S: Čáry života (Veronica Roth)

11. května 2017 v 22:36 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Čáry života (Veronica Roth)

Veronica Roth je známá díky své dystopické trilogii Divergence, která se dočkala i skvělého filmového zpracování. Já tuto sérii nečetla, ale viděla jsem film a ten se mi líbil. Když jsem se tedy dozvěděla, že autorka vydala první díl nové série, kterou tentokrát zasadila přímo do vesmíru, popisuje nejpodivnější planetky a vypráví příběh zamilovaných mimozemšťanů se šílenými schopnostmi, hned jsem věděla, že je to knížka pro mě. ;) Hvězdami jsem byla fascinovaná vždy, takže proč si nepřečíst vesmírnou předělávku Romea a Julie? Co myslíte... líbila se mi?

Vydavatelství: CooBoo pro ČR / Slovart pro SK

1.DÍL: ČÁRY ŽIVOTA (Zárezy smrti)

...Ve světě, kde vládne násilí a právo silnějšího, v galaxii, v které mnozí trpí, má každý člověk zvláštní dar. Většina dokáže ze svého daru vytěžit to nejlepší, ale Akos a Cyra jsou kvůli němu zneužíváni. Cyra je sestrou tyrana, jenž vládne celému válečnickému národu, a má dar bolesti, kterou její bratr zneužívá k tyranizování svých nepřátel. Cyra však chce být něčím víc než nástrojem v bratrových rukách. Akos pochází z mírumilovného národa a je nadevše oddaný rodině. Když ho společně s bratrem zatknou vojáci vyslaní Cyrinou rodinou, snaží se jen o jediné - zachránit bratra na úkor vlastního bezpečí. Akos a Cyra stojí před rozhodnutím - pomoci si navzájem a možná přežít, nebo přinést jeden druhému neodvratnou zkázu?...


O hlavních hrdinech této nápadité sci-fi série se říká, že připomínají vesmírného Romea a Julii. Proč? Podobnost je jasně zřetelná: Cyra Noavek je sestrou vůdce Šotetů (divokých bojovníků), zatímco Akos Kereseth je synem Thuvhesitské jasnovidky. Tyto dva národy spolu bojují o území i uznání a jejich životy nemůžou být rozdílnější... Autorka Veronica Roth tentokrát nevymyslela pravidla nové země, vytvořila celou sluneční soustavu s těmi nejbizardnějšími planetkami a národy. Planeta Pitha je celá pokrytá oceány, její obyvatelé proto musí žít v průhledných domech na hladině i pod ní. Ogra je temná planeta, polovinu Zoldu pokrývá podivný šedý prach z rostlin, povrch Tepes je tak vařící, že tam lidé nemůžou chodit bez ochranných obleků a Thuvhe (kde žije Akos s Cyrou) je planeta mrazu. Akos žije ve věčně zasněženém městě spolu se svým bratrem Eiahem, sestrou Cisi a rodiči. Pěstují vzácné ledové květy a matka učí Akose vařit lektvary i jedy. Jednou jim však do domku vtrhnou Šotetští vojáci, zabijí jim tatínka a bratry odtáhnou přes pole perovnice do města nepřátel.

Navíc v tomto vesmíru existuje stuha proudu propojující všechny planety. Proud je síla, která propůjčuje všem lidem zvláštní dary - některé jsou výhodné, jiné prostě zvláštní. Jenže Cyřin i Akosův dar se probudil dřív než by měl, proto Cyře způsobuje nikdy nepřestávající bolest (kterou však může předávat dál, dokonce jí i zabít), zatímco Akosova síla ruší dary ostatních. Proto vůdce Šotetů Ryzek daruje sestře mladého zajatce jako sluhu, který ji má zbavovat bolesti. Ryzek to nedělá pro sestřino štěstí, ale pro to, aby ji mohl dál zneužívat jako královskou popravčí. Jenže mladá Noavečka v sobě nosí až moc bolesti. Pomáhá jí Akosův dotek, jeho léčivé lektvary, ale taky jeho ušlechtilé srdce, které dokáže roztopit to její... Může dva úhlavní nepřátele nakonec spojit láska? Dokáží se postavit nejen svým rodinám, ale také celým národům? Rozpoutá jejich cit opravdovou intergalaktickou válku?


"Mám ťa eště odniesť?" ponúkol sa Akos.
"To bolo ponižujúce a už nikdy sa to nezopakuje."
"Ponižujúce? Normálni ľudia by na to použili iné slovo. Napríklad... romantické."
"Vieš čo," oborila som sa naňho, "jedného dňa ťa ponesiem ako decko pred kopou ľudí, ktorých uznanie sa snažíš získať, a uvidíme, ako sa ti to bude páčiť..." (s.328)

Co se mi líbilo: Velkým plusem jsou dary proudu. Samozřejmě ve fantasy příbězích se nejrůznější zvláštní schopnosti objevují poměrně často, ale autorka tento trend povýšila z prvoplánovosti na amatérskou psychologii postav. Poukazuje totiž nejen na výhody plynoucí z darů, ale také na jejich negativa. Čtenář pak má možnost vcítit se i do nezajímavých postav, či dokonce politovat záporáky. Dokonalým příkladem je Ryzekova pravá ruka Vas, který necítí bolest, proto je nepřekonatelný bojovník. V jedné scéně ale Vas vypráví Cyře, jak mu jeho dar komplikuje život: musí si nastavovat budík, aby se najedl, protože necítí hlad a po bojích se musí celý pečlivě prohlížet, aby mu na těle nezůstala zapomenutá řezná rána, do které by bez ošetření mohl chytit infekci. Akosova sestra Cisi má pro změnu dar uklidňovat ostatní, který je pro všechny okolo velmi lákavý, jenže jí brání projevovat emoce, které by mohly ostatní zneklidnit (například brečet, hádat se nebo se vůbec bavit o vážném tématu). Je opravdu skvělé, jak se autorka s tímto tématem popasovala a zaslouží velkou pochvalu.

Co se mi nelíbilo: Když bych měla zhodnotit hlavní postavy, tak Cyru oznámkuju kladně. Získala si mě získala hned od prvních kapitol a chápala jsem důvody její uzavřenosti. Líbil se mi i vývoj jejího charakteru z uzavřené osamělé dívky žijící bolestí, v dospělou ženu schopnout vidět i dobré stránky života. K této změně chápání ji přivedl Akos, ale ten mi jako postava bohužel tolik sympatický nebyl. Chápu, že se na Noavečku díval jako na nepřítele, ale otřít si rukou rty, když mu dala pusu? To bych chlapovi nikdy neodpustila! Celkově mi Akos přišel strašně zahleděný do sebe, plochý a jednoduchý. Do děje zapadl, ale přesto bych byla radši, kdybych některé jeho názory nečetla, háže to pak špatné světlo na jejich "velkou lásku". Romea a Julii bych si představovala trošku... osudověji? Nevím, jak to lépe slovně popsat, ale líbilo by se mi, kdyby si Akos odpustil utírání pusy a podobné blbiny. ;) Hned by z něho byl větší sympaťák.

"Ak ti to ešte nedošlo, malo by ti pomaly svitať, že tvoja mama a tvoja priateľka majú veľmi podobnú povahu. Na chvíľku sa odmlčím, aby ťa ten nepopieratelný fakt mohol náležite vydesiť." (s.345)

Hodnocení: 80% Čáry života se mi líbily. Bavil mě dvojí pohled na dary proudu, který výslednému dílu dodal mnohem hlubší význam. Taky oceňuju to, že přestože se jedná o Young Adult literaturu, autorka se nevyhýbá vášnivým scénám, bolesti, krvi nebo skalpování kůže... Díky tomu si výsledný příběh můžou přečíst i starší čtenáři a rozhodně si nebudou připadat divně, že čtou knížku pro náctileté. Drobným mínusem je pro mě příliš razící podobnost s Dcerou kostí a dýmu, kde si jeden z dvou znepřátelených národů také dělá do kůže na rukou zářezy za zabité protivníky. Už jsem několikrát říkala, že mi nevadí podobnost dvou příběhů, ale zároveň nemůžu nezhodnotit to, který z autorů téma zpracoval lépe. A v tomto souboji by za mně s přehledem zvítězila Laini Taylor, do jejíž postav jsem se tak zamilovala, že jsem kvůli nim několikrát málem uronila slzičku. U Čar života jsem si tak silné pouto k hlavním hrdinům nevytvořila. Ale jde jen o první díl a seznámení se světem (který je mimochodem opravdu výborně vymyšlený), takže celkově knížku hodnotím kladně. Nemůžu dát plný počet, ale co není, může být a rozhodně mi může druhý díl vytřít zrak. ;) Těším se, co nám paní Rothová přinese v pokračování a doufám, že to pořádně rozbalí, ať můžu dát pět hvězdiček. Základní nápad je totiž skvělý, teď už je jen na autorce, jestli ho dokáže využít naplno.


Ještě pár slov ke zpracování... já četla slovenskou verzi od Slovartu, která má kvalitní přebal se stříbrným písmem a knížka je zároveň pěkná i pod ním (stejný obrázek zářezů, jen bez nápisů). Líbilo se mi, že byla zabalená v průhledné fólii, která bránila poškrábání obalu - typ pogumovaného materiálu, ze kterého je přebal, se poškrábe dost rychle, takže je fajn, že jsem si knížku donesla domů bez jediného škrábanečku. Viděla jsem i českou verzi, která je taky povedená, ale víc se mi líbí slovenský překlad názvu "Zárezy smrti" než "Čáry života". Přeci jen značí smrt lidí, ne jejich život. Bez mrtvých by nebyly žádné zářezy nebo čáry, ne? :) Taky se mi trošku víc líbí slovenská pojmenování vymyšlených zvířat a květin. Co je lepší podle vás? Perovnica (SK) nebo pernatka (CZ), tíška (SK) nebo mlčenka (CZ)?
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aires Aires | Web | 13. května 2017 v 18:51 | Reagovat

Moc pěkná recenze :) Autorku mám ráda a její Divergenci také :) Určitě se chystám i na Čáry života, snad mě nezklamou :) Měj se krásně :)

2 Deni (majitelka blogu) Deni (majitelka blogu) | E-mail | 15. května 2017 v 19:54 | Reagovat

Já se zase chystám na Divergenci, jen si ji první musím pořídit. Celá série má moc pěkné obálky, tak by byla škoda ji nemít v knihovničce...  ;) A děkuju moc za pochvalu. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama