nádherně se leskne. Jestliže mně knížka nadchne tolik, jako film, určitě obětuju část výplaty na další díly. Jo a jedna zajímavost: je to moje úplně první knížka od nakladatelství YOLI. ;)

ANOTACE (kopíruju ze stránek KK):

Komnata bez oken (Jenny Nowak) 3.díl
Nemrtvý kníže Vlad, rozhodnutý stáhnout se z lidské společnosti a opustit dvorský i válečný život, netouží po jiném, než uchýlit se do samoty na své milované dračí hnízdo - Poenari. Brzy ho však stihne zpráva, že knížecí kurýr je na smrt poraněn, takže dědičný úřad musí přejít do rukou nejmladšího potomka rodu. Nikdo však netuší, jak brzy a jak velice jeho příchod zamíchá poklidnou hradní atmosférou. Nestává se tak často, aby byl i sám vojvoda Vlad nadobro vyveden z rovnováhy… Do toho všeho přijme - ne tak docela dobrovolně - pohostinství na jeho horském sídle medikus samotného arcibiskupa, aby se zde zhostil jistého delikátního úkolu. Panu Minzillovi, Vladovu věrnému strážci, z toho jde hlava kolem. Zvlášť když se ještě nečekaně objeví knížecí stavitel, starý italský mistr, který kdysi pozvedl Poenari z trosek… Ve věži, která byť poničená a zbořená, se ke karpatskému nebi tyčí dodneška, je skutečně jedna komnata, v jejíchž zdech není ani jediné okno. Dnes do ní padá světlo dávno probořenými krovy, ale před staletími v ní musela být tma hluboká, hustá a tajemná. Taková, v níž se vzpomínky vlnily jako řeka. A její tichý obyvatel jim naslouchal…

Pozdní host (Jenny Nowak) 6.díl
Po napadení mocnějším vampýrem se Vlad, těžce zraněný, doplazí do skal a spustí hluboko pod zem, kde ve smrtícím spánku setrvá skoro čtyři století. Když se probudí, píše se rok 1874… Po počátečním zděšení z nepochopitelného světa, který ho současně zajímá i odpuzuje, se snaží smířit s tím, že vše se nenávratně změnilo. Za nesmírného úsilí se pokouší nějak obstát a žít dál... V městečku Ploješti, kde se ocitne, se seznámí s místním lékařem a jeho sestrou, ale vztahy se nevyvíjejí tak, jak si kdokoli z nich zpočátku představoval… Později Vlad zjistí, že v okolí se vyprávějí pověsti o mladé čarodějce a jejím vlkovi, která před staletími údajně žila na místě jeho skalního "hrobu", a usoudí, že to musela být Rhia, dcera jeho přítelkyně-čarodějky, kterou zde kdysi navštěvoval. Protože má důvodné podezření, že jejím otcem by mohl být on sám, zatouží dovědět se pravdu, oddělit fakta od pohádek a zjistit, co se tu vlastně ve středověku odehrálo.

Setnovo pátrání: Prokletý hrob (Christian Jacq) 1.díl
Láska, falešná zdání a boj se zločinem: první díl dobrodružství ve starověkém Egyptě. Slavný Christian Jacq - egyptolog, který proslul svými romány o starém Egyptě - uvádí jako nového hrdinu učeného prince Setnu, mladšího syna Ramesse II. V době faraonova vítězství v Núbii zmizel vzácný poklad: zapečetěná Usirova nádoba, která obsahuje tajemství života a smrti. Setna znalý kouzel hodlá překazit plány tomu, kdo nádobu odcizil. Seznámí se s nádhernou dívkou Sechet a vášnivě se do sebe zamilují. Společně budou muset vyřešit podivná tajemství a odhalit spiknutí. Dokáže jejich láska překonat všechna protivenství?

Kronika rodu Spiderwicků: Mulgarath se zlobí (Tony DiTerlizzi, Holly Black) 5.díl
Došlo na nejhorší. Dům rodu Spiderwicků je naruby, praprastrýčkova knihovna na cimprcampr a paní Graceová, která celou dobu o válce svých dětí s nadpřirozenými bytostmi nic netušila, je pryč. V koutě se ustrašeně krčí domácí skřítek Náprstníček, který Jareda, Simona a Mallory už na samém počátku seriálu varoval, že přijde pohroma. Obr Mulgarath, který dal v minulém díle pobít trpaslíky a ze smetiště obklopeného skřety chce ovládnout svět lidí, šikuje draky na závěrečnou zteč! Co teď? Nezapomněly děti na poslední trumf? Gryf? Tatínek? Nechte se překvapit! Zrůda se už možná raduje z jisté výhry, ale uvidíme, kdo se bude smát naposled a taky se při tom nasvačí. Nejúspěšnější americký knižní seriál pro děti roku 2004 jde do finiše, takže držme Graceovým pěsti, aby to všechno dopadlo jaksepatří.

Loď mezi hvězdami (Beth Revisová) 1.díl
Sedmnáctiletá Amy se přidala ke svým rodičům coby "zmrazený pasažér" na vesmírné lodi Universum a čekala, že se probere na nové planetě o tři sta let později. Nemohla tušit, že její spánek skončí o padesát let dříve a ona se octne ve zcela novém světě mezi hvězdami, ve světě, který si žije podle vlastních pravidel. Amy si brzy uvědomí, že její probuzení nezpůsobilo jen selhání počítače. Někdo z pár tisíců obyvatel vesmírné lodi se ji pokusil zabít...

Tři přání (Liane Moriarty)
DEJ SI POZOR NA TO, CO SI PŘEJEŠ, MOHLO BY SE TO VYPLNIT… Říká se "do třetice všeho dobrého a zlého" a pro Kettlovy sestry to platí trojnásob - jsou totiž trojčata. Rozumná Lyn se pokouší ustát roli vzorné matky, starostlivé manželky a úspěšné podnikatelky, aniž by přitom přišla o rozum. Její zdánlivě méně úspěšná sestra Cat, pracující v oddělení marketingu, se snaží nepřijít o vysněné dítě a o manžela, jakého jí každá závidí, a "chudák" Gemma ani nemá co ztratit, střídá příležitostné práce, bydlení i muže. Ale je tomu opravdu tak, jak se na pohled zdá? Co když je ve skutečnosti všechno trochu, anebo možná dokonce úplně jinak?

Nástroje smrti: Město z popela (Cassandra Clare) 2.díl
Clary Frayová si toužebně přeje, aby se její život zase vrátil do normálních kolejí. Ale co je vlastně normální, když jste lovec stínů, zabíjíte démony, vaše matka je v kómatu způsobeném kouzlem a vy najednou vidíte vlkodlaky, upíry a víly? V druhém díle napínavé série autorka vtáhne čtenáře zpět do temných spárů newyorského podsvěta, kde láska vždy znamená nebezpečí a moc s sebou přináší smrtonosné pokušení.


K večeru mi mamča napsala, že mám u ní v práci ještě jeden balíček. Paní pošťačka si totiž zapamatovala, že pracujeme obě na recepci ubytovny, která sousedí s naším barákem, takže nám tam často nechává poštu. Protože už jsem měla rozepsaný tenhle článek a řekla jsem si, že pár řádků navíc neuškodí, hned jsem běžela pro knížku. Navíc jsem věděla, co mi má dorazit a nemohla jsem vás o to připravit... ;)


Minulou středu jsem se zúčastnila facebookové soutěže na stránkách nakladatelství Fragment a vyhrála Barevné vody, což je druhý díl Aley-dívky moře. První díl jsem nečetla, navíc je to knížka spíš pro děti a mládež, ale do té krásné obálky jsem se na první pohled zamilovala. Naživo je dokonce ještě krásnější, než jak vypadá na fotkách! Lesklý text na vazbě v kombinaci s hromadou třpytek... já třpytivé věci FAKT MILUJU! ❤ ❤ ❤ Takže dětská-nedětská, nezajímá mně to a co nejdřív se do ní musím začíst a zjistit, jestli je i obsah tak dokonalý jako obálka. Nemůžu se dočkat! Strašně strašně strašně moc děkuju nakladatelství Fragment za tento diamant mezi knížkami, protože bez výhry v soutěži bych mezi dětské tituly nejspíš ani nezabruslila a o hodně bych přišla. :)

ANOTACE (kopíruju ze stránek Fragmentu):

Alea - dívka moře: Barevné vody (Tanya Stewnerová) 2.díl
Moře Aleu potřebuje. Zodpoví jí však i její otázky? Druhý díl velkolepého příběhu od německé bestselerové autorky.Dobrodružství, výjimečné přátelství a tajemství ukryté v hlubinách moře. Alea už konečně ví, proč se celý život cítila tak jiná. Je mořská panna, stejně jako její matka, která před jedenácti lety zmizela neznámo kam. Matčino záhadné zmizení není jediná věc, která Aleu trápí. Proč je podmořský svět jako bez života? Měl by být plný ryb a hýřit barvami! A žije na zemi víc lidí, jako je ona, nebo je jediná, poslední? Také Lennox nepřestává přemýšlet nad tím, zda je i on mořským člověkem. Je možné, že by zvláštní přitažlivost, kterou k sobě s Aleou cítí, mohla být důkazem? Alea a její přátelé z Alfa cru vyráží k tajemstvím opředenému jezeru Loch Ness. Najdou tam odpovědi na svoje nelehké otázky, nebo je čeká zklamání?

*****

Tak to je pro dnešek vše. Četli jste něco z toho nebo plánujete přečíst? Určitě mi do komentů napište vaše názory, ulehčíte mi tím rozhodování, kterou knížku začít číst jako první... Nějak se totiž nemůžu rozhodnout. Zatím to vypadá na Aleu nebo Tři přání, protože mám chuť na něco trochu veselejšího, když je takové škaredé počasí, ale určitě si přečtu i vaše názory. ;)


Můj první knižní TAG: Čtecí návyky

9. listopadu 2016 v 17:33 | Deni |  TAG

Můj první knižní TAG: Čtecí návyky

Když jsem viděla první video s knižním tagem (myslím, že to bylo na kanálu "Svět podle Marillee"), celý ten nápad se mi šíleně zalíbil. Bavilo mě poslouchat i číst odpovědi jiných knihomolů a hned jsem si představovala, co bych na jejich místě odpověděla já. Když jsem teď znovuotevřela blog, napadlo mě, že bych si to zkusila taky. Začínám tedy s tím nejobyčejnějším tagem, ať se trošku zahřeju...

1. Máš doma nějaké místo na čtení?
Na tuto otázku jsem už viděla nejrůznější odpovědi: na gauči, v křesle, v posteli,... Zatím ale nikdo nezmínil moje oblíbené místo. Asi jsem divná, ale já nejraději čtu ve vaně. Vím, že hodně lidí se děsí toho, že si knížku namočí, ale já už takhle čtu několik let a žádná kniha se mi zatím neutopila. :) Takže moje domácí místo na čtení je vana. Hned vedle máme železné poličky s ručníky, tak si na ně odkládám záložku i mobil. Někdy vydržím v koupelně i 2-3 hodiny. Nejspíš jsem byla v minulém životě mořská panna. Nebo akvarijní rybička. :D :D :D

2. Záložky nebo kousek papíru, který se válí poblíž?
Snažím se zakládat záložkami. Kdysi jsem ale na záložky vytrvale kašlala, takže se mi teď často stane, že v nějaké dlouho nečtené knížce objevím starý lístek z autobusu, malá kousek bílého papíru nebo utržený rožek časopisu. Vždy si tu věc pořádně prohlídnu a připadám si, jako bych našla poklad. :)

3. Můžeš jen tak přestat číst nebo dočteš kapitolu?
Většinou se pokouším dočíst stránku, jenže kvůli tomu, že často čtu v autobusu nebo vlaku, musela jsem si zvyknout končit kdekoliv. Někdy se hodně začtu, přehlídnu svoji zastávku a v poslední chvíli vybíham ze dveří. V tu chvíli jsem ráda, když si stihnu stránku alespoň založit. (Několikrát se mi i stalo, že jsem knížku rychle zavřela a záložka mi zůstala v ruce.) Navíc mi nevadí si znovu přečíst celou stranu, abych našla místo, kde jsem skončila. Aspoň si zopakuju kousek děje.

4. Jíš nebo piješ během čtení?

Ne. Nejčastěji čtu ve vaně nebo v nějakém dopravním prostředku. V obou případech se nedá ani pít ani jíst. Taky jsem dost gramblavá, takže bych se bála, že si knihu ušpiním nebo poliju. Když už si čtu v křesle nebo na gauči u televize, tak si sice čajík uvařím, ale čekám až vystydne, knížku zavřu, celý čaj do sebe naliju a zase si pokračuju ve čtení.


5. Posloucháš u čtení hudbu nebo televizi?
Nesnáším ticho. Doma mívám puštěnou televizi, v autobuse si dávám do uší sluchátka. Nikdy ne moc nahlas - naopak si to pouštím jen jako šum v pozadí na nejnižší hlasitost. Neruší mě to, ani není úplné ticho. Na hudbu se sice nesoustředím, ale líbí se mi, když písnička sedí k ději. Je to můj vlastní soundtrack ke knížce. ;)

6. Čteš vždy jen jednu knihu nebi jich máš rozečteno víc?
Skoro vždy jich mám rozečtených víc. Minimálně dvě, protože často jezdím k babi na Slovensko a tam mám taky knihovničku, takže mám rozečtenou jednu knížku tam a aspoň jednu doma na Moravě.

7. Preferuješ spíše čtení doma nebo čtení kdekoliv?

Kdekoliv, kde se dá. Hodně času strávím ve vlacích, tramvajích a autobusech, takže si čtu tam nebo třeba i v kavárně na nádraží, když čekám na vlak nebo ve škole (viz. starší fotka ze třídy :D). Nemám problém si otevřít knížku kdekoliv, když mám trochu víc času.



8. Čteš nahlas nebo pouze ve své mysli?

Jen v mysli. Když jsem byla malinká, tak mi maminka předčítala než jsem šla spát. Takhle jsme přečetli všechny Harry Pottery i spoustu jiných knížek. :) Když jsem byla trochu starší a mamka byla nemocná, četla jsem jí já. Je už to dávněji, ale mám na to moc pěkné vzpomínky. Určitě tak budu jednou předčítat svým dětem.

9. Čteš některé kapitoly dopředu nebo dokonce některé přeskakuješ?
Občas neodolám a nakouknu o pár stránek dál, ale většinou nepřeskakuju. Jenom se podívám a vrátím se k místu, kde jsem skončila se čtením. Přeskakovala jsem jenom u Eragona, protože jsem nestíhala (musela jsem ho vrátit do knihovny), ale chtěla jsem ho dočíst, proto jsem přeskakovala popisy přírody a jiných blbin...

10. Lámeš hřbet nebo se jej snažíš uchovat jako nový?
Ne, ne a ne! Snažím se jak můžu, abych knížku nijak nepoškodila. Nesnáším rozlepené rohy u paperbacků, oslí rožky, odstávající vazby... To fakt ne. Snažím se, aby byly moje knížky jako nové po co nejdelší dobu.

11. Píšeš do knih?
Těžká otázka. Poznámky si do normálních knih nepíšu, ale do učebnic ano. Mám doma nejméně dvě učebnice, které mám celé popsané poznámkami, dokonce i pokreslené (Filozofie pro SOŠ). Nekreslím si tam kraviny, spíš ilustrace související s texty. Ale zpět ke knížkám... poznámky si do nich nikdy nedělám, ale často si na první stránku (kde je název) i na přebal napíšu číslo označující díl. U některých řad si nepamatuju jak jdou díly za sebou a když to není nikde napsané, tak si to tam napíšu sama. Když není na hřbetu název, tak si ho tam vyrýpu kružítkem (například edice časopisu Emma love).


A speciální kapitolou jsou ještě věnování. Mám kamarádku, která je stejný blázen do knih jako já a vždycky si píšeme na první stranu věnovačku, někdy i kreslíme obrázky. I moje rodina mi už od dětství kupuje knížky a zdobí první stránky. Je to pěkné si knížku otevřít a vzpomenout si od koho jsem ji dostala a k jaké příležitosti. :)




Tak a už jsme na konci. :) Jak byste odpovídali vy? Pište do komentářů co máte stejně i co máte jinak. Moc ráda si přečtu něco o vašich knižních zvycích. ;)

Znovuotevření stránek Mixér - s novým posláním

7. listopadu 2016 v 19:54 | Deni |  >>>>NOVÝ MIXÉR<<<<

Zdravím :)

První pár vět pro ty, co můj blog před několika lety nenavštěvovali: v roce 2006 jsem se rozhodla zmodernizovat náš třídní časopis ze základky a přestěhovat ho na internet. Původně jsme byly dvě zakladatelky, ale jedna z nás přestala mít čas, takže jsem to táhla sama. Všechna ta editace, úprava článku pro tisk a samotný tisk mě začínal ničit, takže jsem se rozhodla usnadnit si práci a přejít na nehmotnou podobu. Taky se změnil obsah - začala jsem psát více článků o přírodě, o grafických programech (se kterými mi pomáhala mamča), o hudbě i filmech, o kuriozitách ze světa i protesty proti týrání zvířat. (Některé z těchto článků si aktuálně můžete přečíst pod rubrikou "Starý mixér", ale nechala jsem vážně jen ty nejpovedenější.)


Když jsem nastoupila na střední školu, nějak jsem na blog začala kašlat. Sem tam jsem sice přidala nějaké svoje vypracování knížek z povinné četby (i tyto články jsem nesmazala, takže je najdete v rubrice "Povinná četba") nebo nějaký ten návod na program Excel. Nakonec jsem ale přestala psát úplně. Několik let jsem se dokonce ani nepřihlašovala. Lituju toho? Nevím... nejspíš by ty články stejně nestály za nic, když bych je psala bez nadšení. Takhle jsem si aspoň mohla říct, o čem chci dál psát. O hudbě a filmech ne. Ta příroda mě sice pořád baví, ale nové články zatím taky neplánuju.

Jenže teď se mi zalíbila představa psát něco málo o mých knížkách. Hlavně proto, že mamce i příteli už musím lízt pěkně na nervy, jak o tom furt melu a tady by to aspoň četl někdo, koho knížky opravdu zajímají. Jako i mně. :) Proto jsem promazala starý obsah a znovu otevřela brány Mixéru. Tentokrát to nebude "mix zajímavostí", ale "knižní Mixér". Doufám, že se najde aspoň pár lidí, které svým žbleptáním neunudím k smrti... :D


PS.: Zřídila jsem Mixéru i FB, takže kdo by měl zájem o ještě větší přísun mojí maličkosti, najdete mě pod názvem "Knižní Mixér". Lajkujte, hejtujte, ale hlavně čtěte... ať už moje kecání nebo samotné knížky... ;)


Moje knihovna 1: Bookshelf Tour 2016

6. listopadu 2016 v 23:34 | Deni |  MOJE KNIHOVNA

Moje knihovna 1: Bookshelf Tour 2016

Když už začínám s knižním blogem, rozhodla jsem se první představit svoji knihovničku (teda spíš knihovničky, protože nemám jen jednu), abych obhájila svoji posledlost knížkama. :) Za rok se plánuju stěhovat na Slovensko, takže na nějaký systém v sežazování jsem přednedávnem vzdala. Nově koupené knížky prostě narvu na nějaké volné místo (kterého je čím dál míň) a doufám, že to tak zatím vydrží. Takže začneme s hlavníma knihovničkama:

(Omlouvám se za kvalitu fotek, ale když jsem to fotila, tak se jako naschvál muselo zatáhnout.)



























Knihovnička 1:


Ve vrchní poličce mám krom knížek i hromadu blbin: skleněné sošky koníků, věšáček na prstýnky, plyšáky,... I knížky jsou tam pěkně namixované. Úplně nalevo mám nálepkové albumy z dětství, pak různé komixy (většinou z Pony Clubu, který jsem několik let odebírala). Za skleněným koníkem se schovávaji dívčí romány a dvě Harlekýnky. Četla jsem jen jednu, jsou mamčiny. Na stojato jsem ještě nacpala dvě knížky z řady Fotomodelky Eileen Fordové od B.B. Calhounové a různé WITCH knížky, které jsem milovala jako náctiletá. Fotomodelky u nás vyšly jen 3 díly z 10. Já mám první dva: Sama sebou, Hvězda večírků. Z WITCH knížek mám 4 tajné knihy (tajemství, odvaha, rodiče, škola), první díl převyprávěných komixů (Osudové pouto), Zelená magie, Studna pána mlh, Ebenová pyramida, Panenská růže a všechny 4 díly Střepů osudu (Kamenný sokol, Spáry orla, Stín sovy, Zlatý fénix). Dva díly Střepů osudu jsem si vlastně koupila nedávno za nějakých 50,- korun, aby mi nechyběly v řadě. Nesnáším, když mám nedokončené řady. :D
Pod plyšákama jsou na ležato tři knížky. Proč? 13x proto (Jay Asher) je úplně úžasná, četla jsem ji už několikrát. Tenounká růžová knížka nad ní je anglicky a jmenuje se Last Chance for a First Date. Koupila jsem si ji ještě na základce, abych si procvičila anglinu, protože jsou tam i česky přeložené části a slovíčka. Jenomže jsem ji dotěď nepřečetla. :D Třetí jsou román Touhy (český překlad) od slovenské spisovatelky Táni Keleové-Vasilkové, kterou jsem nedávno vyhrála v soutěži a zatím ještě nepřečetla.
Barevný komínek uprostřed jsou hlavně paperback knížky od Pony Clubu: 3 díly Šťastní a nespoutaní od Gaby Hauptmann, 8 dílů Srdíčka od Lauren Brooke, Večerní přítel, Proměny od Jane Ayres (to byl moc pěkný příběh o umírající holčičce), Kůň na balkoně, Nový život, Záhada na farmě u černého koně. Ty dvě nejtlustší knihy jsou slovenské Evitovky: Sukničkár od Karin Krausové a Melónová aféra od Evelin Červienkové (tu jsem četla nedávno a celkem se mi líbila).


Nad tím jsou tenké knížečky získané jako přílohy k časopisům - většinou ke slovenské Emmě: (Ne)zdravá láska, Nočný Chat a Ranný Fresh, Nikdy never Ryšavke, Nebezpečný muž a Haló,tu je tvoja láska. Donedávna je vydávaly bez jakéhokoliv popisku na hřbetě, tak jsem si ho tam vlastnoručně vyrýpala kružítkem. :D Úplně nahoře je pak My fair Sukuba od Jill Mylesové. Ještě jsem ji nečetla, je to totiž třetí díl. Koupila jsem ji v Levných knihách za nějakých 25,- korun s tím, že uvidím, jak se mi zalíbí a možná někdy dokoupím zbytek. :)
V komínku vpravo je 1-12 díl Upírských denníků od L.J.Smith (9. a 11. mi chybí a dva mám ve slovenčině), první díl Stefanových deníků a 4 z 5 dílné série Kronika rodu Spiderwicků od Holly Blackové a Tonyho DiTerliziho, kterou jsem zbožňovala jako malá. Pátý díl Mulgarath se zlobí mám už konečně objednaný z Knižního klubu.


V druhé poličce mám dlouhou řadu knížek z Pony Clubu, nebudu je všechny vypisovat, ale jako puberťačce se mi nejvíc líbily řady Diablo od Gabi Adam, Anděl koní a Nespoutaná od Angely Dorsey. Mezi Pony knížkyma jsou schované ještě dvě oranžové KOD knížky (Černý hřebec, Klub dobrodruhů), dvě Dobrodružství od Enid Blytonové, Ferdovy příhody a ta tlustá uprostřed je Čenda a spol. od Vojtěcha Steklače.
Naležato vlevo jsou všechny tři díly Hvězdné knihy (Mistr Kadehar, Pán Sha, Tvář vládce stínů) od Erika L´Homme, Klukům vstup zakázán, Dívka 16: Kolosální trapas od Sue Limb (ta se mi moc nelíbila, jediné vtipné bylo, když ztratila kalhotky... to i jde? :D) a tenounké anglicko-slovenské knížečky příběhů z řady klasiků vydávané jako dárek k novinám. Na jedné stránce je vždy anglický text, na druhé slovenský překlad. Je to například Milionová bankovka od Marka Twaina nebo Frankenstein od Mery Shelley.
Prostřední komínek odspoda: nádherná dětská knížka Laura a dobrodružství Aventerry od Petere Freunda (první ze 4 dílů), Sovětská literatura, Advent, tenká modrá paperback Dášeňka od Čapka (někde nadtím mám zahrabanou i německou verzi, ta má oranžový obal), Mistr a Markétka od Bulgakova, Sisi (tu jsem dostala od třídní učitelky na střední), 3 kuchařky (Vaříme s Láďou Hruškou, Šéfovy recepty, Margot) a úplně nahoře náááádherné vydání Markéty Lazarové od Vančury, které jsem dostala v soutěži Municipalita.
Sloupeček vpravo jsou čistě dětské knížky. Odspodu: Sám doma, Černý rytíř, Muminci, Shiloh je náš a několi knížek z různých řad od Thomase Breziny (např. jeden díl Klubu tygrů, jedno Dračí srdce, dvě z Klubu záhad, červená je druhý díl Bello Bond, který se vydával jen ve slovenčině).


Třetí polička je narvaná jenom učebnicema a podobnýma "intelektuálníma" věcma, kterých se mi po dokončení střední nepodařilo prodat. Studovala jsem SOŠ veřejnou správu, takže největší bychle jsou zákony. Modročervená uprostřed je Ruština pro samouky, protože jak já, tak mamka jsme se učily na střední Rusky. (A já na základce ještě Německy i Anglicky.) Mezi všemi těmi učebnicemi se schovává žlutá knížka Která je to hvězda?, kterou jsem dostala od babičky, protože miluju věci o vesmíru a Karkuro & Sudoku, které jsem si objednala kdysi z časopisu.
Ještě bych ráda vyzdvyhla 3 knížky, které jsou položené nahoře naležato, a to: Po stopách Alexandra Velikého, České dějiny očima psa 1 a České dějiny očima psa 2, protože se mi fakt líbily a určitě doporučuju lidem, co rádi historii.
A ještě k těm modelům aut... jo, jsou moje. ;) Zbožňuju autíčka. Moje nejoblíbenější je to poslední - Tatra 603. <3

















Čtvrtá polička se nebezpečně prohýbá. Jsou to většinou starší knížky, některé jsou ještě z mamčina dětství, jiné z mého. Z levého sloupečku musím vypíchnout Nekonečný příběh od Michaela Ende a Dračího jezdce od Cornelie Funkeové. Úžasné příběhy. Mezi nimi se schovává verneovka Ocelové město, která má sice krásnou obálku, ale obsah mě nějak nechytil. První knížka, od které jsem stahovala obsah z internetu, abych udělala referát do školy, protože jsme ji museli přečíst. :) Jinak je tam ještě pár krásně ilustrovaných Martinek a Prasátko Babe s příšerným obalem.
Uprostřed jsou zase knížky z Pony Clubu. Krom nich ještě My z ostrova Saltkrákan od Astrid Lindgrenové, Čas ani myš nezastaví od Michaela Hoeye (moc pěkná knížka) a 13.nástupiště od jedné mladičké autorky Evy Ibbotsonové.
Vpravo dole jsou Alenky od Kira Bulyčova (Alenka z planety Země, Milion Alenčiných dobrodružství, Alenčiny narozeniny), které jsem zbožňovala jako dítě a i těď si je rády s mamčou přečteme. Kouzelné knížky o děvčátku, která zachraňuje brontosaura, potkává mimozemšťany, cestuje vesmírem a v průběhu knížek stárne v dospělou ženu. Další oblíbenou knížkou z dětství je Malý Bobeš od J.V. Plevy. Nad ním jsou dvě sbírky egypských pohádek Příběhy, na které svítilo slunce a Faraoni a Kouzelníci plus komixový Hobit od Tolkiena, kterého jsem sice dostala už dávno, ale pořád ještě nepřečetla. Úplně nahoře (nejdou moc dobře vidět) je několik knížek o zvířátkách od Lucy Danielsové (Chrt na vřesovišti, Dalmatin na útěku, Gorilí máma, Kočka v hrobce a jiné...).
















Poslední spodní polička je zase miš-maš všeho možného. Vlevo jsou encyklopedie: Středověk, Pravěk, Zvířata, Dávné civilizace a Cesta do dějin s lovci pokladů. Další encyklopedie jsou v komínku uprostřed (Encyklopedie přírody, Svět pravěku, Dinosauři). Dále jsou mé oblíbené dětské knížky Dinosaurus od Disneyho, Neználkovy příhody od Nikolaje Nosova, Z deníku kocoura Modroočka od Josefa Koláře. Nahoře jsou opět 3 učebnice Ruštiny a nad nimi hnědá papírová krabice, ve které je knížka o pirátech. Krabice patří ke knížce a je v ní schovaný tajný dopis důležitý pro děj příběhu. :) Dole jsou 3 nádherné knížky, na které jsem moc hrdá: krásně ilustrovaná Dračí kronika, zlatá slovenská Egyptológia a vpravo dole Mumie a Pyramidy. Krom téhle jsou většina z knih na pravé straně sbírky pohádek. Já mám nejradši Petiškovu Sedmikrásku, Andersenovu Sněhovou královnu, červenou sbírku Pohádek, Vlčí nevěstu (Kazašské lidové pohádky) a Erbenovu Zlatovlásku. Krom toho je tam i Rasmus tulákem nebo Cestička k domovu.

Knihovnička 2:
















Začnu vrchní poličkou. Tady už mám novější knížky. Zleva: manga komix Romeo a Julie, komixové Stmívání první díl, všechny díly Stmívání od Stephenie Meyerové (Stmívání, Nový měsíc, Zatmění, Rozbřesk, Krátký druhý život Bree Tannerové, Oficiální ilustrovaný průvodce), knížky od Richelle Mead a poslední jsou Andělé smrti z řady Mediátor od Meg Cabotové (mám jen tenhle třetí díl, takže jsem zkoušela číst, ale hned jsem i přestala... snad po dokoupení prvních dvou dílů zkusím znovu). Ještě se vrátím k té Mead: mám od ní kompletní řadu Sukuba (Trápení, Na vrcholu, Sny, Žár, Stíny, Odhalení), kterou totááááálně zbožňuju - už jsem ji četla celou dvakrát a plánuju ji číst až do smrti furt dokola, dokola, dokolaaaa... Vympýrskou akademii: první díl mám hardbackové filmové vydání, druhý díl se mi nedaří sehnat, třetí Stínem políbená mám hned dvakrát (to je vtipná příhoda: paní mi měla poslat druhý díl, ale nevšimla si, že má "šotkovský" výtisk a poslala mi znovu třetí díl, který má akorát na vazbě napsané "Mrazivý polibek", takže jsem oba díly strčila k sobě a zatím nevím, co s tím šotkem udělám :)), čtvrtý až šestý jsem koupila na Martinusu ve slevě (Krvavý slib, Spoutáni magií, Poslední oběť). Právě čtu pátý díl a líbí se mi, i když na Sukubu to nemá. Možná časem dokoupím i Pokrevní pouta... uvidíme. Zatím utrácím za slovenské vydání, protože když jsem viděla tu červenou krasavici s černě obarvenýma stránkama a stříbrným písmem na vazbě, tak jsem se zamilovala a hned jeden díl koupila (šestý). :D
Nahoře vpravo je opět Mead, a to první díl Věku X Šachovnice bohů, kterou ještě nemám přečtenou. Pod ní je Jiná Rasa od Jenny Nowak, kterou jsem ukradla mamce, protože se mi strašně líbila. Její upíři totiž nejsou tak přihřátí jako ti ze Stmívání. Vlevo mám nový přírůstek: dva díly z trojdílné řady od Laini Taylorové - Dcera kostí a dýmu, Dny krve a hvězdného třpytu. Třetí díl prý možná u nás ani nevyjde. No super. Bojím se to i začít číst. :/
















Druhou poličku mi hlídá rodinné dědictví - porcelánová kočička, kterou mi dala babička. :) Vlevo začínáme jednou ne moc známou knížkou s krásnou obálkou, která se mi líbila už jako dítěti a je to Úžasná kniha Molly Moonové o hypnotismu od Georgie Byngové. Sousedí s trošku míň dětskými Padesáti odstíny (šedi/temnoty/svobody) od E.L. James. Mám všechny tři díly, ale nemůžu říct, že bych byla jejich největší fanynkou, jen mám prostě nerada nekopletní série a zase na vyhazov to taky není. Četla jsem i horší. Teď se tu nebudu rozepisovat, ale někdy udělám rereading a napíšu recenzi se svým názorem. :) Každopádně mám ještě dvě vtipné parodie od Roselly Calabró Padesát odstínů Adama a Padesát odstínů Evy (položené nahoře), u kterých jsem se fakt nasmála. Na nich jsou ještě tři díly skvělého vtipného Bertova supertajného deníku (Bert a bráchové, Svět podle Berta) od dvojice Sören Olsson; Anders Jacobsson. Vpravo pokračujeme nepřečtenou Štvanicí od Patricii Briggs (první díl řady Alfa a Omega), dokonalou Kočičí holkou od Thomase Breziny a Řadou nešťastných příhod od Lemonyho Snicketa. Tuhle řadu totááálně zbožňuju, takže mně štve, že už několik let nemůžu sehnat dva díly (pátý, devátý) a Neautorizovanou autobiografii. Tady je čitelnější fotka všech dílů, co mám včetně průvodce Pravda za řadou nešťastných příhod, jen mi tam chybí sedmička (Zpustlá vesnice), protože jsem ho četla ten den, kdy jsem to fotila:



















Nad Lemonym Snicketem mám narvané tři díly Bratrstva černé dýky(2:Milenec z věčnosti, 9:Milenka pout zbavená, 10:Znovuzrozený milenec) od J.R. Ward. Druhý díl jsem koupila náhodně ve slevě, několik let jsem si nenašla čas ho přečíst, takže teď je problém některé zbylé díly sehnat. Možná se mi časem podaří řadu dokončit.
















Na třetí poličce se zabydlel Harry Potter. Kromě původního vydání (kde mi v řadě chybí první díl) a Bajek Barda Beedleho mám i nové ilustrované vydání druhého dílu Harry Potter a tajemná komnata, které jsem vyhrála v soutěži. Je to nádkerné dílko, ty ilustrace se vážně povedly a já z ní mám hroznou radost. Určitě si plánuju koupit i ten první díl. Vedle Bajek jsou Kameny osudu od Flavie Bujorové a Zombie Blondýny od Briana Jamese - moje první kniha od CooBoo mě mírně zklamala... Nebylo to to, co jsem čekala, ale další knížky to určitě napravily. :) Pak tam mám jediné 2 u nás vydané díly Sedmi bájných divů světa (Boj o poklad velké pyramidy, Strážce visutých zahrad) od Katherine Robertsové a už skoro kompletní řadu Deltora od Emily Rodda. Z první řady mám 7 z 8 dílů (Lesy hrůzovlády, Jezero prokletí, Město krys, Poušť zkázy, Hora děsu, Labyrint bestie, Údolí ztracených), z druhé řady mám všechny 3 (Jeskyně strachu, Ostrov přeludů, Země stínů) a třetí řadu nemám. Následují dva skvělé díly z hororové řady pro mládež Stopy hrůzy od R.L. Stine (Pozor na to, co si přeješ, Doupě nestvůry), jeětě hororovější Noční můry v Elm Street první i druhý díl a Poeova sbírka povídek Jáma a kyvadlo. Nahoře mám položené dvě úžasné knížky (Supervědátora a Seznam Přání) od Eoina Colfera, nepřečteného Vlka Samotáře od Jodi Picoultové, tři díly ze série Oškliví(Oškliví, Speciálové, Kompars) od Scotta Westerfelda a darovaný čtvrtý díl Narnie: Stříbrná židle, který jsem ještě nepřečetla, i když ho mám v knihovně už pěkných pár let. :D















Čtvrtá polička je mix mojich a mamčiných dětských knížek. Ty hodně barevné vzorované nalevo jsou z edice Barbie a ty seřazené podle barev z Disney knižního klubu. Moje nejoblíbenější z nich jsou Lišák a pes, Chladnokrevný tučňák a Nezbedná štěňata. Následuje Lotta z Rošťácké uličky od Astrid Lindgrenové, kterou jsem jako dítě zbožňovala a hromada mamčiných knížek (Robinsonka, Anna ze zeleného domu, Veronika prostě Nika,...). Úplně napravo za košíčkem se zdobenýma mýdlama (vyrábí je moje teta) se schovávají různé tituly Děsivých dějin a nějaké starší vydání Stop hrůzy.
Nahoře mám položenou sbírku ruských pohádek ve slovenčině Krása nevídaná, první díl DC superhrdinovské komixové řady (Avengers), miniencyklopedii Američtí koně snů od Pony Clubu a ta tlustá bychle nalevo je nádherný slovenský Snár s pozlacenými stránkami, který jsem vyžebrala od babičky. :D
















V poslední poličce máme mix toho, co se nám nemixovat někam jinam. Tuhle poličku teda víc oprašujeme než používáme. Úplně nalevo jsou tři pěkně zpracované miniencyklopedie Astronomie, Archeologie, Ekologie. Ve Velkém atlasu ryb jsme jednou hledaly s mamčou naše dvě nové rybičky, které nám po vhození akvárka vyvraždily všechny ostatní rybičky (a našli jsme je). :D Vládci pouště je taky Pony Clubácká knížka s hromadou pěkných fotek. Ze starších knížek stojí za zmínku Přežijí rok 2000? a Lesní noviny od Vitalije Biankiho.

Tím jsme ukončili naší jízdu po mých dvou hlavních knihovničkách. Kromě toho ale máme ještě další odkladové místečko na knížky v obýváku. Už jste se báli, že bude konec? :D

Vedlejší knihovničky:
















Tohle je mamčina knihovnička. Většinou jsou to knížky o Egyptě: nahoře čtyři díly Řeky bohů od Wilbura Smitha, Strom života od Christiana Jacqua, Hatšepsut od Joyce Tyldesley, Smrt Horových služebníků od Paula Dohertyho, čtyři knihy od Vandenberga (Faraonka, Osmý hřích, Gladiátor, Král z Luxoru), Hra osudu od Barbary Woodové, 4 knížky o Drákulovi od Jenny Nowak (Trůn pro mrtvého, Dračí krev, Nemrtvý, Stín anděla), Alighieriho Peklo (na které se chystám i já) a Kohoutova Katyně. Dole jsou pak knížky od Robina Cooka (Mozek, Horečka, Epidemie, Známky života) a deset dílů Angeliky.














A naše "úschovna" ve skřínce pod televizí. Většinou jde o povinnou četbu nebo klasiky: vlevo Dumasovi Tři mušketýři, Robinson Crusoe, na nich je položené starodávné vydání Obrazu Dariana Greye od Oscara Wildea. V komínku uprostřed můžete úplně dole vidět mého oblíbeného Ivanhoe od Waltera Scotta, Strakonického dudáka (který mě moc nebavil), úžasně čtivé V zámku a podzámčí od Boženy Němcové, Horalku i Římanku od Alberta Moravii (já četla jen Horalku a líbila se mi), zatím nepřečtený Dekameron, Dickensova Olivera Twista, Přítelkyně z domu smutku od Kantůrkové, Balzacova Otce Goriota (úžasný dojemný příběh), Máj, Quo Vadis od Henryka Sienkiewicze (taky se mi líbilo) a to tenké modré nahoře je Malý princ, kterého zná snad každý. :D Vpravo nahoře jsou ještě položené mé oblíbené Staré řecké báje a pověsti, které jsou dost salátové vydání, protože jsem si je koupila v antikvariátu za úplně směšnou cenu. Každopádně si plánuju koupit i nové vydání. Zbytek jsou většinou encyklopedie o světě nebo historii.


Potom mám ještě nějaké svoje knížky nechané u babičky na Slovensku, ať tam mám co číst, protože tam jezdím dost často za přítelem. Fotku dodám dodatečně, ale jde o tyto knížky: Upírska akadémia 6 (to je to krásné slovenské vydání), Zlodejka kníh od Markuse Zusaka (dojemný příběh, málem jsem plakala), Manželovo tajemství od skvělé spisovatelky Liane Moriarty, první i druhý díl Mačací gén od Brezina (slovenská verze Kočičí holky s hezčíma obálkama), detektivka Krvavá vášeň od Petera Debnára a nějaké další knížky z časopisu Emma (Večernica, Najdem ťa Oliver, Bláznivé leto, Chcem takého ako ty,...)


Konečně jsme se dostali až na konec mojí sbírky. Doufám, že jste to se mnou přežili, nenudili jste se a aspoň trošku pobavili. :) Slibuju, že příští rok u další Bookshelf Tour si dám větší práci s fotkama a snad už budu mít knížky pěkně seřazené podle nějakého systému v nových knihovničkách. ;) Pááá.