Leden 2019

Moje knihovna 3: Bookshelf Tour 2018 (část 2)

28. ledna 2019 v 1:48 | Deni |  MOJE KNIHOVNA

Minule jsme si v první části Bookshelf Tour ukázali moji hlavní knihovničku "kostku", kde se nachází 121 kousků mých oblíbených žánrů (fantasy a sci-fi). Teď se dostáváme ke zbytku úložného prostoru a ostatním žánrům (thrillery, dramata, romány). Aneb ke rvaní knížek do jakéhokoliv volného místa... Takže i do obývákové stěny, kam se mi momentálně podařilo nacpat 145 knih.


Knížky mám na dvou místech - v té skřínce nalevo (skrývají se i za oběma dvířky) a dole pod televizní skřínkou, na které chybí televize. Jak jsem říkala, televizi nemám a nechci. Když se nudím, čtu si nebo koukám na seriály, které mám na DVDčkách (Doktor House, Buffy) nebo daťáku (Teorie velkého třesku, HIMYM, Superdrbna, Supernatural). Místo televize mám dva květináče s věčně umírajícími kytkami (nejsem dobrá zahradnice) a větrák, který jsem si objednala v modré barvě, aby mi ladil ke stěně, ale dostala jsem červený. Kdyby nebyly akorát největší letní pařáky, tak ho i vyreklamuju, ale při představě, že bych byla bez něho,... No ten červený tam vlastně až tak nebije do očí, no ne? Ladí mi k Witch komiksům... :D


Pod větrákem a chcípajícími stromky mám vpravo dole společenské hry (Dostihy a sázky, Harry Potter a milovaný Zlatohrad), pak hlavně velkoformátové knížky a ty, co už se mi nikde nevlezly a přišly mi do rukou mezi posledníma. Například takové Zrcátko a Ochránce (vlevo dole) bych měla mnohem radši v hlavní knihovně u sci-fáren, ale nevejdou se mi tam.


Obě knížky moc doporučuju, Zrcátko je opět z budoucnosti, kdy svět ovládnou technologie, ale opravdová pecka je Ochránce, první díl série z postapokalyptického světa, kdy je nebezpečné byť jen vyjít sám na ulici. Úžasné dílko! Mamka byla stejně nadšená jako já. Ale pozor, je docela brutální, plné krve a smrti, takže jen pro silnější žaludky.


Napravo od nich mám ještě nějaké složky s texty do školy a čtyři svazky komiksů Witch, které jsem si dala zaknihovat. Zatím mám třetí, polovinu čtvrté a celou pátou řadu, ale jednou budu mít komplet všechny. Má nejoblíbenější je ale pátá. Pokud je vám název Witch neznámý, tak jde o komiksový časopis pro náctileté, který vycházel, když jsem byla mladší a příběh vyprávěl o pětici kamarádek s magickými schopnostmi, kdy každá z dívek ovládala jeden živel. Je to moje srdcovka z dětství, plus, myslím si, že jde o krásný příběh, který nechci nechat zapadnout prachem.


Vlevo nahoře mám tři doteď vydané díly Neviditelné knihovny, která se mi líbila. První díl byl sice o dost lepší než druhý (Maskované město), třetí (Hořící stránka) se ale vrátil ke kvalitě prvního, takže jsem spokojená. Jde o fantasy ze steampunkového prostředí, plnou zlých víl a odvážných knihovníků. Pokud máte rádi Flynna Carsena, běžte do toho.


Napravo od Neviditelné knihovny mám pár větších, většinou nezrecenzovaných knížek. Jedinou, na kterou mám recenzi, je tenounká pohádková knížka Nejúžasnější věc od Maji Lunde (autorky Historie včel). Pokud máte dítko, tak tuhle knížečku doporučuji - není hloupá, naučí dítě spoustu nových slovíček a navíc je plná krásných ilustrací.


Pod ní mám Staré grécke báje a povesti od Petišky, které prostě zbožňuju - tady mám novější slovenské vydání, ale v u mamky mám i to starší. Pod nimi je slovenská knížka Princezné dávnoveku. Pod podivným názvem a lehce infantilní obálkou se skrývá krásně ilustrovaý výcuc ze starých řeckých bájí, tahle knížka jsou totiž zkrácené a převyprávěné báje týkající se ženských hrdinek jako například Európa. Moc pěkné dílko.


Za zmínku stojí i luxusní vydání Tisíce a jedné noci. Koupila jsem ho ve slevě na "Knihách pre každého" a jsem moc ráda, že je mám - i když jen jeden svazek z mnoha. Stránky jsou pozlacené a obálka je tuším z hedvábí. Nádherná knížka.


Krom nich ještě nesmím zapomenout na roztomilou vánoční pohádku Štědrovečerní koťátko od Jamese Harriota a naučnou knihu Proč je v umění tolik nahých lidí. Obě jsem četla a jsou super. Doporučuju. V poličce napravo od nich mám pak encyklopedie o hudebnících z edice Omega: Bon Jovi, Rolling Stones, Black Sabbath a Michael Jackson. Všechny jsou skvělé a kvalitně zpracované, nejvíc se mi ale asi líbila ta o králi popu. Jak vzhledově, tak obsahově na pět hvězd z pěti.


Posledními knížkami v této sekci jsou tři tenké novelky Haruki Murakamiho, vtipný cestopis Ladislava Zibury Pěšky mezi buddhisty a komunisty a nepřečtené recenzáčky Sedmé dítě a Černá ruka. Mamka obě četla a říkala, že Sedmé dítě bylo zbytečně zdlouhavé, ale se zajímavým koncem a Černá ruka byla hlavně určená milovníkům historie, což ona je, takže ji to bavilo.

Tím jsme zkoukly všechny knížky pod větrákem a můžeme se vrhnout na nejobjemnější skříňku...


Když začnu zleva, tak tenounká světlá knížka je nádherná a hodně smutná sbírka pohádek o lesních zvířátcích, kterou jsem hrozně dlouho sháněla a nakonec mi ji jedna milá paní poslala zdarma - jmenuje se Dobrodružství z lesní stráně. Posledná divočina a Elusion jsou první díly sérií, které nebyly dopřekládané, proto jsem se do nich ještě nepustila, i když mě anotací zaujaly. Oprawme se je knížka o zdravé stravě, První konec a Poslední začátek je YA duologie o cestování časem, Tri temné koruny jsem ještě nečetla. Nové vydání učebnice Fantastických zvířat sousedí se Vzestupem raketových dívek, což je ve skutečnosti první díl Harryho Pottera v přebalu jiné knížky, kterou jsem půjčila mamce. Další tři hororové knížky jsem taky ještě nečetla, ale byly ve slevě nebo jako výhra v soutěži. Co jsem ale četla je Saviours od slovenské autorky Mary Roe - strašidelná knížka pro děti.


Vedle nepřečtené Odeonky mám rozšiřující se sbírku knížek o kočkách. Někdy o mé kočičí úchylce třeba napíšu samostatný článek, ale jen tak zběžně: Kočičí host úžasný (mám i anglickou verzi), Kočičí holka od Thomase Breziny mě v dětství rozplakala, nahoře pak dva díly Mágie splnu od slovenské autorky, vtipná knížečka Pusheen a Ztracené koťátko od legendární autorky roztomilých dětských knížek Lucy Danielsové.


Zbylý prostor nahoře vyplňuje mix vtipných knížek (Bertův deník, Děsivé dějiny, Batolata útočí, Deníček moderního fotra 1 a 2), strašidelných (dvě Husí kůže od R.L. Stineho + dvě knížky v angličtině k mému milovanému seriálu Supernatural) a fantasy (Zber kostí - slovenská verze Kostičasu).


Můžeme se posunout o patro níž, kde se nachází dvě poličky. Nahoře mám kompletního Lemonyho Snicketa (chybí mi už jen doplňková Neautorizovaná autobiografie). Tato gotická bláznivost je moje srdcovka a jsem ráda, že mám konečně všechny díly. Nahoře mám ještě jednu bonusovou knížku - Pravda za řadou nešťastných příhod, kterou jsem jen prolistovala, ale celou nepřečetla.


Volné místo v poličce jsem vyplnila starším a novějším vydáním Čarodějových hodin od Johna Bellairse, Obranou Sokrata od Platóna (četba do školy) a boxem s trilogií Stříbrné knihy snů (který jsem vyhrála a ještě ani nerozbalila).


Poličku mi zdobí ručně malovaný hrneček s růžovými kočičkami, který jsem koupila na charitativním bazárku kočičího domova Sluníčko, do kterého si odkládám záložky a nějaké knižní drobnosti.


Spodní polička jsou víceméně thrillery a psychologická dramata. Výjimkou je sci-fi Illuminae a Gemina, které se mi nevlezly do hlavní knihovničky. Z thrillerů mám přečtené: Krik nevinných od slovenského autora Romana Kulicha, skvělou psychárnu Dievča zo 6E, první i druhý díl o ústavu pro nebezpečné psychopaty Nejhorší noční můra a Jsem zpět, Maminčina mazánka, trochu méně děsivé (přesto zajímavé) Papírové duchy, poněkud slabší recenzáček Poslední dívka, Manželovo tajemství a Tři přání od skvělé Liane Moriarty.


V nejbližší době bych si ráda přečetla Láskavosť od Darcey Bell, která mě láká od srpna, kdy jsem viděla v kině film Nebezpečná laskavost. Zajímavě vypadá i omegácká novinka Ráj mrtvých dětí a druhý díl Dívky ze 6E, který je pouze v angličtině - Do not disturb. Ještě je i třetí díl, který si plánuju objednat, až přelouskám ten druhý.


V nejspodnější části z dvířky se skrývají ženské romány a dramata. Rozhodně doporučuju dechberoucí knihu Utěšitelky, která vypráví smutný příběh Číňanek, které byly za války drženy jako sexuální otrokyně Japonců. Tragický život měla i Uganďanka China Keitetsi, která své dětství popsala v knize Musela jsem zabíjet. Smutně dojemný je i příběh Jessicy Koch a jejího umírajícího přítele Dannyho vydaný pod názvem Blízko obzoru. Za přečtení stojí i Lidé, kteří mě znali a samozřejmě Zlodejka kníh. Nechcem počuť tvoj plač je dílko slovenské autorky, která se zaměřila na nepříliš oblíbené téma poporodních depresí.


Co se týče veselejší četby, novinka Příšerné tchyně nebyla úplně můj šálek kávy, ale rozhodně zahřála při srdíčku. Vtipné parodie 50 stínů Adama a Evy mě pobavily a četla jsem je už dvakrát, Božského jsem vyhrála, ale ještě nečetla, Malé černé a devět žen ode mě dostaly 5 hvězd a doporučuju i krásná nová květinková vydání Jane Austenové (já mám Pýchu a předsudek + Rozum a cit). Úplně napravo je 5 dílů Gossip Girl ve slovenčině.


Nahoře nalevo pak mám hromádku ženských kabelkových románů, které byly většinou součástí nějakého slovenského časopisu. Spoločníčka od Jany Benkovské byla strašná, ale Pozývam ťa na večeru se autorce povedlo. Zajímavé je i slovenské vydání Manuálu zralé ženy od Haliny Pawlowské (které má parádní obálku) a další příběh ze života, tentokrát o potížích v manželství s Indem - Stretneme sa na svadbe. V blízké budoucnosti se chystám na tématicky dost podobnou Mango, láska, kari.


Nahoře napravo pak mám pár kabelkových detektivek a thrillerů - skvělou Krvavou vášeň od slovenského autora Petera Debnára, stále nepřečtenou psychařinu Dívka od vedle, tři díly Kostí od Kathy Reichs a Striptérku, kterou jsem dostala jako dárek. Prekliata sem tak docela nepatří, protože i když má pořádně strašidelnou obálku, obsahově je blíž levé hromádce ženských románů.


Poslední rychlou zastávkou je moje polička s cca 100 komiksy. Asi je na první pohled poznat, kterou sérii se pokouším zkompletovat - jsou to červené svazky Nejmocnějších hrdinů Marvelu. Mám i několik svazků DC komiksového kompletu, tam ale nesbírám všechny a kupuju jen ty, co mě opravdu zaujmou. Jsem spíš fanoušek Marvelu a Supermana nesnáším.


Nahoře je pak několik nestánkových kousků: skvělá novinka Netvora, dva sešity Rocketa, první sešit Strážců galaxie (je vidět, kdo patří mezi mé oblíbence :-)), nechybí ani u holek oblíbená postava Harley Quinn, dva díly roztomiloučké Hildy, skvělá steampunková srandička Ekho, Záleskautky (které mě docela zklamaly), Plants vs. Zombies a DVDčko Avengers: Infinity War.


(Seznam všech zrecenzovaných komisů najdete ZDE.)

Poličku mi zdobí několik figurek z kolekce od Eaglemossu. Vím, že nejsou úplně nejkvalitnější, ale například takový Red Scull se opravdu vydařil a vůbec jeho koupě nelituju. Celkem jsem si koupila 5 figurek, které se mi líbily nejvíc, všechny mám pořád ještě v krabičkách, aby se mi na ně zbytečně neprášilo.


Z druhé strany poličky mám ještě pár černých UKKček (nejsou na fotce). Jinde se mi bohužel nevlezou. Asi bych ten prostor mohla vyřešit i lépe, ale zatím jsem spokojená. Jednou si pořídím další knihovničku a potom ještě další a další a další... Až mi knížky zaplní celou jednu stěnu. :) Do té doby ale musím trochu šetřit prostorem a nenechávat si všechny knížky, včetně těch méně dobrých. Bohužel jsem tak trochu kniho-křeček a vyřazovat mi úplně nejde... :D


(A nebojte se... tohle pořád není konec Bookshelf Tour. Ještě nás čeká zastávka v mém rodném městě Havířově, kde jsem donedávna bydlela s mamkou. Ještě mi tam pár knížek přece jen zůstalo...)

TŘETÍ ČÁST Bookshelf Tour 2018 →
PRVNÍ ČÁST Bookshelf Tour 2018

S: Nové Pompeje: Impérium času (Daniel Godfrey)

26. ledna 2019 v 11:56 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Nové Pompeje (Daniel Godfrey)

Už je to rok a půl, co jsem dostala k recenzi první díl Nových Pompejí - originální sci-fi, které kombinuje cestovaní časem se zajímavostmi z antického Říma. Po dočtení jsem byla mile překvapená tím, jak je knížka v mnoha ohledech úplně odlišná od jiných knih podobného žánru a moc jsem se těšila na pokračování. Konečně jsem se dočkala! A jestli se někdo těšil na druhý díl ještě víc, než já, tak je to moje mamka. Poslední dva týdny mě vytrvale bombarduje zprávami, kdy jí Impérium času konečně půjčím. A to ještě neví, že autor v doslovu označil Nové Pompeje za trilogii... Takže se máme v budoucnu ještě pořád na co těšit...

Vydavatelství: Omega pro ČR

2.DÍL: IMPÉRIUM ČASU

ANOTACE: Patnáct let po událostech, kterým byl čtenář svědkem v předchozí knize Nové Pompeje, světem zmítá nová studená válka. Nový Řím je odříznutý od zbytku světa a Římané, vedení Calpurnií, mají ve své moci technologii, jež jim umožňuje cestovat časem a zároveň odrazuje západní vlády od jakýchkoli pokusů město zničit. Mnozí, kteří pobývají za hradbami města, však o této technologii nic netuší, a proto jsou odhodláni Nový Řím, místo, v němž bují otroctví a gladiátorské zápasy, zničit. Calpurnia se mezitím horlivě snaží vnější i vnitřní hrozby zbavit, s čímž jí pomáhá Decimus Horatius Pullus, muž, který kdysi býval Nickem Houghtonem. Ztotožnil se však Nick s římským způsobem života? Zvládnou Římané využít novou technologii ve svůj prospěch, nebo nový svět dřív jejich dominium zničí?.

Pán Pompejí se stane vládcem Impéria času. (s.10)

Děj "Impéria času" se odehrává 15 let po událostech prvního dílu. Znovu se shledáváme s naším hrdinou Nickem Houghtonem - natěšeným milovníkem historie, který před patnácti lety přišel do Nových Pompejí jako zaměstnanec firmy Novus Part. Jeho práce se však brzy stala součástí jeho samého a znovuzrozené římské město nedokázal zradit. Obzvlášť, když se seznámil s krásnou a chytrou Calpurnií - dcerou významného pompejského politika Barbata. Po městské vzpouře a zbavení se nadvlády Novus Partu, Nick přijal jméno Decimus Horatius Pullus a stal se velvyslancem Nových Pompejí. Při jeho pracovních výletech do Neapole ale zjišťuje, že se čím dál více odlučuje od moderního světa, před kterým nedokáže obhájit svůj styl života. Jak může někdo v dnešní době legálně vlastnit třicet otroků? Není to barbarství? Nick nenachází pochopení ani u svých spolupracovníků, u novinářů, odborníků na historii, dokonce ani u své kamarádky Chloe.

"Antikrist povstal.
Je to syn Nicka Houghtona a té jeho římské coury, Calpurnie." (s.203)

Bohužel se Nickovi nedaří ani jako Pullovi - obyvatelé Nových Pompejí mu stále stoprocentně nevěří. Polovina ho uctívá jako miláčka bohů a klaní se jeho soše v chrámu Fortuny Augusty. Druhá polovina ho však sleduje podezíravými pohledy. Nerespektuje ho už ani Calpurnia a její pubertální syn Mark. Calpurnia se Pullovi vyhýbá, skrývá před ním informace, špehuje ho prostřednictvím své otrokyně a to vše jen proto, aby si mohla strojem času vrátit svého manžela, který zemřel před mnoha stoletími v Herculaneu. Podaří se jí to? Kdo je Mark, volající jim z budoucnosti? Opravdu se má Calpuriin sadistický syn stát vládcem impéria času? A proč se ve vykopávkách původních Pompejí objevují nápisy, které tam rozhodně nepatří? Nezničí znovuzrození Římani svými manipulacemi s časovou osou celou budoucnost?

Soucitně se na něj podívala.
"Může být těžké rozluštit, co po nás bohové - ti v budoucnosti - chtějí," řekla.
"Kdysi jsi mi řekl, že občas stačí pouhá jedna myšlenka, nahodilá poznámka, a napadne nás řešení." (s.334)


Příběh je stylizován do krátkých kapitol zaměřujících se na tři dějové linky. První dvě sledují hlavního hrdinu: jedna řeší aktuální dění v Nových Pompejích, druhá se vrací pár měsíců zpátky do Neapole, kde je Nick na pracovní cestě jako velvyslanec. Stejně jako u prvního dílu, i zde máme navíc i vedlejší linku zaměřenou na jinou postavu - tentokrát je jí bývalá gladiátorka Achyllie. Drsná žena s ostrým jazykem v aréně pomůže přežít bohaté dámičce, kterou císař poslal na smrt. Ta se jí odvděčí zvláštním darem - vezme ji k vědmě Sibyle, aby gladiátorce předpověděla budoucnost. Předpověď ale jejich cestu pořádně zkomplikuje...

"Zemři jako Římanka," řvala Achyllia. "Zemři jako posraná římanka!"
...Achyllia se znovu postavila a pravou nohou kopla do ležícího meče tak, že přistál v ženině klíně.
"Nezemři jako lidská hračka!" (s.22)

Výhodou je krátkost jednotlivých kapitol (většinou 3-4 strany), díky čemuž se knížka čte velmi dobře a svižně. Nejvíce to dozajista ocení čtenáři, kteří si berou četbu do vlaku nebo autobusu - nemusíte se bát, že přejedete zastávku nebo budete muset skončit v polovině kapitoly. Dalším plusem je to, že autor téměř vždy zakončuje jednotlivé kapitolky cliffhangerem v těch nejnapínavějších momentech, takže vás láká ve čtení pokračovat. Navíc jsem oproti prvnímu dílu neměla takový problém zorientovat se a pochopit systém cestování časem. Jen na začátku mi chvilku trvalo, než jsem se opět dostala do děje, jelikož autor nijak extra neshrnul, co se v minulém díle odehrálo. Ve většině knížek mi leze na nervy, jak spisovatelé čtvrt knížky popisují předchozí události, ale tady bych alespoň krátké shrnutí ocenila.

Taky mi chyběla postava ducha uklízečky a syna zakladatele Novus Partu. Chápu, proč se v ději nenachází, ale přesto je mi líto, že už jsme se o nich nic dalšího nedozvěděli. Druhý díl díky tomu ztratil hned dva zajímavé prvky, a to trochu strašidelnosti a kapičku zakázané romance. Nejvíc mě ale mrzel vývoj postavy Calpurnie. Vždycky to byla panovačná mrcha, ale pořád jsem doufala, že se její osud nějak spojí s tím Nickovým. Připadalo mi, jakoby to tak autor v prvním díle původně zamýšlel, ale v druhém se odklonil úplně jiným směrem. Dostali jsme ale tři nové ženské postavy - otrokyni Taedii, archeoložku Amel a gladiátorku Achyllii. Všechny tři stejně protivné a panovačné. Bohužel jsem měla velký problém s tím, abych si našla postavu, které bych fandila. Samotný Nick je asi nejvhodnějším kandidátem, ale ani on není stoprocentní. Je tak trochu slaboch a posera, ale líbí se mi jeho nadšení pro Pompeje. A nakonec ukáže i trošku té kuráže... ;)

Grafická stránka je opět naprosto dokonalá! Stejně jako u prvního dílu, i tady musím pochválit vydavatelství Omega za skvěle zpracovanou obálku. Nechci se opakovat, ale české vydání mi pořád připadá o dost hezčí, než originál. Oba díly k sobě ladí a v knihovničce vypadají úžasně.



Hodnocení: 85% První a druhý díl Nových Pompejí svádí celkem vyrovnaný boj. Každá z knížek má hned několik plusů, ale také nějaké ty mínusy. Obě pracují s velmi zajímavým tématem cestování časem a přináší čerstvý vítr do žánru technothrillerů pro dospělé. I když označení "thriller" je nejspíš trochu moc silné - první díl byl mnohem více "thrillerózní", než tento. Přišlo mi, že Impérium času mělo mnohem blíže ke špionážnímu románu či dramatu. Oceňuji také to, že ač je autor pouze amatérský nadšenec historie, dal si práci se zpracováním informací a vytvořil dílko, které by mu mnozí odborníci mohli závidět. (Je milé, jak v doslovu přiznává, že se v pár věcech nejspíš spletl a raduje se, že mu bylo umožněno navštívit ruiny pravých Pompejí. Na první pohled jde poznat, že ho historie baví.) Knížka je navíc kvalitně zpracovaná i po stylistické stránce. Oceňuji krátké kapitoly plné zvratů a střídání dějových linek, díky čemuž je výsledné dílko čtivé a napínavé.

Zároveň však musím trochu zkritizovat postavy, které se sice do děje hodí, přesto jsem měla problém si s některou vytvořit vztah. Ženské byly příšerně nesympatické - ať už přisprostlá gladiátorka Achyllea, vychytralá otrokyně Taedia nebo panovačná Calpurnie. Hlavní hrdina není vysloveně špatný, ale také mě nijak vyjímečně neokouzlil. Přesto mě jeho osud zajímal a čtení mě opravdu bavilo. Dokonce o drobek víc, než první díl, který mi přišel ke konci trochu moc zmatený a zrychlený. Impérium času je vystavěné mnohem lépe, je vidět autorův pokrok, co se týče psaní a s ukončením tohoto dílu jsem spokojená. Jde o velmi vydařený druhý díl, který má co nabídnout i náročnějšímu čtenáři. Doporučuji každému milovníkovi historie a těším se na závěrečný díl. Jen doufám, že na něj nebudeme čekat moc dlouho...


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Omega.


Další díly série:

1.DÍL: Nové Pompeje (RECENZE)
ANOTACE: Ve snaze zachránit obnovitelné zdroje energie učiní vědci kontroverzní a nebezpečný objev: možnost transportovat hmotu z dávné minulosti. Jejich největším tajemstvím jsou Nové Pompeje, replika města plná Římanů z doby tři minuty před zničujícím výbuchem sopky Vesuv. Nick Houghton neví, proč si jej společnost vybrala jako historického poradce. On je prostě nadšený, že tu práci dostal. Dokud nenarazí na záhadné okolnosti kolem osudu svého předchůdce. Dokud si neuvědomí, že společnost má více tajemství, než se domnívají i ti nejbláznivější tvůrci konspiračních teorií. Dokud si neuvědomí, že své "zajatce" z dávné minulosti velmi podcenili.

3.DÍL: (název zatím neznámý)

S: Snílek Neznámý (Laini Taylor)

19. ledna 2019 v 3:47 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Snílek Neznámý (Laini Taylor)

Popravdě... když jsem si přečetla anotaci na první díl nové série od Laini Taylor, nebyla jsem úplně ohromená. Je to ten typ anotace, který vám o ději knížky neprozradí skoro nic, jen jméno hlavního hrdiny a sen, za kterým se požene. Bylo mi ale jasné, že autorka "Dcery kostí a dýmu" musela do děje vložit mnohem víc fantasy a magie, než se na první pohled zdá. Doufala jsem, že mě i tímto dílkem překvapí a ohromí stejně, jako se jí to podařilo s předchozí sérií o andělech a chimérách. "Dcera kostí a dýmu" pro mě byla knižní láska na první pohled (začtení?), stal se jí i "Snílek Neznámý"?

Nakladatelství: CooBoo (ČR)/ CooBoo (SK)

1.DÍL: SNÍLEK NEZNÁMÝ

ANOTACE: Sen si vybírá snílka, nikdy naopak. Sirotek a knihovník Lazlo se celý život bál, že si ho vybere nějaký obyčejný sen. Už odmala je navíc posedlý mytickým ztraceným městem Pláč. Ale na to, aby ho vyrazil hledat přes půl světa, je příliš zbabělý. A tak o městě hledá každou zmínku v knihách, dokud se mu nenaskytne příležitost vyrazit se skupinou legendárních válečníků. S nimi si může konečně splnit svůj sen… nebo o něj navždy přijít.


Ono je těžké napsat něco o ději této knížky a přitom vám nevyspoilerovat něco důležitého, protože je plná zvratů a překvapení, které vám nechci pokazit. Minimálně vám ale můžu napsat o mužské půlce ústřední dvojice - Lazlovi, kterého už známe z anotace. Dětství strávil mezi mnichy, kteří v něm utlačovali jeho snílkovskou povahu prahnoucí po dobrodružství. Proto, když se mu jako teenagerovi naskytla příležitost, utekl za prací v knihovně. Ani tady ale nikdo dostatečně neocenil jeho vyjímečnou fantazii a posedlost pohádkami. Lazlo se proto uzavřel ve svém vlastním světě a snil o legendárním městě Pláč, kterému někdo ukradl jeho název a posledních sto let se žádnému odvážlivci nepodařilo ho navštívit. Lazlo doufal, že se někdy do Pláče dostane. Až jednoho dne přijedou do jeho krajiny válečníci z Pláče, aby našli nadané odvážlivce, schopné vyluštit jednu velmi záhadnou záhadu...

Lazlo byl snílek mnohem hlubším způsobem, než si mysleli.
Lazlo totiž měl svůj sen - vytrvalý sen, který ho provázel, který byl natolik jeho součástí, jako kdyby byl druhou duší v jeho nitru. Zaplňoval veškerý prostor jeho mysli. Byla to hluboká a úchvatná mysl a smělý a nádherný sen.
Příliš smělý, příliš nádherný pro někoho, jako byl on.
Věděl to, ale sen si vybírá snílka, a ne naopak. (s.21-22)

Druhou hlavní postavou je dívka jménem Sarai, která žije v pevnosti s dalšími čtyřmi dětmi s modrou kůží a hromadou obživlých mrtvých. Každé z dětí má nějakou zvláštní schopnost - Minya zachycuje duše, Sparrow je orchidejová čarodějka, Ruby ovládá oheň a Feral mraky. A Sarai? Ta je bohyní nočních můr a svůj dar vysloveně nesnáší. Už od dětství jím totiž týrá obyvatele blízkého města, protože to tak Minya chce. Ale co chce Sarai? Pomstít vraždu své matky - bohyně zoufalství? Nebo odpustit, osvobodit se a posunout v životě dál?

Říkalo se, že přiletělo hejno můr, které se zoufale pokoušely ji z brány zvednout.
To byla pravda. Tahle jediná věc.
Neměly ale sebemenší šanci. Můry nebyly onic větší, než pusy polekaných dětí, a i když jich byly celé tucty, nezvládly nic víc než tahat za její tmavnoucí vlasy, dokud jim nezplihla krví promočená křídla... (s.7)


Předně musím přiznat, že Lazlo se Sarai mi nejsou tak sympatičtí, jako byla Karou s Akivou (Dcera kostí a dýmu). Oba hlavní hrdinové Snílka jsou měkčí a méně vyzrálí. Karou i Akiva byli tvrďáci a odvážní bojovníci. Lazlo se sice postupně vyvíjí a stává se mužnějším, pořád je to ale zasněný snílek, přesně jak název napovídá. A Sarai je taková naivní malá holčička toužící po lásce a šťastném konci. Ona to není výtka - jsem ráda, že autorka přišla s úplně odlišnými charaktery a nekopírovala samu sebe. Snílek je úplně jiný příběh o úplně jiných lidech (bozích)... Jen mi Lazlo se Sarai nepřirostli k srdci tolik, co Karou s Akivou.

Samotný děj je opět úžasný a já obdivuji spisovatelčinu nekonečnou fantazii. Opravdu jsem se bála, že po předchozí sérii už nemá čím překvapit, ale byla to zbytečná obava. Laini Taylor má očividně materiálu na epické romány spoustu a každá další série bude stejné kvality, jako ty předchozí. Opět tu máme svět plný nadpřirozených oblud, průsvitných ptáků, obřích pouštních červů, bohů a magie... K tomu všemu přibyla i kapka alchymie, která mi připomněla steampunk nebo dvůr krále Rudolfa. Super!


Co se týče vizuální stránky, ta je stoprocentní. Spoustě lidí, kteří mě v práci viděli Snílka číst, se při mě zastavilo a knížku obdivovalo. Vzhledově rozhodně zaujmout dokáže. České vydání má naprosto kouzelnou heboučkou obálku se zlatými detaily, která je věrná originálu (britské verzi). Viděla jsem víc verzí obálek a podle mě CooBoo vybralo tu nejlepší možnost. I když jsem neodolala a hned po dočtení si pořídila taky jedno vydání v angličtině (nový britský mini paperback). No nejsou obě totálně úžasné?


Hodnocení: 99% Bála jsem se, že mě Laini Taylor svou novou sérií nedokáže nadchnout tak, jako tou první. Zbytečně. Je to opravdu spisovatelka s darem nekonečné fantazie a já její styl psaní zbožňuju. Snílek Neznámý přináší nové postavy a úplně nový příběh, který je neméně epický, jako Dcera kostí a dýmu. Hlavní hrdinové mi sice nebyli tak blízcí jako Karou s Akivou, ale oceňuji pokus o změnu a originalitu. Navíc skvěle zapasovali do děje. Nedokážu si představit většího snílka, než je právě Lazlo a ani dokonalejší partnerku, než je snílkovi Noční můra.

Co ale obě série spojuje, je autorčina zřejmá záliba v modré barvě (Karouiny vlasy versus Saraina kůže) a fantasy žánr, který z příběhu přímo sálá. Magičtí tvorové, alchymie a strašliví bohové. Základ správné fantasy. Co se týče děje, tak ten je komplikovaný, zašmudrchaný, plný zvratů a překvapení. Při čtení jsem se ani na chvilku nenudila, právě naopak. Příběh je emotivní, plný bolesti a smutku. Přitom má čtenář stále kapku naděje v dobrý konec, ve který doufá společně se Sarai a snílkem Lazlem...

A konec? Nebudu spoilerovat, ale rozložil mě! Nedokážu si představit, jak může závěrečný druhý díl dopadnout. Jakkoliv, jen ne dobře... Ale já i tak doufám. Asi jsem taky trochu snílek. :)


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách
Pokud vás zaujala britská verze, tak tu tam mají taky. Klikněte ZDE.

Za poskytnutí recenzního výtisku mooooc děkuji Megaknihám.

Další díly série:
2.díl: Muse of Nightmares (český název neznámý)


S: Evelyn Talbot: Jsem zpět (Brenda Novak)

10. ledna 2019 v 2:45 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Evelyn Talbot (Brenda Novak)

Když vyšel první díl série o doktorce Talbotové, bála jsem se klišoidního tématu, čímž psychiatrické ústavy aktuálně jsou. Co si budeme namlouvat, v žánru thrillerů psychopati letí a objevují se v každé druhé knížce, stejně jako postavy psycholožek nebo vyšetřovatelek. Každopádně první díl Nejhorší noční můra mě mile překvapil - děj byl sice dost předvídatelný a hlavní hrdinka se musela do všeho cpát, i na úkor svého zdraví, ale příběh byl dobře vystavěný, napínavý a přidalo mu také zvolené prostředí mrazivé Aljašky. Nakonec ode mě získal 5 hvězdiček. Jenže tohle není recenze prvního dílu, ale druhého. I když bych si mohla usnadnit práci a zkopírovat sem děj Nejhorší noční můry, pokračování se totiž nese úplně ve stejném duchu. Přestože jsem se na pokračování série ohromně těšila, už po pár desítkách stránek mi bylo jasné, že hodnocení prvního dílu nepřekoná...

Nakladatelství: Omega (ČR)

2.DÍL: JSEM ZPĚT

ANOTACE: Psychiatrička Evelyn Talbot se vrací do nápravného zařízení pro nejděsivější psychopaty z celé Ameriky. Evelyn neustále myslí na svou ponurou minulost. Její bývalý přítel Jasper Moore ji unesl, mučil a málem zabil. Evelyn zmizela beze stopy. O dvacet dva let později má Evelyn stále pocit, jako by na ni ve stínu někdo číhal. A dál se věnuje svému poslání: v Hanover House se snaží pomáhat a studovat ty nejkrutější psychopatické mozky. Když je přijat nový pacient Lyman Bishop, Evelyn si uvědomí, že by mohl být ideálním kandidátem pro výzkum. Je inteligentní a důvěryhodný, velmi jí připomíná Jaspera. Sotva kdo by tipoval, že tento muž byl odsouzen za únosy a vraždy několika žen. Ale jestli Evelyn ze svých děsivých zkušeností něco pochopila, pak je to fakt, že takoví lidé bývají nejnebezpečnější...

"Máte strach pracovat s inteligentním psychopatem?" zeptala se.
Všichni jsou inteligentní."
"Chytří, manipulativní a snad i zrádní, to ano.
Ale zdaleka ne tak inteligentní jako doktor Bishop."
"Teď jste skutečně probudila můj zájem." (s.20)

Další případ z ústavu Hanover House - místa, kde se nachází ti nejděsivější američtí psychopati. Doktorka Talbotová má radost z nového přírůstku, do věznice se totiž nově přesunul "Stvořitel zombie", tedy postarší inteligentní Lyman Bishop, do kterého by nikdo neřekl, že je schopný něčeho tak strašného. Že po nocích přepadává mladé ženy vyzbrojený sekáčkem na led, s jehož pomocí jim provádí lobotomii, aby si tak vytvořil dokonale poslušnou partnerku...

Evelyn se těší, až se bude moct pustit do zkoumání Lymanova mozku a konečně světu dokáže, že její ústav přináší výsledky ve zkoumání psychopatie. Daří se jí i v osobním životě - nastěhovala se do domu svého přítele seržanta Murphyho, kterému nikdo neřekne jinak než Amarok a pomalými krůčky překonává trauma z minulosti, které v ní vyvolal bývalý přítel Jasper. Přesto ale nedokáže přijmout Amarokovu žádost o ruku nebo návrh na založení rodiny.

"Ale stejně, i navzdory Jasperovi, vedu docela spokojený život," namítla.
"Jenomže nikdy nebude naplněný, ne pokud se budeš muset neustále ohlížet přes rameno."
"Zatím mě ale nedostal," podotkla. Oba ovšem věděli, že tam někde je a číhá. Vyčkává. Osnuje plán. A ani po těch jednadvaceti letech neměla Evelyn nejmenší pochybnosti: Jasper se ji jednoho dne znovu pokusí připravit o život... (s. 38)

Do města se blíží další sněhová bouře a s ní i nové postavy. Dokáže Amarokova bývalka Samantha zničit vztah seržanta a doktorky? Narozdíl od Evelyn, Samantha je připravená se uvázat nadosmrti vesničce Hilltop, vdát se a založit rodinu. A co těhotná Jen, sestra jedné z obětí Stvořitele zombie? Podaří se jí z Lymana vymámit místo, kam její sestru zahrabal nebo své miminko porodí na Aljašce? Je vůbec Lyman opravdu vrah? A nakonec ta nejdůležitější otázka - kde je Jasper? Evelyn ví, že se ho nezbaví, ale netuší, jak blízko jí už je...

Kdybyste se Jaspera Moorea, alias Andyho Smithe zeptali, odpověděl by vám, že mu práce ve vězení nepřipadá jako úplně špatné zaměstnání.
A pokud doufal, že se mu podaří znovu dostat do bezprostřední bízkosti Evelyn Talbotové, potřeboval získat zkušenosti právě jako vězeňský dozorce... (s.39)


Přetrvávajícím pozitivem je prostředí. Ona ta zasněžená Aljaška, kde je většinu dne tma, rozhodně má hodně co do sebe a je pro tento žánr jako dělaná. Já navíc četla knížku v prosinci, takže na mě mrazivá atmosféra stoprocentně zapůsobila. Oproti prvnímu dílu mi však připadalo, že autorka v popisech krajiny a počasí dost polevila, což je škoda. Nejsem zrovna fanda zdlouhavých nudných výplní, ale tady bych víc mrazu a sněhu ocenila.

Ubrala bych ale hlavní hrdinky, protože mi přišlo, že jí v tomto díle bylo jaksi "moc". Ona mi Evelyn nebyla úplně sympatická ani v prvním díle - zaprvé je trochu klišé mít hlavní hrdinku s komplikovanou minulostí (někdy bych ocenila, kdyby někdo psal o vyšetřovatelce, která má skvělý život a svoji práci dělá prostě proto, že ji baví) a zadruhé nesnáším přehnaně sebevědomé postavy, které se po hlavě vrhají do nebezpečí a tím ohrožujou jak sebe, tak i své blízké. Úplně nejvíc mi však na doktorce vadilo to neustálé popisování jejího traumatu. Chápu, že oběti mají tendenci se ve své minulosti pořád přehrabovat, ale jako čtenářka nepotřebuju, aby mi hlavní hrdinka dvacetkrát opakovala, jak moc minulost ovlivňuje její budoucnost a jak strašně je traumatizovaná. Pořád dokola a dokola. Navíc ne v jedné větě, ale vždy to zabere tak stránkový monolog. Eh...

Seržant Amarok je ale pořád stejně úžasný. To je postava, kterou si nejde neoblíbit, stejně jako jeho roztomilého huskyho Makitu. Jako velký milovník zvířat oceňuji také scénu, kdy se Evelyn rozhodne i přes hrozící nebezpečí chytit svého kocoura a odnést ho ze sebou. Tím u mě stoupla jak hrdinka, tak i autorka. Nesnáším, když má hlavní hrdina mazlíčka, tváří se, jak ho zbožňuje, ale když příjde na nějakou katastrofu nebo jakékoliv nebezpečí, běží ze dveří jako první a na zvířátko se vykašle. Tady to tak nebylo a jsem za to ráda.

Co se týče grafického provedení, obálka se k ději opět výborně hodí a modrá barva skvěle ladí k prostředí Aljašky. Přesto se mi v tomto případě o kapku víc líbí původní obálka. Navíc mám trochu problém s tím, že na české verzi obálky prvního dílu je tmavovláska a na obálce druhého je blondýnka. Nevím jak ostatním čtenářům (já jsem trochu perfekcionitka), ale mě to hned udeřilo do očí. Každopádně v knihovničce vypadají obě pěkně a korektura je taky na jedničku.


Hodnocení: 70% Druhý díl hodnotím o něco méně nadšeně než díl první, který byl pro mě velkým překvapením. Asi za to můžou má přehnaná očekávání, ale po "Nejhorší noční můře" jsem prostě čekala minimálně stejně vydařené dílko, obzvlášť, když autorka přichází s tak nápaditým záporákem, jako je "Stvořitel zombie". Už jen on sám o sobě stojí za pět hvězd, no ne? Jenže ve výsledku knížce uškodilo právě to, nakolik jsem se na ni těšila. Záporák byl sice úžasně vymyšlený, ale nedostal tolik prostoru, kolik bych si přála. Autorka také ubrala na popisech prostředí Aljašky, které mi v prvním díle dávaly pocit, jako bych se sama nacházela s hlavními hrdiny v zasněženém ponurém Hilltopu. Postrádala jsem i citáty slavných psychopatů, které se nacházely v prvním díle a já je tolik vychválila.

Největší problém jsem ale měla s hlavní hrdinkou, která mě nekonečným upozorňováním na svou minulost vysloveně prudila. Už jsme to přece slyšeli tolikrát! Ostatně, to je další problém druhého dílu - jako přes kopírák opakuje svého předchůdce. Evelyn je pořád traumatizovaná (i když díky Amarokovi o něco méně), objeví se nebezpečný psychopat, Evelyn ho zkoumá, v městečku se objeví mrtvoly a Evelyn je zase v nebezpečí. I konec je velmi předvídatelný...

Přes všechna uvedená negativa mě čtení bavilo. Ano, knížce by neuškodilo trochu ji osekat o Evelyniny citové výlevy a pár dalších změn v ději, no i tak nemůžu říct, že bych se nudila. Kdybych tento díl četla dřív, než první, určitě bych mu dala vyšší hodnocení. Brenda Novak má skvělý styl, kterým si čtenáře dokáže získat na svou stranu. A ač je zápletka už trochu okoukaná a opakuje se, mě prostě bavila. Nevyrazila mi dech, ale bavila mě. Navíc se dozvídáme nové informace o Jasperovi, což dává tušit, že třetí díl bude opravdu stát za to. Jen doufám, že autorka trochu pozmění koncept děje a já nebudu zklamaná. Ono držet se toho, co mělo dříve úspěch je fajn, ale nikdo nechce mít sérií tří úplně stejných příběhů, jen s jiným záporákem. Ať je jak chce zajímavý...


Další díly série:

1.DíL: Nejhorší noční můra (RECENZE)
ANOTACE: Evelyn Talbot ví, že psychopat může vypadat naprosto normálně. Bylo jí teprve šestnáct, když jí její přítel Jasper věznil a mučil, a opustil ji v domnění, že je mrtvá. Nyní je respektovanou psychiatričkou, která se specializuje na myšlení zločinců, Evelyn pracuje v Hanover House, léčebném zařízení s maximální ostrahou, které se nachází v malém městečku na Aljašce. Má rozpory se seržantem Amarokem, který je přesvědčen, že Hanover je pro místní obyvatele hrozbou, i když osobně je ke krásné Evelyn velmi přitahován a hrozí, že se jeho svět převrátí vzhůru nohama. Život ve městě se změní v noční můru poté, kdy je nalezeno zmrzačené tělo místní ženy. Pro Amaroka je to důkaz, který potřeboval: Hanover se musí zrušit. Evelyn má důvod k obavám, že se jí tento zločin osobně dotýká, že vrah, který jí straší ve snech, si jí opět našel, a že život, který si tak pečlivě vybudovala, už nikdy nebude takový, jaký byl.

3.DÍL: Face Off (český název zatím neznámý)

Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za zaslání recenzního výtisku moc děkuji skvělému nakladatelství Omega.