Červen 2017

K: Hlídači (Neil Spring)

29. června 2017 v 23:33 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Hlídači (Neil Spring)

Když jsem na stránkách vydavatelství Omega zahlédla recenzní konkurz, řekla jsem si, že by se mi špionážní sci-fi o ufonech mohlo celkem líbit a o knížku se přihlásila. To jsem ale ještě nevěděla, co mě pod pěkně graficky zpracovanou obálkou s létajícím talířem čeká... A byla jsem doopravdy překvapená!

Vydavatelství: Omega pro ČR


ANOTACE: ...V době vrcholící studené války provedli úředníci na ministerstvu obrany vysoce tajné vyšetřování neobvyklých událostí, které se udály na členitém pobřeží Pembrokeshirského národního parku, kterému se přezdívá "The Broad Haven Triangle". Všechny noviny hlásaly: světla a předměty se vznášely na obloze, přízračné postavy nahlížely do oken statků, lidé i zvířata mají strach. Po třiceti letech byl úředník, který měl na starosti spisy týkající se těchto událostí, z Národního archivu propuštěn. Byl vyzván, aby podal nové svědectví o tom, co ví, co stálo ve spisech. Jeho svědectví otřáslo samotnými základy britské vlády. Toto je jeho příběh...

Autor se inspiruje skutečnými událostmi, ke kterým docházelo ve Walesu kolem roku 1977. Tehdy se skupina malých vesnických školáků stala svědky přistání neznámého útvaru na kopci poblíž jejich školy. Když pak měly objekt nakreslit, všechny jejich kresbičky jasně zobrazovaly létající talíř. Oblasti se začalo říkat "Broad Haven Triangle" (Broadhavenský trojúhelník) a jeho záhady nebyly nikdy zcela vysvětleny. Neil Spring nám představuje svoji verzi, která je možná více mystická než reálná, přesto je rozhodně zajímavá a velmi originální...


Hlavní hrdina Robert pracuje pro předsedu Výboru pro obranu, svého dobře placeného pracovního místa se však vzdá, když je jeho spolubydlící Selína zraněna při útoku na budovu parlamentu. V ten den mělo dojít k odhalení tajemného projektu na základně v Brawdy a Robert si začne dávat Selínin stav za vinu, protože on byl tím, kdo se snažil projekt odkrýt před veřejností. Myslel si, že jde o testování jaderných zbraní a supermoderních stíhaček. Pak je ale vysoce postaveným Admirálem předvolán do utajené místnosti 800, která se nachází hluboko pod zemí, a kde se zkoumají nevyřešené záhady. Admirál Roberta poprosí o pomoc v případě Broadhavenského trojúhelníku, kde dochází k podivným událostem: majitelku hotelu pronásleduje létající ohnivý míč, děti vidí přistávat létající talíř, z nebe padají mrtvé ryby a místí obyvatele navštěvují dvoumetroví stříbrní muži bez obličeje... A jelikož náš hlavní hrdina vyrůstal na dědečkově farmě v Little Havenu, je dokonalým adeptem na vyšetřovatele. Místní jsou totiž velmi nedůvěřiví a s cizími zvědavci se bavit nechtějí. Sám Robert na své dětství nevzpomíná rád - děda Randall byl náboženský fanatik, mlátil vnuka Biblí po hlavě, nutil ho modlit se několikrát denně, na okna farmy přibil mříže a neustále všechny strašil řečmi o konci světa nebo démonských obrech Hlídačích...

Hlídači byli souzeni samotným Bohem a zatraceni na sedmdesát generací. V uších mi zněl Randallův hlas vyprávějící o legiích ďáblů, kráčejících po Zemi. (s.290)

Robert přijíždí do městečka, kde se seznamuje s nepřátelskými usedlíky a nachází spojence - psychologa píšícího knihu, ambiciózního novináře a mladou majitelku hotelu, který všichni označují za prokletý. Nakonec si možná najde i cestu k podivínskému dědovi. Spolu se postaví starodávnému zlu, které touží ovládnout duše obyvatel Havenu. A když se začnou obrazy obracet vzhůru nohama, děti s prázdnými pohledy mluvit neznámou řečí a svědci přistání talíře plešatět, je Robertovi a jeho přátelům jasné, že tu nejde jen o vyfantazírované skupinové šílenství...

Nikoho jsem neviděl. A přesto tam někdo musel být, jelikož hustý hnědý koberec nebyl na svém původním místě ve středu pokoje, ale srolovaný u velké knihovny plné starodávných textů. Avšak nábytek, jenž na koberci spočíval - široký stůl a vratké křeslo - zůstal na svém místě. Pak jsem si všiml obrazu nad krbem: Jan Křtitel ukazující prstem na nebe. Byl otočený o sto osmdesát stupňů, čili vzhůru nohama. Znovu: buch, buch, buch. Někdo tloukl na vchodové dveře... (s.29)


Co se mi líbilo: Hned ze začátku Hlídačů mě mile překvapila mapka oblasti Broadhavenského trojúhelníku, která mi hodně pomohla s orientací v příběhu. Názvy míst jsou totiž používány opravdu často a bez mapy bych byla určitě zmatená. Dalším plusem je téma UFO. Já vždy zbožňovala konspirační teorie, obzvlášť ty, které se týkají mimozemšťanů, a přestože se tato knížka nejspíš za konspirační teorii může těžko označovat (vzhledem k využití prvku mystiky), stoprocentně jde o zajímavý nápad. Také musím autora moc pochválit za jeho průzkum v Havenu, kam se vydal kvůli získání podkladů pro svou knížku. Díky informacím od samotných starousedlíků, kterým na závěr mile děkuje, získal příběh tu správnou dávku mrazivé reálnosti (která se sice postupně vytrácí a je nahrazena strašidelnou mystičností, přesto zaslouží vyzdvihnout). Zmiňovaný doslov je vlastně sám o sobě velkým plusem - u většiny příběhů, které se zakládají na skutečných událostech, jsou předmluvy či doslovy hodně zajímavé, a ani v tomto případě autor nezklamal. Těch několik závěrečných větiček mi dokázalo, že Neil Spring nejen umí dobře psát, ale je to i sympatický člověk.

Co se mi nelíbilo: Jediným větším mínusem byl pro mě závěr. Nebojte se, budu se snažit vyhnout spoilerům... ;) Finální "bitva" mi přišla trošku zmatená, ale to možná bylo způsobeno tím, že jsem tuto část četla na noční a nad ránem už se mi hůře soustředilo. Přesto mě lehce zklamalo hraní na city, ke kterému došlo v jedné z posledních kapitol. Jedná se mi o scénu, kdy se hlavnímu hrdinovi ve snu zjeví jeho otec (který ho chtěl jako dítě nechutně využít pro svůj zisk) a má velmi motivační proslov o tom, jak měl synáčka moc rád, ale nedokázal se ovládnout, a jak mu chce tímto dodat síly. Přišlo mi to divné a naivní. Podobnou přehnanou naivitu jsem na konci sledovala i u jiných postav.

Hodnocení: 91% Knížka je o to mrazivější, že se určité události skutečně odehrály. Nápad zkombinovat tyto záhadné incidenty do komplexního příběhu je výborný. Autor navíc dodal dílku jiný rozměr využitím paranormálních jevů. Výsledkem je zajímavá kombinace sci-fi i hororu, špionážního románu i mysteriózního thrilleru. Pan Spring zaslouží pochvalu za odvahu, protože spojením uvěřitelného s neuvěřitelným hodně riskoval. Ale dle mého názoru se mu to podařilo skvěle. Velkým plusem je také styl psaní - Neil Spring rozhodně umí čtenáře pořádně napínat. Musím říct, že samotný text je místy trochu moc složitý, je třeba se na čtení více soustředit (zejména kvůli použití velkého množství názvů měst, ulic a staveb), přesto za to samotný příběh stojí a když se pořádně začtete, určitě bude těžké se od Hlídačů odtrhnout. Minimálně já do ní byla pořádně zažraná! ;)

Knížka mě opravdu nadchla, proto jsem se ji rozhodla ohodnotit pěti hvězdami, přesto nemůžu dát plných sto procent. Příběh sám o sobě je úžasně mrazivý, strašidelně ponurý a temný, takže milovníci hororu si dozajista přijdou na své. Vadil mi pouze přehnaně pošetilý závěr, co se týče odpuštění všem zlým postavám, protože "nikdo za nic nemůže a všichni mohou udělat chybu, i kdyby tou chybou bylo obětování vlastního dítěte"... Poslední kapitola ale můj skeptický pohled na naivní happy end napravila, protože byla perfektní! Dokonalá hrozivá vize temné budoucnosti. Paráda! Hlídači se mi jako celek doopravdy líbili a jsou pro mě nejlepší knížkou od Omegy, kterou jsem letos četla. Doporučila bych ji nejen náročnějším čtenářkám, ale taky čtenářům, kteří se rádi bojí.

Ještě posledních pár slov ke grafickému zpracování... Česká obálka je naprosto úžasná, grafik si s ní hezky pohrál a nebojím se tvrdit, že je lepší než originál. Moc se mi líbí použitá tyrkysovo-modrá barva v kontrastu s červenou kravatou muže na obrázku. Součástí knížky je všitá záložka a i korektura je tentokrát na jedničku s hvězdičkou. Prostě paráda!

Knížku si můžete koupit na internetových stránkách http://www.knihyomega.cz/ nebo https://www.knihydobrovsky.cz/.


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

Welšský spisovatel Neil Spring se proslavil svým prvním výtvorem Lovci duchů (The Ghost Hunters), které vydal v roce 2013. Hlídači (The Watchers) byli knižnímu trhu představeni o dva roky později. Já se s autorem seznámila právě skrze jeho druhé dílko, ale nalákalo mě k tomu, abych se podívala i po jeho předchůdci. Neil Spring má rozhodně hromadu originálních nápadů a moc ráda si od něj něco dalšího přečtu. A co vy? Slyšeli jste už o Hlídačích nebo Lovcích duchů? Četli jste nebo se chystáte číst? Zaujala vás mimozemská tématika tolik jako mě? Budu moc ráda za každý váš komentář. ;)

Shrnutí KVĚTEN (05/2017)

22. června 2017 v 20:04 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí KVĚTEN (05/2017)

Divíte se, proč zveřejňuji květnové shrnutí až na konci června? Může za to absolutorium, které jsem řešila až na poslední chvíli a sháněla poznámky ještě dva dny před zkouškami. Naštěstí jsem měla šťastnou ruku na otázky a teď se můžu podepisovat s doplňkem "Dis" za svým jménem. ;) Takže toliko ohledně mého zpoždění s články na blogu. Vzhledem k učení jsem minulý měsíc moc knížek nenakoupila (jen 6), ale přišly mi nějaké recenzáčky, které jsem poctivě přečetla. První ale něco málo k těm čerstvým přírůstkům... Vrhněme se na to! ;)

Koupené knihy: (6)

1) NHM #19: Valkyrie
2) Modrá CREW 1: Ekhö - Zrcadlový svět (1-2)
3) Modrá CREW 2: Ekhö - Zrcadlový svět (3-4)
4) Pýcha a predsudok (Jane Austen)
5) Šepotání (A.G. Howard)
6) Poslední začátek (Lauren James)


První kousek asi nikoho (kdo mě trošku sleduje) nemůže překvapit. Jde o další svazek z červené komiksové řady Nejmocnějších hrdinů Marvelu. Valkyrie je pro mě poměrně neznámá ásgardská hrdinka, kapka feministické četby mi ale neuškodí a kresba se mi vážně líbí - jde o povedenou modernu, za mě tedy určitě dobrá koupě. :) Další dva úlovky jsou taky komiksy, objednala jsem si je z Megaknih po shlédnutí videa skvělého booktubera Lennyho z Komiksových bublin. Jedná se o první a druhý díl Modré Crwe, obsahující čtyři díly francouzského mainstreamu Ekhö. Oba svazky už mám i přečtené, takže se o nich ještě zmíním.


V nedávné recenzi na Pýchu a předsudek jsem se rozplývala nad romantickým slovenským vydáním. Samozřejmě jsem neodolala a jednu takovou květinkovou krasavici si objednala. Jsem z ní nadšená! Už mám od Slovartu i Rozum a cit a možná si ještě nějaké dílo Jane Austenové pořídím... ale až po přečtení toho, co už mám doma. ;) Poslední dva přírůstky mi mamka koupila v knihkupectví, když jsme šli s morčátkem od veterináře. Poslední začátek je druhý díl série od britské spisovatelky Lauren Jamesové a já na český překlad netrpělivě čekala od chvíle, kdy jsem dočetla První konec. Konečně ho mám doma a dozvím se, jak to celé dopadne. ;) Šepotání od A.G. Howard jsem si pořídila hlavně kvůli Humbooku. Každý správný knihomol musel někde zaslechnout, že autorka slavného retellingu Alenky v říši divů zavítá do Čech. No a co bych si tam nechala podepsat, když její výtvor v knihovničce zatím nemám? Proto jsem si sehnala první díl, ještě bych ráda zbylé dva. Potom už jen knížky od Jenny Han a budu spokojená... :D

Recenzní výtisky: (4)

1) Tajemství hřbitova Crossbones (Kate Rhodes)
2) Nové Pompeje (Daniel Godfrey)
3) Metoda 15/33 (Shannon Kirk)
4) Vegetariánka (Han Kang)


První tři knížky mi zaslalo nakladatelství Omega, za což jim moc moc moc děkuju. Všechny vypadaly tak lákavě, že jsem si prostě nemohla vybrat... každá je z úplně jiného soudku: Tajemství hřbitova CrossBones od spisovatelky Kate Rhodesové je psychologický román s krimi zápletkou a Nové Pompeje od Daniela Godfreye je sci-fi o cestování časem hodně zaměřené na zajímavosti z římské historie.


Třetí knížkou od Omegy (na kterou jsem se těšila asi nejvíc) je Metoda 15/33 od Shannon Kirk. Podle anotace jde o příběh náctileté unesené těhule, která je však o dost chytřejší než únosce, a také mnohem nebezpečnější. Únosce se stává obětí, unesená má totiž seznam výhodných položek a nebojí se je použít k záchraně svého nenarozeného dítěte...Velmi zajímavý nápad na knížku, to určitě ano, jen výsledné dílko mi úplně nesedlo, ale víc se dozvíte v "přečtených"... ;)


Poslední recenzáček je sladkou třešinkou (a nejen díky té bombové cukrátkové barvě). Po Vegetariánce od Han Kang jsem hrozně dlouho pokukovala a váhala, zda se do ní pustit nebo ne. Když jsem pak navázala spolupráci s internetovým knihkupectvím Megaknihy měla jsem oooobrovskou radost a také jsem hned věděla, o kterou knížku si požádám... ;) Mezi přečtenými za květen ale Vegetariánku nehledejte, protože mi dorazila až ke konci měsíce, nestihla jsem ji tedy přečíst. (Ale můžu vám prozradit, že v červnových už bude určitě, dokonce mám i zveřejněnou recenzi, tak když tak mrkněte, pokud jste nedočkaví a zajímá vás můj názor ;)

Přečteno v květnu: (7)

1) Zárezy smrti (Veronica Roth) .....416 stran
2) Tajemství hřbitova Crossbones (Kate Rhodes) .....312 stran
3) Nové Pompeje (Daniel Godfrey) .....472 stran
4) Metoda 15/33 (Shannon Kirk) .....240 stran
5) Modrá CREW 1: Ekhö - Zrcadlový svět (1-2) .....100 stran
6) Modrá CREW 2: Ekhö - Zrcadlový svět (3-4) .....100 stran
7) Piate evanjelium (Ian Caldwell) .....488 stran
Celkem: 7 knížek / 2128 stran


První přečtenou květnovou knížkou byly Zárezy smrti od Veronicy Roth (autorky Divergence). V češtině je název přeložen jako Čáry života, ale mě se více líbilo slovenské vydání (například smyšlené názvy rostlin a zvířat mi ve slovenském jazyku sedly mnohem lépe). Jde o první díl série, takže nemůžu hodnotit celkový příběh, když neznám konec, ale jako úvodní seznámení se světem se mi to líbilo. Recenze už je zveřejněná na blogu. Tato knížka byla zmíněná i mezi mými čtecími plány z minulého měsíce, tak jsem ráda, že se mi je dařilo celkem zdárně plnit...
Pokračovala jsem čtením tří recenzních výtisků od Omegy. Tajemství hřbitova Crossbones jsem přečetla první. Na hlavní hrdince Alici Quentinové se mi líbilo, že je psycholožka (a ne policistka jako u většiny krimi románů), celé dílko tím získalo jiný rozměr - více psychologický, méně kriminalistický. Vím, že hodně recenzentům se to právě nelíbilo, ale mě si tím Kate Rhodes získala. ;) Pokud chcete vědět více, klikněte ZDE.
Jako druhý Omegáček jsem si vybrala sci-fi Nové Pompeje, které mě zaujalo tématem cestování časem. Vlastně šlo spíše o přesouvání lidí z minulosti do současnosti, takže firma NovusPart přesunula do našich dob Pompejany a uchránila je tam před výbuchem sopky... Tato knížka byla velmi dobrá. Šlo vidět, že má autor široké znalosti o antické historii a to mě na výsledném díle nejvíc bavilo. Vytýkám ale příliš uspěchaný konec. Celá recenze ZDE.
Na poslední recenzák jsem se těšila nejvíc, ale zklamal mě. Možná jsem si za to mohla trochu i sama, protože jsem si po přečtení anotace vysnila brutální masakr podobný filmu Saw, jenže to Metoda 15/33 rozhodně nebyla. Nejenže byla hlavní hrdinka nafoukaná, přehnaně sebevědomá a protivná, dokonce mi častokrát přišlo, že si autorka ukousla moc velký kus... Nechci, aby to vyznělo zle, ale Sherlocka Holmese napsal spisovatel, který byl sám o sobě chytrý. A to je nutnost, když chce někdo psát o géniovi - musí být taky inteligentní. A po přečtení Metody 15/33 mi přišlo, že Shannon Kirk na to prostě neměla. Recenzi si můžete přečíst TADY.
Na odlehčení (a zlepšení chuti) jsem se pustila do komiksové série Ekhö: Zrcadlový svět, jejíž první čtyři díly (ze zatím vydaných šesti) vyšly v rámci Modré Crwe. Je to komiks pro starší čtenáře, jelikož se v něm objevují lehce erotické narážky, zároveň ale nevynechává humor, dobrodružství, dokonce v něm najdeme i jednoduchou krimi zápletku. Nejvíc jsem si zamilovala kresbu, kterou má na svědomí Alessandro Barbucci. Tento umělec (mimo jiné) kouzlil na stránkách časopisu WITCH, který jsem zbožňovala jako puberťačka, proto jsem ani nepochybovala, že by se mi Ekhö nelíbila. A líbila! Moc! Recenze na celou sérii ZDE.
Poslední přečtenou je Piate evanjelium (česky Páté evangelium) od Iana Caldwella. Na fotce ho budete hledat marně, protože šlo o knížku z projektu "Knihobežník", kterou jsem hned po dočtení poslala dál. :) Můj názor je trošku zmatený - některé věci se mi hodně líbily (např. jsem se dozvěděla nové zajímavé informace o katolících), jiné mě totálně nudily (např. přehnané upozorňování na kněžskou lásku k papežovi). Konečné hodnocení tomu tedy odpovídá...


KVĚTEN ve zkratce: Koupenou knížkou měsíce je Poslední začátek od Lauren James. První díl série se mi moc líbil, ale skončil jaksi nedokončeně. Nemůžu se dočkat, jak si autorka s některými záležitostmi nakonec poradí a jak celý příběh uzavře. Netrpělivě jsem očekávala vydání druhého dílu, takže ještě abych ho pak nezvolila koupenou knížkou měsíce, že? :) A co přečtená knížka měsíce? Dokázali byste si tipnout, kterou zvolím? ;) Pokud hádáte Ekhö, tak jste borci a vyhráváte zlatého bludišťáka! ;) Víte, že je to vlastně úplně poprvé, co jsem za knížku měsíce vybrala komiks? To asi vypovídá něco o tom, jak moc se mi Ekhö líbila. Nejen kresbou, ale i příběhem. Z dvou svazků Modré Crwe se mi víc líbil druhý a z dílů ten čtvrtý (Barcelona). Pokud čtete komiksy, rozhodně doporučuju dát Zrcadlovému světu šanci. ;)
Největší zklamání tentokrát opět udělím. Váhala jsem mezi Piatym evanjeliem a Metodou 15/33. Rozhodlo nakonec to, že u Caldwellova Evanjelia jsem čekala něco mnohem horšího - knížky o otázkách víry mě totiž vůbec nebaví, ale příběh zase až tak příšerný nebyl. Dozvěděla jsem se i celkem zajímavé informace. Naopak od Metody 15/33 jsem čekala pořádnou pecku, která se v mém případě bohužel nedostavila. Takže přestože Metoda 15/33 má závěrečné hodnocení vyšší než Piate evanjelium, zklamaná jsem u ní byla o něco víc.

Plány na ČERVEN: Tak tohle je divný... jak mám psát plány na měsíc, kde už mám pár knížek přečtených? :D No budeme se teda tvářit, že je ještě začátek měsíce a vůůůůbec netušíme, co jsem četla... ;) V červnu plánuju přečíst recenzáček od Megaknih, a to úžasnou růžovou Vegetariánku. Potom mi mají dorazit recenzáky od Omegy, takže ty musím přečíst taky. (Tajná informace z budoucnosti: jde o knihy "Hlídači" a "Lord John a důvěrná záležitost".) Vzhledem k absolutoriím nevím, kolik toho stihnu přečíst - nejspíš to bude bída - ale ráda bych se dostala alespoň k Poslednímu začátku, na který se mooooc těším a rozečtenému marveláku Valkyrie.

Tak máme za sebou trošku (HOOOOODNĚ) zpožděné shrnutí za minulý měsíc. :D Omlouvám se, že jsem vás nechala tak dlouho čekat a slibuju, že to bylo výjimečně. Červnové shrnutí už snad vyjde na čas. Doufám. ;) Napište mi, jestli jste něco ze zmíněných knížek četli a kolik nových přírůstků jste si pořídili. Nepohrdnu ani knižní tipy na dobrou knížku, kterou si musím nutně přečíst... ;) Přeju pěkný zbytek dne a čtení zdar! :D

K: Vegetariánka (Han Kang)

17. června 2017 v 0:03 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Vegetariánka (Han Kang)

Po této knížce jsem pokukovala už pár měsíců. Dost jsem váhala, jestli se do ní pustit, protože jsem moc výtvorů asijských autorů nečetla a ani s touto edicí od Odeonu jsem doteď neměla žádnou zkušenost (vždy jsem se jí spíš vyhýbala, protože mi témata knížek přišla moc složitá). Ale když Klárka z Klářiných knih Vegetariánku zařadila mezi své nejoblíbenější knihy, pomohlo mi to s rozhodováním. Zároveň se mi podařilo navázat spolupráci s internetovým knihkupectvím Megaknihy (z čehož mám obrovskou radost, protože slečny, se kterými komunikuju jsou prostě úžasně milé a přátelské, takže je radost pro ně recenzovat). Ani nemusím říkat, že jsem měla do deseti sekund vybranou knížku, o kterou požádám. ;) Byla to samozřejmě Vegetariánka...

Vydavatelství: Odeon pro CZ
Edice: Světová knihovna Odeon

(první obálka je česká, druhá anglická, třetí je pak původní korejská)
  • Ocenění: Man Booker International (2016)
  • nominace ve Frankfurt Book Fair LiBeraturpreis (2017)
  • nominace anglického překladu v PEN Translation Prize (2017)

ANOTACE: Ten pocit syrového masa rozžvýkaného mezi mými zuby. Jonghje se jednoho dne probudí z krvavé noční můry a její život se začne dramaticky měnit. Ze všeho nejdřív přestane jíst maso. Ovšem v dravé patriarchální společnosti její náhlé vegetariánství a zejména neoblomný postoj, s jakým se vzepře svému muži i rodině, představuje pro její okolí ohromný šok...

Děj knížky je rozdělen na tři části (Vegetariánka, Mongolská skvrna, Hořící stromy), kdy každou část vypráví jiná postava, nikdy jí však není samotná hlavní hrdinka Jonghje. Jediným pohledem do Jonghjejiny hlavy jsou přepisy jejích snů, (psané kurzívou) v první části příběhu. Tyto myšlenky jsou dost brutální, krvavé a syrové, takže pokud nejste připravení na nechutnosti, ani tuhle knížku neotvírejte. ;)

"Lomcuje mnou třes a otevírám oči, abych se podívala na své ruce. Jsou moje nehty pořád ještě měkké? Jsou moje zuby pořád ještě nevinné? Věřím jenom svým prsům. Mám ráda svá ňadra. Ňadry nelze nikoho zabít. Ruce, nohy, zuby, jazyk, dokonce i pohled - to všechno jsou zbraně, které zabíjejí a působí utrpení. Ale prsa ne." (str.38)

První část příběhu vypráví ich-formou Jonghjejin manžel. Dost brzy zjistíme, že jde o sobeckého zamindrákovaného chlapa, který svou manželku jen využívá a utlačuje. Nemiluje ji, je s ní jen z vypočítavosti, protože mu vyhovuje být obskakovaný. Možná i to je jedním z důvodů, proč hledá nešťastná Jonghje nový směr života. Do té doby je klasickou hospodyňkou, která vaří, pere a stará se o domácnost. Klasický život, který ji nijak nenaplňuje, ale aspoň má finanční zajištění a víceméně klidné manželství. Jednou se jí však zdá krvavý sen a ona kvůli tomu přestane jíst maso, vyhodí kožené boty a přestane nosit podprsenku. Jde o takovou malou ženskou vzpouru proti poslušnosti. Manžel to nese dost těžce, pořád si stěžuje a žaluje manželčině rodině, což vyústí ve škaredou hádku na rodinné oslavě. Manžel s bratrem budou Jonghje držet za ruce, aby jí mohl otec násilím nacpat do pusy kus masa. Celá akce ale dopadne úplně jinak, než rodina očekává...

Druhá a třetí část jsou psány z er-formy Jonghjejiným švagrem a její sestrou Inhje. Švagr Songmin je manželčinou sestrou doslova posedlý od doby, co se dozví o její mongolské skvrně na zádech. Je umělec, takže touží ztvárnit její tělo jako obří květ, jehož středem by byla právě mongolská skvrna. Je projektem nadchnutý a je připravený obětovat pro výsledek úplně všechno. I své bezstarostné manželství a syna. Čtenář poznává nitro slabošského korejského muže, který se nechává živit manželkou, nepomáhá jí vůbec s ničím, nezajímá se o svého syna a ještě má odvahu myslet na svou švagrovou, kterou vnímá jako éterickou vílu z říše rostlin. Zároveň je však jediný, kdo se na Jonghje nedívá jako na duševně nemocnou a ona je v mnohem lepším stavu, když jsou spolu.

"Zatímco tiše přijímala všechno, co se kolem ní zrovna dělo, připadala mu jako nějaká posvátná bytost, ani člověk, ani zvíře, a přitom rostlina i živočich v lidském těle, nebo snad úplně jiné, neznámé stvoření spojující vlastnosti všech tří - rostlin, zvířat i lidí." (str.93)

Třetí část pak vypráví Jonghjejina starší sestra Inhje. Nechci vám vyzradit důležité spoilery, prozradím jen to, že je tato část nejsmutnější. Inhje se zoufale snaží své sestřičce pomoct, ona o to ale vůbec nestojí. Dozvídáme se víc o samotné Inhje a o tom, jak moc byla v manželství se Songminem nešťastná. Přiznává, že kdyby neměla syna, dopadla by přesně jako Jonghje. Přestože sestru na jednu stranu chápe, nedokáže se jí vzdát a za každou cenu ji udržuje při životě. Opět tedy dochází k tomu, že je Jonghje nucena podřídit se názoru někoho jiného, i když s ním nesouhlasí. Můžeme to chápat jako rozhodnutí duševně chorého člověka, ale přesto... jak se i Jonghje ptá: "Copak nemůžu umřít?" Touží se stát květinou, ale nechají ji?

Tato část má v sobě hodně poetičnosti a je velmi dojemně a procítěně napsaná. Pokud doteď čtenář odolával soucitu s korejskými ženami, tak tady roztaje stoprocentně. Život obou sester je tak odlišný a přitom tak podobný. Autorka poukazuje na hořký úděl submisivních manželek, které obskakují své drahé mužíčky na úkor vlastního štěstí a také na to, jak může takové utlačování nakonec dopadnout...


Co se mi líbilo: Autorčin styl psaní je opravdu výjimečný: na jednu stranu snově poetický, na stranu druhou hraničící až s morbidní surovostí. Jde o naprosto unikátní pohled do života žen, utlačovaných názory jejich mužů i společnosti. Je pro mě velkým překvapením, jak na mě tato tenounká knížečka dokázala zapůsobit. Pochvalu si zaslouží nejen autorka Han Kang za dokonale vykreslené postavy, ale také překladatelka Petra Ben-Ari, která dokázala udržet ten kouzelný asijský nádech. Líbila se mi hlavně druhá část. Taky jsem tak trochu "umělecká duše", proto jsem měla zčásti pochopení pro Songminovu posedlost dokonalým obrazem těl pomalovaných květinami. Sám švagr mi sympatický rozhodně nebyl, ale líbilo se mi, že se autorka snažila ukázat, že v každé negativní postavě je i něco dobrého. Že i toho největšího lenivce a nevěrníka můžeme trošku pochopit. A že i někdo, kdo ničí svoji manželku, může jiné osobě prospívat.

Co se mi nelíbilo: Musím se přiznat, že když jsem knížku začala číst, myslela jsem si, že bude o kanibalce. Některé Jonghjejiny sny k tomu viditelně vedly. Strašně jsem se těšila na to, jak si autorka s tak psychologicky složitým tématem poradí. Jenže po konci první části se příběh vydal úplně jiným směrem. Neříkám, že to bylo zle, jen mi přišlo, jakoby si autorka po prvním úseku rozmyslela hlavní pointu příběhu a dopsala ho jinak, než původně zamýšlela. Jakoby mezi první a druhou částí úplně změnila myšlenku. Popravdě jsem v první moment byla smutná. Vážně jsem počítala s tím, že se Jonghje nakonec stane kanibalkou - možná by to nemělo ten umělecký podtón, ale jako psychologické drama bych to brala všemi deseti. Na druhou stranu musím říct, že jsem proměnu hlavní postavy vůbec neodhadla a celkově byl pro mě konec knížky velkým překvapením. Což je vlastně dobře, protože předvídatelných knih je spousta a tahle taková rozhodně není. Je výjimečná.

Hodnocení: 97% Vegetariánka mě rozhodně dostala. Nedokážu ani slovy popsat, jak moc na mě Jonghjejin příběh zapůsobil. Je úžasné, jak autorka dokázala popsat stávající problém předsudků vůči ženám (poslušným hospodyňkám). Dokonalý je zejména kontrast rozhodnutí hlavní hrdinky: vzdává svůj život vlastně proto, aby se nemusela vzdát a podřídit názorům společnosti. Tento problém nám není tak vzdálený, jak by se mohlo na první pohled zdát, protože Jižní Korea je možná daleko, ale podobně smýšlející osoby máme všude kolem nás. Některá nejmenovaná náboženství nebo i společenství se k podřízenosti žen staví podobně. V knížce řešení nenajdeme (pokud tedy není řešením to, že se všichni stanem kytičkami), ale alespoň nám to připomene, že je dobré si za svými názory stát. Han Kang dokázala, že i korejské ženy dokážou napsat skvělou knihu a také to, že i ony mají své sny a představy budoucího života. Jde tedy o feministickou literaturu, která si svou pozornost zaslouží. Styl psaní autorky (a překladatelky) je hodný všech ocenění, které knížka získala. Doslov překladatelky Petry Ben-Ari mě taky zaujal a všechny informace o situaci v Jižní Koreji oceňuji, protože vhodně doplnily dojmy z příběhu.

Jediné, za co musím strhnout body je (paradoxně) nepředvídatelný směr vývoje hlavní hrdinky. Sice to jako celek dává smysl a oceňuju, že jsem neodhadla, jak to celé nakonec dopadne.. přesto jsem doufala v jinou pointu. Doufala jsem, že bude kanibalka a kousne toho zmetka manžela, který nad ní tolik ohrnoval nos. A zklamalo mě, když po první části (která k tomu vysloveně vedla) autorka úplně překopala původní myšlenku. Přesto mě knížka okouzlila a nepochybuju, že si ji ještě mnohokrát znovu přečtu. Dokonce jsem si kvůli Vegetariánce objednala několik dalších svazků této edice. Myslím, že je čas, abych dala šanci i dospělejší literatuře. To je pro mě největším přínosem této knížky... uvědomila jsem si, že bych se měla přestat vyhýbat složitějším psychologickým dílkům. :)

Jen bych ještě chtěla doplnit jednu ooooobrovskou pochvalu za grafické zpracování. Nemám co vytknout - obálka je prostě totálně dokonalá a nádherná. Neumím si představit lepší odraz děje knížky, než je tento růžový skvost. ;) A i pod přebalem je moc pěkná. Je skvělé, když je knížka výborná obsahem i vzhledem. Šperk každé knihovničky. Jsem moc ráda, že ji mám. :)

Knížku si můžete za lákavou cenu koupit na https://www.megaknihy.cz/.


Za recenzní výtisk a milý přístup moc moc moc děkuju knihkupectví Megaknihy.

K: Piate evanjelium (Ian Caldwell)

4. června 2017 v 13:57 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Piate evanjelium (Ian Caldwell)

S projektem Knihobežník jsem se seznámila skrz kabelkový román Tiene bieleho orgovánu, na který jsem psala recenzi v březnu. Pointa je v tom, že čtenář někde najde ukrytou knížku, zaregistruje ji na internetových stránkách Martinusu, přečte, pošle dál a na web napíše, kam ji schoval, aby ji mohl najít někdo další. Stejný projekt je na Slovensku i v České republice. Jsem ráda, že někdo s podobným nápadem přišel, protože jsem se tak dostala k příběhům, které bych si sama od sebe nepořídila. Tohle je tedy moje druhá knížka z projektu, na kterou píšu recenzi. A co na ni říkám?

Vydavatelství: Portál pro CZ/ Ikar pro SK


ANOTACE: Stratené evanjelium, kontroverzná relikvia a posledné želanie zomierajúceho pápeža. To sú tri dôvody, pre ktoré sa dvaja bratia - vatikánski kňazi - podujmú rozlúsknuť najväčšiu záhadu v dejinách kresťanstva.
Je rok 2004, pôsobenie Jána Pavla II. na pápežskom stolci sa chýli ku koncu a vo Vatikánskych múzeách sa pripravuje záhadná výstava. Týždeň pred slávnostnou vernisážou na tajnom stretnutí neďaleko Ríma zavraždia jej kurátora. Tej istej noci sa do vatikánskeho bytu otca Alexandra, gréckokatolíckeho kňaza spolupracujúceho s kurátorom výstavy a otca päťročného chlapca, ktosi vláme. Polícii sa nedarí odhaliť vinníka, preto otec Alex v zúfalom úsilí ochrániť svoju rodinu začne vyšetrovať na vlastnú päsť. Ak chce nájsť páchateľa, musí najprv rozlúštiť tajomný objav mŕtveho kurátora: pravdivé svedectvo štyroch evanjelií - a menej známeho evanjelia s názvom Diatessaron týkajúce sa najškandalóznejšej svätej relikvie kresťanskej cirkvi. Ako sa však otec Alex blíži k odhaleniu skutočnej príčiny priateľovej smrti a dôsledkov, aké by mohla mať na budúcnosť dvoch najväčších kresťanských cirkví na svete, zisťuje, že mu je v pätách niekto, kto má s výstavou vlastné zámery. Ak chce prežiť, musí byť chytrejší...

Hlavní postavou, která nám příběh vypráví, je vatikánský kněz Alex Andreou. Manželka Mona mu kvůli poporodním depresím utekla a nechala ho samotného vychovávat malého synka Petra. S výchovou mu pomáhá benediktýnská mniška a občas mu pomůže i starší bratr Simon. Alex přesto pořád doufá v návrat svojí ženy. Popisuje nám svůj běžný život, ve vzpomínkách se vrací do minulosti, popisuje své dětství bez rodičů, jak se o něj bratr staral, jak poznal Monu a jeho myšlenky se taky často točí kolem křesťanství. Křesťané se dělí na dvě skupiny: pravoslavné a katolíky, ti pak dále na východní (řecké) a západní (římské). Alex patří pod východní obřad, Simon naopak pod západní. Přestože jsou bratři hodně rozdílní, Alex Simonovi plně důvěřuje, a když ho objeví stát nad mrtvým tělem jejich společného přítele Uga Nogaru, ani na vteřinu nezapochybuje o bratrově nevině. Ale měl by mu věřit?

Ugo připravoval výstavu o Turínském plátnu, kde chtěl zpochybnit uhlíkovou analýzu, která označila relikvii za podvrh. Přišel však na stopu něčemu většímu: v tajných vatikánských knihovnách objevil Tatianovo páté evangelium, které je vlastně spojení všech čtyř evangelií do jednoho komplexního příběhu. Aby mohl starému textu porozumět, požádal o pomoc Alexe, který je na výklad evangelií odborník. Postupně ale rozplétají síť křesťanských záhad, které nikdy neměly být odhaleny. Například to, co skutečně plátno je nebo komu původně patřilo... Může jejich výzkum zničit papežův plán na sjednocení katolíků? Musel Ugo pro svůj velký objev zemřít?


Co se mi líbilo: Knížka mi dala hodně nových informací ohledně křesťanství. Musím uznat, že si autor dal s průzkumem tématu opravdu práci a neodbyl to. Závěrečné poděkování je toho jasným důkazem, protože tam děkuje mnohým církevním osobnostem a nejrůzněším kněžím za jejich informace o kanonickém právu, slavnostním křesťanském oblečení a mnohých dalších podrobnostech. Taté zmiňuje (což mi přišlo roztomile vtipné) aplikaci Google Maps, kde se virtuálně procházel Vatikánem, aby byl popis města co nejrealističtější. Trvalo mu 10 let (od roku 2006), než dal knížce finální podobu, což musí ocenit každý čtenář - i ten, kterému téma nesedlo.

Dalším plusem pro mě byl Alexův suchý humor, který se objevoval hlavně v první části knihy. Často jsem se nad jeho prokecy zasmála a je velká škoda, že jich nebylo víc. Chápu, že hlavní postava asi neměla moc důvodů ke smíchu, ale zároveň si myslím, že by čtenáře víc vtípků potěšilo. Obzvlášť když jde o tak těžké téma jako je historie křesťanství.

Vatikánska budova, kde sme so Simonom vyrastali a kde doteraz bývam s Petrom, sa volá Belvedérsky palác, lebo v taliančine sa dá za palác označiť čokoľvek. Aj naša murovaná škatuľa na topánky, ktorú dal pápež postaviť pred sto rokmi, keď ho prestalo baviť, ako sa mu po súkromnom schodisku premávajú domáce žienky a ich deti. Belvedere znamená pekný výhľad, ale ani ten nemáme, ak sa zaň neráta vatikánsky supermarket na jednej strane a vatikánske garážové parkovisko na druhej. (s.31)

Co se mi nelíbilo: Toto dílo nemá být učebnicí pro křesťany, má se jednat o beletristickou fikci určenou širokému okruhu čtenářů. Potom tedy nechápu, proč autor tak přehnaně upozorňuje na Alexovu lásku k víře a papežovi. Mluvím například o scéně, kdy Alex přirovnává papírový kapesníček k papežově čapce vlající ve větru... Chápu, že vatikánský kněz má ke své víře velmi blízký vztah a je pro něj každodenním chlebem, jen si nejsem jistá, zda je od autora dobrým tahem tuto skutečnost na každé stránce několikrát zdůrazňovat. Zejména když vezmeme v potaz, jak se Alex v průběhu knížky chová čím dál méně kněžsky: lže, krade, vloupává se, kryje svého bratra,... Nějak mi to prostě v příběhu vadilo.

Hodnocení: 50% Předně vám musím říct můj názor ohledně reklamní větičky na přední vazbě knihy. "Napínavý triler o najväčšej záhade kresťanstva," je pořádně klamavé označení. Jediným thrillerózním prvkem je mrtvý kurátor, slovo "napínavý" je taky hodně nadnesené a největší záhada křesťanství je podle mě například Svatý grál, Turínské plátno určitě ne. Pokud čekáte dobrodružstvím nabitý román, tak tohle není ta správná volba. Já se prvních 150 stran neskutečně nudila a musela se do čtení nutit, potom to ale začalo být zajímavější, takže dalších 250 stran jsem zhltla za jeden den. Posledních cca 80 stran bylo trošku zklamáním - zase se řešil papež, víra a Alexovy filozofické úvahy, takže se mi čtení opět vleklo. Sice jsem si i v závěru našla pár dobrých momentů (například se mi líbilo, když se stařičký slaboučký papež postavil a šel vzdát čest východním katolíkům), ale takových scén tam bylo poskromnu.

Při celkovém zhodnocení jsem váhala mezi dvěmi a třemi hvězdami, nakonec jsem se přiklonila ke třem, chtěla bych totiž ocenit všechnu tu práci, kterou si dal autor se sháněním informací. Existuje hromada knížek, které mají potenciál, ale jsou zle zpracované, nedávají smysl nebo obsahují až tragické nelogičnosti. Ian Caldwell zapracoval na tom, aby se v jeho dílku takové chyby nenacházely a za to zaslouží pochvalu. Navíc jsem se dozvěděla mnoho nových informací o církevním kanonickém právu (což jako studentka práv oceňuju) a o rozporech v obsahu evangelií (které mi přišly vážně zajímavé). Přestože si myslím, že by knížce prospěl menší rozsah stran (drasticky bych ořezala hlavně první část knížky), nebylo to jako celek úplnou katastrofou. Proto hodnotím 50%. Tohle prostě není téma vhodné pro každého čtenáře, pokud nejste připraveni na hloubkové vrty do oblasti křesťanství, tak tuhle knížku radši vynechte.

Pokud chcete, můžete si pustit i krátký knižní trailer, který se opravdu povedl.


Podobné téma: Andělé a démoni (Dan Brown), Šifra mistra Leonarda (Dan Brown), Osmý hřích (Philipp Vandenberg), Záhady mozaiky (Giulio Leoni), Jméno růže (Umerto Eco)

Zmíněné tituly od Dana Browna a Vandenberga jsou stejně jako Caldwellovo Páté evangelium ze současnosti. Podobnost je v křesťanské tématice s důrazem na symboliku. Děj knížky Andělé a démoni se navíc odehrává také ve Vatikánu a Osmý hřích se zmiňuje o turínském plátnu. Zbylé dvě díla (Záhady mozaiky a Jméno růže) jsou historické romány. Všech šest příběhů včetně Pátého evangelia bych zařadila mezi dobrodružné krimi, protože se ve všech vyšetřuje nějaká záhada, často propojená s vraždami. Oproti ostatním je ale Caldwellovo dílo pozvolnější, ukecanější a méně akční.

A to už je úplný konec recenze. Pokud jste Páté evangelium četli, napište mi do komentářů váš názor na toto dílko: líbila se, nelíbila se? Já jsem ráda, že jsem si ji přečetla, přestože to nebyl úplně můj šálek kávy. Aspoň jsem se dozvěděla pár nových zajímavostí o evangeliích. :) Doufám, že brzy najdu nějakou další knížku z Knihobežníka a tuto posílám dál... Kdopak ji asi bude číst po mně?

Ekhö: Zrcadlový svět

1. června 2017 v 20:50 | Deni |  Recenze (rozcestník)

Ekhö: Zrcadlový svět

Poprvé jsem o tomto novém francouzském komiksu slyšela od jednoho z mých nejoblíbenějších booktuberů na kanálu Komiksové bubliny. Lennymu se sice Ekhö líbila, ale hodnotil ji spíš jako takový lepší průměr. Já ale na první pohled věděla, že to bude přesně můj šálek kávy. Stupidně jednoduchá zápletka a vtipní hlavní hrdinové v kobinaci s naprosto dokonalou kresbou - to zbožňuju. ;) Nechápejte mě špatně, já oceňuju inteligentní příběhy s dechberoucím rozuzlením, ale zároveň si ráda přečtu i komiksy, které neřeší nic složitého a jejich tvůrci nás chtějí hlavně pobavit. Ekhö se to rozhodně podařilo, protože číst ji je opravdová zábava... :)


Anotace 1: Mravena Draapulová letí do New Yorku - a skutečně tam přistane. Jenže přistane v trochu jiném New Yorku. V New Yorku, kde funguje magie a nefunguje elektřina, žijí obludy, draci a podivné bytosti závislé na čaji... a ona podědila po mrtvé tetičce uměleckou agenturu. Jo a občas ji taky posednou mrtví lidé...

První příběh nás seznámí s Mravenou Draapulovou a Jurijem Podrovem. Prsatá blondýnka pospává v letadle a čeká na přistání v New Yorku, když tu se před ní najednou zjeví tvoreček podobný křečkovi (prikón Sigisbert) a chce vědet, jestli přijme dědictví své tety. Když souhlasí, letadlo se začne třást, Mravena chytí za ruku Jurije a oba se přemístí do zrcadlové dimenze. V tomto světě (Ekhö) neexistuje elektřina, po obloze létají draci a vše řídí prikóni závislí na čaji. Všechno je podobné a přitom jiné. Hlavní hrdinové se brzy pohádají a jejich cesty se rozdělí, takže zatímco Mravena jde kouknout svoji zděděnou agenturu a seznamuje se se sekretářkou/ striptérkou Grácií, Jurij spí s bezdomovci a loví v parku divokou zvěř. Situace se ale komplikuje: jeho napadne obří nestvůra a ji posedne duch zavražděné tetičky Odelálie. Zjistí Mravena, kdo zabil její tetu? Odhalí Jurij ďábelské tajemství prikónů? A hlavně, spojí se opět jejich osudy?

Anotace 2: Ani v Paříži nenajde Mravena klid. Nedávno došlo při podivné havárii dostavníku k tajemnému úmrtí syna Napoleona VII. A Mravena, do které se vtělil duch následníka trůnu, se znovu ocitá uprostřed událostí, které mohou otřást nejen Eiffelovkou, ale i celou monarchií...

Druhý příběh nás přivede do Paříže, kde má Grácie vystupovat v klubu. Sama by ale taneční číslo nezvládla, proto jí Mravena nabídne pomocnou ruku. Po příjezdu se ale situace opět zkomplikuje nečekanou návštěvou ducha. Tentokrát jde o prince, který chce upozornit svého královského otce na hrozící nebezpečí. Dokáže však kohokoliv přesvědčit v těle blonďaté krasavice? Mravenu, Grácii a Jurije čeká hodně práce, aby se prince zbavili a to není jediným problémem. Pařížští prikóni jsou pohoršení přítomností Jurije v zrcadlovém světě a chtějí ho odklidit. Jedinou možností na jeho záchranu je románek s Mravenou... Jenže Mravena je pevně odhodlaná odolat svým citům a rozhodně neplánuje začínat si s někým jen tak z nutnosti... Najdou i jinou možnost na Jurijovu záchranu?


Co se mi líbilo: Kresba Alessandra Barbucciho je prostě DOKONALÁ! Je to přesně ten typ obrázků, které zaujmou na první pohled a vy si koupíte knížku jen kvůli nim, ať už je příběh jakkoli stupidní. Panely jsou detailně zpracované a já bych se na ně mohla dívat bez přestávky nonstop furt. :) Bylo pro mě ale opravdovým šokem, když jsem si v úvodních informacích přečetla, že Barbucci kreslil i komiksový časopis Witch. Nekonečná série o pěti čarodějkách (strážkyních živlů) je dodnes mojí největší komiksovou láskou. Přestože jsou to příběhy pro mládež, i dneska si je ráda přečtu a svázané komplety mají čestné místo na poličce. Zásluhu na mojí poblázněnosti má z velké části právě grafické zpracování, takže se nemůžu sama sobě divit, že fandím i Ekhö.

Co se mi nelíbilo: Příběh je opravdu jednoduchý a na vyřešení záhady nemají postavy dostatek času i prostoru. Pravděpodobně je to výsledkem menšího počtu stránek - každý příběh zabere 50 stran, což na kvalitní detektivní zápletku prostě nestačí. Čtenáři nemají ani možnost hledat pachatele, protože k němu nevedou žádné indície. Prostě si duch najednou vzpomene, kdo ho zabil a tím je všechno vyřešeno. Autor se snaží pobavit, zaměřuje se na vztahy postav, postupné poznávání světa a snaží se do malého počtu stránek narvat co nejvíc. Některé části jsou ale díky tomu ochuzeny, což je škoda.

Hodnocení: 90% Přestože je děj přehnaně jednoduchý a detektivní zápletka ochuzená, tak se mi Ekhö líbila. Hodně mě ovlivnila dokonalá kresba. Barbucci mě i po letech dokázal překvapit tím, jak ohromný umělecký talent to je. Ale abych nevychvalovala jen grafickou stránku díla, tak musím říct, že tvůrce Arleston za kreslířem nijak nezaostává. Vytvořil zajímavý svět bez elektřiny, s dřevěnou eiffelovkou, křečkoidní sochou svobody, k tomu přidal koženkové korzety, čímž potěšil fanoušky steampunku. Na obloze nechal místo letadel prohánět draky, takže ani milovníci fantasy nepřijdou zkrátka. (Já zbožňuju draky, takže mě si získal stoprocentně). Výsledný příběh opepřil troškou lehké erotiky a doplnil krimi zápletkou. Co víc si přát? Jediným mínusem je malý počet stran, protože takovýto koncept by si zasloužil minimálně jednou tolik.


Chtěli byste se ještě kouknout na kraťounký trailer ke druhému dílu Ekhö? Tak tady ho máte - stačí kliknout na obrázek. ;) Od stejného autora najdete v archivu i tři upoutávky na první díl, takže milovníci videí, máte co prohlížet. :)


ANOTACE 3: I ve fantasy verzi našeho světa existuje samozřejmě kino. A celebrity. A vraždy. Sexuální bohyně Norma Jean byla nalezena mrtvá ve svém bazénu... a vzápětí zjistí Mravena Draapulová, že má ve své hlavě novou nájemnici, která potřebuje srovnat účty. Jenže showbyznys je smrtící i v našem světě - natož pak na místě, kde žijí draci a obří opice...

Třetí příběh zvyšuje kvalitu celé série. První dva díly byly sice dobré, ale tady už to začíná být opravdu výborné. Základní koncept je stejný jako u minulých dílů: v každém svazku se podíváme do jedné významné světové metropole v alternativní steampunkové verzi, objeví se duše zavražděné osoby, Mravena změní účes a Jurij se snaží blondýnku co nejdřív vrátit do normálu. Tentokrát půjde o ducha nymfomanské hollywoodské hvězdičky Normy Jean (odkaz na civilní jméno Marilyn Monroe), takže si zachraňování opravdu užije a Mravena mu za jeho pomoc rozhodně vděčná nebude... :D Navíc objeví Normiinu utajenou dcerku, které hrozí vážné nebezpečí. Povede se jim holčičku zachránit než jí vymažou všechny vzpomínky nebo se jí stane ještě něco horšího?


ANOTACE 4: V Barceloně mizí nejen mladé dívky, ale i vzácná umělecká díla. Právě byl ukraden legendární výtvor mistra Salvadora a podezřelou je Mravenina přítelkyně Grácie. Je nutné očistit její jméno, vyřešit tajemství prikónů a vyrovnat se s tím, že do Mraveny tentokrát vstoupil duch mrtvé... kočky...

Čtvrtý příběh je vlastně důvodem, proč jsem si Ekhö pořídila. Zbožňuju kočky, film Catwoman jsem viděla minimálně milionkrát a Španělsko se mi taky líbí, takže spojení těchto prvků mě opravdu nemohlo nechat chladnou. A taky že nenechalo. ;) Za mě byl tento díl z prvních čtyř nejlepší, dokonce i krimi zápletce je věnováno mnohem více prostoru, což pozitivně ovlivnilo můj dojem ze závěrečného uzavření případu. Ale o čem je tedy čtvrtý díl? Mravena má pořádný problém - zděděná umělecká agentura je pořádně zadlužená, nájem nebyl zaplacený už přes půl roku a nezaplacenými účty by si klidně mohla vytapetovat pokoj. Grácie odjela na vystoupení do Barcelony, kde ji však obviní z krádeže uměleckého díla a strčí za mříže. Mravena chce kamarádce pomoct, proto s Jurijem a prikónem Sigisbertem okamžitě odlétá do Španělska. Musí dokázat, že tanečnice nic neukradla a je možné jedině odhalením pravého viníka. Jejich vyšetřování ale zkomplikuje nová návštěvnice Mravenina těla - kočka. Mravenu čeká skákání po střechách, námluvy s kocourem a pusa plná kočičích granulí. Při vyšetřování navíc přijdou na stopu i tajemnému mizení mladých dívek. A únosce je blíž, než si hlavní hrdinka dokáže představit... Dokážou ji Jurij se Sigisbertem ochránit?


Co se mi líbilo: Tyto díly byly ještě zábavnější a vtipnější než první dva. Zaprvé mi více sedla místa, ve kterých se děj odehrával (Hollywood a Barcelona) a zadruhé autor ta dobře zvolená města dokonale využil. Na ulicích Hollywoodu si pozornější čtenář může všimnout Harryho, Hermiony a Rona nebo E.T.ho s Vetřelcem, jak spolu probírají své scénáře. Zmíněný je i režisér "Tarantulino" a uvidíme i Jacka Sparrowa utíkat před dinosaury z Jurského parku. :D Nejvíc mě ale dostala scéna s King Kongem, kdy oblečený opičák dělá obtisk ruky na slavný hollywoodský chodníček slávy a novinář se ho přitom ptá, jestli mu nevadilo natáčet film nahý. :D
Vtípky najdeme i v druhém díle, ale víc si je zřejmě užijou čtenáří, kteří ve Španělsku byli nebo se o tuto zemi alespoň trošku zajímají. Já tam pracovala, takže mě zmínky o katalánských separatistech s vlaječkama v rukách nebo o fanatických fotbalových fanoušcích opravdu pobavily. Stejně tak i flegmatický přístup vyšetřovatele, který má na všechno času dost a bude se krádeží zabývat zítra... Typicky španělské. :D Za tohle všechno autorovi moc děkuju, dobře jsem se zasmála.

Co se mi nelíbilo: Ani nevím, co bych vytkla. Všechno se mi líbilo. Sice bych opět přidala pár stránek navíc, aby měl autor více prostoru na detailní propracování příběhu, ale i takhle to bylo fajn. Tentokrát se autorovi podařilo dokonale vyždímat příběh tak, aby ani jedna stránka nepřišla nazmar. Super, super, super. Chci vííííc! Více stran, víc dílů, víc Ekhö! :)

Hodnocení: 98% Třetí a čtvrtý díl se opravdu vydařily. Zvolená místa byla zajímavá sama o sobě, navíc si autor pěkně pohrál s vtipnými vedlejšími postavami a národními zvyky. Hlavním záměrem komiksové série Ekhö je pobavit čtenáře, a to se rozhodně podařilo. Bartucciho kresba je opět dokonalá. Jako milovnice koček musím pochválit hlavně postavu bengálské kočičky ze španělského dílu, která je totálně roztomilá. Dalším grafickým úspěchem je výborně zachycené kočičí chování v Mravenině těle, kdy si líže nohu a sedí v různých krkolomných pozicích. Nemůžu opomenout ani skvěle odvedenou práci koloristy (Nolwenna Lebretona), který dokázal krásnou Bartucciho kresbu ještě více zdokonalit. Vypíchla bych minimálně dvojstránku o smrti Normy Jean, kde temné odstíny modré a šedé vytváří tu správnou ponurou atmosféru, kterou by měl čtenář vnímat. Když knížku zhodnotím jako celek, tak grafické zpracování kvalitou převyšuje samotný příběh, ale ani ten není vysloveně špatný. Sice v Ekhö nenajdeme žádné hluboké myšlenky, ale to vůbec nevadí. Jde o lehké vtipné čtení s dokonalou vizuální stránkou. Netřeba v tom hledat něco víc, protože pak byste mohli být zbytečně zklamaní. Já zklamaná nebyla - dostala jsem od Ekhö přesně to, co jsem chtěla.

A co nás čeká v dalších svazcích?

Celkový počet svazků by měl být pravděpodobně 9. První čtyři již byly vydány jako součást Modré Crwe (10/2016 a 1/2017), další dva vyšly v originále teprve nedávno, takže zatím nebyly přeloženy do češtiny, ale snad se dočkáme. Pro nedočkavce jsem si pozjišťovala, o čem pátý a šestý díl bude, i já jsem totiž byla šíleně zvědavá... :)


V pátém díle se Mravena s Jurijem vydávají do Říma odhalit tajemství Prikónů, kteří jsou sice milá stvořeníčka, ale dokáží taky nahnat strach. Mravena je odhodlaná zjistit, co se skrývá za tajemnými politickými hrami těchto chlupatých příšerek a možná se dozví i pravý důvod jejího příchodu do Ekhö. Tento díl má být klíčový pro děj celé série.

O šestém dílu se mi nepodařilo moc zjistit. Mělo by se jednat o mladou zpěvačku Soledad, která nahrála novou gramofonovou desku. Ve svých písních vyjadřuje svůj souhlas s právem žen na potrat a samozřejmě se brzy najdou i lidé, kterým její texty vadí. Soledad se spojí s uměleckou agenturou Draapule a Mravena se s ní vydává na turné do New Orleans.

Tak už jsme na konci recenze. Můžete mi napsat, jestli už jste o komiksové sérii Ekhö slyšeli nebo už ji dokonce četli. Baví vás odlehčené vtipné příběhy nebo preferujete epičtější a hlubší témata? Já jsem strašně ráda, že jsem se o ní díky Komiksovým bublinám dozvěděla a už mám oba svazky zařazené na čestné poličce hned vedle čarodějek WITCH. Už se jen dočkat dalších dílů... :)