K: Rande naslepo (Saliya Kahawatte)

20. září 2017 v 19:56 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Rande naslepo (Saliya Kahawatte)

Když jsem si všimla recenzního konkurzu na tuto novinku, zaradovala jsem se a hned se i přihlásila. Nedávno jsem shodou okolností shlédla trailer na film (Rande naslepo, 2017), který mě nalákal na skvělou komedii. Něco podobného jsem čekala i od knížky, která se pyšní filmovou obálkou. Nakonec bylo ale vše jinak. Knihu napsal autor sám o sobě - jde o autobiografii jeho života, která je spíš tragikomická, než veselá, navíc zde chybí i romantická zápletka,... Přesto nemůžu říct, že by byl Saliho příběh nudný. Naopak čtenářům otevírá oči. Díky Saliyovi můžeme (ne)vidět to, co nevidí on. Jaký je život nevidomého, který chce být posuzován jako obyčejný zdravý člověk?

Nakladatelství: Omega pro ČR


ANOTACE: Když bylo německému Sinhálci Saliya Kahawatte 15 let, jeho zrak se během několika měsíců rapidně zhoršil. Doktoři tvrdili, že jednoho dne úplně oslepne. Měl opustit školu a pokračovat v dílně pro nevidomé. Ale jeho snem bylo dál studovat a být nezávislý. Více jak 15 let se mu podařilo svoje postižení úspěšně skrývat a budovat kariéru ve světě vidících. Jeho uši a intuice mu nahradily zrak. Pracoval tvrději než všichni ostatní a s pomocí počítače s hlasovým výstupem četl knihy, mapy i nápojové lístky v barech. Mezi jeho strategie patřilo třeba počítání schodů na schodišti a když byl opravdu v úzkých, trapnou situaci mistrně otočil v žert. Až jednou ho okolnosti donutily přiznat si pravdu...

V anotaci máte dost slušně shrnuto, o čem knížka vypráví, proto děj jen rychle nastíním. Saliya je Asiat žijící v Německu. Jeho maminka je blonďatá Němka, taťka pochází ze Srí Lanky. Po otci podědil výbušnou a tvrdohlavou povahu, po matce cílevědomost. Když tedy v 15 téměř oslepne, odmítá speciální školu pro nevidomé. Místo toho chce dostudovat klasickou školu, odmaturovat, udělat si výuční list v gastronomii a zaměstnat se jako číšník. Otec se ho zřekne a nikdo nevěří v jeho úspěch. Jenže Saliya jim ukáže! Sebevědomý mladík se prosadí i přes všechny překážky - špatný zrak, rakovina, operace kloubů, nedostatek peněz, zadlužení, problémy s drogami a alkoholem... Je ochotný obětovat i zbývající kapku zdraví pro to, aby se stal jedničkou v oboru. Ze studenta číšníkem, z pingla someliérem nebo třeba i vlastníkem podniku? Kde je hranice, kterou už překonat nedokáže? Dá se to vůbec zvládnout?

Musím se vyrovnat se svým osudem, protože jediná alternativní varianta by byla smrt - a to nepřichází v úvahu. Jak tehdy velice výstižně prohlásil můj doktor: život mám jen jeden. Přestože jsem se vrátil k buddhismu, na nějakou reinkarnaci moc nevěřím. Ale i kdyby opravdu existovala, neopravňuje nikoho k tomu, aby zahodil třeba jen jeden ze svých životů. (s.137)

Co se mi nelíbilo: Pan Kahawatte si většinu knížky stěžuje, jak je nerad, když se s ním zachází jako s nevidomým a že je mu nepříjemné, když se ho zvědavci na jeho postižení ptají. Dokonce lidem lže o své slepotě, mlží a předstírá, že vidí jen trošku hůře. A co tedy nakonec udělá? Napíše o svém špatném zraku 223 stran textu. Nedává mi to smysl - pokud se mi nelíbí o něčem mluvit, tak o tom přeci nenapíšu knihu. Nebo alespoň v onom dílku nebudu neustále opakovat, jak strašně nerad o slepotě mluvím. :D To je součást mého mnohem většího problému s autorovými názory. Obdivuji ho pro to, jak si poradil se svým hendikepem, ale i tak je mi jako osobnost nesympatický. Hodně si mě znepřátelil i odstavcem, kde popisuje, jak se nenechá nikým omezovat ohledně večerky. Já být tou holkou, o které píše, tak bych ho hodně rychle poslala někam. Celkově tu chybí jakási úcta k ženám. Salyia víckrát uvádí, že k žádné necítí lásku, přesto s nimi tráví čas a přijímá jejich pomoc. Nedělá mu však problém se kdykoliv, jen tak z rozmaru, rozejít.

Neustále se potkávám s lidmi, kteří se snaží můj rytmus narušit. S takovými lidmi se velice rychle rozloučím...
...A když mám partnerku, která má každý večer přesně o půl jedenácté potřebu vypravovat mi, co se jí ten den přihodilo, tak jí zkrátka dříve nebo později řeknu: "Jdu spát." Musí to akceptovat, jinak máme problém. (s.27)

Co se mi líbilo: Přestože mám k dílku nějaké výtky, nemůžu ho označit za úplnou ztrátu času. Lhala bych, kdybych řekla, že mi přečtení vůbec nic nedalo. Saliya zaslouží obdiv za to, jak si se svým těžkým osudem poradil a jeho příběh je v tomto podání celkem vydařenou motivační literaturou. Některé pasáže byly obzvláště povedené. Vyzdvihla bych hlavně odstavečky o boji s rakovinou - přestože mi místy připadaly až přehnaně sebezpytující, líbilo se mi, jak autor vnímal své okolí a ostatní nemocné. Mojí úplně nejoblíbenější kapitolou je ta, věnovaná Mustafovi - chlapíkovi, co se se Salim dělil o pokoj v nemocnici. Dost jsem se nad jeho postavou rozcítila. Jde přesně o ten typ vypravování, který vás citově rozloží...

Ležel na posteli a těžce oddychoval, vznášela se nad ním aura předznamenávající neštěstí.
"Čau Mustafo, jak se máš?"
"Ach Sali, se mnou to teď není moc dobré. Promiň, dneska si Dostihy a sázky nezahrajeme."
Jeho operacemi a chemoterapií oslabeným tělem se začaly šířit různé nebezpečné záněty. Při další návštěvě už skoro nedokázal mluvit. Ze statečného Mustafy zbyla jen hromádka neštěstí. (s.125)


Hodnocení: 50% Saliya Kahawatte mi nesedl. Ne že by mi nesedl jeho styl psaní, ten byl v pořádku. Píše svižně, čtivě a místy i celkem vtipně. Co bylo tedy problémem? Vadil mi autorův charakter - bohužel na mě Saliya působil arogantně, panovačně, sobecky a občas až pokrytecky. Samozřejmě mu nemůžu upřít i několik dobrých vlastností - odvahu, inteligenci, cílevědomost či ctižádostivost. Jenže jsou podávány stylem: "koukejte jak moc jsem úžasnej". Občas jsem měla pocit, že se autor příliš lituje, potom se zase vychvaluje,... Souhlasím, že měl Saliya komplikované dětství a ráda bych ho politovala, jenže to si on dle svých slov nepřeje.

Obecně k obsahu knihy: rozhodně jsem vděčná za zajímavé informace o životě na Srí Lance, práci dětí, ježdění na slonovi a navštěvování buddhistických chrámů. Já se vždy ráda dozvím něco nového o jiné kultuře. Taky mě prvně zaujaly poznámky o Ajurvédě a meditaci. Jenže to postupně sklouzlo k jakési propagandistické příručce - typické věty stylu "a teď se cítím milionkrát lépe, teď jsem naplněný energií a šťastný". Já věřím, že meditace může člověka uklidnit, ale od této knížky jsem takovou skrytou reklamu nečekala. Hlavním problémem je, že jsem se těšila na lehkou romantickou komedii o slepém číšníkovi, který předstírá, že vidí. Jenže šlo spíše o autobiografii sklouzávající k nekonečnému výčtu partnerek a kamarádů, které Saliya hlavně využíval. I tak by byl jeho příběh dost zajímavý, kdyby mi sedla osobnost autora. Ale nesedla. Je mi to líto, protože samotný děj měl gigantický potenciál, který za mě nebyl plně využit. Jsem přesvědčena, že kdyby život pana Kahawette sepsal jiný umělec, dopadlo by to lépe. Určitě se ale najde spousta čtenářů, které Saliya okouzlí, o tom nepochybuju. Já sama jsem asi až příliš panovačná na to, abych dokázala strávit někoho podobného. :D

Ještě pár slov ke grafické podobě knížky: filmová obálka je moc pěkná a dokáže na první pohled zaujmout. To je ale trošku problém, protože film je tématicky odlišný od psané předlohy a takováto obálka budí dojem romantické komedie, ne autobiografie o smutném životě nevidomého alkoholika. Taky si myslím, že český název se ke knížce příliš nehodí. K filmu ano, jelikož se soustředí na vztah Saliho a Laury. Tato ženská postava se však v knížce ztrácí mezi mnoha jinými jmény (Katy, Tina,..) a rozhodně není ústřední linkou děje. Dle mého by lépe sednul doslovný překlad německého názvu "Moje slepé rande se životem". Za to ale nakladatelství nemůže, protože po stránce kvality odvedli skvělou práci - všitá záložka, vhodný papír a minimum gramatických chyb (já našla pouze jednu, takže tímto velmi chválím korektora). A knížka vypadá skvěle na poličce. Jen škoda, že se hodí spíš mezi romanťárny, než tam, kam doopravdy patří - mezi životopisy a psychologická dramata podle skutečných událostí.

► KNIHA versus FILM:

Možná vás na první pohled zaujala filmová obálka, třeba jste už dokonce viděli novou německou komedii "Rande naslepo" (v originále "Mein Blind Date mit dem Leben", 2017), která vznikla na motivy knížky. Podstatné je to označení "na motivy", protože film se soustředí jen na osekanou část děje (zkoušky z první poloviny + vztah, který se řeší až na stránkách 100-150) a hodně informací si upravuje. Nemůžu změny příliš hanět, protože dodaly příběhu přesně ten šmrnc, co mi v psaném textu chyběl. Hlavní hrdina (v podání Kostji Ullmanna dabovaného Vojtou Kotkem) mi byl na obrazovce mnohem sympatičtější a i vtipné situace byly jaksi komičtější. Já hodnotím filmové zpracování velmi kladně - opravdu se povedlo! Ještě musím poznamenat, že pokud si koupíte knížku po shlédnutí filmu, můžete být zklamaní, že jde o úplně jiný žánr - žádná veselá lovestory se tu nekoná. Naopak jestliže se prvně pustíte do předlohy, komedie bude pěknou třešinkou. :)

Chcete-li zkouknout filmový trailer, stačí kliknout.


Pokud chcete, můžete mrknout také na knižní upoutávku:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách http://www.knihyomega.cz/ nebo https://www.knihydobrovsky.cz/.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Saliyu obdivuju, ale také nesnáším. Knížka mi přišla zajímavá, přesto to nebylo přesně to, co jsem očekávala. Obálka mě na první pohled zaujala, ale neodpovídala ději. Film mě ohromně bavil, jenže se předlohou jen volně inspiroval. Co víc říct: Můj názor je roztříštěný na dvě poloviny a bylo těžké to nějak shrnout... Nakonec bude stejně na vás, jaký budete mít na příběh názor. Jsem si jistá, že se najde hodně čtenářů, kteří dají i pěkně vysoké hodnocení. A já se s nimi hádat nebudu, protože chápu, co se jim může na knížce líbit. Jen u mě prostě sebestředný Saliya tolik neuspěl... A co u vás? :)

 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 David David | 12. října 2017 v 10:47 | Reagovat

Dobře napsané. Taky mě Salyia děsně iritoval tím svým sexismem a sebeuctíváním... Ale přijde mi to zajímavé, on se pořád děsně distancuje od těch srílanských stereotypů a sám je vlastně naplňuje, i když si to asi neuvědomuje.

2 Deni (majitelka blogu) Deni (majitelka blogu) | 13. října 2017 v 19:54 | Reagovat

[1]: Rozhodně souhlasím. Salyia je dost komplikovaný charakter, ale zase mě sonda do jeho duše o to víc překvapila. Sice mi jeho názory nesedly, ale nemůžu říct, že by byla knížka nezáživná... ;) JSem ráda, že jsem si ji přečetla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama