DCKK #12: Superman - Poslední syn Kryptonu

7. prosince 2017 v 23:52 | Deni |  Recenze (rozcestník)

Já Supermana prostě nemám ráda - ze stejného důvodu jako marvelovského skautíka Hawkeye. Nelíbí se mi, když se na svět díváme jen černobíle, a to je přesně případ většiny Supermanových příběhů. Zloduchové jsou prostě jenom zlí a Superman je stoprocentně dobrý, až do posledního nagelovaného vlasu na hlavě. Když letí po městě s plyšákem v ruce, nikdy nezapomene pozdravit hodňoučké veselé snídající děti a připomíná jim, aby nezapomněli pít mléko... :D

Lidumilský správňácký Suprák prostě nikdy nebude můj šálek kávy. I tak jsem se ale rozhodla si jeden jeho komiks koupit a přečíst. Proč? Zaujal mě příběh...


Nakladatelství: Eaglemoss (CZ)

ANOTACE: Superman nevěří svým očím, když uprostřed Metropolis zničehonic přistane kryptonská vesmírná loď. Uvnitř nalezne jediného cestujícího: malého Kryptoňana se stejnými schopnostmi, jako má on. Superman je odhodlaný chlapce ochránit a vychovat jako vlastního, ale vládní složky mají z dalšího neuvěřitelně mocného návštěvníka strach. Nikdo nemá ponětí, odkud vlastně přišel...

Obsahuje komiksy:
  • Action Comics Vol.1/ č.844-846 a 851 (Poslední syn Kryptonu)
  • Action Comics Annual č.11 (Appearing in "Last Son")
  • Superman Annual č.13 (Nejlepší den)
  • Superman Vol.1/ č.1
Hlavním tahounem dvanáctého svazku je příběh "Posledního syna Kryptonu". To si o sobě totiž myslí Clark Kent, ale jen do chvíle, než v Metropolis přistane cizí mimozemská loď s neobvyklým pasažérem. Malý chlapeček obdařený obrovskou silou mluví pouze kryptonštinou. Superman je překvapený a zároveň se za vesmírného turistu cítí zodpovědný. Chce ho naučit, jak být ctnostným a dobrým člověkem, tak jak ho to učili jeho adoptivní rodiče. Jenže o nadaného klučíka mají zájem i jiní... Protože co je jednodušší, než si vycvičit vlastního nezničitelného supervojáka? Osud dítěte je jen v Supermanových rukou. Dokázal by být někomu otcem? Podaří se mu přesvědčit i jeho ženu - věčnou kariéristku Lois? A to je jen jeden z mnoha problémů. K Zemi se totiž blíží tlupa šílených mimozemských zločinců a mají namířeno rovnou do centra Metropolis...



První se koukněme na grafickou stránku komiksu. Kresba Adama Kuberta je zvláštně nesourodá. Celostránkové panely jsou dokonalé, pozadí je detailně propracované a postavy jakoby plasticky vystupovaly z obrázku. Já na některé dvoustrany vydržela koukat i několik minut. Prohlížela jsem si rozbitá auta v pozadí, holuby sedící na střechách, rozbité hydranty a jiné drobnůstky. Dokonalá práce. U menších panelů však kvalita kresby obrázek od obrázků klesá a stoupá. Například vidíme panel s hezky nakreslenou tváří Lois, zatímco hned vedle na nás vybafnou dvě přihlouple se tvářící strašidla... Škoda. Vidíme, že pan Kubert má talent a mohl by dokonale zpracovat každou kresbu, přesto ve mě někdy vyvolává pocit odbytosti. Velká škoda. I tak se na příběh, jako na celek, kouká moc příjemně.


Jinak: ten malý mimozemšťánek mi vzhledově hrozně připomínal hlavního hrdinu filmu Omen. Je pouze náhoda, že scénář komiksu zpracovával Richard Donner, filmový režisér kultovních trháků Superman a (právě) The Omen? Jeho jméno je mimo jiné jedním z důvodů, kvůli kterému si milovníci DC světa tento komiks pořizují. Když mám však ohodnotit příběh jako takový, musím bohužel říct, že se z něj dalo vytěžit mnohem více. Prvotní myšlenka je opravdu nápaditá a zaujala mě - Superman s novým mini Supermanem? Bezva! Chtěla jsem vědět víc. Jenže jsme se tématu dotkli jen velmi zběžně. Přestože se autorům otevřelo mnoho možností k filozofování o Clarkově touze po potomcích, tak to utnuli dřív než pořádně začali. Možná za to může i ořezání obsahu o některé svazky kvůli typu vydání, ale i tak... Mohlo to být zpracováno lépe. Hlavně ten konec. Chápu, že se scénáristi museli vrátit k původnímu konceptu série Supermana, ale tohle řešení závěru mi přišlo až umělé. Abych nespoilerovala, tak jen naznačím (pochopí ti, co četli): nejsilnější muž na Zemi a přitom nemá dostatečně silný stisk ruky? Blbooost! Bylo to tam vložené jen proto, aby příběh nasílu ukončili.


Po hlavním tahounovi svazku následuje první bonus, který byl vybrán opravdu výborně. "Nejlepší den" je kraťoučký příběh, který bychom mohli dějově zařadit někde doprostřed "Posledního syna". Jde o velmi jednoduchý, až lyrický popis pikniku, který si Superman, Supergirl, Kentovi, Lois a malý Omen (Chris) připraví na planetě Terabithia. Tu obývají jen samá podivně zmutovaná zvířata. Kresba krásně ladí k příběhu - je jemná, barevná a snivá. Tento příběh nestaví na ději, ale spíš na pocitech, které se v nás tvůrci snaží při čtení vyvolat. Hrajou nám na city. Upozorňují na důležitost rodiny a jak jsou všichni Supráci spolu šťastní. Sice to nebylo můj šálek kávy, přesto chápu, proč byl tento sešit do svazku zařazen. Hodil se sem. Ladil se zbytkem knížky. Jen mi vadil ten Superpes, protože nesnáším zvířata s oblečkama a Lois s tváří tvrďácké mužatky. A taky měla dlouhé vlasy... Proč? V "Posledním synovi" je přece měla krátké.


Dalším bonusem byly tradičně alternativní obálky. Ty se mi líbí vždycky, takže netřeba více komentovat. Zato tři dvoustrany s popiskami hlavních postav, to je příjemné a nečekané oživení! První dvoustrana představovala tým klaďasů (Superman, Supergirl, Superpes), druhá byla zaměřena na protivníky (vězně) a třetí na zaměstnance Daily Planet. Super!


Posledním bonusem jsou old school sešitky z úplných počátku Supermanovy historie. Různé alternativy jsme už mohli několikrát vidět, takže mě nijak neohromil. Spíš mi připadal zbytečně navíc. Klidně bych ten prostor uvolnila nějakým jiným nápaditějším bonusům...


Hodnocení: 56% Dvanáctý svazek DC komiksového kompletu jsem si koupila a nečekala od něj téměř nic. Supermana ráda nemám, poháněla mě jen zvědavost. Zalíbila se mi totiž anotace. Samotný příběh však podle mě plně nevyužil potenciál, který měl. Mohlo to být epické. Filozofické. Velké. Ale nebylo. Sklouzlo to k obyčejnému průměru a i konec skončil tak, jak jsme u tohoto typu komiksů zvyklí. Tak trošku klišé. Na druhou stranu musím přiznat, že se mi tento svazek četl velmi dobře, bavil mě a na kresbu Adama Kuberta se dobře koukalo. Bonusový příběh ladil k hlavní dějové lince, dvoustránkové popisky hrdinů se taky hodily a celkově šlo o obsahově velmi dobře vystavěnou komiksovou knihu. Nelituju koupě a jsem ráda, že "Posledního syna" v knihovničce mám. Přestože rozhodně nejde o nějak legendární dílo, bavilo mě to. Bodově bych DCKK číslo 12 ohodnotila jako o kapku lepší průměr. Nic obdivuhodného, nic strašného. Příjemné počtení na zabití času. :)

A jak se líbil tento svazek vám? Už ho máte přečtený? Napište mi do komentářů, co si myslíte o postavě Supermana a Lois a jak prozatím hodnotíte vydaná čísla DCKK. Děkuju za každý komentář. ;)
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama