Září 2017

K: Vzestup raketových dívek (Nathalia Holt)

27. září 2017 v 6:21 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Vzestup raketových dívek (Nathalia Holt)

"Vzestup raketových dívek" je jedna z těch knížek, nad jejíž pořízením jsem docela dlouho váhala. Když nakladatelství Omega zveřejnilo recenzní konkurz na tuto novinku, přečetla jsem si anotaci a usoudila, že to zřejmě nebude nic pro mě. Bála jsem se, že mě literatura faktů zaměřená na jakési vědkyně bude nudit. Jenže jak ubíhal den za dnem, otevírala jsem si stránku konkurzu stále znovu a znovu. Nakonec jsem se samozřejmě přihlásila. Vesmír mě vždy zajímal, tak proč nezkusit štěstí, no ne? Co myslíte, udělala jsem dobře?

Nakladatelství: Omega pro ČR

  • Ocenění: Mass Bay One Book Award (2016)
  • nominace v kategorii Historie & Biografie (Goodreads Choice Award 2016)
ANOTACE: Když za druhé světové války potřebovala nově zřízená JPL matematiky, kterým to rychle myslí a kteří dokáží vypočítat rychlost proudění nebo trajektorii rakety, přijali elitní skupinu mladých žen, kterým se přezdívalo "lidské počítače". Ty se pouze s tužkou, papírem a nadáním pro matematiku nesmazatelně podepsaly na výzkumu raketového pohonu. Díky nim např. Spojené státy vyvinuly své první balistické střely. Snem těchto žen však nikdy nebyl vývoj zbraní, ale výzkum vesmíru. Proto když se JPL stala součástí nové agentury zvané NASA, začaly pracovat na prvních sondách letících na Měsíc, Venuši, Mars a další vesmírná tělesa. Později, když digitální počítače téměř zcela nahradily lidské mozky, byla JPL jedinečná v tom, že si svůj tým žen uchovala a pouze změnila jejich náplň práce. Staly se z nich první programátorky a ženy-konstruktérky. Díky jejich úsilí jsme mohli do vesmíru vypustit rakety, které nám ukázaly obrysy naší sluneční soustavy.
Kniha Vzestup raketových dívek vypráví příběh těchto vědkyň, které nejen že utvářely dějiny vesmírného programu, ale také vyšlapaly cestu pro další ženy, které toužily po vědecké kariéře. Kniha je výsledkem rešerší a rozhovorů s bývalými zaměstnankyněmi JPL. Nabízí tak jedinečný pohled na úlohu žen ve vědě a vrhá nové světlo jak na naši minulost, tak na to, kam budou směřovat naše další kroky.

Tato knížka nás vrací do doby, kdy mohly studované ženy pracovat leda jako sekretářky. Punčocháče neexistovaly, takže i těhotné slečny musely nosit podvazkový pás, který se jim zařezával do bříška. Kalhotové kostýmy patřily pouze mužům. A lidé ještě stále věřili, že v naší sluneční soustavě existuje jiný život. Nikdo nevěděl, jak vypadá zblízka Venuše či Mars, natožpak Saturnovy prstence nebo Jupiterovy měsíce...

A pak se z tria podivínů, co pravidelně demolovalo univerzitní majetek šílenými pokusy, stanou zakladatelé společnosti JPL. Tato společnost byla za války pověřena vymýšlením balistických řízených střel, všichni zaměstnanci však toužili po objevování vesmíru pomocí raket. Pár let se sice načekali, nakonec se však dočkali. Bez chytrých mladých vědkyň by to ale daleko nedotáhli. Milovnice matematiky byly předchůdkyněmi počítačů. Všechny výpočty prováděly z hlavy, pouze s pomocí logaritmického pravítka a hromady papírů. Kalkulačka byla v té době vymoženost, kterou nepoužíval každý. Ženy byly jednoduše nenahraditelné. Přesto to neměly jednoduché - podceňování, nešťastná manželství, potrat, skrývání těhotenství,... to vše se jim nevyhnulo. Ony ale pracovaly o to usilovněji. A když se objevily první computery zabírající celou jednu místnost, nikdo strojům nevěřil - radši nechali počítat své "lidské počítače". My teď máme prostřednictvím knížky možnost prožít s některými vědkyněmi celý jejich život. Autorka nám přináší jedinečnou možnost nakouknout pod pokličku matematických zázraků, které zapadly prachem...

Při svém pátrání jsem narazila na fotografii z 50. let, na které byly zmíněné ženy zachycené, jak pracují u svých stolů. Na fotce bylo sice vše vidět velmi dobře, ale archiváři z NASA mi dokázali sdělit jen několik jejich jmen. Nevěděli, jaký byl další osud této skupiny. Zdálo se, že jejich příběhy zůstaly pohřbeny někde na smetišti dějin. (str.9)


Co se mi líbilo: Tak zaprvé: vesmír. Já už od dětství zbožňuju návštěvy planetária, knížky o hvězdách a pořady o kosmu. Dokonce jsem koukala i na videa z přednášek Stephena Hawkinga. Jsem prostě velký fanoušek smyšlených i reálných sci-fi. :D Překvapením pro mě bylo to, že mě na knížce mnohem více zajímaly části z běžného života žen, méně pak ty technické podrobnosti o raketách. Přesto beru za pozitivum, že jsem se dozvěděla zase něco navíc o prozkoumávání vesmíru. Autorka se navíc snažila psát čtivě a srozumitelně a přestože jsem měla s některými odbornějšími odstavečky problém, tak si její snahy cením.

Největším plusem pro mě ale byly dvě foto-přílohy, nacházející se zhruba za první a druhou třetinou knihy. Fotografie jsou barevné, na kvalitním lesklém papíře a ohromně mě potěšily. V textu jsou mimo jiné také černobílé obrázky, které vhodně doplňují text. Nejcitelněji na mě i tak zapůsobily fotky z příloh, protože nám ukazují vědkyně jako staré babičky. Člověk si pak uvědomí, jak rychle čas plyne a ptá se sám sebe, kolik toho ještě můžeme stihnout...


Co se mi nelíbilo: Když už jsme u těch foto-příloh, tak se mi nelíbilo jejich umístění. Zaprvé bych přehodila jejich pořadí tak, aby byly jednotlivé fotky řazeny dle data pořízení. Nakonec bych celou přílohu umístila až na úplný konec knížky. Jde o to, že se v popiskách objevuje mnoho odkazů na rakety, o kterých se v textu dozvídáme až mnohem později. V nejlepším případě si tedy vyspoilerujeme děj, v nejhorším to na nás nijak nezapůsobí, protože o daných situacích nebudeme nic vědět. Aby na nás knížka jako celek maximálně zapůsobila, musely by fotografie přijít v tu správnou dobu. Obzvlášť ty z posledních let by krásně ladily s doslovem autorky.

Grafickou stránku výsledného dílka přesto oceňuji. Líbilo se mi využití dobových reklam a plakátů, oceňuji milý dárek v podobě barevných fotek a do oka mi padly i roztomile "počmárané" předsádky parádně ladící k tématu knížky. Obálka je kapitola sama o sobě, protože se grafikům i tentokrát ohromně povedla (což je u Omegáckých knížek už téměř pravidlem). Musím říct, že máme opět jednou pěknější vnější vzhled, než původní vydání a těší mě, že máme v Čechách tak šikovné umělce. Přebal "Vzestupu raketových dívek" je totiž hotové umělecké dílo. Součástí je opět všitá záložka.

Hodnocení: 68% Musím se přiznat, že jsem s první polovinou knihy docela zápolila. Může to být i tím, že "Vzestup raketových dívek" je typ čtiva, které vyžaduje vaši plnou pozornost, takže byla chyba si ji brát na noční. Text obsahuje hodně technických popisů, na které jsem se v práci nedokázala dostatečně soustředit, proto jsem musela opakovat čtení některých stránek. Mnohem více mě pak bavily odstavce věnující se soukromému životu vědkyň, jejich manželům a dětem. Bavila mě také kapitolka o soutěži "Miss řízená střela" a ráda jsem se dočetla detaily o tehdejší dámské módě. Přesto jsem se musela prolouskat (pro mě v tu chvíli) trochu nudnějšími odbornými pasážemi.

Když jsem si o knížku žádala, nevěděla jsem přesně, co můžu očekávat. Doufala jsem jen v to, že se dozvím nějaké nové zajímavosti o vesmíru, který mě tolik fascinuje. V něčem se mé předpoklady dokonale naplnily - měla jsem například ohromnou radost z barevných fotek planet naší sluneční soustavy a vysvětlivek, jak k jejich pořízení došlo. Z druhé strany mě však některé úseky uspávaly, protože jsem si na čtení nevybrala nejvhodnější denní dobu. Druhá polovina knížky si mě však získala! Když vezmeme v potaz, že jsem se nad první půlkou trápila hned několik nočních po sobě, musím vyzdvihnout, že zbylou část jsem přečetla za jediný večer doma u televize. Poslední stránky mě dokonce tak pohltily, že jsem nemohla jít spát, dokud jsem je nedočetla. A ten doslov! Ten mě rozsekal. Jsem prostě citlivka a vždy mě rozpláče, když s hlavními hrdiny prožiju celý jejich život a pak mi je autor ukáže jako staré babičky či dědečky. Jestli bych si měla odnést ze čtení díla Nathalie Holt jen jednu věc, tak to dozajista bude její citlivý styl vypravování, který dokázal oživit minulost. Nakonec mi připadalo, jako by "Heleniny holky" byly moje vlastní kamarádky, což je úspěchem pro každého dobrého vypravěče.

Podobné knihy: Skrytá čísla (Margot Lee Shetterly) - taky vypráví příběh 3 ženských výpočtářek z NASA, tentokrát se ale autorka zaměřuje pouze na Afroameričanky

Pokud chcete, můžete ještě mrknout na skvělou upoutávku:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách http://www.knihyomega.cz/ nebo https://www.knihydobrovsky.cz/.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

Pokud bych se teď, po dočtení, mohla znovu rozhodnout, zda si knížku pořídit nebo ne, tak je odpověď jasná - tuhle krasavici v knihovničce rozhodně chci. Ač mi některé kapitolky úplně nesedly, jako celek hodnotím dílko kladně. Odkrylo mi zase jeden důležitý milník historie, který by mi jinak zůstal skrytý. Byla by to škoda, protože tyto ženy -raketové dívky- si svůj úspěch řádně vydřely a rozhodně si zaslouží, aby se o nich mluvilo. Jsem ráda, že já už nepatřím mezi lidi, kterým jméno "Helen Lingová" nic neříká. :) A co vy?

K: Rande naslepo (Saliya Kahawatte)

20. září 2017 v 19:56 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Rande naslepo (Saliya Kahawatte)

Když jsem si všimla recenzního konkurzu na tuto novinku, zaradovala jsem se a hned se i přihlásila. Nedávno jsem shodou okolností shlédla trailer na film (Rande naslepo, 2017), který mě nalákal na skvělou komedii. Něco podobného jsem čekala i od knížky, která se pyšní filmovou obálkou. Nakonec bylo ale vše jinak. Knihu napsal autor sám o sobě - jde o autobiografii jeho života, která je spíš tragikomická, než veselá, navíc zde chybí i romantická zápletka,... Přesto nemůžu říct, že by byl Saliho příběh nudný. Naopak čtenářům otevírá oči. Díky Saliyovi můžeme (ne)vidět to, co nevidí on. Jaký je život nevidomého, který chce být posuzován jako obyčejný zdravý člověk?

Nakladatelství: Omega pro ČR


ANOTACE: Když bylo německému Sinhálci Saliya Kahawatte 15 let, jeho zrak se během několika měsíců rapidně zhoršil. Doktoři tvrdili, že jednoho dne úplně oslepne. Měl opustit školu a pokračovat v dílně pro nevidomé. Ale jeho snem bylo dál studovat a být nezávislý. Více jak 15 let se mu podařilo svoje postižení úspěšně skrývat a budovat kariéru ve světě vidících. Jeho uši a intuice mu nahradily zrak. Pracoval tvrději než všichni ostatní a s pomocí počítače s hlasovým výstupem četl knihy, mapy i nápojové lístky v barech. Mezi jeho strategie patřilo třeba počítání schodů na schodišti a když byl opravdu v úzkých, trapnou situaci mistrně otočil v žert. Až jednou ho okolnosti donutily přiznat si pravdu...

V anotaci máte dost slušně shrnuto, o čem knížka vypráví, proto děj jen rychle nastíním. Saliya je Asiat žijící v Německu. Jeho maminka je blonďatá Němka, taťka pochází ze Srí Lanky. Po otci podědil výbušnou a tvrdohlavou povahu, po matce cílevědomost. Když tedy v 15 téměř oslepne, odmítá speciální školu pro nevidomé. Místo toho chce dostudovat klasickou školu, odmaturovat, udělat si výuční list v gastronomii a zaměstnat se jako číšník. Otec se ho zřekne a nikdo nevěří v jeho úspěch. Jenže Saliya jim ukáže! Sebevědomý mladík se prosadí i přes všechny překážky - špatný zrak, rakovina, operace kloubů, nedostatek peněz, zadlužení, problémy s drogami a alkoholem... Je ochotný obětovat i zbývající kapku zdraví pro to, aby se stal jedničkou v oboru. Ze studenta číšníkem, z pingla someliérem nebo třeba i vlastníkem podniku? Kde je hranice, kterou už překonat nedokáže? Dá se to vůbec zvládnout?

Musím se vyrovnat se svým osudem, protože jediná alternativní varianta by byla smrt - a to nepřichází v úvahu. Jak tehdy velice výstižně prohlásil můj doktor: život mám jen jeden. Přestože jsem se vrátil k buddhismu, na nějakou reinkarnaci moc nevěřím. Ale i kdyby opravdu existovala, neopravňuje nikoho k tomu, aby zahodil třeba jen jeden ze svých životů. (s.137)

Co se mi nelíbilo: Pan Kahawatte si většinu knížky stěžuje, jak je nerad, když se s ním zachází jako s nevidomým a že je mu nepříjemné, když se ho zvědavci na jeho postižení ptají. Dokonce lidem lže o své slepotě, mlží a předstírá, že vidí jen trošku hůře. A co tedy nakonec udělá? Napíše o svém špatném zraku 223 stran textu. Nedává mi to smysl - pokud se mi nelíbí o něčem mluvit, tak o tom přeci nenapíšu knihu. Nebo alespoň v onom dílku nebudu neustále opakovat, jak strašně nerad o slepotě mluvím. :D To je součást mého mnohem většího problému s autorovými názory. Obdivuji ho pro to, jak si poradil se svým hendikepem, ale i tak je mi jako osobnost nesympatický. Hodně si mě znepřátelil i odstavcem, kde popisuje, jak se nenechá nikým omezovat ohledně večerky. Já být tou holkou, o které píše, tak bych ho hodně rychle poslala někam. Celkově tu chybí jakási úcta k ženám. Salyia víckrát uvádí, že k žádné necítí lásku, přesto s nimi tráví čas a přijímá jejich pomoc. Nedělá mu však problém se kdykoliv, jen tak z rozmaru, rozejít.

Neustále se potkávám s lidmi, kteří se snaží můj rytmus narušit. S takovými lidmi se velice rychle rozloučím...
...A když mám partnerku, která má každý večer přesně o půl jedenácté potřebu vypravovat mi, co se jí ten den přihodilo, tak jí zkrátka dříve nebo později řeknu: "Jdu spát." Musí to akceptovat, jinak máme problém. (s.27)

Co se mi líbilo: Přestože mám k dílku nějaké výtky, nemůžu ho označit za úplnou ztrátu času. Lhala bych, kdybych řekla, že mi přečtení vůbec nic nedalo. Saliya zaslouží obdiv za to, jak si se svým těžkým osudem poradil a jeho příběh je v tomto podání celkem vydařenou motivační literaturou. Některé pasáže byly obzvláště povedené. Vyzdvihla bych hlavně odstavečky o boji s rakovinou - přestože mi místy připadaly až přehnaně sebezpytující, líbilo se mi, jak autor vnímal své okolí a ostatní nemocné. Mojí úplně nejoblíbenější kapitolou je ta, věnovaná Mustafovi - chlapíkovi, co se se Salim dělil o pokoj v nemocnici. Dost jsem se nad jeho postavou rozcítila. Jde přesně o ten typ vypravování, který vás citově rozloží...

Ležel na posteli a těžce oddychoval, vznášela se nad ním aura předznamenávající neštěstí.
"Čau Mustafo, jak se máš?"
"Ach Sali, se mnou to teď není moc dobré. Promiň, dneska si Dostihy a sázky nezahrajeme."
Jeho operacemi a chemoterapií oslabeným tělem se začaly šířit různé nebezpečné záněty. Při další návštěvě už skoro nedokázal mluvit. Ze statečného Mustafy zbyla jen hromádka neštěstí. (s.125)


Hodnocení: 50% Saliya Kahawatte mi nesedl. Ne že by mi nesedl jeho styl psaní, ten byl v pořádku. Píše svižně, čtivě a místy i celkem vtipně. Co bylo tedy problémem? Vadil mi autorův charakter - bohužel na mě Saliya působil arogantně, panovačně, sobecky a občas až pokrytecky. Samozřejmě mu nemůžu upřít i několik dobrých vlastností - odvahu, inteligenci, cílevědomost či ctižádostivost. Jenže jsou podávány stylem: "koukejte jak moc jsem úžasnej". Občas jsem měla pocit, že se autor příliš lituje, potom se zase vychvaluje,... Souhlasím, že měl Saliya komplikované dětství a ráda bych ho politovala, jenže to si on dle svých slov nepřeje.

Obecně k obsahu knihy: rozhodně jsem vděčná za zajímavé informace o životě na Srí Lance, práci dětí, ježdění na slonovi a navštěvování buddhistických chrámů. Já se vždy ráda dozvím něco nového o jiné kultuře. Taky mě prvně zaujaly poznámky o Ajurvédě a meditaci. Jenže to postupně sklouzlo k jakési propagandistické příručce - typické věty stylu "a teď se cítím milionkrát lépe, teď jsem naplněný energií a šťastný". Já věřím, že meditace může člověka uklidnit, ale od této knížky jsem takovou skrytou reklamu nečekala. Hlavním problémem je, že jsem se těšila na lehkou romantickou komedii o slepém číšníkovi, který předstírá, že vidí. Jenže šlo spíše o autobiografii sklouzávající k nekonečnému výčtu partnerek a kamarádů, které Saliya hlavně využíval. I tak by byl jeho příběh dost zajímavý, kdyby mi sedla osobnost autora. Ale nesedla. Je mi to líto, protože samotný děj měl gigantický potenciál, který za mě nebyl plně využit. Jsem přesvědčena, že kdyby život pana Kahawette sepsal jiný umělec, dopadlo by to lépe. Určitě se ale najde spousta čtenářů, které Saliya okouzlí, o tom nepochybuju. Já sama jsem asi až příliš panovačná na to, abych dokázala strávit někoho podobného. :D

Ještě pár slov ke grafické podobě knížky: filmová obálka je moc pěkná a dokáže na první pohled zaujmout. To je ale trošku problém, protože film je tématicky odlišný od psané předlohy a takováto obálka budí dojem romantické komedie, ne autobiografie o smutném životě nevidomého alkoholika. Taky si myslím, že český název se ke knížce příliš nehodí. K filmu ano, jelikož se soustředí na vztah Saliho a Laury. Tato ženská postava se však v knížce ztrácí mezi mnoha jinými jmény (Katy, Tina,..) a rozhodně není ústřední linkou děje. Dle mého by lépe sednul doslovný překlad německého názvu "Moje slepé rande se životem". Za to ale nakladatelství nemůže, protože po stránce kvality odvedli skvělou práci - všitá záložka, vhodný papír a minimum gramatických chyb (já našla pouze jednu, takže tímto velmi chválím korektora). A knížka vypadá skvěle na poličce. Jen škoda, že se hodí spíš mezi romanťárny, než tam, kam doopravdy patří - mezi životopisy a psychologická dramata podle skutečných událostí.

► KNIHA versus FILM:

Možná vás na první pohled zaujala filmová obálka, třeba jste už dokonce viděli novou německou komedii "Rande naslepo" (v originále "Mein Blind Date mit dem Leben", 2017), která vznikla na motivy knížky. Podstatné je to označení "na motivy", protože film se soustředí jen na osekanou část děje (zkoušky z první poloviny + vztah, který se řeší až na stránkách 100-150) a hodně informací si upravuje. Nemůžu změny příliš hanět, protože dodaly příběhu přesně ten šmrnc, co mi v psaném textu chyběl. Hlavní hrdina (v podání Kostji Ullmanna dabovaného Vojtou Kotkem) mi byl na obrazovce mnohem sympatičtější a i vtipné situace byly jaksi komičtější. Já hodnotím filmové zpracování velmi kladně - opravdu se povedlo! Ještě musím poznamenat, že pokud si koupíte knížku po shlédnutí filmu, můžete být zklamaní, že jde o úplně jiný žánr - žádná veselá lovestory se tu nekoná. Naopak jestliže se prvně pustíte do předlohy, komedie bude pěknou třešinkou. :)

Chcete-li zkouknout filmový trailer, stačí kliknout.


Pokud chcete, můžete mrknout také na knižní upoutávku:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách http://www.knihyomega.cz/ nebo https://www.knihydobrovsky.cz/.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Saliyu obdivuju, ale také nesnáším. Knížka mi přišla zajímavá, přesto to nebylo přesně to, co jsem očekávala. Obálka mě na první pohled zaujala, ale neodpovídala ději. Film mě ohromně bavil, jenže se předlohou jen volně inspiroval. Co víc říct: Můj názor je roztříštěný na dvě poloviny a bylo těžké to nějak shrnout... Nakonec bude stejně na vás, jaký budete mít na příběh názor. Jsem si jistá, že se najde hodně čtenářů, kteří dají i pěkně vysoké hodnocení. A já se s nimi hádat nebudu, protože chápu, co se jim může na knížce líbit. Jen u mě prostě sebestředný Saliya tolik neuspěl... A co u vás? :)

K: Se záští (Eileen Cook)

10. září 2017 v 18:53 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Se záští (Eileen Cook)

Je 10.9. a hodinky ukazují 2:50. Pravděpodobně recenzi zveřejním až ráno, no i tak bych ráda poukázala na čas, kdy jsem "Se záští" dočetla. To samo sebou vypovídá o tom, jak moc mě příběh pohltil. Nedokázala jsem se od něj odlepit a knížku jsem nezavřela, dokud jsem nebyla na poslední stránce. Nemůžu říct, že by byla zápletka natolik originální nebo jedinečná, přesto má autorka úžasný vypravěčský talent, kterým vás nadchne...

Nakladatelství: Omega pro ČR


ANOTACE: Pro fanoušky Ostrova lhářů a Dívky ve vlaku je tu mrazivý psychologický thriller o dospívající dívce, která si nemůže vzpomenout na posledních šest týdnů svého života. Osmnáctiletá Jill Charron vyráží na výlet do Itálie. Má to být dobrodružství na celý život. Ale dochází k nehodě. Jill se probouzí v nemocnici, nohu v sádře, stehy v obličeji, a místo paměti z posledních 6 týdnů jen jedno velké nic. Jill zjistí, že se připletla do nehody se smrtelnými následky. Její otec jí nechá převézt domů, aby měla kvalitní péči. Včetně právníka a houfu novinářů... Zdá se, že nehoda nebyla nehoda... Jill se snaží dát dohromady události posledních šesti týdnů, než její dosud pohodlný a bezproblémový život zmizí v nenávratnu.

Hlavní hrdinkou je osmnáctiletá Jill Charronová - rozvážná a slušně vychovaná dívka z bohaté rodiny, zároveň taky výborná studentka. Je to ten typ holky, která se dostane do studentské rady, pak na nejlepší univerzitu a nakonec skončí jako poslankyně. Její kamarádka Simone je jejím pravým opakem - krásná, kluky obletovaná kapitánka roztleskávaček a všemi milovaná vymetačka večírků. Všechny holky na střední chtějí vypadat jako Simone a všichni se s ní chtějí kamarádit. Ona už ale svoji nej kámošku má - Jill...

Simone byla Batman, já Robin. Ona byla Shrek, já Oslík. Simone byla Sherlock, já Watson. Pravdou je, že bez Batmana o Robina nikdo nestojí. (s.33)

Byla tou, kterou si lidi vybrali jako kapitánku týmu, zvolili do plesové komise, tou, kterou lidi vyhledávali na večírcích. Já byla bonus. Když jste chtěli Simone, dostali jste i mě. Jako malá lahvička kondicionéru, kterou dostanete zadarmo k velké lahvi šamponu. (s.86)

Náš příběh začíná v nemocnici. Jill se probouzí v neznámé posteli, celá dolámaná, nateklá a bolavá. Zjišťuje, že byla nějakou dobu v bezvědomí a díky poškození mozku se u ní projevila afázie (zapomíná slova). Maminka, taťka, dokonce ani doktor jí nechtějí říct, co se stalo. Ví jen to, že se vybourala na autě. Jill doufá, že se její stav brzy zlepší, aby se mohla zůčastnit zahraničního pobytu v Itálii, na který se šíleně těší. Jenže pak se dozví něco příšerného - nejen, že výlet už má dávno za sebou, ale vůbec nic si nepamatuje! Ztratila posledních 6 týdnů života. Nevzpomíná si na to, proč s půjčeným autem přeletěla městskou zeď, zapoměla na svůj první žhavý letní románek a dokonce ani neví, proč se pohádala se svou nejlepší kamarádkou. A Simone se zeptat nemůže - její rodiče Jill nezvedají telefon. Co se to děje?

Proč se říká, že vždycky ublížíme těm, které máme rádi?
Protože přesně víme, jak na to. (s.237)

Co se mi líbilo: Toto dílko má mnoho pozitiv. Především je vidět, že si autorka psaní doopravdy užila a přemýšlela nad každým slovem či větou. Díky tomu můžeme obdivovat mnoho nových informací o funkcích lidského mozku nebo zajímavých myšlenek o síle přátelství. Navíc je knížka psaná zajímavým stylem, kdy se kapitoly z pohledu Jill střídají s různými bonusy: přepisy facebookových statusů kamarádek, výslechy svědků, rozhovory s jejich rodiči nebo komentáři na webových stránkách. Střídají se taky různe fonty písem. Výslednému dílku to dodává na čtivosti a jedinečnosti. Za zpracování si knížka rozhodně zaslouží pět hvězdiček z pěti.


Z grafické stránky se opět jedná o povedené dílko z dílny Omegy. Všitá záložka je samozřejmostí a i celková úprava je kvalitní. Výjimečně musím zmínit i jméno grafičky, která má na svědomí původní obálku - Erin Fitzsimmons. Sama autorka knihy paní Fitzsimmonsové v závěrečném doslovu děkuje. Nedivím se, jelikož obálka za pozornost opravdu stojí. Nicméně pochvalu si zaslouží i česká verze od Jiřího Miňovského, který se nejen vhodně inspiroval původním námětem, ale výslednému dílku dal navíc kapku originality. Rozhodně zaslouží obdiv. :) Korektura je až obdivuhodně kvalitní. Musím se přiznat, že jsem nenašla ani jednu chybičku. Stejně výborný je i překlad. Dobrá práce.


Co se mi nelíbilo: Závěr. Nemůžu říct, že bych ho úplně odhadla, ale něco jsem tušila. Nepřekvapil mě. Myslím si, že u psychologických thrillerů je moment překvapení důležitý a u "Se záští" jsem překvapená nebyla. Děj byl sice napínavý a čtení mě bavilo, zároveň však tak nějak plynul na jedné vlně a nikam dál se neposouval. To, co nás od začátku knížky zajímalo, se na konci dozvíme, ale nic víc. Autorka neřeší, jaký je osud vedlejších postav a na některé méně důležité otázky nedostaneme odpověď vůbec. Například by mě zajímalo, kdo utřel krev ze země. (Nemůžu to více vysvětlit, abych nespoilerovala. Kdo četl, ten ví. :)) Malým negativem je i charakter hlavní postavy. Jill na mě místy působila strašně dětinsky a rozmazleně, na druhou stranu se v její situaci dá pochopit, že jedná přecitlivěle. Příběh tím získal dojem realističnosti.

Hodnocení: 92% Přestože byl závěr předvídatelný a samotné téma poněkud klišé, knížka se mi jako celek moc líbila. Jedná se o psychologický thriller, nejdůležitější tedy je práce s charakterem hlavní hrdinky a s tím si Eileen Cook pěkně vyhrála. Pitváme se v Jilliných vzpomínkách, názorech, myšlenkách,... Když o sobě hlavní hrdinka pochybuje, pochybuje čtenář s ní. Když je rozhořčená, jsme také naštvaní. Autorka výborně zvládá hru s emocemi. Jen je škoda, že se stejně pečlivě nevěnuje i ostatním postavám. Je skvělé, že si můžeme přečíst statusy od kamarádek nebo výpověď Jillina milence, jenže to o jejich osobnosti tolik nevypovídá. Ocenila bych alespoň závěrečných pár odstavců z pohledu těchto postav, kde bychom se dozvěděli, jak to s nimi nakonec dopadlo. Přesto byl Jillin příběh zajímavý a já si čtení opravdu užila. Nemohla jsem se donutit přestat číst, dokud jsem se nedostala na poslední stránku. Takhle pozdě do noci jsem už dlouho nečetla. :D Knížka je vhodná pro všechny věkové skupiny. Dospělým čtenářům bude možná Jill připadat trošku moc dětinská, ale její chování odpovídá jejímu věku a situaci. Pokud máte rádi ryze realistické romány, které vám budou ležet v hlavě ještě dlouho po dočtení, tak sáhněte po tomto dílku!

Pokud chcete vědět víc, můžete mrknout na velmi zajímavý rozhovor s autorkou Eileen Cook nebo na povedenou upoutávku:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách http://www.knihyomega.cz/ nebo https://www.knihydobrovsky.cz/.

Za recenzní výtisk moc moc moc děkuji nakladatelství Omega.

Knížka mi přinesla mnoho. Kromě toho, že jsem se dozvěděla zajímavé informace o lidském mozku, tak mě "Se záští" donutilo popřemýšlet nad skutečnou silou přátelství. Můžou se kamarádit dvě naprosto odlišné holky? Dá se kamarádkám věřit? Mohla Jill odhadnout, jak to vše nakonec dopadne nebo se tomu nedalo nijak vyhnout? I když nám novela ukazuje spíše temnější stránku přátelství, najdeme zde i kladné postavy, které nám dávají naději, že opravdové nezištné přátelství přeci jen existuje. ;) Věříte vy svým kamarádům?

S: Charlotte Stafford (Sarah Flint)

8. září 2017 v 18:00 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Charlotte Stafford (Sarah Flint)

Nakladatelství Omega poslední dobou vydává samé bonbónky pro milovníky napětí a thrillerů. "Metoda 15/33" si mě úplně nezískala, ale "Tajemství hřbitova Crossbones" se mi líbilo. Kate Rhodes ve své sérii o psycholožce Alici Quentinové vychází z důkladného průzkumu profilů vrahů. V recenzi jsem autorku za tuto snahu o dokonalou realističnost pochválila. Proč se ale teď zmiňuji o jiné knížce? Protože se mi do rukou dostala podobná. Hlavní hrdinka Charlie Staffordová stejně jako Alice Quentinová bydlí v Londýně, ráda běhá, pracuje pro Policii a vyšetřuje morbidní vraždy. Navíc "Sarah Flint" je pseudonym bývalé kriminalistky, která plně využívá zkušeností z terénu. Výsledné dílko vás určitě pohltí, to vám můžu odpřisáhnout...

Nakladatelství: Omega pro ČR

1.DÍL: MAMINČIN MAZÁNEK

ANOTACE: Sleduje... Vyčkává... Kdo je na řadě? Tento thriller o precizním sériovém vrahovi není pro slabé povahy. Musíte být připraveni na šok! Ideální pro fanoušky Angely Marsons.V hrobě v lese jsou pohřbeny matka s dítětem. Ale jeden z nich je naživu, druhý je mrtvý. Detektiv Charlie Stafford je přiřazena ke svému šéfovi Geoffreymu Hunterovi, aby mu pomáhala s tímto případem, kde matky a jejich děti beze stopy mizí.Ztrácí se čím dál více párů a tlak na oba sílí. Podezřelý je dopaden, ale je to skutečně on?Dokáže Charlie zastavit sadistického vraha, jehož jediným přáním je potrestat ty, kteří udělali chybu? Nebo se ona sama nevědomky stala obětí?Nová série s členkou Londýnské metropolitní policie Charlotte Charlie Stafford v hlavní roli je tu!


Jedna maminka, dvě děti. Jedno oblíbené - její mazlík a miláček, druhé opomíjené. Proč tomu tak je? Jak může mít jedno radši než to druhé? Nemají oba sourozenci právo na polovinu maminčiny lásky? Je fér, aby bylo jedno dítko šťastné a druhé věčně smutné? Určitě se shodneme, že by matka neměla jednoho potomka upřednostňovat. Co je ale vhodným trestem pro nespravedlivého rodiče? Hlavní záporák této knížky se rozhodne stát Zorrem mstitelem a potrestat všechny matky i jejich mazánky. Protože jedině tak se z čísla dvě stane jednička. Stejně jako mnozí jiní vrazi, i on má komplikované dětství, které ho poznamenalo. Teď přišel jeho čas odplaty…

Jen opakoval ta dvě stejná slova, znovu a znovu a znovu: maminčin mazánek, maminčin mazánek, maminčin mazánek. Ale copak je to hřích, mít svého oblíbence?...
...Teď už jí to bylo jedno. Byla úplně a absolutně sama, bez kontaktu s čímkoliv jiným, než byl hmyz. Její ústa byla vyschlá. Tělo slabé. Člověk, kterého milovala nejvíc, ležel mrtvý a hnijící vedle ní. (s.31)

Detektiv konstábl Charlie Staffordová to v dětských letech také neměla jednoduché. Bratříček jí umřel přímo před očima a ona si to dává za vinu. O to víc je teď posedlá snahou chránit slabší. Ať už jde o oběti trestných činů, domácího násilí nebo válečného veterána, kterého zavrhla vlastní rodina. Když je někde nějaký problém, Charlie je tam vždy první. Stejně tak i nyní. Společně se svým nadřízeným Hunterem jde prošetřit zmizení týrané ženy Julie a jejího mladšího synka. Z manžela Keitha se okamžitě vyklube podezřelý. Agresivní sprosťák opovrhuje silnými ženami a nebojí se jim pořádně fyzicky ublížit. Případ se komplikuje a naše hlavní hrdinka se do něj zaplétá mnohem víc, než by si přála. Nikdo už se nemůže cítit bezpečně - maminky se bojí o své caparty a dětská hřiště zejí prázdnotou…

Kdykoli jindy by to nebe bylo úchvatné, malý, vzdálený kousek Londýna, kde absence neonových světel dovolí pohled na nebeskou klenbu v celé své kráse. Dnes večer však, když temné stromoví odhalilo svá tajemství, byla veškerá nebeská krása zastíněná čirým zlem, které tu leželo skryté pod zemí. (s.251)


Co se mi líbilo: Předně musím autorku pochválit za napínavost příběhu. Snad v každé kapitole se něco podstatného děje, sledujeme větší množství přirozeně zajímavých charakterů a postavy nejsou zbytečně ukecané. Příběh je doslova nabitý akcí a je těžké se od něj odlepit. (Já se teda odlepit musela, jelikož se zrovna stěhuju. Neměla jsem proto na čtení tolik času, kolik by si knížka zasloužila. Přesto nemůžu říct, že by bylo lehké samu sebe od knížky odlákat.:)) Pochvalu si Sarah Flint zaslouží i za hlavní postavu - v krimi thrillerech je již téměř pravidlem, že jsou hrdinky příšerně naivní, důvěřivé a přiblblé. Na jednu stranu o nich autorka píšou jako o neuvěřitelně inteligentních superhrdinkách, na stranu druhou vběhnou vrahovi přímo do náruče a ještě mu dobrovolně dají i klíče od bytu. Charlie ale taková není a za to jsem neskutečně vděčná! Konečně jedna opravdu racionálně přemýšlející ženská, která je správně odvážná i nesobecká. Super!

Co se mi nelíbilo: Když už jsme u té hlavní hrdinky, tak musím zmínit i jedno negativum. Přestože oceňuji její logické jednání, samotná Charlie je popisována až příliš fádně. Její jedinou mimořádnou vlastností je to, že má talent na rozpoznávání obličejů. Autorka se nejspíš snažila poukázat na to, že i obyčejně vypadající ženská může být jednička, pokud se dost snaží, jenže na mě to působilo jinak... Já mám ráda výjimečné hrdinky, které si okamžitě dokážu vizualizovat. Sarah Flint nám ale nechává až příliš velký prostor pro vlastní představivost - Charlie je popisována jako průměrně vysoká žena sportovnější postavy s malým špíčkem, čistou neopálenou pletí a střapatými vlasy. Tak může vypadat úplně kdokoliv. Dle mého si mohla autorka dát trochu víc práce s popisem - například ebenové vlasy, husté lokny, kočičí oči nebo klidně i hrbatý nos... Každý člověk na světě má nějaké své specifikum a to mi u Charlie chybělo. Byla až příliš průměrná.

Druhým (a pro mě podstatnějším) mínusem byla jedna záležitost, kterou nemůžu dostatečně vysvětlit, abych příliš nespoilerovala. Pokusím se to tedy alespoň nastínit - myslím, že kdo Maminčina mazánka četl, tak mou narážku pochopí. Vrah má trauma z dětství, které na jednu stranu souvisí s nedostatkem maminčiny lásky, ale také s jistým nevhodným sexuálním poměrem. A to mi vadilo. Psychologicky chápu, že to mohlo mít vliv na vývoj vrahovy osobnosti, jenže na mě to působilo spíš rušivým dojmem. Myslím si, že by se příběh obešel bez této "komplikace" a nebylo by to pak tolik překombinované. Nestačilo jen to, že ho maminka neměla ráda? I to byl dostatečný důvod.

Grafická stránka knížky se mi moc líbí. Obálka působí tajemně a ponuře - stejně jako i krimi thriller, který se pod ní skrývá. Motiv je viditelně inspirován originálem, dokonce i využití barev je podobné. Součástí je také modrá všitá záložka. Nemám co namítnout - vzhledově je knížka povedená. Korektura je také v pořádku.

Hodnocení: 80% Hodnocení pro mě tentokrát nebylo nijak těžké, "Maminčin mazánek" totiž dostane stejné hodnocení jako "Tajemství hřbitova Crossbones". Obě knížky se mi líbily, čtení mě bavilo, zápletka byla zajímavá a i hlavní hrdinky si byly dost podobné. Charlie není protivná, nesympatická ani přihlouplá - naopak jedná racionálně a její charakter působí opravdu realisticky. Stejně přirozeně jsou popsány i vedlejší postavy, kterým autorka věnovala až překvapivě hodně prostoru. Nebývá moc zvykem, aby se v kriminálce řešilo tolik různých pohledů. Někoho by to možná mohlo mást nebo odvádět od ústředního děje, jenže Sarah Flint si s tím poradila perfektně. Nenásilně nám předkládá množství možných pachatelů, které můžeme podezřívat, přitom linku každého z nich nezapomene v závěru ukončit. Nevznikají tedy žádné dodatečné otázky (co se stalo s tím vzteklounem? jak dopadlo manželství nevěrného právníka?). Všechno do sebe jako celek dokonale zapadá. Plný počet hvězdiček však nemůžu dát. Vadila mi překombinovanost motivů vraha a nedostatečný popis hlavní hrdinky. Přesto hodnotím výsledné dílko velmi kladně. Rozhodně jde o kvalitní úvod nové série a navnadil mě na další díly.

Pokud stále nejste přesvědčeni, zda by vás knížka zajímala, můžete si přečíst rozhovor s autorkou skrytou za pseudonymem Sarah Flint nebo si pusťte krátkou upoutávku:


A ještě jedna poznámka na závěr: tohle rozhodně není čtivo pro citlivky - knížka obsahuje dost nechutných detailů o krvi, hmyzu či hnijících mrtvolách. Proto doporučuji všem milovníkům krimi se silným žaludkem. Nic pro romantické dušičky. ;)

Knížku si můžete koupit na internetových stránkách http://www.knihyomega.cz/ nebo https://www.knihydobrovsky.cz/.

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

2.DÍL: SBĚRATEL TROFEJÍ


(Český překlad ještě nebyl vydán. Pravděpodobné datum vydání: rok 2018.)

ANOTACE: Pozoruje a vyčkává... A počítá. Každý z nich uchovává ve formaldehydu, aby se uchoval. Každý prst znamená jednu oběť, mučenou a zabitou. Srdce vyřízlá z hrudi a místo nich vložený symbol konkrétní zrady. A každý týden přibude nová trofej. V jeho očích se všechny oběti provinily a musely zaplatit. Jedno však všechny oběti spojuje. Přijde Charlotte na to, co to je?

"Maminčin mazánek" je velmi dobře napsaný úvodní díl série o detektivce Charlie Staffordové. Všichni víme, že úplně nejděsivější příběhy jsou ty, které se inspirují skutečnými událostmi. Co je strašidelnějšího než představa, že takový blázen opravdu běhal na svobodě? Taky na vás tak působí knížky podle skutečných událostí? Četli jste nějakou? Odhalili byste vraha dřív než hlavní hrdinka? ;) Já měla tušení, ale jistá jsem si nebyla...

Shrnutí SRPEN (08/2017)

2. září 2017 v 2:05 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí SRPEN (08/2017)

Tentokrát (snad poprvé v historii) zveřejňuju shrnutí čerstvě na začátku měsíce. :D Je to proto, že se stěhuju do Trnavy kvůli škole, tak bych později asi neměla tolik času na napsání článku. Možná i ten stres ze změny se podepsal na mém bláznivém nakupování knížek. Navíc jsem i pár knížek dostala, jednu vyhrála a na jednu si nasbírala body v Albertu,... Komínek je to teda pořádný... :D

Koupené knihy: (7)

1) Velké dějiny zemí Koruny české - Zločinnost a bezpráví (Jindřich Francek)
2) Pěšky mezi buddhisty a komunisty (Ladislav Zibura)
3) Antibohyně (Kendare Blake)
4) Čtyřka (Veronica Roth)
5) Rezistence (Veronica Roth)
6) Insurgent (Veronica Roth) *konečně dorazila :D
7) DCKK #16: Harley Quinn - Preludia a Nokurňa
8) DCKK speciál #1: Krize na nekonečnu zemí
9) NHM #7: Hulk
10) NHM #20: Punisher
11) NHM #23: Mockingbird
12) NHM #25: Daredevil
13) UKK #77: Ultimate comics Spider-Man: Kdo je Miles Morales?
14) UKK #84: Avengers versus X-Men (část 3)
15) Strážci galaxie (vol.3) #1: Kosmičtí Avengers
16) Záleskautky #1: Střez se svaté kočičky
17) Hilda (Luke Pearson)
18) Hilda se vrací (Luke Pearson)


Prvním přírůstkem je úžasná encyklopedie od Paseky. Ta měla do konce července skvělé slevy, které se prostě nedalo ignorovat. Na začátku srpna mi proto přišel balíček s touhle krasavicí, která byla z původní ceny 790,-Kč slevněna téměř o polovinu. Velké dějiny zemi Koruny české jsou perfektně zpracovaná řada, já si vybrala svazek "Zločinnost a bezpráví", protože jsem mi právo bylo 6 let studijním oborem i koníčkem zároveň. Váhala jsem ještě nad "Lidovou kulturou", ale nakonec vyhrály zločiny. ;) Další dvě knížky jsem si objednala z Knižního klubu. Na Ziburovy vtipné cestopisy jsem koukala už delší dobu, ale až jeho přítomnost na Humbooku mě přinutila pořídit si jeho druhé dílo Pěšky mezi buddhisty a komunisty. První díl bude brzy následovat. Antibohyni od Kendare Blake jsem přihodila do košíku kvůli super ceně - stála jen nějakou dvacku. V blízké budoucnosti ji ale číst neplánuju.


V minulém shrnutí jste mohli vidět první a poslední díl série Divergence, teď jsem si dokoupila i prostřední díl Rezistence a doplňkové povídky Čtyřka. Zároveň mi konečně docestoval domů extrémně zpožděný balíček s anglickou adult verzí druhého dílu - Insurgent. Je v elegantním paperbacku, který kazí jen ta odporná žlutá reklamní nálepka upozorňující na novinku Veronicy Roth. Zárezy smrti už mám dávno koupené a přečtené, takže mě nálepka akorát prudí.


Potom jsem se vrhla na rozšiřování mé malé sbírky komiksů. Pokud tedy nejste fanoušky superhrdinů, přeskočte pár následujících fotek. ;) Ale teď k mým novým pokladům... Nejsem zrovna největší fanda DC světa, přesto jsem si koupila jejich dvě novinky. Harley Quinn je určitě mou nejoblíbenější DC postavou (jo, jsem typická ženská a zbožňuju vztah Jokera s doktorkou), takže pro její vlastní svazek jsem okamžitě běžela do obchodu. Krize na nekonečnu zemí je pořádně macatý speciální svazek, který byl vydán jen v omezeném počtu kusů. Původně jsem si ho pořídit neplánovala - přeci jen je tu třeba znát svět DC trošku lépe + stál docela pěknou sumičku (790,-Kč). Když jsem ho ale našla v bazárku za polovic, hned jsem se po něm sápala. Sice má pár stránek lehce zvlněných, ale i tak! Za POLOVIC! :D


V bazárku jsem za dobrou cenu sehnala i pár svazků červených NHM. Hulka jsem si chtěla koupit už dlouho, čekala jsem ale na nějakou rozumnou cenu. Nad Punisherem a Mockingbird jsem trošku váhala, nakonec jsem se jim ale rozhodla dát šanci. Mockingbird už mám i přečtenou a nebylo to tak strašné, jak jsem se bála... :D Daredevila jediného jsem si šla koupit normálně do Tesca za původní cenu. O slepém ochránci práv jsem nezapochybovala ani na sekundu. ;)


Taky jsem si doplnila moji pidi sbírku černých UKK. Objednala jsem si ultimátního hispánského Spider-Mana Milese Moralese, na kterého jsem příšerně zvědavá. Trošku mě překvapilo, že je dost krátký, ale kresba se mi po zběžném prolistování moc líbila. Avengers vs. X-Men je rozdělený na 3 části. Druhý díl už mám doma, třetí jsem si pořídila teď, takže mi už chybí jen první díl. Musím si ho sehnat! Posledním marveláckým přírůstkem jsou noví Strážci galaxie: Kosmičtí Avengers, což je úvod do třetího volumka. Taky jde o docela útlý svazeček, proto jsem ho zařadila mezi čtivo na červenec.


A posledními koupenými knížkami jsou taky komiksy. Tentokrát od Paseky a nejde o superhrdiny, spíš o čtení pro děti. První díl Záleskautek: Střez se svaté kočičky je feministická příručka pro náctileté záleskautky. Už ji mám taky přečtenou, takže ji více rozeberu v "přečtených". Hilda je pak naprostá legenda, kterou musí mít každé věčné dítě a to já jsem. Ještě jsem ji nečetla, protože si ji šetřím jako nějaký vzácný bonbónek, ale nemůžu se dočkat. Už po rychlém prolistování tuhle modrovlasou bláznivku zbožňuju. ;)

Recenzní výtisky: (2)

1) Maminčin mazánek (Sarah Flint)
2) Se záští (Eileen Cook)


Těsně před koncem měsíce mi přišly dva nové recenzáčky od nakladatelství Omega. Zrovna dneska jsem se vrhla na Maminčina mazánka, takže brzy můžete očekávat recenzi. Se záští musí na svou chvilku slávy ještě počkat, ale i na ni se moc těším. Tak dokonalá obálka vysloveně láka ke čtení, nemyslíte? :) Omegy v poslední době vydává samé lákavé kousky.

Vyhrané knihy: (1)

1) Nádherná svatba (Jamie McGuire)


Znáte Svět mezi řádky? Na jejich FB profilu celé léto běžela nenápadná soutěž, kdy z komentářů pod některými články tajně losovaly vítěze překvapení. Štestíčko stálo i při mně a já od holek dostala balíček s romantickou knížkou Nádherná svatba. Autorku znám jen skrz první díl série Krásná katastrofa (kterou jsem nečetla, ale slyšela o ní). Tohle by měl být závěrečný díl, ale myslím, že bych ho mohla číst i bez těch předchozích. Holkám ze Světa mezi řádky moc děkuju a jejich stránku doporučuju všem knihomolům. Určitě na ni mrkněte!

Dáreček: (3)

1) Mrazivý bozk (Richelle Mead)
2) Zber kostí (Samantha Shannon)
3) Sklenený meč (Victoria Aveyard)


První dvě knížky jsem si víceméně podarovala sama. :D Poslala jsem si je na babiččinu adresu a babička mi balíček vybrala i zaplatila. Takže je to vlastně takový dáreček, no ne? Mrazivý bozk je druhý díl Vampýrské akademie (v ČR vydaný pod názvem Mrazivý polibek). Je to jediný díl šestidílné série, který mi chyběl a jelikož se mi slovenské hardbacky líbí milionkrát víc než české paperbacky, dřív nebo později jsem si ji musela koupit. Zber kostí (česky Kostičas) byl za neuvěřitelnou cenu cca 3 Eura, takže jsem ji přihodila do košíku...


Sklenený meč (česky Křišťálový meč) je druhý díl série o Rudé královně. První díl nemám, ale je to jedna z mnoha sérií, o jejichž koupi jsem dlouho přemýšlela a váhala. Nakonec mi druhý díl koupil přítel k výročí (už 2 roky spolu!), takže rozhodnuto - Rudou královnu si určitě přečtu. Četla jsem na ni docela rozporuplné názory, o to víc jsem zvědavá na svoje dojmy. Obálka je parádní.

Jinak získané: (1)

1) Dášeňka (Karel Čapek)


Posledním přírůstkem je Dášeňka, kterou jsem si pořídila za nasbírané body v obchodě Albert. S mamkou tam chodíme celkem často, takže jsme už pár bodíků nasyslily. Váhala jsem i nad Deníkem kocoura Modroočka, ale toho už mám doma v pěknějším větším vydání, takže jsem si nakonec vybrala českou klasiku Dášeňka. Tu už doma sice taky mám, ale v paperbacku se zohýbanými rožky a roztřepenými stránkami. Bylo na čase aktualizovat verzi. Na fotce tedy můžete vlevo vidět staré modré vydání z Levných knih, uprostřed je nové vydání z Alberta a napravo je raritka - německé vydání, které jsem koupila za dvacku v antikvariátu. Na základce jsem dokonce pár kapitol přečetla. Pro začátečníky ideální čtivo. :)

Přečteno v srpnu: (10)

1) Blackout (Marc Elsberg) .....376 stran
2) DCKK #16: Harley Quinn - Preludia a Nokurňa .....208 stran
3) Spoločníčka (Jana Benková) .....122 stran
4) Spoločníčka 2: Blafuj ako celebrita (Jana Benková) .....122 stran
6) NHM #23: Mockingbird .....128 stran
7) Běh života: Lid versus O.J. Simpson (Jeffrey Toobin) .....576 stran
8) Záleskautky #1: Střez se svaté kočičky .....128 stran
9) Strážci galaxie (vol 3.) #1: Kosmičtí Avengers .....144 stran
10) Snuff (Chuck Palahniuk) .....176 stran
Celkem: 10 knížek / 1980 stran


Čtecí plány jsem plnila dokonce nadprůměrně. Počtem stránek se sice blížím svému měsíčnímu průměru, celkově jsem ale přečetla 10 knížek a na většinu z nich jsem zvládla i zveřejnit recenzi. Pravdou ale je, že jsem měla spoustu času na čtení a mohla jsem přečíst ještě víc knížek, kdybych to sama sobě nebojkotovala. Měla jsem jakousi lenivou náladu, nic se mi nechtělo, pořád jsem se odváděla od čtení,... asi ty stresy ze stěhování a vybírání nábytku. (Už ho mám vybraný - dřevo bude v odstínu švestky a vymalovat chci modře.) Každopádně jsem se zaměřila hlavně na recenzáčky od Omegy, které jsem si bohužel vybrala na poště později, proto jsem se i s recenzemi kapku zdržela.
První jsem přečetla Blackout, ze kterého jsem byla lehce zmatená. Dlouho jsem měla problém se zorientovat v ději, v hromadě jmen a odborných termínů,... nakonec jsem ale musela ocenit i tu syrovou realističnost díla. Sama jsem si domů nakoupila další zásoby fazolových konzerv a suchary. Svůj účel (vyděsit a poučit) knížka rozhodně splnila. Recenzi najdete ZDE.
Druhým recenzáčkem byl Běh života: Lid versus O.J. Simpson. Tohle je knížka, která mě opravdu dostala! Nebudu vám tajit mé hodnocení - Toobinův výtvor ode mně dostal plných 100% a plně si je zasloužil. Více mých chvalozpěvů můžete zkouknout v recenzi. ;)
Abych ale jen nevychvalovala, tak recenze na dvojdílný příběh Spoločníčka + Blafuj ako celebrita, nebyla nejpozitivnější. Já mám slovenskou spisovatelku Janu Benkovou ráda - mnoho jejích letních románů z edice "Emma love" mám přečtených a líbily se mi. Bohužel mi nikdy nesedne, když píše o ženách, které si vydělávají sexem. Ať už jde o společnice, bordelmamy nebo prostitutky. Tohle téma mi v jejím zpracování bohužel nesedí. Škoda.
Nesmím zapomenout ani na komiksy, protože ty jsem v červenci přečetla hned čtyři. Červené NHM Mockingbird mě mile překvapilo - recenze. Harley Quinn: Preludia a Nokurňa mě fakt bavila a jsem vděčná za příjemnou změnu v DCKK po všech těch Supermanech a Batmanech - víc v recenzi. Pak jsem se vrhla na puberťácký komiks Záleskautky. Ty se mi sice líbily, ale měla jsem je přečtené až příliš rychle. Klidně bych do svazku přidala jeden sešit navíc - více ZDE. Stejně rychle jsem měla přečtené i Strážce galaxie: Kosmičtí Avengers. Parádní kresba, jen trošku méně děje. U úvodního svazku to ale musíme chápat. Rozhodně koupím i další díl... ;) Recenze je na blogu od včerejška.
Poslední dočtenou knížkou je Odeonka od velmi slavného a mnohými čtenáři oblíbeného spisovatele Chucka Palahniuka. Neodolala jsem a musela se taky seznámit s jeho tvorbou. Pro naše první "rande" jsem si vybrala Snuff, protože mě zaujal svou anotací. Pornoherečka, co plánuje spáchat sebevraždu při natáčení světového rekordu v počtu souloží? Co myslíte, líbil se mi můj první Palahniuk? Líbil, líbil, líbil. ;)

SRPEN ve zkratce: Tak nejlepší koupená kniha je tento měsíc jasná. Musela bych být blázen, abych nezvolila Velké dějiny zemí Koruny české: Zločinnost a bezpráví. Je kvalitní a naprosto dokonale zpracovaná. Hřbet je kožený, knížka chráněna kartonovým obalem a obsahuje zajímavé (někdy i vtipné) ilustrace. Parádní ozdoba knihovničky!



Nejlepší přečtenou knížkou měsíce srpna je recenzák od Omegy - Běh života: Lid versus O.J. Simpson. Když si autor může vymyslet vlastní svět, svá pravidla a nejrůznější postavy, tak můžeme obdivovat jeho fantazii. Ale když spisovatel píše knihu o skutečném soudním procesu, jeho přínosem je styl psaní. V této knížce musíte jejího autora prostě obdivovat. Úžasné dílo. Zaslouží si být "knížkou měsíce".


Srpnovým zklamáním pro mě byla Spoločníčka a její pokračování Blafuj ako celebrita. Nebyla to nejhorší knížka, kterou jsem od Jany Benkové četla, ale rozhodně se neřadí ani mezi nejlepší. Radši se příště zaměřím na jiné témata její tvorby. Například série o novinářce Simoně je perfektní. Tu vám doporučím s čistým svědomím.

Plány na ZÁŘÍ: Stěhování. To mi zabere většinu času. A když nebudu stěhovat nebo se rozkoukávat v novém bytíku, tak budu pracovat. Škola mi začíná naštěstí až v říjnu, takže mám čas se trošku adaptovat, ale i tak to pro mě bude těžké. Jsem strašně přecitlivělá a špatně snáším změny. Ach jo. Pozitivem ale je, že na nočních budu mít čas na čtení, dostanu se tedy k hromadě recenzáku od Omegy, které jsem si nabrala. Ale ono se prostě NEDALO si o ně nezažádat! Takové lákavé novinky! Nedokázala jsem odolat. Takže to jsou mé plány na září v kostce: recenzáčky a stěhování...


A co vy? Co plánujete na září? Budete mít víc nebo míň času na čtení? Děkuju za komentáře - každý mě moc potěší. A držte mi palečky s tím novým začátkem v novém bytě. Budu to potřebovat.

Strážci galaxie (vol.3)

1. září 2017 v 23:02 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Jako každému fanouškovi Marvel vesmíru, ani mně neunikla nová filmová zpracování Strážců galaxie. Oba filmy jsme si s mamčou rychle oblíbily a zařadily je mezi naše nejoblíbenější. Na druhý díl jsem dokonce šla do kina hned dvakrát za sebou. :D Inspirovalo mě to k tomu, abych koukla i na komiksové zpracování. Prvním "Strážcovským" komiksem, na který jsem narazila, byl 14.díl červené řady NHM. Ten se mi líbil opravdu hodně - seznámil čtenáře s původním složením týmu, i se vznikem Strážců galaxie, jak je známe z televizní obrazovky. Takže když nakladatelství Crew vydalo první svazek třetího "volumka", okamžitě jsem si ho běžela koupit...

Nakladatelství: CREW pro ČR


ANOTACE: V galaxii platí nové pravidlo: Země se nikdo ani nedotkne! Proč se ale ze Země najednou stala nejdůležitější planeta v galaxii? To se právě Strážci galaxie snaží zjistit! Připojte se ke Star-Lordovi, Gamoře, Draxovi, mývalovi Rocketovi, Grootovi a - pozor, překvapení! - neporazitelnému Iron Manovi, kteří vyrážejí na jednu z nejnapínavějších a nejpřevratnějších misí ve vesmíru. Tajemství, která tito galaktičtí Avengers objeví, otřesou čtenáři Marvelu na celé roky. Ale zatímco se Londýn vypořádává s invazí Badoonů, o osudu Strážců galaxie už bylo rozhodnuto miliony kilometrů daleko...

Obsahuje komiksy:
  • Strážci galaxie (vol.3) č.0.1
  • Strážci galaxie (vol.3) č.1-3
  • Strážci galaxie: Avengers budoucnosti (vol.1) č.1

O čem tedy vypráví první svazeček třetí řady Strážců galaxie? Skladba příběhů je velmi podobná druhému filmu. V úvodním sešitu (číslo 0.1) sledujeme seznámení Peterovy maminky s jeho mimozemským otcem. Ve filmu je jím Ego - živoucí planeta, ale v komiksu jde o vládce planety Spartaxx. Peterova maminka u pomáhá opravit jeho vesmírnou loď a večer spolu sedí při ohníčku... romantická atmosféra... no není velkým spoilerem, že z opýkání buřtů vznikne malý Peter Quill, který je svému otci podobný mnohem více, než by chtěl...


Následují 3 sešity z Peterovy současnosti. Našeho hlavního hrdinu navštíví jeho ztracený taťka a přikáže mu, aby se držel od Země dál. Společně s několika vládci jiných planet (například Freyou) pořádají tajné dýchánky, kde řeší nebezpečnost Zemšťanů. Peterovu otci se nelíbí to, s jakou vervou Země odolává všem mimozemským útokům. Jak mohla jakási zaostalá planetka vyhrát nad pirátem Thanosem nebo nad entitou Phoenix? Je čas donutit Zemi, aby se podřídila? Star-Lord s partou se ale nemíní dát zastrašit. Společně s Iron-Manem odrazí mimozemský útok a tím se stanou nepřítelem Spartaxu číslo jedna...

Na závěr si můžeme přečíst pár krátkých příběhů ze sešitu č.1 Avengers budoucnosti (Tomorrow Avengers), kde má každý Strážce svou vlastní kapitolku. Podíváme se na to, co dělají, když nejsou pohromadě. Drax se rve v hospodě, Rocket se rve před hospodou, Groot se rve na poli a Gamora se rve před jakousi těžební kolonií. Na konci každého navštíví Peter Quill a nabídne jim nový úkol... Každý příběh je nakreslený jiným stylem a přestože by to dohromady mohlo vyznít nesourodě, nakonec to docela pěkně ladí.


Co se mi líbilo: Nejlepší byl podle mě první sešit, kde sledujeme seznámení mamky s taťkou. Nejenže je úžasně nakreslený a kolorizovaný, ale je taky obsahově vyvážený. S dialogy to nepřehání, když není třeba. Například panely, kde spolu opravují loď či sedí u ohníčku jsou bez jediné bubliny. Vypadá to dobře pro oko, protože panely nejsou ani příliš velké, ani příliš malé, takže dokáží dokonale vyprávět příběh i bez slov. Stránky, kde si pak postavy povídají, nám absenci rozhovorů vynahrazují, protože jsou vtipné a zajímavé. Čtení tohoto sešitu jsem si dokonale užila. ;) S hlavní linkou příběhu, které se věnují následující 3 sešity je to o maličko slabší, no i tak se jim nedá upřít čtivost. Nejvíc mě tu potěšila dvojstránka věnovaná Grootovi, kde valí očička a pořád opakuje "Jsem Groot", načež je mu Peterem odpovězeno "Ano, jsi Groot." :D



Co se mi nelíbilo: Ty tři sešity hlavního příběhu nám moc děje neprozradí. Ve spojení s úvodním dílem, který nám ukazuje Peterovo zplození + posledního sešitu s krátkými příběhy o jednotlivých Strážcích, kde se koukneme za oponu, abychom viděli, co dělali před Peterovým svoláním... prostě se nám nedostane zrovna velký kus zápletky. Ale pokud Crew dovydá i zbytek řady, tak jim to mileráda odpustím. Jako úvodní díl je to rozhodně dobrý kousek pro fanouška komiksů.

Hodnocení: 90% Přestože je nám odkryto velmi málo opravdového děje, mě to bavilo. Jde spíš o úvodní díl, kde se dozvíme hodně zajímavých informací, které doopravdy znát nepotřebujeme. Nejsou pro děj zrovna podstatné. To ale neubírá na čtivosti. Úvodní příběh o seznámení rodičů je napsaný nejlépe - ten by si zasloužil plných 100%. Je vtipný, nápaditý, lehce pochopitelný a kresba odpovídá kvalitě scénáře. Hlavní linka je zde pouze nastíněná, proto nebudu hodnotit příběh jako takový. Zatím se Strážci pouze mlátí s mimozemšťany a zachraňují jeden druhého. Pomáhá jim v tom Iron-Man, který na mě jako postava působil trochu rušivým dojmem. Na druhou stranu chápu, že šlo o marketingový tah - zařadit do týmu dočasně všemi oblíbeného superhrdinu, aby se nová řada dobře prodávala. ;) Jako celek byl tento svazek sestaven moc dobře, jen jsem ho měla zaa sebou hrozně rychle. Čtení mě ale bavilo a to je nejdůležitější. Rozhodně mě to nalákalo i na další díly.



Plusem je mimo jiné i bonusový materiál, který obsahuje nekonečné množství variant obálek. Pod mnohými jsou navíc podepsána velmi známá jména. Například Gamora od Mila Manary je totálně úžasná. Pochválila ji i má mamča, která běžně komiksům moc pozornosti nevěnuje... ;)



Tak co říkáte na nově vydané Strážce galaxie vy? Už jste si je koupili a přečetli nebo stále váháte? Líbili se vám nebo jste zklamaní z nerozvinutosti děje? Já spokojená byla. Podle mě jde o ideální úvod a těším se na to, až se příběh pořádně rozvine. Navíc ve mě komiks vyvolává pocit, že se musím znovu podívat na film... Protože Groot je super! Já jsem Groot a ty? :D