K: Piate evanjelium (Ian Caldwell)

4. června 2017 v 13:57 | Deni |  RECENZE

KNIHA: Piate evanjelium (Ian Caldwell)

S projektem Knihobežník jsem se seznámila skrz kabelkový román Tiene bieleho orgovánu, na který jsem psala recenzi v březnu. Pointa je v tom, že čtenář někde najde ukrytou knížku, zaregistruje ji na internetových stránkách Martinusu, přečte, pošle dál a na web napíše, kam ji schoval, aby ji mohl najít někdo další. Stejný projekt je na Slovensku i v České republice. Jsem ráda, že někdo s podobným nápadem přišel, protože jsem se tak dostala k příběhům, které bych si sama od sebe nepořídila. Tohle je tedy moje druhá knížka z projektu, na kterou píšu recenzi. A co na ni říkám?

Vydavatelství: Portál pro CZ/ Ikar pro SK


ANOTACE: Stratené evanjelium, kontroverzná relikvia a posledné želanie zomierajúceho pápeža. To sú tri dôvody, pre ktoré sa dvaja bratia - vatikánski kňazi - podujmú rozlúsknuť najväčšiu záhadu v dejinách kresťanstva.
Je rok 2004, pôsobenie Jána Pavla II. na pápežskom stolci sa chýli ku koncu a vo Vatikánskych múzeách sa pripravuje záhadná výstava. Týždeň pred slávnostnou vernisážou na tajnom stretnutí neďaleko Ríma zavraždia jej kurátora. Tej istej noci sa do vatikánskeho bytu otca Alexandra, gréckokatolíckeho kňaza spolupracujúceho s kurátorom výstavy a otca päťročného chlapca, ktosi vláme. Polícii sa nedarí odhaliť vinníka, preto otec Alex v zúfalom úsilí ochrániť svoju rodinu začne vyšetrovať na vlastnú päsť. Ak chce nájsť páchateľa, musí najprv rozlúštiť tajomný objav mŕtveho kurátora: pravdivé svedectvo štyroch evanjelií - a menej známeho evanjelia s názvom Diatessaron týkajúce sa najškandalóznejšej svätej relikvie kresťanskej cirkvi. Ako sa však otec Alex blíži k odhaleniu skutočnej príčiny priateľovej smrti a dôsledkov, aké by mohla mať na budúcnosť dvoch najväčších kresťanských cirkví na svete, zisťuje, že mu je v pätách niekto, kto má s výstavou vlastné zámery. Ak chce prežiť, musí byť chytrejší...

Hlavní postavou, která nám příběh vypráví, je vatikánský kněz Alex Andreou. Manželka Mona mu kvůli poporodním depresím utekla a nechala ho samotného vychovávat malého synka Petra. S výchovou mu pomáhá benediktýnská mniška a občas mu pomůže i starší bratr Simon. Alex přesto pořád doufá v návrat svojí ženy. Popisuje nám svůj běžný život, ve vzpomínkách se vrací do minulosti, popisuje své dětství bez rodičů, jak se o něj bratr staral, jak poznal Monu a jeho myšlenky se taky často točí kolem křesťanství. Křesťané se dělí na dvě skupiny: pravoslavné a katolíky, ti pak dále na východní (řecké) a západní (římské). Alex patří pod východní obřad, Simon naopak pod západní. Přestože jsou bratři hodně rozdílní, Alex Simonovi plně důvěřuje, a když ho objeví stát nad mrtvým tělem jejich společného přítele Uga Nogaru, ani na vteřinu nezapochybuje o bratrově nevině. Ale měl by mu věřit?

Ugo připravoval výstavu o Turínském plátnu, kde chtěl zpochybnit uhlíkovou analýzu, která označila relikvii za podvrh. Přišel však na stopu něčemu většímu: v tajných vatikánských knihovnách objevil Tatianovo páté evangelium, které je vlastně spojení všech čtyř evangelií do jednoho komplexního příběhu. Aby mohl starému textu porozumět, požádal o pomoc Alexe, který je na výklad evangelií odborník. Postupně ale rozplétají síť křesťanských záhad, které nikdy neměly být odhaleny. Například to, co skutečně plátno je nebo komu původně patřilo... Může jejich výzkum zničit papežův plán na sjednocení katolíků? Musel Ugo pro svůj velký objev zemřít?


Co se mi líbilo: Knížka mi dala hodně nových informací ohledně křesťanství. Musím uznat, že si autor dal s průzkumem tématu opravdu práci a neodbyl to. Závěrečné poděkování je toho jasným důkazem, protože tam děkuje mnohým církevním osobnostem a nejrůzněším kněžím za jejich informace o kanonickém právu, slavnostním křesťanském oblečení a mnohých dalších podrobnostech. Taté zmiňuje (což mi přišlo roztomile vtipné) aplikaci Google Maps, kde se virtuálně procházel Vatikánem, aby byl popis města co nejrealističtější. Trvalo mu 10 let (od roku 2006), než dal knížce finální podobu, což musí ocenit každý čtenář - i ten, kterému téma nesedlo.

Dalším plusem pro mě byl Alexův suchý humor, který se objevoval hlavně v první části knihy. Často jsem se nad jeho prokecy zasmála a je velká škoda, že jich nebylo víc. Chápu, že hlavní postava asi neměla moc důvodů ke smíchu, ale zároveň si myslím, že by čtenáře víc vtípků potěšilo. Obzvlášť když jde o tak těžké téma jako je historie křesťanství.

Vatikánska budova, kde sme so Simonom vyrastali a kde doteraz bývam s Petrom, sa volá Belvedérsky palác, lebo v taliančine sa dá za palác označiť čokoľvek. Aj naša murovaná škatuľa na topánky, ktorú dal pápež postaviť pred sto rokmi, keď ho prestalo baviť, ako sa mu po súkromnom schodisku premávajú domáce žienky a ich deti. Belvedere znamená pekný výhľad, ale ani ten nemáme, ak sa zaň neráta vatikánsky supermarket na jednej strane a vatikánske garážové parkovisko na druhej. (s.31)

Co se mi nelíbilo: Toto dílo nemá být učebnicí pro křesťany, má se jednat o beletristickou fikci určenou širokému okruhu čtenářů. Potom tedy nechápu, proč autor tak přehnaně upozorňuje na Alexovu lásku k víře a papežovi. Mluvím například o scéně, kdy Alex přirovnává papírový kapesníček k papežově čapce vlající ve větru... Chápu, že vatikánský kněz má ke své víře velmi blízký vztah a je pro něj každodenním chlebem, jen si nejsem jistá, zda je od autora dobrým tahem tuto skutečnost na každé stránce několikrát zdůrazňovat. Zejména když vezmeme v potaz, jak se Alex v průběhu knížky chová čím dál méně kněžsky: lže, krade, vloupává se, kryje svého bratra,... Nějak mi to prostě v příběhu vadilo.

Hodnocení: 50% Předně vám musím říct můj názor ohledně reklamní větičky na přední vazbě knihy. "Napínavý triler o najväčšej záhade kresťanstva," je pořádně klamavé označení. Jediným thrillerózním prvkem je mrtvý kurátor, slovo "napínavý" je taky hodně nadnesené a největší záhada křesťanství je podle mě například Svatý grál, Turínské plátno určitě ne. Pokud čekáte dobrodružstvím nabitý román, tak tohle není ta správná volba. Já se prvních 150 stran neskutečně nudila a musela se do čtení nutit, potom to ale začalo být zajímavější, takže dalších 250 stran jsem zhltla za jeden den. Posledních cca 80 stran bylo trošku zklamáním - zase se řešil papež, víra a Alexovy filozofické úvahy, takže se mi čtení opět vleklo. Sice jsem si i v závěru našla pár dobrých momentů (například se mi líbilo, když se stařičký slaboučký papež postavil a šel vzdát čest východním katolíkům), ale takových scén tam bylo poskromnu.

Při celkovém zhodnocení jsem váhala mezi dvěmi a třemi hvězdami, nakonec jsem se přiklonila ke třem, chtěla bych totiž ocenit všechnu tu práci, kterou si dal autor se sháněním informací. Existuje hromada knížek, které mají potenciál, ale jsou zle zpracované, nedávají smysl nebo obsahují až tragické nelogičnosti. Ian Caldwell zapracoval na tom, aby se v jeho dílku takové chyby nenacházely a za to zaslouží pochvalu. Navíc jsem se dozvěděla mnoho nových informací o církevním kanonickém právu (což jako studentka práv oceňuju) a o rozporech v obsahu evangelií (které mi přišly vážně zajímavé). Přestože si myslím, že by knížce prospěl menší rozsah stran (drasticky bych ořezala hlavně první část knížky), nebylo to jako celek úplnou katastrofou. Proto hodnotím 50%. Tohle prostě není téma vhodné pro každého čtenáře, pokud nejste připraveni na hloubkové vrty do oblasti křesťanství, tak tuhle knížku radši vynechte.

Pokud chcete, můžete si pustit i krátký knižní trailer, který se opravdu povedl.


Podobné téma: Andělé a démoni (Dan Brown), Šifra mistra Leonarda (Dan Brown), Osmý hřích (Philipp Vandenberg), Záhady mozaiky (Giulio Leoni), Jméno růže (Umerto Eco)

Zmíněné tituly od Dana Browna a Vandenberga jsou stejně jako Caldwellovo Páté evangelium ze současnosti. Podobnost je v křesťanské tématice s důrazem na symboliku. Děj knížky Andělé a démoni se navíc odehrává také ve Vatikánu a Osmý hřích se zmiňuje o turínském plátnu. Zbylé dvě díla (Záhady mozaiky a Jméno růže) jsou historické romány. Všech šest příběhů včetně Pátého evangelia bych zařadila mezi dobrodružné krimi, protože se ve všech vyšetřuje nějaká záhada, často propojená s vraždami. Oproti ostatním je ale Caldwellovo dílo pozvolnější, ukecanější a méně akční.

A to už je úplný konec recenze. Pokud jste Páté evangelium četli, napište mi do komentářů váš názor na toto dílko: líbila se, nelíbila se? Já jsem ráda, že jsem si ji přečetla, přestože to nebyl úplně můj šálek kávy. Aspoň jsem se dozvěděla pár nových zajímavostí o evangeliích. :) Doufám, že brzy najdu nějakou další knížku z Knihobežníka a tuto posílám dál... Kdopak ji asi bude číst po mně?
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama