K: Papíroví duchové (Julia Heaberlin)

1. června 2018 v 19:27 | Deni |  Recenze (rozcestník)

KNIHA: Papíroví duchové (Julia Heaberlin)

Konečně mám po zkouškách a můžu se vrhnout na recenzní restíky - jedním z nich je taky tahle krasavice. Pokud patříte mezi ten typ knihokřečků, kteří si své úlovky nakupují hlavně očima, tak jste novinku texaské spisovatelky Julie Heaberlin určitě viděli a pravděpodobně ji už máte i vystavenou doma v knihovničce. Stejně jako autorčino starší dílko "Černooké Zuzany", tak i "Papíroví duchové" mají naprosto dokonalou obálku a ohromně zajímavou anotaci. Jaký příběh se ale pod vší tou krásou skrývá? Je knížka povedená i po obsahové stránce nebo jde jen o jeden z těch přešlapů, kdy prodává hlavně pěkná vizáž a dobrý marketing?

Nakladatelství: Omega (ČR)


ANOTACE: Carl Louis Feldman kdysi býval uznávaným fotografem. Poté byl však obviněn z vraždy mladé ženy a následně zproštěn obžaloby. Ve stáří se stal pacientem pečovatelského ústavu pro lidi postižené demencí. Nyní za ním přichází jeho dcera, aby ho vzala na výlet. Carl však netuší, že tato dívka jeho dcerou není a že se do ústavu už nikdy nevrátí… Starého pána dohnala jeho minulost. Mladá žena za volantem auta je přesvědčená, že muž vedle ní je skutečný vrah, který má na svědomí smrt několika dívek včetně její sestry Rachel. Jejím cílem je zjistit, zda si Carl na vraždy pamatuje, a pokud ano, chce, aby se k nim doznal. Nejvíc jí vrtá hlavou, co se doopravdy stalo s Rachel. Skutečně Carl zapomněl na to, co provedl, nebo to jen předstírá? Možná je dokonce nevinný a ona je tou, kdo lže. Ať tak či tak, mladá žena podstupuje obrovské riziko, pokud Carl skutečně sériovým vrahem je. V texaské divočině se totiž nikdo pomoci nedovolá…

Hlavní hrdinkou je nejmenovaná tajemná dívka, která nám v ich formě vypráví svůj příběh. Jako vypravěčka je ale mizerná, protože nám na začátku neřekne podstatné informace, neustále se vrací k minulosti, mate nás vzpomínkami a přebíhá nesmyslně od jednoho tématu k druhému. Veškeré informace jsou nám dávkovány velmi skromně a pomalu, což má jasný účel - udržet si naši pozornost. Jak vychytralé a zároveň předvídatelné! Přesto se tento tah nedá autorce vytknout, protože funguje skvěle. Ale zpátky k naší hlavní hrdince...

Když bylo sestře dvanáct, spadla do hrobu.
Hrály jsme si samy na opuštěném hřbitově, kolem nás na všechny strany trčely náhrobní kameny...
Byl to čerstvě vykopaný, čekající hrob.
Sestra se v té díře smála. (s.9)

Už na prvních stránkách se nám "neznámá" svěří, že jí v dětství někdo zavraždil starší sestru Rachel. Pachatele nikdy neusvědčili. Celé své dětství i dospívání proto zasvětila jedinému - sbírání důkazů, tvoření map, sledování podezřelých a hledání spojitostí s podobnými zločiny. A právě díky tomu se po letech ocitla v domě na půl cesty, který je specializovaný na seniory s demencí, kteří mají nehezkou minulost. Pod falešnou identitou se vetře do společnosti bývalého fotografa Carla Luise Feldmana a snaží se ho přemluvit na společný výlet po Texasu. Carl byl před lety obviněn z vraždy mladé maminky, nikdy mu ale vinu neprokázali, přestože ho jeho fotografické dílo spojovalo i s jinými zmizelými dívkami. Ztrátu paměti jakoby starému muži seslalo samo nebe...

Tajemná dívka, vydávající se za jeho dceru, je však odhodlaná mu paměť osvěžit. Přistupuje na seznam podmínek a vyjíždí spolu na nebezpečnou jízdu po Carlově minulosti. Jedna zastávka = jedno místo, které Carl zvěčnil svým foťákem a zároveň jedna dívka, která tam zmizela. Přivede je to až k Rachelinu hrobu? Probudí se v Carlovi jeho monstrum nebo nikdy neusnulo? Může tahle sebevražedná mise vůbec dopadnout dobře?


Uvažuji, na co Carl myslí. Možná na to, že by mě nejradši zabil.
Je mi dvacet čtyři, spadám tedy do toho správného věkového rozmezí.
Jsem běloška. Štíhlá. Prý vypadám jako moje sestra.
Ona ale narozdíl ode mě vyzařovala jakousi vnitřní energii...
Lidi to k ní táhlo. Měli ji rádi. Přitáhlo to i Carla a on jí vzal život. (s.14)

Co se týče děje, ten mi většinu knížky přišel až přehnaně rozvláčný. Ono to asi i k tématu (hrabání se ve starých fotkách) pasuje, jenže místy mi přišlo, že nazvat tohle dílko thriller je až moc silné označení. Příběh si plyne svým vlastním tempem a osobně mi připomínal spíše rodinné drama. Nicméně dobře napsané rodinné drama - postavy jsou správně komplikované, tajemné a plné tajemství, které toužíte osvětlit. Autorka se hodně zaměřuje na detaily, díky nimž si k postavám pomalu ale jistě utvoříte vztah. Ke konci knížky mi bylo líto se s nimi rozloučit, oba mi totiž ohromně přirostli k srdci, i když šlo o dva prvotřídní blázny. :) A toulavý pes plus třínohá kočka... no kdo četl, ten pochopí - tuhle dvojku prostě nejde nemilovat. :D


Moje hodnocení: 76% Když jsem si poprvé přečetla anotaci, okamžitě mě napadlo, že tuhle knížku musím mít! Autorka přišla s pořádně originálním nápadem, který musí nadchnout každého správného milovníka thrillerů. Těšila jsem se na pořádně šílenou a temnou jízdu, kdy budu napjatá při každé stránce. Jenže ono to tak drsné nakonec nebylo...

Abyste mě chápali, tahle knížka mě ve výsledku bavila. Jenže první tři čtvrtiny plynou spíše pomalu, hlavní hrdinka se pitvá v minulosti a ve výsledku spíš než o smrtící jízdě s kruťáckým vrahem čteme o veselém rodinném výletu plném jídla a hraní s kameny a zvířátky. Autorka má talent na popisování texaské přírody a rozhodně toho využívá. I když někdy mi té lyričnosti přišlo trošku moc. Na druhou stranu to povyšuje výsledné dílko na vyšší úroveň - ocení to zejména čtenáři, kteří se nespokojí jen s obyčejným thrillerem, ale touží i po jisté úrovni textu. Jde vidět, že je Julia Heaberlin novinářka a se slohem to umí.

Zhodnotit výsledné dílko je pro mě složité, protože bylo pojato úplně jinak, než jsem očekávala. Nedokážu ani říct, jestli to je dobře nebo zle, protože na jednu stranu šlo z tématu určitě vytěžit víc a místy mi přišlo, že se autorka zabývá mnohem víc vizuální stránkou textu než obsahovou. Na druhou stranu se jí podařilo vytvořit výjimečně realistické postavy, jejichž osud čtenáře zajímá do poslední strany. A ten závěr! Nebýt toho dokonalého zakončení, váhala bych mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale takhle jsem nepochybovala ani na chvíli. Kvůli konci se tuhle knížku rozhodně oplatí přečíst!

Pokud ještě nejste rozhodnutí, můžete si pustit krátký video trailer:


Na úplný závěr recenze bych ještě ráda vyzdvihla autorčin skvělý doslov, kde se zmiňuje o stařecké demenci. Většinou poděkování, doslovy atd. jen zběžně proletím okem, ale tenhle mě hned zaujal. Chtěla bych víc takhle originálních knížek na tohle téma! Krásně napsáno.

Jeden z vrahů figurujících v knize "Papíroví duchové" mě mate víc než všichni ostatní, o kterých jsem kdy psala. Bezdůvodně nás připravuje o blízké. Mučí nás záblesky člověka, kterého milujeme, jako únosce, který nás po telefonu nechá slyšet jejich hlas. Demence je stejná jako ostatní sérioví vrazi - jen není způsob, jak s ní bojovat. Zatím... (s.360)

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.

Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách


Od autorky v překladu vyšlo: Černooké Zuzany (2017), Papíroví duchové (2018)
Brzy vyjde: Hraj mrtvého (2018)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama