Listopad 2017

K: Rolling Stones (Terry O'Neill, Gered Mankowitz)

30. listopadu 2017 v 2:53 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Rolling Stones (Terry O'Neill, Gered Mankowitz)

Minulý měsíc jsem v recenzi ozpěvovala dokonale zpracovanou knížku pro fanoušky rockové skupiny Bon Jovi (recenze ZDE), která mě nadchla. Ani tento měsíc se hudebnímu žánru nevyhneme, protože jsem tu zase s další legendou. Tentokrát jde o Rolling Stones - miláčky našich rodičů. Přestože nejde o kapelu našich vrstevníků, nenajde se snad nikdo, kdo by "Stouny" neznal. I já je znám, přestože jsem jejich písničky nikdy neposlouchala. O knížku jsem si požádala kvůli tomu, že si chci rozšiřovat znalosti o různých umělcích. Hudba zaslouží stejně pozornosti jako i malování, v obou případech jde o formu umění. A já, jakožto umělecká duše, ráda obdivuju výsledky tvorby člověka. Měl by se však po knížce poohlédnout i běžný čtenář? Co může tato publikace poskytnout člověku, který není fanouškem Rolling Stones?

Nakladatelství: Omega pro ČR


ANOTACE: V červenci 1962 odehrála skupina mladých mužů koncert v The Marquee Club na Oxford Street v Londýně. Říkali si "Rollin' Stones" a vůbec netušili, že brzy budou psát hudební historii. Tato fotografická publikace zachycuje zrod a mladého ducha skupiny Rolling Stones. V letech 1963-1965 dva mladí fotografové právě startovali své kariéry. Pětadvacetiletý Terry O'Neill měl již několikaleté zkušenosti s fotografováním muzikantů a věděl, že tato skupina má stejné kouzlo jako jiný britský fenomén té doby - The Beatles. Gered Mankowitz se přidal na prvním turné skupiny. Jeho první snímky z dnes již legendární Mason´s Yard Session byly tak skvělé, že byl požádán, aby se připojil i k turné do Ameriky. Geredovi bylo jen 19 let, když v roce 1965 fotil členy této kapely. Tito dva legendární fotografové na svých snímcích zachytili začátky kapely, která se nesmazatelně zapsala do historie hudby.

Na úvod ještě jedno ohlédnutí za encyklopedií o Bon Jovi. Co má s Rolling Stones společného? Obě knížky mají stejný rozměr, takže jim to spolu sluší v poličce. Krásně se vyjímají například u hi-fi věže či v poličce pod televizí, kde je mám i já. Jde o velkoformátové knihy s křídovým papírem a všitou záložkou. Obě v černé barvě s červeným písmem. Prostě dokonalá kombinace. Vzhledově oba tituly zaslouží pochvalu. Jeden rozdíl však mezi nimi najdeme. Zatímco Bon Jovi byla encyklopedie, Rolling Stones je fotokniha. Moc textu tedy nečekejte. Připravte se spíš na úchvatnou práci dvou fotografů, která potěší vaše oko, k tomu navíc dostanete pár vtipných popisků a citací. Připraveni? :)


Kniha je rozdělena do dvou částí, kde je každá z nich zaměřená na práci jednoho ze dvou fotografů. První polovina patří Terrymu O'Neillovi, který je jeden z nejslavnějších fotografů na světě. Možná nepoznáváte jeho jméno, ale dozajista znáte jeho práci. Fotil totiž legendy jako je Frank Sinatra, Amy Winehouse, Audrey Hepburn nebo Brigitte Bardot. Nezaměřoval se však jen na umělecký obor, před jeho objektiv se postavil i bojovník za lidská práva Nelson Mandela a bývalý britský ministr Winston Churchill. Taky fotil všechny představitele agenta 007, od Seana Conneryho po Daniela Craiga. A pak samozřejmě i Beatles a Rolling Stones.

Terryho polovina knihy sleduje začátky kapely od roku 1963 po rok 1965. V tu chvíli nešlo o megaznámé hvězdy s vyprodanými koncerty. Přesto měli něco do sebe a Terry zachytil jejich první krůčky, které nakonec vedly až k prvním příčkám hitparád. Na fotkách vidíme pětici mladých kluků, kteří se teprve hledají - nejdříve hrají v slušňáckých oblecích, později si každý nachází svůj rebelský módní styl. Imidž "zlobivých kluků" jim už pak nikdo nesebere. Když si však přečteme první slova těchto drsňáků, kde se radují z nových botek do špičky, které si koupili za první honorář nebo jak byli na sebe hrdí, když o nich vyšel první pochvalný článek v novinách... musí vám připadat prostě roztomilí. :)


Fotografie jsou doplněny citacemi zpěváků i komentáři samotného Terryho. Zde musím říct, že popisky byly zvoleny opravdu výborně. Jsou krátké, vtipné a zajímavé. Hodněkrát jsem se pořádně zasmála a ještě víc mě to utvrdilo v mém pocitu, že listuju soukromým fotoalbem mých známých. Tohle dílko to ze sebe opravdu vyzařuje. A to se mi na něm nejvíc líbilo.

(Terryho komentář k fotce: "Když jsem fotky Rolling Stones poslal svému redaktorovi do novin, rozzuřil se.
,Jsou oškliví - sežeň mi nějakou pohlednou kapelu, jako jsou Beatles.")


(Copak to v tom jídle asi Bill našel? :D)

Druhou polovinu knihy pak tvoří fotografie Gereda Mankowitze. Když navázal spolupráci s Rolling Stones, bylo mu teprve 18 let a s fotografováním sotva začal. Jeho fotky však měly jiskru, čehož si všiml i agent kapely a neváhal mladičkého Gereda přizvat do týmu. Byl to pro něj skvělý nástup mezi profesionální fotografy celebrit, v budoucnu pak pracoval s osobnostmi jako například Kate Bush, Jimi Hendrixem či britskou glam rockovou kapelou Slade.


Na Geredových snímcích je patrná snaha o to, přinést kapele co nejlepší materiál. Mnoho jeho fotek se díky tomu objevilo na přebalech alb či na plakátech. Vyznačují se originalitou, kdy si fotograf různě hraje se světlem, stíny, barvami, tvary či pohledy z všemožných úhlů. Navíc si potrpí na zajímavé prostředí. Kluky fotil v letadle cestou na koncert, na letišti či na staveništi.


Práce Terryho O'Neilla a Gereda Mankowitze je jedinečná, jejich fotky vyzařují zvláštní kouzlo. Proč tomu tak je? Protože jde o momentky. Většina ze záběrů zachycuje členy kapely jak jí oběd, pijou kafíčko, kouří cigaretu, povídají si, češou se, holí se, vesele mávají do objektivu,... :) Prostě vidíme zpěváky, kteří hrají neobyčejnou muziku, pořád jsou to ale obyčejní kluci jako mnozí z nás. Podstatná je také doba, ve které fotky vznikly. Kdyby podobné snímky vyfotil fotograf v dnešní době, označili bychom je za vlezlou práci paparazziho. Tehdy to ale fungovalo jinak a fotografové jako Terry a Gered si ctili soukromí celebrit. Snímky, které v knize najdeme vypadají roztomile a osobně, ne však vulgárně. Škoda, že tomu tak není i dnes a většina současných fotografů se spíš snaží lidi šokovat, než vytvořit něco nadčasově krásného.

Co se mi nelíbilo: Vlastně mám jen jednu drobnou výtku. Na dvojstranách, kde bylo více fotografií, jakoby ze stejného filmu, se mi nelíbilo rozvržení. Když se dá do jedné řady 5 fotek, jedna musí být nutně uprostřed a ta pak bude ve středu rozpůlena kvůli sešití. Bylo by vhodnější, kdyby byly vedle sebe pouze 4 snímky. Mnohem lépe by to vypadalo.


Hodnocení: 80% Tahle kniha není pro každého. Je pro umělecké duše, které chtějí mít v knihovničce něco výjimečného. Je pro profesionální i amatérské fotografy, kteří se chtějí pokochat prací mistra. A je pro fanoušky Rolling Stones, samozřejmě. Díky tomuto dílku si budete připadat, jako by členové kapely byli vaši staří známí a vy si u nich v obýváku prohlíželi jejich fotoalbum. Vidíte obyčejné kluky, kteří snídají, pijou kafe a upravují si vlasy jako my - obyčejní smrtelníci. Jde o úchvatné umělecké dílo, jehož krása je v jednoduchosti. Knížku přečtete rychle (já ji měla dočtenou zhruba za 2 nebo 3 hodiny), ale tady nejde o texty, i když i ty jsou skvěle vybrané. Komentáře jsou totiž jen doplňkem úžasných fotografií a těm třeba věnovat čas a pozornost. Tohle není dílko pro všechny - tohle je pro umělce, fotografy, fanoušky a nadšené čumily. Pokud jste obyčejní, tak se vám líbit nebude. Ale pokud ve vás dřímá malý zvědavec, prahnoucí po něčem esteticky dokonalém, tak tuhle knihu nemůžete nemít...

Pokud chcete, můžete si prolistovat ukázku
nebo mrknout na lákavý video trailer:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za recenzní výtisk mockrát děkuji nakladatelství Omega.


Podobné tituly: Bon Jovi (Bryan Reesman),


Na závěr vás čeká ještě jedna fotka stažená z internetu, kterou v knížce nenajdete. Dávám ji sem kvůli kontrastu. Vždy mě dojímaly životní příběhy lidí, které začínaly v dětství a končily stářím. Proto mě tolik zaujal "Vzestup raketových dívek". A stejně tak i při Rolling Stones je šílené vidět členy kapely jako natěšené klučíky a pak je vidět jako staré děduly...

Súvisiaci obrázok

Je šílené, jak život čaruje s lidským zevnějškem, nemyslíte?

Shrnutí ŘÍJEN (10/2017)

26. listopadu 2017 v 22:32 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí ŘÍJEN (10/2017)

Ještě nikdy jsem nenapsala tak hrozně opožděné měsíční shrnutí jako právě tento měsíc. Důvodem je můj rozdvojený život, kdy bydlím, studuju a pracuju v Trnavě, zároveň však často jezdím domů na Moravu. Aktuálně mám tedy polovinu knihovničky přestěhovanou do nového bytíku na Slovensku a polovinu ještě v Čechách u mamky. Na mamčinu adresu si navíc nechávám posílat české recenzáčky i objednávky z internetových obchodů a bazárků. Než se mi tedy podařilo všechny nové úlovky přemístit na jedno místo, abych je mohla společně nafotit, trošku mi to trvalo. Navíc se nové přírůstky pohybují v dvojciferném čísle a takovou obří hromádku knížek se pak hodně zle přepravuje vlakem... :D :D :D

Koupené knihy: (14)

1) Deníček moderního páru (Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková)
2) Proč je v umění tolik nahých lidí (Susie Hodge)
3) Útok na pekárnu (Haruki Murakami)
4) Jasno lepo podstín zhyna (Sara Baume)
5) Štědrovečerní koťátko (James Herriot)
6) Na dvore z tŕňov a ruží (Sarah J. Maas)
7) Třpytný dvůr (Richelle Mead)
8) VA1: Vampire Academy - A Graphic Novel (Richelle Mead, Emma Vieceli)
9) Mrazivý polibek (Richelle Mead)
10) Pět (Ursula Poznanski)
11) Diabolské kosti (Kathy Reichs)
12) UKK #105: Horory
13) NHM #28: Iron Fist
14) NHM #31: Beast

Říjnové knihomolské nákupy pro mě začaly jedním velkým balíkem. Na Databázi knih jsem totiž narazila na uživatelku, která prodávala ohromné množství knížek za skvělé ceny. Navíc některé byly nedávno vydané tituly, které jsem měla na svém Wishlistu... Prostě jsem neodolala a objednala hned 10 knížek. V tomto shrnutí si ale ukážeme jen pět, protože ta druhá polovina byla pro mamku (Robin Cook, Paul Doherty...) Co jsem si tedy vybrala pro sebe?


Deníček moderního páru jsem si chtěla přečíst hlavně proto, že jsem na tuto knížku slyšela od známých jen samou chválu. Už mám doma druhé dílko od stejného autora a teď se nemůžu rozhodnout, co začnu číst jako první. Deníček moderního fotra nebo Deníček moderního páru? Hmm... Těžké rozhodnutí. :/


O tenounké naučné publikaci Proč je v umění tolik nahých lidí jsem se dozvěděla na youtube kanálu Dory Noon a hned jsem věděla, že to bude knížka přímo pro mě. Za zvědavými dětskými otázkami se skrývá mnohem více filozofie, než by se na první pohled mohlo zdát. Zpracování mi připadá originální a jsem ráda, že mám tuhle krasavici v knihovničce. Určitě si ji nepřečtu jen jednou, ale otevřu ji ještě mnohokrát.


S Útokem na pekárnu je to jednoduché - jsem doslova unešená edicí ilustrovaných novel Haruki Murakamiho. Připadají mi kouzelné, obdivuju jak samotné příběhy, tak i magické obrázky Kat Menchik, které text dokonale doplňují. Vím, že spoustě lidí povídky nesedly, mají radši rozsáhlejší Murakamiho dílka, mě se ale tento styl moc líbí a jsem pevně rozhodnutá koupit si každý další svazek do sbírky. Už mám Spánek a Podivnou knihovnu, teď mi přibyl Útok na pekárnu a už mi chybí jen novinka Bithday Girl. Jsem si jistá, že ji uvidíte v některém s dalších shrnutí. ;)


Jasno lepo podstín zhyna mě zlákalo hlavně nízkou cenou a taky jde o moji první četbu z řad výherců Magnesie litery, takže jsem na ni opravdu hodně zvědavá. Bohužel vám ji teď neukážu na fotce, protože jsem jí zapomněla doma v Havířově. Ukážu vám aspoň pár kouzelných obrázků, které si mě získaly okamžitě po prolistování dalšího přírůstku... K ilustrované dětské knížce Štědrovečerní koťátko snad netřeba říct víc, než to, že je to knížka o kočce a ty já sbírám. :D



Následují 4 fantasy od dvou slavných autorek. Od Sarah J. Maas už mám doma první díl Skleněného trůnu, ale ještě jsem ho ani neotevřela a už načínám další její sérii. Neodolala jsem a koupila si v Tescu slovenskou verzi Dvoru trnů a růží. Zbylé tři knížky jsou z pera jediné spisovatelky - Richelle Mead je moje oblíbená autorka a postupně kompletuju všechny knížky od ní.


Tentokrát jsem si pořídila novější dílko Třpytný dvůr, což má být něco podobného Selekci, grafickou novelu Vampire Academy v angličtině (což je první ze tří vydaných dílů a poslední, který mi ještě scházel) a nakonec největší překvapení - na stránkách Antikvariátu11 mamka objevila Mrazivý polibek za dvacet korun! Konečně mám českou sérii Vampýrské akademie kompletní! Ještě mám ale pořád co sbírat... Chci mít komplet slovenské verze VA, pak všechny anglické paperbacky Sukuby, česká pokrevní pouta a pokud mi zbydou nějaké drobné, tak pokukuju i po německé Sukubě... No jo. Hrabe mi. :D


Tento měsíc jsem si ale překvapivě koupila i dva detektivní thrillery, které si běžně moc často neobjednávám. Když se ale trochu zamyslím, tak v posledních týdnech věnuju tomuto žánru mnohem více času, než dříve. Asi jsem po všech těch smyšlených světech dostala chuť na trochu kruté reality. :D A taky se blíží zima, venku mrzne, obloha je zatažená, celkově je dost pochmurné počasí,... k tomu asi nějaká ta mrazivá atmosféra kvalitního thrilleru patří. Jestli je Pět kvalitní, to nevím, ale mamča už má přečteno a knížka se jí líbila. Diabolské kosti jsem si koupila v slabé chvilce při čekání na vlak jen proto, že mě zaujala obálka a nálepka, že jde o knižní předlohy seriálu "Kosti" (česky "Sběratelé kostí"). Mé nadšení lehce vyprchalo, když jsem doma zjistila, že jde o 11. díl nekonečné série... I tak ale plánuju dát doktorce Brennenové šanci, seriál je přece tak super! :)


A posledními třemi koupenými knížkami jsou již tradiční Marvelovky. Horory jsem koupila na Slovensku, kde jsou ve vydávání UKK lehce pozadu, takže jsem si mohla doplnit sbírku o jeden kousek, který jsem původně prošvihla. O doplnění sbírky Nejmocnějších hrdinů se postarala mamka, kterou jsem poslala na misi do Tesca. Bohužel tam neměli Bladea, kterého jsem chtěla nejvíc, i tak jsem moc vděčná za Iron Fista (kterého vůbec neznám, ale vypadá zajímavě) a novinku Beasta (jednoho z mála X-Menů, kteří v NHM vyšli). Bladea se pokusím odchytnout na Slovensku... ;)

Recenzní výtisky: (8)

1) Rolling Stones (Terry O'Neill, Gered Mankowitz)
2) Shannarovy elfeíny (Terry Brooks)
3) Historie včel (Maja Lunde)
4) Strom lží (Frances Hardinge)
5) Poslední dívka (Riley Sager)
6) Nejhorší noční můra (Brenda Novak)
7) Mars a Venuše: Vztahy v dnešním globálním světě (John Gray)
8) Oprawme se (Stanislav Skřička)


Na konci minulého měsíce jsem dostala od nakladatelství Omega k recenzi nádhernou publikaci o kapele Bon Jovi, kterou jsem už přečetla a opravdu mě nadchla. Proto jsem ani tento měsíc neodolala jedné lákavé knížce zaměřené na hudební skupinu, a to Rolling Stones. Musím se přiznat, že na rozdíl od písniček Bon Joviho, které si sem tam poslechnu, tak od "Stounů" nemám v mp3 vůbec nic. Přesto si myslím, že hudba je jednou z mnoha krásných stránek umění, kterou by člověk neměl obcházet a tyto kapely, které pobláznily milionové davy lidí si zaslouží, abychom jim věnovali trošku svého volného času. Ať už nám jejich hudba sedí nebo ne. A po zběžném prolistování musím dodat, že kniha není určena jen milovníkům hudby, ale také uměleckým duším, které se rády pokochají pohledem na mistrnou práci talentovaného fotografa...


To, že Omega v poslední době vydává samé pecky, jsem říkala už několikrát. Ale ještě nikdy jsem si nezažádala o 7 recenzáků najednou! Ale jak jsem mohla odolat? To se prostě nedalo! :D Vážně se snažím všechny recenzáčky poctivě přečíst a napsat na ně recenzi, takže přestože v tomto (říjnovém) měsíčním shrnutí najdete v přečtených jen několik z nich, v listopadu své resty doháním. ;) Shannarovy elfeíny jsou však jednou z těch, které ještě přečtené nemám. Zaujaly mě kvůli seriálu - co si budeme nalhávat, ten tuto legendární sérii zrecykloval a vhodně představil nové generaci fanoušků fantasy literatury. Já ale jaksi nepostřehla, že jde o druhý díl série. Nevadí, i tak si ho ráda přečtu. Ještě víc se ale těším na Historii včel, kde mě zaujala hlavní myšlenka - že vymřou všechny včeličky a my sledujeme, jak tato "drobnost" zasáhne celý svět. Jo, to se mi bude určitě líbit. Doufám, že nebudu zklamaná, protože od této knížky očekávám vážně hodně.


Tyto tři mrazivé příběhy už přečtené mám. Každý je děsivý jiným způsobem... Strom lží má lehce hororový nádech a vypráví o kouzelné rostlině, která nesnáší světlo a plodí podezřelé ovoce, schopné odhalit pravdu. Hlavní hrdinka se snaží vyřešit záhadnou smrt jejího otce a strom lží se zdá jako jediný možný klíč. Poslední dívka je mnohem reálnější příběh - hlavní hrdinka jako jediná přežila krvavý masakr na chatě Pine Cottage. Přestože se po letech zdá se vším vyrovnaná, stačí několik nečekaných zvratů, aby její život nabral nový, mnohem šílenější směr. Nejhorší noční můra je thriller, který taky těží z oblíbeného tématu a my se tak dostáváme do blízkosti nebezpečných psychopatů a to ne jen tak nějakých. Hlavní hrdinka pracuje jako doktorka v zařízení, kde studují ty nejnebezpečnější psychopaty na světě. Asi nikoho nepřekvapí, že se v městečku brzy objeví jedna zohavená mrtvola...


A nakonec ještě dvě odborné publikace. První mi poslala opět Omega a jde o součást mnohasvazkového díla "Mars a Venuše". Já žádnou jinou vztahovou studii od Johna Graye nečetla, takže to pro mě bude něčím novým. Ráda se dozvím něco víc o vztazích z vědeckého pohledu. Jen doufám, že mě to příliš nedemotivuje a nezlomím nad všemi chlapy hůl. :D


Druhou knihu mi nabídl k zrecenzování internetový knižní portál Megaknihy. Jejich nabídka mě velmi mile překvapila a ještě jednou mockrát děkuji. Díky tomu jsem se dostala k tématu, které já běžně sama nevyhledávám, spíš se mu všemožně vyhýbám... Zdravá výživa a motivační literatura není můj šálek kávy. Přesto musím přiznat, že mě Oprawme se opravdu hodně překvapilo a nakonec si vysloužilo hodnocení, které mu nejedna fantasy beletrie může závidět. ;)

Dáreček: (5)

1) WITCH 5: Kniha živlů (1.část)
2) WITCH 5: Kniha živlů (2.část)
3) Jiná rasa (Jenny Nowak)
4) Dračí krev (Jenny Nowak)
5) Euthyfrón, Obrana Sókrata, Kritón (Platón)


Witch je moje srdcovka z dětství. Možná si taky pamatujete sešitové komiksy o pětici mladých čarodějek s mocí ovládat přírodní živly. Já je v dětství šíleně žrala a zůstalo mi to až dodnes. Poctivě jsem sbírala každé číslo od poloviny první série až po poslední díl série páté. Potom jsem bohužel sbírat přestala, což mě teď šíleně štve a snažím se zkompletovat všechny chybějící sešity, i když mě to stojí hodně peněz a hodně času stráveného průzkumem internetu. Jednou za čas si pak donesu jednu z kompletních sérií do knihvazectví a nechám si komiksy svázat (bez obalů, bez bonusů, jen čisté komiksy). No a v říjnu jsem si tam zanesla moji nejoblíbenější pátou řadu. Za práci jsem ale nic nezaplatila, protože mi hotové knihy vyzvedla mamka - takže to byl vlastně tak trochu dárek... :D Ale nejsou parádní?




Mezi dárky jsem zařadila i dvě dílka české fantasy spisovatelky Jenny Nowak. Tohle ale není taková ta typická upířina jako Stmívání nebo Upírske denníky. Jennyni upíři totiž nejsou žádní měkkýši, ale agresivní sadistická monstra, které berou lidi jen jako kus žvance. Dračí krev je první díl série o Vladu Draculovi. Mamka má většinu dílů této řady doma, ale každý v jiném formátu, vyšlo totiž hned několik vydání, každé v úplně jiném rozměru, stylu a barvě. Já jsem trošku pedant na detaily a nesnáším, když to na poličce vypadá jak v cirkuse, takže prudím mamču, aby znovu koupila některé díly, které už doma má, jen v jiné verzi. Aby to ladilo, chápete mě, že? :D No jenže nám z antikvariátu přišlo úplně stejné vydání, jako už mamka má. :-I Tak jsem ho zabavila já.


Jiná rasa je první díl duologie Vampýři z Čelákovic, která je inspirovaná skutečným nálezem podivných kosterních pozůstatků v Čechách. Já si knížku přečetla někdy na začátku minulého roku, kvůli mamčinu neustálému naléhaní a ozpěvování originality příběhu. Po přečtení jsem mamce musela dát pravdu - obzvlášť autorčin doslov mi vyrazil dech. Když jsem se v září stěhovala, Jiná rasa byla jednou z knížek, které jsem chtěla se sebou. Objednali jsme tedy v antikvariátu ještě jedno vydání. Jenže tady nastal úplný opak toho, co u Dračí krve. Chtěla jsem totiž úplně stejné vydání jako má mamka, jenže mi přicestoval starší výtisk s bílým přebalem, který mi neladí se zbytkem mé "upíří poličky" v knihovničce. Tak mi mamka dala svoji a tu bílou příšeru si nechala. No nemám nejúžasnější maminku? :)



Tady jen jedna poznámka: po prolistování bílé verze z antikvariátu jsme našly na stránkách několik tužkou napsaných poznámek bývalého vlastníka. My s mamkou čmárání do knih neuznáváme (až na pár vyjímek v podobě starých učebnic), takže vpisky čeká rychlá smrt vygumováním. Jednu stránku jsem si ale musela zvěčnit na fotce, protože jsme se na ní s mamkou šíleně nasmály. V textu se hlavní hrdinka právě rozčiluje, že si jí její upírský věznitel vůbec nevšímá, nesnaží se o žádný fyzický kontakt, spíš ji ignoruje. Neznámý čitatel tento odstavec okomentoval slovy:
"Posraté prasa nikto po hlave netľapká. Rezeň je už fajn..." Smějící seSmějící seSmějící se


Poslední dáreček taky pochází původně z antikvariátu. Studuju filozofii a v Textovém semináři z antické filozofie tento semestr společně čteme Obranu Sókrata od Platóna. Učitel nám poslal pdfko, jenže já mám radši klasickou podobu knížky a to jsem psala i mamce. No a moje nejúžasnější maminka mi Platónův spis sehnala. Tak mám teď dvě verze, kdy si do vytisknutého pdfka podtrhávám a vpisuju poznámky na hodině, abych si neničila tu pěknou knížečku. ;)

Jinak získané: (1)

1) Dobrodružství z lesní stráně (Jaroslav Cingroš)


Tenhle přírůstek bych teoreticky mohla taky zařadit mezi dárky, protože jeho získání je pro mě úplný zázrak. Když jsem byla malá, půjčovala jsem si v knihovně knížku s příběhy o lesních zvířátkách. Byly to dost smutné povídky, které často končily smrtí některého chlupáče - například kapitoly o sourozencích Plšíkovi a Plšce nebo o hranostaji, kterého pronásleduje myslivec. Vím, že je to na dětskou knížku trošku morbidní, ale já ji milovala. Hodně jsem si u ní pobrečela, ale i tak mi navždy uvízla v srdíčku. Jenže tady nastal problém - pamatovala jsem si obálku i obsah, nemohla jsem si však za nic na světě vzpomenout na název nebo autora. Když jsem se snažila knížku najít na Googlu, našlo mi to jen Auto z pralesa od Daisy Mrázkové. Když jsem se ptala ve všemožných diskuzích, všichni mi psali: "Není to Auto z pralesa?" Až minulý měsíc ve fb skupině "Co čteme" mi jedna paní poslala fotku knížky Dobrodružství z lesní stráně a já se zaradovala. To je přece ona! Paní Karolína mi navíc nabídla, že mi knížku zdarma pošle. Jejímu synkovi se smutné příběhy nelíbí a prý bude radši, když budu mít knížku já. Dojalo mě to. Je úžasné, že mezi námi (knihomoly) jsou takoví úžasní nesobečtí lidé, co myslí na druhé. :) Děkuju.

Přečteno v říjnu: (4)

1) Lidé, kteří mě znali (Kim Hooper) .....328 stran
2) Bon Jovi (Bryan Reesman) .....208 stran
3) Illuminae (Amie Kaufman, Jay Kristoff) .....603 stran
4) Nejhorší noční můra (Brenda Novak) .....366 stran
Celkem: 4 knížky / 1505 stran


Říjen byl docela naprd, co se týče čtení. Neměla jsem ani čas, ani chuť. Ještě pořád jsem neměla byt v takovém stavu, abych mohla říct, že je hotový nebo si nedejbože pozvat návštěvu. Vypadalo to tam jako na staveništi. Takže většinu volného času mezi prací a školou jsem buďto prokutila s přítelem nebo prospala. Ono to zní divně, ale jak toho teď bylo na mně tolik nového, poprvé jsem okusila skutečný život ve vlastním, tak jsem byla v jednom kuse unavená, vyplivnutý a podrážděná. Takže když jsem přišla z noční, dokázala jsem prospat i celý zbytek dne. Naštěstí se to pomalu lepší a i bytík už je v mnohem obyvatelnějším stavu.

Teď ale k přečteným knížkám... Něco málo jsem přečetla, i když není příliš čím se chlubit. Ze čtyř knížek je jedna odborná publikace se spoustou fotek, jedna kniha se spoustou grafických příloh jako jsou mapy či schémata a dvě velmi čtivě napsané beletrie, které bych jindy nadšeně přeletěla za dva dny. Začněme tedy s nimi...


Lidé, kteří mě znali je psychologické drama, které je psáno opravdu realisticky a jednoduše. Hlavní myšlenka však jednoduchá není - právě naopak. Sledujeme hrdinku, která se topí ve svých životních neúspěších a neví, jak se osvobodit. Využije k tomu 11.září, protože jak jinak utéct svým problémům, než si zahrát na mrtvou? Hodně dobře propracovaná knížka, co se týče psychologie. Hlavní postava je uvěřitelná, a přestože s ní nemusíme souhlasit, tak její příběh doslova hltáme. Recenzi najdete ZDE. Stejně čtivý byl i thriller Nejhorší noční můra, jehož největším lákadlem je dozajista prostředí ústavu pro nejnebezpečnější psychopaty. Díky tomu, že autorka Brenda Novak umístila svůj román na Aljašku, z příběhu dýchá pořádně mrazivá a temná atmosféra. Doporučuji! Nadšená recenze ZDE.


Co se týče recenzáčků, tak jsem měla tento měsíc šťastnou ruku při vybírání, protože mě nadchla i encyklopedie zaměřená na kapelu Bon Jovi, což jsem nečekala. Jde o kapelu, jejichž písničky si občas poslechnu, ale neoznačila bych se za nejvěrnějšího fanouška. Přesto mě tato publikace nadchla! Úžasné grafické zpracování, parádní fotografie a zajímavé informace - rozhodně klenot knihovničky pro každého, nejen pro milovníky hudby. ;) Recenze TADY.


Tady už vám můžu prozradit, že jsem tento měsíc všem čtyřem přečteným dala plných pět hvězdiček. Líbila se mi totiž i nerecenzní četba - Illuminae, kterou jsem si vzala na cestu vlakem. Jela jsem na víkend za mamkou a za ty dva dny jsem měla dočteno. Vím, že nejsem jediná, kdo tuhle scifárnu přeletěl tak rychle. Je to jednak díky jejímu zvláštnímu formátu a pak samozřejmě kvůli čtivému napínavému ději. Pokud jste slyšeli nějakou chválu na tento titul, tak věřte, že si ji plně zaslouží. ;) Recenze ZDE.


ŘÍJEN ve zkratce: nejlepší koupená kniha je tento měsíc asi knížka Proč je v umění tolik nahých lidí, která je zároveň i mým největším překvapením. Nečekala jsem, že mě až tolik zaujme. Rozhodně to není knížka jen pro děti, užije si ji každý, kdo se i v dospělejších letech nebojí pokládat zvídavé otázky.

Říjnové zklamání nevyberu, protože jsem zklamaná nebyla. Vybrat nejlepší přečtenou knížku měsíce je však mnohem těžší, protože byly skvělé všechny. Váhám hlavně mezi dvěma: Lidé, kteří mě poznali a Nejhorší noční můra. Nakonec ale vybírám Lidé, kteří mě poznali. Proč? Protože bych nikdy neřekla, že dám tomuto žánru 100% - vždy jsem těmi smyšlenými rádoby tragickými životními příběhy trošku pohrdala. Tato kniha mě však přesvědčila, že i mezi nimi se může objevit kvalitní psychologický příběh, nad kterým se dá zamyslet.

Nejlepší knižní postavou pro mě byla Kady z Illuminae - to je konečně holka podle mého gusta! Správně držkatá, odvážná, chytrá a správně emotivní. Není přehnaně dokonalá, ale není ani naivně přiblblá. Kéž by bylo víc takových hrdinek... Za nejhorší hrdinku bych pak asi zvolila doktorku Evelyn Talbotovou z Nejhorší noční můry. Přestože do příběhu skvěle zapadla, nijak nevybočuje ze stereotypu přehnaně sebevědomých naivek, které si klidně postaví útulek pro psychopaty a potom se diví, když se objeví první mrtvola. :D Klasika.

Plány na LISTOPAD: Tady se příliš rozepisovat nebudu, protože už je skoro konec listopadu a já bych akorát předstírala, že nevím, co mám přečtené. Místo toho vám prozradím, na které recenze se v blízké době chystám. Strom lží, Poslední dívka a Oprawme se už mám přečtené i zrecenzované. Chystám se na Zimní lidi a sérii Havraní kruhy. Uvidíme, jestli stihnu přečíst celou najednou nebo jednotlivé díly proložím jinými knížkami... :)

Snad se vám mé říjnové utrácení líbilo. Doufám, že už se příští měsíce nebudu muset vymlouvat na zařizování bydlení a moje přečtené knížky budou mít o něco vyšší číslo. Taky bych byla ráda, kdybych zvládla napsat listopadové shrnutí o něco dřív, než na konci měsíce. Je to ostuda! :D Tak mi držte palečky a určitě mi napište, které z mých nových úlovků taky plánujete koupit a které mi doporučujete přednostně otevřít. Děkuju za každý komentář. ;)

K: Poslední dívka (Riley Sager)

16. listopadu 2017 v 22:10 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Poslední dívka (Riley Sager)

Když mě nakladatelství Omega oslovilo, zda bych neměla zájem zrecenzovat žhavou novinku ještě před jejím oficiálním vydáním, s obrovskou radostí jsem souhlasila. Možná už mě trošku znáte a pak tedy víte, že thrillery o vyšinutých psychopatech a morbidních vraždách jsou můj šálek kávy. Když jsem navíc uviděla, že "Final Girls" bojuje v semifinále Goodreads Choice Awards v kategorii hororů, nemohla jsem se na knížku těšit víc. Jenže tady nastává malý problém - po dočtení nejenže můžu s jistotou tvrdit, že tato knížka mezi horory nepatří, dokonce bych ji nezařadila ani mezi thrillery. Nejvhodnějším označením by asi bylo psychologické drama. Možná je to tím, že čtu moc krvavých krimi a potom jsem vůči upovídanějším dílkům lehce skeptická...

Nakladatelství: Omega pro ČR
(první obálka je česká, poslední je anglická)
  • Úspěchy: román již přeložen do 23 jazyků
  • nominace v kategorii Best Horror (Goodreads Choice Awards 2017)
  • 2. místo v kategorii Best Horror (Goodreads Choice Awards 2017)
  • vítěz Litsy Award v kategorii Horror (2017)
ANOTACE: Před deseti lety jela studentka Quincy Carpenter na dovolenou s pěti přáteli a vrátila se sama, jediná přežila hororový masakr. Stala se členem "klubu" FINAL GIRLS, který vymysleli novináři, a do takové skupiny lidí nechce nikdo patřit. Patří do něj třeba Lisa, která ztratila devět spolužaček z vysokoškolského klubu po útoku teroristy, který zabíjel nožem; nebo Sam, která přežila útok maskovaného muže během noční směny v Nightlight Inn; a nyní i Quincy, která zakrvácená prchala lesem před násilníkem, který přepadl partu studentů v lesní chatě. Média touží po tom, udělat rozhovor se všemi najednou, a všechny tři dívky se snaží na prožité trauma zapomenout, a tím i jedna na druhou.
V současnosti už je na tom Quincy celkem dobře, díky Xanaxu. Má obětavého snoubence Jeffa, populární blog o pečení, krásný byt, terapeutickou skupinu a policistu, který ji před lety zachránil život. Její mozek tragickou událost vymazal a minulost je pohřbena. Až do té doby, dokud není Lisa, první Final Girl, nalezena mrtvá ve své vaně s podřezaným zápěstím, a dokud se na jejím prahu neobjeví Sam, druhá Final Girl. Proletí Quincyiným životem jako vichřice. Jako by se snažila oživit minulost. A Quincy přemýšlí o tom, proč. A když vyjdou na světlo nové informace o Lisině smrti, Quincin život se mění na závod s časem, snaží se zjistit pravdu o Sam, o tom, proč se vyhýbá policii i novinářům, a chtě nechtě si musí vzpomenout, co se před deseti lety v lese skutečně stalo.

Les měl drápy a zuby.
Všechny ty skály, trny a větve útočily na Quincy, která s křikem běžela lesem. Nepřestávala běžet, když se jí kamínky zabodávaly do bosých nohou ani když ji větev tenká jako bič švihla do tváře a po líci jí začal stékat pramínek krve.
Nemohla se zastavit. Zastavit se znamenalo zemřít. (s.5)

Hlavní hrdinkou je Quincy, která před deseti lety přežila brutální masakr na chatě Pine Cottage. Původně to měla být veselá oslava kamarádčiných narozenin se vším, co ke správné zábavě patří - jídlo, dort, alkohol, sexy spolužáci a hromada volných pokojů. Jenže párty se zvrhla a pět přátel bylo zabitých. Přežila jen Quinn, která po vyděšeném běhu lesem padla do náruče svalnatého modrookého policisty Coopa. Z Quincy se tímto stala "Poslední dívka" (ta jediná, co přežila) a z Coopa její věrný ochránce. On při ní jako jediný stojí, když jí všichni ostatní nevěří. Quincy totiž ztratila paměť a nevzpomíná si na nic z krvavého incidentu. Není podezřelé, že obyčejná slabá dívka přežila, zatímco kamarádi sportovci neměli proti vrahovi šanci? A příhodně si na nic nepamatuje?

S bolestí nepřišla vzpomínka, ale pochopení. Pochopení tak hrozné, že muselo být skutečné.
Zůstala jen ona.
Všichni ostatní jsou mrtví.
Je poslední, kdo zůstal naživu. (s.6)

O deset let později si Quinn žije svůj neobyčejně nudný život ženy v domácnosti - stará se o svého přítele právníka Jeffa, čeká na jeho žádost o ruku, ve volném čase peče voňavé dobrůtky pro svůj blog o pečení. Denní rutinu ozvláštňuje jen její závislost na Xanaxu a drobná posedlost lesklými věcmi, které krade cizím lidem, aby si je pak doma zavřela do tajného šuplíku. Vše se změní, když první Poslední dívka Lisa spáchá sebevraždu a třetí poslední dívka Sam, kterou už roky nikdo neviděl, se zničehonic zjeví u Quincyných dveří. Naše hlavní hrdinka si nezvaného hosta pozve do domu, i přesto, že černovlasou divošku vůbec nezná. Jeff se jí to snaží rozmluvit, ale marně - naivní Quin je téměř posedlá představou, že bude mít kámošku. I když je ta kámoška podezřelá tajnůstkářka se zálibou v bití mužů. Čím více času však spolu tráví, tím divnější informace vyplouvají na povrch. Kdo popíjel s Lisou víno v tu noc, kdy zemřela? Opravdu si podřezala žíly nebo jí někdo pomohl? Jsou Quincy se Sam v bezpečí? A dozvíme se, co se onen osudný večer v Pine Cottage stalo?

Co se mi nelíbilo: Nesnáším naivní hlavní hrdinky a Quincy je dokonalý příklad hloupoučké důvěřivé husičky. Takový ten typ, co v hororech křičí "Kdo je tam?" a čeká, až jí vrah odpoví. Jinak si nedovedu vysvětlit, jak mohla pozvat do domu úplně cizí ženskou bez peněz a nechat ji u sebe bydlet... :-I Navíc se celou první polovinu knížky pitváme v Quincyných pocitech a dojmech, což z ní taky nedělá bůhvíjakou sympaťačku. Jedná nelogicky, zbrkle, bez přemýšlení, občas mi připadalo, že snad ani nepoužívá mozek. Nechci spoilerovat, ale zhruba v půlce knížky se stane takový "incident", kde by každého normálního člověka napadlo, co musí udělat, jenže Quin se ustrašeně stáhne do kouta a čeká, až se všechno vyřeší samo. Díky tomu se mi k ní nepodařilo najít cestu. Nepomohly ani vedlejší postavy - Sam byla nafoukaná samolibá potvora, Jeff taky trochu arogantní fouňa, Lisa vtěrka a Coop mi už od prvních stran přišel jako nesympatický sociopat. Komu má pak člověk fandit? Naštěstí to zachránily vzpomínky na události v Pine Cottage, kde je Quincy ještě v pohodě a našla jsem si tam i dalšího nečekaného favorita, kterého nemůžu bez spoilerů jmenovat. Každopádně pro mě bylo velkým překvapením, že jsem si oblíbila zrovna TUHLE postavu. ;)

Co se mi líbilo: Čtivost se tedy knížce určitě upřít nedá. Autor píše velmi chytlavě, jednoduše a umí si svého čtenáře udržet. Kapitoly často končí cliffhangerem, takže chcete číst dál, navíc se střídají se vzpomínkami na události před Pine Cottage, při kterých netrpělivě čekáme, až si Quinn konečně na všechno vzpomene. Ztráta paměti je v poslední době vděčným tématem psychologických thrillerů. Poslední dívka mi například připomněla nedávno recenzovanou novinku Se záští od Eileen Cook. Tam hlavní hrdinka taky zapomene, co se stalo při autohavárii a postupně si vzpomínky obnovuje. Samotné úseky o chatě mě nakonec bavily mnohem víc, než Quincyn reálný život. Možná to bude proto, že se tehdy chovala úplně jinak. Já sice chápu, že takový hrůzný čin na člověka nutně musí zapůsobit, ale mozkové buňky vám to přeci nevyžere, takže mi nejde do hlavy Quininy změna z chytré racionální holky v důvěřivou naivku. Po takových hrůzách by právě měla být mnohem paranoidnější a opatrnější, ne? Přesto bylo zajímavé sledovat její změnu. Psychologická stránka příběhu dostala zejména v první polovině obrovský prostor, který autork dokázal plně využít. Taky se mi líbil kontrast mezi Lisou, Sam a Quin. Autor nám ukazuje, jak můžou tři dívky prožít podobnou zkušenost, která však každou změní v něco jiného. Lisa, která je hrdá na to, že je Poslední dívkou, Quincy, která touží být prostě sama sebou a Sam, která nechce být nikým. Velmi zajímavý pohled na posttraumatický stres.

Hodnocení: 70% Divíte se, že po všem mém frflání nakonec dávám 4 hvězdy? Nemůžu si pomoct, ale jako celek se mi knížka líbila. Přestože mi hlavní hrdinka nesedla a na jejím osudu mi nezáleželo, zaujaly mě kapitoly z událostí v Pine Cottage. Ty jsou pro mě největším tahačem příběhu. Líbilo se mi postupné odhalování toho, jak se vše seběhlo a velké plus dávám za nečekaného sympaťáka - nikdy bych neřekla, že si ho nakonec tolik oblíbím.

Poněkud pomalejší začátek mělo na svědomí přílišné šťourání v psychice hlavní hrdinky, i tyto kapitoly však byly zajímavé, přestože šly mimo žánr knížky. Plnohodnotného thrilleru se dočkáme na konci knížky, kde jedna akční scéna střídá druhou, čtenáře čeká nejedno překvapující odhalení a nevyhneme se ani trošku krvavějším scénám, které k této literatuře prostě patří. Musím přiznat, že jsem hlavního záporáka uhodla celkem brzy na základě jedné skryté indicie, ale nijak mi to nepokazilo závěrečné rozuzlení. Právě naopak, byla jsem na sebe hrdá a oceňuji, že nám autork dal šanci přemýšlet nad vrahem spolu s hlavní hrdinkou. Navíc závěr odhaluje mnoho dalších podrobností, které nemáme šanci uhádnout - díky tomu jsem si poslední stránky užila úplně stejně, jako bych ani vraha neznala. To se Rileymu Sagerovi opravdu povedlo. Jen škoda, že nenapsal ve stejném akčním duchu celou knížku, budovat napětí očividně umí perfektně.

Knížku proto doporučuji fanouškům psychologických thrillerů a dramat. Za pozornost rozhodně stojí a jsem ráda, že jsem si mohla přečíst recenzní paperback ještě před vydáním.

Pokud chcete, můžete si pustit i krátký video trailer:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách


Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

Tak už jsme na konci recenze. Můžete mi napsat, jestli jste už po knížce pokukovali nebo ji dokonce s předstihem četli. Rozhodně jde o zajímavé dílko, které si najde mnohé fanoušky. Není přeci v semifinále Goodreads Choice Award pro nic za nic... ;) Taky by mě zajímalo, co říkáte na nesympatické hlavní hrdiny - držíte jim palečky, i když nad jejich důvěřivostí neustále kroutíte hlavou? Každý komentář potěší a za každý děkuji. :)

K: Oprawme se (Stanislav Skřička)

15. listopadu 2017 v 21:28 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Oprawme se (Stanislav Skřička)

Chcete zhubnout? Prodloužit si život? Mít zuby bez kazů a zastavit lámání vlasů? Štěpí se vám nehty? Je libo přírodní antiperspirant s trvalým účinkem? Toužíte znát lék na astma, alergie, atopický ekzém, cukrovku, Parkinsona či dokonce rakovinu? Dá se vyléčit i neplodnost? Autor této zářivě modré knížky se nám opovažuje tvrdit, že zná všelék. Tím je dle něj zdravé stravování založené na živé enzymické stravě. A nejhorší na tom je, že jsem mu už po prvních pár stránkách věřila každé slovo a běžela si do obchodu pro tašku plnou ovoce... :D

Nakladatelství: --- vydáno vlastním nákladem

ANOTACE (zkrácená): Kniha je napsána podle scénáře dokumentu točeného s předními odborníky z ozdravných institutů a univerzit na americkém kontinentu. Je v ní srozumitelně vysvětleno, jak funguje výživa a co v těle dokážou vlastní ozdravné procesy. Biochemické vzorce jsou tu přetlumočeny do lidového podání. Sporné věci a mýty ve stravě se řeší návštěvou pravěku, kde se vždy nachází ta správná odpověď.
Kromě banálních rad, jak zhubnout s plným žaludkem, jak nemít zubní kazy a jak si prodloužit život, se dozvíme nejen, jak se dá snadno vyléčit astma, alergie či atopický ekzém, ale také těžší kalibr: epilepsie, autismus, syndrom vyhoření, neplodnost a dokonce i rakovina. Dalo by se říci, že kniha je návod, jak se skutečně můžeme "opravit" a dožít sta let v plné síle, zdraví a vitalitě. A to vše na bázi pravdy a produktů zakoupených "zdarma" v supermarketu Příroda…


Osobně tento typ literatury moc neuznávám. Nemám ráda "stoprocentní typy na hubnutí", ani podobné publikace o zdravém životním stylu. Z veganů jsem si často dělala srandu a zelenina se mému talíři pravidelně vyhýbala. Když mi tedy přišla nabídka od knižního portálu MegaKnihy, zda nechci zrecenzovat tuto knížku, chvilku jsem váhala. Nakonec mě zaujala anotace, která slibuje hotové zázraky a pak jsem si taky řekla, že by nebylo špatné si občas rozšířit znalosti i jiným směrem. Tak jsem souhlasila.

První, co mi padlo do očí, když jsem rozbalila balíček s knížkou, byla zářivě modrá obálka. Ta je opravdu parádní! Každého hned zaujme, stejně jako veselé ilustrace a vtipný název, který si pohrává se slovem RAW. (Kdo by nevěděl, tak RAW znamená v překladu "syrový" a označuje typ zdravého stravování, kde se ovoce a zelenina téměř vůbec tepelně neupravuje. Jsou to ty ovocné koláče, které nám nabízejí v každé druhé kavárně. ;)) Když jsem knížku vybalila z pěnové fólie, podivila jsem se nad její váhou a hroubkou. Jsem zvyklá na naučné publikace o 100 stránkách, ale "Oprawme se" jich má obdivuhodných 379 - to už je pěkný macík. :) Ale nebyl důvod k obavám, protože když jsem se začetla, bylo těžké se odtrhnout.

Na tomto místě ve svých recenzích běžně popisuji děj a teprve níže hodnotím, co se mi líbilo nebo nelíbilo. Jde však o jiný typ literatury, než běžně recenzuji a vyžaduje si pozměněnou osnovu. Proto tentokrát nebude žádné "co se mi líbilo" nebo "co se mi nelíbilo", jen vypíšu témata, která mě zaujala (ať už negativně či pozitivně) a rovnou napíšu proč...

Knížka je rozdělená do 32 částí. Hned v první kapitole nás autor poučí o fungování našeho těla. Nečekejte však žádné složité přednášky z pokročilé biologie, Stanislav Skřička použil metodu, která byla kdysi populární u dětských seriálů. Pamatujete si animák "Byl jednou jeden život", kde měly krvinky nožičky, očička, pusinky a povídaly si mezi sebou? Tak přesně tímto stylem jsou nám vysvětleny základy. Jednoduše, stručně a vtipně. Za to zaslouží autor pochvalu, protože díky tomu knížka nemá vyhraněnou skupinu možných čitatelů - bude jí rozumět náctileté dítě i vaše babička.

Na centrále zjistí, že tu máme k dispozici vápník, který zrovna potřebujeme. Protože, holomek jeden vápencový, vůbec nekomunikuje, organismus vysílá vlastní zdroje a pomocné nástroje k jeho přepravě do deficitních míst.
Ovšem jak tam může pracovat bez komunikace? On je nejen hluchý, němý, ale doslova a do písmene mrtvý. V kostech nadělá více škody než užitku. Nemůže se operativně přemisťovat a tak leží a leží na jednom místě, na takovém hřbitově, kam mu každou chvíli přivezou dalšího bezvládného kamaráda. Tímto jsme si popsali zavápňování kostí (s.37)

Tyto kapitoly mě opravdu moc bavily, dozvěděli jsme se v nich totiž spoustu podstatných informací o fungování našeho trávení a o tom, které látky dokážeme či nedokážeme zpracovat. Hodně mě překvapilo, že lepek z chleba nám obleptává klky ve střevech a nabaluje na sebe škodliviny. Nebo to, že mám pít vodu před jídlem a ne až po. Navíc by se neměla usrkávat z flašky, ale vypít celá sklenice naráz. Můj vesmír však nejvíc zdrtila informace, že je mléko škodlivé. Nejen, že nám nedodává žádný vápník, ale škodí nám, plus se na něm buduje závislost. Ach jo... jedna z mých nejoblíbenějších potravin vůbec. Co si teď dám ke křupkám? :( Kapitola samozřejmě obsahuje mnohem více zajímavostí, včetně vysvětlivek a typů na pročistění organismu. Určitě doporučuji se na tyto rady podívat. Tohle mě bavilo.

Pokračujeme kapitolami o léčení neplodnosti, starosti o miminka a vhodné životosprávě pro sportovce. Přestože se mě ani jedna z kapitol přímo netýká, bavilo mě je číst. Vše bylo podáno velmi čtivě a nakonec jsem si i tady našla pár informací, které bych mohla vztáhnout i na svůj život.

Co mě však neoslovilo vůbec, bylo stavění ekologického domu ze dřeva. Napsáno to sice bylo opět zajímavě, jenže mi to bohužel nepřišlo příliš použitelné pro skutečný život. Pokud si knížku přečte nějaký milionář, který si bude moct dovolit postavit domeček z pravých pálených cihel, složitě vyřešit podporu sklepa, vyhnout se jakémukoliv železu a obejít pár zákonů, aby mu vůbec takovou stavbu povolili, tak bezva. Já si ale nemůžu dovolit vyměnit dřevotřískový nábytek za ten z pravého dřeva, takže vymýšlení s eko domečkem je pro mě doslova utopie. Myšlenka by to možná byla hezká, ale obávám se, že v dnešní době neproveditelná. A já si na svůj překližkový nábytek nestěžuju - hlavně, že se mi knížky neválí po zemi. :D Stejný problém jsem měla i s kapitolou o hudbě. Je nám sice pěkně vysvětleno, proč formát mp3 škodí, ale kdo má na to, aby si kupoval gramofon a původní desky? A svých oblíbených písniček se přece kvůli tomu nevzdám. :)

Pak se ale vracíme k léčení nemocí a já knížku opět zbožňuju. Vše je jednoduše vysvětleno a dostane se nám i spousty fajn typů pro zdraví včetně příkladů z autorovy praxe. Když to zkombinujeme s kapkou humoru, dostaneme koktejl, který nás baví číst. (Sem tam narazíme na drobný překlep, za které se však autor v úvodu omlouvá. Taková upřímnost na mě působila mile a já nad pár chybičkami ráda přivřu očko.)

Krev se dá analyzovat také u obchodníků s různými doplňky stravy.
Některé firmy používají zacloněný kondenzor, tzv. "darkfield".
Takové vyšetření se dá přirovnat k předraženému autoservisu, kde automechanika nezajímá motor a karoserie, ale zabývá se víčkem od nádrže, potahy sedadel či samolepkami na nárazníku. (s.164)

Následují návrhy jídelníčků a receptů, které nám mají zlepšit život. Mají vtipné názvy, nad kterým jsem se několikrát pousmála a jsou řazeny od nejjednodušších pro úplné začátečníky, po level "expert". Nechystám se je striktně dodržovat, ale enzymická okénka do svého dne určitě zařadím. A už teď můžu říct, že jsem se naučila začínat den sklenicí vody a čerstvě vymačkanou pomerančovou šťávou. (I když se na tom mačkání teda pořádně nadřu :D)



Hodnocení: 90% V knížce najdeme spoustu výborných myšlenek. Kdybych tu měla vypsat vše, co se mi líbilo, tak je moje recenze nekonečná. Ve výsledku je však důležité to, že mě autor svým dílkem opravdu ovlivnil. Přestože mi některé nápady přišly až příliš složité na provedení, většina proveditelná je. Stojí nás to jen trochu ochoty změnit svůj život a vystoupit ze zajetých kolejí. Stanislav Skřička nás prostřednictvím knížky nenutí stát se veganem či fruktariánem. Nenásilně na nás působí skrz vysvětlivky a dobře míněné rady, takže si nakonec poběžíte ten pomeranč koupit sami z vlastní vůle. A poběžíte, tomu věřte. I já byla ze začátku skeptická, ale musím říct, že autor ví, o čem píše. A nejde jen o obsah, ale také o formu, kterou nám informace podává. Vtipy, veselé obrázky, uklidňující modrá barva nadpisů... Knížka jako celek na vás působí motivačně a pozitivně. Moje mamča by vám potvrdila, že jestli je někdo králem nevěřících Tomášů, tak jsem to já. Ale nad touhle knížkou jsem se neušklíbala, právě naopak. Oceňuji práci, kterou si autor dal s jejím sestavováním a rozhodně doporučuji dát mu šanci. Stojí za to. To pochopí každý už po prvních stránkách. ;)

Knížku si můžete koupit za výhodnou cenu na stránkách https://www.megaknihy.cz/.


Za recenzní výtisk moc děkuji knižnímu eshopu MEGAKNIHY
(a také Stanislavu Skřičkovi, který skrz portál Megaknihy nabídnul své dílko recenzentům).

Jinak na závěr ještě jedna zajímavost: Stanislav Skřička byl kdysi stejný jako my, nezdravě papající. Pil energeťáky, kávu, mlíko, jedl chleba se šunkou... Strůjcem změny jeho životního stylu se stal kolega indián. A všichni víme, že jestli má někdo opravdu magický vztah s přírodou, tak jsou to právě původní Američané. On toto kouzlo ukázal panu Skřičkovi a on se ho teď snaží ukázat všem, kdo mají zájem. Máte chuť udělat něco mále pro své zdraví?

K: Strom lží (Frances Hardinge)

9. listopadu 2017 v 15:26 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Strom lží (Frances Hardinge)


Páni... tohle je knížka, která je opravdu zvláštní, jiná a svá. Těsně po dočtení mi jaksi chyběla slova, kterými bych ji popsala a zhodnotila, protože je odlišná od všeho, co jsem tento rok četla, a to nejen stylem psaní, ale i hlavní myšlenkou. Původně jsem po ní sáhla kvůli třem věcem: na první pohled mě zaujala obálka, anotace zněla velmi lákavě a navíc jsem si mohla odškrtnout další bod výzvy na Databázi knih (9.kniha odehrávající se na ostrově). Když jsem však teď knížku vrátila do knihovničky mezi přečtené, dostavil se ten knihomolům známý pocit - bylo mi až líto, že jsem knížku dočetla. Svět hlavní hrdinky mě vtáhnul mnohem víc, než jsem si původně představovala...

Nakladatelství: Omega pro ČR/ Motýľ pro SK

(první obálka česká, druhá slovenská, třetí původní anglická)
  • Ocenění: Kniha roku (Costa Book Awards 2015)
  • Costa Book Award, kategorie dětské knihy (2015)
  • Los Angeles Times Book Prize, kategorie YA (2016)
  • Boston Globe-Horn Book Award, kategorie Fikce (2016)
  • nominace: Andre Norton Award, kat. YA Sci-Fi a Fantasy (2016)
  • nominace: Carnegie Medal (2016)
  • nominace: YA Book Prize (2016)
  • nominace: The Magnolia Award, kategorie 9-12 let (2018)
ANOTACE: Faith vždy obdivovala a zbožňovala svého otce - reverenda Sunderlyho, jednoho z nejslavnějších přírodovědců své doby. A stejně jako otec vždy milovala vědu, i když jako dívka se mohla jenom dívat a nedávat najevo svou chytrost. Navzdory si však nestěžovala. Dokud hrozící skandál nepřinutí její rodinu opustit rodný Kent a uchýlit se na maličký ostrůvek Vane. Faith se ocitá ve zcela cizím prostředí s novými, neznámými lidmi, kteří navíc nejsou ani jí, ani její rodině vůbec nakloněni. Ale to není to nejhorší…
Když reverend Sunderly za záhadných okolností zahyne, Faith zjišťuje, že nikdo nemá v úmyslu vyšetřit, co se doopravdy stalo - každý se chce jen utvrdit v názoru, jenž si už udělal. V otcových dokumentech je však stopa: zmínka o tajemné rostlině, která má moc odměňovat lež pravdou. Faith je sama, nemá žádné spojence a nikdo ji nebere vážně. Musí tedy využít jedinou možnost, kterou má - Strom lží. Musí lhát, aby odhalila pravdu. Jenže netuší, že než konečně dospěje k pravdě, po které touží, dozví se spoustu věcí, které by bylo lepší nevědět.

Faith Sunderlyová dělá čest svému jménu, které můžeme z angličtiny přeložit jako "víra". Její otec Erasmus Sunderly je farář a uznávaný přírodovědec, zatímco ona je jeho tichá, milá, poslušná holčička. Když byla mladší, otec jí dovolil studovat z jeho odborných knih a učit se umění rozpoznávání zkamenělin. Pak však začala dospívat a musela se podřídit společenským zvyklostem, které neuznávají inteligentní dívky. Ženy mají být krásné, umět vést domácnost a starat se o svého muže. Nic víc.

"Stačí se jen podívat na rozdíl ve velikosti mužské a ženské lebky. Mužská lebka je větší, což ukazuje, že je trůnem intelektu."
Pak si zřejmě uvědomil, že se dopustil netaktnosti.
"Ženská mysl je něco úplně jiného," dodal rychle, "a svým vlastním způsobem je velmi rozkošná! Ale příliš mnoho intelektu by ji zkazilo a zdeformovalo, jako když se do suflé hodí kámen." (s.56)

Jenže Faith je jiná. Chce být chválena za svoje znalosti a touží po uznání od svého otce i všech ostatních vědců. Toho se jí však nedostává, právě naopak. Je nucena se podřizovat mužům kolem sebe, dokonce musí mnohokrát předstírat, že je hloupá, protože by chytrá holka mohla muže vyděsit. Jak dlouho bude v sobě dusit svoji pravou osobnost?

Dámy byly půvabnou společností, ale pánové teď chtěli, aby odešly a užily si svůj odpolední čaj, aby muži mohli mít své vědecké shromáždění a svobodně mluvit.
Faith zamrazilo, když si uvědomila, že se táhne za ostatními dámami. Tohle je tvoje budoucnost, řekl krutý hlas v její hlavě. Odcházet z vědeckých shromáždění, kterých se nebudeš smět účastnit... (s.60)

Celý příběh začíná na lodi, která míří na malý ostrůvek Vane. Faithina rodina (vždy zamračený Erasmus, koketující matka Myrtle, obtloustlý strejda Miles a rozmazlený malý bratříček Howard) utíkají před pomluvami, jenž se šíří o otcově vědeckém bádání. Lidé říkají, že je podvodník a falšuje zkameněliny, ale Faith tomu nevěří, protože ví, jak si její taťka vždy cenil pravdy. Jenže ani tak velká změna, jakou je stěhování na nové místo, jim nepomůže utéct před zlem. Faithin otec se chová čím dál podivněji - zavírá se ve své pracovně, je paranoidní, užívá podezřelé opiáty, žloutnou mu oči a pěstuje tajemnou rostlinku ve staré vlhké věži. A pak je najednou mrtvý! A Faith je jediná, která ví, že jeho smrt nebyla nehoda. A jejím jediným přítelem se stane ona podivná rostlinka - strom, který nesnáší slunce, voní po limetkách, živí se lidskou lží a plodí ovoce, které ukazuje pravdu. Může díky němu Faith zjistit, kdo stojí za otcovou smrtí? Je tu ale hromada možných podezřelých a naše hlavní hrdinka zjišťuje, kolik falše se skrývá za maskami jejich nejbližších...

Musíš být nemilosrdná, řekl hlas v její hlavě.
Už jsi zašla moc daleko na to, aby ses vrátila. (s.)


Po stránce grafiky česká verze obstála na výbornou. Obálku máme shodnou s tou originální. Aktuálně vydávají "Strom klamstiev" i naši slovenští bratři, ale jejich obálka se mi tolik nelíbí. Nápad dobrý, i ty šaty vypadají vcelku fajn, problémem je to jablko. To je výsledkem, když obálku dělá někdo, kdo knihu nečetl. Jinak by grafik dozajista věděl, že "Strom lží" plodí ovoce podobné limetkám... Takové nepřesnosti já na obálkách (či v ilustracích) velmi zle snáším. Slovenskou verzi jsem v ruce neměla, tak nemůžu hodnotit stylizaci, ale Omega si poradila s obsahem knížky stejně dobře jako s vnějškem. A korektura je také na jedničku.

Co se mi líbilo: Kterým pozitivem začít? Kromě čtivosti a zajímavého tématu musím hodně pochválit práci s dobovými detaily. Udivilo mě, kolik zajímavostí se dalo narvat do pochmurného psychologického thrilleru, aby se jeho žánr nezměnil v historické drama. Ve výsledku se dozvíme opravdu hodně informací z pozdně viktoriánského období (typuju podle typu šatů, které nosila Myrtle), přitom však příběh neztrácí ani kapku své ponurosti a tajemnosti. Naopak ho to dokonale dokresluje, aby vyzníval ještě skutečněji. Co mě tedy zaujalo?

Tady byla ta mytická bestie, o které všichni říkali, že nemůže existovat:
žena-přírodovědec. (s.317)

Kromě výše zmíněného pohledu na inteligentní ženy se dočteme i o tehdejším trendu "posmrtných fotografií", kdy se zesnulý naaranžuje tak, aby vypadal na fotce jako živý, fotograf mu dokreslí oči a obrázek se pak posílá rodinným příbuzným na památku. Autorka nám osvětlí také společenské postavení vdov či šikanování leváků (malého Howarda nutí nosit kabátek s přišitým rukávem, aby ho donutili psát pravou rukou)... Už jen kvůli tomu si musíte knížku přečíst.

Byly na ní dvě fotografie, na obou byla stejná holčička s pečlivě učesanými vlasy. Na jedné fotografii měla zavřené oči. Snímek nesl označení "Spánek". Ten druhý byl označený "Bdění" a holčička se na něm dívala ven z fotografie.
"Oči maluje otec," řekl Paul, "když si rodina přeje, aby vypadaly přirozeně." Faith trvalo vteřinu nebo dvě, než jeho slova zpracovala a uvědomila si, na co se to dívá... (s.82)

Co se mi nelíbilo: Trošku mi vadilo, že anotace prozrazuje až příliš mnoho. Totiž... ke smrti Faithina otce dojde až zhruba ve třetině knížky, do té doby se reverend jenom chová paranoidně, stresuje a nosí se sebou všude zbraň. Někteří čtenáři tenhle typ spoilerů nemají rádi a já se jim momentálně moc nedivím - je pravda, že kdyby onen detail v anotaci vynechali, Erasmova smrt by nás zasáhla mnohem více. Takto jsem objevení mrtvého těla čekala a zkazilo mi to překvapení. Na druhou stranu se od toho okamžiku odvíjí mnoho jiných linek a v nich čeká čtenáře mnoho dalších tajemství a překvápek, takže vlastně nešlo až o takový prohřešek. Zbytek knížky vám to vynahradí. ;)

Hodnocení: 93% Nedivím se, že "Strom lží" dostal tolik ocenění. Autorka má zvláštní styl psaní, používá hodně popisů, které vhodně doplňují příběh (nejsou pouze nudnou vycpávkou) a přirovnání, které před vašima očima mění atmosféru příběhu. Mě například uvízla v hlavě věta: "Pospával bezstarostně jako štěňátko na koberci." Byla použita v situaci, kde popisovala tlustého strýčka a pomohla vám si ho představit jako roztomilého nemotoru, jak pak příběh dál plyne, osobnost strýčka Milese se mění a vy se divíte s hlavní hrdinkou - díváte se na svět Faithinýma očima a dokonale jí rozumíte. To je velké plus každé dobré knížky. Faith jsem si oblíbila hned kvůli několika vlastnostem - je chytrá, odvážná, zvědavá, tvrdohlavá (důležitá vlastnost, pro rychlé plynutí děje) a hlavně má ráda zvířátka stejně jako já. Kapitoly s taťkovou užovkou jsem s chutí zhltla. :)

Krom toho se mi líbilo využití zajímavostí o tehdejší době, stylu života a pohledu na svět. Dodalo to výslednému dílku to "něco navíc", které jiné knížky mnohdy postrádají. Závěr mě překvapil, hlavní záporáky jsem neuhodla, takže další plus. Celé dílko ze sebe vyzařuje jakési ponuře tajemné kouzlo, přestože Faith při každou záhadu vědecky zkoumá a odborně vysvětluje. Při čtení jsem měla podobné pocity jako při sledování hororu "Žena v černém". Nevím proč... možná tím prostředím... Každopádně se mi "Strom lží" zapletl hluboko do mysli a knížku řadím mezi jednu z těch, na které v knihovničce nesedne prach. Přestože je označena za Young Adult literaturu, doporučila bych ji i dospělým, protože ti si spíš užijí skrytou filozofii. Určitě ji vnutím mamce na přečtení a i já sama si ji znovu někdy vytáhnu...

Pokud chcete, můžete si přečíst ukázku
nebo pustit mrazivý video trailer:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách http://www.knihyomega.cz/ nebo https://www.knihydobrovsky.cz/.

Za zaslání recenzního výtisku moc děkuji skvělému nakladatelství Omega.

Tak jsme na konci recenze. Zaujal vás Strom lží? Plánujete si knížku koupit nebo půjčit a přečíst? Baví vás, když jsou v příběhu navíc historické zajímavosti? A jak plníte letošní knižní výzvu na Databázi knih vy? Mě ještě skoro polovina chybí... asi si budu muset trochu pospíšit. :D Každopádně jsem ráda, že je Strom lží jedna z knížek, které byly k tématu výzvy a navíc je mě i tolik bavila. Za mě stoprocentně doporučuji!