Březen 2018

K: Pozývam ťa na večeru (Jana Benková)

25. března 2018 v 6:38 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Pozývam ťa na večeru (Jana Benková)

Jana Benková je slavná slovenská spisovatelka, která píše romány přednostně určené pro ženské publikum. Aktuálně se může pyšnit krásným počtem 33 vydaných titulů, z nichž některé byly dokonce přeloženy i do češtiny. Kratší novelky vychází vždy jako dárek k magazínu Emma. Autorce v edici "Emma love" vyšlo celkem 13 románů, z toho 10 jako dvojdílné letní speciály. Třináctou a zároveň nejnovější knížku jste mohli v trafikách zahlédnout letos v únoru - na Valentýna. Růžová obálka čtenářům na první pohled slibuje vtipný zamilovaný příběh sladký jak bonbónek, ale co se skrývá pod ní? Stojí tenhle tenounký paperback za vaši pozornost?

Vydavatelství: News and Media Holding (SK)
Edice: Emma love


ANOTACE: Strhujúci príbeh novinárky a známeho hokejistu. "Príbeh je o tom, že láska nám môže skrížiť cestu naozaj kedykoľvek a kdekoľvek. O tom, že sa netreba trápiť pochybnosťami, ktoré my, ženy, máme takmer vo všetkom. Nebojme sa aj zariskovať a veriť, vychutnávať si každý krásny deň, láska pritiahne všetko pozitívne, pokojne to nechajte na ňu," hovorí Jana Benková, ktorá do príbehu hlavnej hrdinky Zuzany namixovala nielen veľa lásky, ale aj prekvapenia a úsmevné postavičky, aké bežná žena vo svojom živote stretáva pravidelne.

Zuzana pracuje v redakci časopisu a momentálně nejvíc touží po lepší pracovní pozici, uvolnilo se totiž místo editorky. Aby však svoji vysněnou práci získala, musí zvládnout několik složitějších úkolů, které mají prokázat její všeobecný rozhled. Prvním z nich je zpracovat rozhovor do sportovní rubriky. Problémem je však to, že Zuzka o sportu neví absolutně nic. Nechá si proto poradit od kolegů "sporťáků" a zkontaktuje slavného hokejistu Martina Stacha. Šéf je Zuzaninou odvahou nadšený, o Stachovi je totiž známé, že rozhovory často nedává. Naše hlavní hrdinka však až do onoho osudného dne, kdy se má s hokejistou sejít v kavárně, netuší, do čeho se to uvrtala. Martin je sice obrovský fešák, má však jeden drobný problém...

Ani velká voda počas hurikánu sa nehrnula na New Orleans takou silou a rýchlosťou, akou som já vpálila do redakcie.
"To ste si na mňa ako dlho chystali? A iba Denis, či všetci?" zhúkla som na chalanov, ktorí sice boli prítomní, ale tak sklonění za obrazovkami počítačov, že ich takmer nebolo vidno. (s.14)

Pravdou totiž bolo, že som po TROJHODINOVOM rozhovore so Stachom mala použiteľných asi tak desať chatrných viet, takže som ani len netušila, z čoho vlastne urobím článok. Nevedel odpovedať, možno nechcel alebo jeho slovná zásoba zahŕňala menej slov, než je schopný pochopit pes... (s.15)

Zuzana je nucená rozhovor trošku přikrášlit, aby měli vůbec čtenáři co číst. Odměnou jí je pochvala od samotného Stacha a pozvání na večeři. Zuzka odmítá - nechce být dalším zářezem na hokejce nějakého playboye. Místo večeře od ní Martin dostane hodiny rétoriky a rozšiřování slovní zásoby. To asi chlapec nečekal, když se o tuhle temperamentní krasavici začal zajímat... Přesto souhlasí a společné hodiny brzo začnou sklouzávat do něčeho vážnějšího. Co když se však na scéně zničehonic objeví Zuzanin bývalý? A co dělají v Martinově hostovském pokoji značkové dámské kufry? Přežije nově vznikající vztah všechny nástrahy a neodežene Martina Zuzanina prostořekost?

"Hovor vážne," pokrčil čelo. "Existuje niečo, čo ťa na mne neirituje?"
Zasmiala som sa. "Ani nie. Čas s tebou trávím vyslovene z donútenia. Testujem, koľko znesiem..." (s.46)


Co se mi líbilo: S tvorbou Jany Benkové mám jeden problém - buďto se mi moc líbí nebo se mi vůbec nelíbí. Neobjevila jsem zatím žádnou střední cestu. Romány, které se motají kolem prostituce (Slnečnica, Večernica, Spoločníčka, Blafuj ako celebrita) si mě vůbec nezískaly, což bylo poznat i na mé poslední recenzi k Spoločníčce. Naopak příběhy o obyčejných pracujících ženách, často novinářkách (Nájdem ťa Oliver, Bláznivé pokušenie) mě ohromně baví. Jsem strašně ráda, že "Pozývam ťa na večeru" můžu zařadit do druhé skupiny. Janě Benkové prostě prostředí redakcí sedne a toho by se měla držet.

Hlavní hrdinka Zuzana není úplně sympaťačka, přesto má něco do sebe. Je energická, ztřeštěná, žárlivá a drzá, což není zrovna pozitivní mix charakterových vlastností. Na druhou stranu ani Martin není obrazem dokonalého chlapa. Kromě toho, že v prvních kapitolách působí jako úplný truhlík s IQ houpacího koníka, je taky lenivý a rád běhá po akcích se svými přiblblými kamarády. Žádná výhra. Mohlo by se zdát, že mi hlavní hrdinové nesedli, ale opak je pravdou. Byli skvělým oživením dnešních klišé s naprosto úžasnými a dokonalými hlavními hrdiny. Zuzana i Martin se chovali jak dva idioti a já se na jejich výstupech dobře bavila. Vůbec nelituju, že jsem místo nich nedostala cudnou tichou Anu a elegána Greye. Já hlasuju za Zuzku a Maťa! ;)


Co se mi nelíbilo: Asi to budu u této edice opakovat při každé recenzi, ale ten počet stran je vážně nedostačující. U letních speciálů ještě budiž, tam dostaneme dva díly, takže příběh dohromady vydá na 200 stran. Ale u jednohubek bez dalších pokračování, jakou je "Pozývam ťa na večeru", mě ten nedostatek prostoru mrzí. Není to chyba autorky, v tomto případě odvedla skvělou práci a s menším počtem stran si poradila skvěle - příběh není zbytečně natahovaný, naopak svižně plyne a čtenář se dočká i dostačujícího závěru. Přesto mi bylo líto, že knížka nemá o pár stránek navíc. Nebo další díl. Co ale není, může být... prostor pro pokračování bych tam viděla a třeba nás časopis Emma příští Valentýn překvapí dalším milým dárečkem... :)

Grafické provedení je podobné ostatním knížkám z edice. Obálka je fajn, hromada růžové a červené barvy se k Valentýnu hodí a na první pohled je jasné, že jde o romantickou literaturu. Na druhou stranu musím vytknout, že stejně jako u "Spoločníčky" nechápu zvolený motiv, který nemá absolutně žádnou spojitost s dějem. Proč ruka s haldou šperků a nanukem? Proč ne radši ruka s hokejkou? Nebo ženská v hokejové přilbě? To by dávalo mnohem větší smysl.

Musím ale pochválit to, že se Emma konečně vyhnula do očí bijícím "skrytým" reklamám, které spoustu lidí (včetně mě) iritovaly. Bez nich se čte knížka mnohem líp. A korektura je tentokrát taky v pořádku. Rozhodně je vidět, že si s tímto dílkem dali všichni opravdu záležet. Jsem ráda, protože skvělý obsah si zaslouží i skvělou péči ze strany vydavatele.


Hodnocení: 70% Jsem ráda, že "Pozývam ťa na večeru" patří mezi autorčiny povedenější kousky. Téma redaktorské práce Janě Benkové prostě sedne a já si vždy ráda přečtu román z tohoto prostředí. Stejně jako série o reportérce Simoně, tak i Zuzanina lovestory stojí za pozornost. Samozřejmě ji doporučuju spíše ženám, protože jim je přednostně určená. Nejde o žádné literární veledílo s filozofickým podtextem, ani si na to nehraje. Proto dávám hodnocení krásné 4 hvězdičky, protože v rámci svého žánru šlo o velmi dobře napsané dílko. Hlavní hrdinka má zvláštní smysl pro humor a autorka s ní umí dokonale pracovat. Líbí se mi odlehčená atmosféra celého příběhu, nedokonalost hlavních hrdinů a hlavně vtipné situace, do kterých se neustále dostávali. Jsem až překvapená, nakolik se tahle tenounká novelka liší od většiny klišoidních novodobých romancí. Žádní dokonale krásní a chytří hrdinové, žádné cudné a poslušné krasavice a rozhodně ne láska na první pohled... To tady nenajdete a jsem tomu moc ráda. Kéž by bylo víc takových románů a hrdinek, které si ze sebe umí udělat srandu. A kéž by měly knížky z edice "Emma love" víc stran! ;)

Podobné téma: série o reportérce Simoně (Nájdem ťa Oliver, Bláznivé pokušenie, Musíme zostať spolu, Čip)
Další knihy od autorky: Spoločníčka a Blafuj ako celebrita (léto 2017)


K: Neplakej (Mary Kubica)

24. března 2018 v 4:58 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Neplakej (Mary Kubica)

V březnu jsem přečetla hned dva thrillery s pořádně mrazivou zápletkou. A ačkoli bylo "Pět" od Ursuly Poznanski povedené dílko se skvělým nápadem, proti "Neplakej" nemělo absolutně žádnou šanci. Tohle je přesně ten typ knížky, kterou nedokážete dát z ruky, dokud ji nedočtete. Nakladatelství Omega mi jejím vydáním udělalo obrovskou radost, už nějakou dobu jsem totiž nenarazila na příběh, který by mě natolik pohltil, abych kvůli jeho dočtení ponocovala až do rána. "Naplakej" jsem dočetla v půl třetí a ani pak jsem nemohla usnout, protože jsem dál přemýšlela nad osudem hlavních hrdinů. Není to snad dostatečným důkazem, že tahle knížka stojí za vaši pozornost? ;)

Nakladatelství: Omega pro ČR



ANOTACE: Pohřešovaná dívka... Chicago: Jednoho dne brzy ráno zmizí beze stopy ze svého bytu Ester Vaughanová. Její spolubydlící Quinn hledá stopy, ale jediné, co objeví, je schovaný dopis nadepsaný "Miláčku," který obrátí vzhůru nohama všechno, co o Ester věděla.
Cizinka... Jezero Michigan: V poklidné kavárně, kde pracuje osmnáctiletý Alex Gallo, se objeví tajemná dívka. Od prvního okamžiku ho přitahuje. Co však začíná jako nevinná zamilovanost, rychle přerůstá v něco mnohem zlověstnějšího.
Jsou obě dívky těmi, kterými se zdají? Jak Quinn, tak Alex si brzy začnou pokládat otázku, jestli tu druhou osobu vlastně znají? A pokud ne, jak si můžou být jistí, že jim říká pravdu?

Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu dvou hlavních hrdinů. První z nich je Quinn, která se probouzí ráno po divoké noci, v její posteli leží cizí chlap a z pokoje spolubydlící Ester se už několik minut ozývá budík, který nikdo nemíní vypnout. Poté, co se Quinn zbaví nechtěného nocležníka, vydá se za zvukem budíku. Zjišťuje, že Ester není doma. Ale kde by mohla být? Zpívá v kostele? Má tajné rande? Vždyť ještě včera ležela zabalená do deky na gauči a tvářila se strašně nemocně...


Quinn nepatří mezi žádné velké myslitele a proto jí nějakou dobu trvá, než jí dojde, že něco není v pořádku. Když se však její kamarádka neobjeví ani před polednem, kdy je jejich zvykem společné pití kávy, Quinn začne mít zlé tušení. Rozhodne se prozkoumat Esteřin pokoj a nestačí se divit, co se o své vždy dokonalé a správňácké spolubydlící dozví. Je její modré oko pouze výsledkem použití kontaktní čočky? Po kom truchlí? A proč si schovává podivné zamilované dopisy věnované neznámému "miláčkovi"? Quinn pomalu odhaluje děsivou pravdu, která se jí rozhodně líbit nebude...

Je to vzkaz, takže člověka přímo láká ho otevřít. Je napsaný na stroji - což je typické pro pečlivou svatou Ester - podepsaný S láskou a pod ním jsou písmena E a V.
S láskou EV. Ester Vaughanová.
A pak mi to najednou dojde: možná svatá Ester není nakonec tak svatá... (s.16)

Ve stejné chvíli, kdy v Chicagském bytě budí Quinn otravné zvonění budíku, v nedaleké vesničce nacházející se poblíž Michiganského jezera, jde do práce Alex - druhý hlavní hrdina. Jeho život je jedna velká tragédie, maminka ho v dětství opustila, taťka začal chlastat a Alex se musel vzdát studia na skvělé univerzitě kvůli špatně placené práci umývače nádobí. Jinak by jim kvůli dluhům banka zabavila dům. Kamarádi ale na vysokou odešli, stejně tak i jediná holka, která kdy Alexovi projevila náklonnost. Teď je na všechno sám a jeho jedinou kamarádkou je stará sousedka, která trpí fobií z lidí a odmítá vyjít ven z domu.

"Jsi hodný kluk, Alexi. To přece víš, ne?"
Pak to uvidím: povrch kůže kolem jejich očí, tu ztenčenou svraštělou kůži. Zakalenost jejich duhovek, začervenalé bělmo. Konjunktivitida, pomyslím si. Zánět spojivek. Alergie.
Anebo prostě jen někdo, kdo je smutný. (s.195)

Alexovy dny jsou ponuré a temné. Ví, že ho v životě nic dobrého nečeká. Pak se ale v restauraci, kde pracuje, objeví dívka. "Perla". Už na pohled výjimečná. Hnědé vlasy přecházející v blond a jantarové oči. Alex z ní nedokáže spustit oči. Stane se jeho posedlostí. Touží zjistit, kdo je tahle záhadná dívka a proč přijela do jejich malého zapadákova... Je možné, že Quinn i Alex zajímá jedna a tatáž holka? Ta se zvláštními vlasy, magickým pohledem a černobílým kabátkem?


Co se mi líbilo: Knížka má mnoho pozitiv. Autorka umí skvěle hrát s napětím, které postupně stupňuje a stupňuje, až máte pocit, že prostě neodoláte a nalistujete si konec. Moje mamka je na tohle expert, často nedokáže odolat a přečte si závěr, aby věděla, jak příběh dopadne. Já tomuto pokušení většinou odolám, ale musím přiznat, že u "Neplakej" jsem se musela hodně překonávat. Příšerně mě zajímalo, jak to dopadne! Napínavý ale nebyl pouze závěr, Mary Kubica nás celý příběh udržovala ve střehu postupným odhalováním nových záhad a dalších otázek.

Hlavní hrdinové jsou zvláštním mixem. Quinn je naivní, jednoduchá, sobecky zahleděná do sebe a ke všemu docela posera. Určitě bych ji nenazvala prototypem sympatické hrdinky, se kterou se rádi ztotožníte. Nene. Nad Quinninou blbostí často budete kroutit hlavou a obzvlášť první část jejího pátrání je neskutečně zdlouhavá (což je pochopitelné, když vezmeme v potaz, jak je zpomalená a hloupoučká). Přesto je v ní jakési zvláštní charisma, které čtenáře nutí, držet té holce palce.

Alex je jejím pravým opakem - chytrý, skromný, hodný a pracovitý. K dokonalosti mu chybí už jen kapka odvahy, kterou v sobě nakonec přeci jen objeví. Jen škoda, že za nepříliš dobrých okolností... Jeho postava je napsaná perfektně. Ten kluk je prostě úžasný a jsem si jistá, že si získá srdce každého čtenáře. Vytváří skvělý protiklad ke Quinn, díky čemuž je příběh příjemně vyvážený, co se charakterů týče. Oba jsou výjimeční a zapamatovatelní. Navíc se chovají lidsky a uvěřitelně, což je asi největším plusem ze všech. Autorka je dokázala napsat tak realisticky, že si připadáte, jako byste četli skutečný příběh ze života.

Většinu večerů trávím sám.
Ne úplně sám, ale s tátou, což je v podstatě, jako bych byl sám.
Někdy sedíme ve stejné místnosti, ale nikdy si nepovídáme.
Někdy ani nesedíme ve stejné místnosti. (s.194)


Co se mi nelíbilo: Snad jediným, co bych mohla vytknout, je trošku pomalejší rozjezd. Sice se na nás navalí několik zajímavých indicií, které udržují naší pozornost, přesto chápu, proč někteří uživatelé na Databázi vytýkají, že se v první části knihy nic moc neděje. Autorka nám předloží mnoho stop, z nichž některé slouží pouze ke zmatení čtenáře, abychom neodhalili pointu zbytečně brzo. To má za výsledek, že se někteří nedočkavější čtenáři můžou prvních pár kapitol trošku nudit. Já se ale nenudila - mě to Quinnino opatrné šťourání v Esteřině pokoji bavilo. Přesto uznávám, že je začátek knihy oproti závěru podstatně slabší. Tak to ale bývá u většiny knih a neberu to jako velké mínus - přeci jen ten konec za to čekání stojí!

Obálka se mi tentokrát líbí více ta originální. Hlavní problém vidím v tom, že mi ke knížce příliš nesedí samotný název "Neplakej" (Don´t You Cry). Myslím, že jsem pochopila, proč autorka zvolila právě tento název, přesto si dokážu představit spoustu mnohem lepších pojmenování, které by k příběhu sedly lépe. Proto se mi víc líbí původní obálka, protože ladí s příběhem, kdežto ta česká (ač není škaredá) je sladěná spíše s názvem, který se mi nepozdává. Zpracování je však opět kvalitní: všitá žlutá záložka, vhodný papír a dobře odvedená práce korektora.


Hodnocení: 97% Po dlouhé době jsem opět narazila na thriller, při jehož čtení mě doopravdy mrazilo. Knížka má skvělou atmosféru, autorka si hraje s fantazií svých čtenářů, předkládá nám nejrůznější teorie, kdy je jedna šílenější než druhá. Udržuje nás tím v neustálém napětí. Já se od knížky vážně nemohla odtrhnout, až dokud jsem ji nedočetla. Užívala jsem si každé slovo - to je také dalším velkým plusem této knihy, autorka má úžasný sloh. Její popisy mě ani na vteřinku nenudily a líbilo se mi, jak si hraje se slovíčky. Stejně skvěle jsou zpracovány i charaktery hlavních postav. Nejdokonalejší na nich je to, jak jsou nedokonalé. Quinn je hloupá a bojázlivá, Alex je až přehnaně dobrosrdečný a hodný. Oba si mě dokázali získat a já jim držela palečky.

Abych to shrnula: "Neplakej" je skvělé dílko jak po stránce slohové, tak po stránce obsahové. Realistické postavy, napětí, mrazivá atmosféra a naprosto odzbrojující závěr, který vás položí na lopatky. Svých pět hvězdiček si knížka plně zaslouží a za sebe rozhodně doporučuju dát jí šanci! ;)

Pokud chcete, můžete si prolistovat ukázku nebo pustit video upoutávku:


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku mockrát děkuji nakladatelství Omega.

Podobné knihy: Zmizelá (Gillian Flynn), Dívka ve vlaku (Paula Hawkins)

Mé první seznámení s tvorbou americké spisovatelky Mary Kubica dopadlo skvěle. Jsem ráda, že jsem se do "Neplakej" pustila a doufám, že i další autorčiny knížky budou stejně povedené, jako tato. Určitě se plánuju poohlédnout po dvou starších titulech: Hodná holka a Andílek, které jsou čtenáři hodně chváleny. Jestli budou jen z poloviny tak super, jako "Neplakej", tak budu nadšená. ;) A co vy? Jak se tato novinka líbila vám?

S: Beatrice Kaspary: Pět (Ursula Poznanski)

20. března 2018 v 21:27 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Beatrice Kaspary

Když jsem si po dočtení poslední knížky vybírala v knihovničce další čtivo, dostala jsem obrovskou chuť na pořádně mrazivý a krvavý thriller. Do očí mi okamžitě padl první díl série o vyšetřovatelce Beatrici Kasparyové, který moji poličku obývá již nějaký ten měsíc. Mamka si toto dílko přečetla hned, jak k nám docestovalo v balíčku a úplně ji nenadchlo. Říkala, že se tak zajímavý námět dal zpracovat mnohem lépe… Stejně jako mamču, i mě nalákal hlavně geocaching, kolem něhož se děj motá. Využití tak skvělého nápadu samo o sobě zaručuje dobrou detektivku. Jenže pouze originalita pro pět hvězdiček prostě nestačí. Nebo ano? Jak na mě workoholička Beatrice zapůsobila? Stane se Beatricina série moji novou oblíbenkyní mezi detektivkami?

Vydavatelství: Knižní klub (ČR)

1.DÍL: PĚT


Anotace: Na pastvině leží mrtvá žena. Zavražděná. Na chodidlech má vytetované souřadnice. Na označeném místě čeká příšerný nález: ruka zatavená do plastové fólie a hádanka, jejíž řešení vede ke schránce s další uříznutou částí těla. V mimořádně ohavné formě geocachingu, moderní hře hledání pokladů s pomocí navigace, posílá vrah dvojici kriminalistů k dalším částem mrtvol. Vyšetřovatelům ubíhá čas, tuší, že teprve na poslední zastávce dostanou do rukou zásadní dílek puzzle…

Hlavní hrdinkou je salzburská policistka Beatrice Kasparyová. V mládí si prožila velké trauma - její nejlepší spolubydlící Evelyn se stala obětí sadistického vraha, který nikdy nebyl usvědčen. Beatrice se dodnes nedaří zbavit pocitu viny. Neustále se utápí ve výčitkách a vzpomínkách na milovanou kamarádku.

Asi v tu chvíli zahájí Beatricin mozek hru na "kdyby". Pro příští léta se stane její trvalou průvodkyní. Hra na kdyby může trvat hodiny a má spolehlivě skličující účinek.
Kdybych ji odvezla, kdybych tam jela s Davidem, kdybych ji nenechala samotnou, kdyby… (s.250)

To se také stane motivací pro její kariéru ve službách zákona. Touží chytit všechny ty úchylné magory, kteří rozřezávají a vraždí nevinné spoluobčany. Ušlechtilý cíl se však brzy mění v posedlost. Beatrice tráví víc času v práci, než doma se svými dvěma dětmi. Ex partner Achim ji ztrpčuje život otravnými nočními hovory a kolega Florin Wenninger (do kterého je Bea tajně zamilovaná) má oči jen pro svou dokonalou blonďatou přítelkyni Anekke.

Ale dost už o vztazích… Tohle je hlavně detektivka a na naši dvojku vyšetřovatelů čeká obzvlášť zapeklitý případ. Na pastvině je nalezeno tělo mrtvé ženy s vytetovanými souřadnicemi na patách. Když se Beatrice s Florinem vypraví na vyznačené místo, najdou tam pečlivě ukrytou krabičku s uříznutou rukou zatavenou ve fólii a vzkazem od "ownera" (majitele kešky). Vítá je ve hře na hledání pokladu, aktérů bude pět a odměna za vyluštění finální hádanky rozhodně ne malá. Beatrice už od začátku bere celý případ mnohem víc osobně, než její kolegové. Když jí navíc začnou přicházet smsky od samotného vraha, nedokáže je nechat bez odpovědi. Nakonec to začne vypadat, že mají společného víc, než se na první pohled mohlo zdát…

Zaposlouchala se do svého nitra, zaregistrovala řezavý pocit, ano, možná hlad. Ale na jídlo neměla ani pomyšlení.
"Ne, to nespěchá. Mrtvola po ránu mi vždycky zkazí chuť." (s.16)


Co se mi líbilo: Využití geocachingu je plusem samo o sobě. Chválím také postavu sympaťáka Florina - jen škoda, že dostal tak málo prostoru. Jsem si ale jistá, že na něho autorka v dalších dílech určitě nezapomene. Fajn byl i nadšený mladý kolega Stefan a samotná Beatrice nakonec taky nebyla tak špatná. Prokousávala jsem se k ní sice pomalu, ale v úplném závěru knížky jsem jí držela všechny palečky! Ten konec byl pecka!

Vnější design knížky nemá chybu! Sice mě při pohledu na mrtvou ženskou na obálce několikrát nepříjemně zamrazilo, přesto jde o skvěle odvedenou práci grafika, která se rozhodně neztratí mezi podobnými žánrovkami. Nene, tohle dílko vám uvízne v paměti. :D Podle mě v tomto česká verze překonala originál. Jen škoda, že se pod povedeným přebalem skrývá bílý hardback - já bílou vazbu prostě nesnáším! Proč mi to ti vydavatelé dělají? Vždyť je na výběr tolik jiných barev, na kterých každý flíček tolik nezáří... Ani korekturu bych neoznačila za stoprocentní - v knížce se nacházelo několik překlepů, což u Knižního klubu není úplně zvykem.

Líbil se mi ale závěrečný autorčin doslov, kde zmínila několik zajímavostí o geocachingu a také o tom, že na souřadnicích použitých v knížce najdeme skutečná místa odpovídající popisu (jen bez těch krvavých překvápek).


Co se mi nelíbilo: Neodpustitelným negativem pro mě bylo použití mnoha anglických zkratek, kešerských termínů a výňatků z písní, které nebyly přeloženy. Ne každý čtenář umí číst anglicky (například moje mamka umí perfektně rusky, ale angličtinu se ještě nenaučila). Jak si potom takoví čtenář může plně užít děj knížky, když neporozumí základním pojmům. Třeba zkratka "Just another fucking tree", která má v příběhu dost důležité postavení. To je vážně takový problém udělat poznámku pod čarou a pojem přeložit?

Spokojená nejsem ani se samotným názvem. Jde o doslovný překlad z němčiny, takže naši vydavatelé jsou v tom nevině a zlý pohled můžu házet leda směrem za rakouské hranice. Chápu proč zrovna "pět" - pět aktérů, pět kešek. Přesto si myslím, že jde v tomto případě o totálně špatný marketing. Já původně ani netušila, že jde o knížku s tématem geocachingu a nebýt toho, že jsem někde natrefila na recenzi, nevím to ani dodnes. Když už máme tak zajímavé téma, chtělo by to podobné originální název - například "Souřadnice" nebo "Krvavý geocaching". "Pět" je nuda. Ztratí se mezi tou záplavou jiných titulů, které v názvu obsahují číslo a mnohem více z něho pak těží v příběhu. (Zde je dokonalým příkladem film "Sedm", kde vrah vraždí podle sedmi smrtelných hříchů. To je perfektně sladěný název s obsahem.)


Hodnocení: 76% První díl série o Beatrici Kasparyové rozhodně nebyl žádný propadák. Skvělé moderní téma zapracované do krimi zápletky je originálním uchopením žánru a dokáže zaujmout mnohé čtenáře. Autorka tím udělala krok správným směrem a dozajista si rozšířila základnu fanoušků. Co jsem totiž četla komentáře na Databázi, hodně knihomolů sáhlo po knížce právě kvůli tématu geocachingu. Navíc z celé knížky vyzařuje autorčin upřímný zájem o hledání "kešek", což je sympatické a příběh je díky tomu zase o něco čtivější.

Proč jsem tedy srazila knížce jednu hvězdičku? Problémem není samotný geocaching, s tím si autorka poradila na výbornou. (Získala si mě hlavně využitím noční keše.) Jde však o ten zbytek příběhu - o ty vycpávky, které už tolik zajímavé nejsou. Místy jsem se kapku nudila, hlavní hrdinka byla občas pěkně otravná, jindy mě přiváděl k šílenství laxní přístup vyšetřovatelů, kteří mají na vše času dost a po vyluštění souřadnic jdou klidně spát, místo toho aby běželi místo činu. Možná jsem už trošku zdegenerovaná koukáním má Kriminálku Miami a New York, ale když vyšetřuju vraždu a získám novou stopu, tak přece nepůjdu v klidu spinkat, no ne?

I když jsem při čtení něco postrádala (takový ten pocit jedinečnosti a nepřekonatelnosti, jaký mívám u pětihvězdičkových knížek), příběh mě přesto zaujal a já si čtení užila. Ownerovy hádanky sice mohly být lépe vymyšlené, vrah nám ale ve svém intermezzu všechno vysvětlí a ony nedokonalosti do sebe zapadnou. Řekla bych, že "Pět" je ten typ knížky, kterou si nejvíce užijete až při druhém čtení. Totiž, až když víte, kdo je vrahem, můžete se plně soustředit na drobné narážky v jeho vzkazech. Jsem si proto jistá, že rereading můj názor na knížku v budoucnu ještě vylepší. ;) Rozhodně doporučuju dát Ursule Poznanski a její vyšetřovatelce Beatrici šanci. Další díly si plánuju v blízké době pořídit a přečíst, protože mě dost zajímá, jak se to mezi hlavními hrdiny všechno vyvrbí. Poslední kapitola mě pořádně navnadila - jsem vážně napnutá! :)

Pět Slepí ptáci Hlasy

A co Beatrici a Florina čeká v dalších dílech?

2.DÍL: SLEPÍ PTÁCI
Anotace: Dva mrtví v salcburském kempu. Ona uškrcená, on zastřelený. Že by čin zhrzeného milence? Zdá se ale, že ti dva neměli vzájemné kontakty. Nebo je první dojem mylný? Salcburské duo vyšetřovatelů Beatrice Kasparyová a Florin Wenninger sleduje stopy, které mrtví zanechali na internetu. Najde je na facebooku, kde oba byli členy skupiny, kde se publikují básně plné temných poselství o strachu a smrti. A pak zemře další z milovnic poezie…

3.DÍL: HLASY
Anotace: Lidé, kteří si divoce mumlají sami pro sebe. Kteří se odhalují, slyší hlasy. Psychiatrické oddělení salcburské Kliniky-Sever se specializuje na mimořádně těžké případy. Když je jeden z lékařů nalezen zavražděný v ošetřovně, musí se vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová pokusit vymámit informace z pacientů. Z traumatizovaných duší, které žijí ve své vlastním světě. A nehrají podle pravidel…

4.DÍL: SCHATTEN (zatím nepřeloženo)
Tento díl zatím nebyl přeložen do češtiny.

Fünf (Beatrice Kaspary, #1) Blinde Vögel (Beatrice Kaspary, #2) Stimmen (Beatrice Kaspary, #3) Schatten (Beatrice Kaspary, #4)

Máme se tedy na co těšit. Nemůžu se dočkat, až se pustím do dalších dílů, obzvlášť ten třetí mě ohromně zaujal - psychiatrické léčebny, to je moje! :D Co si o Beatrici Kasparyové myslíte vy? Zaujal vás první díl nebo některé pokračování? Určitě se nebojte mi napsat váš názor do komentářů, z každého mám obrovskou radost. Ode mě je to pro tentokrát všechno, uvidíme se u dalších dílů... :)

K: Anna a Šarlota (Mária Blšáková)

7. března 2018 v 6:49 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Anna a Šarlota (Mária Blšáková)

Když jsem si před pár týdny ráno otevřela emailovou schránku a našla v ní mail od paní Blšákové, nevěřila jsem vlastním očím. Psala mi, že se jí moc líbila má recenze na knížku "Krik nevinných" a kdybych měla zájem, pošle mi ke zrecenzování její knížku. Měla jsem obrovskou radost! Jak z milého mailu, tak z nabídky spolupráce. Mohla jsem si vybrat kteroukoli knížku z autorčiny tvorby a nebyl to zrovna snadný úkol, protože všechny vypadaly zajímavě a lákavě. Nakonec zvítězila "Anna a Šarlota". Proč? Protože mám ráda netradiční romány, kde se kromě romantiky řeší i jiné věci. A Anna se Šarlot už podle anotace nabízí mnohem víc, nehledě na nadšené hodnocení od čtenářů... Já jsem ale starý známý pindal a málokdy se mi líbí to, co ostatním - jak u mě tedy tahle malá knížečka pochodila?

Vydavatelství: MarenčinPT (SK)


ANOTACE: Anna a Šarlota - matka a dcéra. Dve ženy, ktoré by si mali byť najbližšie, ale čo ak sú ich povahy a osudy tak veľmi odlišné, že si napriek obojstrannej snahe nevedia nájsť cestu k sebe ? Anna je poznačená dlhoročným manželstvom s tyranom a jej dcéra celý život bojuje s ťažkou diagnózou, no napriek tomu je hrdá a tvrdohlavá. Zdá sa, že tie dve nemajú nič spoločné, až kým nezistia, že majú úplne rovnaký vkus na mužov.

Hlavní hrdinkou je Šarlota, krásná žena s věčně mladou duší a nevyčerpatelnou zásobou sarkazmu. Život ji zrovna nešetřil a ona zůstala až nadosmrti připoutaná ke své berli, bez které moc daleko nedojde. Nemá přítele a nedaří se jí najít práci. Nevěří, že by jí život mohl přinést ještě něco dobrého a utápí se v sebelítosti. Při nehodě, kdy se málem utopí, jí však do cesty vstoupí energická vrstevnice Anna. Téměř okamžitě mezi nimi vznikne jakési sesterské pouto a Šarlota zase najde pozitivní stránku života.

Tvári sa prekvapene, a tak mu vysvetľujem, že som celý život priemerná, tak chcem byť aspoň v najhoršom najlepšia.

Doma naši hlavní hrdinku čeká věčně vystrašená maminka Anna (jmenovkyně nové kamarádky). Šarlotin otec s nimi není, čehož ani jedna z žen nelituje, protože šlo o vyšinutého tyrana. Maminku Annu to navždy poznamenalo a stejně jako její dcera, tak i ona nevěří, že na ni ještě někde čeká šťastný konec.

V hlase má toľko smútku, že by antidepresiva potreboval i kaktus, ktorý má na parapete. (s.135)

Obě se ale mýlí, protože na ně čekají jejich osudové lásky... Šarlota se seznámí s bratrem své kamarádky Šimonem, který ji povozí na motorce. Když se o tom později svěří mamince, ta ji překvapí přiznáním, že kdysi také chodila se Šimonem, který měl motorku. Šarlota s kamarádkou Annou začnou pátrat po minulosti svých rodičů - je snad možné, že by kdysi tvořili pár? A co se stalo, že paní Anna nakonec skončila s despotickým sprosťákem? Proč má Šimon mladší na rukou jizvy a co je jeho temným tajemstvím, o kterém odmítá mluvit? Na povrch vychází tajemství, které měli zůstat navždy skryté. Dočkají se přesto všichni šťastného konce?


Co se mi líbilo: Autorka mě doslova nadchla opravdovostí, propracovaností a realističností svých postav. Nevyznívají vůbec uměle, naopak na papíru ožívají přímo před očima čtenáře. Každá postava dostává dostatek prostoru, aby jsme si k ní mohli postupně vytvořit vztah, autorka nikam nespěchá a nezahlcuje nás superlativy ohledně svých hrdinů. Naopak nám ukazuje i jejich špatnou stránku (například chvilkový nedostatek sebevědomí Šarloty či citové vydírání její maminky). Na druhou stranu se však v knížce neobjevují zbytečné vycpávky a nepotřebné popisy okolí, počasí, oblečení nebo jídla. Příběh příjemně plyne a má své vlastní tempo. Napomáhá tomu i fakt, že většinu textu tvoří dialogy postav, které jsou okořeněné velkou dávkou humoru a sarkazmu (který já moc ráda!). Hlavní hrdinka se nikdy nevzdává pichlavých ironických poznámek, ať už je veselá nebo smutná a to mi na ní přišlo skutečně sympatické.

Největším plusem pro mě ale bylo to, že se prvoplánová romantická linka nestala hlavním a jediným tahačem románu. Jak už jsem zmínila v úvodu, mám ráda knížky s přidanou hodnotou, a tu tady rozhodně najdeme. Chválím využití prvku handicapovaných postav, které se snaží žít běžný život i se svým zdravotním znevýhodněním - ať už "Krivuľka" Šarlota nebo soused "Škuľo" Richard, který je ke všemu i gay. Dalším plusem pro mě byl vztah mezi Šarlotou a její maminkou. Připomnělo mi to moji první knížku od Táni Keleeové-Vasilkové (Touhy), kde jsem chválila skvěle napsaný nefungující vztah mezi dcerou a matkou. Tohle téma mě baví a je mi jen líto, že je v literatuře obecně tak málo využívané.

Co se mi nelíbilo: Bylo lehké vyjmenovat, co vše se mi na knížce líbilo, mnohem těžší však je, přijít s nějakými negativy. Přiznávám, že jsem se po prvních stránkách lekla hlavní hrdinky - vůbec mi nebyla sympatická a dost jsem se obávala, jak spolu těch 250 stran zvládneme. Přišla mi příšerně dětinská, rozmazlená a zahleděná do sebe. Dokonce jsem se chvíli nedokázala srovnat s jejím věkem, protože jsem ji odhadla na mnohem míň let. Když se však Šarlot přenesla přes své prvotní deprese, skamarádila se s Annou a pokusila se najít si cestu k pochopení své maminky, okamžitě v mých očích povýšila. Její vtipné průpovídky mě často rozesmály a čtenáři komentující knížku na internetu mají pravdu, že právě autorčin humor je důvodem, proč si knížku pořídit. Také jsem se trošku obávala nářečí a lidových výrazů ve slovenčině, které jako Češka nebudu chápat, avšak mé obavy byly zbytečné - autorka volí slova velmi pečlivě a nestalo se mi, že bych něco nepochopila. Když už jsem dvakrát či třikrát nepoznala dané slovo, zbytek věty mě navedl a já neměla problém odhadnout význam. Takže bych knížku klidně doporučila i Češkám, protože je psána velmi srozumitelně a čitelně.


Grafické provedení se mi líbí. Kladně hodnotím zejména rozměr - knížka je maličká, vejde se do každé kabelky a pěkně zapadne mezi romány podobného typu (například k "Tieňom bieleho orgovánu", která se také zaměřuje na komplikovanost lidských vztahů). Slečna na obálce se dost dobře hodí k postavě Šarloty, zároveň však nepůsobí nijak vulgárně nebo rušivě, jak je tomu u ženských tváří na obálce téměř zvykem.

Hodnocení: 85% Vždy, když u hodnocení nějaké knížky váhám mezi 4 a 5 hvězdičkami, položím si otázku, která mé dilema rozlouskne. "Existuje něco, co bych na knížce ještě vylepšila, aby byla dokonalá?" U této jsem si ale otázku pokládat nemusela, protože jsem už dopředu znala odpověď. Ne, nenapadá mě absolutně nic, co bych na "Anně a Šarlotě" změnila. Potenciál příběhu autorka využila naplno. Ač se mi ze začátku hlavní hrdinka zdála nesympatická a její maminka otravná, nepředělala bych je. Všechny jejich negativní vlastnosti byly důležité pro děj i rozvoj jejich vztahu. Líbilo se mi využití handicapovaných postav, které bojují s nepřízní osudu. Pozitivně jsem vnímala i romantickou linku, která nebyla prvoplánová ani přehnaně neuvěřitelná, jak tomu často bývá u jiných knížek. Tohle nebyla láska na první pohled, vůbec ne. Šarlota si ke svému princi nacházela cestu postupně a opatrně překonávala prvotní nedůvěru. Rozhodně nešlo o nějaké romantikuš klišé, kterých je teď všude plno.

Mária Blšáková má navíc skvělý styl vyprávění, který dokáže zaujmout, vtáhnout do děje a už nepustit. Já četla knížku zrovna v období, kdy jsem neměla moc času, takže jsem čtení často přerušovala po pár odstavcích a později se vracela k rozečtené kapitole. Lehce jsem ale opět vplula do příběhu, jako bych ani číst nepřestala. To se mi u knížek moc často nestává, většinou jsem chvíli zmatená z toho, kde to hlavní hrdinka vlastně je a co právě řeší. U "Anny a Šarloty" se tenhle problém ani nemůže objevit, protože autorka neklade moc důraz na prostředí, zaměřuje se radši na komunikaci postav. Díky tomu je celá knížka skvěle čitelná a čtivá. Opravdu mě bavila a vtipné průpovídky hlavní hrdinky byly už jen příjemným plusem navíc. :)

Palce oboch rúk zasúva za okraj nohavíc a ja so smiechom vrieskam, že to bol vtip a že jeho kolibrík je to posledné, čo ma zaujíma... (s.104)

Na závěr: Knížku bych doporučila spíše ženám, než mužům. Přeci jen jde o román, kde hraje láska zásadní roli - přestože je reálná, nepřikrášlená a proplouvá si příběhem docela nenápadně,... je tam. Mužné automechaniky či milovníky vojenských filmů by to přeci jen bavit nemuselo. Radši si tuhle krasavici ponechejme pro sebe, holky, a nechme ty naše chlapáky hádat, nad čím se to tak usmíváme... ;)

"A viděla si i akého má?"
"Jasné, že videla, a bola som normálne v šoku. Mal ho obtočeného okolo nohy a prilepeného páskou na koberce. Predsa len, taká anakonda by mohla byť pre iných nebezpečná. Obtočí sa ti okolo pása a už sa topíš." (s.145)


Za poskytnutí knížky k recenzi a za nádherné věnování, které mi udělalo obrovskou radost, moooooooc moc moc děkuji autorce Márii Blšákovej.



Ostravský knižní veletrh 2018

3. března 2018 v 0:16 | Deni |  KNIŽNÍ AKCE

Od 2.3.2018 mohli všichni milovníci knížek navštívit Ostravský knižní veletrh 2018. Jde již o osmý ročník oblíbené literární akce, která probíhá od pátku do neděle na Výstavišti Černá louka. Letošním tématem byla "dětská kniha". S mamčou jsme se tam dnes vydaly - byla to naše první knižní akce a opravdu jsme si ji užily! Udělaly jsme i pár fotek, takže se s námi můžete mrknout na to, jak se veletrh v Ostravě vydařil a co vše jste tam mohli okouknout...


Předně bych měla poděkovat projektu "Podporujeme české autory" a "Světu mezi řádky", díky jejichž soutěži jsme získaly dva lístky na veletrh zdarma. Do Ostravy to máme co by kamenem dohodil, takže jsme nasedly na autobus směr Hranečník, tam přesedly na tramvaj a o chvilku později už jsme byly na místě. Vstupenky nás čekaly u pokladny a ještě jednou za ně Wish i Chensie moc děkujeme. <3


Hned při vstupu jsme se zastavily u stánku s turistickými známkami. Já je sbírám, takže mě ohromně potěšilo, že při příležitosti Ostravského veletrhu byla vydána speciální výroční známka. Milý pan prodavač u stánku nám řekl, že těchto "speciálek" bylo vydáno pouhých 100 kusů. A já si jednu okamžitě musela pořídit - je vážně povedená! Zdarma jsme k ní dostali ještě Auto atlas turistických známkovaných míst. Krom stánku se známkami si návštěvníci mohli prohlédnout i výstavku turistických známek z různých koutů světa - například španělské, ukrajinské nebo slovenské.


Po vstupu do areálu jsme si s mamčou udělaly první rychlou okružní jízdu po stáncích a omrkly knížky, které by jsme případně chtěly později koupit...


Mamča se zastavila u stánku s příspěvky na charitu. Pán i paní, kteří tam nabízeli ručně vyráběné drobnůstky, byli oba moc milí a chvilku si s námi povídali o domácích mazlíčcích. Mamka mi tam koupila kočičí magnetku na ledničku - kočky zbožňuju a magnetky sbírám, takže jsem měla z nového kousku do sbírky velkou radost. :)


Potom nás přistavil pán u stánku s křesťanskými knížkami. Měl obrovský výběr nejrůznějších kartiček s citáty, kalendářky, brožurkami, a to vše rozdával zdarma. My s mamkou křesťanské literatuře zrovna neholdujeme, přesto jsme se ze slušnosti zastavily a nechaly si pánem ukázat celkem hezky zpracovaný kalendář. Mamku napadlo, že by se mohl líbit naší babičce, tak jsme si ho vzali. Pán měl z našeho zájmu takovou radost, že nám hned přidal i knížečku rad do života. Babičku to určitě potěší.



Ale teď už vás nebudu déle natahovat a mrkneme spolu na koupené knižní novinky, co říkáte? Na veletrhu vystavovalo hned několik nakladatelství, z těch známější si můžeme uvést například Epocha, Albatros Media, Meander či Knižní klub. Všechna nabízela knížky s akčními cenami a jsem si jistá, že žádný knihomol z veletrhu neodešel s prázdnou...


Některá nakladatelství lákala čtenáře opravdu neuvěřitelnými slevami, třeba nakladatelství Hejkal (které mi doteď bylo tvorbou zcela neznámé) mělo při stánku mísu s knížkami za pouhých 39,- Kč. Z těch jsme si ale nic nevybraly, mamču tam zaujaly knížky od Miky Waltariho. Tento finský spisovatel se proslavil dílem "Egypťan Sinuhet", mamku ale u nakladatelství Hejkal zaujala jiná jeho díla. Paní u stánku o Waltarim hodně věděla a poradila mojí mamince s výběrem. Snad vybrala dobře. :)


Já se pro změnu zasekla u stánku nakladatelství Epocha - měli pěkné slevy na celou sérii "Kladiva na čaroděje" a překvapil mě i jeden díl Merry Gentry od Laurell K. Hamilton za neuvěřitelných 50,- Kč. Nic z toho jsme ale nekoupily, vyhrál totiž horor "Causa Mortis". Strašidelně nechutný příběh o pitevně, kde se zjišťují příčiny smrti - to jsme prostě musely mít...


Z knížek jsme krátce přesedlaly na stánky s cerepetičkami - přívěšky, karetními hrami, taškami a záložkami. Nejvíc si mě získal obchůdek "Knižní vesmír", kde prodávali totáááálně úžasné záložky. Vybrat si jen jednu bylo těžké, ale nakonec vyhrála lištička z Malého prince, která je prostě dokonalá. Jen mě pak doma mrzelo, že jsem si nepořídila záložek víc - měli i pro fanoušky Harryho Pottera nebo kočky Šklíby... Všechny dokonalé.


Předposlední koupenou knížkou byla letošní žhavá novinka "Replika". Stánek s knížkami od společnosti Euromedia neměl tolik výrazné slevy, jako některá jiná nakladatelství, přesto v něm bylo narváno. S mamkou jsme si dlouho prohlížely nabídku knížek, hodnotily obálky, četly anotace a váhaly,... Mezi našimi favority byl Sběratel motýlů, Šest vran, Tisíc kousků tebe a Na lovu. Nakonec ale vyhrála "Replika". Knížka, kterou můžete začít číst z které strany chcete? Dva příběhy v jedné knize, které se uprostřed spojí? Kdo by odolal... Plus ten parádní design!



Zatímco jsme já s mamkou utrácely výplatu, na pódiu přednášel Arnošt Vašíček. Přiznám se, že jsem tvorbu tohoto autora do dnešního dne příliš neznala, ale okamžitě nás s mamkou zaujal. Jeho přednáška o nové knížce "Velké tajnosti" byla prostě úchvatná! První jsme se jen přistavily, abychom si poslechly zajímavé vyprávění o opičích bozích, pak jsme si našly volné židličky (kterých nebylo zrovna hodně - většina byla zabraná zaujatými posluchači) a nakonec jsme fascinovaně poslouchaly až do konce. Skvělá přednáška! Pan spisovatel vyprávěl poutavě, měl připravené průvodní fotografie k vyprávění, byl vtipný a zábavný. Jen škoda, že nedostal ještě více prostoru, klidně bych poslouchala jeho napínavé příběhy další hodinku. :) Za mě nejlepší přednáška dne!


Pan Arnošt Vašíček nás svou tvorbou tolik zaujal, že jsme okamžitě běžely ke stánku, kde se prodávaly jeho knížky. Byly za skvělé ceny a všechny měly velmi lákavé anotace. Prodávaly se tam jak beletristická dílka, knížky pro děti, tak i literatura faktu.


Bylo opravdu těžké vybrat si jen jednu, s pomocí milé paní u stánku a Databázeknih jsem nakonec vybrala "Ztracenou bránu". Ještě teď ale s mamkou litujeme, že jsme to tam neskoupily všechno... Největší radost mi udělalo věnování, které mi pan Vašíček do knížky napsal. Nemůžu se dočkat, až se do knížky pustím - nejradši bych si ji otevřela hned teď!



Po panu Vašíčkovi přišel na pódium Michal Viewegh - zlatý hřeb pátečního programu. Hned na začátek se zeptal posluchačů, jak by si přednášku představovali... Buďto přečíst ukázku z nejnovějšího díla nebo odpovídat na dotazy publika. Diváci odhlasovali diskuzi. Pan Viewegh sršel vtipem a dobrou náladou, která se také promítla do jeho odpovědí.


Bohužel jsme se už nemohli zdržet déle, takže jsme si vyslechly pouze odpovědi na první dva dotazy a pak jsme se musely vydat na zastávku tramvaje. Vzhledem k tomu, že jsme se snažily přednášky zdržet co nejdéle, nakonec jsme si musely pěkně pohnout a rychle po ledu doklouzat až k tramvaji, která nám málem ujela před nosem. Nakonec jsme však vše zdárně zvládly a docestovaly ve zdraví domů.


Letošní program veletrhu si můžete prohlédnout kliknutím ZDE.

Náš první knižní veletrh jsme si opravdu užily, pořídily si nové super kousky do knihovničky a vyslechly zajímavé přednášky výjimečných spisovatelů. Já i mamka ostravský knižní veletrh rozhodně doporučujeme navštívit a určitě plánujeme účast i na dalším ročníku příští rok. S kým z vás se v Ostravě za rok potkáme? :)