Leden 2018

Shrnutí PROSINEC (12/2017)

31. ledna 2018 v 6:59 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí PROSINEC (12/2017)

Už se pomalu stává zvykem, že jsou moje měsíční shrnutí "tak trošku" opožděné... Ani rok 2018 zřejmě nebude jiný a článek o prosinci zveřejňuju začátkem února. Hups! :D Tentokrát mě ani nenapadá žádný super vážný důvod, proč jsem se na článek vyprdla... Polovinu ledna jsem strávila zkouškama a druhou polovinu jsem lenošila. Dokonce jsem se celkem zdárně vyhýbala i většině recenzáčků. Nakonec jsem se ale dokopala prosincové přírůstky nafotit a konečně vám je ukázat. Rozhodně jich nebylo málo, takže se máto na co těšit... ;)

Koupené knihy: (6)

1) Výroky slavných o psech (Milly Brown)
2) DCKK #12: Superman - Poslední syn Kryptonu
3) DCKK #13: Superman/Batman - Nepřátelé státu
4) DCKK #25: Superman/Batman - Supergirl
5) Kosti na popel (Kathy Reichs)
6) 206 kostí (Kathy Reichs)

Oproti jiným měsícům roku 2017, v prosinci jsem zas tolik peněz za knížky neutratila. Důvodem byly hlavně blížící se Vánoce, které jsou známým vycucávačem úspor a na knihy mi pak moc volných financí nezbývalo. Nakonec jsem ale přeci jen neodolala a pár zajímavých přírůstků si pořídila,...


Hned první týden v prosinci jsem na dobročinné aukci kočičí kavárny Mačinézy získala krásný malovaný obraz kočičky s utrženým ouškem, který je inspirovaný skutečným příběhem. Namalovala ho talentovaná umělkyně Čimi. Já čičinky zbožňuju, takže jsem neodolala a obraz si musela pořídit. Když už jsem si prohlížela věcičky v aukci, padla mi do oka tenounká knížka Výroků slavných o psech. Není to sice "kočičí", ale za tu cenu (nějaké 2€) jsem ji tam prostě nemohla nechat! Po rychlém prolistování své koupě rozhodně nelituju - krásné fotky v kombinaci s vtipnými citáty,... co víc si přát. Potěší každého zvířatomila. :)



Dalším přírůstkem jsou tři svazky DC komiksového kompletu. Dva starší (Poslední syn Kryptonu a Nepřátelé státu) jsem sehnala na Slovensku a čerstvou novinku Supergirl jsem si koupila v Čechách. Je vtipné, že se všechny tři kousky zaměřují na postavu Supermana, kterého já absolutně nemusím. Zaujaly mě však samotné příběhy, tak jsem otravnému správňákovi Kentovi chtěla dát šanci. Posledního syna Kryptonu jsem už stihla přečíst, takže vám v přečtených řeknu víc,...


Poslední dva mnou koupené přírůstky patří do krimi série Sběratelů kostí od Kathy Reichs. Kosti na prach je 10. díl a 206 kostí je 12. díl. Doma už mám 11. díl Diabolské kosti, který jsem zatím nečetla. Od všech tří čekám jednoduchou napínavou jednohubku, jejíž čtení mi nezabere moc času. Už bych si ale měla alespoň jeden díl přečíst, abych věděla, zda se mi oplatí pořizovat i další díly. Sice nejsou moc drahé, přesto bych nerada utrácela za něco, co by mě později nebavilo... No uvidíme.

Recenzní výtisky: (7)

1) Blízko obzoru (Jessica Koch)
2) Maskované město (Genevieve Cogman)
3) Sedmé dítě (Erik Valeur)
4) Dítě útesů: Hluboký hrob (Camilla & Viveca Sten)
5) TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier)
6) Mágia splnu: 1.časť (Katarína Senajová)
7) Krik nevinných (Roman Kulich)


Romanťárna Blízko obzoru je trošku mimo můj žánr, ale proč nezkusit něco jiného, než fantasy, že? Obzvlášť když to má tak parádní obal. ;) Musím přiznat, že ten vzhled mě namotivoval více, než samotná anotace. Snad nebudu své volby litovat,... Maskované město má taky skvělou obálku. Na tuhle knížku se moc těším, než se ale pustím do čtení, musím si zopáknout první díl. Nemůžu se dočkat!


Hluboký hrob je recenzáček od Omegy, na který jsem se těšila úplně nejvíc. Už mám i přečteno a musím říct, že předčil veškeré mé očekávání! Doufala jsem v mrazivý napínavý příběh, autorky však nabízí mnohem více... Sedmé dítě mě šíleně překvapilo. Když jsem ho totiž zvedla, málem mi upadla ruka. Váží snad jako zlatá cihlička a má přes 800 stran! Doufám, že se zlatou cihlou bude srovnatelný i obsah...


Přestože jsem věděla, že už musím s recenzními konkurzy u Omegy přibrzdit, než dočtu vše, co mám nabrané, neodolala jsem. Tahle knížka má nejen úžasně zajímavý název, ale i obal a anotaci! Tak ještě poslednííííí. Slibuju! :D TY vyber, kdo přežije má být napínavý thriller o dokonalém světě budoucnosti, který je řízený vyšší inteligencí. Tohle já můžu. Nečekám, že bych se u čtení nudila, i když průměrné hodnocení čitatelů na Databázi knih mě trošku zneklidnilo. Knížku momentálně čte mamka, tak jsem zvědavá na její názor.


Kromě recenzních výtisků od Omegy jsem v prosinci dostala i dva recenzáčky od slovenských autorů. Mágiu splnu mi i s krásným věnováním poslala sama autorka, za což jí moc děkuju. Knížku už mám i přečtenou, takže se o ní ještě zmíním později. Krik nevinných jsem si vybrala v rámci projektu Podporujme slovenských autorov. Mělo by jít o pořádně napínavé mysteriózní krimi, takže rozhodně můj šálek kávy.

Vánoční dárečky: (6)

1) NHM #33: Shang-Chi
2) DCKK #19: Lex Luthor - Muž z oceli
3) Harley Quinn #1: Šílená odměna
4) Masožravý lunapark (Lemony Snicket)
5) Velké dějiny zemí Koruny české: Právo
6) La corte reluciente (Richelle Mead)

Prvním dárečkem byl svazek NHM: Shang-Chi, který jsem vlastně k Vánocům nedostala. Mamka za něj ale zaplatila, když jsme spolu byly v Tescu, proto jsem ho musela zařadit mezi dárky. O tomto superhrdinovi jsem zatím nic moc neslyšela, ale po rychlém prolistování mi nejvíc připomínal Mortal Kombat, který mě před lety dost bavil, takže dám Shang-Chimu ráda šanci...


Komiksy Lex Luthor a Harley Quinn už jsem si rozbalila pod stromečkem. Lexe Luthora mi koupil přítel, který věděl, že se snažím zkompletovat sbírku DCKK. Lex Luthor mě navíc svou parádní kresbou lákal už dlouho a těším se, až si ho konečně přečtu. První díl nové sólovky Harley Quinn: Šílená odměna mi koupila maminka, protože jsem ji s tím vytrvale otravovala. Je to trošičku dražší komiks, než si normálně kupuju, takže ideální přání pro Ježíška. Jsem nadšená, že mám Harley doma a doufám, že k narozkám (Valentýnu, výročí, svátku,..) dostanu od někoho druhý díl,... :D


Masožravý lunapark je devátý díl Řady nešťastných příhod od Lemonyho Snicketa (aneb Daniela Handlera). Tuhle sérii zbožňuju! Miluju film i seriál! Řada nešťastných příhod je můj poklad. Už pár let se snažím sesbírat všechny díly série, které se aktuálně dost zle shánějí a když už, tak za šílené ceny.


Díky mamince už mi chybí jen jeden díl - Strohá akademie a bonusová Neautorizovaná autobiografie. Taky bych si chtěla koupit první díl v češtině (mám jen slovenský překlad) a druhý díl pro změnu ve slovenčině... ať je moje sbírka kompletní. Miluju, miluju, milujuuu! A všem neználkům doporučuju kouknout se po druhém vydání prvních čtyř dílů, které na počest nového Netflixového seriálu znovu vydal Albatros. Navíc jsou za skvělou cenu!

I další knížku mi koupila maminka, a to Právo ze série Velkých dějin koruny české. Už mám doma dva svazky (Lidová kultura, Zločinnost a bezpráví), které jsou parádní obsahem i vzhledem. Moc ráda se kochám pohledem na hřbety knížek, vizuálně by ani nemohly být povedenější. Přestože nepatří mezi nejlevnější, jsem příšerně nadšená, že je doma mám. Navíc, já studovala právo, proto mě lákají hlavně témata spojené s tímto oborem. Ráda si rozšířím obzory o pár zajímavých historických faktů. :)


Poslední dáreček nemám vyfocený, protože ho ještě nemám při sobě. Když jsem prosila tetu, aby mamce sehnala knížku ve španělštině (víc o naší tajné misi v Rozbalovačce), požádala jsem rovnou i o jednu drobnůstku pro mně. Jako věrná fanynka Richelle Mead doma fanaticky křečkuju její díla v různých jazycích. Zatím jsem u slovenčiny a angličtiny, které si dokážu bez větších problému přečíst, ale lákala mě i španělská verze. Španělsky umím jen základy, přesto jsem měla veeelkou motivaci to zkusit. Nakonec mám ale katalánskou verzi. V katalánštině umím všehovšudy tři slova, takže bych se měla asi začít učit... La Corte Reluciente (Třpytný dvůr) mi totiž teta doveze, až pojede do Čech, což není dost dlouho na to, abych se tu španělsko-francouzskou hatmatilku naučila. :D I tak jsem natěšená z další Richelle Mead do sbírky!

Výhra v soutěži: (2)

1) Krvavé právo (Phillip Margolin)
2) Purpurové doteky (Markéta Harasimová)

Jak už to bývá zvykem, při Vánocích se roztrhl pytel se super knižními soutěžemi. Zadařilo se mi vyhrát dvě úžasné knížky, které jsem moc chtěla a tímto moc děkuju všem milovníkům knížek, kteří v prosinci mysleli na druhé a rozdávali parádní knížky novým majitelům. První vyhranou knížkou bylo Krvavé právo, které mi i se super záložkou a nálepkami poslala Pinky v knihách. S touto detektivkou jsem se seznámila až díky soutěži, anotace si mě však získala na první přečtení. Dokonce nalákala i moji mamku, která si chce ode mě knížku po dočtení půjčit.


Purpurové doteky mi podepsala a poslala sama autorka Markéta Harasimová. Knížku jsem vyhrála v Knižnom kalendári, který vytvořila oblíbená slovenská spisovatelka Miroslava Varáčková a jménem všech obdarovaných i zúčastněných jí za skvělou akci moc děkuju. Mám z výhry ooooobrovskou radost a potěšilo mě hlavně to krásné věnování. Nemůžu se dočkat, až se do knížky pustím - určitě to bude brzy. ;)

Přečteno v prosinci: (6)

1) DCKK #12: Superman - Poslední syn Kryptonu .....192 stran
2) Plíseň (Siri Petterson) .....456 stran
3) Temní anjeli 1: Posolstvo (Emily D. Beňová) .....540 stran
4) Dítě útesů: Hluboký hrob (Camilla & Viveca Sten) .....418 stran
5) Mágia splnu: 1.časť (Katarína Senajová) .....216 stran
6) Čarodějnice: Salem, 1692 (Stacy Schiff) .....352 stran
Celkem: 6 knížek / 2174 stran

Superman byl mojí první prosincovou knížkou a příjemně mi nastartoval nový měsíc. Přestože Supermana jako postavu nemám ráda, koupě tohoto komiksu jsem nelitovala. Ač byl příběh spíše průměrný, kresba mě bavila a některými většími panely jsem se dokázala kochat i delší dobu. Pokud chcete vidět nějaké ukázky, stačí si rozkliknout recenzi.

Pak jsem se vrhla na druhý díl severské fantasy trilogie Havraní kruhy. Plíseň mě bavila, přestože to pořád nebyla taková pecka, jakou jsem od Siri Pettersen čekala. Asi jsem měla přehnané očekávání po všech těch nadšených komentářích na Databázi knih a recenzích od mých oblíbených booktuberů. Přesto mi v tomto dílku pořád něco chybí... Recenzi na první dva díly mám napsanou, ale zveřejním ji naráz, až dočtu i poslední díl série. Na ten se chystám v lednu.


Temní anjeli i Mágia splnu jsou dílka nadějných slovenských autorek. Obě mé recenze na ně najdete buďto tady na blogu nebo na stránce projektu Podporujme slovenských autorov. Temní anjeli jsou upířina, která dozajista nadchne fanoušky Stmívání. Hlavní hrdina je tajemná krvelačná potvora podobná Edwardovi a hlavní hrdinka je pro změnu naivní kňoura jako Bella. "Posolstvo" je prvním dílem trilogie, kterou bych si ráda přečetla celou. Já jsem na ty upířiny tak trochu ulítlá... :D


K druhé slovenské knížce - první části Mágie splnu můžu říct jen to, že knížky o kočičkách prostě zbožňuju, mám jich doma pěknou sbírku a jsem nadšená, že mám v knihovničce další povedený kousek. Jde o dílko určené spíše mladším čtenářům, které má však super nápad a příjemné zpracování. Autorka si knížku i sama ilustrovala a vydala. To zaslouží pochvalu.


Poslední dvě knížky přečtené v prosinci, jsou recenzáčky od nakladatelství Omega. Hluboký hrob je temná fantasy s náctiletou hlavní hrdinkou, která vidí víly a jiné nadpřirozené potvůrky. Příběh skrývá nečekané ekologické poselství, které při finálním hodnocení posunulo knížku o stupeň výš. Tohle dílko rozhodně doporučuju, jak mladším, tak starším čtenářům. Více se dozvíte v recenzi.


Poslední kniha roku 2017 mě opravdu hodně zklamala. Nečekala jsem to. Když jsem si o Salemské čarodějnice žádala, zaujalo mě hlavně téma knížky, to byl důvod, proč jsem se na ni tolik těšila. Několik blogerek mě před autorčinou tvorbou varovaly, já se ale rozhodla dát Stacy Schiff šanci, aby se obhájila svým dílkem sama. Nepodařilo se jí to. Nad stránkami jsem se doslova trápila, nudily mě zdlouhavé popisy a opakování myšlenek, hodněkrát jsem měla chuť knížku odložit. Nezachránilo ji ani skvělé grafické zpracování a zajímavé bonusy ve formě fotopřílohy. Bohužel, tvorba Stacy Schiff asi nebude můj šálek kávy. Škoda.



PROSINEC ve zkratce: nejlepší koupenou knihou jsou "Výroky slavných o psech", protože jsem koupí přispěla na dobrou věc. Co je hezčího, než si pořídit knížku o zvířátkách a pomoci tak živým chlupáčům? Jsem ráda, že mačacia kaváreň Mačinézy pořádá takové super aukce a určitě si příště zase vydražím nějaký přírůstek do knihovničky. :)

Největším překvapením byl komiks "Poslední syn Kryptonu". Supermana nemám ráda a přesto mě čtení bavilo a ani jeho postava mi nepřišla tak stupidní, jako v některých jeho dalších komiksech. Určitě se tohoto svazku nezbavím, naopak ho zařadím na čestné místo v knihovničce mezi další díly DCKK.

Přestože běžně nad udělením měsíčního zklamání hodně přemýšlím, tentokrát jsem nemusela váhat ani na vteřinu. Nic horšího než novinku od Stacy Schiff jsem tento rok nečetla, takže o této knížce určitě uslyšíte i v minuloročním shrnutí. Bohužel, ne každý spisovatel mi svým stylem sedne a Stacy Schiff zřejmě nikdy nebude patřit mezi mé oblíbence. Bohužel.

Mnohem příjemnější je udělení nejlepší přečtené prosincové knížky, kterou je "Hluboký hrob" od autorského dua Stenových. Knížka si mě získala nejen napínavou zápletkou, ale hlavně ekologickým poselstvím. Já už od dětství miluju přírodu a cením si každého pokusu o osvětu "běžných smrtelníků", co se týče její ochrany. Kéž by se tím podařilo zabránit jejímu ničení.

Nejlepší knižní postavou byla Hirka z Havraních kruhů. Přestože mě zklamalo její chování, které se téměř nepodobalo Hirce z prvního dílu, i tak je pořád mojí favoritkou. Na záda jí však dýchá její kolega Rime, jehož osobnost se naopak oproti prvnímu dílu rozvinula a pomalu ale jistě se sune na vrchní příčky mých oblíbených postav. Ještě bych váhala i nad Naiellem, který je vedlejší postavou "Plísně". Super chlap! Zbožňuju nafoukané, sebejisté kretény, a to on určitě je. :D Kdyby dostal trochu víc prostoru, určitě by byl mým favoritem, bohužel ho bylo na stránkách vidět žalostně málo.

Plány na LEDEN 2018: Rozhodně potřebuju zmenšit hromádku restů, které mám doma na recenzi. Potom bych ráda dočetla třetí díl Havraních kruhů. Chci vědět, jak to dopadne! ;) No a samozřejmě bych si přečetla alespoň jeden komiks,... to musí být! ;)

Tak snad se do nového roku polepším a začnu psát měsíční shrnutí s předstihem. Mohla bych si to dát za novoroční předsevzetí, ale všichni víme, jak to s těmi předsevzetími je... Radši se budu motivovat jinak. ;)

K: Krik nevinných (Roman Kulich)

25. ledna 2018 v 18:06 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Krik nevinných (Roman Kulich)

Přestože je mým nejvíce preferovaným žánrem fantasy, nikdy nepohrdnu ani pořádně mrazivým thrillerem. Obzvlášť, pokud jde o thriller s prvky mystiky. Jo, to je moje! :) Když jsem si prohlížela seznam volných recenzních výtisků z projektu "Podporujme slovenských autorov", Krik nevinných mi okamžitě padl do oka. Parádní obálka a lákavá anotace,... tomu se nedalo odolat. Autor Roman Kulich navíc není mezi spisovateli žádným nováčkem, na účtu má již několik temných krváků, kterými okouzlil nejednoho slovenského čtenáře. Dokáže očarovat i mě, Moravačku se slovenskými kořeny?

Nakladatelství: Marenčin PT (SK)


ANOTACE: Malebná Gaderská dolina v srdci Turca ukrýva svoje tajomstvo. V dedine Blatnica sa začínajú diať čudesné veci. Mnohým obyvateľom zmizli domáce zvieratá, ktoré neskôr nájdu barbarsky zabité. Kto by mohol podobnú ukrutnosť vykonať? Prečo sa zrazu dejú takéto ohavnosti? Miestny mladík Marek a jeho priateľka Romana vyšetrujú záhadu na vlastnú päsť, pretože sa ich osobne týka. Postupne zisťujú, že v okolí zmizlo aj niekoľko mužov. Udalosti naberajú rýchly spád. Ide len o miestne sprisahanie, alebo siaha komplot do celého Slovenska, či dokonca ďalej?

Marek je typický vlk samotář. Žije sám v domečku zděděném po zesnulých rodičích, široko daleko nic než hory a lesy. Jeho jedinou rodinou jsou obtloustlé slepičky a vlčák Astor, kterého považuje za opravdového přítele. I o něho ho však osud připraví, a to dost nechutným způsobem. V lese najde useknutou psí hlavu s vypíchnutýma očima a uřezanýma ušima. Astorova vražda navíc vypadá jako součást jakéhosi temného magického rituálu. Marek je pevně rozhodnutý vraha na vlastní pěst vypátrat a odporný zločin pomstít.

"Otče... Prosím ťa pomôž mi napraviť túto krutosť! Pomôž mi nájsť vraha a rovnakým spôsobom mu vytrhnúť oči, rozškriabať hrdlo, odrezať uši, vyrvať vnútornosti, a pred jeho bolestivou smrťou ho ešte prinútiť, aby to všetko zožral! Pomôž mi, aby bolo spravodlivosti učinené zadosť! Nech trpí tak, ako ešte nikto predtým netrpel! Amen!" (s.28)

Společně se svou krásnou přítelkyní Romanou hledají stopy po pachateli a snaží se zloducha odhalit. Zjišťují, že Astor nebyl první zvířecí obětí, v okolí mizí domácí mazlíčci, potulují se podivné skupinky v černých hábitech a objevují se podezřelé kouzelné talismany. Marek podezírá místního "šaška", kterému všichni říkají Hrboš. Romana se handicapovaného chudáčka zastává a brání ho před Markovým hněvem, jak se dá. Proč si však Hrboš doma schovává Astorovu fotku? Co skrývá věčně zamračený farář Mojmír a proč ho chrání i sama starostka? Do Blatnice míří starodávné zlo, které prahne po čerstvě prolité krvi. A když začnou mizet i lidé, Marek pochopí, že je opravdu zle...

"Ja som ti to vravela. Poriadne šialenstvo, že?
Čo ak sa jedná o nejakú woodoo bábiku, pomocou ktorej ho niekto zabil?" (s.89)


Co se mi líbilo: První, co čtenáři blýskne do očí, je ten parádní přebal. Ten se opravdu povedl! Přiznám se, že jsem ten typ knihomola, co si své úlovky prvně vybírá podle vzhledu a až pak si čte anotace. Krik nevinných byl v tomto ohledu láska na první pohled - ta jednoduchá, přesto tajemná obálka s výborně vybraným fontem písma v kontrastní barvě. Ještě krásnější je knížka po "svlečení" přebalu - krvavě červená s bílým písmem. Pecka! Milovníky bookstagramu by mohlo zajímat, že je "Krik nevinných" neuvěřitelně fotogenická knížka a na všech snímcích vypadá i bez nějakých phoshopových úprav totálně dokonale. ;) Chválím taky příjemný hladký materiál, ze kterého jsou vyrobené desky a kvalitní papír i tisk. Nakladatelství se o vzhled dílka postaralo na výbornou.

Abych ale nechválila pouze vnější vzhled, samotné dílko má i mnoho jiných pozitiv. Jedním z nejvýznamnějších je hlavní zápletka. Mě se stalo to, že jsem si bohužel na Databázi knih přečetla (a nechtěně vyspoilerovala) informaci, která mi prozradila vyústění celého Marekova pátrání, což mi kapku zkazilo moment překvapení. Původně mi to přišlo líto, jenže když jsem se dočetla až k posledním stránkám, byla jsem překvapená stejně. Závěr knihy je fakt "WOW". To se ani nedá jinak popsat. Hltala jsem každou stranu a nechápala, jak se v těch několika málo posledních odstavcích může stát tolik zvratů. Bylo to nejen překvapivé, děsivé, napínavé, ale taky emotivní a krvavé, jak se na správný thriller patří. Autor se ve svém dílku nebál přitvrdit a nějaké ty bodné rány nebo utrhnutý cár kůže mu vrásky nedělají. Konec je sice na můj vkus až příliš otevřený, myslím se, že pár strašidelných větiček navíc by nijak neuškodilo, přesto mě autor velmi mile překvapil.


Co se mi nelíbilo: A teď pár negativ. Pan Kulich má dost jedinečný styl psaní, který mě na prvních stranách nadchnul, jak však příběh postupoval, mělo to na mě spíše rušivý efekt. Autorův styl mi místy připomínal dokonalý výsledek práce žáka, který se chce zavděčit profesorce slovenčiny. Už od základní školy nám bylo vbíjeno do hlavy, abychom psali košatě a před každé podstatné jméno nezapomněli dát jméno přídavné či zájmeno (nejlépe tak, aby se neopakovala). A to je přesně styl Romana Kulicha. Nepřeberné množství přívlastků nacpaných na každé volné místo textu. Není to vždy na škodu - jeho mrazivé popisy hřbitova a horské přírody opravdu stojí za to! V běžné situaci však tato snaha o dokonalý sloh nedopadla nejlépe. Například ve větě "vytiahol ho z jeho naivnej skrýše" stačilo napsat "vytiahol ho zo skrýše". "Vlasy má trochu spestrené kúskami ihličia" by šlo napsat jen jako "vo vlasoch mala ihličie". A do třetice, u věty "Marek chytil umelecký objekt do ruky," bych rozhodně nepoužila slovo umělecký objekt ve spojení s nějakou špinavou tretkou vyškrábanou z kosti. :)

V textu se navíc nacházelo mnoho slov, které jsem ještě v žádné slovensky psané knize nečetla ani je neslyšela (např. drmať, terigať, džavotali, bridila, fujazdili...). Může to být čistě můj problém, protože přeci jen nejsem rozená Slovenka a pořád nacházím nová slova, která neznám. Já osobně se ráda novým slůvkům přiučím a zpestřím si slovník, jen chci říct, že bych knížky pana Kulicha spíše nedoporučovala českým čitatelům, kteří již nemají nějaké ty slovenské texty načtené. "Krik nevinných" bych označila za poněkud složitější dílko po stránce jazyka a ne-Slováci by s tím v dnešní době už mohli mít menší problém. Přesto tohle zrovna neberu za velký problém, naopak jsem ráda, že se občas na pultech knihkupectví najde i dílko, které používá širší spektrum slov. Přeci jen jsou naše jazyky krásné a je škoda zůstávat jen u základní nabídky.

Hodnocení: 66% Kdyby mi někdo někdy řekl, že dám 4 hvězdičky knížce, která mi nesedla stylem slohu, nevěřila bych mu. Jenže hodnotit "Krik nevinných" jen za slova samotná, to se prostě nedá. Autorovou silnou stránkou je jeho neuvěřitelná fantazie a schopnost budovat napětí. Nebojí se nechutných krvavých scén, jež vhodně dotváří ponurou atmosféru thrilleru, stejně tak má talent i na strašidelné scénky, ze kterých při čtení doslova mrazí. Například kapitolu odehrávající se na hřbitově jsem četla až po uši zabalená do deky s povinně rozsvícenou lampičkou. Hlavní hrdina Marek mi sice nebyl nijak sympatický, obzvlášť kvůli jeho hnusnému chování k chudákovi Hrbošovi, nakonec to ale bylo jedno. V závěru do sebe všechno dokonale zapadlo, postavy se vyvinuly tak, jak bylo pro příběh podstatné a všichni skončili tam, kam je autor nenápadně směřoval. Promyšlené to měl dobře. Vytkla bych jen přílišnou košatost vět, přehnané čačkání s přídavnými jmény, zájmeny a přirovnáními. Méně je někdy více. Taky bych ocenila pár stran navíc. Tak zajímavé téma se ještě dalo trošku rozšířit. Já chtěla vědět víc! :) Ale to už tak bývá u otevřených konců, že čtenář dumá nad tím, jak by to asi dopadlo,...

Ve výsledku hodnotím thriller Romana Kulicha velmi kladně a nadprůměrně. Hlavním tahounem každé knížky je myšlenka, a tu pan spisovatel má. A nejednu. Pokud budu mít možnost přečíst si i další z děl Romana Kulicha, nezaváhám a ráda si doplním sbírku o další skvělý kousek. V knihovničce navíc vypadají opravdu luxusně. ;)


Od autora ve stejné edici vyšlo: Požierač (2014), Dr.Weiss (2015), Preklatie (2016), Krik nevinných (2017)
V roce 2017 vyšel také titul "Biela pani" inspirovaný skutečnými událostmi. Na rozdíl od ostatních děl autora, které vydalo nakladatelství MarenčinPT, o tuto se postaralo nakladatelství Brána.

Za poskytnutí knížky k recenzi moc moc moc děkuji Elizabeth - vedoucí skvělého projektu PSA. Jsem moc ráda, že jsem součástí týmu a těším se na každou novou knížku. :)


Vánoční rozbalovačka č.5 (Knižní klub + balíček ze Španělska)

22. ledna 2018 v 1:10 | Deni |  ROZBALOVAČKA

Když jsem si procházela články, které mám na blogu uložené v rozepsaných, našla jsem mezi nimi i nedokončenou rozbalovačku. Původně jsem ji chtěla zveřejnit ještě v prosinci, ale měl mi přicestovat ještě jeden knižní balíček zdaleka, tak jsem na něho čekala. A čekala. A čekalaaaa.. Už jsem se začínala bát, že se cestou kdesi zatoulal, nakonec však dorazil a já vám ho mohla nafotit. :) Než se k němu ale dostaneme, koukněme se spolu na ten z Knižního klubu...


Jde o pár knížek, které jsem si objednala někdy v listopadu. Mamča se jedné nemohla dočkat, tak balíček doma rozbalila, ještě než jsem stihla dojet z Trnavy do Čech. Naštěstí mi ale rozbalování nafotila, takže vám tu teď mám co ukázat. :)


Po odstranění nikdy nechybějící papírové vycpávky už na nás konečně vykouknou knížky. Vtipné na tom je, že jen co jsem odeslala objednávku na tyhle čtyři, vzpomněla jsem si na pár dalších, které "nutně potřebuju". Takže mi o pár dní později dorazil od Knižního klubu balíček číslo dva, ve kterém byly například Utěšitelky od Ruth Hallo. Jeho rozbalovačku ale bohužel nafocenou nemám.


Hlavním důvodem k objednávce byla Síla - závěrečný díl trilogie "Havraní kuhy" od severské spisovatelky Siri Pettersen. První dva díly (Ódinovo dítě a Plíseň) už mám přečtené, takže jsem se na závěr Hirčina příběhu opravdu těšila a objednala si ho hned po oficiálním vydání. Už jsem si stihla vytvořit i tématickou záložku, se kterou se mi bude číst ještě líp... ;)


Aby Síla necestovala v balíčku sama a nebála se, přihodila jsem k ní pár kámošek "spolucestovatelek". V Knižním klubu měli slevu na úvodní svazky fantasy série o Anitě Blake, tak jsem si hned objednala druhý díl Rozesmátá mrtvola. Tady se odlišuju od naprosté většiny čtenářů, kteří milují původní bílé obálky - já jsem fanouškem nových černých klišoidních přebalů. Líp zapadají do mojí upírské poličky. Momentálně mám první, druhý a osmnáctý díl, takže ještě 15 knížek zbývá. :D


K Dívce odvedle mě nalákala Rodaw z Knihánkova a její společné čtení. Bohužel jsem to nakonec prošvihla a knížku nestihla přečíst, ale nevadí mi to. Jsem si jistá, že si na ni někdy čas najdu. Film Americký zločin, který vypráví původní pravdivý příběh utýrané Sylvie, jsem viděla a o to víc mě Dívka odvedle zajímá.

No a nakonec přírůstek, který tolik zaujal moji mamku... Jde o hororový příběh Bába Motyka od Marka Hautaly, který bohužel nemám na samostatné fotce. Dodatečně doplním, až se ke knížce dostanu. Přestože hodně lidem z Databáze knih tohle dílko nesedlo, mamka byla spokojená. Ne úplně nadšená, ale ani zklamaná.

ANOTACE (z Knižního klubu):

Síla (Siri Pettersen) 3.díl
Temné finále trilogie Havraní kruhy přinese osudovou volbu. Představte si, že jste ikonou ve světě obávaných slepých. Symbolem, který jeho obyvatele spojuje v nenávisti a touze po pomstě. Jako dcera mrtvorozeného válečníka, jenž se vinou zrady svého bratra ocitl ve vyhnanství, máte jediný úkol - zahájit začátek konce. Hirka se připravuje na setkání s vládnoucím rodem studeného světa s pevně danou hierarchií, v němž se cení odvaha a pohrdá slabostí. Dívka neochotně přijímá svůj osud v naději, že svého přítele Rimeho udrží naživu a Ymslandu v bezpečí. Ale žízeň mrtvorozených po Síle je neuhasitelná a válka nevyhnutelná. Ke kterému světu se Hirka nakonec přikloní? Kam patří?

Rozesmátá mrtvola (Laurell K. Hamilton) 2.díl
Pověst mocné oživovatelky přivádí za Anitou lidi s nejpodivnějšími požadavky, ale někdy ani ona nic nezmůže bez oběti, která by byla příliš vysoká. Jenže vysvětlujte to arogantnímu milionáři, který si myslí, že si za peníze může koupit kohokoli - nebo beztrestně sáhnout k tvrdším přesvědčovacím metodám. Na Anitu však neplatí ani násilí, zvlášť když je společně s policií na stopě záhadné vraždící zombii, která terorizuje poklidné předměstí, a člověku, který ji stvořil. Co jsou pěsti a pistole proti moci, jež povolává mrtvé z hrobů a dokáže zabíjet i na dálku? Moci, jež ani samotné Anitě není tak docela cizí…

Dívka od vedle (Jack Ketchum)
Předměstí v New Jersey. Padesátá léta. Stinné ulice, zastřižené trávníky a útulné domy. Klidné místo, kde se dá příjemně vyrůstat. Pokud ovšem nejste šestnáctiletá Meg a její mladší sestra Susan a po smrti rodičů se o vás nestará vzdálená pološílená teta se třemi syny, kteří splní, co jí na očích vidí. Kontroverzní trýznivý horor, podle kterého byl v roce 2007 natočen stejnojmenný film. V našem vydání najdete kromě románu také obsáhlou předmluvu Stephena Kinga, doslov Jacka Ketchuma a dvě jeho bonusové povídky, plus rozhovor s Jackem Ketchumem a scénáristy filmu.

Bába Motyka (Marko Hautala)
Uhrančivý thriller s hororovou zápletkou od autora označovaného za finského Stephena Kinga. Po generace si mládež z jednoho zastrčeného předměstí na severu Finska předává hrůzostrašnou legendu o bábě Motyce. Má černý jazyk. Kdo o ní promluví, toho čeká smrt. Bába Motyka mu vyrve srdce z těla, zakope ho a nakonec sní. Je to jen historka, krutá tradice mezi místními dětmi? Proč ale z města mizí lidé beze stop? A co se vlastně děje v opuštěné vile na ostrově, kam nikdo nesmí? Sagal má tajemství, protože promluvila. Samuel hledá svou dávnou lásku Julii, která zmizela. Maisa chce najít odpovědi na otázky, co ji trápí už od dětství. Bába Motyka však nezná slitování…


Snad nikdy nemůže chybět balíček s recenzním výtiskem od nakladatelství Omega. Tentokrát v něm bude schovaná jen jedna knížka - přestože mě jich v recenzních konkurzech lákalo více, nakonec jsem se rozhodla jen pro tuto. Chci totiž první dočíst resty, kterým jsem neodolala minulé měsíce a až pak si žádat o další novinky. Čemu jsem to teda neodolala?


Tohle otvírání je fakt super. S některými zásilkami pořádně zápasím, s těmi od Omegy ale nikdy. Zatáhnout za špagátek a je to! :) Překvapivě ani pošta nemá problém doručit tyto balíčky nepoškozené, na rozdíl od jiných, mnohem více vrstvami obalených. Někdy mi připadá, že čím více pěnovýma kravinama je knížka obalená, tím víc ji pošťáci doničí...


Po otevření balíčku na nás zasvítí název knížky - ta elektrická modř na černém podkladu se prostě nedá přehlédnout. Jde o knížku TY vyber, kdo přežije od německého autora Stephana R. Meiera. Vybrala jsem si ji proto, že sci-fi popisující dystopický svět řízený technologiemi já prostě můžu a jakékoliv knížce na toto téma dám velmi ráda šanci, přestože jich už na trhu existuje dost. Já však ráda porovnávám a hledám lepší a lepší zpracování. To, že jde o oblíbené téma ještě neznamená, že mi nemůže přinést i něco nového, ne? Takže sem s ní! ;)

ANOTACE:

TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier)
Muž prchá hustým lesem ve snaze skrýt se před blížícími se drony. Objevení znamená smrt. Jeho jméno je Spark. Až donedávna byl spořádaným občanem dokonalého světa Eden, který je řízen inteligentním algoritmem TEĎ. Spark měl všechno: zdraví, pravidelný sex, jídlo a smysluplnou práci. Ale pak zjistil, co stojí za smrtí jeho otce. Jak nebezpečná může být všemohoucnost současného světa. A žena, kterou miluje, zmizela - a ve světě mimo Eden nepřežiješ ani den. Sparks se rozhodl bojovat. Za budoucnost světa a za lásku svého života.


A konečně jsme se dostali na konec dnešní (po)vánoční rozbalovačky a tudíž i k zlatému hřebu programu - slibovaný balíček ze Španělska, na který jsem se tolik týdnů načekala. Jste zvědaví, o jakou knížku jde? :)


Předně bych asi měla přiznat, že nejde o knížku pro mně, ale pro mamku. Poprosila jsem totiž tetu, která bydlí ve Španělsku (respektive v Katalánsku), aby se se mnou podílela na super ultra tajné vánoční misi a pořídila mamce mnou vybranou knížku ve španělštině. Mamča Španělsko zbožňuje, za tetou jezdí a snaží se učit i jazyk. Přesně proto mě napadlo, že by ocenila nějakou dějově jednoduchou knížku s jednoduchým slovníkem na procvičování...


... a co je jednoduššího, než knížka pro děti, že? Někteří už přes papírový sáček rozluští jméno autora a pochopí, o jakou knížku pravděpodobně půjde. Ty ostatní budu ještě chvilku nudit příhodou o mé snaze knížku sehnat.. :D Původně jsem se ji snažila objednat na španělském Amazonu, jenže tam bylo všechno španělsky! Když se mi konečně podařilo s překladačem popřekládat, na co mám kliknout, abych si knihu objednala, vyskočil mi nějaký strašně dlouhý dotazník s milionem povinných otázek. To už jsem vzdala a napsala radši tetě. Té se nápad zalíbil a hned letěla do knihkupectví...


... knížku koupila a poslala (přestože jiného "Santova elfa" by asi z ceny poštovného porazilo). Dokonce jsme dostaly i trasovací číslo, abychom balíček mohly na jeho cestě šmírovat. Jenže zhruba po týdnu se po dárečku slehla zem a nebyl k nalezení ani pomocí trasovacího čísla. Tak jsme čekaly.. a čekaly... a čekalyyy... Až konečně na začátku ledna knížka dorazila! Jupí. :D


A teď už ke knížce samotné. Původně jsem pro mamku chtěla "Ada Goth y el festival de Mortilunio", což je španělská verze dětské gotické pohádky, která se u nás v České republice vydává pod názvem "Ada a hrůzostrašná slavnost" (na Slovensku jako "Fantómová Ada a hrôzostrašná oslava"). Teď se ale pozorně koukněte na název knížky na fotce...


Ano... je trošku jiný, než ten španělský, i když na první pohled klame tělem. "L'Ada Goth i la Festa Mortífera" je katalánská verze. Pokud trošku sledujete dění ve světě, tak víte o nedávných událostech ve Španělsku. Katalánci se chtějí oddělit, Španělsko je nechce pustit. No a zřejmě i kvůli tomu se v katalánském knihkupectví, kam teta šla knížku shánět, nenacházela ani jediná verze ve španělštině. Nevadí, stejně mamka jezdí na prázdniny do Lleidy (Katalánska), tak má lepší se učit katalánsky, no ne? :D


ANOTACE:

L'Ada Goth i la Festa Mortífera (Chris Riddell) 2.díl
A la Mansió Esgarrifòtila han començat els preparatius per a la Festa de la Lluna Plena i la Gran Pastissada. Una colla de cuiners de renom arriba a la mansió per participar en el gran esdeveniment, i, com sempre, el controlador faunístic de la casa, en Malfaunat, comença a actuar de manera sospitosa. D'altra banda, la donzella de l'Ada, una óssa que viu reclosa en un armari, ha rebut una proposta de matrimoni. L'Ada està ben decidida a fer tot el possible perquè aquest amor veritable arribi a bon port. També s'ha proposat descobrir quina una en trama en Malfaunat. Enmig de tant d'enrenou, sembla que tothom, fins i tot el seu pare, s'ha oblidat del seu aniversari!

Nakonec (jako bonus) přidávám fotku své vlastní verze druhého dílu Ady Goth. Možná si ji pamatujete ještě z Rozbalovačky č.4, kde jsem vám ji ukazovala. V Knižním klubu měli tehdy výprodej posledních pár kusů Ady v angličtině a já neodolala. Tohle je tedy anglická verze "Goth Girl and the Fete Worse Than Death":



Jestli si někdy pořídím i českou a slovenskou verzi, tak poprosím mamču o půjčení té její a všechny verze vám společně nafotím do jednoho článku. Do té doby se mamka snad naučí katalánsky a svoji Adu si přečte. A já se snad dokopu zkusit ji v angličtině... :D Doteď jsem se k ní nedostala.

Určitě mi napište, jak se vám dnešní vyčerpávající rozbalovačka líbila a co říkáte na hromadění knížek v jiných jazykových verzích. Já se už teď můžu přiznat, že jsem od tety vyškemrala ještě jednu knížku v katalánštině, tu mi však kvůli většímu počtu stránek (tudíž dražšímu poštovnému) doveze radši osobně. O tom ale až někdy příště.. ;)

S: Klimakvartetten: Historie včel (Maja Lunde)

21. ledna 2018 v 2:16 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Klimakvartetten (Maja Lunde)

Pokud jste po dočtení "Blackoutu" od Marca Elsberga začali ve spíži hromadit konzervy, "Historii včel" radši ani nečtěte. Ono totiž hrozí, že si nakoupíte úly a začnete včelařit. Pro jistotu. I mě to na minutku napadlo, a to i přesto, že mám z těch žlutočerných potvůrek pořádnou hrůzu. Maja Lunde v prvním díle ekologicky zaměřené série Klimakvartetten (český název zatím neznámý) zpracovává reálnou hrozbu -vymírání včel- zcela originálním způsobem. Včeličky jsou hlavním pojítkem životů tří obyčejných rodin, které se stávají neobyčejnými právě díky přítomnosti těchto drobných tvorečků. Děsivé na tom je, že by to s kapkou představivosti mohl být i můj příběh. Nebo váš. Máte odvahu okusit svět bez včel?

Nakladatelství: Omega (ČR)

1.DÍL: HISTORIE VČEL

ANOTACE: William je zklamaný biolog a obchodník s osivem, žijící v Anglii roku 1852. Právě se chystá postavit zcela nový typ úlu, který jemu i jeho dětem zajistí čest a slávu. George je včelař, žijící v USA roku 2007 a jeho farma bojuje o přežití. On ale doufá, že jeho syn bude pro farmu spásou. Tao žije v budoucnosti v Číně, v době, kdy již včely vyhynuly. Pracuje na ručním opylování. Víc než cokoli jiného chce svému synovi zajistit vzdělání, aby měl lepší život, než je ten její. Historie včel je román o vyhynutí včel. Všechny tři příběhy se navzájem prolínají, setkává se zde minulost, přítomnost i budoucnost.

(první obálka česká, druhá anglická, třetí původní norská)

Ocenění: Bokhandlerprisen (2015)

Včely neúnavně pracují, aby měly medu dostatek, ale pak přijdeme my, lidé, a jejich zásoby jim sebereme.
Vezmeme si něco, co nám nepatří. (s.378)

Tři životy, tři rodiny, tři různé roky. Co mají společné? Jejich osudy jsou spojené s včelami. Tato drobounká stvoření v sobě ukrývají mnohá tajemství. Některá se nám snad podaří rozlousknout, jiná nebudou odhalena nikdy...

1852: Angličan William byl v mládí nadějný talent na poli biologie. Pak se však na přednášce zamiloval do krásné Thildy a byla to láska na první pohled, z které vzešlo 7 dcer a jediný syn Edmund. Z Williama se stal prodavač osiva a jeho sny o průlomovém objevu zůstaly nenaplněny. Rok od roku se stále víc uzavíral do sebe, až nakonec zůstal upoutaný na lůžko, kde trávil veškeré dny a odmítal vstát. Na tu správnou cestu ho nakonec vrátí až zájem jeho prvorozeného, miláčka Edmunda (který je mimochodem pěkně rozmazlený hajzlík a ožrala). Rozhodne se naposled ponořit do studia včel, které byly jeho vášní a přinést světu dokonalý standardizovaný úl...

2007: Američan George žije na farmě se svou milovanou ženou Emmou. Nejlepší léta už mají za sebou a Emma touží strávit zbytek života v sluníčkem vyhřáté přímořské oblasti. George s ní nesouhlasí, nedokázal by opustit své včelky, které chová v okolí farmy. Jsou jeho jedinou radostí. Doufal, že starost o úly na stará kolena přenechá právoplatnému dědici - jedinému synovi Tomovi. Ten však nemá o včely viditelně zájem, dal přednost studiu na vysoké škole. George mu to nedokáže odpustit a v hloubi duše pořád sobecky doufá, že se Tom nakonec vrátí natrvalo domů...

2098: Číňanka Tao pracuje jako opylovačka ovocných stromů. Všechny včely před lety vymřely nebo zmizely a lidé nebyli schopni najít v živočišné říši náhradu za tyto proužkované tvorečky. Museli proto omezit pěstování potravin na ty nejjednodušeji získatelné potraviny a opylování se ujmout vlastnoručně. Opylování je ale velmi namáhavá práce, dřina a otrokařina, která začíná už v dětství a končí smrtí člověka. Jako u včel. Tao tohle pro svého synka nechce, přála by mu lepší budoucnost. Malý Wei-Wen se ale dostatečně nesnaží a manžel Kuan ho v jeho dětském ulejvání jen podporuje. Jednoho dne, kdy má Tao po dlouhých měsících konečně volno, se všichni tři rozhodnou jít na procházku do sadu. Tam se však stane něco hrozného, co navždy změní jejich životy...



Co se mi líbilo: Knížka má obrovské množství pozitiv. V první řadě dokáže zaujmout nápaditým příběhem, čtivým dějem a zajímavými postavami. Navíc ten závěr... ten mě dostal! Ale nejvíc ze všeho se mi líbilo, s jakou jemností autorka popisuje včelky očima svých postav. Jde cítit, že ona sama ty proužkované tvorečky obdivuje za jejich pracovitost. A líbilo se mi, jak skrze postavu včelaře George opovrhuje lidmi, kteří včely jen zneužívají a neváží si jich.

Pokaždé nad tím jen mávl rukou a říkal, že včely nemají rozum z toho, k čemu je využívá. Do zblbnutí jen poslouchají své instinkty a nikdy neodmlouvají. Nejlevnější a nejposlušnější pracovní síla na světě, říkal s oblibou. (s.106)

Co se mi nelíbilo: Teď to bude vypadat, že si protiřečím, ale jediným negativem pro mě byla absence opravdového milovníka včel. Nechápejte mě špatně, z příběhu šel cítit autorčin respekt z těchto okřídlených drobků, ale postrádala jsem v ději postavu, která by včely doopravdy zbožňovala. Tao včely nezná, William je chce jen studovat, aby získal slávu a George na první pohled sice vypadá jako pravý milovník včel, jenže i u něho mi něco chybělo... Přišlo mi, že víc miloval včelařství, než včely samotné. Bylo by fajn, kdyby alespoň jedna postava měla včeličky ráda jen pro ně samotné. Tak, jako já mám ráda kočky. William i George sice mluví o včelách jako o malém pracovitém zázraku, přesto mají momenty, kdy se jejich obdiv mění v nenávist,...

I když včela už byla potrestána, měl jsem sto chutí na ni ještě dupnout, ne jednou, ale mockrát, skákat po ní a řvát, jak je vůbec možné, že něco tak titěrného dokáže způsobit tak ukrutnou bolest?! (s.201)

Grafická podoba knížky je prostě parádní. Česká obálka se mi líbí mnohem víc, než původní norská s mrtvou včelou. Ta naše dokáže hned na první pohled padnout do oka - je fakt super! Anglická obálka se mi líbí taky, i když na českou pořád nemá. ;) Součástí knížky je všitá záložka v žluté barvě ladící s designem knihy. Překlad se mi líbil, korektura byla až na pár drobných překlepů také v pořádku.


Hodnocení: 95% Kromě naprosto uchvacujícího konce, který mi vyrazil dech, musím pochválit i samotnou myšlenku. Jako středoškolačka jsem v knihovně přednášela seniorům o globálních ekologických problémech, proto oceňuji jakýkoliv nový způsob osvěty obyčejných smrtelníků. Naše planeta jde lidově řečeno "do kelu" a většinu lidského obyvatelstva to nejenže nezajímá, ale ani o tom nic neví. Témata jako globální oteplování a skleníkový efekt jsou mediálně známé, takže nad nimi neznalý našinec může mávnout rukou, ale zrovna vymírání včel je jedno z těch méně proslavených a je dobře, že Maja Lunde přišla s dílkem, které dokáže zaujmout i neekologické čtenáře. Pro někoho to může být jen napínavé sci-fi, kdežto pro druhého varování o blížící se přírodní katastrofě. Možná se právě díky takovýmto literárním počinům lidstvo zamyslí a rozhodne se pro svou budoucnost něco udělat.

Samozřejmě ale nehodnotím pouze hlavní myšlenku, příběh je napsaný velmi čtivě a všechny postavy mají dostatek prostoru, díky čemuž si k nim čtenář dokáže vytvořit vztah. Líbilo se mi spojení tří příběhů z různých pohledů - trošku mi to připomínalo styl Liane Moriarty, kterou zbožňuju. Přestože se občas našly kapitoly, které byly méně zajímavé než jiné (mě nejvíce zaujala Tao, takže mi občas George nebo William lezli krkem), jako celek knížku hodnotím nadprůměrně. K úplné dokonalosti ji chyběla jen jediná drobnost a dlouho jsem nemohla přijít na to jaká. Teď už to ale vím. Přestože z celého textu doslova vyzařuje láska k včelkám a jde cítit, že autorka tyto malé pracanty dostatečně oceňuje, chyběla mi nějaká postava, která by včely opravdu milovala. Jde však jen o drobounkou vadu na jinak dokonalém dílku, které všem doporučuju. A co jsem četla i ohlasy jiných čtenářů, nejsem jediná, koho norská autorka okouzlila. Necháte se jí taky očarovat? ;)

Pokud chcete, můžete si pustit videotrailer nebo přečíst ukázku první kapitoly.


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za zaslání recenzního výtisku mockrát děkuji nakladatelství Omega.

2.DÍL: BLÅ

(Knížka u nás ještě v překladu nevyšla, zatím je pouze ve norštině.)

ANOTACE (norsky): I 2015 tok Maja Lunde verden med storm med Bienes historie. Nå følger hun opp suksessen med en ny roman om menneskenes og naturens sårbarhet. Denne gangen står kampen om det mest livsnødvendige som finnes: vann. 2017: Signe er snart 70 år, men lar seg ikke skremme av havet. Alene seiler hun vekk fra barndomsbygda på Vestlandet, for å konfrontere mannen hun en gang elsket. Det er bare henne, båten og en underlig last. 2041: David kjenner seg for ung til å være far, likevel er han blitt alene med sin lille datter. De to er på flukt gjennom et tørkerammet Sør-Europa, hvor nord står mot sør, og det ikke lenger finnes nok vann til oss alle. Alt forandres den dagen de oppdager en seilbåt i en forlatt hage langt inne i landet.


Název v překladu znamená "modrý" a po projetí anotace překladačem tipuju, že hlavním tématem tentokrát bude vysoušení vodních ploch a nedostatek vody. Chci další Maju Lunde! :) A co vy?

ANOTACE: Maja Lunde uchvátila čtenáře z celého světa svým debutovým románem Historie včel. Nyní je zpět s dalším skvostným a strhujícím příběhem, který tentokrát pojednává o vodě, nejdůležitější součástí života na zemi.
2017: Signe táhne na sedmdesát, ale přesto se - úplně sama a s podivným nákladem - vydává na riskantní cestu přes oceán, aby stanula tváří v tvář muži, jehož kdysi milovala.
2041: David se cítí příliš mladý na to, aby byl otcem. Je však nucen prchat se svou malou dcerou skrz vyprahlou jižní Evropu, kde již není dostatek vody pro všechny. Situace se mění ve chvíli, kdy v opuštěné zahradě daleko od mořského pobřeží objeví prázdnou loď.

Podobné knihy: Blackout (Marc Elsberg)

K: Utěšitelky (Ruth Hallo)

12. ledna 2018 v 22:13 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Utěšitelky (Ruth Hallo)

Poslední přečtená knížka roku 2017 pro mě byla velkým zklamáním, do nového roku jsem proto chtěla vykročit správnou nohou a přečíst si něco zaručeně skvělého. Vybrala jsem si jednu z novinek v mé knihovničce - Utěšitelky, které jsem si objednala z Knižního klubu jen před dvěma měsíci. Šlo o výprodejový kousek za šíleně nízkou cenu. Zaujala mě anotace i obálka, knížka proto okamžitě letěla do nákupního košíku. Proč jsem si ji ale vybrala jako jistotu, která pozitivně nastartuje můj čtecí rok? Protože nadchla moji maminku, a co se líbí mamce, líbí se i mně...

Nakladatelství: Brána (ČR)


ANOTACE: Hlavní hrdinka románu Mej-an sdílí osud statisíců čínských dívek, které Japonci po roce 1937, po okupaci Číny, zavřeli do bordelů a donutili je poskytovat sexuální služby japonským vojákům. Mej-an se nakonec podaří utéct, ale nemá se kam vrátit. Její vlastní rodina ji zavrhne. Po válce zažaluje spolu s ostatními ženami japonskou vládu, aby se konečně všechny domohly spravedlnosti.

Jsme žalobkyně, šest Číňanek. Obžalována je japonská vláda, zastoupená advokátem Sakaiem Okamotou.
Písemná žaloba zní: Zde přítomné ženy (...) tvrdí, že jsou bývalé "utěšitelky" japonské armády. Požadují na obžalované straně oficiální omluvu a finanční vyrovnání.
Cítím, jak se mi stahuje žaludek. "Utěšitelky" nám tu říkají - zas a znovu. Jaká hanebnost, jaká opovážlivost nás takhle nazývat! Utěšitelky! Nikdo tenkrát nepotřeboval útěchu, jen my, které tamti zhanobili... Prostitutky z donucení jsme byly, otrokyně! Děti jsme byly, nevinné děti. (s.10)

Číňani se za ně stydí a Japonci čekají, až umřou, aby se zbavili problémů. Nezmiňuje je žádná čínská učebnice nebo historická kniha. Na výstavách věnovaných obětem války není jediná jejich fotografie. Noviny odmítají otisknout jejich životní příběhy, aby tím nenalomili křehké přátelství mezi Čínou a Japonskem. Svět na ně touží navždy zapomenout. Jsou jen temnou skvrnou z minulosti, které by se všichni rádi zbavili. Ale tyto staré vrásčité dámy s šedivými vlasy nepřestávají doufat, že se jim nakonec podaří obměkčit tokijský soud. Co chtějí? Omluvu za všechna příkoří jim způsobená. Vždyť i ony jsou jen válečnými obětmi. Nezaslouží si opovrhování od svých krajanů a zesměšňování ze strany svých únosců. Ale opravdu je možné změnit názory upjatých čínských rodin či nacionalistických (až šovinistických) japonských turistů?

"Nikoho nezajímá, zda jsi to dělala dobrovolně, nebo tě znásilnili," říkaly. "Kdyby se někdo dozvěděl o tvé minulosti, zostudila bys celou svoji rodinu a dokonce i celou ves. Raději mlč a nikomu to nepovídej.". (s.103)

Hlavní hrdinka Mej-an strávila své dětství na rýžových polích ve vesničce "Kokrhající kohout", její rodina se totiž živila pěstováním rýže. Přestože byli chudí, často neměli dost jídla pro celou rodinu a děti měli jen jedny botičky, Mej-an svůj domov milovala. Těšila se každý den do školy a pohled na zelená kopcovitá políčka ji dělal šťastnou. Když jí však bylo 14 let, tatínek onemocněl a rodiče se rozhodli svou dcerku poslat do práce, aby si rodina finančně polepšila. Odpověděli na inzerát a Mej-an šla na pohovor, kterým úspěšně prošla. Společně s dalšími náctiletými uchazečkami nasedly do autobusu, který je odvezl do Šanghaje. Nikdo z vesničanů nemohl tušit, že je Šanghaj nyní pod nadvládou Japonců. Autobus zamířil rovnou do tábora utěšitelek, kde už čekali natěšení a po zuby ozbrojení japonští vojáci. Jedné dívce hned po příchodu uřízli obě prsa a nechali ji roztrhat cvičenými psy. Zbytek uplakaných děvčátek pak nahnali do malých místnůstek s postelí a změnili jim čínská jména na japonská. Z Mej-an se stala Mičiko. Její první den ji v pokojíčku navštívilo hned 15 mužů. A to byl jen začátek pekla...

Směla jsem se mýt jen zřídkakdy a hnusila jsem se sama sobě. Moje tělo se rozpadlo na pouhou slupku, slupku, kterou mohl použít, pošpinit a rozdrásat každý. Moje tělo už mi nepatřilo, ale nemohla jsem je odložit. Bylo tak pošpiněné, zvenčí i uvnitř. Když jsem se myla, zavřela jsem oči, abych se nemusela dívat na to cizí tělo. Popadla jsem jen do ruky mýdlo a drhla se jako posedlá. Dřela se a škrábala jsem se, až to bolelo. Jako bych loupala vlastní kůži jako bramborovou slupku. Špína byla ovšem tvrdošíjná, zůstávala. Špína byla jako přilepená a zůstane na mém těle navždycky. Bude na mně lpět až do smrti. (s.49)

Utěšitelky měly sloužit k ukojení vojáků, aby se pak císařská armáda dokázala lépe soustředit na boj. Vojáci si však na svých sexuálních otrokyních vybíjeli zlost a bavili se jejich týráním. Dívky hladověly, dostávaly pohlavní nemoci a chodily na amatérské potraty, jenž jim vážně poškozovaly orgány. Přeživší trpí doživotními následky - hlubokými jizvami na těle počínaje, stovkami zlomenin zničenými kostmi konče. Největší šrámy mají však na duši, protože je za všechny protrpěné hrůzy nečekalo doma pochopení, politování a úcta. Extrémističtí čínští konfuciáni nečekají na své unesené dívky s otevřenou náručí. Nikdo je nebere jako oběti války. Podle Konfuciova náboženství žena nemá žádná práva a pokud je znásilněna, musí spáchat sebevraždu, to je jediný způsob jak nepošpinit jméno své rodiny. Mej-an proto čeká velké dilema: má svým milujícím rodičům prozradit, kde celé roky byla? A může věřit svému dobrosrdečnému manželovi? Je dobrý nápad nahlásit svou únoskyni na Policii? Dokáže konec války něco změnit?

Moje cesta vedla několika překrásnými šanghajskými parky, i když potěšení z jejich nádhery kazily štítky na lavičkách, na nichž bylo japonsky napsáno, že na nich nesmí sedět Číňané. (s.157)

Co se mi líbilo: Knížka je skvost nejen díky zajímavé zápletce a napínavému ději, musím vyzdvyhnout také autorčin styl psaní. V knížce bylo tolik nádherně napsaných pasáží, že bylo těžké citovat jich v recenzi jen pár. Autorka se dokázala do svých postav dokonale vcítit a Mej-aniny kapitoly člověku při čtení doslova lámaly srdce. Samotná hlavní hrdinka je úžasná. Citlivá i odvážná. Slabá, ale zároveň silná. Drží se života za každou cenu, přestože její aktuální situace nestojí za nic. Já bych byla na jejím místě už několikrát mrtvá. Často jsem si pomyslela, že bych si takové týrání rozhodně nenechala líbit. Ale ty dívky, které přemýšlely jako já, byly o pár řádků níž zabity. Jde z toho hrůza a celý příběh vyznívá až strašidelně realisticky. Autorka šla při zpracovávání tématu pořádně do hloubky a knížka díky tomu ožila.

Líbí se mi i česká obálka, která je mnohem povedenější než původní německá. Hodně mi připomíná jednu novější verzi Gejši (Memoirs of a Geisha) od Arthura Goldena. Je to skoro ironické, když vezmeme v potaz, o čem oba příběhy vypráví a kdo je hlavní hrdinkou. Čijo (alias gejša Sajuri) vyznívá oproti Mej-an jako ukňouraný rozmazlenec. :)

Co se mi nelíbilo: Mám snad jen jednu drobnou výtku, a to takovou, že mě občas nudily kapitoly z pohledu Lisy. Jde o postavu německé začínající spisovatelky, která studovala v Číně a pak se začala více zaobírat čínskou válečnou historií. Původně téma bakalářské práce se změnilo v poslání a Lisa se rozhodla obeznámit svět o hrůzách japonského vpádu do Číny. V muzeu se seznámí s adoptivní dcerou jedné z bývalých utěšitelek a rozhodne se sepsat tragické životní příběhy těchto žen. Lisina dějová linka nám díky tomu přináší příběhy dalších utěšitelek, které by jsme se od Maj-an nemohli dozvědět. Na druhou stranu samotné pátrání po těchto ženách může sem-tam vyznívat nudně oproti Mej-anině životní cestě. Musím přiznat, že jsem v napínavějších momentech měla chuť Lisinu kapitolu úplně přeskočit, jen abych věděla, co se stane s chudinkou Mičiko. Přesto bych Lisiny kapitoly úplně nezatracovala, protože se v nich objevilo opravdu velké množství doplňujících informací a bez nich by čtenář přišel o podstatnou část skládačky.


Hodnocení: 100% Tahle knížka je prostě pecka. Je to přesně ten typ dílka, které čtete s otevřenou pusou, hltáte každou stránku a nemůžete se odtrhnout. Já se od "Utěšitelek" odlepit nedokázala. Mej-anin příběh byl tak neuvěřitelně smutný, že jsem ji prostě nedokázala opustit. Nechápala jsem, že měla sílu vstát po všech těch kopancích a doteď jsem ohromená její chutí k životu. Já bych na jejím místě tak silná nedokázala být. Osud těchto otrokyň je srovnatelný s oběťmi koncentračních táborů, jenže o těch se mluví, staví se jim památníky a vystavují se fotografie. Je hrozné, že na Utěšitelky je používaný zcela jiný metr. Zatímco lidé litují chlapce v pruhovaném pyžamu, jinde jsou unesené znásilňované Asiatky zavrhovány. Jedny válečné oběti nemohou být nikdy zapomenuty, naopak ty druhé by nejradši smazala jejich rodná země. Kde je spravedlnost? A nejhorší je, že se v novinách, na internetu a v televizi zveřejňuje tolik různých válečných tragédií, ale o Nankingu či utěšitelkách jsem slyšela poprvé. Jsem ráda, že jsem si tuto děsivou a nekonečně smutnou knížku koupila a je mi líto, že ji zná tak málo lidí. Dala mi úplně jiný pohled na svět. Kdybych mohla, nejradši bych "Utěšitelky" vám všem vnutila. Jejich příběh nesmí zapadnout prachem! Lidi musí vědět, jaké hrůzy ty holčičky protrpěly. Zaslouží si nebýt zapomenuty! Tohle je kniha, která se po dočtení neztratí v knihovničce, protože na ni budete ještě dlouho myslet. Zanechá ve vás hluboký dojem. Nějaká "Gejša" se může jít zahrabat! Tohle je opravdu tragický životní příběh, podle kterého by měli natočit celovečerní film!

Na závěr bych ještě ráda přidala odkaz na jednu fotogalerii, kde se nachází fotky bývalých utěšitelek a jejich pracovišť. Ale jsem si jistá, že kdo si knížku přečte, sám neodolá a najde si mnoho jiných doplňujících článků. Sama zvažuju, že si seženu i další knížky o Nankingu, které jsou přeložené do češtiny - "Rekviem za Nanking" a "Nankingský masakr". Pořád nemůžu uvěřit, že se o tak příšerných událostech nezmínil ani jeden učitel dějepisu, kterého jsem měla. To je nejvíc děsivé,... Jak může být tak odporný lidský zločin tak lehce zapomenutý?

K: Čarodějnice: Salem, 1692 (Stacy Schiff)

6. ledna 2018 v 0:01 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Čarodějnice: Salem, 1692 (Stacy Schiff)

Když jsem tuto knížku poprvé uviděla a přečetla si anotaci, okamžitě mě zaujala. Když mi pak dorazila domů, byla jsem nadšená z grafického zpracování - líbil se mi přebal, strašidelná historická kresba na předsádkách i fotopříloha opravdových salemských dokumentů. Super, no ne? Jenže pak si knížku půjčila mamka, která miluje historii a na "Salem" se těšila snad ještě víc, než já. Po dočtení mi řekla, že ji knížka hodně zklamala. Moje mamka je navíc takový věčný optimista, takže se jí líbí skoro každá knížka - stejně jako i mně - proto jsem se okamžitě lekla jejího hodnocení. Když jsem se pak do knížky pustila, moc jsem doufala, že se můj názor bude od jejího alespoň trošku lišit, jenže nelišil,... :/ Mrzí mě to, ale tohle asi nebude nejpozitivnější recenze. A to už jsem se bála, že jsem moc velký dobrák a nikdy nedám horší známku, než tři hvězdičky,...

Nakladatelství: Omega pro ČR

(první obálka je česká, poslední americká)
  • Ocenění: nominace na Andrew Carnegie Medal (2016)
  • nominace v kategorii Historie & Biografie (Goodreads Choice Award 2015)
ANOTACE: Začalo to v roce 1692 během mimořádně drsné massachusettské zimy, kdy dcera duchovního začala křičet a zmítat se v křečích. Celá záležitost skončila o necelý rok později oběšením devatenácti mužů a žen a jeden starší muž byl popraven rozdrcením. Strach se rychle šířil, zasáhl nejvzdělanější muže i významné politiky v kolonii. Sousedé obviňovali sousedy, rodiče děti, manželé manželky, děti rodiče a sourozenci na sebe navzájem podávali žaloby.
Román Stacy Schiff, jenž živě zachycuje neklidnou atmosféru Ameriky sedmnáctého století, nás do této doby plné úzkosti zavádí. Ukazuje nám, jak skupina dospívajících dívek přivedla vznikající kolonii k rozkladu a jak rychle se šířila epidemie obviňování, soudních procesů a poprav, až se vymkla kontrole. Překvapující výsledky pátrání odhalují především podrobnosti, kterých si všimlo jen málo historiků. Každý detail koloniálního života pouhé desítky let po příchodu prvních osadníků - rodiny, farmaření, modlení, vedení domácností, nebezpečí života na okraji divočiny, odcizení od Anglie, tlaky života ovládaného biblickým myšlením - je líčen s jasností, která činí téměř nepochopitelné události srozumitelnými.

Popsat děj je složité. Ne proto, že by se tam snad tolik dělo, ale proto, že kolem příšerně jednoduché dělové linky je napatláno tolik nepotřebné nedůležité omáčky, až to čtenáře mate. Hlavními hrdiny podle mě budou členové rodiny nového salemského duchovního - reverenda Samuela Parrise. Tento sebevědomý zásadový muž se na vesnickou polorozpadlou faru nastěhoval v tu nejhorší možnou chvíli. Obyvatelé vesnice byli zhnusení jeho předchůdci, nedostatkem peněz, povinnými platbami a všemožné Parrisovy výmysly taky zrovna nepomáhaly. Z jedné strany se to dalo chápat, protože nový duchovní nedostával za své duchovní služby zasloužený plat, dokonce ho jeho ovečky nechaly mrznout na faře bez dřeva na podpal (které bylo v tu dobu nesnadné získat). Parris navíc musel kromě kázání obstarat i chod okolo farmy, starat se o dobytek, o pole a o mnohé jiné neduchovní práce. To ale reverend netušil, že to bude ještě horší...

Jeho dcera a neteř Abigail se při jednom kázání začaly svíjet, křičet a hystericky vyvádět. Bylo jasné, že je někdo očaroval. Brzy se k nim přidaly další náctileté dívky, napadené zákeřnými čarodějnicemi. Temnou magií postižené slečny se nebály ukázat prstem na všechny čarodějnice a čaroděje z okolí. A stačilo jednou ukázat, aby se musela dotyčná čarodějnice okamžitě zpovídat u soudu. Ty, co se přiznaly musely prozradit další jména ďábelských kolegyň. Ty, co svou vinu odmítaly, byly brzy pověšeny. Pro výstrahu a taky proto, aby se citliví občané přestali bát. Jenže brzy se ukázalo, že někteří rodiče napovídají svým očarovaným dětem jména viníků, se kterými měli "shodou okolností" nějaké nevyřízené účty. Soudci se všemožně snažili být spravedliví, ale odhalit pravdu bylo složité. Vždyť tolik obžalovaných se samo přiznalo a tolik z nich mělo na těle ďáblovo znamení! Procesy se táhly dlouhé měsíce, některé čarodějnice v cele dokonce i porodily. Jaký byl příběh 19 oběšených, 1 rozmačkaného a desítek obžalovaných? Dostane alespoň jedna čarodějnice milost?

Co přesně je čarodějnice? Mohl by vám to říct každý obyvatel sedmnáctého století. I když vztahy mezi soudními úředníky Hathornem a Corwinem byly protikladné, všichni obvinění i žalobci viděli stejnou postavu, pro ně tak skutečnou jako únorové záplavy, ne-li nekonečně víc zhoubnou. (s.60)



Co se mi líbilo: První si řekněme o knížce něco pěkného, než začnu pořádně "remcat". Základ dějové linky je zajímavý. Mě salemské procesy vždy zajímaly a těšila jsem se, že se o nich dozvím něco víc. A přestože těch informací bylo až přehnaně moc, musím ocenit autorčinu práci. Rozhodně vyhrabala každý nepatrný historický detail, každé jméno zúčastněného a každý hanlivý salemský pamflet na téma čarodějnictví, který byl v daných letech vydaný. Spisovatelčinu důkladnému průzkumu tématu se nedá nic vytknout, opravdu šla mimořádně do hloubky věci. Jenže těch podrobností bylo až příliš. Ale vraťme se ještě na chvilku k pozitivům - moc se mi líbily citáty uvádějící novou kapitolu. Všechny byly ohromně zajímavé, skvěle vybrané i ladící s textem. Navíc tvořily zajímavý mix slavných osobností, z nichž některé byste v knížce o čarodějnicích rozhodně nečekali,...

Dva omyly: 1. Brát všechno doslova. 2. Brát všechno duchovně.
-BLAISE PASCAL- (s.77)

Co se mi nelíbilo: Těch jmen tam bylo tolik! A tolik zbytečných podrobností! Nejenže jsem většinu knihy vůbec netušila o kom je teď vlastně řeč, navíc mě to ani nijak nezajímalo. Měla jsem pár oblíbenců z úvodu knížky, jakožto Parrisovu rodinu a několik obžalovaných čarodějnic, ale několikastránkové životní příběhy všech soudců mi byly úplně ukradené. Doufala jsem, že se rozečtu a v druhé polovině knížky se v ději lépe zorientuju, ale omyl - bylo to ještě horší. S příchodem dalších a dalších nezajímavých osob, jsem začala některé jejich "storky" přeskakovat. Ano, nečetla jsem všechno. Někdy jsem přeskočila i dvě či tři strany, než se autorka zase vrátila k čarodějnicím. Dalším důvodem, proč mě obsah knížky tolik nebavil, bylo opakování frází. Například tohleto: "dcery žalovaly matky, manželé manželky a jen synové zůstali v bezpečí..." se objevovalo v různých úpravách pořád dokola. Nebo odstavec ze soudního slyšení, kdy se soudci zeptali mladých očarovaných udavaček, kdo jim to udělala a ony ukázaly prstem na tuhle... a pak na tamtu... a potom zas na tu... Stačilo to napsat jednou větou a nerozvádět to pokaždé znovu a znovu na dvě strany.


Grafické zpracování je pro mě (stejně jako kniha) plné protikladů. Knížka má větší formát než běžně mívají knížky tohoto nakladatelství, takže v knihovničce trošku vyčnívá. Nicméně použitý papír je jako vždy kvalitní, součástí je všitá záložka a překlad i korektura nemají chybu. Obálka je rozhodně zajímavá a dokáže motivovat ke koupi, jenže indikuje beletristický příběh na styl "Čarodějek ze Salemu", či podobného napínavého filmu. Ve skutečnosti bych však knížku přiřadila spíš k literatuře faktu. V té obří změti názvů, jmen a poznámek pod čarou se příběh lehce ztrácí. Předsádky (foto nahoře) jsou bezva a ke knížce se perfektně hodí. Taky chválím fotopřílohu, která je vložena na dvou místech knihy a vhodně doplňuje text. Najdeme zde původní salemské listiny, stránky z pamfletů o čarodějnicích, kresby čarodějnic, malované portréty soudců a fotografie aktuální podoby některých zrekonstruovaných domů. Super! Co se týče poznámek pod čarou, tak těch bylo zbytečně moc. Navíc šly klidně zařadit na danou stránku, kde se na ně odkazovalo, ne až na konec knihy. Čtenář by pak nemusel při čtení každé kapitoly dvacetkrát listovat sem-tam.


Hodnocení: 20% Přestože se mi moc líbila bonusová fotopříloha, zaujala mě kresba na předsádkách a chválím překlad, nemůžu dát lepší hodnocení, než jednu hvězdičku. Vážně bych ráda, protože základní myšlenka za zájem stála, jenže zpracování Stacy Schiff hodně pokulhávalo. Zajímavá dějová linka byla obalená milionem nepotřebných informací, které mě nudily a mnohdy i nutily přeskakovat celé odstavce. Je mi to opravdu líto, protože nerada dávám zlé hodnocení a navíc jsem ten typ, co neodkládá žádnou knížku bez dočtení už jen z úcty k práci spisovatele. Dočíst toto dílko mě ale stálo hodně přemáhání. Text je navíc psán velmi malým písmem s mizivými okraji a stylizován do nekonečných odstavců bez přímé řeči. Když už náhodou někdo něco řekne, není to na svém vlastním řádku, ale jako součást odstavce. Stránky se díky tomu otáčí opravdu pomalu a rychlost čtení omezuje také nekonečné listování kvůli poznámkám pod čarou. Věřím, že si tato knížka svůj fanklub najde, protože téma čarodějnických procesů dokáže zaujmout a už teď je na internetu mnoho pozitivních ohlasů, jen mně osobně prostě autorčin styl nesedl. Já mám ráda historii, ale musí být podána více napínavě a méně detailně. Je mi to vážně líto, ale od Stacy Schiff už další knížku číst nebudu. Pokud jste však opravdoví milovníci informací, rádi listujete encyklopediemi, lovíte na internetu nové poznatky a toužíte po knížce, která jde opravdu do hloubky, tak si "Čarodějnice" pořiďte a nebudete litovat.

Pokud chcete, můžete si pustit knižní trailer:

Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Doufám, že jsem příliš nevystrašila budoucí zájemce o koupi této knížky. Rozhodně mi nešlo o to, abych někomu rozmluvila si ji pořídit. Spíš jsem chtěla přiblížit obsahovou stránku, aby si lépe našla takové čtenáře, kteří budou prahnout po detailech. Více než já. Bohužel - nikomu nesedne úplně všechno a i já mám své žánrové hranice, za které bych neměla vstupovat. Příště si radši přečtu nějakou fantasy nebo horor.

Shrnutí LISTOPAD (11/2017)

1. ledna 2018 v 22:39 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí LISTOPAD (11/2017)

Poslední tři měsíce to jde s měsičními shrnutími z kopce. Pokaždé slíbím, že nové vydám co nejdřív, nakonec ho ale stejně dopíšu až v posledních dnech měsíce. Zářijové jsem zveřejnila 24., říjnové dokonce 26., listopadové dodělávám ještě po Silvestru,... prostě je to se mnou hrůza. :D Důvod je pořád stejný - nedaří se mi seskupit všechny přírůstky na jednom místě, protože mi některé balíčky doručují na českou adresu, jiné si nechávám posílát k babičce do Trenčína a já sama momentálně bydlím v Trnave. Převážet pak ty několikset stránkové bichle vlakem, je nelehký úkol. ;) Momentálně se mi podařilo většinu listopadových natahat do mého bytíku, tak jsem vám je nafotila, pořád ale nebudou všechny... za to se předem omlouvám...


(na společné fotce chybí hned 3 přírůstky - zapomněla jsem je v Čechách... poznáte které?)

Koupené knihy: (8)

1) Havraní kruhy 1: Ódinovo dítě (Siri Pettersen)
2) Havraní kruhy 2: Plíseň (Siri Pettersen)
3) Havraní kruhy 3: Síla (Siri Pettersen)
4) Otolína a žlutá kočka (Chris Riddell)
5) Anita Blake 2: Rozesmátá mrtvola (Laurell K. Hamilton)
6) Dívka odvedle (Jack Ketchum)
7) Utěšitelky (Ruth Hallo)
8) Bába Motyka (Marko Hautala)


První tři přírůstky jsou z trilogie Havraní kruhy, kterou napsala norská spisovatelka Siri Pettersen. První díl Ódinovo dítě jsem si objednala přes knihkupectví Panta Rhei, které má v Trnave pobočku. Je v češtině, protože slovenské vydání zatím nevyšlo a jde zřejmě o moji první knihu od nakladatelství Host. Stála mě mnohem víc peněz, než kolik bych za ni zaplatila v Čechách, ale já tuhle sérii opravdu chtěla. Na druhém dílu Plíseň jsem prozměnu dost ušetřila, protože mě stál jen 100,-Kč. Sehnala jsem ho v bazárku. Poslední díl Síla jsem si objednala přes Knižní klub hned po jeho oficiálním vydání. (Podle obálek druhého a třetího dílu jsem si vyrobila tématické záložky a myslím, že se mi celkem povedly... :))


Aby Síla necestovala v balíčku sama a nebála se, přihodila jsem k ní pár kámošek "spolucestovatelek". V Knižním klubu měli slevu na úvodní svazky fantasy série o Anitě Blake, tak jsem si hned objednala druhý díl Rozesmátá mrtvola. Tady se odlišuju od naprosté většiny čtenářů, kteří milují původní bílé obálky - já jsem fanouškem nových černých klišoidních přebalů. Líp zapadají do mojí upírské poličky. Momentálně mám první, druhý a osmnáctý díl, takže ještě 15 knížek zbývá. :D Dětskou knížku Otolína a žlutá kočka jsem chtěla mít v knihovničce už hodně dávno, tak ji konečně mám. A je parádní! Nelituju ani koruny. ;)


Dívka od vedle je přepracování nechvalně známého případu Gertrudy Baniszewski, která utýrala k smrti mladou dívku. Celý tento čin byl o to horší, že se na něm podílelo mnoho dětí, které jí s ubližováním pomáhaly. Podle případu byl natočený film "Americký zločin" a napsána knížka "Dívka od vedle", která byla také zfilmovaná. Autor Jack Ketchum se skutečnou událostí pouze inspiroval, přesto jde o jeden z nejděsivějších literárních počinů. Já bych o něm nic nevěděla, kdyby ho Rodaw nezařadila do společného čtení na minulý měsíc. Film jsem ale viděla, takže tuším, že to nebude žádný čajíček. Akorát škoda, že jsem ji nestihla přečíst v limitu a zapojit se do streamu...


Poslední dvě koupené jsou taky objednávka z Knižního klubu. Utěšitelky byly ve slevě, ale i kdyby byly za plnou cenu, určitě bych si je objednala. Anotace je totiž příšerně zajímavá. Jde o příběh čínských dívek, které byly po roce 1937 donuceny pracovat v japonských bordelech jako takzvané "utěšitelky". Po válce se neměly kam vrátit, protože je jejich čínské rodiny zavrhly. Tohle si musím brzy přečíst! Bába Motyka je taky zajímavá, ale jiným způsobem - zde nejde o společenský román, ale o horor. Na Databázi knih jsem četla, že autor má docela zvláštní styl psaní a ne každému sedne. Já s mamčou jsme ale ochotné to risknout a knížku jsme si koupily. Mamka ji zrovna čte, tak vám možná příští měsíc povím víc,... ;)

Recenzní výtisky: (4)

1) Mořeplavec (Diana Gabaldon)
2) Čarodějnice: Salem, 1692 (Stacy Schiff)
3) Zimní lidé (Jennifer McMahon)
4) Temní anjeli 1: Posolstvo (Emily D. Beňová)

Jelikož mám ještě pár restů z října, snažila jsem se v recenzáčcích mírnit. Ale ono je to tak těžkýýý! :/ Nakonec mám za listopad jen 4 recenzní výtisky, z toho 3 od nakladatelství Omega...


Mořeplavec je pořádný špalík. Poprosila jsem si o něj hlavně proto, že mě moc bavil Lord John, kterého napsala stejná autorka. Taky sem tam kouknu na některé díly seriálu a ráda bych znala kompletní příběh. První si chci ale přečíst první díl, který mám v mobilu jako e-knihu. Snad se k němu dostanu co nejdřív, protože anotace třetího vypadá pořádně napínavě. ;)


Čarodějnice napsala Stacy Schiff - spisovatelka oceněná Pulitzerovou cenou. To je pro mě takové 2v1, protože mě zajímá téma čarodějnických procesů v Salemu a zároveň si potřebuju odškrtnout bod v knižní výzvě na Databázi knih (7.kniha od držitele Pulitzerovy ceny). Mamka mě předběhla a na knížku se nadšeně vrhla, jenže byla trošku zklamaná. Nesedl jí styl psaní autorky. Jsem moc zvědavá, jak se bude líbit mně, ale trošku se bojím, protože máme s mamčou dost podobný vkus na knížky. Přesto se na Čarodějnice těším.


Zimní lidé jsou největší překvapení tohoto měsíce. Tahle knížka je šílená! Víc se o ní rozepíšu v "přečtených", protože jsme ji mamka i já už přečetly a obě jsme nadšené. Tahle knížka si určitě zaslouží pozornost a jsem moc ráda, že jsem si o recenzáček požádala.


Posolstvo je první díl reedice série Temní anjeli. Jde o upírskou trilogii hodně podobnou Stmívání a recenzáček jsem získala od nakladatelství Elist v rámci projektu PSA (Podporujme slovenských autorov), kterého jsem součástí. Tuto knížku jsem dočetla na začátku prosince, takže ji zmíním až v dalším měsíčním shrnutí, ale pokud jste nedočkaví, můžete mrknout do již zveřejněné recenze. ;)

Přečteno v listopadu: (8)

1) Pravdivé příběhy (Lúkianos) .....116 stran
2) Strom lží (Frances Hardinge) .....410 stran
3) Poslední dívka (Riley Sager) .....408 stran
4) Oprawme se (Stanislav Skřička) .....379 stran
5) Zimní lidé (Jennifer McMahon) .....328 stran
6) Ódinovo dítě (Siri Pettersen) .....568 stran
7) Štědrovečerní koťátko (James Herriot) .....32 stran
8) Rolling Stones (Terry O'Neill, Gered Mankowitz).....240 stran
Celkem: 8 knížek / 2481 stran


Možná si všimnete, že na fotce je jen 6 z 8 zmíněných knížek. Je to proto, že Pravdivé příběhy od Lúkiana jsem četla jako eknihu a Oprawme se má u sebe mamka. Už jsem asi zmiňovala, že studuju v Trnavě filozofii. (Jestli ne, tak to zmiňuju teď. :D) Na předmět "dějiny filozofie" máme super vyučujícího, který nám občas posílá nějaké zajímavé bonusy. Například na Halloweena nám poslal zmíněného Lúkiana s tím, že jeho dílo je obsahově srovnatelné s pořádným hororem. Neodolala jsem a přečetla si to - hlavní hrdina (sám autor) cestuje na neuvěřitelný místa a mluví s neuvěřitelnými ldimi. Připomína to trošku Řecké báje a pověsti, ale je to o honě šílenější. Navštíví například Měsíčňany a Slunečňany, kteří jsou jen muži a děti se rodí z jejich lýtek. Nebo hrdinu spolkne velryba, ve které žije několik národů zmutovaných rybolidí a bojejí o svá území,... prostě pořádné sci-fi, ale musím uznat, že nic šílenějšího jsem pořádně dlouho nečetla... :D


Oprawme se jsem dostala minulý měsíc k recenzi od Megaknih. Tato odborná publikace mě taky překvapila. Popravdě bych nečekala, že mě může někdy bavit kniha o zdravé stravě a přesto jsem si čtení užila. Fruktarián ze mě asi nikdy nebude, ale troška čerstvé ovocné šťávy každé ráno mi taky neuškodí, ne? :) Knížku má teď mamka, tak jsem zvědavá na její názor.
Strom lží mě taky ohromně bavil. Jedná se o hodně originální příběh, který čtenáři odhaluje něco víc o nezáviděníhodném postavení žen za viktoriánské éry. Tuhle knížku rozhodně doporučuju, protože ji může číst každý. Je trošku strašidelná, zároveň napínavá, občas i vtipná. Můžou ji číst kluci i holky, mladí i dospělí. Prostě je vhodná pro všechny. Já byla nadšená. Víc v recenzi.


Dalším recenzáčkem od Omegy byla Poslední dívka. Musím přiznat, že ta mě trochu zklamala a moji mamku taky. Nesedla mi hlavní hrdinka a příběh se až příliš zaměřoval na její psychologické pochody.Více v recenzi. Na druhou stranu se tento titul dostal hodně daleko v Goodreads Choice Award (za kategorii horory), takže určitě existuje spousta čtenářů, kterým Poslední dívka učarovala. Dejte jí šanci a uvidíte, zda vám sedne nebo ne,... ;)


Štědrovečerní koťátko byla taková jednohubka. Ale úžasně ilustrovaná a kouzelně napsaná jednohubka. Miluju kočičky a tohle dílko mi zůstane ještě dlouho v paměti, i když nemá ani padesát stran,... :) Stejně rychlým čtením byla i fotokniha o kapele Rolling Stones. Umělecké fotografie doplňují zábavné popisky, které přiblíží kapelu jak fanouškovi, tak milovníku umění. Zpracování publikace zaslouží vysoký počet hvězdiček a v knihovničce se rozhodně neztratí. Více ZDE.


A nakonec tu máme to nejlepší: nedokonalejší horor (podle mě) a nejpovedenější norskou fantasy roku (podle nálepky na obálce). Hororový román Zimní lidi mě nadchnul. PŘede mnou tuto knížku četla moje mamka a ještě nikdy nemluvila o nějaké knize tak dlouho. Od rána do večera ji ozpěvovala tak vytrvale, až jsem se do ní musela pustit taky. A nelitovala jsem, protože mě doopravdy dostala. Jestli vás mé nadšení zaujalo, nakoukněte do recenze. Slibuju, že koupě téhle knžky rozhodně litovat nebudete. (Už jsem k ní ukecala víc lidí a nikdo si nestěžoval...).


Naopak proslavená fantasy trilogie Havraní kruhy mě malinko zklamala. Čekala jsem opravdovou bombu a dostala jsem jen takový malý ohýnek. Jěště pořád se však můj názor může změnit, až dočtu poslední díl. Až potom vydám finální rozhodnutí a recenzi. Nejspíš příští měsíc... Můžete se těšit - polovinu už napsanou mám. :)

LISTOPAD ve zkratce: nejlepší koupenou knihou je asi Otolína a žlutá kočka. Dlouho jsem po ní toužila a konečně ji mám doma. Zbožňuju styl Chrise Riddella a rozhodně plánuju sesbírat všechna jeho dílka. Možná i v jiném jazyku. ;) Na krásném druhém místě by pak byly Utěšitelky, protože jsem opravdu nadšená, že jsem se o této knížce vůbec dozvěděla. Nemůžu se dočkat, až ji budu číst!

Největším překvapením bylo rozhodně Oprawme se od Stanislava Skřičky. Nečekala bych, že mě bude takový typ literatury bavit a stalo se. Dokonce mě přemluvil ke každodennímu mačkání ovocné šťávy... To je fakt překvápko. :D

Je těžké jmenovat říjnové zklamání, protože se o přední příčku dělí hned dvě knížky. Zklamala mě Poslední dívka, myslela jsem si totiž, že se budu opravdu bát. Nakonec jsem spíš obracela oči v sloup nad stupidním chováním hlavní hrdinky. Potom jsem čekala víc i od Ódinova dítěte. Ani nevím, co se stalo... nebylo to tak zlé, jen jsem očekávala pětihvězdičkovou fantasy jízdu a nakonec to byl spíš o kapku lepší průměr. Místy jsem se dokonce nemohla začíst. Škoda! Nositelem titulu "zklamání" může být ale jen jeden, protot volím Poslední dívku. Kéž by v ní bylo méně psychologie a více vraždění...

Nejlepší přečtenou knížku měsíce asi uhodnete. Po mém nadšeném chvalozpěvu na Zimní lidi už žádnou jinou knihu ani vybrat nemůžu. Tohle je ta nejlepší! A nejen v listopadu, ale na sto procent bude mezi prvími deseti nejlepšími za tento rok. ;)

Nejlepší knižní postavou byla Faith ze Stromu lží. Chytrá a odvážná. Konečně nějaká obyčejná holka bez zvláštních schopností, která nepřechytračí zloduchy jen tak náhodou, ale díky svému intelektu. Na paty ji ale šlape Hirka z Havraních kruhů. Rudovláska podobná Disneyho Rebelce má taky pro strach uděláno a vrhá se po hlavě do všeho. Přesto by v jejich duelu nakonec vyhrála Faith. Nejhorší postavou by pak byla přiblblá Quincy z Poslední dívky. Tak hloupou člověk jen tak nevidí! V jejím případě by mi tragický konec knížky nijak nevadil,...

Plány na PROSINEC: Učit se na předtermíny zkoušek, nakoupit dárky, ozdobit stromeček, nepodpálit kuchyň při pečení cukroví a mezi to někde narvat pár recenzáčků. Na poště už mě totiž čekají další balíčky a termíny tak trochu hoří. Krom toho bych ráda dočetla Havraní kruhy, ať můžu dokončit recenzi a taky se chytám na Čarodějky od Stacy Schiff. A co vy? :)