Záhadné hodiny vs. Čarodějovy hodiny (souboj dvou vydání)

3. prosince 2018 v 1:30 | Deni |  SOUBOJE

Vydavatelství (ČR):
1.vydání: Cesty (2002)
2.vydání: King Cool - Dobrovský, s.r.o. (2018)

Jak už jsem zmínila v recenzi na "Čarodějovy hodiny", rozhodla jsem se vyzkoušet nový typ článků - porovnávačky. Běžné recenze mi neposkytují tolik prostoru, kolik bych potřebovala, abych v nich mohla psát i podrobné porovnání různých vydání nebo komentování filmového zpracování. Už tak mi připadá, že se někdy rozepíšu až moc a recenze pak nemá konce... :D Takže proto nová rubrika pro knížní "battly". Snad se najde pár šílenců jako já, kteří se rádi hrabou v detailech... :D

První battle se bude týkat knížky, která v originále vyšla už v roce 1973 pod názvem "The House with a Clock in Its Walls". U nás poprvé v roce 2002 jako "Záhadné hodiny" a letos se zbrusu novým filmovým názvem "Čarodějovy hodiny". Revydání zcela jistě podpořilo natočení celovečerního filmu, který jste mohli v našich kinech shlédnout od říjnu tohoto roku.


Nejprve člověku padne do oka vnější podoba knížky, proto začneme právě u vzhledu. Obě verze jsou tenounké knížečky s počtem stran něco málo přes 100 (konkrétně 136 a 152). První vydání je paperback s pořádně příšernou obálkou, kterou má na svědomí ilustrátorka Lucie Pítrová (podle mě jen ten malý obrázek v kroužku, designér se zapomněl podepsat?). Každopádně výsledná vizáž je skutečně hororová, a ne v pozitivním slova smyslu. Korunu všemu nasazuje červená stužka na spodním okraji, která knížku přirovnává k Harrymu Potterovi - tyto ozdůbky já vážně nemusím, obzvlášť když poutají více pozornosti než samotný název.

Novější vydání oproti tomu vsadilo na hardback s fotkou z filmu. Vím, že spousta knihomolů filmové obálky nemusí, ale tady musí snad každý uznat, že je mnohem lepší, než ta původní. Navíc, až na barvu vlasů strýčka Jonathana, se herci příliš neliší od své předlohy. A je pravda, že zrzavého Jacka Blacka bych úplně vidět nemusela. :D Takže bodík za obálku rozhodně získává 2.vydání.


Teď spolu koukneme na ilustrace, jejich hodnocení ale ještě rozdělíme do dvou kategorií - na klasické ilustrace a na průvodní obrázky ke kapitolám. Ilustrátorkou prvního vydání je (jak už jsem výše zmínila) česká kreslířka Lucie Pítrová, která už pár dílek na svědomí má, například "Pokladnici našich pohádek". Druhé vydání ilustroval Američan Edward Gorey, který je docela pojem v oblasti strašidelných gotických kresbiček. U nás vyšlo ještě jedno jeho dílko, a to dětská knížka "Jak se Trivoj smrskl".


S hodnocením začněme u malých průvodních obrázků, které zdobí začátky kapitol. Tady jde o dost vyrovnaný souboj, oba ilustrátoři mají totiž docela podobný styl a možná byste na první pohled ani nerozeznali, kdo který obrázek kreslil. U prvního vydání se motiv stále opakuje - hodiny. Jediné, čím se od sebe jednotlivé kresby odlišují, je čas na ciferníku. S každou kapitolou se ručičky o hodinu posunou. Jde o milý detail, který oceňuji.

U novější verze si dal ilustrátor o trochu víc práce a nakreslil pro každou kapitolu jedinečný obrázek, který se vždy něčím dotýká děje. Snažila jsem se i tam najít nějakou matematickou souvislost s číslem kapitoly, ale ne vždy se mi to podařilo. Myslím, že se ilustrátor na čísla nijak úmyslně nezaměřoval. Navíc přestože je každá ilustrace jiná, zároveň jsou možná až příliš jednoduché a ne vždy vydařené. Víc se mi líbí, jak Lucie Pítrová vystihla hodiny a taky se mi líbí detail s posouvajícími se ručičkami. Bod za mini obrázky dávám 1.vydání.


Co se týče klasických ilustrací, tam je to opět docela vyrovnaný boj. Lucie Pítrová má hezké rozložení pozadí a cit pro detail. Líbí se mi často využívaný motiv času a ciferníku. Jenže postavy jsou podivně strnulé a hlavní hrdina se na sebe příliš nepodobá - Lewis je popisovaný jako tlusťoučký buřtíček a tak na obrázku určitě nevypadá.


(zde můžete porovnat ilustrace ztvárňující tu stejnou scénu)


Ilustrace druhého vydání jsou tmavší a ponuřejší. Edward Gorey jede ve svém gotickém stylu, takže kdo už nějakou jeho ilustraci viděl, toho nijak nepřekvapí. Postavy jsou si sice svým způsobem hodně všechny podobné, mají ale správné proporce, drží se předlohy a nepůsobí ztuhle. Občas mi přišly ilustrace až přehnaně tmavé, ale jinak nemám co vytknout. Mně se Edwardův styl líbí. Takže kam poputuje další bodík je jasné - 2.vydání.


Nakonec jsem si nechala to nejpodstatnější, čím je samozřejmě obsah. Překlad starší verze dělala Tereza Bílková, u té novější Jaroslava Kočová. Když jsem porovnala některé rozdílné věty s originálem, tak doslovnější překlad má první vydání, ale to není vždy výhra. Přeci jen překlad nezávisí jen na tom, aby všechno bylo doslovné, ale aby se dílko celkově co nejlépe přiblížilo originálu. A myslím, že v tomto případě vyhrála opět verze novější. Už jen zvláštní slůvka, kterými autor John Bellairs nešetří - v prvním vydání nazve paní Zimmermanová strýčka Jonathana "divnovousem", v druhé "tajnůstkářem vousatým". Ještě lépe je to poznat na delší ukázce:

1.vydání (str.44): Lewis přiložil ucho k vlhké zemi a slyšel divné věci. Slyšel zvuk, který vydávají žížaly, když pomalu kousek po kousku, rozbíjejí tvrdé černé hroudy hlíny svými tupými hlavičkami. Slyšel tajnou vnitřní konverzaci kořenů a dýchání květin. A Lewis seznal divné věci, aniž by věděl, jak k tomu přišel. Věděl, že v záhoně, v němž klečí, je pohřbená kočka jménem Texaco. Její kostra se pomalu rozpadala a její plesnivá srst byla seschlá, bez lesku a shnilá. Kluk, který tu kočku pohřbil, tam také v její blízkosti pohřbil kbelík s pískem plným mušliček. Lewis nevěděl, jak se ten chlapec jmenoval nebo jak je to dlouho, co pohřbil tu kočku a kbelík, ale jasně viděl ten červenomodrý kbelík. Skvrnky hnědé rzi rozežíraly jasný vzorek a mušličky byly pokryty zelenou plesnivinou.

2.vydání (str.50): Lewis přiložil ucho k zemi a uslyšel pozoruhodné věci. Slyšel zvuky, jež vydávají dešťovky, když pomalu lezou pod zemí a tupou hlavou prorážejí velké černé hroudy. Slyšel tajné květnaté rozmluvy, jaké mezi sebou vedou hlízy a kořínky, slyšel dech rostlin. A Lewis také pozoruhodné věci věděl, aniž by tušil, jak na ně přišel. Věděl, že v místě, kde klečí, je zakopaný kocour Texaco. Jeho kostřička se zvolna rozpadala a jeho vlhký kožíšek zplstnatěl, zmatněl a pomalu hnil. Kluk, který kocourka pohřbil, zakopal spolu s ním do hrobečku i smaltový kbelíček plný mušliček. Lewis nevěděl, jak se chlapec jmenoval ani jak dávno kocourka pohřbil, ale modro-červený kyblíček viděl v duchu naprosto jasně. Pestrobarevný vzor místy, kde smalt oprýskal, narušila rez a mušličky pokryla zelená plíseň.


Nevím, jak vy, ale já mám jasného favorita. Přestože jsem jako malá četla první vydání a pamatuji se, že se mi líbilo, dneska jsem dospělejší a objektivnější. Novější verze je podle mě čtivější a lepší. Bodík za překlad putuje k druhému týmu.

Pokud bych chtěla být opravdu velký detailista, mohla bych ještě zhodnotit kvalitu zpracování, co se týče papíru a tak... No tady je to dost vyrovnané. U obou verzí je použitý celkem fajn papír, u novější o něco lepší a u starší se mi zase líbí větší font písma. Krom toho jsem velkým fanouškem hardbacků, takže mi pevná vazba s všitou záložkou sedí více. Poslední bod za zpracování bych dala opět 2. vydání.


Po sečtení bodíků máme jasného vítěze, jsou jím "Čarodějovy hodiny", tedy druhé vydání! S výsledkem 4:1 v prospěch novější verze z dílny Knih Dobrovský. Přeci jen nejdůležitější je na knížce její čtivost a v tom náš vítěz rozhodně převálcoval poraženého. Pokud ale máte doma starší vydání, tak nesmutněte, ani to totiž nepatří k nějak tragickým počinům a mě se v dětství hodně líbilo. Přesto doporučuji upřednostnit novější vydání.

Pokud byste si chtěli přečíst i moji recenzi na tuto knížku, najdete ji ZDE.

Budu ráda, když mi do komentářů napíšete, jestli se vám takovýto formát článku líbí a zda máte doma taky více vydání jedné stejné knížky. Pokud ano, čtete všechny verze nebo je jen sbíráte a i tak si pokaždé otevřete jen tu svoji oblíbenou?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Tery Tery | E-mail | Web | 3. prosince 2018 v 6:30 | Reagovat

Suprovej článek, originální :) Já doma více vydání jedné knihy nemám, ne v češtině. Mám nové vydání Harryho Pottera od Albatrosu s novou obálkou, a pak mám dva díly v kolejní variantě v angličtině, oba v paperbacku :) A musím říct, že mě maličko zklamalo zpracování - listovala jsem si Kamenem mudrců v tý kolejní verzi a desky se začaly po pár listování rozlepovat. Mám je oblepené ilozepou ... U mě tedy taky vedou hlavně hardbacky a maličko lituju, že sem si ty kolejní verze nekoupila právě v pevné vazbě ...

2 Deni (majitelka blogu) Deni (majitelka blogu) | 3. prosince 2018 v 8:27 | Reagovat

[1]: Jj přesně ten samý problém mám i já s paperbacky - pořád se rozlepujou a ničí. Například Vampýrskou akademii od Richelle Mead proto znovu kupuju ve slovenštině v tvrdé vazbě, protože už se na ty roztřepené rožky obálek nemůžu koukat... :-D Ale abych "Záhadným hodinám" nekřivdila, tak zrovna tento paperback je celkem kvalitně udělaný a nemůžu si stěžovat, že by se nějak rozpadal. Zatím drží. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama