K: Čarodějnice: Salem, 1692 (Stacy Schiff)

6. ledna 2018 v 0:01 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Čarodějnice: Salem, 1692 (Stacy Schiff)

Když jsem tuto knížku poprvé uviděla a přečetla si anotaci, okamžitě mě zaujala. Když mi pak dorazila domů, byla jsem nadšená z grafického zpracování - líbil se mi přebal, strašidelná historická kresba na předsádkách i fotopříloha opravdových salemských dokumentů. Super, no ne? Jenže pak si knížku půjčila mamka, která miluje historii a na "Salem" se těšila snad ještě víc, než já. Po dočtení mi řekla, že ji knížka hodně zklamala. Moje mamka je navíc takový věčný optimista, takže se jí líbí skoro každá knížka - stejně jako i mně - proto jsem se okamžitě lekla jejího hodnocení. Když jsem se pak do knížky pustila, moc jsem doufala, že se můj názor bude od jejího alespoň trošku lišit, jenže nelišil,... :/ Mrzí mě to, ale tohle asi nebude nejpozitivnější recenze. A to už jsem se bála, že jsem moc velký dobrák a nikdy nedám horší známku, než tři hvězdičky,...

Nakladatelství: Omega pro ČR

(první obálka je česká, poslední americká)
  • Ocenění: nominace na Andrew Carnegie Medal (2016)
  • nominace v kategorii Historie & Biografie (Goodreads Choice Award 2015)
ANOTACE: Začalo to v roce 1692 během mimořádně drsné massachusettské zimy, kdy dcera duchovního začala křičet a zmítat se v křečích. Celá záležitost skončila o necelý rok později oběšením devatenácti mužů a žen a jeden starší muž byl popraven rozdrcením. Strach se rychle šířil, zasáhl nejvzdělanější muže i významné politiky v kolonii. Sousedé obviňovali sousedy, rodiče děti, manželé manželky, děti rodiče a sourozenci na sebe navzájem podávali žaloby.
Román Stacy Schiff, jenž živě zachycuje neklidnou atmosféru Ameriky sedmnáctého století, nás do této doby plné úzkosti zavádí. Ukazuje nám, jak skupina dospívajících dívek přivedla vznikající kolonii k rozkladu a jak rychle se šířila epidemie obviňování, soudních procesů a poprav, až se vymkla kontrole. Překvapující výsledky pátrání odhalují především podrobnosti, kterých si všimlo jen málo historiků. Každý detail koloniálního života pouhé desítky let po příchodu prvních osadníků - rodiny, farmaření, modlení, vedení domácností, nebezpečí života na okraji divočiny, odcizení od Anglie, tlaky života ovládaného biblickým myšlením - je líčen s jasností, která činí téměř nepochopitelné události srozumitelnými.

Popsat děj je složité. Ne proto, že by se tam snad tolik dělo, ale proto, že kolem příšerně jednoduché dělové linky je napatláno tolik nepotřebné nedůležité omáčky, až to čtenáře mate. Hlavními hrdiny podle mě budou členové rodiny nového salemského duchovního - reverenda Samuela Parrise. Tento sebevědomý zásadový muž se na vesnickou polorozpadlou faru nastěhoval v tu nejhorší možnou chvíli. Obyvatelé vesnice byli zhnusení jeho předchůdci, nedostatkem peněz, povinnými platbami a všemožné Parrisovy výmysly taky zrovna nepomáhaly. Z jedné strany se to dalo chápat, protože nový duchovní nedostával za své duchovní služby zasloužený plat, dokonce ho jeho ovečky nechaly mrznout na faře bez dřeva na podpal (které bylo v tu dobu nesnadné získat). Parris navíc musel kromě kázání obstarat i chod okolo farmy, starat se o dobytek, o pole a o mnohé jiné neduchovní práce. To ale reverend netušil, že to bude ještě horší...

Jeho dcera a neteř Abigail se při jednom kázání začaly svíjet, křičet a hystericky vyvádět. Bylo jasné, že je někdo očaroval. Brzy se k nim přidaly další náctileté dívky, napadené zákeřnými čarodějnicemi. Temnou magií postižené slečny se nebály ukázat prstem na všechny čarodějnice a čaroděje z okolí. A stačilo jednou ukázat, aby se musela dotyčná čarodějnice okamžitě zpovídat u soudu. Ty, co se přiznaly musely prozradit další jména ďábelských kolegyň. Ty, co svou vinu odmítaly, byly brzy pověšeny. Pro výstrahu a taky proto, aby se citliví občané přestali bát. Jenže brzy se ukázalo, že někteří rodiče napovídají svým očarovaným dětem jména viníků, se kterými měli "shodou okolností" nějaké nevyřízené účty. Soudci se všemožně snažili být spravedliví, ale odhalit pravdu bylo složité. Vždyť tolik obžalovaných se samo přiznalo a tolik z nich mělo na těle ďáblovo znamení! Procesy se táhly dlouhé měsíce, některé čarodějnice v cele dokonce i porodily. Jaký byl příběh 19 oběšených, 1 rozmačkaného a desítek obžalovaných? Dostane alespoň jedna čarodějnice milost?

Co přesně je čarodějnice? Mohl by vám to říct každý obyvatel sedmnáctého století. I když vztahy mezi soudními úředníky Hathornem a Corwinem byly protikladné, všichni obvinění i žalobci viděli stejnou postavu, pro ně tak skutečnou jako únorové záplavy, ne-li nekonečně víc zhoubnou. (s.60)



Co se mi líbilo: První si řekněme o knížce něco pěkného, než začnu pořádně "remcat". Základ dějové linky je zajímavý. Mě salemské procesy vždy zajímaly a těšila jsem se, že se o nich dozvím něco víc. A přestože těch informací bylo až přehnaně moc, musím ocenit autorčinu práci. Rozhodně vyhrabala každý nepatrný historický detail, každé jméno zúčastněného a každý hanlivý salemský pamflet na téma čarodějnictví, který byl v daných letech vydaný. Spisovatelčinu důkladnému průzkumu tématu se nedá nic vytknout, opravdu šla mimořádně do hloubky věci. Jenže těch podrobností bylo až příliš. Ale vraťme se ještě na chvilku k pozitivům - moc se mi líbily citáty uvádějící novou kapitolu. Všechny byly ohromně zajímavé, skvěle vybrané i ladící s textem. Navíc tvořily zajímavý mix slavných osobností, z nichž některé byste v knížce o čarodějnicích rozhodně nečekali,...

Dva omyly: 1. Brát všechno doslova. 2. Brát všechno duchovně.
-BLAISE PASCAL- (s.77)

Co se mi nelíbilo: Těch jmen tam bylo tolik! A tolik zbytečných podrobností! Nejenže jsem většinu knihy vůbec netušila o kom je teď vlastně řeč, navíc mě to ani nijak nezajímalo. Měla jsem pár oblíbenců z úvodu knížky, jakožto Parrisovu rodinu a několik obžalovaných čarodějnic, ale několikastránkové životní příběhy všech soudců mi byly úplně ukradené. Doufala jsem, že se rozečtu a v druhé polovině knížky se v ději lépe zorientuju, ale omyl - bylo to ještě horší. S příchodem dalších a dalších nezajímavých osob, jsem začala některé jejich "storky" přeskakovat. Ano, nečetla jsem všechno. Někdy jsem přeskočila i dvě či tři strany, než se autorka zase vrátila k čarodějnicím. Dalším důvodem, proč mě obsah knížky tolik nebavil, bylo opakování frází. Například tohleto: "dcery žalovaly matky, manželé manželky a jen synové zůstali v bezpečí..." se objevovalo v různých úpravách pořád dokola. Nebo odstavec ze soudního slyšení, kdy se soudci zeptali mladých očarovaných udavaček, kdo jim to udělala a ony ukázaly prstem na tuhle... a pak na tamtu... a potom zas na tu... Stačilo to napsat jednou větou a nerozvádět to pokaždé znovu a znovu na dvě strany.


Grafické zpracování je pro mě (stejně jako kniha) plné protikladů. Knížka má větší formát než běžně mívají knížky tohoto nakladatelství, takže v knihovničce trošku vyčnívá. Nicméně použitý papír je jako vždy kvalitní, součástí je všitá záložka a překlad i korektura nemají chybu. Obálka je rozhodně zajímavá a dokáže motivovat ke koupi, jenže indikuje beletristický příběh na styl "Čarodějek ze Salemu", či podobného napínavého filmu. Ve skutečnosti bych však knížku přiřadila spíš k literatuře faktu. V té obří změti názvů, jmen a poznámek pod čarou se příběh lehce ztrácí. Předsádky (foto nahoře) jsou bezva a ke knížce se perfektně hodí. Taky chválím fotopřílohu, která je vložena na dvou místech knihy a vhodně doplňuje text. Najdeme zde původní salemské listiny, stránky z pamfletů o čarodějnicích, kresby čarodějnic, malované portréty soudců a fotografie aktuální podoby některých zrekonstruovaných domů. Super! Co se týče poznámek pod čarou, tak těch bylo zbytečně moc. Navíc šly klidně zařadit na danou stránku, kde se na ně odkazovalo, ne až na konec knihy. Čtenář by pak nemusel při čtení každé kapitoly dvacetkrát listovat sem-tam.


Hodnocení: 20% Přestože se mi moc líbila bonusová fotopříloha, zaujala mě kresba na předsádkách a chválím překlad, nemůžu dát lepší hodnocení, než jednu hvězdičku. Vážně bych ráda, protože základní myšlenka za zájem stála, jenže zpracování Stacy Schiff hodně pokulhávalo. Zajímavá dějová linka byla obalená milionem nepotřebných informací, které mě nudily a mnohdy i nutily přeskakovat celé odstavce. Je mi to opravdu líto, protože nerada dávám zlé hodnocení a navíc jsem ten typ, co neodkládá žádnou knížku bez dočtení už jen z úcty k práci spisovatele. Dočíst toto dílko mě ale stálo hodně přemáhání. Text je navíc psán velmi malým písmem s mizivými okraji a stylizován do nekonečných odstavců bez přímé řeči. Když už náhodou někdo něco řekne, není to na svém vlastním řádku, ale jako součást odstavce. Stránky se díky tomu otáčí opravdu pomalu a rychlost čtení omezuje také nekonečné listování kvůli poznámkám pod čarou. Věřím, že si tato knížka svůj fanklub najde, protože téma čarodějnických procesů dokáže zaujmout a už teď je na internetu mnoho pozitivních ohlasů, jen mně osobně prostě autorčin styl nesedl. Já mám ráda historii, ale musí být podána více napínavě a méně detailně. Je mi to vážně líto, ale od Stacy Schiff už další knížku číst nebudu. Pokud jste však opravdoví milovníci informací, rádi listujete encyklopediemi, lovíte na internetu nové poznatky a toužíte po knížce, která jde opravdu do hloubky, tak si "Čarodějnice" pořiďte a nebudete litovat.

Pokud chcete, můžete si pustit knižní trailer:

Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Doufám, že jsem příliš nevystrašila budoucí zájemce o koupi této knížky. Rozhodně mi nešlo o to, abych někomu rozmluvila si ji pořídit. Spíš jsem chtěla přiblížit obsahovou stránku, aby si lépe našla takové čtenáře, kteří budou prahnout po detailech. Více než já. Bohužel - nikomu nesedne úplně všechno a i já mám své žánrové hranice, za které bych neměla vstupovat. Příště si radši přečtu nějakou fantasy nebo horor.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama