S: Lewis Barnavelt: Čarodějovy hodiny (John Bellairs)

27. listopadu 2018 v 6:14 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Lewis Barnavelt (John Bellairs)

Tenounkou hororovou knížku "Záhadné hodiny" jsem poprvé četla jako malá holčička - tehdy ještě jako první vydání z roku 2002 od nakladatelství Cesty. Přestože měla knížka dost příšernou obálku, příběh si mě získal. A taky mě pěkně vystrašil (nemohla jsem pak několik dní usnout). :D Když jsem se dozvěděla, že se chystá nové vydání a k tomu jde do kin i filmová verze, byla jsem asi jedna z těch nejnadšenějších. Dostala jsem chuť vrátit se do dětských let a proto jsem si zažádala o zbrusu nové vydání s novým názvem "Čarodějovy hodiny". Věděla jsem, že to nejspíš nebude takové, jako když jsem knížku četla poprvé - přeci jen, už jsem trochu jiná věková kategorie a tím pádem jsem i mnohem kritičtější. Přesto jsem doufala, že si své dětské vzpomínky nepošpiním, pouze oživím. Co myslíte... Jak se mi nakonec knížka líbila?

Vydáno: King Cool (ČR)

1.DÍL: Čarodějovy hodiny

ANOTACE: Lewis Barnavelt je sirotek. Když přijde za svým strýcem Jonathanem, očekává, že se setká s obyčejným člověkem. Ale není tomu tak. Strýček Jonathan a jeho sousedka, paní Zimmermannová, jsou čarodějové! Lewis je nadšený. Nejprve pozorně sleduje, jak oba kouzlí. Pak začne experimentovat sám a nevědomky vzkřísí bývalého majitele domu: ženu jménem Serenna Izardová. Zdá se, že Serenna a její manžel zazdili do stěn domu hodiny: hodiny, které by mohly zničit lidstvo. A jen Barnavelt je může zastavit.

... najednou se nečekaně posadil a kufr mu žuch! přistál v klíně.
"Ale no tak! Nezabij se dřív, než tě stačím poznat!"
V uličce stál muž s rozčepýřeným zrzavým plnovousem, tu a tam prokvetlým šedinami.
... Johnatan vzal kufr a zamířil ke schodům z autobusu.
" No potěš pánbůh, to je loďák! Měli mu přidělat kolečka. Uf! Tys tam snad přibalil cihly z vašeho domu..."(s.11)

Když malý Lewis přijde při autonehodě o oba rodiče, musí se přestěhovat do Nového Zebedea ke svému vousatému strýčkovi Jonathanovi a ten je tak trochu podivín. Žije ve strašidelném zámečku, kde tráví čas se svou kamarádkou paní Zimmermannovou, společně hrají poker, jí sušenky a čarujou!


Lewis si svoji novou rodinu okamžitě oblíbí, zamiluje si obří sídlo se spoustou krbů a historických knížek, dokonce si najde i nového kamaráda. Tarby je nejoblíbenější kluk ze školy, drsňák a výborný sportovec - pravý opak tlusťoučkého neohrabaného Lewise. Právě proto si Lewis přátelství s Tarbym tolik váží. Rozhodne se kvůli němu hodně riskovat a ukázat mu kouzla - doufá, že to jejich přátelství jen posílí. Jenže svět magie není pro každého. Navíc je tu ještě jeden problém...

Zas a znovu, stejně jako tu první noc, slyšel za dveřmi vrzat prkna. Zas a znovu se ozývalo, jak Jonathan tiše našlapuje chodbou, jak nahlíží do pokojů a zavírá za sebou dveře. Slýchal ho i z druhého patra, kam Jonathan ve dne takřka nezavítal. Pak se vracel zase dolů, kde lomozil a vrážel do nábytku. Možná se bál zlodějů. Pokud ano, proč potom bušil do zdí? Zloději se ve zdech schovávají málokdy... (s.26)

Strýček Jonathan se každou noc plíží po tmě chodbami sídla a kontroluje všechny hodiny. Někdy jen poslouchá jejich tikání, jindy všechny zastavuje, aby dál netikaly. Úplného ticha se ale nikdy nedočká, jedny hodiny totiž nedokáže vypnout - ty, co jsou ukryté ve zdech domu. Co jsou zač? Jedno je všem našim hrdinům jasné - nic dobrého určitě nevěstí. Ani nemůžou, když je vytvořil jeden z nejdémoničtějších temných mágů Isaac Izard. A jejich tikot je čím dál hlasitější a děsivější...

"Uslyšel co?" neudržel se Lewis.
"Hodiny. Znáš to, přijdeš do pokoje, kde tikají hodiny, ale ze začátku je nějakou dobu vůbec nevnímáš. A pak, když všechno ztichne a ty sedíš a o ničem zvláštním nepřemýšlíš - najednou je to tady!" (s.35)


Prvním plusem jsou ponuré ilustrace Edwarda Goreye, které skvěle ladí k ději. Jsou dost odlišné od kreseb Lucie Pitrové, která vyzdobila první vydání - minimálně se pan Gorey mnohem více drží popisů postav, takže Lewis je opravdu malý tlouštík a jeho strejda sympatický vousáč. Grafickou podobu obsahu tedy chválím. Líbily se mi i drobné kresbičky uvádějící každou novou kapitolu a stejně tak i filmová obálka. Možná by bylo fajn přidat do knížky pár fotek z filmu, ale to už je jen taková malá drobnost, která by dílko povznesla k naprosté dokonalosti... :)

Co se týče překladu, tak se mi tato novější verze zdá čtivější než ta původní. Nechci se tu o tom příliš rozepisovat, jelikož plánuju ještě jeden článek, kde obě vydání detailně porovnám. (Najdete ho ZDE.) Pokud bych si ale měla vybrat, který překlad se mi líbil víc, vybrala bych tento. (Přestože ten původní mi přišel jako více doslovně přeložený, jen byly věty občas trochu krkolomné nebo podivně stylizované.)


A nakonec to nejdůležitější - děj a postavy. Nemůžeme očekávat, že se na cca 150 stránkách příběhu dočkáme nějak extra rozvinutých charakterů a taky že nedočkáme. Strýček a paní Zimmermannová neprojdou žádnou změnou, jediný postup vidíme u Lewise a Tarbyho. Je to takový ten typický příběh o neoblíbeném klukovi, který podlehne třídní hvězdě a postupně zjišťuje, že to není to správné přátelství. Poučné to určitě je. Jen škoda, že se postavy v ději objevují zcela nahodile, autor nijak nepracuje s provázaností děje - prostě si do příběhu "hodí" novou postavu v ten moment, kdy ji akorát potřebuje (např. podivín Topůrko - v první polovině knížky o něm není ani zmínky, objeví se až v kapitole, kdy s ním má Lewis problém). Trochu mi chyběla nějaká ta struktura či provázanost.

Stejný problém jsem měla i s dějem - sice plynul svižně a četl se dobře, ale některé momenty mi přišly nedomyšlené a příliš rychle ukončené. Například samotné hledání hodin - čekala bych trochu víc, když šlo o závěr. Nechci tu spoilerovat, takže vám o tom moc neřeknu, ale dovedu si představil napínavější a promyšlenější "hledání pokladu".


Hodnocení: 75% Asi nedokážu být úplně objektivní, protože pořád cítím, jak moc jsem byla z knížky jako dítě unešená. (Sice k smrti vyděšená, ale nadšená.) Pamatuju si, jak jsem v noci poslouchala, jestli taky neuslyším ve zdi strašidelné tikání hodin a otravovala mamku, aby zastavila hodinky, které jsme měli v kuchyni. :D Tehdy bych určitě neváhala a ohodnotila "Záhadné hodiny" pěti hvězdičkami.

S odstupem času se na dílko dívám jinýma (staršíma) očima. Přestože chválím posun ve stylizaci textu, sympatičtější překlad a podle mě trefnější temné ilustrace Edwarda Goreye, které vhodně doplňují příběh, vidím také pár negativ. Jako dítě jsem nevěnovala pozornost plochosti většiny charakterů nebo tomu, jak autor nepracuje s provázaností děje. Postavy, místa a předměty se prostě zničehonic objevují a mizí, bez většího účinku na budoucnost. Díky tomu může dospělému čtenáři knížka připadat poněkud nepromyšlená či psaná narychlo. Může to být ale tím, že jde jen o první díl 12ti dílné série (což jsem doteď vůbec netušila). Potřebovala bych si přečíst pokračování, abych dokázala správně zhodnotit dílko jako celek.

V ději se objevuje také skrytá symbolika, kterou si užijí nejspíš pouze dospělí. Krom toho si nyní myslím, že některé scény nejsou úplně vhodné pro malé děti. Useknutá ruka oběšence, no... trochu děsivé. Nicméně já přesně takové knížky jako dítě milovala. "Čarodějovy hodiny" jsou dějově hodně podobné sérii "Husí kůže", stylem psaní mi pak autor místy připomínal Lemonyho Snicketa, takže pokud máte dítě s podobným vkusem, určitě doporučuji. Jen pozor na zlé sny... ;) Já mám tuhle knížku i přes její chybičky opravdu ráda a jsem nadšená, že jsem se k ní po letech znovu dostala.

Podobné: série Husí kůže (R.L.Stine)

A nakonec sem ještě přidám odkaz na trailer - filmovou verzi jsem zatím neviděla, ale obsazení se mi líbí (kdo může být na roli strýčka lepší než úžasný Jack Black?) a zpracování vypadá na první pohled taky dost dobře... Co myslíte? ;)



Knížku si můžete pořídit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Knihám Dobrovský.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama