Listopad 2018

S: Lewis Barnavelt: Čarodějovy hodiny (John Bellairs)

27. listopadu 2018 v 6:14 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Lewis Barnavelt (John Bellairs)

Tenounkou hororovou knížku "Záhadné hodiny" jsem poprvé četla jako malá holčička - tehdy ještě jako první vydání z roku 2002 od nakladatelství Cesty. Přestože měla knížka dost příšernou obálku, příběh si mě získal. A taky mě pěkně vystrašil (nemohla jsem pak několik dní usnout). :D Když jsem se dozvěděla, že se chystá nové vydání a k tomu jde do kin i filmová verze, byla jsem asi jedna z těch nejnadšenějších. Dostala jsem chuť vrátit se do dětských let a proto jsem si zažádala o zbrusu nové vydání s novým názvem "Čarodějovy hodiny". Věděla jsem, že to nejspíš nebude takové, jako když jsem knížku četla poprvé - přeci jen, už jsem trochu jiná věková kategorie a tím pádem jsem i mnohem kritičtější. Přesto jsem doufala, že si své dětské vzpomínky nepošpiním, pouze oživím. Co myslíte... Jak se mi nakonec knížka líbila?

Vydáno: King Cool (ČR)

1.DÍL: Čarodějovy hodiny

ANOTACE: Lewis Barnavelt je sirotek. Když přijde za svým strýcem Jonathanem, očekává, že se setká s obyčejným člověkem. Ale není tomu tak. Strýček Jonathan a jeho sousedka, paní Zimmermannová, jsou čarodějové! Lewis je nadšený. Nejprve pozorně sleduje, jak oba kouzlí. Pak začne experimentovat sám a nevědomky vzkřísí bývalého majitele domu: ženu jménem Serenna Izardová. Zdá se, že Serenna a její manžel zazdili do stěn domu hodiny: hodiny, které by mohly zničit lidstvo. A jen Barnavelt je může zastavit.

... najednou se nečekaně posadil a kufr mu žuch! přistál v klíně.
"Ale no tak! Nezabij se dřív, než tě stačím poznat!"
V uličce stál muž s rozčepýřeným zrzavým plnovousem, tu a tam prokvetlým šedinami.
... Johnatan vzal kufr a zamířil ke schodům z autobusu.
" No potěš pánbůh, to je loďák! Měli mu přidělat kolečka. Uf! Tys tam snad přibalil cihly z vašeho domu..."(s.11)

Když malý Lewis přijde při autonehodě o oba rodiče, musí se přestěhovat do Nového Zebedea ke svému vousatému strýčkovi Jonathanovi a ten je tak trochu podivín. Žije ve strašidelném zámečku, kde tráví čas se svou kamarádkou paní Zimmermannovou, společně hrají poker, jí sušenky a čarujou!


Lewis si svoji novou rodinu okamžitě oblíbí, zamiluje si obří sídlo se spoustou krbů a historických knížek, dokonce si najde i nového kamaráda. Tarby je nejoblíbenější kluk ze školy, drsňák a výborný sportovec - pravý opak tlusťoučkého neohrabaného Lewise. Právě proto si Lewis přátelství s Tarbym tolik váží. Rozhodne se kvůli němu hodně riskovat a ukázat mu kouzla - doufá, že to jejich přátelství jen posílí. Jenže svět magie není pro každého. Navíc je tu ještě jeden problém...

Zas a znovu, stejně jako tu první noc, slyšel za dveřmi vrzat prkna. Zas a znovu se ozývalo, jak Jonathan tiše našlapuje chodbou, jak nahlíží do pokojů a zavírá za sebou dveře. Slýchal ho i z druhého patra, kam Jonathan ve dne takřka nezavítal. Pak se vracel zase dolů, kde lomozil a vrážel do nábytku. Možná se bál zlodějů. Pokud ano, proč potom bušil do zdí? Zloději se ve zdech schovávají málokdy... (s.26)

Strýček Jonathan se každou noc plíží po tmě chodbami sídla a kontroluje všechny hodiny. Někdy jen poslouchá jejich tikání, jindy všechny zastavuje, aby dál netikaly. Úplného ticha se ale nikdy nedočká, jedny hodiny totiž nedokáže vypnout - ty, co jsou ukryté ve zdech domu. Co jsou zač? Jedno je všem našim hrdinům jasné - nic dobrého určitě nevěstí. Ani nemůžou, když je vytvořil jeden z nejdémoničtějších temných mágů Isaac Izard. A jejich tikot je čím dál hlasitější a děsivější...

"Uslyšel co?" neudržel se Lewis.
"Hodiny. Znáš to, přijdeš do pokoje, kde tikají hodiny, ale ze začátku je nějakou dobu vůbec nevnímáš. A pak, když všechno ztichne a ty sedíš a o ničem zvláštním nepřemýšlíš - najednou je to tady!" (s.35)


Prvním plusem jsou ponuré ilustrace Edwarda Goreye, které skvěle ladí k ději. Jsou dost odlišné od kreseb Lucie Pitrové, která vyzdobila první vydání - minimálně se pan Gorey mnohem více drží popisů postav, takže Lewis je opravdu malý tlouštík a jeho strejda sympatický vousáč. Grafickou podobu obsahu tedy chválím. Líbily se mi i drobné kresbičky uvádějící každou novou kapitolu a stejně tak i filmová obálka. Možná by bylo fajn přidat do knížky pár fotek z filmu, ale to už je jen taková malá drobnost, která by dílko povznesla k naprosté dokonalosti... :)

Co se týče překladu, tak se mi tato novější verze zdá čtivější než ta původní. Nechci se tu o tom příliš rozepisovat, jelikož plánuju ještě jeden článek, kde obě vydání detailně porovnám. (Najdete ho ZDE.) Pokud bych si ale měla vybrat, který překlad se mi líbil víc, vybrala bych tento. (Přestože ten původní mi přišel jako více doslovně přeložený, jen byly věty občas trochu krkolomné nebo podivně stylizované.)


A nakonec to nejdůležitější - děj a postavy. Nemůžeme očekávat, že se na cca 150 stránkách příběhu dočkáme nějak extra rozvinutých charakterů a taky že nedočkáme. Strýček a paní Zimmermannová neprojdou žádnou změnou, jediný postup vidíme u Lewise a Tarbyho. Je to takový ten typický příběh o neoblíbeném klukovi, který podlehne třídní hvězdě a postupně zjišťuje, že to není to správné přátelství. Poučné to určitě je. Jen škoda, že se postavy v ději objevují zcela nahodile, autor nijak nepracuje s provázaností děje - prostě si do příběhu "hodí" novou postavu v ten moment, kdy ji akorát potřebuje (např. podivín Topůrko - v první polovině knížky o něm není ani zmínky, objeví se až v kapitole, kdy s ním má Lewis problém). Trochu mi chyběla nějaká ta struktura či provázanost.

Stejný problém jsem měla i s dějem - sice plynul svižně a četl se dobře, ale některé momenty mi přišly nedomyšlené a příliš rychle ukončené. Například samotné hledání hodin - čekala bych trochu víc, když šlo o závěr. Nechci tu spoilerovat, takže vám o tom moc neřeknu, ale dovedu si představil napínavější a promyšlenější "hledání pokladu".


Hodnocení: 75% Asi nedokážu být úplně objektivní, protože pořád cítím, jak moc jsem byla z knížky jako dítě unešená. (Sice k smrti vyděšená, ale nadšená.) Pamatuju si, jak jsem v noci poslouchala, jestli taky neuslyším ve zdi strašidelné tikání hodin a otravovala mamku, aby zastavila hodinky, které jsme měli v kuchyni. :D Tehdy bych určitě neváhala a ohodnotila "Záhadné hodiny" pěti hvězdičkami.

S odstupem času se na dílko dívám jinýma (staršíma) očima. Přestože chválím posun ve stylizaci textu, sympatičtější překlad a podle mě trefnější temné ilustrace Edwarda Goreye, které vhodně doplňují příběh, vidím také pár negativ. Jako dítě jsem nevěnovala pozornost plochosti většiny charakterů nebo tomu, jak autor nepracuje s provázaností děje. Postavy, místa a předměty se prostě zničehonic objevují a mizí, bez většího účinku na budoucnost. Díky tomu může dospělému čtenáři knížka připadat poněkud nepromyšlená či psaná narychlo. Může to být ale tím, že jde jen o první díl 12ti dílné série (což jsem doteď vůbec netušila). Potřebovala bych si přečíst pokračování, abych dokázala správně zhodnotit dílko jako celek.

V ději se objevuje také skrytá symbolika, kterou si užijí nejspíš pouze dospělí. Krom toho si nyní myslím, že některé scény nejsou úplně vhodné pro malé děti. Useknutá ruka oběšence, no... trochu děsivé. Nicméně já přesně takové knížky jako dítě milovala. "Čarodějovy hodiny" jsou dějově hodně podobné sérii "Husí kůže", stylem psaní mi pak autor místy připomínal Lemonyho Snicketa, takže pokud máte dítě s podobným vkusem, určitě doporučuji. Jen pozor na zlé sny... ;) Já mám tuhle knížku i přes její chybičky opravdu ráda a jsem nadšená, že jsem se k ní po letech znovu dostala.

Podobné: série Husí kůže (R.L.Stine)

A nakonec sem ještě přidám odkaz na trailer - filmovou verzi jsem zatím neviděla, ale obsazení se mi líbí (kdo může být na roli strýčka lepší než úžasný Jack Black?) a zpracování vypadá na první pohled taky dost dobře... Co myslíte? ;)



Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Dobrovský.

S: Salon d'Amour: Příšerné tchyně (Anna Jansson)

14. listopadu 2018 v 2:21 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Salon d'Amour (Anna Jansson)

Zamilované romány pro ženy nejsou mým oblíbeným žánrem, ale sem tam prostě neodolám... Když už romantika, tak nejlépe ve spojení s fantasy nebo sci-fi příběhem. Nebo alespoň nějaká ta malá vraždička nebo záhada... "Příšerné tchyně" jsou tedy přesně tou knížkou, kterou byste v mé knihovničce nejspíš nečekali a přesto ji tam najdete. Musím přiznat - měla jsem obavy, že jsem tentokrát vážně přestřelila a knížka mě nebude bavit. Jenže anotace vypadala natolik lákavě, že jsem Anně Jansson prostě musela dát šanci mě okouzlit... Co myslíte, podařilo se? :)

Nakladatelství: Omega (ČR)

2.DÍL: Příšerné tchyně

ANOTACE: V pohádkách jsou macechy zlé. A i ve skutečném životě není dobré se jim podřizovat. O tom je Angelika Lagermark přesvědčena. Ze zkušenosti. Před šesti měsíci chytila Angelika svatební kytici, a teď se nemůže dočkat svatby. Ale Angelika má pochybnosti. Je Magnus ten pravý? Jeho matka Judith, která se po nehodě ve vlastním bytě k Angelice nečekaně přestěhovala, rozhodně není spolubydlícím, jakého Angelika chce. Život je boj. Angelika nikdy neměla děti, po kterých strašně toužila, ale když jí do života vstoupila malá Folke, dostala šanci být jejím dospělým vzorem. Folke trpí selháním ledvin a potřebuje transplantaci. Ale najít dárce není snadné. A jak mluvit s dítětem, které klade závažné otázky týkající se smrti?

První díl jsem nečetla, takže šlo o moje první seznámení s kadeřnicí Angelikou Lagermark. Angelika vede společně se svými dvěma sestrami Verou a Ulrikou zvláštní typ podniku - kadeřnictví se zvláštními službami pro speciální klienty. Nebojte se - nejde o žádnou napodobeninu "Laskavého doteku", Angelika podniká ve vší počestnosti. Pomáhá nešťastným zákazníkům najít pravou lásku a je rozhodnutá pro každého udělat maximum. Ona a její sestry jsou totiž Bohyně osudu, které hodným lidem pomáhají a zlé trestají.

Každý čin, ať už dobrý či špatný, se vrátí," říkám. "Pokud lhostejně přihlížíme znesvěcování lásky, tak se podílíme na špatném činu. A ten nás dříve nebo později dostihne. A až samy budeme potřebovat pomocnou ruku, může nás postihnout lhostejnost ostatních. Tak to funguje. Takže musíme jednat." (str.100)

Jednou takovou adeptkou je i Egilova bývalá přítelkyně - potvora, která svého expartnera využívá k zalívání kytek, udržuje ho v naději a přitom se mu za zády jen posmívá. Navíc se pokusila přebrat Angelice jejího Magnuse. Poštvat proti sobě Bohyni osudu? To rozhodně zavání pořádným průšvihem a naše hlavní hrdinka už plánuje pomstu...

Aby mohli netvární jedinci zapadnout do skládanky života, je zapotřebí je obrousit. Nebo pokárat ty, kteří záměrně porušují podstatu lásky. Ti potřebují zakusit, že láska dokáže skutečně bolet. (str.6)

Jakoby už i tak Angelika neměla dost starostí. Malý Folke, syn kamarádky Reginy, skončil v nemocnici a nevypadá to s ním vůbec dobře. Angeličin kocour Srdcové eso pravidelně utíká ničit sousedův majetek. A aby toho nebylo málo, Magnusova matka se rozhodla k nim nastěhovat. Sice jen dočasně, ale jak Angelika brzo zjistí, s tchýní Judith je každý den nekonečně dlouhý. Judith je slavná spisovatelka, která si ráda přehrává scény ze svých románů - například zkouší, jak těžké je krást kolemjdoucím peněženky. Moc těžké ne, ale jen do chvíle, než vás chytí policajti... :)

"Je pravda, že některé pohádky jsou poněkud drsnější. Třeba Karkulka. Vlk sežral napřed babičku a pak Karkulku. Ale takové pohádky měly nějaký význam. Třeba aby se děti samy nevydávaly do lesa nebo se nebavily s neznámými lidmi. Varování před vodníkem zachránilo spoustu dětí před utopením."
"Podle pohádek jsou ale nejhorší macechy. Nevíš proč?"
"Pohádky by měly raději varovat před tchýněmi," vyklouzne mi, aniž bych se nad tím stihla zamyslet.(str.37)


Na první pohled by čtenáře mohlo odradit množství postav, jejichž příběhům se autorka rozhodla věnovat. Máme tu Angeliku s Magnusem, sestry Veru a Ulriku, tchýni Judith, Magnusova ztřeštěného bratra Rickyho, kamarádku Reginu se synem Folkem, souseda s králíkem, filmového fanouška Egila a jeho vydařenou bývalku, nevěrného fotografa, Mildred, se kterou nechce nikdo kamarádit a spoustu dalších,... Každá postava ale vplouvá do děje přirozeně, neměla jsem žádný problém se zorientovat, právě naopak. Tohle se autorce opravdu povedlo.

S čím jsem ale měla trochu problém, to byly charaktery hlavních hrdinů. Přišlo mi, že vedlejší postavy měly mnohem větší šmrnc. Sama Angelika byla sice sympatická a v mnohém jsem se do ní dokázala vcítit, přesto mi nepřišla nijak extra zajímavá. Taková obyčejná ženská. Magnus mi oproti tomu pořádně lezl na nervy a nelíbil se mi, přestože měl tajemství, které by mě mělo bavit odkrývat. Jenže mi připadal jako pořádný sobec a byla bych radši, kdyby mu dala Angelika košem.

Teď pár slov k designu knížky. Obálka je pěkná a k obsahu by se skvěle hodila, kdyby byla slečna na fotce starší. Angelika má totiž přes 40, což modelka určitě ne. Věk hlavní hrdinky mě proto trochu překvapil, když ho poprvé zmínila. Korektura mi přišla v pořádku a příjemným bonusem byly recepty na Angeličiny dobroty, které autorka zařadila na konec knížky. Některé z nich stoprocentně vyzkouším...


Hodnocení: 60% Knížka "Příšerné tchyně" má určitě co nabídnout. Zaujala dokonce i mě, zarytou fanynku sci-fi a fantasy. Autorka píše lehkým a svěžím stylem, který se k příběhu dokonale hodí. Výsledkem je miloučká knížka, kterou klidně můžete odložit a po čase pokračovat ve čtení. Nevadilo mi ani velké množství postav, neměla jsem problém se v ději zorientovat a to i přesto, že jsem nečetla první díl série. Jako celek bych knížku zhodnotila kladně. Oddychovka, která se hodí jako četba k moři a slunným letním dnům. Nevyrazí vám dech, ale ani nezklame.

Velkým plusem jsou moudra, kterých je knížka plná a Angeličiny recepty, které se nachází na konci knížky. Drobné mínusko bych dala charakterům hlavních hrdinů, kteří mi přišli kapku nezajímaví oproti jiným (vedlejším) postavám. Nejde o žádný literární skvost, přeci jen jde o román pro ženy s klasickou zápletkou týkající se vztahu hlavní hrdinky a taky se obávám toho, že za pár týdnů si už nebudu schopná vzpomenout, o čem vlastně knížka vyprávěla. Přesto mě čtení bavilo a jsem ráda, že jsem dala Anne Jansson šanci. Doporučuju hlavně romantickým dušičkám, které mají chuť na něco roztomilého, ale ne pitomého. Tohle dílko rozhodně pitomé není.


Pokud chcete, můžete si pustit super video z produkce Knih Dobrovský, kde se dozvíte něco více o prvním i druhém díle série:


Další díly série:

1.DÍL: Bohyně osudu ze Salonu d'Amour
ANOTACE: Tady, kousek od starého jižního náměstí, mám kadeřnictví. Pokud jste kolemjdoucí, prosím vstupte. Nabízím mátový a bezinkový čas ze své zahrádky, když budete muset chvíli čekat. Dívám se na vás do zrcadla a přemýšlím, jak nejlépe vám mohu pomoci. Mé nůžky jsou jako kouzelnická hůlka. Mé barvy vás dokážou změnit k nepoznání, pokud chcete. Když sedíte v křesle a já vás zakryju pláštěm, moje první otázka je vždy stejná: Co pro vás mohu udělat? A tím nemyslím jen vaše vlasy. Mám na mysli: Co mohu udělat pro váš život? K dispozici mám dvě otočné židle a nikdy není náhoda, že vedle vás sedí právě konkrétní člověk.

3.DÍL: Nevyvážený pár (zatím nevyšel)
Na počátku této série nečekaných událostí stojí novinový inzerát. Domek u moře, kde Angeličina prababička Amalia strávila celých 94 let svého života, je na prodej. Amalia byla moudrá žena, a mnozí si k ní chodili pro radu v těžkých chvílích. Ale její sídlo skrývá hrozné tajemství. Utajená seznamka kadeřnického salonu je i nadále v provozu, a Angelika svým zákazníkům úspěšně pomáhá najít lásku. Na tom není nic těžkého. Horší je si lásku udržet i v těžkých časech. O tom se Angelika přesvědčí na vlastní kůži když se Magnus zamiluje do celého světa, a dopustí se něčeho neuvěřitelného.


Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Dobrovský.