Červen 2018

S: Neviditelná knihovna: Hořící stránka (Genevieve Cogman)

22. června 2018 v 3:12 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Neviditelná knihovna (Genevieve Cogman)

Tak už mám konečně po zkouškovém, ročníková práce napsaná a najednou mám hromadu volného času. Konečně se můžu vrhnout na recenzáčky, které na mě poslední měsíc vytrvale pomrkávaly z knihovny a odváděly moji pozornost od učení. Jednou z knížek, na které jsem byla zvědavá nejvíc, je třetí díl série "Neviditelná knihovna". Tato fantasy má čtenáři hodně co nabídnout - fantastické alternativní světy, pyšní draci, manipulativní elfové, nekonečná knihovna, agentka knihovnice a temný záporák, ze kterého jde hrůza... Prvním dílem mě autorka nadchla, druhý už byl ale o kapku slabší, proto jsem nedočkavě očekávala vydání třetího dílu a doufala, že bude ze všech nejlepší. A byl? Na to si počkejte až na závěrečné zhodnocení. ;)

Vydavatelství: Omega (CZ)

3.DÍL: HOŘÍCÍ STRÁNKA

ANOTACE: Knihovnice a špionka Irene musí dodržovat jisté standardy, zejména když je v podmínce. A utíkat z mise skrze hořící budovu není moc dobrý nápad. Ale když úniková cesta domů vzplane, tak co jiného špionce zbývá? Zdá se ovšem, že brány do Knihovny se zavřely i v jiných světech. A co je ještě horší, zodpovědný za to he Irenin úhlavní nepřítel Alberich, který má políčeno na samotnou Knihovnu. Irene a její asistent Kai jsou vysláni do Petrohradu. Tam se na scéně objeví sám Alberich. Irene se mezitím pokouší zachránit svého přítele Valea, i když tím riskuje vlastní život. Ale přítel i samotná Knihovna za to přece stojí...

Irene, Kai a inspektor Vale se zotavují ze svého dobrodružného výletu do alternativních Benátek. Každý z našich tří hrdinů to zvládá jinak. Irene je otrávená nepříjemnými misemi, které mají byt trestem za neuposlechnutí pravidel knihovny. Kai se snaží skrývat svoje trauma z únosu. No a detektiv Vale, ten je na tom ze všech nejhůř - postupně podléhá poskvrnění chaosem, ztrácí svoji osobnost a stává se kopií Sherlocka Holmese, včetně jeho záliby v narkotikách. Ač se Irene s Kaiem snaží vymyslet způsob, jak svého přítele zachránit, nedaří se jim nic vymyslet. A zničehonic se na Irene vrhne Zayanna - fae, se kterou se spřátelila (jestli se tomu tak dá říct) v chaotických Benátkách...

Všichni fae byli přesvědčeni o tom, že jsou hrdiny svých vlastních příběhů.
Nebezpečné bylo to, že v těch chaotičtějších alternativních světech měl vesmír sklon s nimi souhlasit. (s.46)

Zayanniným příchodem se všechno jen zkomplikuje. Jako by nestačilo, že se Irene snaží někdo zabít a nechává jí všude možně podivné dárečky (jedovaté pavouky a jinou havěť), teď ještě musí vymyslet, jak se zbavit své přehnaně přátelské kámošky. Jako by nebylo problémů dost, portály mezi Knihovnou a alternativy začínají hořet. Přichází pradávný nepřátel, který má spadeno nejen na Knihovnu, ale i na samotnou Irene...

Nechat se zabít bylo neuvěřitelně snadné. To umí každý.
Zůstat naživu a v bezpečí bylo mnohem těžší. (s.61)

Naše hlavní hrdinka musí vyřešit, kdo se ji snaží zabít. Taky by ráda pomohla Valeovi, aby se vymanil z chaosu a Kaiovi, aby zase nabral sílu. Je třeba se zbavit otravné Zayanny, dračího sekretáře Li Minga a odpracovat si podmínku v Knihovně. A nakonec taky musí zachránit všechny světy - už zase. A tentokrát to nebude tak snadné vítězství, jako posledně. Bude třeba víc, než jen kapku štěstí...

"Ale za současných okolností tu knihu potřebujeme co nejrychleji. Nebudeš mít obvyklý čas na přípravu.
Víme, kde můžeš najít kopii, ale mohlo by být trochu obtížné ji získat."
Což znamenalo, že to bude pravděpodobně odporně složité a nebezpečné. (s.106)


Jsem moc ráda, že se třetí díl naladil na vlnu prvního. Irene někde vyhrabala zbytky svého rozumu, který ztratila kdesi cestou do alternativních Benátek. Sice jí i v tomto dílu chvíli trvalo, než se zorientovala (a musím přiznat, že jsem zrádce odhalila o hoooodně dřív, než ona), přesto jsem byla ráda, že se nám vrací chytrá knihovnice sršící sarkasmem. Dost bylo té naivní Irene! Taky se mi zdálo, že Vale je o drobeček rozumnější a snesitelnější, než v předchozím díle. I když mi stále připadá jako postava docela plochý a ráda bych se o něm dozvěděla více informací. (Možná v dalších dílech?)

Příběh je opět plný autorčiných originálních nápadů. To se musí Genvieve Cogman nechat - má úžasnou fantazii, která se dokonale promítá do jejího psaní. Jakýkoliv díl ze série vezmete do ruky, můžete si být jisti, že vás nadchne svou jedinečností. Ať už jde o neokoukané příšerky, promyšlené alternativní světy nebo zajímavé překážky, které musí hlavní hrdinka překonat. Genevieve zkrátka nehraje na malém hřišti, naopak nás nechá cestovat z jedné strany jejího vesmíru na druhý a hrdě nám předvádí svoji vizi. A pokud byste se obávali, že se v alternativech ztratíte, nemusíte mít strach. Vše je napsáno srozumitelně a nepřekombinovaně - rozhodně není problém se v něm zorientovat.

Co se mi líbilo na prvním dílu, to musím pochválit i tady - knížka je napsána velmi čtivě a děj svižně plyne. Prvních cca 100 stran nám sice nenápadně opakuje děj minulých dílů, což já moc nemusím, ale chápu, že to usnadňuje novým čtenářům naskočit do rozjeté série. Pak se ale rozjede hlavní zápletka, která stojí za to! Je to regulérní akční nálož plná nebezpečných pastí a pokusů o zachránění knihovny. V tomto díle se navíc navštívíme nový alternativ - tentokrát carského Ruska, kde vládne magie, po nebi létají saně, na nádraží cestující očuchávají medvědi a carevna má bílé tygry vycvičené k lovení lidí. No není už jen tohle dostatečný důvod pro to, abyste po "Hořící stránce" sáhli?


Co se týče zpracování, překlad i korektura mi přišla v pořádku, na žádné velké chyby jsem v textu nenarazila. Grafická podoba knížky dokonale ladí se zbytkem série a v knihovničce jim to spolu opravdu sluší. Obálka na první pohled vypadá velmi "knižně" a luxusně, což se k příběhu o knihovnici lovící výjimečné svazky rozhodně hodí. Na druhou stranu ohořelý motiv a tygří ornamenty z originální verze taky mají hodně do sebe a i toto vydání musí být klenotem každé knihovničky. :)

Hodnocení: 91% "Hořící stránka" předčila moje očekávání. Genevieve Cogman opět nabrala vítr do plachet a vrátila se ke stylu, v němž psala první díl. Jsem ráda, to mi totiž k této sérii sedí nejvíce. Druhý díl byl sice zajímavý, hlavním tahounem série ale vždy bude lovení knih v alternativních světech a Knihovna sama. Bez toho příběh ztrácí šťávu. Naštěstí se všeho potřebného ve třetím díle dočkáme - obtížných misí s kradením knížek, alternativního carského Ruska plného kouzel a nakonec také nebezpečného protivníka, který touží po zničení Knihovny. Postavy nestagnují, stále něco dělají a jejich charaktery se viditelně rozvíjí. Nejlepší je ale na "Hořící stránce" všechna ta prvotřídní akce, kterou je doslova narvaná. Po poněkud pomalejším úvodu se autorka pořádně rozjede a už vás ze svých drápků nepustí až do konce knížky. A závěr? No ten vážně stojí za to! Je epický! Pokud máte knížku ještě na hromádce nepřečtených, máte se opravdu na co těšit... ;)

Jsem ráda, že jsem se ke třetímu dílu série "Neviditelná knihovna" konečně dostala a nemůžu se dočkat dalšího pokračování. Doufám, že se ho dočkáme co nejdřív! :)

Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku mockrát děkuji nakladatelství Omega.


Další díly série:
1.díl - Neviditelná knihovna (RECENZE)
2.díl - Maskované město (RECENZE)
4.díl - The Lost Plot (český název zatím neznámý)

Budu moc ráda, když mi do komentářů napíšete, jestli jste už o této sérii slyšeli, co si o myslíte o třetím dílu "Hořící stránka" a jestli jste někdo měli podobné dojmy jako já. Který díl se vám líbil nejvíc? :) Za každý komentář děkuju.

S: Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas)

17. června 2018 v 2:52 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Dvůr trnů a růží (Sarah J. Maas)

Někde jsem četla, že styl psaní Sarah J. Maas prostě milujete nebo nesnášíte a že je tomu tak i u této fantasy série - má své obdivovatele, kteří ji milujou nebo zklamané čtenáře, které Feyřin příběh nenadchl. Byla jsem strašně nedočkavá, až se k prvnímu dílu taky dostanu a udělám si vlastní názor. Obzvlášť proto, že jsem od této slavné autorky zatím nic nečetla, i když mám v knihovničce první díly obou sérií (Dvoru i Skleněného trůnu). Jak se mi Dvůr trnů a růží líbil? No řekněme, že se neřadím ani ke skupině milovníků, ani ke zklamaným - jsem někde na hranici mezi nimi. Nenadchla jsem se tolik, kolik bych chtěla, přesto nemůžu říct, že by mě vílí svět nezaujal...

Vydavatelství: CooBoo (CZ), Slovart (SK)

1.DÍL: Dvůr trnů a růží (Na dvore z z tŕňov a ruží)


ANOTACE: Keď devätnásťročná lovkyňa Feyre zabije v lese vlka, na prah jej domu dorazí nebezpečný netvor, ktorý sa dožaduje odplaty. Feyre sa razom ocitá uprostred zákernej čarovnej krajiny, ktorú pozná len z rozprávok a legiend. Až tam zistí, že jej uchvatiteľ nie je žiadny netvor, ale príslušník rasy smrteľne nebezpečných a nesmrteľných férov, ktorí kedysi vládli celému svetu. A volá sa Tamlin. Na jeho panstve si postupne uvedomuje, že ľadová nevraživosť, ktorú k nemu pociťovala, sa premieňa na spaľujúcu vášeň, čo pohlcuje všetky klamstvá a výstrahy o prekrásnom, no nebezpečnom svete férov. Férsku krajinu však zahaľuje prastarý zlovestný tieň. Feyre musí objaviť spôsob, ako ho zastaviť... inak má na svedomí Tamlina a celú férsku rasu.

Devatenáctiletá Feyre žije v malé polorozpadlé chajdě se svým neschopným otcem a lenivými staršími sestrami. Kdysi byli bohatou měšťanskou rodinou, pak ale rodičům nevyšel obchodní plán a o peníze ze dne na den přišli. Matka zemřela a když pak přišli vymahači, bylo zle - Feyřina otce dokopali tak, že už se nikdy nemohl bezbolestně postavit na nohy. (Nebo se tak alespoň tvářil.) Starší sestry by se práce nikdy nechytly, tak padl chod domácnosti na mladou Feyre. Naučila se lovit, aby všechny uživila. Jednoho dne se jí podaří dotáhnout z lesa zvláštní úlovek - stříbřitou vlčí kůži, kterou stáhla z opravdového féra. (Já četla slovenské vydání, kde je vílí národ přeložen jako "férové", což se mi i víc líbí, než číst o mužských postavách jako o vílách...)

Posledný raz som pozrela na mŕtvolu vlka. Jeho druhé zlatisté oko teraz pozeralo na oblohu obťažkanú snehom a na chvílu som si priala, aby som dokázala cítiť ľútosť k tomuto mŕtvému zvieraťu.
Lenže toto bol les a panovala tu krutá zima. (s.16)


Jen co se ale sestrám podaří kožešinu prodat na trhu, do domečku jim vtrhne děsivá bestie. Zlatý vlk s parožím, který žádá odplatu za smrt svého přítele. Cenou za zabití féra je smrt, netvorovi se ale mladé lovkyně zželí a rozhodne si ji odvést na svůj dvůr. Tam musí zůstat až do smrti. Feyra nemá moc na výběr a s nenávistí v srdci se vydává na území férů, které ji už od dětství učili nenávidět. Brzo ale poznává skutečnou tvář vládce jarního dvoru Tamlina a zjišťuje, že nic není takové, jak se na první pohled zdá. Dostává se do světa, kde ji chcou skřítci nalákat do křoví a tam sežrat, kde jí beztvará mlha šeptá do uší, že by si jejím masem ráda naplnila bříško a kde vílám trhají silnější férové ze zad křídla... Oproti vší té bolesti ale stojí Tamlin - krásný, tajemný a divoký nejvyšší lord, který se snaží ke své zajatkyni chovat nejlépe, jak dokáže...

Až na záver sa Tamlin pozrel na maľbu lúky s hviezdnym svitom. Uznanlivo prikývol. Ukázal však na obraz zasneženého lesa. "Tento. Chcem tento."
"Je chladný a smutný," povedala som kŕčovito. "Vôbec sa na toto miesto nehodí."
Pristúpil k nemu a úsmev, ktorý mi venoval, bol krajší ako hocijaká čarovná lúka alebo jazero hviezd.
"Aj tak ho chcem," povedal potichu. (s.209-210)


Jak už jsem zmínila, koupila jsem si slovenskou verzi, a to prostě proto, že se mi víc líbila obálka. Ona si je s tou českou dost podobná, ale font písma je bližší anglickému originálu a má bílou barvu, na rozdíl od české stříbrné (která se, jak jsem si všimla, ráda rychle ošoupává). Slovenské vydání má i více trnitých ornamentů, které jsou vyvedené průhledným gelem, takže je objevíte, až při pohledu zblízka. Nádherný design. Za sebe tuto verzi doporučuju i po stránce překladu, přestože nemám s čím porovnávat, jelikož jsem českou ani anglickou verzi zatím nečetla. Každopádně se mi knížka četla dobře, na korekturu tedy nadávat nemůžu.

Co se ale týče obsahu, pár věcí mi přeci jen nesedlo. Největší problém jsem měla s postavami - většina mi buďto lezla na nervy nebo mi byla úplně lhostejná. Hlavní hrdinka byla místy tak nablble naivní, až jsem měla chuť ji vytáhnout z knížky a zatřást s ní, aby se probrala. Obzvlášť první třetina knížky byla utrpením - Feyre si pořád tvrdohlavě stála na svém a chovala se jako trucovité děcko. Nechápala jsem ani její motivaci, s jakou se neustále táhla domů. Její rodina si z ní udělala Popelku a ona se i tak zajímala jen o to, jak Tamlinovi zdrhnout zpátky k nim. Nepochopitelné. Na druhou stranu ani postava Tamlina mi nijak k srdci nepřirostla. Přišel mi strašně plochý a nevýrazný, místy dokonce falešný. V závěru knížky nám sice autorka vysvětlí, oč Tamlinovi celou dobu šlo, přesto mi to nepomohlo, si k tomuto vílovi vytvořit vztah. Jediná postava, která mě zaujala, byl temný Rhysand. Toho ale bylo v příběhu příliš málo na to, aby se děj mohl postavit pouze na něm. Kdyby byl hlavní postavou on, možná bych hodnotila knížku lépe - snad v příštím díle... ;)


Hodnocení: 70% Jak "Na dvore z tŕňov a ruží" nakonec zhodnotit? Ještě teď jsem ze svých dojmů zmatená. Rozhodně jsem se u čtení nenudila, ale to spíš zásluhou autorčina úžasného spisovatelského umění, než že by snad děj byl natolik zajímavý. Vlastně jde spíš o průměrnou (leč hezky napsanou) fantasy o vílách a bubácích. První třetina knížky je kombinace Popelky s Kráskou a Zvířetem, což by mi nevadilo, v dnešní době se neokoukaný námět hledá vážně těžko. Jenže Hlavní hrdinka se neustále nimrá ve svých pocitech a krom toho se nic moc neděje. Sledujeme, jak jí Tamlin podstrojuje a snaží se být milý, zatímco Feyre ofučaně trucuje a mračí se na všechny okolo. Někde v polovině knížky příběh naštěstí přidá na otáčkách a dočkáme se příchodu nové (a konečně zajímavé) postavy Rhysanda, který dokáže pozdvihnout výsledné dílko o hvězdičku výš. Feyre se začíná chovat dospěleji, odhaluje tajemství záhadné kledby, kvůli níž si nemůže nikdo z jarního dvora sundat z obličeje masku a přichází taky hlavní záporačka,... Co se týče těch záporných postav, ty autorka dokázala vykreslit skvěle - všichni mě štvali. Bohužel si mě nedokázaly dostatečně získat ty kladné. Uvidím, jak tomu bude u druhého dílu, ale pokud se dočkám víc Rhysanda a míň Feyřina kňourání, mohlo by to dopadnout ještě líp. Nakonec mě čtení "Dvoru" bavilo a hlavně závěrečná část měla tu správnou šťávu, kterou jsem od všemi opěvované autorky čekala. Právě díky závěru (a Rhysandovi) dávám konečné hodnocení 4 hvězdy. Doufám, že další díly budou jenom lepší...

Další díly série:
2.díl: Dvůr mlhy a hněvu (Na dvore z hmly a besu)
3.díl: Dvůr křídel a zmaru (slovenský název neznámý)

NHM #25: Daredevil

15. června 2018 v 3:19 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Daredevil rozhodně patří mezi nejznamější a nejvýraznější postavy marvelovského světa. Snad ani neexistuje komiksový nadšenec, který by neslyšel o slepém právníkovi z Hell's Kitchen. Já ale musím přiznat, že ač mi bylo jméno Daredevil dobře známé, nikdy jsem žádný jeho komiks nečetla, dokonce jsem ani neviděla film nebo seriál na Netflixu. Jsem ostuda, já vím! Rozhodla jsem se to ale napravit a nemohla bych si do začátku zvolit lepší příběh, než je Millerův "Muž beze strachu". Kdo ho už četl (zřejmě většina lidí kromě mě), ten ví, že je to úžasné dílo. A kdo ho nečetl, ten by si ho určitě přečíst měl!

Nakladatelství: Hachette (CZ)


ANOTACE: Je slepý, ale ostatní smysly má vybroušené k nadlidské dokonalosti. Matt Murdock je Daredevil, Muž beze strachu. Nejprve se se Stanem Leem vrátíme na samý počátek v komiksu Daredevil č. 1, a pak dojde na jeden z nejúžasnějších příběhů vydavatelství Marvel Comics, na Muže beze strachu. Nechte se unést definitivní podobou původu jednoho z největších hrdinů Marvelu tak, jak jej ztvárnily ikony Frank Miller a John Romita jr. Sledujte, jak malý chlapec vyrůstá v symbol, v muže odhodlaného vyčistit zkorumpované podsvětí newyorské čtvrti Hells Kitchen.

Obsahuje komiksy:
  • Daredevil (Vol 1) č.1: Daredevilův původ
  • Daredevil: Muž beze strachu č. 1-5.

Než se ale dostaneme k legendárnímu Muži beze strachu, podívejme se na Daredevilovy první krůčky na stranách komiksu s retro sešitem "Daredevilův původ". Scénář má na svědomí světoznámý Stan Lee, který si tuto postavu i vymyslel. A že chudákovi Daredevilovi teda napsal pěknou minulost! Smutné dětství bez maminky, šikana ze strany spolužáků, smrt otce a slepota... Daredevil se s osudem vyrovnává po svém a rozhodne se najít vrahy svého otce. To je ve zkratce děj prvního sešitu - příběh plyne překvapivě svižně a přestože jde o ukecané retro, nenudila jsem se u něho, právě naopak. Už tento starší příběh upoutal mou pozornost.


Kresba Billa Everetta mě trochu mátla - některé panely byly nakreslené vážně pěkně (hlavně detaily na obličeje), jiné byly až trapně odfláknuté. Nejhorší byl asi pohled na Daredevilův žlutočerný obleček. Koukat se na něho déle, asi z toho taky radši oslepnu. Naštěstí měli podobný názor i první čtenáři, kteří se zasloužili o to, aby tvůrci Daredevila po pár číslech převlíkli. Dobře udělali, červená mu sluší mnohem líp.


Barvu oblečku ale nemusíme moc řešit, protože v hlavním tahounu svazku - pětidílném příběhu "Muž beze strachu", najdeme novější verzi Daredevilova původu a hlavní hrdina se tu objevuje víceméně jen v civilním oblečení. Příběh je vlastně znovu to samé, co jsme si přečetli už v prvním retro sešitu, jen roztahanější a hezčeji nakreslené. Mohla by to být už trochu nuda - číst znovu to samé, to by to ale nesměl psát Frank Miller. Tento autor je legenda a díky tomuto komiksu chápu proč. I když si děj plyne pomalu a nenajdeme v něm zrovna moc akce, napsaný je dokonale a čtenáři se vryje pod kůzi.


Dětství Matta Murdocka se ani v této verzi moc nezměnilo. Vyrůstal jen s otcem, vysloužilým boxerem a neměli moc peněz, taťka byl proto nucený přijímat práce, na které nebyl hrdý. Pomáhal v podsvětí vymáhat peníze a fingovat výsledky zápasů. Malý Matt se mezitím doma poctivě učil a otec ho plánoval poslat na vysokou. Pak ale nasal onen osudný den, kdy Matt uviděl nákladní auto, jak se řítí na důchodce přecházejícího cestu. Když náš hlavní hrdina dědulu odstrčil cesty, náklaďák se převrhnul a do očí se mu dostal radioaktivní odpad, který auto převáželo. Ani slepota chlapci nezabránila být nejlepším studentem a dostat se na právní fakultu. Pak mu ale mafiáni zabili otce a Mattův život nabral nový směr...


Abychom ale nemluvili jen o tom, v čem si je Millerova verze podobná s tou od Stana Leeho, koukněme i na rozdíly. Nejvýraznějším je rozhodně využití postavy Elektry. Jde vidět, že tahleta vyšinutá vražedkyně prostě Millerovi sedne. I když se v tomto svazku mihne jen na několika málo stránkách, pokaždé vás dostane. Dokonale zastíní Matta Murdocka a vy toužíte jen po tom, aby byl příběh věnovaný radši jí. Taky mě zaujalo, s jakou lehkostí je jejich románek popisovaný. Málo slov, málo společných panelů, spíš jen jakýsi emoční náboj, který je mezi touhle dvojicí krásně hmatatelný.


Velkou zásluhu na tom má i zajímavá kresba Johna Romity Jr., která je úžasně propracovaná a dokonale ladí k Milleru stylu vyprávění. Líbí se mi také to, jak si Romita pohrává s detaily a jak prokresluje pozadí. Když se podíváme na stránku jako na celek, tak to tolik nevynikne, ale pokud se zaměříme na každý jednotlivý panel zvlášť, nedá se nežasnout.


Obzvlášť kouzelné jsou právě strany věnované romantické lince s Elektrou - dvojstránka, kde sněží mě nadchla. Jedinou vadou na kráse je pro mě bohužel sama Elektra. Ač je to kouzelně šílená postava, v Romitově podání vidím pouze tu šílenost... Totiž... připomíná mi zlou čarodějnici z pohádky a rozhodně mi nepříjde ani kapku sexy. :/ Škoda.


Hodnocení: 95% Přestože obě dílka, které tento svazek NHMka obsahuje už česky dávno vyšla (retro sešit v UKK #85 a Muž beze strachu jako "Daredevil: Rok jedna"), já se s Daredevilem seznamovala úplně poprvé a musím říct, že jsem si nemohla přát lepší představení. Starší sešit "Daredevilův původ" byl až překvapivě dobrý, na to, že jde o retro. Sice trošku moc ukecaný, ale rozhodně ne nudný. Daredevil měl origin, který by mu jiní superhrdinové mohli závidět. Hlavním tahounem je ale Millerův "Muž beze strachu" a ten je prostě úžasný. Skvěle napsaný i nakreslený příběh s úžasně vyšinutou vražedkyní Elektrou ve vedlejší roli patří mezi ty, na které po přečtení tak lehce nezapomenete. Místy mi sice přišlo, že je Matt Murdock oproti Elektře až příliš nevýraznou postavou, ale ono je to asi dobře - právě proto je jejich vztah tak zajímavý. Bavilo mě to. Určitě jde o jeden z nejlepších komiksů, které v rámci Nejmocnějších hrdinů Marvelu vyšly a asi i jeden z nejlepších v mé knihovničce. Ráda si ho někdy znovu přečtu a nezabrání mi v tom ani to, že mi Romitova Elektra vzhledově připomína zlou čarodějnici... :D

NHM #20: Punisher

12. června 2018 v 20:36 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Punishera jsem si chtěla přečíst už ode dne, co jeho svazek vyšel, ale jaksi se mi pořád nedařilo si najít čas. Trošku mě od odrazovala i starší kresba se spoustou bublin - bála jsem se, že nad čtením strávím až příliš mnoho času, který v poslední době dost postrádám. Nakonec jsem se do něj ale přeci jen pustila, a to jen díky mé ročníkové práci, kde postava Franka Castla zaujímá významné místo. A jsem ráda, že jsem si "Krvavý kruh" přečetla, protože to bylo stokrát lepší, než jsem na první pohled čekala…

Nakladatelství: Hachette (CZ)


ANOTACE: Punishera, nejslavnějšího antihrdinu z arzenálu Marvelu, není třeba představovat. Je brutální, děsivý, nemilosrdně efektivní a absolutně smrtící...a lační po spravedlnosti. V této knize budete svědky vůbec první akce tohto všudypřítomného mstitele na stránkách marvelovských komiksů, když se mu na mušce ocitne úžasný Spider-Man. A pak vám Steven Grant a Mike Zack představí zabijákovo znovuzrození v Krvavém kruhu, příběhu, který z Punishera učinil ikonu Marvelu.

Obsahuje komiksy:
  • Amazing Spider-Man č.129 (Punisher útočí dvakrát)
  • Punisher č.1-5 (Krvavý kruh)
Punisher je zvláštní postava. Je na své vlastní cestě za spravedlností a běda tomu, kdo mu ji zkříží. Je vtipné, že přestože je Frank Castle obyčejný válečný veterán, bojí se ho i super-lidi s nadpřirozenými schopnostmi. Daredevil se ho už roky vytrvale snaží nahnat za mříže a ani kruťácký Wolverine zrovna netouží po kamarádství s obávaným Punisherem. Taková postava rozhodně pozornost zaslouží a já byla ohromně zvědavá, jak jeho samostatný příběh zafunguje…


Před "Krvavým kruhem" ale najdeme ještě retro sešit Amazing Spider-Mana (Punisher útočí dvakrát), kde se Punisher poprvé objevil. Příběh je docela vytrhnutý z kontextu, takže si ho čtenář moc neužije, ale jako představení postavy fajn. Punisher tady naletí tajemnému padouchovi Jackalovi, uvěří mu, že je Spider-Man vrah a vydá se ho zastřelit. Přestože se mu Peter snaží vysvětlit, že on je ten dobrý, Punishera moc na vysvětlovačky neužije. Naštěstí se Jackal neudrží a brzo odhalí svou pravou povahu…


Následuje hlavní tahoun svazku, a to pětisvazkový samostatný příběh "Krvavý kruh", kterým si Punisher získal pozornost tisíců čtenářů po celém světě. Do děje se dostáváme právě ve chvíli, kdy Franka v poutech odvádí do jeho cely ve věznici na Rykerově ostrově.


Spoluvězni se vystrašeně snaží nového "kamaráda" nenaštvat, a kdyby i ano, Punisher si s problémy hravě poradí. (S kapkou ironického humoru, který já prostě miluju a u někoho jako je slavný Punisher jsem to fakt nečekala. Bod nahoru!) Nikdo z obyčejných vězňů ale netuší, že Frank je tu na své vlastní misi. Je rozhodnutý zjistit, kdo mu posledně přimíchal do jídla drogu a pokusil se ho tím otrávit. Viník se brzy prozradí sám svým vyplašeným pohledem a našemu hlavnímu hrdinovi stačí jen sledovat jeho stopy, aby objevil skutečného viníka.


Náhodou se tím však přimotá do tajné akce Dona Cervella, který plánuje s několika dalšími neřády útěk z vězení. Slíbí, že Punishera vezmou se sebou, i když ani jedna strana té druhé úplně nevěří. Navíc se s Frankem spojí tajná organizace Trust, která mu slíbí svobodu, pokud s nimi naváže spolupráci. Frank je však vlk samotář a neznámým nadšencům toužícím po vyčištění ulic od zločinu zrovna nedůvěřuje. Radši jedná na vlastní pěst. A nepřejte si vidět tu řežbu, která přijde, když náš hrdina odhalí pravého zloducha, stojícího za všemi problémy…


Hodnocení: 70% Punisher je ohromně zajímavá postava, to se mu nedá upřít. Jako seznámení s hrdinou byl tento svazek NHM perfektní - ukázal nám jeho první chvíle na stránkách komiksu, také jeho významnou sólovku, která si pozornost rozhodně zaslouží a na závěr přidal i několik zajímavých bonusů. První retro sešit se samozřejmě nedá moc dobře zhodnotit, protože je jen vytrženým kouskem ze Spider-Mana. Děj jako takový to moc nemá, jen koukáme na to, jak se rube Spider-Man s komiksovým nováčkem Punisherem a sem tam padne nějaká zajímavá hláška (z úst Punishera samozřejmě, Peter prostě vtipný není). Kresba nic moc, obličej Punishera je úplná tragédie a ani kolorizace mi nesedla. Tento typ retra prostě není můj šálek kávy. O něco novější pětidílný příběh "Krvavý kruh" je úplně jiná liga. Přestože stále nejde o žádnou moderní kresbu, dá se na to koukat a některé panely byly až překvapivě dobře nakreslené. Minimálně Frank už nevypadá jako opičák...


Hlavním plusem "Krvavého kruhu" však není kresba, ale příběh. První sešit mi dost připomínal filmy typu "útěk z vězení", a ty já můžu, takže jsem byla spokojená. S dalšími čísly to už šlo mírně z kopce. Popravdě nechápu, co některým čtenářům přišlo na rozuzlení překvapivé a nápadité, protože mně to připadalo jako klasická zápletka špionážního románu - nic extra výjimečného. S každou další stránkou navíc Frank propadal čím dál většímu smutku a depresím, takže vymizely i vtipné rýpance, které se mi líbily na začátku. A kresba mi přišla taky čím dál jednodušší s menším důrazem na detaily. I tak jsem ale nebyla zklamaná. Přestože bych byla radši, kdyby se celý příběh nesl víc v tónu prvního sešitu z věznice, u čtení jsem se bavila.


Je mi jasné, že tohle nebude patřit mezi ty nejlepší příběhy s Punisherem, přeci jen už uplynulo pár desítek let od jeho vytvoření a dnešní komiksy už jsou někde jinde. Ráda si přečtu nějaký další Punisherův svazek a jsem si jistá, že budu spokojená. Jako postava určitě za pozornost stojí.

NHM #38: Ghost Rider

11. června 2018 v 18:37 | Deni |  Recenze (rozcestník)
Vzhledem k tomu, že se mi už blíží termín odevzdání mé ročníkové práce a já zatím napsala jen jednu stránku, rozhodla jsem se na ní trošku zapracovat. Díky tomu teď můžete očekávat pár recenzí na komiksy z NHM, jelikož je moje práce zaměřená na spravedlivé superhrdiny - konkrétně na Platónovu spravedlnost versus komiksová multiversa a zrovna Ghost Rider je jeden z mnou vybraných kandidátů na personifikovanou spravedlnost. Samozřejmě, že jeho spravedlnost má spíš podobu "oko za oko", ale obecně trestá zlo, což mu vysloužilo zasloužené místo v mém žebříčku…

Nakladatelství: Hachette (CZ)


ANOTACE: Johny Blaze uzavřel smlouvu s ďáblem...a prohrál! Teď křižuje zemi jako Ghost Rider, velkolepý rychlý přízrak! Ghost Rider si prokopal cestu na výsluní v roce 1972 a rozpálil celý komiksový svět! Seznamte se s původem vynikajícího kaskadéra Johnnyho Blaze, zatímco vám Dům nápadů představí zbrusu nový typ superhladiny. Pak se přidáte k Johnnymu na cestě skrz temnou stranu marvelovského vesmíru, když jeho planoucí zuřivost přetrhne řetězy Začarovaného kruhu, aby znovu vyjel!

Obsahuje komiksy:
  • Marvel Spotlight (Vol 1) č.5
  • Ghost Rider (Vol 6) č.1-7
Ghost Rider je ukázkou toho, jak se po sedmdesátých letech uvolnila pravidla svazující Marvelovské tvůrce. Do té doby si mohli jen nechat zdát o využití postav démonů, duchů nebo strašidel, když však začaly přicházet první hororové příběhy, čtenáři si je okamžitě oblíbili a chtěli víc. Přízrak pomsty "Ghost Rider" vsadil na drsný vzhled motorkáře s hořící lebkou místo hlavy a tím si vydobyl vlastní pravidelně vydávanou sérii. Jaký ale byl jeho první příběh? Stálo to za to?


Poprvé se Ghost Rider objevil v Marvel Spotlight č.5 a tento komiks samozřejmě nemohl v NHMku chybět. Jde vlastně o origin kaskadéra Johnnyho Blaze - nejznámějšího Ridera ze všech. Jeho příběh byl i zfilmovaný, takže pokud jste viděli film s Nicolasem Cagem v hlavní roli, bude vám děj prvního sešitu připadat hodně povědomý. Mladý Johnny slíbí svoji duši ďáblovi, pokud vyléčí nevyléčitelnou nemoc jeho nevlastního otce. Ďábel souhlasí a starého pána vyléčí, ten se však chvíli na to zabije na motorce. Johnnymu dojde, že ho démon Mephisto podvedl, nic se však nedá dělat a musí přijmout svůj úděl - měnit se v jezdce s hořící lebkou a nahánět po nocích zločince…


Pak následuje novější příběh Daniela Waye s moderní kresbou - 7 sešitů Ghost Riderovy šesté série. První čtyři sešity obsahují příběh "Začarovaný kruh". Jako první čtenáři padne do oka parádní kresba Javiera Saltarese a kolorizace Dana Browna. Johnny je uvězněný v pekle a snaží se odtamtud za každou cenu dostat.


Když se mu to konečně podaří, přicestuje s ním na zem několik stovek démonů, kteří jsou připravení rozpoutat apokalypsu a prolít potoky nevinné krve. (Nechci spoilerovat, ale vysvětlení toho, co jsou tito démoni zač opravdu stojí za to!) Mezitím se okolo Johnnyho začne ochomýtat Doktor Strange, který jako nejvyšší čaroděj Země zacítil průnik dimenzemi a přiletěl to prozkoumat. Jejich rozhovor nedopadne zrovna dobře a Johnny se až díky zásahu vyšší moci dozví, co to vlastně svým příchodem odstartoval.


Následuje sešit č.5 "Den, kdy se Johnny vrátil domů", což je vlastně taková retrospektiva příběhu z "Marvel Spotlight č.5". Náš hlavní hrdina se vrací do míst, kde prožil dětství a vzpomíná na své pravé rodiče i rodinu, která se ho následně ujala. Navíc se dozvíme pár nových zlomků vzpomínek na Roxanne, jeho velkou lásku a jak to s jejich vztahem dopadlo. Tato verze je mnohem méně naivní než původní retro sešit a ani Roxanne tu nevyznívá jako taková ufňukaná sebestředná blbka. Fajn osvěžení Johnnyho minulosti.


Poslední dva sešity č.6 a 7 obsahují příběh "Pekelný dluh". Okamžitě si všimnete, že se změnila vizuální podoba - kresbu má nově na svědomí Richard Corben. Bohužel mi tahle změna absolutně nesedla a přišlo mi, jakoby dějovou linku rozsekla na dvě nesourodé poloviny. A tím nechci říct, že by se mi tato kresba nelíbila, ona má něco do sebe, jen mi nesedí ke Ghost Riderovi ani k první polovině příběhu, která se držela spíš v temnější strašidelnější rovině, zatímco šestý a sedmý sešit místy připomíná parodii. Stačí se podívat na dvě verze ďábla Mephista a hned pochopíte, na co narážím…


Hodnocení: 90% Na Ghost Ridera jsem byla opravdu zvědavá, přeci jen jde o postavu, která se dost vymyká běžnému prototypu marvelovského superhrdiny. Johnny Blaze je na první pohled sympaťák - obyčejný dobrosrdečný chlap, který naletěl ďáblovi, upsal svou duši a teď neví, jak z téhle šlamastyky ven. Nedivím se, že jeho příběh čtenáře zaujal od prvního čísla. Starší sešit "Marvel Spotlight" mě překvapivě hodně bavil. Kresba nebyla úplně nejhorší, dalo se na to koukat a i příběh plynul svižně a byl plný zajímavých zvratů. Jediné, co mě vysloveně prudilo, byla postava Johnnyho milenky Roxanny, která pořád kňourala, bulela, psychicky vydírala a celkově se chovala jako otravné rozmazlené děcko. Přesto mě tento sešit dokázal skvěle navnadit na další Ghost Riderovy příhody.

"Začarovaný kruh" byl perfektní, a kdyby se i zbytek držel jeho kvality, dala bych jasných 100%. Líbila se mi kresba, bavil mě příběh a vysvětlení příchodu démonů na Zemi bylo prostě epické. Připomnělo mi to ty lepší řady seriálu Supernatural (Lovci duchů), kdy Sam s Deanem bojují proti Lilithiným pečetím. Skvělý nápad a já byla zvědavá, jak to dopadne. Samozřejmě se v tomto svazku rozuzlení nedočkáme - příběh končí nedokončeně a je mi to docela líto. Je mi jasné, že celou řadu (35 sešitů) do jednoho NHMka narvat prostě nejde, ale i tak je to škoda. Zajímalo by mě, jak to Johnny nakonec rozlouskne. A to i přesto, že mě poslední dva sešity docela zklamaly. Neladily ke zbytku knížky jak kresbou, tak zmateným stylem vyprávění a nejvíc mi vadilo, že se vytratilo to mrazivé temno, které mi ke Ghost Riderovi prostě sedělo. Navíc poslední stránky mi připomněly (opět) seriál Supernatural, avšak tu sérii, kde začalo být míň lovení duchů a víc nudné andělské politiky… Škoda. Díky posledním dvěma sešitům musím strhnout pár bodů, ale i tak hodnotím tento svazek velmi kladně a rozhodně jde o jedno z nejlepších dílek vydaných v rámci NHM.


PS: Hrozně ráda bych si přečetla navazující 8.-11. díl "Ledenda o Ospalé díře", kde Ghost Rider bojuje proti Jack O´Lanternovi. (Kresba se opět vrací do rukou Saltarese.) Ach jo, já si to asi seženu v originále! Tohle je komiksová série, která mi pěkně padla do noty... :)

Shrnutí BŘEZEN (03/2018)

8. června 2018 v 7:12 | Deni |  SHRNUTÍ MĚSÍCE

Shrnutí BŘEZEN (03/2018)

Tohle už je vážně rekord! Nejopožděnější měsíční shrnutí v historii Knižního Mixéru - máme červen a já teprve spisuju shrnutí za březen. Tragédie! :D Můžu se vymluvit na školu, zkoušky a hodně práce, ale výsledkem je, že bych se měla trošku stydět a hodně máknout... Ještě mi zbývá dopsatpár shrnutí, tak honem honem mrkněme na to, co jsem si v březnu koupila nového, ať můžu pracovat na "dubnu"... ;)

Koupené knihy: (11)

1) NHM #27: Scarlet Witch
2) NHM #29: Blade
3) NHM #40: Silver Surfer
4) DCKK #31: Superman: Brainiac
5) Rocket: Chlupatý a nebezpečný
6) Gemina (Amie Kaufman, Jay Kristoff)
7) Replika (Lauren Oliverová)
8) Causa Mortis (Marek Hladký, Jitka Hladká)
9) Ztracená brána (Arnošt Vašíček)
10) Žena v černém - Anděl smrti (Martyn Waites)
11) Šedík a Bubi (Milan Starý)


Co se týče komiksů, měla jsem v březnu šťastný měsíc. Podařilo se mi ulovit hned tři NHMka za dobrou cenu, takže se moje sbírka rozrostla o chybějící Scarlet Witch, Bladea a nového Silver Sulfera. Krom toho jsem vzala na milost i DCKK a mého nepříliš oblíbeného hrdinu Supermana. Přestože ho zrovna nemusím, příběh Brainiac mě na první pohled zaujal, tak snad to nebude úplná blbost... :D


Nakonec ještě jeden kousek mimo komiksové komplety, a to čerstvá novinka Rocket: Chlupatý a nebezpečný. Narozdíl od Supermana, Rocketa můžu a ani z nedávno vydaných Strážců galaxie jsem nebyla nijak extra zklamaná, takže jasná koupě...


Co se týče klasických knížek, taky mi přibylo pár zajímavých kousků. Stejně jako většina z těch, kdo přečetli Illuminae, i já jsem se nemohla dočkat druhého dílu. Bylo jen otázkou času, kdy se Gemina objeví v mé knihovničce. Jen škoda, že jsem si doteď nenašla dostatek času, abych si ji mohla přečíst, moc se na ni těším. Stejně tak jsem natěšená i na novou YA knížku Replika, kterou jste už určitě taky viděli. Stejně jako Gemina, i Replika je zvláštní svojí formou - zatímco u Geminy jsou texty tvořené úryvky, přepisy rozhovorů a podobnými "blbinkami", Replika obsahuje dva příběhy (každý z jedné strany knihy), které se uprostřed setkávají...


A protože se v březnu konal v Ostravě knižní veletrh a mně se podařilo na něj vyhrát lístky (moc moc moc děkuji "Světu mezi řádky"), jely jsme se s mamkou do Ostravy podívat a nakoupily si pár dalších kousků do knihovničky. Kromě zmíněné Repliky nás u stánku nakladatelství Epocha zaujala Causa Mortis a neodolaly jsme ani Ztracené bráně od skvělého Arnošta Vašíčka, který na veletrhu také přednášel. Pokud vás zajímá, co za knížky si vyhlídla moje mamča, můžete mrknout do reportu z akce.



No a abych nezapomněla... z Knižního klubu jsem si objednala ještě druhý díl Ženy v černém: Anděl smrti. Byla za dobrou cenu a já byla po shlédnutí filmu na knižní předlohu hodně zvědavá... :)


Posledním koupeným březnovým přírůstkem je pak dětská knížka Šedík a Bubi, která mi padla do oka, když jsem byla s mamkou na nákup v Globusu. Vytvořilo ji české duo autorů a jde o dílko vhodné i pro začínající čtenáře - používá zvláštní font písma a míchá různé typy slohu. Já ji ale chtěla proto, že vypráví o opuštěném kocourkovi. Já a knížky o kočkách, no... Nikdy neodolám... :D Tahle je navíc moc pěkně ilustrovaná a v knihovničce mi prostě nemohla chybět!


Recenzní výtisky: (5)

1) Michael Jackson: Zpátky v čase (Daryl Easlea, Ndugu Chancler)
2) Kompletní historie Black Sabbath - Kde číhá zlo (Joel McIver)
3) Neplakej (Mary Kubica)
4) Knihkupkyně (Cynthia Swanson)
5) První život (Gena Showalter)

Březen mi přinesl taky pěknou hromádku recenzních výtisků - snažím se je trošku omezovat, protože ještě spoustu recenzáčků nemám přečtených, ale ono se to prostě nedá! Obzvlášť, když nakladatelství Omega v poslední době vydává tak skvělé knížky! Obrovskou radost mám ze dvou hudebních velkoformátových knih, zaměřených na Michaela Jacksona a metalovou kapelu Black Sabbath.


Knížky jsou opět po vizuální stránce dokonalé, jen mě trošku prudí, že jsou o pár milimetrů menší, než Bon Jovi a Rolling Stones - naštěstí je to vážně jen kousíček, takže to nebije do očí, i tak bych však upřednostnila stejný rozměr, ať k sobě všechny stoprocentně pasujou...


Stejně tak i další tři recenzáčky jsou od Omegy - neodolala jsem psycho thrilleru Neplakej od (pro mě doteď neznámé) spisovatelky Mary Kubica, snové Knihkupkyni a prvnímu dílu New Adult fantasy od Geny Showalter První život. O Neplakej se zmíním o pár odstavečků níže a i na ostatní knížky již můžete najít na Mixéru zpracované recenze... ;) Můžu prozradit, že tohle byla hodně silná trojka.


Přečteno v březnu: (5)

1) Anna a Šarlota (Mária Blšáková) .....256 stran
2) Pět (Ursula Poznanski) .....320 stran
3) Neplakej (Mary Kubica) .....336 stran
4) Pozývam ťa na večeru (Jana Benková) .....118 stran
5) Prekliata (Ružena Scherhauferová) .....250 stran
Celkem: 5 knížek /1280 stran


V březnu jsem se snažila věnovat hlavně recenzáčkům, které se mi pomalu, ale jistě doma hromadí. Annu a Šarlotu mi v únoru poslala ke zrecenzování sama autorka Mária Blšáková. Šlo o velmi dobře a realisticky napsaný příběh handicapované dívky, která nevěří v lásku na první pohled, přesto se svému vyvolenému nakonec nevyhne... Knížka zaujme spíš ženské čtenářky, než mužské, za pozornost ale stojí - obzvlášť pokud máte plné zuby prvoplánových romanťáren s dokonalými hlavními hrdiny - ty tady nenajdete... Recenze ZDE.


Pak jsem dostala chuť na nějaké ty mrtvoly a louže krve, sáhla jsem proto po (nerecenzním) detektivním thrilleru Pět, který se mi válel v knihovničce už dost dlouhou dobu. Zaujal mě hlavně originálním skloubením detektivky s tématem geocachingu. Kousky těla schované v "keškách"? Hon za souřadnicemi? No kdo by si tohle nechtěl přečíst? Přesto mě finální podoba dílka úpně nepřesvědčila o své nepřekonatelnosti. Více v recenzi ZDE.


Protože pořád nebyla ukojená moje chuť po pořádném thrilleru, ze kterého by mě mrazilo, pustila jsem se do již zmíněné novinky Neplakej a tentokrát jsem zklamaná rozhodně nebyla. Autorce se skvěle dařilo budovat napětí a já četla až dlouho do noci, abych se dozvěděla, jak to celé dopadne... Doporučuji! Recenze TADY.


Pak jsem opět dostala chuť na něco lehčího - tenounké paperbacky od slovenské autorky Jany Benkové jsou pro to jako stvořené. A přestože si mě s posledním příběhem z edice Emma love - (Spoločníčka + Blafuj ako celebrita) zrovna nezískala, s novinkou Pozývam ťa na večeru si reputaci opět spravila. Tohle byla Jana Benková, jak ji zbožňujeme - vtipná, svěží a originální... O této skvělé oddechovce více ZDE.


Měsíc březen jsem zakončila ne úplně šťastnou volbou - recenzáčkem, který jsem si vybrala ze seznamu knížek projektu Podporujme slovenských autorov. Prekliata mě na první pohled zaujala svou úžasnou temnou obálkou a zajímavou anotací. Bohužel jsem od příběhu čekala něco jiného. Místo mrazivého hororu z opuštěné vily šlo spíše o společenské drama s kapkou psycho thrilleru (ale vážně jen malou kapičkou). Přesto jsem si jistá, že si PRekliata své fanoušky najde, jen asi nejsem zrovna cílová skupina - vytrvale se vyhýbám knížkám, kde se příliš důkladně probírají vztahy mezi hlavními hrdiny... Recenze TU.


BŘEZEN ve zkratce: nejlepší koupená je dětská knížka "Šedík a Bubi". Zbožňuju kočky a vždy se potěším, když objevím parádní knížku, o které jse mdo té doby absolutně netušila... Líbí se mi ilustrace, schvaluji snahu autorů o usnadnění čtení začínajícím čtenářům a mám VÁŽNĚ ráda kočky! :D

Nejlepší přečtenou knížku měsíce je "Neplakej" od Mary Kubica. Klidně bych si ji přečetla znovu a vůbec by mi nevadilo nad ní opět sedět až dlouho do noci...

Březnové zklamání je pro mě bohužel stejně jasné - musím jím označit Prekliatou. Podle anotace a obálky jsem čekala něco trošku jiného, než co se mi ve finále dostalo.

Nejlepší knižní postavou byl rozhodně umývač nádobí Alex z "Neplakej". Kluka s tak dobrým srdíčkem aby člověk pohledal, obzvlášť v dnešní literatuře, která uctívá spíš bad boye... Nejhorší postavu asi nedokážu vybrat, protože mě jich prudila spousta. Jak oba manželé z Prekliatej, tak Šarlotina mamča Anna, dokonce i samotná vyšetřovatelka Beatrice Kasparyová z "Pět" měla své mouchy...


Plány na DUBEN: Vidíte na fotce... Asi už je jasné, že jsem je nesplnila ani z poloviny... :D :D :D Klasika...

K: Nejúžasnější věc (Maja Lunde)

3. června 2018 v 1:38 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Nejúžasnější věc (Maja Lunde)

Už jako malá holčička jsem zbožňovala dětské knížky a miluju je dodnes. Jsem si jistá, že z nich budu unešená až do stáří, protože jsem jedním z těch knihomolů, kteří na věkové limity nekoukají a dokážu se zažrat i do leporela, pokud je pěkně zpracované. :D Ale jako i u jiných žánrů, taky tady mám své oblíbené prvky, které v mnou nejvýše hodnocených dětských knížkách nesmí chybět. Zaprvé: zajímavý příběh, nejlépe s nějakým poučením. Zadruhé: sympatické postavy nebo roztomilá zvířátka. Zatřetí: krásné ilustrace - čím lepší umělecké provedení, tím víc se nad knížkou rozplývám. A "Nejúžasnější věc" je úžasná ve všech třech bodech... ;)

Nakladatelství: Omega (ČR)


ANOTACE: Pohádka Nejúžasnější věc je vyprávění o tom, jak vznikla pizza, špagety a zmrzlina. Podivuhodný příběh o protivných šéfkuchařích, o zlobivém kocourovi, o pěti kakaových bobech, ale hlavně o dívce s bohatou představivostí. První dětská obrázková kniha norské spisovatelky Maji Lunde, kterou svými pohádkovými ilustracemi opatřil Hans Jørgen Sandnes.

Hlavní hrdinkou je malá holčička Ninon, která je smutná ze ztráty svého nejlepšího kamaráda Čoka. Ten se totiž odstěhoval do dalekého Mexika a přestože mu Ninon posílá dopisy, nedočká se žádné odpovědi, protože Čoko je ještě moc malý a neumí písmenka. Ninon se bezcílně potuluje po městě se svým tlustým kocourkem a nic ji nebaví. Ale jen do doby, než objeví ve schránce obálku! Jenže místo očekávaného dopisu v ní najde jen pět malých hnědých fazolek...


Ninon neví, co si se záhadnými fazolkami počít, tak je strčí do kapsy a vydá se s nimi do města, kde právě probíhá věhlasná kulinářská soutěž. Sjelo se sem kvůli ní mnoho světoznámých kuchařů z celého světa, aby připravili své místní delikatesy.

Všichni se snažili vytvořit něco úplně nového.
Novou chuť, kterou ještě nikdy nikdo nezkusil.
Tu nejúžasnější věc.

Do finále se dostane francouzský kuchař a italská kuchtička. Jejich boj je až do posledního momentu vyrovnaný a o vítězi nakonec rozhodne až náhoda... a tajemné fazolky, které Ninon samou nervozitou rozdrtila v kapse na prášek. Podaří se jí díky Čokovi vytvořit tu nejúžasnější věc?



Předně musím pochválit ilustrace, které má na svědomí talentovaný Hans Jørgen Sandnes. Je to to první, co člověku padne do oka, když vezme "Nejúžasnější věc" do ruky. Musím přiznat, že než jsem si našla na knížku čas, nechala jsem si ji položenou v obýváku na stole a každý, kdo u mě byl na návštěvě (ať už mamka, babička nebo kamarádka) neodolal a začal si v knížkou listovat a prohlížet si obrázky. Tohle je prostě dílko, které dokáže zaujmout kohokoliv - mladšího i staršího, holku nebo kluka, milovníky knížek, ale i nečtenáře... Co víc si přát od dokonale provedené dětské knížky? Její předčítání bude bavit jak vaše děti, tak i vás. ;)


Ale ani obsahová stránka nijak nepokulhává za tou vizuální. Norská spisovatelka Maja Lunde nám již svůj talent dokázala ekologickým románem "Historie včel", který minulý rok vydalo nakladatelství Omega. Co mají obě knížky společného? Nápaditost! Stejně jako jsem byla před pár měsíci unešená z děje "Historie včel", jež si zcela právem vysloužily pět hvězdiček, tak i u "Nejúžasnější věci" musím obdivovat autorčinu nekonečnou fantazii a vypravěčský talent.


Hodnocení: 100% Tahle knížka je prostě úžasná! Úžasné ilustrace, úžasné postavy a úžasný příběh. Autorka dokázala i na poměrně malém prostoru (56 stran) vystavět funkční a zajímavou zápletku, která dokáže zaujmout mladší i starší knihomoly. Zábavnou formou pomáhá začínajícím čtenářům s rozšiřováním slovní zásoby, představuje názvy jídel (jako například hranolky, špagety, pizzu, palačinku nebo zmrzlinu) a střídá různé velikosti a barvy fontu, které napomáhají filtrovat podstatné informace. "Nejúžasnější věc" ale neučí děti pouze číst, učí je také to podstatnější, a to "zbožňovat knížky". Každý, kdo si tuhle knížku otevře a prolistuje, se do ní musí okamžitě zamilovat. Stejně jako já, moje mamka, babička nečtenářka a kamarádka, kterou zajímají spíše ženské romány. Všichni byli "Nejúžasnější věcí" uchváceni. A budete i vy, pokud si knížku pořídíte - ať už pro vaši ratolest nebo klidně i pro sebe - v knihovničce se vám určitě neztratí. Jen pozor, abyste při jejím čtení nedostali chuť na něco sladkého... :)


Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku moc moc moc děkuji nakladatelství Omega.

K: Nechcem počuť tvoj plač (Simona Rošková)

2. června 2018 v 9:00 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Nechcem počuť tvoj plač (Simona Rošková)

Když jsem si vybírala další recenzáček od projektu Podporujme slovenských autorov, hned mi padla do oka tato knížka. Slovenské spisovatelky se poměrně rády věnují zamilovaným ženským románům a rozhodně jsou v jejich psaní dobré. Já ale nejsem zrovna cílová skupina tohoto žánru a nedokážu ho plně ocenit, vždy mě proto potěší, když objevím nějakou knížku s originální "neromantickou" zápletkou. Nenápadně elegantní bílá obálka s plačící ženou v sobě skrývá příběh nešťastné mladé maminky, kterou trápí poporodní deprese. Že tento nevyrovnaný psychický stav může vyvrcholit až ve vraždu vlastního děťátka, to můžeme znát z televizních novin nebo zpráv na internetu. "Nechcem počuť tvoj plač" nám přináší zajímavě zpracované téma, které ještě mnoho autorek nemělo odvahu nakousnout...

Vydavatelství: Taktik (SK)


Anotace: Nechcem počuť tvoj plač je spoločensko-psychologický román inšpirovaný skutočnými udalosťami. Autorka v ňom poukazuje na psychické prežívanie a zložité zmeny v správaní žien trpiacich popôrodnou depresiou. Analyzuje komplikovaný priebeh psychického ochorenia od stanovenia diagnózy po vyzdravenie.
Priviesť dieťa na svet je pre každú matku nezabudnuteľný zážitok. Keď sa nadýchnete jeho vône, pretrváva vo Vás navždy. Lenže byť matkou nie je vždy jednoduché. Soňa Bauerová sa po mnohých útrapách nevie dočkať chvíle, kedy bude dlho očakávaného syna držať v náručí. Po návrate z pôrodnice však lásku k novorodencovi vystrieda chlad, nezáujem a strach. Čerstvá mamička svoju úlohu nezvláda a za dramatických okolností skončí na psychiatrii. Desivá diagnóza, ktorá sa nad ňou vznáša ako prízrak, prudko zasiahne do jej rodiny.

Kde sa stala chyba? Prečo necíti potrebu privinúť si to malé stvorenie a pohladiť ho? Nevedela. (s.17)

Hlavní hrdinkou je Soňa Bauerová, mladá maminka, která se konečně dočkala vysněného potomka, no teď se z něho nedokáže pořádně radovat. Mateřství ji připravilo o veškerou sílu a radost ze života - nezvládá se starat o domácnost, vařit a prát, protože malý Samko neustále vyžaduje maminčinu pozornost. A pořád brečí a ječí a vřeští... Čím zoufalejší Soňa je, tím větší křik malý chlapeček spustí. Sonin manžel Michal se snaží manželce pomoct, ale díky tomu, že je hodně pracovně vytížený a celé dny tráví v práci, uniká mu, jak moc se jeho žena v posledních týdnech změnila.

Soňa vzpriamene zamierila k dverám. Až teraz si uvedomil, že so synom sa nerozlúčila. Nikdy ju nepočul, že by sa mu prihovárala tak ako jeho matka, či cudzí ľudia, skláňajúci sa nad strieškou kočiara. Čo je to s ňou? (s.30)

Se Soňou to jde den ode dne stále víc z kopce, až vše vyvrcholí jednoho osudného poledne. Venku začne řádit šílená bouře a malý Samko opět začne plakat. Hlavní hrdinka se sesype a život jejího syna zachrání jen včasný příchod manžela. (Nejde o spoiler, dozvíme se to už v úvodu.) Soňa skončí na psychiatrickém oddělení místní nemocnice, kde se dozvídá o své diagnóze. Teď už je jen na ni, aby zabojovala. Dokáže vyhrát boj nad svou myslí? Bude vůbec někdy schopná se o svého syna postarat? Je možné se po něčem tak strašlivém vrátit do běžného života? A co na to Sonino okolí? Neodsoudí ji za to, co udělala?

Hnevala sa sama na seba. Svoj trest si ponesie so sebou. Celý život bude hľadieť do nevinných modrých očí a prosiť o odpustenie. Je to snáď málo? (s.184)


V první řadě moc děkuju autorce, že se do tak morálně komplikovaného tématu vůbec pustila. Knížek zabývajících se poporodní depresí není moc, na našem tuzemském trhu jsem dokonce žádnou ani nezahlédla. Je to škoda, protože jde o stejně závažné psychické onemocnění, jako každé jiné. A přitom o bulimii, anorexii nebo sebepoškozování jsou tuny knížek, kdežto o tomto problému téměř žádná. Na maminky, které pod vlivem takovýchto stavů ublíží svému dítěti se naše společnost dívá skrz prsty, kdežto depkařky pokoušející se o sebevraždy litujeme. "Nechcem počuť tvoj plač" by mnohým lidem mohlo pomoct otevřít oči a pochopit, že i poporodní deprese je jen nemoc a ony maminky za to nemůžou. Simona Rošková navíc při psaní spolupracovala s několika psycholožkami, které jí pomohly dodat výslednému dílku ještě víc realističnosti a odbornosti. Nejvýrazněji je to poznat na kapitolách, kde se Soňa na psychiatrickém oddělení vyrovnává se svými činy. Tyto kapitoly hodnotím jako velký přínos a moc mě zajímalo, jak to se Soňou nakonec dopadne.

Autorka ale nesází všechno pouze na jednu kartu a věnuje dost prostoru i jiným postavám - například Sonině krkavčí matce, milé tchýni, kamarádce Petře, nejvíc ale švagrové Lucii, která taky nemá idylickou domácnost. Luciin manžel Miro se zničehonic začal chovat jako násilnický arogantní idiot a navíc se jím doma pořád ztrácí peníze... Tato dějová linka mě na rozdíl od Soniny moc nebavila. Už od začátku mi bylo jasné, o jaký problém jde, Lucia a Miro mi jako postavy nebyli vůbec sympatičtí a celkově mě jejich příběh jen odváděl od hlavní hrdinky, která mě zajímala milionkrát víc. Radši bych stránky o Mirově problému vynechala a přečetla si ještě víc o Soni. Chápu, že se autorka snažila o různorodost, bohužel mi to v tomto případě nesedlo.

Co se týče grafické stránky, nemám co vytknout. Obálka se mi líbí a výborně ladí k příběhu. Krom toho chválím použitý font a velikost písma. Většinou si toho u knížek nevšímám, ale zde se mi věty četly úplně samy a velký význam na tom měl právě sympatický a dobře čitelný font. Taky se mi moc líbil úvodní citát o mateřství od Sophie Loren...


Hodnocení: 60% Ohodnotit tuto knížku není snadný úkol, protože se ve mně bijou protikladné pocity. Sonina linka mě bavila a zajímala. Napnutě jsem čekala, jestli se nakonec dočká happy endu a začlení se do běžného života. Autorka navíc děj pořádně rozvinula, nevěnovala se pouze samotné depresí a jejímu léčení, ale přidala taky postavu podezřele chůvy, která dodala závěru knížky ten správný šmrnc. Na druhou stranu mi vadilo množství prostoru, které se dostalo vedlejší postavě švagrové Lucii. Bohužel její příběh mě nezaujal vůbec, nedokázala jsem se do ní vcítit a brala jsem ji jen jako rušivý element. Já bych například ocenila, kdyby autorka věnovala více stránek úvodu = samotnému průběhu poporodní deprese. Dočkáme se jen zhruba 50 stran budování napětí, než vyústí v onu smutnou scénu s bouřkou. Já bych aspoň dalších 100 stran přidala. Myslím si, že pro (alespoň částečně) pochopení nebezpečí poporodní deprese je důležité vidět, jak deprimovaná maminka zažívá den za dnem horší a horší psychická muka a jak chřadne. Chtěla bych víc stran!

Krom toho mi ještě nesedl závěr knížky. U Soniny linky se mi nezdálo příliš moudré řešení problémů s chůvou. U Lucie mi zase přišlo zakončení až přehnaně optimistické a nereálné. Prostě nedokážu uvěřit, že si někdo "takový" jen tak vstoupí do svědomí a změní se.

Přesto jsem moc ráda, že se autorka do tak těžkého tématu pustila a příběh Soni mě opravdu bavil. Rozhodně jsem ráda, že jsem si knížku přečetla a dozvěděla se něco nového o poporodní depresí a jsem si jistá, že toto dílko bude přínosem pro každého, kdo se rozhodne mu dát šanci. Za odvahu i za práci, kterou si autorka dala s psychologickými studiemi zaslouží velkou pochvalu.


Za recenzní výtisk mockrát děkuji autorce Simone Roškové a samozřejmě také Elizabeth - vedoucí skvělého projektu PSA, díky kterému jsem dostala možnost si tuto knížku přečíst. :)

Pokud chcete poznat autorku i z jiné stránky, než skrze tvorbu, můžete si přečíst zajímavý rozhovor, který byl zveřejněn na stránce projektu PSA. ;-)

K: Papíroví duchové (Julia Heaberlin)

1. června 2018 v 19:27 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Papíroví duchové (Julia Heaberlin)

Konečně mám po zkouškách a můžu se vrhnout na recenzní restíky - jedním z nich je taky tahle krasavice. Pokud patříte mezi ten typ knihokřečků, kteří si své úlovky nakupují hlavně očima, tak jste novinku texaské spisovatelky Julie Heaberlin určitě viděli a pravděpodobně ji už máte i vystavenou doma v knihovničce. Stejně jako autorčino starší dílko "Černooké Zuzany", tak i "Papíroví duchové" mají naprosto dokonalou obálku a ohromně zajímavou anotaci. Jaký příběh se ale pod vší tou krásou skrývá? Je knížka povedená i po obsahové stránce nebo jde jen o jeden z těch přešlapů, kdy prodává hlavně pěkná vizáž a dobrý marketing?

Nakladatelství: Omega (ČR)


ANOTACE: Carl Louis Feldman kdysi býval uznávaným fotografem. Poté byl však obviněn z vraždy mladé ženy a následně zproštěn obžaloby. Ve stáří se stal pacientem pečovatelského ústavu pro lidi postižené demencí. Nyní za ním přichází jeho dcera, aby ho vzala na výlet. Carl však netuší, že tato dívka jeho dcerou není a že se do ústavu už nikdy nevrátí… Starého pána dohnala jeho minulost. Mladá žena za volantem auta je přesvědčená, že muž vedle ní je skutečný vrah, který má na svědomí smrt několika dívek včetně její sestry Rachel. Jejím cílem je zjistit, zda si Carl na vraždy pamatuje, a pokud ano, chce, aby se k nim doznal. Nejvíc jí vrtá hlavou, co se doopravdy stalo s Rachel. Skutečně Carl zapomněl na to, co provedl, nebo to jen předstírá? Možná je dokonce nevinný a ona je tou, kdo lže. Ať tak či tak, mladá žena podstupuje obrovské riziko, pokud Carl skutečně sériovým vrahem je. V texaské divočině se totiž nikdo pomoci nedovolá…

Hlavní hrdinkou je nejmenovaná tajemná dívka, která nám v ich formě vypráví svůj příběh. Jako vypravěčka je ale mizerná, protože nám na začátku neřekne podstatné informace, neustále se vrací k minulosti, mate nás vzpomínkami a přebíhá nesmyslně od jednoho tématu k druhému. Veškeré informace jsou nám dávkovány velmi skromně a pomalu, což má jasný účel - udržet si naši pozornost. Jak vychytralé a zároveň předvídatelné! Přesto se tento tah nedá autorce vytknout, protože funguje skvěle. Ale zpátky k naší hlavní hrdince...

Když bylo sestře dvanáct, spadla do hrobu.
Hrály jsme si samy na opuštěném hřbitově, kolem nás na všechny strany trčely náhrobní kameny...
Byl to čerstvě vykopaný, čekající hrob.
Sestra se v té díře smála. (s.9)

Už na prvních stránkách se nám "neznámá" svěří, že jí v dětství někdo zavraždil starší sestru Rachel. Pachatele nikdy neusvědčili. Celé své dětství i dospívání proto zasvětila jedinému - sbírání důkazů, tvoření map, sledování podezřelých a hledání spojitostí s podobnými zločiny. A právě díky tomu se po letech ocitla v domě na půl cesty, který je specializovaný na seniory s demencí, kteří mají nehezkou minulost. Pod falešnou identitou se vetře do společnosti bývalého fotografa Carla Luise Feldmana a snaží se ho přemluvit na společný výlet po Texasu. Carl byl před lety obviněn z vraždy mladé maminky, nikdy mu ale vinu neprokázali, přestože ho jeho fotografické dílo spojovalo i s jinými zmizelými dívkami. Ztrátu paměti jakoby starému muži seslalo samo nebe...

Tajemná dívka, vydávající se za jeho dceru, je však odhodlaná mu paměť osvěžit. Přistupuje na seznam podmínek a vyjíždí spolu na nebezpečnou jízdu po Carlově minulosti. Jedna zastávka = jedno místo, které Carl zvěčnil svým foťákem a zároveň jedna dívka, která tam zmizela. Přivede je to až k Rachelinu hrobu? Probudí se v Carlovi jeho monstrum nebo nikdy neusnulo? Může tahle sebevražedná mise vůbec dopadnout dobře?


Uvažuji, na co Carl myslí. Možná na to, že by mě nejradši zabil.
Je mi dvacet čtyři, spadám tedy do toho správného věkového rozmezí.
Jsem běloška. Štíhlá. Prý vypadám jako moje sestra.
Ona ale narozdíl ode mě vyzařovala jakousi vnitřní energii...
Lidi to k ní táhlo. Měli ji rádi. Přitáhlo to i Carla a on jí vzal život. (s.14)

Co se týče děje, ten mi většinu knížky přišel až přehnaně rozvláčný. Ono to asi i k tématu (hrabání se ve starých fotkách) pasuje, jenže místy mi přišlo, že nazvat tohle dílko thriller je až moc silné označení. Příběh si plyne svým vlastním tempem a osobně mi připomínal spíše rodinné drama. Nicméně dobře napsané rodinné drama - postavy jsou správně komplikované, tajemné a plné tajemství, které toužíte osvětlit. Autorka se hodně zaměřuje na detaily, díky nimž si k postavám pomalu ale jistě utvoříte vztah. Ke konci knížky mi bylo líto se s nimi rozloučit, oba mi totiž ohromně přirostli k srdci, i když šlo o dva prvotřídní blázny. :) A toulavý pes plus třínohá kočka... no kdo četl, ten pochopí - tuhle dvojku prostě nejde nemilovat. :D


Moje hodnocení: 76% Když jsem si poprvé přečetla anotaci, okamžitě mě napadlo, že tuhle knížku musím mít! Autorka přišla s pořádně originálním nápadem, který musí nadchnout každého správného milovníka thrillerů. Těšila jsem se na pořádně šílenou a temnou jízdu, kdy budu napjatá při každé stránce. Jenže ono to tak drsné nakonec nebylo...

Abyste mě chápali, tahle knížka mě ve výsledku bavila. Jenže první tři čtvrtiny plynou spíše pomalu, hlavní hrdinka se pitvá v minulosti a ve výsledku spíš než o smrtící jízdě s kruťáckým vrahem čteme o veselém rodinném výletu plném jídla a hraní s kameny a zvířátky. Autorka má talent na popisování texaské přírody a rozhodně toho využívá. I když někdy mi té lyričnosti přišlo trošku moc. Na druhou stranu to povyšuje výsledné dílko na vyšší úroveň - ocení to zejména čtenáři, kteří se nespokojí jen s obyčejným thrillerem, ale touží i po jisté úrovni textu. Jde vidět, že je Julia Heaberlin novinářka a se slohem to umí.

Zhodnotit výsledné dílko je pro mě složité, protože bylo pojato úplně jinak, než jsem očekávala. Nedokážu ani říct, jestli to je dobře nebo zle, protože na jednu stranu šlo z tématu určitě vytěžit víc a místy mi přišlo, že se autorka zabývá mnohem víc vizuální stránkou textu než obsahovou. Na druhou stranu se jí podařilo vytvořit výjimečně realistické postavy, jejichž osud čtenáře zajímá do poslední strany. A ten závěr! Nebýt toho dokonalého zakončení, váhala bych mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale takhle jsem nepochybovala ani na chvíli. Kvůli konci se tuhle knížku rozhodně oplatí přečíst!

Pokud ještě nejste rozhodnutí, můžete si pustit krátký video trailer:


Na úplný závěr recenze bych ještě ráda vyzdvihla autorčin skvělý doslov, kde se zmiňuje o stařecké demenci. Většinou poděkování, doslovy atd. jen zběžně proletím okem, ale tenhle mě hned zaujal. Chtěla bych víc takhle originálních knížek na tohle téma! Krásně napsáno.

Jeden z vrahů figurujících v knize "Papíroví duchové" mě mate víc než všichni ostatní, o kterých jsem kdy psala. Bezdůvodně nás připravuje o blízké. Mučí nás záblesky člověka, kterého milujeme, jako únosce, který nás po telefonu nechá slyšet jejich hlas. Demence je stejná jako ostatní sérioví vrazi - jen není způsob, jak s ní bojovat. Zatím... (s.360)

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách


Od autorky v překladu vyšlo: Černooké Zuzany (2017), Papíroví duchové (2018)
Brzy vyjde: Hraj mrtvého (2018)