K: Metoda 15/33 (Shannon Kirk)

23. května 2017 v 17:14 | Deni |  RECENZE

KNIHA: Metoda 15/33 (Shannon Kirk)

Ani nevím, jak začít... Už nějakou dobu koukám do prázdného textového rámečku a nenapadá mě, jak popsat své dojmy z této knížky. Ale nejpozitivnější nebudou, to vám můžu prozradit už teď. Na jednu stranu si za to můžu sama - já se totiž po přečtení anotace na tento světový bestseller strašně moc těšila a vysnila si dokonalý děj, který mě uchvátí. Jenže realita mě nějak zklamala. Neměla jsem si radši nic představovat, protože jsem tím knížce v mých očích jenom uškodila...

Vydavatelství: Omega pro ČR

  • Ocenění: USA Best Book Award
  • Nejlepší kniha pro mládež (School Library Journal 2015)
  • Nejnapínavější Román (National Indie Excellence Award 2015)
  • Vítěz v kategorii Mystery/Suspense (IBPA Benjamin Franklin Awards 2016)
  • kniha byla přeložena do 21 jazyků
ANOTACE: ...Představte si těhotnou šestnáctiletou dívku, geniální hříčku přírody a skvělou manipulátorku, uvězněnou v úložném prostoru špinavé dodávky. Od první vteřiny únosu není její chladně kalkulující mysl posedlá ničím jiným, než záchranou svého ještě nenarozeného syna a vykonáním aktu nemilosrdné pomsty. Tu plánuje metodicky, vypočítavě a vědecky. Dá se dívka označit termínem klinický sociopat? Trpělivě vyčkává na pravý okamžik, neponechává nic náhodě, vše má dokonale načasováno. Když je oběť stejně nemilosrdná, jako její únosci, hodí se metoda 15/33. A na mysl se vkrádá vtíravá otázka: kdo je tu vlastně oběť a kdo agresor?...

Příběh má dvě dějové linky, které se vzájemně doplňují, místy dokonce překrývají a tak tvoří ucelený příběh. Každá je vyprávěná jednou postavou. První je z pohledu unesené těhule - naší hlavní hrdinky. Ta má velmi výjimečný mozek s rozhodovacím centrem o 101% větším, než u normálního člověka. Tím pádem je schopná úmyslně potlačovat pocity, aby byla výkonnější a mohla se lépe soustředit. Sama ze sebe děla sociopatku. Navíc je velmi chytrá (sama sebe označuje za geniální vědkyni), takže pro únosce těžký oříšek. Nedává najevo strach, naopak pečlivě plánuje pomstu. Připravuje si seznam výhodných položek, které ji mají pomoct zvítězit nad jejím věznitelem. Osvobodit se chce za 33 dní, do té doby se snaží navýšit své šance pozorováním. Únosce Ronald nosí jídlo každý den, ale není jediný zloduch. Ronaldovo homosexuální dvojče Brad je ještě větší blázen než on, součástí týmu je i Doktor a pan a paní Zřejmí, kteří chtějí novorozené děťátko naší hrdinky koupit. Jde totiž o obchod s dětmi a naši hlavní hrdinku čeká po porodu smrt na dně starého lomu... Ona je ale rozhodnuta bojovat o život nenarozeného synka do posledního výdechu a seznam položek je jen jednou z mnoha jejích výhod...

Druhou dějovou linku vypráví agent FBI Roger Liu. Ten vyšetřuje únos mladé těhotné blondýnky Dorothy, kterou neznámý muž naložil do vínové dodávky a od té doby se pohřešuje. Liu je doslova posedlý únosy a pro úspěšné uzavření případu je ochotný udělat úplně cokoliv. Z dětství si totiž nese svůj kříž, který ho navždy poznamenal. Pomáhá mu kolegyně Lola, která má ostrý jazyk a věčně prázdný žaludek. Jde však o složitý případ a ani tahle sympatická dvojka nemusí přijet na místo činu včas... Někdo umře a můžete jen doufat, že to nebude vaše oblíbená postava...


Co se mi nelíbilo: Výjimečně jsem se rozhodla začít první s negativy. Největším zklamáním je pro mě samotná hlavní hrdinka. Podle anotace (která je docela zavádějící) jsem si slečnu představovala jako nějakou vyšinutou vychytralou brutální démonku, která své únosce rozčtvrtí, strčí jim koule do svěráku nebo vyškrábe oči (jako ve filmech Saw nebo Plivu na váš hrob). Jenže hlavní hrdinka je sice chytrá, ale zároveň až neuvěřitelně samolibá a sebevědomá. Celé vyprávění z jejího pohledu ve mě vyvolávalo dojem toho, že se hlavní hrdinka vychvaluje, jaká je neuvěřitelně geniální a dokonalá, přitom pravda je úplně jinde. Vysvětlí mi někdo, jak inteligentka, která si pamatuje, v kterou minutu přesně začaly padat kroupy nebo si dokáže vypočítat váhu únosce podle jeho stínu, může zapomenout na druhého zloducha v domě? Chápala bych, že to je ze stresu, ale autorka nám celou dobu tvrdí, že slečna dokonale ovládá své emoce a stres necítí. Další absurditou je to, že si hlavní hrdinka z drátu držadla kyblíku + gumy z kalhot udělá luk, ale když má možnost vzít únosci pistoli, tak mu ji nechá? To jako vážně?! Později nám hrdinka sice poznamená, že ji to nenapadlo, jenže někoho, kdo má o 101% větší rozhodovací centrum v mozku by to prostě napadnout mělo. Celé to ve mně vyvolává dojem, že se autorka snažila napodobit rozumové schopnosti Sherlocka Holmese nebo pana Monka, ale bohužel na to nemá. Nechci být zlá, ale při tom, jak má být hlavní hrdinka neuvěřitelně inteligentní, tak je to, co předvedla OPRAVDU málo...

Co se mi líbilo: Nemůžu ale říct, že by byla knížka úplný odpad, to určitě není. Nápad je výborný, přestože by se dal pracovat mnohem lépe. Obchod s novorozenci, držení těhotných žen v zamčeném pokoji a čekání na porod, unesení bláznivé pomstychtivé sociopatky... to vše jsou velmi dobře zvolené stavební kameny příběhu. Plus závěrečné soudní konání s Doktorem, panem Zřejmým a paní Zřejmou - tento závěr mi pro změnu připomíná film Americký zločin, kde jde o velmi emotivní scénu, která mě doslova rozložila. V Metodě 15/33 mě to natolik citově nepoznamenalo, přesto autorku chválím za využití tohoto komponentu - určitě udělala dobře.

Velkým pozitivem je také postava agenta Rogera Liu, který je opravdový sympaťák. Jeho charakter je vystavěn skvěle, od stránek psaných z jeho pohledu se nedá odtrhnout a jeho vzpomínky z dětství jsem hltala jedním dechem... ty mě totálně chytily za srdíčko. Knížku to v mých očích pozdvihlo o level výš. Dokonce si myslím, že kdyby byl příběh psaný jen z pohledu Liua, mohl by dostat i pět hvězdiček.

Od Moziho jsme se nikdy nedozvěděli nic o tom, co s ním ti špinavci v tom domě dělali. Už to však nebyl náš veselý a bezstarostný Mozi. Už nikdy si nezabroukal žádnou písničku. Pokud si dobře pamatuji, už se potom ani jednou nezasmál. Po třetím pokusu o sebevraždu a třetím nepovedeném manželství se nastěhoval zpět k rodičům a odmítal vstoupit do sklepa nejen jejich domu, ale i kteréhokoliv jiného. Nikdy už také do žádného nevstoupil...

...A tak jsem se stal lovcem. Lovcem všech těch nechutných opovrženíhodných individuí, těch bezcenných nicek, oblud, které unášejí bezmocné děti a nezaslouží si ani to nejmenší slitování. (s.176-177)

Hodnocení: 68% Váhala jsem mezi čtyřmi a třemi hvězdami. Knížka mě vlastně dost bavila, přestože mi hlavní hrdinka šíleně lezla na nervy. Poslední kapitola mě ale utvrdila v mém názoru. Naše (o 17 let starší) sociopatka tam vypustí jednu úplně trapnou větu (kromě mnoha jiných): "Těch, kteří mne vzhledem k mé chladné vypočítavosti považují za sociopata, bych se zeptala: Co byste dělali vy, kdyby někdo přiložil hlaveň střelné zbraně ke spánku vašeho dítěte s odhodláním, že stiskne spoušť? Možná byste si přáli, abyste byli tak inteligentní a odvážní, jako jsem já." (s.215) Shannon Kirk se snažila vytvořit geniální hrdinku srovnatelnou s Sherlockem, ale nepodařilo se jí to. Stejně tak mi nepřipadala rozumná, ani nebezpečně krvežíznivá. Autorčiným cílem zřejmě bylo vyvolat ve čtenáři soucit s "chudinkou unesenou", aby jsme vnitřně schvalovali její touhu po pomstě. Jenže v mém případě se stal pravý opak. Díky tomu, že mi hlavní hrdinka přišla protivně samolibá a arogantní, nedokázala jsem se do ní vcítit. Dalším důkazem zle propracovaných detailů je to, že únosce, kterého jsem měla odsuzovat, jsem v poslední kapitole překvapivě litovala. Neměl to v dětství jednoduché a naše sociopatka ho chodí šikanovat do vězení, dokonce chce 70 letému dědovi sebrat i jeho poslední radost - pěstování kytiček. Nevím... ale myslím si, že při psaní knížky někdo udělal chybu a tohle není ten správný výsledek, kterého chtěl dosáhnout. Přesto všechno je příběh velmi čtivý. Možná vás to po všech mých výtkách překvapí, ale knížku doporučuju, dokonce si ji plánuji přečíst někdy znovu, protože děj byl zajímavý a pasáže s Liuem doslova výborné. Celkově jde o skvělé téma, za kterým pokulhává nedokonalé zpracování. Přesto jsem přesvědčená, že jde o zajímavé dílko, které si své čtenáře najde.

Nakonec tedy hodnotím třemi hvězdami: jednou za skvělý základní nápad (obchod s dětmi, unesená bezcitná sociopatka, závěrečné soudní slyšení), druhou za sympatického Liua (který si jistě podmaní nejednu čtenářku), třetí pak za čtivost a také za celkové zpracování (skvělá grafika, všitá černá záložka, kvalitní papír, minimum chyb, jen občasný přehozený slovosled věty). Když přihlédneme ke skutečnosti, že jde o autorčin debut, tak to rozhodně není žádná tragédie - naopak jde o velmi nápaditý kousek. Knížku doporučuji všem čtenářům, kteří mají rádi psychologické thrillery nebo filmy o únosech dětí.

Knížku si můžete koupit na internetových stránkách http://www.knihyomega.cz/ nebo https://www.knihydobrovsky.cz/.


Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega.

Podobné knihy: Zmizení Samanthy Shipleyové (Joy Fielding), Manželé odvedle (Shari Lapena)

A už jsme na úplném konci recenze. :) Tentokrát to bylo trochu delší, než obvykle, ale snad to nikomu nebude vadit. Zajímal by mě váš názor na tuhle psycho knížku, takže budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, jak se líbila vám a co vás na příběhu zaujalo. Nelezla vám hlavní hrdinka trošku na nervy? Byl vám agent Liu sympatický? Nebojte se mi napsat, těším se na vaše komenty...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Dominika Dominika | Web | 24. května 2017 v 13:42 | Reagovat

Tomuto já říkám parádní recenze, velmi objektivní. Kniha mě námětem zaujala, ale nevím, zda bych hlavní hrdinku zkousla.

2 Hatšepsut Hatšepsut | 4. června 2017 v 22:27 | Reagovat

teda,autorka to dost odflákla...z průměrné náctky se snažila udělat neskutečně chytrou (podle mně to byla blbka,která si na inteligentní holku jen hrála)...její počítání "položek" mi lezlo neskutečně na nervy,je mi jasné,že autorka se snažila tímto ukázat zvláštní myšlenkové pochody lidí s vysokým IQ,ale spíš popsala někoho s obsedativní poruchou,v tom případě se nabízí otázka,jak je možné,že na to lékaři při těch různých vyšetřeních nepřišli ;-) ...autorka prostě popisuje něco,na co nestačí...a ten stupidní nápad geniálního plánu útěku...tak to už byl vrchol,to jako vážně??? A šípy si udělala z lamel roštu a špičku šípu vybrousila pomocí antény...za 33 dní???Jako viděla autorka někdy lamelu roštu?A konec...ta slaďárna?Anotace je totálně zavádějící,člověk si představí,jak jim to holčina nandá ve stylu SAW,ale kdepaaak...jako,nápad opravdu skvělý,ale absolutně odfláknutý. Toť můj názor ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama