Prosinec 2017

S: Mágia splnu (Katarína Senajová)

25. prosince 2017 v 8:48 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Mágia splnu (Katarína Senajová)

Když jsem na facebooku narazila na stránku "Mágia splnu kniha o mačkách", okamžitě mě zaujala. Proč? Protože kočičky! Skříň mám plnou kočkofilních triček a ponožek, poličky ozdobené kočičími soškami a i na stěně mi visí obraz bezuché kočky, který jsem si donesla z charitativní aukce. Nejvíc ze všeho ale zbožňuju knížky o těchto škrábajících chlupatých kuličkách a v mé knihovničce jich najdete pěknou sbírku. Proto jsem okamžitě věděla, že tuhle knížku musím mít! Zaujala mě nejen zajímavá zápletka, ale také to, že si autorka knihu vydala na svůj náklad. Obdivuju spisovatele, kteří se nebojí za své dílko bojovat. Teď je to jen na nás - čtenářích - abychom snahu Kataríny Senajové řádně ocenili...

Nakladatelství: vydáno samonákladem

1.DÍL: MÁGIA SPLNU - 1.časť

ANOTACE: Mirka dostane do daru dve mačiatka a už hneď sa medzi nimi vytvorí silné puto. Zamiluje si ich a s láskou sa o ne stará. To, že si s nimi rozumie, jej vôbec nepripadá čudné. Ale fakt, že s nimi zdieľa pocity a vlastnosti, jej už príde trochu zvláštny. Aj kamarátky si všímajú výrazné zmeny v jej správaní. Čo sa s Mirkou deje? Autorka túto knihu písala ako 13 ročná - vo veku hlavných hrdiniek príbehu. Je preto písaný autentickým jazykom. Text prešiel len menšími úpravami.


Mirka je klasická náctiletá puberťačka - hádá se se svými dvěma sestrami, na zdi si lepí plakáty zpěváků, poslouchá hudbu, řeší módu, chodí s kamarádkami na nákupy a tajně obdivuje Denise - staršího bratra své spolužačky. Ale to vše se brzy změní. Jedné noci její maminka donese domů dvě vystrašená hladová koťátka. Mirka, která se zrovna pohádala se svou nejlepší kamarádkou Nikou, se chlupatých nezbedů ujme. Bílou pojmenuje Belka a tmavou Čerka. Doufá, že se díky nim přestane cítit osaměle, jenže dostane mnohem víc. Kočičí slečny se jí stanou opravdovými přítelkyněmi.

Mirka nevedela, ako to, že jej rozumejú, a oni nevedeli, prečo ona im nerozumie.
Jedno mačiatko sa jej zahledelo hlboko do očí. Pridalo sa i druhé a hlboko v jej očiach niečo hľadali...
Niečo, čo sa nedalo nájsť, ale bolo to tam. (s.26)

S ubíhajícími dny se s naší hlavní hrdinkou začnou dít podivné věci. Kromě toho, že rozumí kočičí řeči, projeví se u ní i zvláštní posedlost měsícem. Když je úplněk (spln), Mirka se vydává na pochůzky. Vykrádá se tajně oknem ven, šplhá po stromech a krade ovoce. Jakmile však nastane nov, je z ní opět jen obyčejná dívka. Bez chutí na syrové maso a bez zostřeného sluchu. Kamarádky si všimnou Mirčina podezřelého chování a pokouší se odhalit její tajnou identitu. Krom toho si Mirka musí poradit s nepřátelskou Nikčou, novou sousedkou Romanou a cizí kočkou na jejím území... Naštěstí má po boku energického Denise, který je vždy připraven na diskuzi o kočičích záchodcích,... :D

"Denis! Je tu Mirka!" kričí Lívia.
"To bude pre teba. Má skejt," ozval sa Sandrin hlas.
Denis teda vyšiel na okno.
Mirka ho prepálila zvodným pohľadom a povedala: "Poď von! Potrebujeme sa povyprávať o mačacom WC." (s.159)

Co se mi líbilo: Nejdříve pochválím to, co mě jako první zaujalo, a tím je samotný nápad. Na první pohled bychom mohli vytknout, že už existuje spousta kočičích žen - ať už slavná komiksová superhrdinka/záporačka Catwoman nebo Kočičí holka od Thomase Breziny (na Slovensku vyšlo pod názvem "Mačací gén"). Tahle knížka v sobě ale skrývá úplně nové zpracování celého tématu. Autorka spojila kočičí holku s moderními studiemi tzv. energetické magie, kde se řeší vliv měsíčního světla na člověka. Hlavní hrdinka Mirka je na "Lunu" neobvykle citlivá a právě ona jí dává sílu. Toto neobvyklé uchopení příběhu se mi líbilo. Rozhodně lepší vysvětlení původu síly, než u komiksové Catwoman.


Dalším velkým plusem je grafické zpracování knížky. Tenký paperback (216 stran) se vejde do každé tašky a má obálku, která zaujme na první pohled, protože si ji autorka sama nakreslila. I uvnitř knížky najdeme autorčiny vlastnoruční ilustrace, které jsou tak zajímavě nedokonalé, až jsou povedené. Katarína Senajová spojila "halabala" styl vybarvování s propracovanými detaily. Na první pohled mi sice padly do oka nerovné linie (např. parapety oken), ale pak jsem si všimla postav. Sama kreslím, proto vím, jak je těžké zachytit na obrázku pohyb, ale autorce se to podařilo na výbornou. Postavy tam jen tak nestojí, ale prochází se, jedou nebo se opírají o stůl a nikdy nevypadají prkenně či nepřirozeně. Jen mi bylo trochu líto, že ilustrací není v textu víc. Vždy jsem se těšila na každou další. Nejvíc však chválím výborný font a velikost písma, který se čte prostě parádně.

Co se mi nelíbilo: Mirka mi jako postava byla místy kapku nesympatická. Občas nepěkně vyjela na mladší sestru, toužila se mstít bývalým kamarádkám a řešila hlouposti. Když se například urazila za to, že si ostatní holky nechaly narůst stejně dlouhé nehty jako ona, takže jí vlastně nápad ukradly, neubránila jsem se smíchu. :D Pak jsem si ale vzpomněla, jak jsem se chovala já a mé vrstevnice v Mirčině věku a došlo mi, že jsme byly úplně stejné. Kdybych měla 13 let, tak mi Mirka příjde jako super holka. Musí se nechat, že jde poznat autorčiny roky, ve kterých knížku psala. Dala do ní hodně ze sebe a díky tomu vše vyznívá opravdu realisticky. Přesto si myslím, že se s hlavní hrdinkou dokáží mnohem lépe ztotožnit 11-15 leté dívky, než my starší. Bylo ale vtipné zavzpomínat si, jak jsem v Mirčině věku prožívala každou maličkost. Bylo to pro mě jako číst si můj starý deníček nebo prohlížet si fotky ze základky. :)


Hodnocení: 76% "Mágia splnu" přinesla opět něco nového do světa milovníků koček. Tentokrát jde o kousek vhodný spíše pro náctileté čtenářky, které se lépe ztotožní s hlavní hrdinkou a tím se do příběhu lépe vžijí. Pro starší dívky je to ale na druhou stranu milým návratem do dětských let. Autorka má příjemný sloh, který je upravený a propracovaný. Přestože první díl série psala ve věku hlavní hrdinky, v textu se neduplikují slova, s čímž mají mnohdy problém i ostřílené slovenské pisatelky bestsellerů. Samotný děj je čtivý, poměrně jednoduchý, přesto zajímavý. Při čtení nás napadá mnoho otázek, na které chceme znát odpovědi. Některých se nám dostane, jiné si autorka ušetřila pro další díl. Díky tomu se na pokračování opravdu těším a doufám, že se dozvíme něco víc o tajné neznámé či o původu Mirčiných schopností. Taky jsem zvědavá na maminku Belky a Čerky - snad se s ní v druhém díle setkáme a lépe ji poznáme. Knížku hodnotím z pohledu náctileté, protože jim je "Mágia splnu" určená především. Jsem si jistá, že se mladým čtenářkám Mirčin příběh bude moc líbit. Svéhlavá hlavní hrdinka v kočičim oblečku plus dvě roztomilá koťátka? Která puberťačka by nebyla nadšená. Stále ale existují nezodpovězené otazníky, kvůli kterým si nechávám v hodnocení trochu prostoru. Druhý díl podle mě bude opravdová jízda, která ten první dalece překoná. Těším se!

Další díly série:
2. díl: Mágia splnu - 2.časť (RECENZE)

Podobné téma: anime seriál Tokyo Mew Mew (2002), film Catwoman (2004), film Batman se vrací (1992)
Podobné knihy: Kočičí holka (Thomas Brezina), Mačací gén (Thomas Brezina), Mačací gén: Reštart (Thomas Brezina), Catwoman: Soulstealer (Sarah J. Maas)

První díl si můžete koupit například na stránce https://www.martinus.sk/.

Za recenzní výtisk a krásné věnování moc moc moc děkuji autorce Kataríne Senajové.



S: Dítě útesů: Hluboký hrob (Camilla & Viveca Sten)

20. prosince 2017 v 4:47 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Dítě útesů (Camilla & Viveca Sten)

Po "Zimních lidech" jsem nepočítala s tím, že mě do konce roku 2017 stihne ještě nějaká knížka tak mile překvapit. Jenže ono se to stalo! A to jsem prvních pár stránek dost pochybovala. Od úvodního dílu nové švédské série "Dítě útesů" jsem totiž čekala pořádný horor. Jenže pak jsem si všimla, že má hlavní hrdinka jen 12 let a došlo mi, že to asi nebude čtivo pro dospělé čtenáře. Ne že bych se dětským knížkám vyhýbala, ale podle obálky jsem se těšila na něco trošku temnějšího. Nakonec jsem ale zklamaná nebyla. Tahle knížka v sobě totiž skrývá mnohem víc, než se na první pohled může zdát...

Nakladatelství: Omega pro ČR

1.DÍL: HLUBOKÝ HROB

ANOTACE: Dvanáctiletá Tuva si se svými spolužáky moc nerozumí a tráví hodně času sama. Ale na Haro, kde žije, se cítí jako doma. Má ráda místní malé ostrovy a útesy jako hřbet ruky. Ale letošní podzim je to jiné. Lidé mizí beze stopy v moři, pod hladinou se vlní tmavé stíny a v korunách stromů byly spatřeny nadpřirozené bytosti. Dítě útesů je první část serie thrillerů pro dospívající mládež z pera Camilly a Vivecy Stenových. Nadpřirozené prvky ze severské mytologie se střetávají se starými námořnickými pověrami a legendami. Hlavní hrdinka Tuva má také svůj příběh: jaké to asi je vyrůstat na ostrově v souostroví, když letní sezóna skončí, turisté odjedou a hladinu oceánu pokrývá hustá mlha.


Tuva bydlí s rodiči a pejskem Bellmanem na jednom z malých ostrůvků v Baltském moři. Má jen jednoho postaršího souseda a do školy jezdí s ostatními dětmi loďkou. Přestože její život může vypadat zajímavě, Tuva šťastná není. Spolužačky ji šikanujou, nikdo se s ní nechce bavit, nemá žádné kamarády a navíc vidí věci, které neexistujou. Jak jinak si totiž vysvětlit, že jejího prvního pejska napadl obr? A proč na ni z lesa mávají skřítci? Musí to být jen výplod její fantazie!

Jenže pak se stane svědkem neuvěřitelné události. Jejího nového spolužáka Rasmuse očarují víly a pokusí se ho vlákat do lesa. Druhý spolužák beze stopy zmizí. Případem se okamžitě začne zabývat Policie, která naší hlavní hrdince vůbec nevěří. Stejně tak jí nevěří její vrstevníci. Dokonce se zdá, že ji podezírají i vlastní rodiče s babičkou. Jediného spojence má v Rasmusovi, který je rozhodnutý ztraceného kamaráda najít za každou cenu. Je ale naživu? A jaké nebezpečí na naše hrdiny číhá v znečištěných hloubkách Baltských fjordů? Kolik životů si tyto vody ještě vyžádají, než se lidé naučí spolupracovat s přírodou? Pravěké zlo jménem Nurmandir se probudilo a zastavit ho nebude vůbec jednoduché...

Pode mnou se rozprostírá mořské dno, ale něco mě na něm zaráží. Místo bující zelené vegetace vidím jen šedožlutou, rozkládající se podvodní krajinu. Nic tu neroste. Žádné řasy, chaluhy... To všechno nahradila nevýrazná rozbředlá masa, jakou jsem nedávno viděla ve škole v dokumentu, který nám promítali. (s.223)


Odporují přírodě. To je ono!
Voda jim ukázala cestu. Zašeptala jim, že se někde odehrává zločin proti přírodě. Všechno je znečištěné, zašpiněné, zkažené... a "Nurmandir" jsou navlas stejní. Zničí všechno, co jim stojí vcestě. (s.329)

Co se mi líbilo: Autorské duo Viveca a Camilla jsou ve skutečném životě matka s dcerou. Na jejich tvorbě to jde hodně poznat. Vzah hlavní hrdinky s její maminkou je napsaný úžasně realisticky - přišlo mi, jako bych četla o mě a mojí mamince. Obě autorky daly do svého díla hodně ze sebe samotných a tím si mě okamžitě získaly. Tuva navíc není hloupá. Většina teenegerovských postav se chová iracionálně, trapně a nezodpovědně. Tuva ne - chová se rozvážně, není příliš dětinská, ani přehnaně přemoudřelá. Občas sice šlápne vedle, ale umí si přiznat chybu. Spisovatelky prostě přesně vystihly hranici mezi dítětem a dospělostí. Stejně dobře ztvárnily i Tuvinu osamělost a uzavřenost, která je reakcí na ošklivé chování spolužaček. Tuva je postavou, která na papíře ožívá, čtenář se s ní díky tomu dokáže snadno propojit a vytvořit si k ní vztah, o což se snaží každý spisovatel. Vivece a Camille se to povedlo.

Co se mi nelíbilo: Žádné velké negativum jsem nenašla. Trošku se mi nepozdávala postava Rasmuse... i když by asi měl být kladným hrdinou, přišel mi nepříjemně agresivní a výbušný. O jeho postavě toho ale stále mnoho nevíme, proto předpokládám, že se v dalších dílech jeho pravý charakter více odhalí a rozvine. Zatím mi ale bůhvíjak sympatický není.

Hodnocení: 100% První díl švédské série mě naprosto uchvátil! Velkým pozitivem (kromě sympatické hlavní hrdinky) bylo využití severské mytologie v kombinaci s námořnickými legendami. Příběh přesto stále vyznívá reálně - nemáte dojem, že byste četli fantasy nebo pohádku. Prostředí, ve kterém se děj odehrává je popsaný ponuře a mrazivě jako u každého správného thrilleru. Největším plusem pro mě však bylo ekologické poselství skrývající se za oponou Tuvina vyprávění. To mě opravdu dostalo a neuvěřitelně mile překvapilo! Existuje mnoho knížek o ochraně životního prostředí, ale ještě jsem nečetla tak šílený mix žánrů jako je "Hluboký hrob": ekologicky zaměřená thrillerózní fantasy pro děti se šikanovanou teenagerkou v hlavní roli. :D Nejlepší ale je, že tento zajímavý koktejl jako celek dokonale funguje a každičký detail ladí se zbytkem dílka. Skvělé a poučné zároveň! Na konci knížky autorky přidaly ještě pár typů na pomoc Baltskému moři, za což ode mě dostávají ještě nějaké ty body navíc. :) Ještě bych ráda zmínila čtivost, protože mi stránky doslova mizely pod rukama. Na vině je jak rozložení textu, velké mezery mezi řádky a větší písmo, tak i napínavá zápletka. Zejména u posledních kapitol jsem nebyla schopná přestat číst. Málem jsem zapomněla vystoupit z autobusu! :D
Doufám, že další díly budou minimálně stejně vydařené a nemůžu se dočkat českého překladu. Kéž bych už měla v ruce i pokračování!

Doporučuji kouknout i na knižní video trailer:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

2.DÍL: SJÖRÖK

(Knížka u nás ještě v překladu nevyšla, zatím je pouze ve švédštině. Nakladatelství Omega však její vydání do budoucna plánuje, tak se máme na co těšit... ;))

ANOTACE (švédsky): Det är mars och en tung, oförsonlig dimma vilar över havet. Enligt de äldre på öarna är tjockan, som dimman kallas i skärgården, ett förebud om att hemska saker snart ska hända. Men vad är orsaken? Är det ett naturfenomen eller en konsekvens av miljöförstöringen? Eller handlar det om något långt farligare? Tuva verkar vara den enda som inser att tjockan hänger samman med att en varelse från det förgångna. En varelse som har väckts från sin dvala och nu är rasande på människorna och förbereder sin hämnd. Den enda som kan försöka stoppa den annalkande katastrofen är Tuva. Men hur ska hon orka, när hennes mamma inte vill kännas vid hennes sanna natur, när pappa mest dricker öl och tycker synd om sig själv och Rasmus - hennes allra bästa vän - plötsligt sviker henne?

(S pomocí překladače jsem se pokusila rozluštit hlavní zápletku druhého dílu: na moři se objeví nepřirozeně hustá mlha, která by měla být předzvěstí něčeho zlého. Tuva se snaží být napozoru, ale od jejího poslání ji odvádí problémy s blízkými - taťka začal chlastat a Rasmus jí lže. Dokáže Tuva napravit lidi i přírodu? Tentokrát to tak lehké nebude...)

_____________________________________________________________________________
CELKOVÉ HODNOCENÍ ŘADY: XX% Doplním až po přečtení celé série. ;)

Podobné tituly: komiksová série Hilda (Luke Pearson), Alea - dívka moře (Tanya Stewner), Deltora (Emily Rodda)

Pro tentokrát je to všechno. Určitě mi napište, jestli jste o této knížce slyšeli nebo ji už dokonce přečetli. Zajímalo by mě, jestli se vám taky tak líbí knížky, které mají skryté ekologické poselství. Nebo je to jen tím, že jsem takový přírodomil? :D Každopádně doporučuju se po "Dítěti útesů" poohlédnout, protože jsem si jistá, že si v něm každý najde něco. Mládež okouzlí magické potvůrky, dospělí ocení ponurost prostředí Baltských ostrůvků a milovníci fantasy taky litovat nebudou,... Zkrátka knížka pro všechny - kluky i holky, malé i starší. ;) Dáte jí šanci?

S: Temní anjeli (Emily D. Beňová)

15. prosince 2017 v 20:22 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Temní anjeli (Emily D. Beňová)

Už jste slyšeli o projektu "Podporujme slovenských autorov"? Jestli ještě ne, tak to honem napravte a navštivte nově vytvořenou web stránku se skvělými typy na čtení. ;) Možná se taky divíte, proč zrovna já (Moraváčka jak Brno) píšu recenze pro slovenskou stránku o slovenské tvorbě. Zaprvé čtu mnohem více slovenských knížek, než těch pocházejících z mé domoviny. Nevím proč, ale prostě tomu tak je... A zadruhé sleduju projekt "Podporujeme české autory", který je už parádně rozběhnutý a já bych moc ráda pomohla vybudovat něco podobně skvělého. I mezi slovenskými autory se najde mnoho talentů, kteří si zaslouží pozornost. Například taková Emily Dalekorejová Beňová, která napsala svůj první fantasy román v 19 letech a nenechala se odradit ani prvotním nezájmem vydavatelství - knížku si prostě vydala sama. Následovaly další díly a nakonec vznikla pentalogie Temní anjeli. S postupem času se tato romantická upířina dočkala přepracování a tento rok (2017) byla vydána v trojdílné sérii s parádními obálkami. Už díky nim jsem dostala chuť se do knížky pořádně zakousnout... ;)

Vydavatelství: Elist (2.vydání), CPress (1.vydání)

1.DÍL: Posolstvo

"Čo keby ste sa jedného dňa dozvedeli, že telo, v ktorom žijete, nie je úplne obyčajné? Čo ak sa dozviete, že vo vašich žilách koluje krv, ktorá vám predurčí temnú budúcnosť?
Madyne Williamsová je navonok úplne obyčajné dievča. Žije si svoj nudný a stereotypný život, pokým sa nedozvie, že nie je úplne obyčajná. V bare, kde pracuje, sa objaví neznámy príťažlivý mladík, ktorý pre ňu už na prvý pohľad predstavuje nebezpečenstvo, a ponúkne jej pomoc. Lenže môže mu veriť? Naozaj jej chce pomôcť? Alebo sa pod maskou priateľa schováva nepriateľ? A kto je zodpovedný za nápis na stene a smrť maznáčika? Kto ju nenávidí až tak veľmi, že by sa jej chcel pomstiť? Stopy ich čoskoro privedú k pravde a nepriateľ z minulosti udrie tvrdou rukou. Dokáže sa ochrániť pred nepriateľom, ktorý ju neprávom nenávidí a túži len po pomste?"


Madyne proplouvá životem bez většího cíle nebo snů. Hned po škole začala pracovat jako servírka v pajzlu, který navštěvuje jen spodina společnosti. Naši hlavní hrdinku takové zaměstnání nijak netěší, ale jinak by nedokázala uživit sebe a svou babičku. Každým dnem se však jejich situace zhoršuje a nakonec hrozí, že přijdou i o střechu nad hlavou. Madyne má jen den na to, aby sehnala nějaké peníze a najednou se jako blesk z čistého nebe objeví zachránce. Modrooký tajemný krasavec, který se podobá na Iana Somerhaldera (z Upírských deníků). Bruce Geere pije jen minerálku a při pohledu na Madyne mu tmavnou oči. Rozhodně je divný. Ale to je nic oproti tomu, jak divně si připadá sama Madyne - vlasy jí přes noc narostou i o několik centimetrů, o úplňku mívá příšerné bolesti a taky má zvláštní dar...

Večnosť v koži predátora. Ako strašne to znelo. Večný život plný odriekania a boja samej so sebou. Nekonečný boj s niečím, čo nebude možné nikdy pemôcť. Čo bude rovnako silné ako ja.(s.162)

Každému čtenáři je hned podle obálek jasné, o co v téhle knížce půjde a velkým pozitivem je to, že nás autorka zbytečně nenatahuje. Už na prvních stránkách se hlavní hrdinka od babičky dozví, že je poloupírka. Její maminka byla člověk a otec upír. Zní to možná skvěle, ale není. "Narozená" nemůže budovat vztahy s lidmi, protože se ve 23 letech stává nesmrtelnou, zároveň nesmí randit ani s přeměněnými upíry, protože ti touží jen po její krvi. Bruce je nebezpečný, jenže Madyne na něj nedokáže přestat myslet. A to i přesto, že se v jejím okolí pohybují lepší adepti na partnera, například poloupírský kamarád Hank nebo lovec upírů Dean. Madyne rozhodně ví, co chce a stojí si tvrdohlavě za tím. Je však ochotná obětovat úplně všechno?

Co se mi líbilo: Autorka se rozhodně nesnaží čtenáře zbytečně natahovat ohledně nadpřirozené stránky hrdinky, jak to mají ve zvyku jiné spisovatelky tohoto žánru. Hned v prvních kapitolách se dozvíme, co je Madyne zač, kdo je Bruce a jak je to s Hankem. Hlavní hrdinka nepostává na jednom místě, ale mění prostředí - podíváme se jak do Sydney, tak i na jiná místa. Stejně tak se příjemně posouvá i děj. Autorka se nebojí vyfiltrovat nepotřebné postavy a nemilosrdně se jich zbavit, aby mohl příběh hladce pokračovat. Samotná romantická linka není uspěchaná a i když jde o klišoidní lásku na první pohled, nikdo se nikomu nevrhá kolem krku po pár stránkách. Naopak, Madyne pochybuje a nevěří. Přestože ji krásný neznámý přitahuje, nehupsne s ním do postele okamžitě, naopak si dává pořádně načas. Ale milovnice romantiky, nebojte se - nebudete muset čekat do závěrečného dílu, jak tomu bylo u Stmívání... ;)

Co se mi nelíbilo: Největší problém jsem měla se samotným zpracováním upírského tématu. Já čtu upířiny celkem často a vždy ocením, když najdu něco originálního a nového. Mám prostě ráda upířiny, které mě něčím překvapí. Bohužel většina děl se inspiruje několika nejvýznamnějšími bestsellery, a je to poznat. Emily Beňová psala první díl v 19, tudíž je naprosto pochopitelné, že se něčím inspirovala, jenže v tomto případě jsem se nemohla zbavit dojmu, že čtu fanfikci na Stmívání. Až tak moc to bylo podobné světu Belly a Edwarda. Kdybychom postavu Madyne vzali a strčili ji do knížky Stmívání, dokonale by tam zapadla. Například tu máme postavu šlechtického starého upíra, který trestá porušování jeho zákonů. Jedním z nich je třeba vytváření nesmrtelných dětí, dalším je prozrazovaní upířího tajemství lidem,... Nepřipomíná vám to Volturiovi? A to není všechno...

"Chceš tým povedať, že ma slnko nezabije?"
"Nie. Pre premenených upírov je slnko smrtiace, no pre narodených nie," usmiala sa. "Len spočiatku bude tvoje telo na slnku žiariť." (s.24)

Hodnocení: 50% Knížka má mnoho pozitiv. Děj příjemně plyne a posouvá se, autorka se nesnaží ho uměle protahovat. Akční linka je tu sice trochu na úkor té milostné, ale mně to nevadilo. Naopak oceňuji, že se hlavní hrdinka neplazí po svém idolu pár stránek na to, co ho poznala. Vztah Madyne s jejím upírským miláčkem se buduje pomalu a realisticky. Akce, která v knížce je, vhodně doplňuje příběh. Spisovatelka má navíc příjemný smysl pro humor a já se nad některými Madyninými replikami hodně nasmála. Negativem pro mě však je přílišná podobnost se slavnou sérií Stmívání. Opravdu jsem si připadala, jako bych četla příběh zasazený do Bellina světa, pouze s jinými postavami. Kdybych se aspoň dočkala napravení negativ, které měl vzor - kéž by Madelyne nebyla naivní blboučká husička jako Bella a kéž by svému okolí jenom nezpůsobovala problémy. Jenže ona je snad ještě horší než Bella. A já fakt nesnáším sobecké hrdinky, které se bezhlavě vrhají do nebezpečí a nezamyslí se nad tím, jak přitěžují svým milovaným. Chudák Bruce (lomeno Edward) potom třičtvrtě knížky nedělá nic jiného, než běhá za slečnou "superhrdinkou" a zachraňuje ji. Já mám ráda chytré a rozumné hrdinky! Přesto se mi knížka četla dobře a těch úctyhodných 536 stran jsem překonala za pár dní. Ráda bych si přečetla i druhý díl. Jsem si jistá, že v něm autorka ukáže mnohem více sebe a méně ze Stmívání.

2.DÍL: Prenasledovaná

Madyne sa ocitá na hrane života a smrti. Zrazu nič nie je také, aké bolo predtým. Tí, ktorým verila ju klamali a ona má pocit, že jej svet je znova hore nohami. Vo chvíli ako sa zdá všetko beznádejné, vstupuje do jej života nová osoba, ktorá vrhne na jej život jasnejšie svetlo. Hoci je nespočetnekrát zlomená a zrazená k zemi vstáva a postupuje ďalej za šťastím, ktoré sa chvíľami zdá nedosiahnuteľné...


Tento díl jsem ještě nečetla, tudíž vám k němu nemůžu moc říct...

3.DÍL: Oslobodená

Záverečná časť románu je úžasným zavŕšením upírskej trilógie. Kniha plná nebezpečenstva, vášne, túžby, smädu po krvi a boja o život. Prekoná láska Bruce a Madyne neprajnosti okolia? A je ešte o čo bojovať? Rozuzlenie románovej série plné zvratov a napätia, ktoré si nesmiete nechať ujsť Vás nenechá chladnými ani dlho po dočítaní knihy...


Tento díl jsem také ještě nečetla.

_____________________________________________________________________________

Za poskytnutí knížky k recenzi moc děkuji Elizabeth - vedoucí projektu PSA a skvělému vydavatelství Elist. Jsem ráda, že můžu být součástí tak skvělé idey a těším se na budoucí spolupráci. Rozhodně neplánuju slovenské autory zavrhnout, protože jsou mezi nimi opravdové talenty, které si zaslouží být vychvalovány. Dáte jim šanci i vy? ;)

DCKK #12: Superman - Poslední syn Kryptonu

7. prosince 2017 v 23:52 | Deni |  Recenze (rozcestník)

Já Supermana prostě nemám ráda - ze stejného důvodu jako marvelovského skautíka Hawkeye. Nelíbí se mi, když se na svět díváme jen černobíle, a to je přesně případ většiny Supermanových příběhů. Zloduchové jsou prostě jenom zlí a Superman je stoprocentně dobrý, až do posledního nagelovaného vlasu na hlavě. Když letí po městě s plyšákem v ruce, nikdy nezapomene pozdravit hodňoučké veselé snídající děti a připomíná jim, aby nezapomněli pít mléko... :D

Lidumilský správňácký Suprák prostě nikdy nebude můj šálek kávy. I tak jsem se ale rozhodla si jeden jeho komiks koupit a přečíst. Proč? Zaujal mě příběh...


Nakladatelství: Eaglemoss (CZ)

ANOTACE: Superman nevěří svým očím, když uprostřed Metropolis zničehonic přistane kryptonská vesmírná loď. Uvnitř nalezne jediného cestujícího: malého Kryptoňana se stejnými schopnostmi, jako má on. Superman je odhodlaný chlapce ochránit a vychovat jako vlastního, ale vládní složky mají z dalšího neuvěřitelně mocného návštěvníka strach. Nikdo nemá ponětí, odkud vlastně přišel...

Obsahuje komiksy:
  • Action Comics Vol.1/ č.844-846 a 851 (Poslední syn Kryptonu)
  • Action Comics Annual č.11 (Appearing in "Last Son")
  • Superman Annual č.13 (Nejlepší den)
  • Superman Vol.1/ č.1
Hlavním tahounem dvanáctého svazku je příběh "Posledního syna Kryptonu". To si o sobě totiž myslí Clark Kent, ale jen do chvíle, než v Metropolis přistane cizí mimozemská loď s neobvyklým pasažérem. Malý chlapeček obdařený obrovskou silou mluví pouze kryptonštinou. Superman je překvapený a zároveň se za vesmírného turistu cítí zodpovědný. Chce ho naučit, jak být ctnostným a dobrým člověkem, tak jak ho to učili jeho adoptivní rodiče. Jenže o nadaného klučíka mají zájem i jiní... Protože co je jednodušší, než si vycvičit vlastního nezničitelného supervojáka? Osud dítěte je jen v Supermanových rukou. Dokázal by být někomu otcem? Podaří se mu přesvědčit i jeho ženu - věčnou kariéristku Lois? A to je jen jeden z mnoha problémů. K Zemi se totiž blíží tlupa šílených mimozemských zločinců a mají namířeno rovnou do centra Metropolis...



První se koukněme na grafickou stránku komiksu. Kresba Adama Kuberta je zvláštně nesourodá. Celostránkové panely jsou dokonalé, pozadí je detailně propracované a postavy jakoby plasticky vystupovaly z obrázku. Já na některé dvoustrany vydržela koukat i několik minut. Prohlížela jsem si rozbitá auta v pozadí, holuby sedící na střechách, rozbité hydranty a jiné drobnůstky. Dokonalá práce. U menších panelů však kvalita kresby obrázek od obrázků klesá a stoupá. Například vidíme panel s hezky nakreslenou tváří Lois, zatímco hned vedle na nás vybafnou dvě přihlouple se tvářící strašidla... Škoda. Vidíme, že pan Kubert má talent a mohl by dokonale zpracovat každou kresbu, přesto ve mě někdy vyvolává pocit odbytosti. Velká škoda. I tak se na příběh, jako na celek, kouká moc příjemně.


Jinak: ten malý mimozemšťánek mi vzhledově hrozně připomínal hlavního hrdinu filmu Omen. Je pouze náhoda, že scénář komiksu zpracovával Richard Donner, filmový režisér kultovních trháků Superman a (právě) The Omen? Jeho jméno je mimo jiné jedním z důvodů, kvůli kterému si milovníci DC světa tento komiks pořizují. Když mám však ohodnotit příběh jako takový, musím bohužel říct, že se z něj dalo vytěžit mnohem více. Prvotní myšlenka je opravdu nápaditá a zaujala mě - Superman s novým mini Supermanem? Bezva! Chtěla jsem vědět víc. Jenže jsme se tématu dotkli jen velmi zběžně. Přestože se autorům otevřelo mnoho možností k filozofování o Clarkově touze po potomcích, tak to utnuli dřív než pořádně začali. Možná za to může i ořezání obsahu o některé svazky kvůli typu vydání, ale i tak... Mohlo to být zpracováno lépe. Hlavně ten konec. Chápu, že se scénáristi museli vrátit k původnímu konceptu série Supermana, ale tohle řešení závěru mi přišlo až umělé. Abych nespoilerovala, tak jen naznačím (pochopí ti, co četli): nejsilnější muž na Zemi a přitom nemá dostatečně silný stisk ruky? Blbooost! Bylo to tam vložené jen proto, aby příběh nasílu ukončili.


Po hlavním tahounovi svazku následuje první bonus, který byl vybrán opravdu výborně. "Nejlepší den" je kraťoučký příběh, který bychom mohli dějově zařadit někde doprostřed "Posledního syna". Jde o velmi jednoduchý, až lyrický popis pikniku, který si Superman, Supergirl, Kentovi, Lois a malý Omen (Chris) připraví na planetě Terabithia. Tu obývají jen samá podivně zmutovaná zvířata. Kresba krásně ladí k příběhu - je jemná, barevná a snivá. Tento příběh nestaví na ději, ale spíš na pocitech, které se v nás tvůrci snaží při čtení vyvolat. Hrajou nám na city. Upozorňují na důležitost rodiny a jak jsou všichni Supráci spolu šťastní. Sice to nebylo můj šálek kávy, přesto chápu, proč byl tento sešit do svazku zařazen. Hodil se sem. Ladil se zbytkem knížky. Jen mi vadil ten Superpes, protože nesnáším zvířata s oblečkama a Lois s tváří tvrďácké mužatky. A taky měla dlouhé vlasy... Proč? V "Posledním synovi" je přece měla krátké.


Dalším bonusem byly tradičně alternativní obálky. Ty se mi líbí vždycky, takže netřeba více komentovat. Zato tři dvoustrany s popiskami hlavních postav, to je příjemné a nečekané oživení! První dvoustrana představovala tým klaďasů (Superman, Supergirl, Superpes), druhá byla zaměřena na protivníky (vězně) a třetí na zaměstnance Daily Planet. Super!


Posledním bonusem jsou old school sešitky z úplných počátku Supermanovy historie. Různé alternativy jsme už mohli několikrát vidět, takže mě nijak neohromil. Spíš mi připadal zbytečně navíc. Klidně bych ten prostor uvolnila nějakým jiným nápaditějším bonusům...


Hodnocení: 56% Dvanáctý svazek DC komiksového kompletu jsem si koupila a nečekala od něj téměř nic. Supermana ráda nemám, poháněla mě jen zvědavost. Zalíbila se mi totiž anotace. Samotný příběh však podle mě plně nevyužil potenciál, který měl. Mohlo to být epické. Filozofické. Velké. Ale nebylo. Sklouzlo to k obyčejnému průměru a i konec skončil tak, jak jsme u tohoto typu komiksů zvyklí. Tak trošku klišé. Na druhou stranu musím přiznat, že se mi tento svazek četl velmi dobře, bavil mě a na kresbu Adama Kuberta se dobře koukalo. Bonusový příběh ladil k hlavní dějové lince, dvoustránkové popisky hrdinů se taky hodily a celkově šlo o obsahově velmi dobře vystavěnou komiksovou knihu. Nelituju koupě a jsem ráda, že "Posledního syna" v knihovničce mám. Přestože rozhodně nejde o nějak legendární dílo, bavilo mě to. Bodově bych DCKK číslo 12 ohodnotila jako o kapku lepší průměr. Nic obdivuhodného, nic strašného. Příjemné počtení na zabití času. :)

A jak se líbil tento svazek vám? Už ho máte přečtený? Napište mi do komentářů, co si myslíte o postavě Supermana a Lois a jak prozatím hodnotíte vydaná čísla DCKK. Děkuju za každý komentář. ;)

K: Zimní lidé (Jennifer McMahon)

1. prosince 2017 v 4:45 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Zimní lidé (Jennifer McMahon)

Popravdě, nemám slov... V posledních měsících jsem přečetla spoustu dobrých knížek, které mě bavily a vysloužily si i vysoké hodnocení. Ale žádná se nevyrovnala Dceři kostí a dýmu od Laini Taylor. Až dodnes. Stejně jako Dceru kostí a dýmu, tak i Zimní lidi jsem hltala od první stránky až do poslední a nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Když už mě pracovní povinnosti donutily přestat číst, tak jsem se celý zbytek dne těšila jen na to, až si budu moct doma zase knížku otevřít a pokračovat ve čtení...

Nakladatelství: Omega pro ČR
(první obálka je česká, poslední původní anglická)
  • Ocenění: nominace v kategorii Horror (Goodreads Choice Awards 2014)
ANOTACE: Městečko West Hall v americkém Vermontu je opředené legendami. Za podivných okolností se zde ztrácí lidé a obyvatele postihují nejrůznější tragédie. V zimě roku 1908, pouhých pár týdnů po tragické smrti své dcerky Gertie, je na poli za svým domem nalezena zavražděná Sára Harrisonová. Mezi místními se proslýchá, že duch mrtvé Sáry se po setmění prochází ulicemi městečka a lidé jí nechávají přede dveřmi dárky s vírou, že je nechá na pokoji. Devatenáctiletá Ruthie Washburnová nikdy nevěnovala příliš pozornosti povídačkám, které se ve West Hall vykládaly. Vyrostla na odlehlém statku se svou matkou Alicí a mladší sestrou Fawn a vždycky snila o tom, jak jednoho dne ospalé městečko opustí a vymaní se tak z vlivu své podivínské matky, která rodinu nutí žít mimo společnost, bez internetu a s utajeným telefonním číslem. Ruthie se však jednoho rána probudí a zjistí, že její matka beze stopy zmizela. Začne se tázat sama sebe, zda matčin podivný styl života přece jen neměl nějaký hlubší důvod. Její podezření zesílí, když v matčině ložnici mezi prkny v podlaze nalezne výtisk Sářina deníku...

Děj sleduje tři skupiny postav a dvě časová období. Ústřední linkou je životní příběh Sáry Harrisové, jejího manžela Martina a dcerky Gertie. Sáru v dětství vychovávala indiánská čarodějka, která ji naučila mnohým neuvěřitelným věcem. Taky jí předpověděla, že bude mít dceru nadanou mocnou nadpřirozenou silou. A to se taky vyplnilo, protože se Sáře narodila roztomiloučká malá Gertička, která viděla za závoj oddělující svět duchů od toho našeho. Jenže jednoho dne roku 1908 se stane tragédie a Gertie najdou mrtvou. Její maminka se z toho psychicky sesype a rozhodne se pro strašlivou věc...

Maminka najednou úplně ztuhne.
"Zimním lidem?" zeptá se.
"Tak jim říkám," odpovím a otočím se tváří k ní. "To jsou lidé. kteří uvízli mezi dvěma světy a musí čekat. Trochu jako když musíme po dlouhé a studené zimě čekat na jaro." (s.24)

Druhou hlavní hrdinkou je Ruthie, která se ráno probudí a zjistí, že její mamka zmizela. Ruthie zůstala s nemocnou sestřičkou Fawn doma sama. Obou sestrám se to zdá podezřelé, protože jejich maminka nechodila ven skoro nikdy, schovávala se před fotografy, nepoužívala telefon ani počítač... Kam by se tak najednou vydala? A ještě bez auta. Sestry pátrají po domě a postupně objevují věci, které měly zůstat navždy skryté. Například peněženky cizích lidí nebo knihu Sáry Harrisové o oživování mrtvých.

Třetí dějová linka sleduje umělkyni Katherine, která zůstala na světě úplně sama. Syn jí před lety umřel na leukémii a manžel se zabil při autonehodě. Katherine se ze smrti milovaného muže těžce vyrovnává a rozhodne se zjistit, co těsně před smrtí dělal. Zpočátku nejasné stopy vedou do městečka West Hall, kde jedl své poslední jídlo s neznámou ženou. Co tam dělal? Kdo byla ta žena? A proč měl v kufříku knihu od Sáry Harrisové?

Co se mi líbilo: Ani nevím, kde s vychvalováním začít. Knížka byla napsaná ohromně čtivě, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Příběh byl navíc i pořádně strašidelný, což je vražedná kombinace. V praxi to pak vypadalo tak, že i když mě čekalo brzké ranní vstávání do školy, ještě v půl třetí ráno jsem si četla. Nemohla jsem knížku zavřít jednak proto, že byla napínavá, ale taky proto, že jsem byla totálně vystrašená. Já mám v bytě dost temno, takže když jsem zhasla, odevšad na mně koukala Gertie. Navíc mám hned při posteli obří šatní skříň, kde by se té malé příšerce určitě líbilo... :D No strašné. Takže jsem zase rozsvítila a pokračovala ve čtení. Obecně vzato by děj až tak děsivý nebyl, jenže autorka je mistryně slova a dokonale nám popíše každou scénu tak, až každému čitateli musí naskočit husí kůže. Všechny ty nenucené detaily ve výsledku tvoří díky naší představivosti "film", který je prostě opravdový horor. Mamka si přečetla Zimní lidi ještě přede mnou a zapůsobila na ni úplně stejně jako na mě. Taky se bála večer zhasnout. :D

Liščí kůže byla pryč.
Přece ji před několika hodinami přitloukl k severní zdi stodoly, aby se usušila. Díval se přímo na ni, obdivoval svou práci a představoval si, jakou čepici z ní Sára pro Gertie ušije. A nyní se díval na prázdnou zeď. Jenže úplně prázdná nebyla, protože na hřebíku něco viselo...
Ke zdi byl hřebíkem přibitý pramen blonďatých vlasů.
Gertiiných vlasů. (s.41)


K příběhu výborně ladí i obálka, která je podle mě mnohem lepší, než ta původní. Obálka hororu by měla být strašidelná, a to se nakladatelství Omega opravdu podařilo - ledově modrá barva v kombinaci s temným lesem, zajímavým fontem písma a děsivou postavou? Co víc si přát, když se chcete bát... Ke korektuře či překladu nemám ani tentokrát žádnou výtku. Prostě kvalitní práce jak po stránce vizuální, tak i obsahové.

Co se mi nelíbilo: Nemám absolutně žádnou výtku. Vážně. Knížka se mi líbila od prvního písmene až do poslední tečky. Kéž by bylo víc takovýchto knížek.

Hodnocení: 100% Mé závěrečné hodnocení asi nikoho nepřekvapí. Zimní lidé ode mě dostávají plných pět hvězdiček, protože jsou tím nejlepším zástupcem hororového žánru, kterého jsem dodnes četla a zároveň se nebojím toto dílko označit za jednu z deseti nej knih v mé knihovničce. Místo v TOP desítce nejlepších knih roku 2017 tudíž má jisté. ;) Autorka píše čtivě, dokáže čtenáře plně vtáhnout do děje, hraje si s naší představivostí a zároveň nesklouzává k ohraným klišé. Právě naopak - příběh je originální a finální rozuzlení mi vyrazilo dech. To jsem vážně nečekala!

Zimní lidé ale nenadchly jen mě. Vlastně jsem knížku četla až jako druhá, mamka mi ji totiž zabavila hned po rozbalení balíku. Přečetla ji zhruba za dva dny a to taky četla dlouho do noci jako já. Po dočtení mi knížku celá nadšená vrátila se slovy, že lepší knížku už dlouho nečetla. A potom mě od rána do večera tři dny v kuse prudila dotazy, jestli už jsem Zimní lidi začala číst a co na ně říkám. (Já měla v tu chvíli rozečtenou jinou knížku ,takže má odpověď pokaždé zněla "ne".) Když už mám teď dočteno, tak maminku chápu. Taky Zimní lidi všem vytrvale vnucuju - od spolužáků, přes učitele, až po spolupracovníky v práci. Tohle dílko se musí líbit všem!

(PS: Knížku doporučuji zejména lidem, kteří pracují na nočních směnách. Když se totiž začtete, celou noc se vám ani trošičku nebude chtít spát, to vám garantuju. :D)

Pokud chcete, můžete si pustit i mrazivý video trailer:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku moc děkuji nakladatelství Omega.

❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️❄️

Závěrem bych ještě chtěla dodat, že by byli "Zimní lidé" úžasným námětem pro film. Doufám, že se někdy v budoucnu filmového zpracování dočkáme, protože když kolikrát vidím, jaké příšernosti plánují zfilmovat, tak jen kroutím hlavou. Byla bych tedy vážně naštvaná, kdyby tak dokonalý příběh nikdo zfilmovat nechtěl. Musí! Máte i vy nějakou knížku, kterou byste chtěli vidět zfilmovanou?