Únor 2018

Holčičí tajnosti: Kámošky od A do Z

Dnes v 0:25 | Deni |  Recenze (rozcestník)
To jsem šla takhle jednou s mamčou do Tesca na lov posledních čísel "Nejmocnějších hrdinů Marvelu" a při prohrabávání regálu mi padl zrak na tuhle lehce infantilní záležitost. Jako první mě zaujala obálka - ilustrace na ní mi totiž stylem kresby okamžitě připomněla moji milovanou sešitovku "Witch". Neodolal jsem a začala komiksem listovat. Překvapilo mě, že "Holčičí tajnosti" vydalo již v roce 2012 nakladatelství CooBoo (známé hlavně YA sériemi typu Skleněný trůn či Selekce). Jejich tvorbu i ediční plány pečlivě sleduju a přesto mi tento tenounký sešit jaksi unikl. Zvědavost mě donutila jít k pokladně a pak hned domů, kde jsem si "Holčičí tajnosti" okamžitě otevřela...

Nakladatelství: CooBoo (CZ)


ANOTACE: Chceš se dozvědět všechno o svých kamarádkách, a ještě se u toho zasmát? Od A jako Ahoj až po Z jako Zpovědi přes Lži, Usmíření a Tajnosti. Rady, vysvětlení, tipy, otázky i odpovědi, to vše v novém zábavném komiksu.

Tak předně třeba uvést, že "Kámošky od A do Z" jsou českým překladem třetího svazku francouzské komiksové série Secrets de Girlz (původně jen "Girlz"), která v originále vycházela od roku 2008 do roku 2013. Vyšlo celkem 5 dílů plus jeden speciální výběrový svazek s nejlepšími vtípky. Proč se CooBoo rozhodlo začít s překládáním zrovna v polovině série mi je záhadou, každopádně tím čtenář nijak neutrpí, protože jednotlivé díly na sebe nijak nenavazují. Stejně tak se sebou dějově nesouvisejí ani jednotlivé jednostránkové stripy, které jsou stylem podobné prvnímu dílu "Pupíků" - každý strip se soustředí na samostatný uzavřený příběh s vtipnou pointou. Nic hlubšího rozhodně nečekejte, kapku filozofie nebo rozvinutí charakterů byste v tomto komiksu hledali marně.


Hlavními hrdinkami jsou dvě vrstevnice, spolužačky a velké kamarádky. Valerie je modrooká blondýnka, zatímco Vanda má tmavé vlnité vlasy a snědou pokožku. Jakkoliv jsou na pohled rozdílné, povahově by si mohly být klidně i sestrami. Mají stejný módní vkus a líbí se jim i stejní kluci. Právě proto si tolik rozumí a taky se díky tomu často hádají. V tomto sešitě se dozvíme víc o jejich vzájemném přátelství, ale i o jejích vztazích k jiným holkám a klukům. Podíváme se na vtipné příběhy o žárlení, prozrazování kamarádčiných tajemství, seznamování s novými lidmi nebo na pověstnou rivalitu mezi holkami...


Některé vtípky se Jacky Goupil a Sylvii Douyé opravdu hodně povedly a rozhodně se nad nimi zasmějete. Já objevila hned několik favoritů, se kterými jsem běžela za mamkou a nutila ji smát se na nich se mnou. Neměla na výběr, jinak bych jí nedala pokoj... :D Určitě si taky najdete pár situací, ve kterých poznáte sebe nebo některé své známe. Autorky vsadily na bláznivý humor hormony oblbnutých puberťaček, využívají nadsázku, ironii a prvky parodie. Některé vtípky jsou opravdu povedené a dovedla bych si je představit jako přeposílací meme na facebooku.


Na druhou stranu se až příliš upínají ke klišé vzorům, díky nimž pak některé situace vyznívají síleně a uměle. Několikrát se mi stalo, že jsem si v duchu pomyslela: "A tohle má být jakože vtipné? No ha-ha." Například postava kamarádky "intošky", která se chová jako mimoň. Jakoby chytré holky nemohly být taky dobrými kámoškami a bavit se o normálních věcech... Autorkám pravděpodobně místy docházela inspirace, a tak vycpaly prostor rádoby vtipnými fórky, které jsou spíš kapku trapné. Ale třeba nepřipadají srandovní jen mně a někdo jiný se může zasmát nad úplně každou stránkou... Taky to může být i tím, že nejsem věková kategorie, které je komiks přednostně určený - náctileté holčiny budou mít k hlavním hrdinkám mnohem blíž než já. Aneb, jak by řekl seržant Roger Murtaugh z filmu Smrtonosná zbraň: "Už jsem moc starý na tyhle sra...ndy." :D


Na co ale stará nejsem nikdy, to jsou infantilní obrázky. Já prostě zbožňuju styl kresby, jakým jsou "Holčičí tajnosti" kreslené. Roztomilé obličejíky holek, vyvalené oči a malé nosánky,.. přesně jako moji největší miláčci Witch a Ekhö. Schválně jsem se dívala, kdo má na svědomí kresbu, ale jména autorského dua Stefano Bonfanti a Barbara Barbieri (známí pod pseudonymem Dentiblù) mi absolutně nic neříkají. Každopádně vizuální stránku komiksu chválím, protože dokonale ladí s obsahem - je lehká, jednoduchá, veselá a tak nějak působí "kamarádsky". Skvělá volba stylu! ;)


Hodnocení: 58% O 48 stránkovém komiksu se toho nedá moc napsat. Obzvlášť, když jde jen o sbírku krátkých stripů sloužících jen k pobavení čtenáře. Nakolik jsem se tedy při čtení bavila? Odpověď není úplně jednoznačná - spousta vtípků mě rozesmála a musím uznat, že autoři rozhodně mají smysl pro humor. Některé byly tak dobré, až se divím, že už jsem je dávno neobjevila jako na něčí zdi na facebooku. Tohle je přesně ten typ humoru, který vládne sociálním sítím. ;) Na druhou stranu se v sešitku místy objevují i hodně trapné fórky, zakládající se na věčných klišé, které mi prostě vtipné nepřišly. Dalším drobným mínusem je nedostatečná charakteristika a vývoj postav. Zvolený formát nedává autorům moc prostoru k rozvíjení osobností hlavních hrdinek či k nějakému nasměrování děje. I tak bych byla ráda, kdybych mohla po dočtení říct o blondýnce nebo tmavovlásce alespoň pár charakteristických znaků, kromě barvy vlasů a očí. Například takové již jednou zmíněné "Pupíky" to dokázaly.

Přestože jsem si opět našla pár drobností, které bych vytkla, pozitivní dojem nakonec přebil veškerá negativa. Přispěla k tomu hlavně sympatická kresba ilustrátorského dua Dentiblù. K vizuální podobě dílka nemám jedinou výtku - moc se mi líbí a dokonale ladí k obsahu. Asi bych tento komiks doporučila spíše mladším dívkám, protože se dokážou lépe vcítit do myšlení hlavních hrdinek. Jsem přesvědčena, že "Holčičí tajnosti: Kámošky od A do Z" jsou skvělou volbou, pokud chcete potěšit svoji kamarádku milým dárkem. A taky jsem si jistá, že ať už si komiks přečte kdokoliv, určitě si najde alespoň jeden strip, nad kterým se zasměje...


Na závěr by mě zajímalo, jestli se najde někdo, kdo o tomto komiksu slyšel či ho dokonce četl. Pokud ano, určitě mi napište do komentářů, jak se vám "Holčičí tajnosti" líbily - moc by mě zajímaly názory ostatních čtenářů, ale na Databázi knih se moc lidí nevyjádřilo. Pro mě bylo tohle dílko velkým překvapením. Ať už proto, že jsem o něm doteď vůbec netušila, tak i tím, jak mě některé vtipy příjemně pobavily. A co vy? Baví vás krátké vtipné stripy bez děje nebo dáváte přednost klasice?

S: Danny-Trilogie: Blízko obzoru (Jessica Koch)

Úterý v 3:42 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Danny-Trilogie (Jessica Koch)

Vím, že je to trošku trapné, ale knížku "Blízko obzoru" jsem si pořídila jen a jen kvůli pěkné obálce, přestože klasické romanťárny téměř nikdy nečtu. (A když už se k nějaké dostanu, tak se mi v devadesáti procentech případů nelíbí.) Takže jsem se dost bála, jak u mě tento parádně "oháknutý" román pochodí. Dokonce i mamka mě od recenzního konkurzu odrazovala, ale já ji neposlechla. Když jsem pak rozbalila balíček s recenzáčkem a vzala ho do ruky, lekla jsem se. Obálka byla naživo ještě krásnější, než na fotce, ale o to víc jsem se bála, že se mi nebude líbit příběh - vážně jsem nechtěla dát tak pěkné knížce špatné hodnocení jen proto, že jsem nenažraný kniho-křeček a musím mít každou hezky vypadající knížku v knihovničce. Naštěstí to taková tragédie nebyla, právě naopak... ;)

Nakladatelství: Omega (ČR)

1.DÍL: BLÍZKO OBZORU

(česká obálka, anglická, původní německá)

ANOTACE: Když sedmnáctiletá Jessica poznala o tři roky staršího Dannyho, nikdy by neřekla, že se do něj může zamilovat, ani že dokáže ve vztahu překonávat ty nejtěžší překážky. Danny je neodolatelný, úspěšný a sebevědomý, vždy má výbornou náladu a nic ho nerozhází. Silný muž, který opustil rodinu a žije sám daleko od domova. S Dannym nabírá její bezstarostný život puberťačky úplně jiný směr. Brzy pozná, že její první dojem z Dannyho byl velmi klamný. Čím blíže ho poznává a odhaluje pravdu o jeho dětství, tím beznadějnější se stává jejich společná budoucnost. Zatímco Jessica má před sebou zářnou budoucnost, Dannyho vyhlídky jsou temné. Jejich vztah se brzy změní na závod s časem, který nelze vyhrát. Unese Jessica tíhu Dannyho osudu?


Hlavní hrdinkou románu je sama autorka knížky - Jessica Koch. Děj začíná v jejích 17 letech, kdy se na slavnostech seznámí s nadpřirozeně krásným modrookým blonďákem Danijelem, který na první pohled překypuje až nezdravým sebevědomím.

"Kdo mě má rád, říká mi Danny," pokračoval.
"A kdo tě rád nemá?"
Na zlomek vteřiny jsem ho rozhodila, ale okamžitě se zase chytil.
"Všichni mě mají rádi!" (s.9)

Přestože se jí na první pohled okamžitě zalíbí, tvrdohlavě mu odmítá dát své telefonní číslo. Danny se totiž s kamarády baví hrou "na čísla" a tu vyhraje ten, který vytáhne telefon z nejvíce holek. Jessica rozhodně nechce být jen dalším zářezem, proto odvážně odolává. Danny se ale nevzdává, přemlouvá a slibuje, že zavolá, tak Jess nakonec povolí. Ale Danny nezavolá...

Osud jejich cesty ale opět spojí. Po několika týdnech jde Jessica na diskotéku, kde se zjeví i Danny. Jess díky několika drinkům brzo zapomene na svou uraženost a večer stráví nečekaně u Dannyho doma. Jaké je však její překvapení, když ráno zjistí, že nebydlí sám! Za spolubydlící má zelenookou krasavici Christinu. V Jessice to okamžitě spustí vlnu žárlivosti. Navíc to bude ještě horší, Tina má totiž temnou minulost - je to bývalá prostitutka a feťačka. Jak bude Jess reagovat, když zjistí, že Danny Tinu živí, opečovává a dokonce jí občas dovolí spát v jeho posteli?

"Mám strach, že pak vyskočíš, poběžíš pryč a už se nikdy nevrátíš." (s.130)

Jessica brzy pozná temnou stránku života. Je vtažena do světa bolesti, neštěstí, zoufalství a smrti. Jak zvládne fakt, že se s Dannym nikdy nedočká šťastného konce? Dokáže překousnout jeho velké temné tajemství? Nebo to prostě neunese a od svého krásného prince uteče? Tohle není žádná romantika, jak jsem se původně bála. Jde o smutnou výpověď malého chlapečka, kterému jedno lidské monstrum zničí celý život. Je to příběh velkého přátelství, důvěry a pochopení. Je to o tom, že na konci nechce být nikdo sám...


Co se mi líbilo: Tohle dílko má mnoho kvalit. První třetina knížky, kde se Jessica s Dannym teprve seznamujou a poznávají, je dost vtipná. Hlavní hrdinka má chytlavý ironický humor, který já osobně prostě zbožňuju a nad některými jejími poznámkami jsem se pořádně nasmála. Vždy jsem měla nejradši takový typ hrdinek - které se nebojí říct svůj názor a umí si do ostatních pěkně rýpnout. Jessica se Dannymu rozhodně nevzdá bez boje, a to i přesto, že se jí z jeho krásného úsměvu od první chvíle podlamují kolena,... To je holka podle mého gusta! :)

Aha. Mistr Dostanu-všechno-co-chci zatoužil po odmítnutí.
No tak to je u mě na správné adrese. (s.13)

Nejvíc jsem se nasmála, když hlavní hrdina Jessice poslal romantický dopis. Tvrdohlavou Jess si ale nějakou anglicky napsanou emo básničkou rozhodně nezíská... :D


I když jsem to po prvních kapitolách nečekala, hlavní hrdinka mi přirostla k srdci. Přestože se ze začátku chová dětinsky, přihlouple a často až přehnaně hystericky, její osobnost prochází vývojem. Každý další měsíc je o něco dospělejší a ke konci příběhu jsem ji dokonce obdivovala ze její sílu. Absolutně si neumím představit, co bych v její kůži dělala a jak reagovala. Určitě bych nedokázala být tak odvážná a silná, jako ona. Stejně tak jsem se po odtajnění Dannyho dětství jinak dívala na postavu hlavního hrdiny. Ze začátku mě štval (stejně jako Jessicu), ale potom... Tahle kniha dokonale ukazuje, jak velkou sílu mají předsudky. Hodnotíme lidi jen podle prvních pár vteřin společného rozhovoru, podle vzhledu, jejich vystupování a taky podle drbů, které o těchto osobách někde zaslechneme. Ale co o nich doopravdy víme?

Co se mi nelíbilo: Mám jen jednu drobnou výtku. První třetina knihy mi příšerně připomínala světoznámou trilogii "50 Shades". Ono se téměř vždy najde nějaká podobnost s jiným dílkem - přeci jen je momentálně na světě tak obrovské množství knížek, že se tomu asi ani nedá vyhnout. Přesto... Při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že Jessica Koch vypráví až neuvěřitelně podobným stylem, jako E.L.James a i samotný děj je stylizovaný hodně podobně. Průměrně krásná dívka potká Bad Boye, který je bohatý a božsky krásný. Navíc má skryté trauma z dětství a strach z dotyků. Překvapivě má oči jen pro naši šedou myšku, o které si všechny ženské myslí, že je nic moc, ale chlapi jsou z ní hotoví. Navíc i ten kámoš Alexandr, který chce využít chvilky opilosti... úplně stejná scénka byla i v první díle "Odstínů". Já nepochybuju o tom, že se to tak mohlo stát a dokonce mi ani nevadila všechna ta podobnost, jen mě to zaujalo. Nedokázala jsem se pak ubránit porovnávání, kdo daný příběh zvládnul líp. A pokud vás zajímá, jestli by za mně vyhrála E.L.James nebo Jessica Koch, tak stoprocentně Jess. Líbil se mi její styl psaní, získala si mě i hlavní hrdinka a nakonec jsem chápala i motivaci krasavce Dannyho... Ideální kombinace a důkaz dobře odvedené práce spisovatele.


Hodnocení:100% Tahle knížka mě opravdu překvapila. Po přečtení anotace čekala jen nějakou béčkovou romantiku, ve které se hlavní hrdinka zamiluje do těžce nemocného frajírka a společně budou kňourat nad jeho tragickým osudem až do poslední kapitoly. Omlouvám se! Měla jsem vůči tomuto dílku předsudky a tím jsem autorce dost křivdila, protože její příběh mi dal mnohem víc. Přitom právě o tom knížka je - že by lidé neměli soudit druhé jen podle prvního dojmu. Nikdy nemůžeme vědět, co se skrývá pod povrchem, dokud se s dotyčným pořádně neseznámíme. A i potom nám můžou zůstat mnohá tajemství utajená. Jessica měla to štěstí, že se dokázala hrdinsky vyrovnat s každým dalším Dannyho tajemstvím, ať už bylo jakkoliv temné a nepříjemné. Líbil se mi vývoj hlavní hrdinky z obyčejné puberťačky do dospělé ženy, která se snaží neztrácet naději a podporovat svého partnera i v nejtěžších životních momentech. Chválím i to, že autorka do knížky vměstnala i několik kapitol psaných z pohledu jiných postav - bylo zajímavé vidět hlavní hrdiny očima pěstouna, poradkyně, homofobního agresora, zdravotní sestry a Dannyho bývalé. Výborně zvolila i označení kapitol, kde místo klasického číslování uvedla vždy měsíc a rok, kterého se daná příhoda odehrála. Celý příběh díky těmto drobným detailům vyznívá o to víc reálněji a opravdověji.

Když odhlédnu od stylizace textu, musím ocenit i samotný příběh. Vzhledem k tomu, že ho autorka napsala podle jejích skutečných zážitků, nemůžu pochválit výborný nápad na knihu či fantazii. Popisovala to, co se opravdu stalo. Ale můžu (a musím) pochválit všechny ty emoce, kterými dokázala své dílko nabít. Pro autorku určitě nebylo lehké vylít si srdíčko před miliony čtenářů. Přesto to udělala a knížku s podporou manžela vydala. Díky tomu můžeme držet v rukou něco tak skvělého a zároveň nekonečně smutného. Když už nic, musím minimálně vyzdvihnout autorčin styl psaní. Kdyby totiž stejný příběh napsal někdo jiný, nemusel by být ani z poloviny tak úžasný. Jessica dala do psaní všechno - humor, ironii, romantiku, strach i smutek. A při čtení to s ní pociťujeme i my, čtenáři. To je poznávacím znamením dobrého spisovatele. Nakonec už jen dodám, že já u knížek nebrečím skoro nikdy, ale "Blízko obzoru" mi dalo vážně zabrat...

"Jednoho dne," spustil, "až tady nebudu. V momentě, kdy budeš blízko obzoru, budeš i blízko mě..."
"Přestaň," přerušila jsem ho poněkud nevrle. "Mám z toho husí kůži!"
"Prostě si to pamatuj, Ducky. Pro všechny případy."(s.161)

Doporučuji kouknout i na velmi zajímavý rozhovor s autorkou, kde odkrývá některá zákulisní tajemství a pak také doporučuji kliknout na krátkou video upoutávku:

Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

2.DÍL: BLÍZKO PROPASTI


V druhém díle se autorka více zaměřuje na Dannyho komplikované dětství. Tato kniha u nás zatím nebyla přeložena.

3.DÍL: BLÍZKO OCEÁNU


Poslední (třetí) díl trilogie je věnovaný Dannyho vztahu k Christině. Ani tento díl zatím nebyl v České republice přeložený a vydaný. Snad se ho někdy dočkáme.

Podobné knihy: Láska z ulice (Miroslava Varáčková), Padesát odstínů (E.L.James)

Nakonec jsem ráda, že jsem se dala zlákat hezkou obálkou, i když mě anotace tolik nezaujala. Tahle knížka je důkazem, že ne vždy je vybírání očima špatnou volbou. I na první pohled romantická slaďárna může ukrývat neuvěřitelně silný životní příběh, na který po přečtení jen tak nezapomenete. Dannyho trilogii rozhodně doporučuju!

Valentýnská rozbalovačka č.6

Pondělí v 2:18 | Deni |  ROZBALOVAČKA

Sice už máme pár dní po svátku zamilovaných, no i tak jsem se rozhodla napsat tuhle Valentýnsky laděnou rozbalovačku. Akorát to totiž tak pěkně vyšlo, že mě doma v Česku čekaly dva balíčky s knížkami, které do tohoto tématu parádně zapadly...


V každé zásilce čeká jedna knížka a já už podle odesílatelů a velikosti vím, co se vevnitř skrývá za tituly. Vy to ale zatím nevíte, takže vás můžu ještě chvilku natahovat... ;)


První se vrhněme na větší balík. V něm se ukrývá výhra z jedné facebookové soutěže, které jsem se ještě před Valentýnem zúčastnila. Já se soutěží účastním často a ráda, takže se mi sem tam podaří i něco vyhrát. Z této výhry jsem byla obzvlášť ráda, protože jsem po knížce dlouho pokukovala. Dokonce už od prvních zpráv na Kickstarteru, že ji chystají vydat. No a teď ji budu mít doma!



Jen tak mimochodem... kdyby vás zajímalo, co bylo v tom kole za soutěžní úkol, tak šlo o to, napsat do komentáře nejvtipnější společný zážitek. Doslova otázka zněla: "Jaká byla ta nejvtipnější věc, která se vám ve vztahu stala?" :D


Teď už asi poznáváte, o jakou knížku jde, i když jedno písmenko názvu zakrývá lístek. Ano, jde o "Our love challenges". Tahle knížka je momentálně docela velkým hitem internetu, takže je dost možné, že jste tuhle krásku už viděli na instagramových fotkách nebo facebookových profilech.


V balíčku byl přibalený i lístek s poděkováním za koupi knížky. Já ji sice nekoupila, ale vyhrála, přesto se mi tato drobnůstka líbí. Vždy je hezké, když lidé, kteří stojí za vydáním knížky (ať už překladatelé, vydavatelé či samotní autoři) myslí na své čtenáře a poděkují jim za jejich zájem. Na zadní straně děkovné kartičky se navíc nacházejí zajímavé internetové odkazy na emailovou schránku (pokud máte nějaký dotaz) nebo na facebookové stránky.



Tak tohle je ona v plné kráse... Knížka má zvláštní rozměr, velmi tlusté desky a je dost těžká. Použit je pevný kvalitní papír, který dozajista všichni ocení, protože se do knížky bude malovat a lepit. Pokud jste o "Our love challenges" ještě neslyšeli, tak jde o titul podobný oblíbenému "Destrukčnímu deníku". Jeho majitel má za úkol plnit různé úkoly - některé normálnější, jiné doslova šílené a bláznivé. Odměnou je v tomto případě zejména utužení vztahu a pak také mnoho pěkných společných zážitků, na které budete moci vzpomínat kdykoliv chcete - stačí jen otevřít tuto knížku.


Úkoly jsou rozřazeny do několika tematických celků (jídlo, cestování, seznamování s jinými lidmi, atd...), které jsou odděleny barevnými rozdělovači. Pak následuje sbírka úkolů. Je jen na dotyčném páru, kterými úkoly začne a zda splní všechny nebo jen některé. Pár jsem jich vyfotila, aby jste měli představu a pokud chcete vidět další, stačí navštívit oficiální stránku projektu či kliknout na tento ODKAZ.





Já mám z knížky obrovskou radost a těší mě, že ji mám doma. Určitě ji doporučuji všem zadaným a zamilovaným, kteří chtějí originální dárek pro partnera i pro sebe. Jde o parádně zpracované dílko a za cenu rozhodně odpovídá i kvalita zpracování.

ANOTACE: Our Love Challenges není obyčejná publikace. Je to nástroj, pomocí kterého si pár může vytvořit svůj vlastní příběh a zaznamenávat své zážitky. Obsahuje více jak 180 zajímavých a různorodých výzev - od kreativních (vytvořit si svůj letní playlist), přes romantické (jít na piknik při západu slunce) až po bláznivé (tancovat na frekventovaném náměstí). Každá strana obsahuje zadání výzvy a spoustu volného místa na lepení fotek, líčení zážitků, odpovídání na otázky atd. Další informace můžeš najít na našich webových stránkách: www.ourlovechallenges.cz

...A teď balíček číslo 2...


V menší obálce se skrývá knížka, kterou mi poslala sama autorka. Napsala mi totiž na začátku února, že se jí moc líbila má recenze na slovenský mysteriózní thriller "Krik nevinných" a kdybych souhlasila, tak mi pošle některé její dílko k zrecenzování. Mohla jsem si sama vybrat, která knížka mě zaujme...




Musím přiznat, že vybrat jen jednu knížku bylo opravdu obtížné, protože mi padlo do oka hned několik autorčiných románů. Anotace měly vážně dost zajímavé. Nakonec ale vyhrála ta, kterou vám teď budu moci ukázat...


Jde o knihu "Anna a Šarlota" od slovenské autorky Márii Blšákovej, které tímto ještě jednou moc děkuju! Udělala jste mi obrovskou radost, jak milým e-mailem, tak knížkou s krásným věnováním. Už teď se nemůžu dočkat, až se na tuhle krasavici vrhnu! ;)



Pokud se ptáte, proč u mě vyhrála právě tato knížka, tak je to kvůli hlavním postavám. Anna se Šarlot jsou matka s dcerou a já sama mám s mojí mamkou dost pevný kamarádský vztah. Prostě se mi líbí, že budu číst něco o jiné dceři, protože jsem taky dcera. Je to téma, které mě zajímá mnohem víc, než klasické zamilované romány typu "sexy záletnický milionář a šedá myška, která ho převychová". Navíc hodně lidí ve svých komentářích chválilo právě vztah mezi těmito hrdinkami a já jsem proto na knížku o to víc zvědavá. <3

ANOTACE: Anna a Šarlota - matka a dcéra. Dve ženy, ktoré by si mali byť najbližšie, ale čo ak sú ich povahy a osudy tak veľmi odlišné, že si napriek obojstrannej snahe nevedia nájsť cestu k sebe ? Anna je poznačená dlhoročným manželstvom s tyranom a jej dcéra celý život bojuje s ťažkou diagnózou, no napriek tomu je hrdá a tvrdohlavá. Zdá sa, že tie dve nemajú nič spoločné, až kým nezistia, že majú úplne rovnaký vkus na mužov.

Tak tohle byly moje dvě letošní Valentýnky. A co vy? Jak jste oslavili den zamilovaných? Dostali jste od partnera knížku nebo alespoň růžičku? Slavíte tento svátek nebo ho považujete za klišé a dáváte přednost prvnímu máji? Já popravdě Valentýna nikdy moc neřešila, ale z knížek mám radost vždycky, ať už je den jaký chce. A s růží a kytek se potěším taky vždy (když už jsme u toho)... :D Doufám, že jste měli přesně takového Valentýna, jakého jste chtěli. Ať už s partnerem v restauraci nebo doma s čokoládou. Já vždy radši tu čokoládu a dobrou knížku... ;)

K: Potomkovia bohov (Vita Jamborová)

15. února 2018 v 3:27 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Potomkovia bohov (Vita Jamborová)

A jsem tu opět s další recenzí pro projekt "Podporujme slovenských autorov", tentokrát jsem si ale knížku nevybrala sama. Doporučila mi ji vedoucí projektu Elizabeth a je vidět, jak dobře už mě zná - sci-fi ani fantasy já nikdy neodmítnu, obzvlášť když se v ději objevují mimozemské civilizace a cestování na jiné planety... Po přečtení anotace jsem se sice kapku bála, že se původem ukrajinská autorka Vita Jamborová až příliš viditelně inspirovala seriálem "Láska ve hvězdách" a já se pak při hodnocení neubráním srovnávání, nakonec jsem ale byla velmi překvapená... Rozhodně nejde o slovenskou kopii výše zmíněného sci-fi seriálu. V knížce je však tolik klišé momentů, až by se mohla stát dokonalým vzorem pro pojem "klišé". A přesto... se mi vážně moc líbila!

Vydavatelství: Hydra (SK)


ANOTACE: Dvaja mladí ľudia, potomkovia mimozemských znepriatelených rás, si k sebe hľadajú cestu, pričom ich lásku ohrozuje nielen stará rodinná kliatba, ale najmä plán dávnych stvoriteľov Anunnakiov. Tí naplánovali vyhubenie rasy Reptiliánov a prevzatie vlády nad ľudstvom ich vlastnými potomkami. Hlavná hrdinka zdedila vysoký podiel mimozemských génov, čo sa začína prejavovať na jej rastúcich schopnostiach. Zároveň sa v nej k životu hlási anunnakiovská pýcha a nadradenosť. Prežíva rozporuplné pocity - miluje Reptiliána, no zároveň by ho mala zničiť. Dobrodružná romantická fantasy zo slovenského prostredia.

Hovorilo sa o nich ako o potomkoch bohov z hviezd, Anunnakiov.
Bohov, niekedy žijúcich a vládnucich tu, na Zemi.
Dnes im hovoríme mimozemšťania. (s.32)

Sedmnáctiletá zrzka Nikol žije na první pohled obyčejný život vesničanky z Podolia. Vychovává ji její babička Kvetka s tetou Helenou, mají zrzavého kocour Vasila a bydlí v útulně zařízeném domečku se zahrádkou, kam babi chodívá relaxovat. Nikol každý běžný den nasedá do autobusu směr Nové Mesto nad Váhom a cestu si zpříjemňuje okukováním krasavce Roba, se kterým navštěvují stejné gymnázium. Na první pohled obyčejná puberťačka však skrývá obrovské tajemství - její krev obsahuje mimozemský gen rasy Anunnaki, která byla lidmi v dávné minulosti považována za bohy. Annunakiové ale nejsou jedinou vyšší rasou - o své postavení na Zemi se musí dělit s podlými Reptiliány. A Robo je Reptilián...

Natíska sa ale otázka, kto je ten had, o ktorom je toľko zmienok v odkazoch a legendách? Nedáva zmysel, keď si ho predstavíme len ako hada. Lenže ak pochopíme obraznosť odkazov, uvidíme niečo celkom iné. Inú rasu, s vedomosťami, ktoré sa našim Stvoriteľom vyrovnali.
Had, Reptilián, večný pokušiteľ ľudstva, ktorý s ním má svoje plány,... (s.8)

Nikol jakožto dědička genu Annunaki má mnohé výjimečné schopnosti. Stejně jako její teta s babičkou, i ona dokáže věštit budoucnost z karet, vidět aury, číst pocity člověka, létat a myslí pohybovat předměty. Reptiliáni jsou naopak mistři logického myšlení a techniky - první smartphone vynalezli už v době, kdy se potopil Titanic. Je vůbec možné, aby Annunaki chodila s Reptiliánem? Nikol se snaží svým citům odolávat, ale stejně jako Romeo a Julie, nedokáže to dlouho. (Ani 30 stran, takže to není spoiler - nelekejte se ;)) Nikolina babička však nebude jedinou překážkou v jejich lásce. Přichází totiž apokalypsa a jen Nikol ji může zastavit. Pokud to nezvládne, přijde o vše, co má ráda...

Ako sa k tomu stavala štvrtá rasa - ľudia?
Nijako. Mimozemšťania predsa neexistujú. (s.25)


Děj ze začátku plyne hodně pomalu, tím ale nechci říct, že bych se při čtení nudila, to ne. Právě naopak, autorka nám vysvětluje fungování jejího světa a já jen žasla, jak detailně ho má promyšlený. Akorát, že pak si uvědomíte, že už jste na 50 stránce a hlavní hrdinka zatím jen docestovala do školy autobusem... Není to negativum, spíš to na mě působilo zvláštně. Většinou čtu knížky, které se hned ze začátku snaží tvářit akčně (i když zbytek knížky už třeba tolik napínavý není), tady se však začátek knížky vlekl pozvolným tempem, autorka nikam nespěchala a pomalu nás uváděla do jejího "světa". Jestli se mi takový přístup líbí nebo nelíbí, to si doteď nejsem jistá. Určitě ale něco do sebe má, minimálně si aspoň žádný čtenář nemůže stěžovat, že něco nepochopil či, že autorka svou vizi dostatečně detailně nepromyslela...

Co se mi líbilo: Předně opravdu oceňuju umístění děje do našeho tradičního prostředí. Mimozemšťanka, která navštěvuje gymnázium v Novom Mestě nad Váhom? Jo, to je pořádně nečekané a originální! Chvíli jsem si na to sice musela zvykat, protože přeci jen příběh jakoby vyskočil z amerického sci-fi seriálu a malebné slovenské dědinky a reálie mi v první moment připadaly jako pěst na oko. Brzy jsem si ale navykla a nakonec si mě autorčina odvaha doopravdy získala. Navíc tento nápad jistě dokáže přilákat nové čtenáře, které zaujme právě umístění děje do jejich rodné země. Jako příklad bych mohla uvést mého spolužáka, který také pochází z Nového Mesta, a když jsem mu řekla o knížce, okamžitě se o ni začal zajímat. Dokonce řekl, že se po ní koukne v knihkupectví. Mimozemšťanská vrstevnice, která by s ním před lety teoreticky mohla chodit do jedné třídy? To si přece nemůže nechat ujít! Samozřejmě bez zajímavého nápadu by ani rodiště hlavní postavy nedokázalo nalákat potenciální čtenáře ke čtení, proto musím pochválit i samotnou zápletku, která je zajímavá a na první pohled zaujme.

Co se mi nelíbilo: Jak už jsem zmínila v úvodu, knížka je jedno velké klišé. Nebo lépe řečeno, je slepencem většiny nejznámějších a nejpoužívanějších klišé, která prudí čtenáře ze všech koutů našich republik. Když si pustíte video Ohany a Jany Reads Too, kde ta nejotravnější klišé vyjmenovávají (ohromně vtipné - všem doporučuju ho kouknout!), tak tahle knížka by odškrtla většinu položek z jejich seznamu. Hlavní hrdinka má modrofialové oči. Neuvědomuje si, jak je krásná. Je spíš taková uzavřená šedá myška, která ale zaujme nádherného kluka. Je vyvolená a jedině ona může zachránit svět. Má dva pomocníky, kteří ale nejsou tak mega výjimeční, jako ona. (Naštěstí ani jeden není černoch homosexuál, místo něho dostaneme Ukrajince Vladimíra.) Zakázaná láska k Bad Boyovi, která navíc vznikne na první pohled...

Tady přeruším odškrtávání klišé seznamu, protože jsme narazili na (pro mě) hlavní kámen úrazu celé knížky. Romantická linka je nedůvěryhodná, příliš uspěchaná a uměle narvaná do děje. Vidí ho v autobuse a už ho miluje? Jdou spolu jednou na tancovačku a už spolu chodí? Baví se spolu všehovšudy pár hodin a už si vyznávají nehynoucí lásku nadosmrti? To jsem hlavním hrdinům fakt nedokázala uvěřit. Naštěstí se tohle řeší pouze v úvodu a zbytek knížky je pak mnohem nápaditější a akčnější. Jde jen o to, že by si hlavní hrdinka dokázala skvěle poradit i bez "osudové lásky". Mnohem lépe by to pak vyznělo, kdyby se s Robem skamarádila a až ke konci si uvědomila, že ho miluje. Celá ta jejich express láska mi přišla sílená a je škoda, že se autoři (skoro) vždy radši rozhodnou pro milostný vztah, než pro kamarádství. I to přece dokáže motivovat hrdinku a dodat jí odvahu... ;)

Grafické zpracování je opravdu povedené. Obálka se pyšní velmi zajímavou kresbou dvou vírem propojených postav na pozadí hvězdné oblohy. Hvězdy mám ráda a motiv vesmíru se k ději dokonale hodí. Pár namalovaný na obálce je zajímavý detail, který rozhodně zaujme na pultech knihkupectví a donutí potencionálního budoucí čtenáře přečíst si anotaci a dozvědět se, o čem knížka vypráví. Líbí se mi taky malý rozměr paperbacku, který je vhodný do každé kabelky a chválím i použitý font písma a rozložení stránek, díky čemuž se text dobře čte. Děj zabírá cca 220 stran z celkových 252, zbytek knihy tvoří dvě ukázky z právě vydávaných děl nakladatelství Hydra (Príšery z prímestskej štvrte a Prehnité mesto). Jedna ukázka mě pěkně navnadila, druhá nebyla úplně můj šálek kávy.


Hodnocení: 75% Přestože jsem označila romantickou linku za jedno velké klišé a stále jsem přesvědčená, že bez ní by byla knížka o pár bodíků lepší, nemůžu říct, že by se mi "Potomkovia bohov" nelíbili. Právě naopak. Autorka se nebála zariskovat domáckým prostředím, svůj svět promyslela do nejmenších detailů a dala si záležet i na rádoby historických spojitostech s mimozemšťany. Tyto drobnosti mě opravdu nadchly a já si užívala autorčinu neuvěřitelnou fantazii. Přestože jsem se bála, že půjde o dílko podobné jednomu ze slavných sci-fi seriálů, Vita Jamborová mě překvapila až nečekanou originalitou. V této drobounké knížečce se milovníkovi sci-fi dostane vše, co by si mohl přát - mimozemské rasy se zvláštními schopnostmi, skvělá technika, pokusy na lidech, roboti, cestování časem i vesmírem, jiné planety, apokalypsa a mnoho dalšího... Hlavní hrdinka mi sice ze začátku lezla na nervy, s každou další kapitolou je však sympatičtější a dospělejší. Přestože bych ji rozhodně nenazvala mou nejoblíbenější postavou, fandila jsem jí a to je nejdůležitější. A kdo byl tedy mým favoritem? To není těžké uhodnout - jako velký kočkomil jsem si okamžitě zamilovala zrzavého kocourka Vasila a pak taky ukrajinského frajírka Vladimíra. Vlado byl vtipný, zábavný a pořád plný dobré nálady, kterou dokázal při čtení přenést i na mě.

Jako celek hodnotím knížku velmi kladně, kdyby se vypilovalo pár drobností, byla by perfektní. Vždy říkám, že na dobré knížce je nejdůležitější neotřelý nápad a ten autorka rozhodně měla, dokázala ho pěkně zpracovat a vyhrála si i s drobnými detaily. Styl vypravování byl sice ze začátku trochu zdlouhavý, přesto byla knížka čtivá a já se ani na chvilku nemusela do čtení nutit. Jde spíš o jednodušší odpočinkové čtení, psané stylem "kabelkových románů", ale i to dokáže čtenáře zabavit na jeden či více večerů. Knížka je vhodná jak pro YA, tak pro dospělé fanoušky sci-fi. Je sice potřeba brát zamilovanou hlavní hrdinku trošku s rezervou (ostatně jako jakoukoliv zaláskovanou puberťačku), ten parádní mimozemšťany obývaný svět za to ale dozajista stojí. ;)

Podobné téma: seriál Láska ve hvězdách, seriál Roswell

Za recenzní výtisk mockrát děkuji vydavateľstvu Hydra a samozřejmě také Elizabeth - vedoucí skvělého projektu PSA. Těším se na novou knížku. :) ...

K: TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier)

11. února 2018 v 0:53 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: TY vyber, kdo přežije (Stephan R. Meier)

Začátek února 2018 mě přivítal příšernou čtecí krizí - absolutně se mi nechtělo číst a když už jsem knížku otevřela, nedokázala jsem se na děj soustředit a po pár stránkách ji zavírala. Pustila jsem se proto do sci-fi "TY vyber, kdo přežije" od německého spisovatele Stephana Meiera, kterou jsem dostala jako recenzní výtisk od skvělého nakladatelství Omega. Už u "Blackoutu" jsem zjistila, že Němci a Rakušáci opravdu umí psát kvalitní techno-thrillery a postapokalyptickou literaturu, proto jsem doufala, že mě toto dílko z krize vytáhne. Ve finále se to podařilo, přestože "TY" nebylo úplně takové, jak jsem očekávala...

Nakladatelství: Omega pro ČR


ANOTACE: Muž prchá hustým lesem ve snaze skrýt se před blížícími se drony. Objevení znamená smrt. Jeho jméno je Spark. Až donedávna byl spořádaným občanem dokonalého světa Eden, který je řízen inteligentním algoritmem TEĎ. Spark měl všechno: zdraví, pravidelný sex, jídlo a smysluplnou práci. Ale pak zjistil, co stojí za smrtí jeho otce. Jak nebezpečná může být všemohoucnost současného světa. A žena, kterou miluje, zmizela - a ve světě mimo Eden nepřežiješ ani den. Spark se rozhodl bojovat. Za budoucnost světa a za lásku svého života.

Předně bych vás měla upozornit, abyste se nenechali zmást anotací. První cca dvě kapitoly se sice věnují Sparkovi prchajícímu lesem, avšak pak se vracíme v čase zpět o nějakých 30 let a k našemu rádoby hlavnímu hrdinovi se dostaneme až v posledních 100 stránkách knížky. O čem tedy vypráví první tři čtvrtiny díla? O světě před VÝBĚREM...

► VÝBĚR je Den D - ten den roku 2026, kdy se světa chopil inteligentní algoritmus vytvořený technobarony firmy Eukarion. Vlastníky tohoto technického zázraku jsou Mitch a Bill. Zatímco Mitchel je právník a lidumil, zároveň nejlepší přítel prezidentky USA Liz, Bill je hlavou tajných operací a nejšikovnější špion v Americe. Zaměstnávají autistického hackera a programátorskou jedničku Ruperta, který jim pomohl vybudovat zázrak - algoritmus, který sní a myslí jako sama příroda, navrhuje možná řešení světové krize, hodnotí lidi podle jejich otisku na sociálních sítích a rozřazuje je podle jejich morální a intelektuální kvality. Mitch s Billem chtějí předehnat konkurenční firmu "Alfa1" a být prvními a jedinými, kdo budou rozhodovat o osudu lidstva prostřednictvím něčeho mnohem dokonalejšího než je člověk. Jenže jak se říká, dokonalý je jen Bůh a VÝBĚR, ač na první pohled neomylný, stále je jen výsledkem snahy člověka...

"A přece to z nás udělá vrahy."
Liz na Billa udiveně pohlédla.
"Zabijeme Alfu1."
"Ne," opáčila Liz. "Nahradíme největší omyl, kterého se lidé mohli dopustit, nezávislou inteligencí podobnou přírodě. Opravíme chybu, kterou jsme sami připustili." (s.184)

► Kapitoly o Billovi a Mitchovi střídají kratší úseky věnované postavě chudé matky, která nikdy není označena jménem. Prostě jen "Taylorova matka". Tato žena žije v okrajové čtvrti se svými dvěma dětmi - divokým chlapečkem Taylorem a roztomilým miminkem s pošahaným jménem Broskvička (Peaches Honeyblossom). Matka žije na dluh, ledva vydělá na jídlo pro rodinu a vlastní přes dvacet mínusových kreditek. Doufá ve změnu, ale rozhodně ne v tu, které se dočká, jejich rodinka je totiž v prvním předvoji VÝBĚRU, takže je totální blackout dostihne jako první. Naštěstí jim pomůže soused Indián a spolu se vydají na dlouhou cestu do Kanady, na které je však čekají jen další útrapy a bolest...

► Úvodní kapitoly a závěrečných 100 stran je pak vyhrazeno Sparkovi (již dospělému synovi Mitche), který si spokojeně žije jako vysoce postavený hodnostář v dokonalém městě Edenu. Eden je rajská zahrada řízená algoritmem TEĎ (beta verze VÝBĚRU, která se spustila po dokončení čistky planety). Každý zde má všechno po čem touží, nikdo nemusí pracovat, lidé se zabývají pouze uměním a koníčky. Ani Spark není výjimkou, to však jen do doby, kdy se zamiluje. Jeho láskou se stane krásná divoška Sunway, kterou drony unesou ze zničené země za hranicemi Edenu. V Ráji však můžou bydlet pouze Vyvolení nebo Miláčci (vykastrovaní divoši sloužící jen pro pobavení), jejich vztah je proto už od počátku odsouzen k zániku. Spark se však své milé odmítá vzdát, Bill je nucený podstoupit určitá opatření - obzvlášť, když zjistí, že je Sun těhotná... Ráj najednou nevypadá tak dokonalý a algoritmus božský. Proti Sparkovi stojí vysoce inteligentní, arogantní a nebezpečný soupeř...

"Mohli byste na sebe být hrdí: neboť JÁ jsem příští velký krok evoluce. Ovšem nevznikl jsem čirou náhodou, nýbrž prostřednictvím vás, lidí. Stvořen vaší logikou a zrozen vaší kreativitou. Teď jsem tady. A už nikdy neodejdu.
Jmenuji se VÝBĚR. Vím vše, potřebujete jen mne. Jsem autopoietická, umělá inteligence. Vaše nesmrtelnost." (s.407)


Co se mi nelíbilo: Začala bych nejprve u negativ, kterých není zrovna málo. Tak zaprvé anotace - je příšerně zavádějící, protože samotný příběh Sparka zabírá pouze čtvrtinu knihy. Těšila jsem se na postapokalyptické sci-fi, zejména na popis fungování dokonalého města Edenu, dostala jsem však více minulosti, než budoucnosti. Autor věnuje až příliš mnoho prostoru technickým podrobnostem o fungování algoritmu, jakožto i popisům pohledů technobaronů na tehdejší situaci ve světě. Nechápejte mě špatně, ona určitá sada informací byla pro děj důležitá, ale dala by se ořezat tak na 100 stran, možná méně. Nejvíc mě nudila nekonečně dlouhá kapitola věnovaná summitu, kterého se účastnili Mitch s Billem. Nejenže jsem polovině rozhovoru téměř nerozuměla, navíc ani jedna ze zmíněných "blbin" nebyla nijak důležitá pro samotný děj. Kdyby tuto X desítek stranovou nuďárnu autor smajznul, čtenář by to vůbec nepostřehl. Akorát by se tolik nenudil.

První polovina knížky mi dala opravdu zabrat, častokrát jsem ji zavírala, nemohla jsem se začíst, spousta informací mi přišla zbytečná a u mnohých postav mi přišlo, že nebyl jejich potenciál dostatečně využit. Například prezidentka Liz si v příběhu zahraje naprosto nepodstatnou roličku, která ve finále vyznívá jaksi "nedotaženě". Její příchod na scénu má nádech epickosti - vyvolává ve čtenáři pocit, že půjde o pro děj důležitou osobu, dozvídáme se co ráda jí a jaký má vztah s Mitchem, pak se ale vypaří a už o ní víc neslyšíme. Jako by na ni sám autor zapomněl. A takový pocit jsem měla z více jeho nápadů - jakoby ho něco skvělého napadlo, ale potom psal, psal, psal a zapomněl, co chtěl původně napsat. Výsledné dílko pak nepříjemně zavání nedotáhnutými myšlenkami.

Co se mi líbilo: Jak už jsem zmiňovala, prvotní autorův nápad je geniální. Zamilovala jsem si Sparkův svět, i to, jak ho Stephan Meier dokonale promyslel - všechno dopodrobna popisuje, jak pracuje algoritmus TEĎ, z čeho jsou postaveny domy, co se v Edenu pěstuje, jaké rostliny se jim podařilo zkřížit, kde vzali semena, jak se obyvatelé baví a jak funguje městská technika (drony, stratokluzáky, auta)... Jen kdybychom dostali víc Edenu a méně historie! Víc Sparka a méně Billa. A když už příhody z roku 2026, tak bych radši četla o cestování Taylorovy mamky s Indiánem, která musela po blackoutu zažít mnoho dobrodružství, nejen těch pár kapitol o ubohých dvou-třech stránkách, které jsme z jejich společného života dostali... Tak nevyužitý potenciál! Ach jo! Přitom zrovna tito civilisté nám přinášeli nejhrůznější svědectví ze světa vyhnanců. Jejich příběh jsem doslova hltala a neskutečně jim fandila, aby to spolu zvládli...


Grafické zpracování je parádní, obálka vypadá úžasně a dokonale ladí k příběhu. Líbí se mi dokonce více, než originál, čímž chci pochválit práci Jiřího Miňovského, který knížky od Omegy vždy povýší na umělecké dílo každé knihovničky. I překlad byl dobře zvládnutý, méně spokojená už jsem však byla s korekturou, protože se často opakovala jedna a ta samá vada - chybějící mezery mezi slovy. Taky mi kapičku vadil zle přeložený název. Knížka by se na základě děje (i originálního názvu) měla jmenovat "TEĎ vyber, kdo přežije", jelikož "TEĎ" je název inteligentního algoritmu ve Sparkově době. Bylo by to logičtější, než "TY".

Hodnocení: 60% Musím přiznat, že tohle je opět jedna knížka, nad jejíž hodnocením jsem příšerně dlouho váhala. Rozhodovala jsem se mezi třemi a čtyřmi hvězdami. Polovina děje, která se zabývala minulostí Billa a Mitche mě k smrti nudila (nejvíc jsem umírala nad nekonečnou a hlavně zbytečnou kapitolou o summitu). Na druhou stranu Sparkova finální čtvrtina mě bavila ohromně - hltala jsem každou stranu. Příběh Taylorovy matky mě taky zajímal, jen škoda, že dostal tak málo prostoru, což je vlastně hlavním problémem knihy. Z celého dílka mám totiž pocit, že autor pořádně nevěděl, o čem chce psát. Kapitoly se (hlavně zezačátku) všelijak střídaly bez jakékoli logické posloupnosti - chvilku Spark v přítomnosti, pak Billova minulost, Taylorova matka v minulosti, Spark v minulosti, opět Bill, pak najednou hromada stránek o summitu, který se odehrál ještě dávněji,... Ve finále to na první pohled vypadá, že hlavní zápletkou není Spark v Edenu, ale Billův a Mitchův nuďácký summit, což je obrovská škoda! Jak Sparkův, tak Taylorův příběh jsou mnohem zajímavější a zasloužily si více stran.

Pořád bych ale byla ochotná dát knížce odřené 4 hvězdičky, nebýt však toho konce! Tím si autor vysloužil naštvané tři hvězdy. Hodně naštvané! Nechci vám vyspoilerovat konec, ale můžu alespoň prozradit, že je extrémně zrychlený a hlavně nedokončeně otevřený. Kruci, tak proč autor tolik plýtval stránkami na nudnou historii firmy Eukarion, která stejně nikoho (až na čtenáře - vášnivé programátory) zajímat nebude, a místo toho nevěnoval více prostoru Sparkovi se Sunday?! Jak mám teď vědět, co bude s Edenem? Bude ho dál řídit algoritmus nebo ne? Bude tam Spark bydlet nebo ne? Budou mít se Sunday šťastnou rodinku? A co zbytek vyhnanců, dostanou se do Edenu? Ach jo! Pokud autor napíše druhý díl, kde vše dořeší a uzavře, pak jsem ochotna i u tohoto dílka dodatečně zvýšit hodnocení, ale takhle nemůžu. Tak skvělý nápad a tak nedotažený! Přesto všechno knížku doporučuji milovníkům antiutopií a sci-fi, protože přináší nový výjimečný pohled na dokonalý svět řízený technikou a rozhodně má čtenáři co nabídnout. Koho bavil Blackout od Marca Elsberga, ten musí nutně sáhnout i po tomto zajímavém titulu, který popisuje, jak by lidská populace po takové apokalypse nakonec dopadla...

Pokud chcete, můžete si pustit knižní lákačku z dílny "Knihy Dobrovský":


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Podobné knihy: Blackout (Marc Elsberg), série Oškliví (Scott Westerfeld)

Je mi líto, že jsem musela dát tak zajímavé knížce tři hvězdy, přestože se mi zápletka tolik líbila. Jenže by to bylo nefér vůči jiným dílkům, například již víckrát zmíněnému "Blackoutu", kdybych dala lepší hodnocení. Občas musím být trošku přísnější, navíc ani toto hodnocení není neměnitelné. Třeba za pár let při re-readingu příjdu na to, že mi odborné pasáže už tolik nevadí... Třeba se autor rozhodne vydat pokračování, kde se dozvíme, jak to se Sparkem dopadne,... :) Knížku rozhodně nevystěhuju ze své knihovničky, ani nepošlu do žádného bazárku, zařadím ji mezi další sci-fi dílka a budu doufat v druhý díl. Snad někdy... ;)

S: Havraní kruhy (Siri Pettersen)

2. února 2018 v 4:07 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Havraní kruhy (Siri Pettersen)

Severská mytologie mě vždy ohromně fascinovala, ať už šlo o frajerského Thora v komiksovém podání Marvelu, dystopickou sérii VěkX od mé oblíbené spisovatelky Richelle Mead či mýty o jednotlivých bozích ulovené na internetu... Když se tedy začaly na internetu objevovat první nadšené recenze na novinku "Ódinovo dítě", knížka okamžitě putovala na můj wishlist. Tam však strávila několik měsíců, než jsem si ji konečně objednala. Ani nevím proč - vždy jsem měla něco jiného ke čtení a nechtělo se mi zbytečně utrácet za první díl trilogie, když nebudu mít pokračování. Když vyšel druhý díl a Molly v knize ho tolik vychválila, byla jsem si už stoprocentně jistá, že si tuhle sérii musím pořídit. No a pak tu máme konečně listopad 2017, kdy vyšel poslední třetí díl a já se mohla pustit do čtení. Nyní je začátek roku 2018 a já vám přináším recenzi, kterou jsem zpracovávala poslední tři měsíce - jeden díl každý měsíc. Stálo mi to čekání za to?

Nakladatelství: Host pro ČR

1.DÍL: ÓDINOVO DÍTĚ

  • Ocenění: nominace Bokhandlerprisen (2013)
  • vítěz Fabelprisen (2014)
  • nominace v kategorii debutantů (Kulturdepartementets pris 2014)
  • nominace Stora Ljudbokspriset (2015)
  • nominace Tahtifantasia Award (2016)
  • nominace v kategorii Fantasy (Polish Book of the Year Award 2016)
Představ si, že ti chybí něco, co všichni ostatní mají. Něco, co dokazuje, že patříš do jejich světa. Něco tak důležitého, že bez toho jsi nikdo. Nákaza. Pouhý mýtus.
Hirka se v den svých patnáctých narozenin dozvídá, že je Ódinovo dítě - bezocasá zrůda z jiného světa. Opovrhovaná, obávaná a pronásledovaná. Člověk. Někdo si však nepřeje, aby její tajemství vyplulo na povrch, a hodlá to zajistit všemi prostředky. Zmatená Hirka musí uprchnout, protože jí jde o život. Existují však nebezpečnější stvoření než Ódinovy děti a Hirka není jediná, kdo prošel bránou mezi světy…
Úspěšná norská trilogie Havraní kruhy se inspiruje severskou mytologií, ale přitom vytváří vlastní svébytný svět, kde být člověkem znamená ocitnout se ve zcela nezvyklé roli vyvržence. Hlavní hrdinka není "vyvolená", dokonce nemá žádné zvláštní schopnosti. To, co ji odlišuje od ostatních, je děsivý fakt, že postrádá něco, co všichni ostatní mají.


Jedné chladné noci najde chlapík ve sněhu miminko. Okamžitě je mu jasné, že jde o Ódinovo dítě - bezocasou nestvůru z lidského světa, která má podle legend moc nakazit obyvatele Ymu ošklivou smrtelnou plísní. Přestože tento muž zná ony povídačky a bojí se, nedokáže malou příšerku zabít. Místo toho pořeže holčičku na zádech tak, aby to vypadalo jako vlčí kousnutí, nechá si ji a tajně vychová v hyperaktivní puberťačku.

Hirka není jako ostatní dívky. Má husté ohnivě rudé vlasy, nemá ocas, nosí pořád ten stejný mechově zelený roztrhaný svetr a hlavně se nebojí. Už jako dítě se chtěla vyrovnat všem vrstevníkům a hlavně toužila být lepší než Rime An-Elderin. Rime je ze vznešeného rodu, který má předurčené vládnout Ymslandě. Jenže on nesouhlasí s pokryteckou politikou Rady a místo toho si vybere cestu bojovníka. Hirka, stejně jako i Rime, touží jen po tom, aby mohla v klidu žít. Jenže všichni okolo ní mají magické schopnosti, zatímco ona k Síle přimknout nedokáže. A brzy má jít na slavnostní Obřad, což je vlastně zkouška čarovné moci. Naše hlavní hrdinka se nevzdává, snaží se naučit přimknout, požádá o pomoc i Rimeho, ale nedaří se jí. Proto se rozhodne utéct do města Ravnhov, kde Obřad neuznávají. Cestou se k ní přidává havran Kuro a Hirka postupně odhaluje pravdu nejen o sobě, ale taky o děsivém spiknutí, kterého je součástí. Zjišťuje, že existují i děsivější příšery z jiného světa, než je ona. Slepí přichází. Jsou bledí, mají ostré drápy, mléčné oči a vycucají z vás krev do poslední kapky...

Co se mi líbilo: Hirka je fajn hlavní hrdinka, protože není hloupá, ani přehnaně důvěřivá. Naopak je spíš paranoidní, což mi k její životní situaci skvěle ladí. Zároveň však není žádný strašpytel. Díky tomu, že byla od malička dětma šikanovaná kvůli chybějícímu ocasu, snažila se být lepší než její vrstevníci. Proto jako jediná s Rimem vylezla na vrchol hory nebo skočila z útesu do řeky. Celkově mi jako postava přišla hodně dobře napsaná, taková realistická verze Rebelky od Disneyho. Dokonce i s tím zrzavým hárem. :D Dalším pozitivem pro mě byl Hirčin havraní kamarád Kuro a jejich pomalu se rozvíjející přátelství. Přišlo mi to takové roztomilé a kouzelné. Přestože je Kuro spíše pozorovatel a nijak příliš do děje nezasahuje, jako postavu jsem si ho okamžitě oblíbila a bylo mi jen líto, že o něm autorka nepíše častěji.

"Kuro! Hedra!" Kuro na místě třepotal křídly. "Hedra! Hedra! Poleť sem!" Kuro sklopil křídla a střemhlav se vrhl k ní. Orel se tak rychle otočit nedokázal. Vykroužil obrátku a znovu se vydal za nimi.
Ve jménu Vidoucího, pospěš si!
Kuro minul Hirčinu nataženou ruku a vrazil dívce přímo do hrudníku. Objala ho a obrovskému stvoření, které se na ně snášelo z oblohy, nastavila záda. Přivřela oči a přikrčila se. (s.194)

Co se mi nelíbilo: Rime nebyl úplně zle napsaná mužská postava - statečný, nebojácný, spravedlivý a samozřejmě neuvěřitelně krásný hrdina. Když už jsme u toho vzhledu, tak tím začnu, protože to se mi líbilo. Rime je popisovaný jako lidská verze vlka se stříbrnými dlouhými vlasy, ledovýma očima a vysportovanou postavou. Oceňuji, že ho autorka popsala tak, že se to nedalo zapomenout. Opravdu jsem si už od začátku knížky neměla problém v hlavě představit jak rudovlasou Hirku, tak stříbrovlasého "elfa" Rimeho. Jenže jeho osobnost už tak výrazná nebyla. Hirka ho příšerně zastiňovala. Hirka je obrazem dobra, takže bych čekala buďto dobrotivého Rimeho nebo zlého hajzlíka Rimeho, kterého hlavní hrdinka změní k obrazu svému. Jenže on je prostě nijaký. Stejně jako vlčí kožich - ani bílý, ani černý, prostě průměrně šedivý. Přijde Hirce hrdinsky na pomoc, ale pár kapitol předtím kouká na to, jak ji zkrvavenou vlečou z výslechu a nepomůže jí. Moralizuje ohledně hříšného chování Rady, přitom však sám bez lítosti zabije. Prostě jsem z něho neměla takový dojem, jaký bych asi u takovéhle fantasy čekala. Na druhou stranu jde jen o první díl a jeho postava pořád má dost prostoru na to, aby se dál rozvíjela.


Hodnocení: 76% Po dočtení jsem byla trošku zmatená, co se týče mého názoru na knížku. Na jednu stranu se mi moc líbil svět, do kterého autorka děj zasadila. Severská mytologie je super, navíc u nás není zrovna velký výběr takovýchto fantasy, když nepočítáme Thora a nejnovějšího Neila Gaimana. Nejsem si však jistá, jestli tento pramen autorka vytěžila na maximum, protože více než severské reálie sledujeme Hirčino putování přírodou a její seznamování s usedlíky. Na druhou stránku se toho v knížce hodně děje, hlavní hrdinka hodně cestuje, poznává, objevuje. Trošku mi to připomínalo putování hobitů v Pánovi prstenů. Ale s méně popisy přírody a s více akcí. Siri Pettersen staví tento díl hlavně na hloubkovém poznávání osobnosti hlavní hrdinky a poznávání motivace okolních postav. Tady se mi moc líbilo využití handicapovaných osob (Hirčin taťka je vozíčkář a kamarád Vetle mentálně retardovaný), což jsem doteď v žádné jiné fantasy neviděla a mile mě to překvapilo. Naopak mi nesedl nemastný - neslaný Rime, který byl až přehnaně průměrný. Ono by to ve výsledku nevadilo, protože Hirka je dostatečně výrazná hrdinka a roztomilý Kuro si musí získat každého.

Největším problémem (a důvodem ke strhnutí jedné hvězdičky) je čtivost. Ani nevím, jak to dobře slovy popsat. Chyba nebyla v příběhu, ten mě hodně bavil a zajímalo mě, jak to všechno dopadne. Jenže pokaždé, když jsem knížku otevřela, nemohla jsem se začíst. Potřebovala jsem pár odstavců, abych se dostala do děje. Potom už se mi knížku sice nechtělo odložit a často jsem přečetla i 70 stran na jeden zátah, přesto bych byla opatrná s označením "čtivé". Četla jsem knížky, u kterých jsem si mohla přečíst dva řádky a už jsem byla nadšená, tady jsem vždy potřebovala větší úsek textu, abych se naladila na správnou vlnu. Navíc v momentech, kdy jsem Ódinovo dítě zrovna nečetla, jsem na něj nemyslela. Chápete, jak to myslím? Prostě mě nespalovala taková ta knihomolská touha, která by mě nutila běžet knížku otevřít. Přesto nemůžu říct, že by mě první díl nebavil, hodnotím ho dokonce jako nadprůměrně zpracovanou fantasy s výborným nápadem a skvělou hlavní hrdinkou. Jen tomu prostě ještě něco chybělo.

2.DÍL: PLÍSEŇ

  • Ocenění: nominace Bokhandlerprisen (2014)
Představ si, že jsi lovnou zvěří v neznámém světě. Ve světě lidí, který pomalu umírá. Ve světě, který je místem tvého narození a který se měl konečně stát tvým domovem. Jenže to je zásadní omyl.
Hirka opustila Ymslandu, aby ji zachránila, a vzdala se tak možnosti být nablízku Rimemu, přestože právě po tom touží ze všeho nejvíc. Místo něj ji teď provázejí lovec zapomenutých a slepý. Boj o přežití v lidském světě je ovšem maličkostí ve srovnání s tím, co přijde, když Hirka pochopí, kým ve skutečnosti je a jakým nástrojem v mocenské hře se má stát.


(Jelikož jde o trilogii na pokračování, nevyhnu se spoilerům prvního dílu. Proto těm, co "Ódinovo dítě" nečetli doporučuju, aby se přesunuli až k závěrečnému hodnocení.)

Hirka na konci prvního dílu prošla Havraními kruhy (Bifröstem) a ocitla se v našem světě. Byl to hrozný šok. Neuměla jazyk, nechápala novověké zvyklosti, neznala elektřinu, bála se aut a samozřejmě neměla doklady. Schovala se v kostele, kde ji našel hodný kněz a dovolil jí tam zůstat. Hlavní hrdinku potkáváme pár měsíců poté, kdy už se dokáže jakž takž domluvit lidským jazykem. Přestože čekala, že se ve světě Ódinových dětí bude cítit jako doma, nestalo se tak. Hirka vyrůstala s bylinkami a v kontaktu s přírodou, v našem světě však cítí jen rozklad o odpadky. Je nešťastná z jablka, které po utrhnutí vydrží i týdny čerstvé. Nelíbí se jí, že nikdo neléčí bylinami. Hnusí se jí skládky odpadu. Tahle země pomalu ale jistě umírá a Hirce se tu nelíbí. Je jen málo věcí, které jí působí radost, a to je televize, svíčky na dortu a nové modré kalhotky s obrázky ptáčků. A nová kamarádka Jay. A Kuro.

Jenže hned po prvních stránkách Kuro onemocní a kamarádka navždy odejde. Hirka se bojí, že zůstane úplně sama. Ale to se bát nemusí. Na krk se jí totiž pověsí samolibý nemrtvý Naiell a pedofilní třicátník Stefan, který se živí jako nájemný lovec lidí (a jejich zubů). Naiell rád chodí nahý a Stefan by pravděpodobně nejradši viděl nahou Hirku. Skvělí kámoši. A na scéně se objevuje třetí chlápek, který může být mnohem nebezpečnější. Je to totiž Hirčin otec...

Vtom se Naiell objevil vedle ní. Nadskočila...
...Stefan pronesl několik vět, které určitě neznamenaly nic pěkného. "Obleč se, proboha! Tady máš!" Hodil po slepém uzlík oblečení. Naiell ho zachytil, pohlédl na Hirku a usmál se. Dívce přeběhl mráz po zádech.
"Ten člověk se na mě nerad dívá, když jsem nahý," prohodil se zjevným uspokojením.
Hirka vyskočila na nohy. "Před cizími se nahý nikdo nepromenáduje. Aspoň tady ne." (s.115)

Ve světě Ym mezitím Rime hledá možnost, jak otevřít Havraní kruhy a najít Hirku. Vytváří si mnohé nepřátele a nachází nečekané spojence. Kdo by třeba čekal, že nosič havrana stráví noc zavřený v pokoji se slavnou polonahou tanečnicí, po které touží každý muž? A co je pravdy na tom, že si má nejmladší člen Rady vzít Hirčinu kamarádku Sylju a založit s ní rodinu? To už na divokou rudovlásku úplně zapomněl?


Co se mi líbilo: Tento díl byl nacpaný akcí a dějovými zvraty. Siri Pettersen píše úplně jinak, než většina autorů fantasy, od kterých jsem něco četla. Nebojí se vyvraždit polovinu postav knížky a představit nám nové. Nepatlá se pořád v tom samém, naopak posouvá děj stále dál a dál. Čtenář se rozhodně nestíhá nudit. Ale zpátky k těm postavám, ty totiž chci zmínit v plusech i mínusech. Pozitivní změnu jsem zaznamenala u Rimeho. Bylo mu věnováno mnohem více prostoru a navíc u něj došlo k dost znatelnému vývoji. Už není tím nerozhodným mladíčkem, ale nachází si svoji životní cestu a buduje si mravní zásady. Super! Hned mi byl sympatičtější.

Další postavou, kterou zmíním, je havran Kuro. Toho jsem v prvním díle totálně milovala a je mi trošku líto, že dostává v druhém díle tak málo prostoru. Náhražkou nám může být Naiell, který je mu podobný mnohem více, než by se snad na první pohled zdálo. Naiell je sice příšerně samolibý a hlavně mrtvorozený (nábyrn), přesto jsem si odstavce, kde se objevuje vážně oblíbila. Hlavně to, jak chce neustále chodit nahý. :D Na jednu stranu je to vtipné, na druhou stranu jde o dokonalý obraz jakéhokoliv cizince či imigranta, který se odmítá přizpůsobit zvykům země, do které vstoupil. Na co se učit jazyk a cizí tradice, že?

Co se mi nelíbilo: I zde se budu věnovat hlavně postavám. Nejvíc ze všeho mi totiž na knížce vadil Stefan. Příšerná postava! Lovec lidí, který se schová pod peřinu při každém zapraskání větvičky. Otec a manžel, kterému není trapné ve třiceti letech balit teenegerku. Moralista, který je schopný zabíjet a krást... To všechno a mnohem víc je Stefan. Nejvíc ze všeho mi ale byla proti srsti ta věc s Hirkou. Chápu, že v Ymu žila jako ve středověku, takže ji zřejmě svazky dospělých s náctiletými holkami nepohoršují, ale on by měl být rozum. A když už on ne, tak autorka. Připadá mi, že se k tomuto tématu dostatečně nevyjádřila. Chápu, že asi nechtěla do příběhu vsouvat jakési etické otazníky, jenže když už máme fantasy knížku určenou hlavně mládeži, pokládala bych za vhodné, aby to tam bylo jasně řečené. Že to není v pořádku. Vůbec jsem nepochopila myšlenkové pochody Hirky v tomhle díle. Ať už ohledně Stefana, tak ohledně Graala. V prvním díle jsem ji označila, za "fajn hlavní hrdinku, která není hloupá". Teď to ale musím vzít zpátky. Chovala se hloupě, naivně a nepochopitelně. A já nějak nechápu, co se to s ní stalo...

Hodnocení: 77% Druhý díl je zvláštním protikladem prvního dílu. Kde jsem u "Ódinova dítěte" vytkla čtivost, tady jsem neměla absolutně žádný problém se začíst. Předtím se mi Rime nepozdával, teď se jeho charakter plně rozvinul. Objevily se nové zajímavé postavy a nečekané zvraty, které mě nutily nepřestávat číst. Dějově by si knížka zasloužila plných pět hvězdiček, skutečně nejde jen o výplňový druhý díl, jak to u trilogií bývá zvykem. Výjimečné je taky to, že Siri Pettersen dokázala popsat náš svět očima "mimozemšťanky". Hirčino překvapení z každé drobnosti vyznívalo dostatečně realisticky a tímto si u mě autorka dost šplhla. Nečekala jsem, že mě může fantasy z našeho lidského světa bavit víc, než severská mytologie přenesená do zemí Ym, nakonec to tak ale bylo. Proč tedy jen 4 hvězdičky a jen o 1% víc, než u Ódinova dítěte? Protože jsem i přes velké množství plusů našla i víc věcí, které mi na knížce vadily (oproti prvnímu dílu, kde mi doopravdy vadila jen ta čtivost). Hirka se v mých očích změnila z perfektní odvážné hlavní hrdinky na příšernou naivku. Chtěla jsem víc stránek o Kurovi. A hlavně... Stefan! Pedofilní romanťárna mi fakt vadí. Hodně. Přesto se mi knížka hodně líbila a nemůžu ji upřít originalitu. Něco takového jsem vážně ještě nečetla.

3.DÍL: SÍLA

  • Ocenění: nominace Bokhandlerprisen (2015)
  • nominace UPrisen (2016)
  • nominace Stora Ljudbokspriset (2016)
  • vítěz Havmannprisen (2016)
  • vítěz Sørlandets litteraturpris (2016)
Představ si, že jsi ikonou ve světě obávaných slepých. Symbolem, který jeho obyvatele spojuje v nenávisti a touze po pomstě. Jako dcera mrtvorozeného válečníka, jenž se kvůli zradě svého bratra ocitl ve vyhnanství, máš jediný úkol - zahájit začátek konce.
Hirka se připravuje na setkání s vládnoucím rodem ledového světa s pevně danou hierarchií, v němž se cení odvaha a pohrdá se slabostí. Dívka neohroženě přijímá svůj osud v naději, že zachrání svého přítele Rimeho a udrží Ymslandu v bezpečí. Žízeň mrtvorozených po Síle je však neuhasitelná a válce se již nelze vyhnout. Ke kterému světu se Hirka nakonec přikloní? Kam patří?


(Opět varuji před možnými spoilery předchozích dílů... Budu se snažit vám neprozradit příliš, přesto doporučuji přeskočit rovnou na hodnocení, pokud jste nečetli první dvě knížky.)

S Hirkou se tentokrát setkáváme pár minut potom, co jsme ji v druhém díle opustili - právě prošla Havraními kruhy do země Umpiri. V zasněžené pustině ji už čeká uvítací výbor, který se skládá z bojovníků, kterým velí protivná mužatka Skerri, učitelky jazyka mrtvorozených Oni a padlého "otroka" Kolaila. Hirka se rychle skamarádí s Kolailem a ještě rychleji si stihne znepřátelit Skerri. Pro naši mírumilovnou zrzavou hrdinku je totiž těžké pochopit zvyky mrtvorozených. Umpiri, obzvlášť aristokratičtí Dreyri, jsou panovační nafoukanci, kteří si odmítají přiznat, že by z něčeho měli strach. Nejezdí na koních, protože by tím dali najevo, že nedokážou někam dojít po svých. I v největších mrazech chodí povenku oblečeni jen do kožených řemínků s holými stehny i pažemi, aby ukázali, že se nebojí zimy. Nenosí zbraně a jejich balkóny nemají zábradlí.

Pro Hirku je všechno nové a musí se učit jak společenské etiketě, tak i boji a módnímu stylu. Jejím prvním úkolem v novém bydlišti je povznést Graalův rod na vrchní příčky hierarchického žebříčku Dreyri. A pak vést válku proti Ymslandě. A taky vyléčit Sílu. Není to až příliš úkolů, pro jednu obyčejnou malou holku, která ani neví, kam patří? Hirka v sobě bude muset najít tu mrtvorozenou polovičku - aby do Dreysilu znovu přinesla Sílu, musí první prolít krev. Hodně krve. Nic totiž neuzemní Sílu lépe, než smrt,...

Rime mezitím v Ymslandě zjišťuje, že Darkdaggar opět zasedá v Radě, přestože se ho pokusil zavraždit. Jeho krvavé řádení tím však zdaleka neskončilo, kolem Rimeho se hromadí mrtvá těla, která má na svědomí bezcitný člen Rady a náš hrdina to tak odmítá nechat. Rozhodne se spojit síly s Eirikem Ravnhovským a vytáhnout proti Mannfalle. V krku ho pořád tíží havraní zobák a neví, jestli je připravený postavit se i proti své jediné lásce...

"Vzbouzí v tobě to nejlepší i to nejhorší, Rime."
Byla to pravda. Na tom už ale nezáleželo. Nepatřila mu. A nikdy nebude. Zvolila si jiný svět. Jiný život. Pokud se ještě někdy setkají, bude to na bitevním poli. A on nemůže čekat s rukama složenýma v klíně. (s.31)


Co se mi líbilo: S vývojem postav jsem byla ve třetím díle nadmíru spokojená! Vážně... všechno, co mi vadilo, se jaksi vykrystalizovalo a oba hlavní hrdinové našli svou cestu. Hirka se vrátila k té chytré odvážné Hirce z prvního dílu a přestala naivně důvěřovat každému, kdo jí něco slíbil. Dospěla, vytvořila si vlastní názor a našla i svou temnou stránku, kterou potřebovala pro další osobnostní rozvoj. Už rozhodně není tou hodnou holčičkou z Ymslandy, teď je z ní bojovnice, válečný stratég a oblíbenec havranů v jednom. Když musí, tak vydírá své blízké. Všechno to však jen v zájmu vyššího dobra a záchrany světa. Tady musím zmínit jednu scénu, která se mi zaryla hluboko pod kůži. Jde o chvíli, kdy Hirce jako nováčkovi z rodu Modrasme jiní Dreyri nosí dary na uvítanou. Jedna žena donese klec se třemi šedomodrými ptáčky, kteří stříbrně září...

"Ti ptáci září..."
Žena spokojeně nadzvihla obočí, jako by ty tvory vlastnoručně stvořila. "Říkáme jim živé lucerny. Že jsou nádherní?"
Hirka zamlaskala. Zdálo se, že to ptáčky uklidnilo. "Jsou rozkošní," přitakala.
Žena zatřásla klecí a stříbrná záře zesílila. "Jen je nesmíš přemístit do větší klece. Potřebují mít málo prostoru. Září, jen když jsou rozrušení." (s.133)

Jde o dokonalou ukázku Hirčina pobytu v Dreysílu. Spousta pravidel, zvyků a tradic, které musí dodržovat. Nikdo se neohlíží na nikoho jiného. Nikdo nikoho nelituje, ani sebe. Celý svět mrtvorozených hodnotím velmi kladně a chválím autorku za to, jak si s ním poradila. Opravdu to zvládla na jedničku s hvězdičkou! Už dlouho mě nějaký fantasy svět tolik nepřekvapil, jako domov Umpiri. Hltala jsem každou novou kapitolu a těšila se, s čím novým ještě autorka příjde. Nejvíc se mi na tom všem však líbilo to, že i když se Hirka dostala na takové kruté místo plné všehoschopných samolibců, ona v hloubi duše zůstala sama sebou.

Otevřela klec. Živé lucerny roztáhly křídla a odletěly. Bylo jí úplně jedno, kolik ti ptáci stáli nebo jestli se tím někoho dotkne. Jestli kvůli světlu musí někdo trpět, raději bude žít ve tmě. Ať si říká, kdo chce, co chce. (s.140)

Co se mi nelíbilo: Poprvé v této trilogii nevím, co mám vytknout. Vše mě bavilo. Snad jedině lituju, že nám poslední kapitola dala ochutnat kousíček z dalšího úžasného světa, který už asi nenavštívíme. Já chci draky! Zbožňuju draky! Chci další díl!!!

Hodnocení: 100% Když jsem četla první a druhý díl, tak jsem nechápala, co ta téhle sérii všichni vidí. Jako jasně... byla dobrá, ale zase ne až tak totálně úžasná, abych o ni mluvila, kudy chodím. Spíš bych ji označila za průměrnou. Po dočtení třetího dílu už však chápu, čím Siri Pettersen své čtenáře okouzlila. Konečně jsem jí i já přišla na chuť. Závěrečný díl trilogie mě naprosto odrovnal! Již od prvních stran jsem se do příběhu ponořila a nemohla se od jeho stránek ani na chvilku odtrhnout. Zamilovala jsem si nový svět Umpiri, který měla autorka výborně promyšlený a našla jsem si cestu i k oběma hlavním hrdinům, přestože mi v minulých dílech často lezli na nervy. Nejvíc oceňuji to, jak se v "Síle" propojily všechny osudy a jak do sebe vše krásně zapadlo. Autorka nenechala ani jednu vedlejší postavu zmizet v zapomnění, naopak i toho nejnenápadnějšího civila využila na maximum. Díky tomu se dozvíme o majiteli čajovny Lindrim, Eirikovi Ravnhovském a jeho synovi Teinovi, o Graalovi v lidském světě, pár odstavců dostane i věčně mladý Vetle s maminkou Ramojou a nezapomene se ani na bývalého člena Rady Urda Vanfarina... "Síla" je dokonalým slepencem všeho, co se kdy v předchozích dílech mihlo. Navíc je úžasně čtivá, napínavá a zajímavá. Neumím si představit lepší a překvapivější závěr série, než s jakým přišla Siri Pettersen. Existují hromady a hromady předvídatelných knížek, Havraní kruhy k nim ale určitě nepatří. V Hirčině vesmíru se nedá dopředu odhadnout vůbec nic!
_____________________________________________________________________________
CELKOVÉ HODNOCENÍ ŘADY: 94% Po prvních dvou dílech bych opravdu nečekala, že Havraní kruhy nakonec ohodnotím plnými pěti hvězdami. Po lehce nadprůměrném "Ódinově dítěti" a "Plísni" mě závěrečná kniha totálně pohltila a donutila mě přehodnotit názor na celou sérii. Hlavní hrdinové Hirka a Rime prochází v průběhu příběhu vývojem, který se přímo ukázkově završí posledním dílem. Rime našel svou cestu a Hirka přestala být tak naivní. Nejvíc si mě ale získaly neuvěřitelně nápadité světy skrývající se za Kruhy a pak také osudy vedlejších postav, na které autorka nezapomněla, naopak každého propojila s finálním vyústěním zápletky. Oceňuju, jak dopodrobna autorka svůj svět promyslela a také to, že vše pospojovala do dokonalého celku. V neposlední řadě jsem vděčná, že se nevyhýbala krvi. Jestli ve fantasy literatuře něco doopravdy nesnáším, tak jsou to takové ty příběhy, kde děj jasně směřuje k brutální řežbě na bitevním poli a autor to zničehonic utne mírovým proslovem hlavního hrdiny. Hrůza! Siri Pettersen se ale nebála pár postav vyškrtnout ze scénáře a závěr přenechat Kollkaggám, vojákům a bojovným Umpiri. Tak má vypadat legendární ukončení série! Na takovýto závěr čtenář dlouho nedokáže zapomenout - já jsem si jista, že budu vzpomínat ještě dlouho. :)


Mimo obsahovou stránku musím vyzdvihnout i grafickou podobu knížek. Přebaly jsou ve všech vydáních stejné, dokonce i font písma se vždy podobá severskému originálu. Není to na škodu, protože všechny tři obálky dokonale ladí s příběhem, jenž se pod nimi skrývá. Jsou sice kapku brutální, ale to mi nevadí. Naopak si myslím, že právě tohle je ten typ obálky, která každého na první pohled zaujme - ať už pozitivně nebo negativně - a přinutí "neználky" seznámit se s anotací. Knížka je navíc zajímavá i pod přebalem, kde se nachází hnědé desky s namalovanými runami. Součástí každé knihy je také mapa světa, ve kterém se Hirka nachází. Skvělé zpracování. :)

Nakonec jsem moc ráda, že mě ty nadšené recenze a videorecenze na "Havraní kruhy" nalákaly. Jsem si jistá, že si někdy v budoucnu dám re-reading a užiju si ho ještě o něco víc, než první čtení. Už totiž budu vědět, co se za celým příběhem skrývá a že za ty ovace rozhodně stojí. Zkráceně: tuto fantasy trilogii jsem si opravdu užila a doporučuju ji všem čtenářům, kteří hledají originální dílko o cestování do jiných světů. Mě si získala. Dokonce jsem si nadšeně vytvořila záložky inspirované těmi parádními obálkami. Podařilo se mi vás ukecat? ;)