Únor 2019

S: Labyrint: Útěk (James Dashner)

21. února 2019 v 6:42 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Labyrint (James Dashner)

První jsem viděla film. Tak mě pohltil, že jsem nedokázala usnout, dokud jsem nedokoukala další dva díly. Štěstí, že jsem na něj nekoukala hned, jak přišel do kin, nedokázala bych čekat, abych se dozvěděla, jak to všechno dopadne... Každopádně se mi filmové zpracování tak moc líbilo, že jsem se rozhodla vyzkoušet i knižní předlohu. Tak jsem si pořídila e-knihu, jenže se mi nějak nedařilo začíst. Se čtením jsem začala minulé léto a až letos v únoru knížku dočetla...

Nakladatelství: Yoli (ČR) / Yoli (SK)

1.DÍL: ÚTĚK

ANOTACE: Thomas se probudí ve výtahu a nepamatuje si nic kromě vlastního jména. Vynoří se do světa, kde žije asi šedesát dospívajících chlapců, kteří se naučili přežít v naprosto uzavřeném prostředí. Každých třicet dní se objeví nový chlapec. Původní skupina je už na místě asi dva roky a marně se snaží uniknout labyrintem, který obklopuje jejich životní prostor. Už se vzdávají naděje. Pak se ale objeví dívka v bezvědomí a jejich svět se začne měnit...


Už jste se někdy probudili ráno po pořádné párty a zjistili, že máte okno? Tak přesně tak se cítí hlavní hrdina Thomas, když se probudí ve výtahu, který s ním vyjel na místo, který nikdy dřív neviděl. Nepamatuje si, kde se tady vzal nebo co tu dělá. Nepamatuje si vlastně vůbec nic, kromě svého jména a pár zamlžených informací. Kdyby tohle byla předloha k filmu Hangover (Pařba), tak by následoval sled vtipných situací, na kterých bychom se pořádně nasmáli, jenže tohle Pařba opravdu není. Thomase čekají jen krušné chvilky plné zmatku, pochyb a strachu o vlastní život.

Tohle je můj život, pomyslel si.
Žít v obrovském bludišti, obklopený odpornými bestiemi.
Smutek jím prostoupil jako silný jed. (s.82)

Zjišťuje, že je nejnovějším přírůstkem do skupiny kluků, kteří si říkají Placeři a jeho novým domovem je čtvercový pozemek Plac. Obyvatelé se tu dělí do několika skupin, které pracují, aby si zajistily všechny potřeby nutné k životu. Šlichťáci vaří, porcovači porcujou maso, zemvrtáci pracují v zahradě, medici ošetřujou, futrálníci pohřbívají... a běžci? Ti se snaží vyřešit záhadu labyrintu plného příšer, který Plac obklopuje ze všech stran. Dá se z takového místa utéct? A jestli ano, proč se to za dva roky nikomu nepodařilo?

Jak vůbec může být někdo z takového života šťastný? pomyslel si.
A pak: Jak může někdo být tak zlý, aby nám něco takového udělal?
Víc než kdy jindy chápal touhu Placerů po objevení cesty z Labyrintu.
Nešlo jen o únik. Poprvé pocítil chuť pomstít se lidem odpovědným za to, že ho sem poslali. (s.82)

Nováček Thomas je odhodlaný pomoct a zjistit, proč je sem někdo zavřel, jenže ostatní kluci o názor nějakého hyperaktivního přemotivovaného bažanta nemají zájem. Nás hlavní hrdina se ale jen tak nevzdává a rozhodně se stát běžcem za každou cenu. I kdyby při tom měl porušit pár pravidel. Někdo ten hlavolam přece rozluštit musí... A pak se všechno změní - v kleci přicestuje černovlasá dívka v kómatu, která se sebou přináší začátek konce...

Stěny se za ním zabouchly se zaduněním, jehož ozvěna se odrážela od kamenných stěn porostlých břečťanem jako šílený smích. (s.63)


Jak už jsem psala výše, první jsem viděla film a teprve pak nadšeně sáhla po knížce. Doufala jsem, že se dozvím pár informací navíc přeci jen jsem po shlédnutí všech tří filmů stále měla pár otázek. Jenže právě v tom byl nejspíš problém - že jsem se pustila do čtení okamžitě po dokoukání filmu. První díl "Útěk" se dost věrně drží knižní předlohy a minimálně na začátku jsem se vlastně nic moc nového nedozvěděla. Brzo jsem se začala nudit a někde v první polovině jsem čtení nakonec přerušila a odložila na později, až mé dojmy z filmu nebudou tak čerstvé. Když jsem se pak ke knížce vrátila (zhruba po půl roce), bylo to úplně něco jiného. Možná je to i tím, že je v druhé polovině mnohem více akce a přibývají také klíčové informace a rozdíly vzhledem k filmu, každopádně jsem se do knížky konečně pořádně zažrala. A už jsem ji nedokázala dát z ruky...

Hlavní hrdina je zajímavě napsaný. Na jednu stranu je statečný a zvědavý, na druhou stranu má v sobě pořád kus zranitelného dítěte, které touží být doma u rodičů a je mu smutno. Jeho chování odpovídá věku i situaci, ve které se nachází - nemám si na co stěžovat. Podle mě jde o velmi zdařile vykonstruovaný sociální experiment a postavy jednají tak, jak se od nich v daném momentu očekává. Jedinou výtku mám k autorově poznámce, že jde o skupinku výjimečně chytré dětí - možná to tak připadá jen mně, ale bohužel jsem si nijak výrazné inteligence nevšimla. Malé chytráky si představuju úplně jinak.


Vizuální stránku zhodnotit nemůžu, jelikož jsem hmotnou knížku v rukou nedržela, četla jsem pouze e-knihu. Co ale pochválit můžu, je stylizace textu do kraťoučkých kapitol, díky čemuž je knížka vhodná jako čtení do vlaku nebo autobusu.

Aktualizace: Tak jsem nakonec neodolala a po dopsání recenze si pořídila i hmotnou knížku. Na bazárku jsem sehnala za pár korun vydání s filmovou obálkou. Osobně proti filmové obálce nic nenamítám, film se mi líbil a myslím, že se tato fotka k obsahu knížky dokonale hodí. Nicméně mě překvapilo, že pod přebalem se nachází původní obálka. Je to fajn alternativa pro čtenáře, kteří radši klasiku - stačí vyhodit přebal. Dalším překvapením byla obálka samotná - jde o tvrdší paperback, který vypadá velmi kvalitně. S provedením jsem opravdu spokojená.


Hodnocení: 85% Přemýšlím, jak knížku zhodnotit. První část, kterou jsem četla těsně po dokoukání filmu, mě úplně nechytla. Jiné by to bylo, kdybych nejdříve četla předlohu a teprve pak se vrhla na film. To bych byla z příběhu unešená od první kapitoly. V tomto pořadí jsem však nedokázala udržet pozornost, děj mi přišel až příliš podobný a já víceméně věděla o každém budoucím zvratu. Pomaleji se odvíjející začátek mě proto trochu nudil. Když jsem se však ke knížce s odstupem času vrátila, úplně mě pohltila a já celou druhou polovinu přečetla víceméně za jediný den. Možná je to i zvýšeným množstvím akčních scén a drobnými odchylkami od filmu, ve výsledku mě ale první díl Labyrintu ohromně bavil a poslední stránka mě dostala. Trochu mě zklamalo finální vyřešení labyrintu (to vážně na to 2 roky nemohli přijít?), ocenila bych víc monster a pastí, nicméně v jednoduchosti je krása a směr, který děj (stejně jako u filmu) nabírá, mě baví.

Zatím jsem přečetla jen první díl, ale stoprocentně se vrhnu i na další. Přestože má drobné vady na kráse, jde o velmi zdařilé dílko, vhodné i pro dospělejší čtenáře. Nedá se mu upřít čtivost ani originalita. Ještě si počkám na zhodnocení dalších dvou dílů, ale už teď se nebojím zařadit Labyrint mezi epické YA dystopie, jako Divergence nebo Hunger Games.

Další díly série:
(Pozor! Anotace obsahují spoilery!)

2.díl: Zkouška (RECENZE)
ANOTACE: Thomas byl přesvědčený, že když se jim podařilo uniknout, vrátí se on i Placeři ke svým dřívějším životům. Nikdo však ve skutečnosti netušil, do jakého života se vracejí. Země, sežehnutá slunečními erupcemi a spálená novým, krutým klimatem, se změnila v pustinu. Vláda se zhroutila - a s ní i pořádek. Rozpadajícími se městy teď bloudí "raplové", lidé pokrytí hnisavými ranami, které infekční nemoc nazývaná erupce dohání k vražednému šílenství. Hledají, kde by našli další oběť... a potravu. Pro Placery běhání zdaleka neskončilo. Namísto svobody zjišťují, že mají před sebou další zkoušku. Musejí překonat Spáleniště, nejvíc sežehnutou část planety, a do dvou týdnů dorazit do bezpečného útočiště. A organizace ZLOSIN se postarala o to, aby uzpůsobila proměnné a nastavila šance v jejich neprospěch. Thomase čeká zkouška ohněm - skutečně přechovává někde v hlavě tajemství svobody? Nebo bude věčně vydán ZLOSINu na milost?

3.díl: Vražedná léčba (RECENZE)
ANOTACE: ZLOSIN vzal Thomasovi vše. Ale je to konečně za nimi. Zkoušky jsou po posledním testu kompletní. Co ZLOSIN neví, je to, že Thomas si pamatuje mnohem víc, než si myslí. A je toho dost, aby věděl, že nemůže věřit ani slovu z toho, co jim říkají. Pravda bude děsivá. Thomas porazil bludiště. Přežil Spáleniště. A nyní bude riskovat cokoliv, aby zachránil své přátele. Ale pravdou je, že by to mohlo být to poslední, co udělá a čím všechno skončí. Čas lží je u konce

S: Šepotání (A.G. Howard)

19. února 2019 v 1:17 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: Šepotání (A.G. Howard)

Tak jsem se konečně i já dostala k legendě mezi retellingy a přečetla si první díl série Šepotání. Největším problémem asi je, že nejsem ten největší fanda Alenky v říši divů - viděla jsem jen film, ale knižní předlohu jsem nikdy nečetla. Ne že bych proti té pohádce něco měla, jen mě prostě neláká tolik, jako jiné příběhy. Proto jsem se bála, že se mi ani převyprávění nebude líbit. Nakonec mě ale zlákalo zpracování a parádní obálka. Jsem jako straka - co se leskne, třpytí nebo je pěkné, to chci mít doma. A Šepotání má úžasný vizuál, to musí odsouhlasit každý, kdo knížku držel v ruce...

Nakladatelství: CooBoo (ČR)

1.DÍL: ŠEPOTÁNÍ

ANOTACE: Alyssa slyší šepotání květin a hmyzu, je to dar, který připravil o rozum už její matku. Pocházejí totiž z rodiny Aleny Liddelové, lépe známé coby Alenky z Říše divů, skutečné inspirace Lewise Carrolla, podle níž stvořil svůj proslulý fantaskní svět. Když se matčin stav zhorší, nemůže už Alyssa své dědictví dál popírat a zjistí, že na těch fantastických pohádkách, které zná z dětství, je víc pravdy, než by se mohlo zdát. Vydává se na útěk, který zavinila už kdysi dávno právě Alice. Trhlinou v zrcadle se dostane do Říše divů, jež je mnohem ponurejší, než jak ji zná z knížek a stáhne s sebou i svého nejlepšího kamaráda a tajnou lásku Zacha. Na druhé straně už na ně čeká podezřelý, ale svůdný Morpheus a provází je při jejich hledání. Ale dá se mu opravdu věřit?

Brouky jsem začala sbírat, už když mi bylo jedenáct.
Jedině tak je totiž dokážu umlčet.
Když nějakému hmyzákovi propíchnete panděro špendlíkem. pěkně rychle sklapne. (s.7)

Alyssa je tak trochu divná holka. Oblíká se jako punkerka, do vlasů si zaplétá barevné pramínky, jezdí na skatu a tvoří obrazy z mrtvých brouků a kytek. Pořád lepší, než kdyby skončila v blázinci jako její matka. Protože i ona slyší řeč, kterou si spolu povídá hmyz s květinami. A ne a ne to přestat. Alyssina rodina má dost temnou minulost - kromě její maminky, ani další ženy z jejich rodu neměly zrovna štěstí. Možná za to může skutečnost, že jsou potomky Alenky Liddelové. Nebo jsou prostě rodinou plnou cvoků.

Jenže jak se říká, na každém šprochu, pravdy trochu? Alyssa zjišťuje, že králičí díra opravdu existuje a stejně tak je skutečná i Říše divů. Jen nevypadá tak, jak se dočteme v knížce. Je totiž mnohem děsivější a morbidnější. Bílý králíček (nebo něco, co se mu vzdáleně přibližuje) je malý odporný kostliveček s masem odpadávajícím od kostí. A ani Houseňák nevypadá tak, jak bychom si představovali. Minimálně je mnohem hezčí... A přestože je Alyssa doma zakoukaná do Zacha - kluka své úhlavní nepřítelkyně, tak nedokáže odolat ani temnému můřímu muži, který ji stalkuje na každém kroku. Dá se vychytralému Morfeovi věřit? Alysse nic jiné ani nezbývá, pokud chce svoji maminku uchránit od elektrošoků a dostat sebe i Zacha živé a zdravé z Říše divů...

Potom se otočím k plakátu. Temný pohled muže na něm řídí všechno, co dělám, a teď už tu není nikdo, kdo by jeho kouzlo zlomil.
Ani máma, ani táta, a Zach už vůbec ne.
Teď už mě nezachrání ani jeho úsměv. (s.82)


Tentokrát musím výjimečně začít u vizuální stránky, protože to je to první, co musí každému udeřit do očí. Obálka je nádherná. Líbí se mi detail ve formě červeného metalického nápisu "Šepotání" a taky chválím použití zeleného písma, což není u knížek úplně běžné. Naposledy jsem barevný font viděla tuším u Nekonečného příběhu a už tehdy se mi líbila odvaha vydavatele. U Šepotání je to také tak, moc se mi to líbí.

Špatná nebyla ani zápletka. Oceňuji, že autorka přehnaně nekopírovala předlohu, pouze se inspirovala. Svůj příběh vystavěla na základech původní Říše divů, kterou si ale vhodně upravila. Chválím také nádech hororu, který dýchá z většiny postav. Já mám strašidelné knížky a filmy ráda, takže za Bílého vzteklíčka a pavoučí hřbitov dávám bodík navíc.

Za co bych ale bod strhla, tak to za hlavní hrdinku. Vlastně ani nedokážu pořádně popsat, co se mi na ní nelíbilo. Její šílený punkový styl byl fajn a skvěle se hodil do Říše divů (přestože některé barevné kombinace byly těžko představitelné i pro mě). Jenže charakterově mi připomínala prázdnou nádobu. Není ani výjimečně chytrá, ani vtipná nebo odvážná. Ve všem je spíš průměrná - sem tam hodí nějaký vtípek a občas se vrhne do nebezpečí, aby ochránila Zacha nebo jinou milovanou osobu. V ničem ale nevyniká natolik, aby si mě tím získala. Navíc nesnáším nerozhodné holky a milostné trojúhelníky, i když v tomto případě to autorka vhodně zapracovala do děje a hlavní hrdinka svou rozpolcenost dobře odůvodnila...

Zach je vyrovnaný, silný a ryzí jako rytíř v lesklé zbroji.
Morfeus je vrtkavý, sobecký, jednou tam, pak zase tady, prostě ztělesnění chaosu. Tohle se nedá srovnávat.
Ale já jsem obojí, noc a den, světlo a tma.
Kdybych se poddala jedné straně, musela bych si odříct druhou?
Píchne mě u srdce. Mám pocit, že potřebuju obě stejně. (s.308)


Hodnocení: 67% Ohodnotit tuto knížku pro mě nebylo snadné. Vážně dlouho jsem váhala mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Nakonec jsem se ale rozhodla, že tu čtvrtou hvězdičku dám, i když ji Šepotání dosáhlo jen velmi těsně. Nechápejte mě špatně - není to nijak zlá knížka, právě naopak, je moc dobrá a číst ji mě bavilo. Jen prostě není dokonalá, což jsem nejspíš tak trochu očekávala po všech těch nadšených recenzích. Autorka se zhostila svého úkolu skvěle, líbilo se mi, že přehnaně nekopírovala předlohu, naopak přišla s originálními nápady, kvůli kterým se oplatí si knížku přečíst. Příběh pěkně plyne a je v něm plno akce i zajímavých vedlejších postav. Oceňuji také hororový nádech a dokonalé grafické provedení, kvůli kterému prostě potřebujete mít knížku doma. Je ozdobou každé knihovničky.

Mínusem pro mě ale byla hlavní hrdinka, která mi přišla tak trochu plochá a charakterově nevýrazná. Nepomohl tomu ani její střelený styl oblékání. Nelíbila se mi Alyssina nerozhodnost a naivita. (Chápu, že to bylo pro děj vhodné, no i tak se mi to nelíbilo.) Nelíbilo se mi, jak jí pořád někdo musel pomáhat a navádět. Nelíbil se mi ani Zach, který mi přišel jako divný a nepříjemný žárlivec. Kdo mi ale k srdci přirostl okamžitě, to byl Morfeus. Skvěle napsaná postava! Jen kvůli němu si další díl určitě přečtu. :) A doufám, že Alyssa konečně trochu dospěje a získá nějaké charakterové vlastnosti, díky kterým mě její osud začne víc zajímat.

Přesto nechci knížku příliš shazovat, pro určenou věkovou kategorii je skvělá. Je moc pěkně zpracovaná a příběh je originální a čtivý. Dospělejším čtenářům může sice připadat trochu slabší, co se postav týče, přesto je zajímavá a jako návrat do světa pohádek určitě stojí za přečtení.


Další díly série:
(Pozor! Anotace obsahují spoilery!)

2.díl: Divotání (RECENZE)
ANOTACE: Alyssa Gardnerová propadla králičí dírou a postavila se pentlochňapovi. Zachránila život Zachovi, klukovi, kterého miluje, a unikla intrikám zvráceně svůdného Morfea i pomstychtivé Červené královny. Teď musí odmaturovat, přežít maturitní ples a pak může nastoupit na vysněnou prestižní uměleckou školu v Londýně. Záblesky z Říše divů se postupně dostávají do jejích obrazů a vlastního života, Červená není daleko! Pokud Alyssa zůstane ve světě lidí, vystaví nebezpečí Zacha, své rodiče a všechny, které miluje. Ale když znovu projde králičí dírou, bude muset čelit smrtící bitvě, která by ji mohla stát mnohem víc než jen vlastní hlavu

3.díl: Zrcadlení (RECENZE)
ANOTACE: Po zdrcující bitvě na školním plese přijala Alyssa své divé šílenství a rozhodla se bojovat za oba světy, které miluje - za svět lidí i za Říši divů. I když to znamená, že musí vyzvat Červenou na závěrečný souboj plný podvodů a intrik. A protože je králičí díra, jediná cesta do Říše divů, zasypaná, musí Alyssa projít zrcadlovým světem do Kdekolijinde, prostoru obydleného mutanty a podsvětnickými vyvrheli. V třetím díle ságy Šepotání se Alyssa a její otec vydávají do srdce magické země a chaosu, aby našli Alyssinu matku, její rytíře a napravili vše, co se stihlo pokazit. Společně se Zachem a Morfeem musí zachránit Říši divů a odvrátit rozklad i zkázu, jež se zrcadlí v každém zrcadle na světě. Ale pokud uspějí a přežijí, opravdu je všechny čeká šťastný konec?

Povídky: Běsnění (RECENZE)
ANOTACE: Alyssa Gardnerová prošla králičí dírou a rozhodla o svém osudu. Přežila bitvu o Říši Divů i bitvu o své srdce. V tomto povídkovém souboru se můžete společně s ní a její rodinou vrátit do Říše Divů. Zároveň si můžete přečíst i několik vymazaných scén z předešlých knih! Například povídce s názvem Šest nemožných věcí Alyssa vzpomíná na nejvzácnější okamžiky jejího života před tím, než přišlo Zrcadlení a na to, jak velkou roli hrají kouzla ve štěstí těch, které miluje. Alyssina matka pak v povídce Kluk v pavučině nostalgicky vypráví o svém čase, který strávila v Říši Divů, a zachraňovala muže, který se pak stal jejím manželem. A Morfeus se v povídce Můra v zrcadle pátrá v Zachových vzpomínkách na Šepotání.


Moje knihovna 3: Bookshelf Tour 2018 (část 3)

7. února 2019 v 3:11 | Deni |  MOJE KNIHOVNA

Tak a je tu poslední část mé Bookshelf Tour. Už byl čas ji rychle dopsat, protože mám na cestě další knihovničku, takže by brzo nebyla aktuální. :D V první a druhé části jsem vám ukázala knížky, které se se mnou stěhovaly na Slovensko, kde aktuálně bydlím. Jde hlavně o fantasy a sci-fi - mé nejoblíbenější žánry. Pár knížek jsem si ale i tak nechala doma u mamky, ať mám co číst, když za ní jedu na návštěvu. Plus maminčina sbírka knížek se taky od loňské Bookshelf Tour dost rozrostla... Ty volné poličky se přece musely nějak zaplnit, no ne? :D

Knihovnička č.1:

Nejdřív se koukneme na dvě hlavní knihovničky a potom na další místa, kam jsme narvali zbytek knížek. Obě velké knihovny jsou v ložnici. Toho, že jsou zatažené žaluzky, jsem si všimla až když jsem měla všechno nafoceno, proto nebude kvalita fotek úplně špičková. Snad mi to prominete. :D První knihovničku tvoří hlavně moje knížky z dětství a pak taky ty novější, které jsem si (zatím) neodvezla na Slovensko. Ve druhé má teď knížky mamka. Začneme tou první - s mými dětskými poklady...


Hned ve vrchní poličce mám mišmaš starších a novějších kousků. Hned první zleva je má oblíbená Molly Moonová od Georgie Byngové. Jako malá jsem Úžasnou knihu o hypnotismu Molly Moonové zbožňovala a je mi líto, že jsem nevěděla o dalších dvou dílech, které vyšly na Slovensku. Dalšími oblíbenci z dětství je komínek tenkých knížek napravo. Většinu tvoří sbírka roztomilých zvířecích příběhu od Lucy Danielsové. Ze stejné série je i Ztracené koťátko, které mám v Trnave. Podobného stylu je i Shiloh je náš a Tajný pes Bello Bond od další legendy Thomase Breziny (vyšlo jen slovensky). Pak jsou tam ještě Muminci, 13. nástupiště, skvělá Smaragdová královna a Hra na Egypt.


Z novějších knížek tu mám Zárezy smrti (slovenskou verzi Čar života), první + poslední díl série Šepotání (kterou akorát čtu) a všechny tři díly Lodě mezí hvězdami - tu vážně doporučuju, byla skvělá! Proč mám trilogii 50 odstínů vlastně ani nevím... Nejsem zrovna milovnicí romanťáren, asi jsem podlehla všeobecnému šílenství kolem téhle lovestory. Můj názor je nějak mezi - ani z ní nejsem nadšená, ani extra zhnusená. Spíš se nad naivitou hlavní hrdinky (a spisovatelky) bavím.


Zbytek knížek na poličce jsou zatím ještě nepřečtené výhry v soutěžích: lákavě vypadající detektivka Noční lov, erotikuš srandička Roštěnka + Nabíječ, další romanťárna Nádherná svatba a Dědička od slovenské autorky Gabrielle Bernátové. Jediné přečtené mám (spíš průměrné) Touhy od Táni Keleeové-Vasilkové, což byla vlastně má první knižní recenze na blogu. :)


Tuhle poličku jen rychle prolétneme, protože kdybych měla věnovat čas každé jednotlivé knížce, tak tu strávíme i hodinu. Celou spodní řadu totiž tvoří sbírka z Pony clubu, který jsem odebírala fakt dost dlouho. Je to asi i vidět. :D Některé jsem dodnes nepřečetla, ale co si pamatuju, že se mi líbilo, tak série o Anděli koní od Angely Dorsey, lehce hororový Taladin, trojdílné Prázdniny v sedle a prvních pár dílů Diabla, které jsem četla dokonce víckrát. Kromě knížek o koních tu mám ještě dvě Dobrodružství od legendy dětské literatury Enid Blytonové, dva KODy (Černý hřebec, Klub dobrodruhé) a Čendu od Vojtěcha Steklače, tvůrce Boříkových lapálií.


Nahoře je několik mých oblíbených dětských knížek: fantasy trilogie Hvězdná kniha, pubertální romanťárna Klukům vstup zakázán, první díl Laury a naprosto dokonalou knihu vhodnou spíš pro dospělé čtenáře Čas ani myš nezastaví. Ta byla výborná - doporučuju! Kvůli barvě obálky a velikosti jsem do poličky zařadila i Vlka samotáře od slavné Jodi Picoult (koupila jsem ji na dobročinné aukci a nepřečetla), Chyť mě, jestli to dokážeš a nedočtený druhý díl Aley, dívky moře. Stejně tak jsem nedočetla ani Psí poslání (které se mi líbilo jako film) a Stříbrnou židli ze série Letopisů Narnie. Eona jsem číst ani nezačala, i když mě vážně láká. Nakonec ještě dvě tenounké bílé knížečky - jedno je Sám doma a druhé Srna z olšového mlází,což je úžasně dojemný a smutný příběh.

Poličku mi zdobí malá soška Nefertiti a model Duensbergu. Modely autíček sbírám miluju už od puberty a zrovna tento je jeden z mých úplně nejstarších kousků.


Ve třetí poličce je mix středoškolských učebnic, sešitových komixů (většinou o koních) a pár nezařazených knížek. Četla jsem Vzestup raketových dívek, Běh života (zajímavý pohled na soud sportovce O.J. Simpsona), manga Romeo a Julii a dvě ze čtyř Odeonek (Snuff a Vegetariánku - obě mile překvapily). Nečetla jsem Jádro Slunce, Jasno lepo podstín zhyna (ale na to se brzy chystám) a Jak nechutně zbohatnout v rozvojové Asii. Blackout jsem nechala mamce, protože se jí líbil více než mně - úplně se do něho zamilovala. :)


Sisi jsem číst zkoušela, ale nebavila mě (dostala jsem ji jako dárek od třídní učitelky na střední). Volání netvora a Čtyřlístek jsou výhry v soutěžích (Čtyřlístek mám i s malůvkou a autogramem od ilustrátora). Koktejly jsem dostala zdarma k jedné velké objednávce z bazárku.


Koupila jsem si taky pár dílů upířiny Darrena Shana, ale nerada rozečítám sérii, kterou nemám kompletní. Stejný problém mám i s Plamenem. No a Hunger Games... Vlastně ani nevím, proč jsem se k nim pořád ještě nedokopala... Možná i proto, že nemám další díly. Nebo se bojím, že se mi taková dystopická legenda nebude líbit a já budu zklamaná.


Ve čtvrté poličce se od minula téměř nic nezměnilo a pořád ji okupujou dětské knížky. Uprostřed je série Plnokrevník z Pony Clubu, za zmínku stojí i nad ní položené dva díly Českých dějin očima psa (skvělý pokus dokopat děti k zájmu o historii). Budu se také opakovat, co se týče Nekonečného příběhu, Dračího jezdce, trilogie Alenčiných dobrodružství od Kira Bulyčova a Malého Bobše - jsou to moje nejoblíbenější dětské knížky, které mi maminka četla snad milionkrát. Dodnes jsou mojí velkou láskou.


Stejně tak se nezměnil ani obsah poslední poličky, kde jsou hlavně velkoformátové knížky a encyklopedie. Hodně z nich je o dinosaurech, protože mě (stejně jako většinu dětí) fascinovali. Kromě dinosaurů jsem měla ráda taky draky, historii (hlavně Egypt) a přírodu, což je obsahem zbylých knih.


Napravo mám sbírku pohádek, které mě baví číst ještě dnes. Úplně nejoblíbenější jsou Kazašské lidové pohádky (O vlčí nevěstě), Sedmikráska a Sněhová královna Hanse Christiana Andersena.


Nesmím zapomenout ani na moji úplně nejoblíbenější pohádkovou knížku ze všech, a to Huňaté pohádky na dobrou noc. Příběh o smutném medvídkovi s největší mašlí, kterého nikdo nechtěl, bych ještě dnes dokázala odvyprávět celý zpaměti. Tajemná papírová bedýnka nahoře je "truhla" s moc pěkně zpracovanou knížkou o pirátech.

Knihovnička č.2:


Dostáváme se k menší knihovničce, kde má teď většinou knížky mamka, takže vám o jejich obsahu nebudu mít moc co povědět. Levou polovinu vrchní poličky tvoří sbírka knížek Robina Cooka, kterého má mamka hodně ráda. Sousedí s Hlídačema, které jsem jí půjčila já. Následuje pár thrillerů a detektivek, které se líbí nám oběma. Já přečetla Pět (zajímavá detektivka o geocachingu), Se záští (spíše YA psychologické drama a holce s výpadkem paměti) a Neplakej (opravdu povedený psycho thriller).


Ráda bych si přečetla Znesvětitele, Ženu v černém, Gejšu, Causu Mortis a Ztracenou bránu od Arnošta Vašíčka, jehož beseda nás s mamkou nadchla na loňském Knižním veletrhu v Ostravě. Tam jsme si pořídili také jeho knížku, kterou nám sám autor dokonce i podepsal.


Druhou poličku tvoří mamčina sbírka historických románů, hlavně o Egyptě. Já z nich nečetla ani jeden, ale vím, že mamka zbožňuje Wilbura Smitha, Vandenberga a Christiana Jacqa. Já bych si někdy taky ráda některou ze sérií přečetla, ale nevím, kdy... Už tak mám dost co číst. :D


Nicméně, pokud se někdy trocha času najde, zaujala mě série od Paula Dohertyho, ze které má mamka bohužel jen dva díly ze sedmi (Setovi zabijáci a Smrt Horových služebníků).


Chtělo by to sehnat i těch chybějících 5. Jinak je zajímavé, že všechny díly této série se na Databázi knih pohybují v červené škále (dobře hodnocených) knih, takže za pozornost určitě stojí.


Na třetí poličce pokračujou historické romány. Jsou tu dva díly Lorda Johna (první díl mě dost bavil) a Mořeplavec od známé spisovatelky Diany Gabaldon, potom dvě knížky od Barbary Woodové, dva díly skvělého sci-fi Nové Pompeje, třetí díl Tudorovců, Čachtická paní...


Levou polovinu poličky zabírají upířiny od Jenny Nowak a úplně nalevo jsou dvě fantasy knížky ze sérií, které nemám kompletní - Goliáš od Scotta Westerfelda a Dni krvi a trblietavých hviezd od Laini Taylor (chybí mi první díl ve slovenštině a třetí, který nedovydali). Nahoře je položený gamebook Rytíř temného slunce, ke kterému jsem je ještě pořád nedostala a mrzí mě to.


Ve čtvrté poličce je Harry Potter, kterého s mamkou obě zbožňujeme. Máme první vydání, teda až na první díl, který nám jako jediný chybí. Zato mám ještě jeden druhý díl v ilustrovaném vydání, který jsem vyhrála v soutěži na ČBDB. Je úžasný a chtěla bych v této podobě i všechny ostatní díly. V Čechách mám taky první vydání Bajek Barda Beedleyho. (Na Slovensku mám zase nové vydání Fantastických zvířat a první díl Harryho s novou obálkou.)


Ale dost o Harrym. I zbytek poličky tvoří super knížky - většina z nich jsou moje oblíbené. Kameny života, Kočičí holku a nedovydávanou sérii Sedm divů světa, která skončila druhým dílem mám ráda dodnes. (Slovenskou verzi Kočičí holky mám se sebou i v Trnave.) Hodně místa zabírá i série Deltora, podařilo se mi zkompletovat první a druhou sérii, chybí mi jen poslední díl první a celá třetí série. Ty čtyři žluté jsou druhé vydání první série, první vydání jsou zelené paperbacky. Nelíbí se mi, že mi k sobě neladí, ale na druhou stranu jsem ráda i za to, co se mi podařilo sehnat.


Antibohyni, Město z kostí a Zakletou v knize jsem ještě nečetla. Zombie blondýny jsou strašná kravina a když už, doporučuju spíš Noční můry v Elm Street, které mě vážně bavily a Jámu a kyvadlo, což je prostě klasika.


Obsah poslední poličky se od minula nijak nezměnil - stále tu dominuje sbírka tenounkých Barbie knížek a pohádek od Disneye, které jsem jako malá sbírala (moje oblíbené jsou Chladnokrevný tučňák a Lišák a pes). Pak jsou tu i nějaké mamčiny staré knížky, třeba Anna ze Zeleného domu a Veronika prostě Nika. Úplně nalevo je jedna z mých oblíbených pohádkových knížek Krása nevídaná. Na poličce si pak můžete všimnout dvou hromádek turistických známek, které musím sbírat nanovo, protože mi mamka před lety nechtěně moji sbírku vyhodila. Snaží se to odčinit tím, že mi pomáhá se sbíráním, takže mám teď doživotního sponzora na nakupování turistických známek. Díky mami. :D


Málem bych zapomněla na poklady, které mám vyložené nahoře na knihovničce. Jde o tři speciální svazky Velkých dějin koruny české od nakladatelství Paseka a slovenský Snář. Všechny tyto knížky byly docela drahé a normálně bych si je asi nekoupila, naštěstí jsem je dostala jako dárečky. Jsem z nich příšerně nadšená...


Poličku hlídá soška morčete a ručně malovaná sklenička v boxu, kterou jsem si koupila ve Španělsku - ani nevím proč, prostě se mi hrozně líbila. :D

Odkladová polička:


Polička nad počítačem je dost nízká, takže se tam vlezou akorát malinkaté knížky. Většinou tam cpu kabelkové romány, Evitovky, Harlekýnky a podobné. Za zmínku stojí Fakbuk.com, což je zřejmě úplně nejhorši knížka, kterou jsem doteď četla. (A ještě pořád nedočetla.)


Nalevo od nich mám většinou dětské knižní série - Witch, dva díly Fotomodelek, všech pět dílů první série Kroniky rodu Spiderwicků a hromádku od Pony Clubu - většinu zabírá série Srdíčko, která mě docela bavila, hodně dobré byly ale Proměny a Kůň na balkóně.

Další knihovničky:


Jelikož je mamka stejný knihomol jako já, taky má podobné zásoby čtení. Do knihovniček by se všechny nevešly, takže je má i v obýváku. Většinu těchto knížek jsem nečetla, až na ty, které jsem měla v povinné četbě. (Narozdíl od většiny, já si povinnou četbu doslova užívala. Až na Její pastorkyňu, kterou dodnes nesnáším.)


Vlevo je mamčina milovaná Angelika, na kterou nedá dopustit. Já ji nečetla, takže nemůžu hodnotit. Někdy bych se k ní ale dostat chtěla. Co se mamce pro změnu nelíbilo vůbec, tak to Kasandra. Já četla zase Případ nevěrné Kláry od Viewegha. Vůbec nic si z té knížky nepamatuju, ale vím, že se mi líbila. Narozdíl od Povídek Malostranských, kterých jsem četla jen pár a nudily mě.


Co se týče povinné četby, tak můžu doporučit Fialového poustevníka od Oty Pavla, Červeného a černého, Jeden den Ivana Denisoviče a zvláštním způsobem mě zaujala i Katyně. Ráda bych si někdy přečetla i Alighieriho Peklo, jen si nejsem jistá, jestli na to mám. Připadá mi to jako fascinující, ale dost složité dílo.


Nahoře má mamka Občanský průkaz a dvě cizojazyčné knížky od Chrise Riddla - Adu Goth v katalánštině a moji Otolínu ve španělštině. Na Slovensku mám ještě českou a anglickou verzi těchto knížek. Podle mě jsou jako stvořené k procvičování jazyka.


Dalším místem, kde se nachází knížky, je stolek pod televizí a DVDčkem. Tady je opět spousta povinné četby a několik velkoformátových encyklopedií. Tady je taky většina knížek, které jsem si vybrala k maturitě z češtiny: Ivanhoe od Waltera Scotta, V zámku a podzámčí od Boženy Němcové, Horalka od Alberta Moravii, Quo Vadis od Sienkiewicze, samozřejmě Máj s Kyticí a Tři mušketýři od Dumase. Všechny tyto knížky mě bavily. Nesmím zapomenout ani na Staré řecké báje a pověsti, které mám moc ráda. Tohle je staré české vydání, na Slovensku mám slovenský překlad.


A úplně posledním místem, kde máme knížky je tenhle stolek. Většinou jde o knížky, které moc často nevytahujeme, jako slovníky, encyklopedie do kapsy, naučné knížky o přírodě a dole komínek právnických knížek nebo zákonů. Je tu taky pár knížek, které je nám blbé vyhodit, jako například Pryč s tuky a podobné blbosti. Z těch lepších bych vypíchla Lesní noviny, Naše příroda a Přežijí rok 2000 - to jsou úzasné knihy se spousto zajímavých informací. Hlavně ta poslední zmíněná, Přežijí rok 2000, je opravdu výborná a přestože její název není aktuální, tak obsah stojí za přečtení i dnes. Uvádí hned několik smutných případô, kdy člověk, jakožto pán tvorstva, vyvraždil bez kapky lítosti celý zvířecí druh...


Jednou bych si taky ráda našla čas na Která je to hvězda a naučila se poznávat na nebi souhvězdí. (Momentálně mé znalosti končí na Velkém voze a Orionu.) Akorát s tím časem mi to moc nevychází. A čím jsem starší, tím míň mám volného času - alespoň mi to tak připadá... Doufám, že se někdy ke všem knížkám, které máme doma, dostanu. Snad. :D

Tím jsme se dostali na úplný konec Bookshelf Tour 2018. Doufám, že jsem vás mým vyčerpávajícím výčtem knížek neunudila. Brzy mi dorazí nová knihovnička a balíčky s 30 novými knížkami, takže se moje a mamčina sbírka opět o něco málo rozšíří. Jak to tak vidím, tak Bookshelf Tour 2019 bude mít nejspíš hned 4 části... :D Uvidíme se u ní opět zase za rok. (Jestli nebudu moc lenivá a dokopu se k tomu...) :D

PRVNÍ ČÁST Bookshelf Tour 2018
DRUHÁ ČÁST Bookshelf Tour 2018

S: King (T.M. Frazier)

2. února 2019 v 3:38 | Deni |  Recenze (rozcestník)

SÉRIE: KING (T.M. Frazier)

Pokud nemáte rádi vulgarismy, tahle knížka rozhodně není nic pro vás. Hlavní hrdina je totiž pořádně tvrďácký týpek, který nešetří ostrými slovy. Přesně jak tvrdí anotace - King je zuřivý, vášnivý a odhodlaný. Jen u popisu ženské polovičky našeho dua se podle mě anotace trochu plete. Úplný protiklad? Nene... Doe je stejně tvrdohlavý vztekloun jako King. Přesně proto se ti dva k sobě tolik hodí. Dva lidi s podivnou minulostí a nejasnou budoucností. Může vzájemná nenávist přerůst ve vážný vztah?

Nakladatelství: Ocelot (ČR)

1.DÍL: KING

ANOTACE: Brantley King. Zuřivý, vášnivý a odhodlaný. Vyrůstal v nelítostném světě a vždy žil na hraně zákona. Dnes je umělecký tatér, ale také kariérní kriminálník a drsný alfa samec, který byl právě propuštěn z vězení.
Doe. Naprostý protiklad. Její vlastní minulost je jí záhadou. Poté, co se probudí v popelnici celá potřísněná krví, není schopná vybavit si jedinou vzpomínku na to, kým je a odkud pochází. Náhodou se potkají na párty, kterou pro Kinga uspořádá jeho kamarád Preppy jako oslavu Kingova propuštění z vězení. A oběma toto setkání změní život.

Říkali mi Doe.
Jo, jako Jane Doe, neznámá mrtvola ženského pohlaví.
Jediný rozdíl mezi mnou a skutečnou Jane Doe byla absence visačky na palci u nohy, protože zcela určitě vím, že moc živá jsem nebyla... (s.21)

Doe si vůbec nic nepamatuje. Neví, kdo byla její rodina, policie se s pátráním příliš nenamáhá a navíc to vypadá, že Doe ani nikomu nechybí. Proč ji nikdo nenahlásil jako pohřešovanou? Protože nikdo nevěděl, co je zač a kolik jí je let, strčili ji do dětského domova, odkud ale brzy utekla. Ani na ulici se jí nedařilo bůhvíjak dobře. Od hladu ji zachránila až feťácká prostitutka Nikki, se kterou se skamarádila a která Doe nabídla řešení - půjdou spolu na párty motorkářů. Stačí, když se některému zalíbí a ten si ji vezme domů. Výměnou za postel a jídlo stačí nabídnout své tělo. Doe nemá co ztratit...

Žádné články v novinách. Žádné zprávy v televizi. Žádná úpěnlivá přání členů rodiny, abych se v pořádku vrátila domů.
Možná to byla moje vina, že se nikdo neobtěžoval mě hledat. Možná jsem byla totální debil a rodinní příslušníci oslavovali den, kdy jsem odešla.
Nebo jsem utekla.
Nebo mě poslali po řece v košíku jako Mojžíše. (s.23)

Co ale hlavní hrdinka netuší je to, že oslava se pořádá na počest Brantleyho Kinga, kterého po třech letech pustili z věznice. Shodou okolností se jejich osudy propletou, když se Nikky pokusí pána domu okrást a nechtěně při tom svoji kamarádku postřelí. Nikki se podaří utéct oknem, zatímco Doe zůstane uvězněná v domě s nebezpečnými zločinci, kteří mají milion důvodů k tomu, aby si na ní vylili zlost. Nejděsivější ze všech je King. A taky nejpřitažlivější. Může vzniknout vztah mezi dívkou, která si nic nepamatuje a mužem, který by rád zapomenul? Navíc když jsou oba stejně uhádaní a tvrdohlaví?

"Co se teda stane, pokud se nám někdo postaví do cesty?
Do cesty našemu podnikání? Do cesty našemu plánu?"
Preppy si strčil konec fixy do koutku úst, kde se mu krev začala srážet a vytvářet škraloup. Chvilku se mi zamyšleně díval přes hlavu. Pak pokrčil rameny a pohlédl mi zpříma do očí.
"Zabijem ho." (s.12)

První pár slov k postavám, protože základem dobrého příběhu jsou právě charaktery. Třetina knížky byla fajn - autorka přišla se dvěma silnými osobnostmi, kteří vyčnívají z davu. King je opravdový tvrďák, pod chladnou slupkou však skrývá jizvy z minulosti. Doe je na první pohled nenápadná dívka, která všechny překvapí svou vzpurnou povahou a odvahou. On je ultra sexy a ona má zvláštní nenápadné kouzlo, kterým očaruje každého chlapa v okolí. Taky vám to něco připomíná? Možná je to tím, že v oblasti erotické beletrie existuje několik stereotypů, které jsou čtenářkami oblíbené a proto často využívané. Každopádně jsem se nemohla zbavit pocitu, že čtu fanfikci k 50 odstínům nebo rovnou ke Stmívání. Podobnost vidím nejen v charakterech, ale také v drobných detailech, jako je parádní dům hlavního hrdiny nebo psychotické sklony hrdinky. (Bella má v druhém díle halucinace, při kterých vidí Edwarda, jak jí dává rady do života. Ana celé tři díly komunikuje se svojí vnitřní bohyní. Doe mluví ve třetí osobě o svém "já" před ztrátou paměti.)


Existuje ale i pár rozdílů. Doe je ze všech tří zmíněných hrdinek nejrozumnější a většinou jsem její jednání dokázala pochopit. Narozdíl od Any navíc nemá problém s jídlem, spíš naopak - narve do sebe všechno, co dostane na talíři, což je mnohem sympatičtější, než Anino věčné nechutenství a odmlouvání.

T.M. Frazier má obecně mnohem lepší styl psaní, než autorka 50 odstínů. Příběh nestagnuje, naopak pěkně plyne a obsahuje množství akce. Příjemné je také to, že jsou "postelové scény" originální, neopakujou se a tím pádem čtenáře nezačnou nudit. Sem tam se objeví i nějaká vtipná replika, což je dalším plusem. Mám ráda hlavní hrdiny, kteří se nebojí kapky sarkazmu.

Co se mi ale nelíbí, je přerod hlavního hrdiny z drsňáka v citlivku. Vím, že se to v tomto typu literatury dá očekávat, no i tak nevěřím, že se z vraha (který vraždí jen zlé lidi, takže je to vlastně v pořádku), dealera a zločince může stát mávnutím čarovného proutku muž s dobrým srdíčkem, co v lunaparku rozdává plyšáky dětem (nedělám si prdel, ono to v knížce vážně je). Navíc se ukáže, že jde o inteligentního vzdělaného muže s velkým uměleckým nadáním a touhou po rodině. Nechápejte to zle, moc se mi líbilo, že je hlavní hrdina drsný tatér, jen neschvaluju, že většina romanťáren sklouzne do tradičního kliše typu "Kráska a Zvíře", kde se nakonec ze Zvířete vyklube princ Citlivka. A hlavně nesnáším, když chlapi brečí. Vážně! Ráda bych, aby tvrďák zůstal tvrďákem. Nestačí jen mluvit sprostě jako dlaždič. Když už máme postavu kriminálníka, tak ať klidně vyvraždí půl vesnice, ale ať nebulí kvůli ženské. :D Asi jsem trochu divná, no. Navíc ty vulgarismy... Místy jich bylo až příliš.


Vizuální stránka zaslouží pochvalu. Obálka se nakladatelství opravdu vydařila, a to jak přední, tak i zadní strana. Pod přebalem se skrývá jednoduchá bílá knížka s kvalitními deskami, které se naštěstí jen tak lehce neuťaplají (s čímž mívám u bílých obálek často problém).

O dost hůř je na tom korektura. Většinou se k tomuto tématu nerada vyjadřuju, nejsem žádný honič chybiček, bohužel tady jich bylo tolik, že bych si jich všimla, i kdybych byla slepá. Nejde ani tak o překlepy (i když i těch se tam pár našlo), spíš o zlé formátování. Neexistující okraje, pokaždé jiné řádkování a chybějící pomlčky při dělení slov na konci řádků... Osobně to dokážu překousnout, když za to knížka obsahově stojí, ale taky vím, že některým lidem tyto "vady na kráse" vadí. Těm bych potom Kinga spíš nedoporučovala.


Hodnocení: 57% Nejsem žádná romantická dušička a erotické romány rozhodně nejsou mým nejmilejším žánrem, proto nejspíš nejsem tou správnou osobou pro hodnocení této knížky. Romanťárny většinou realističností zrovna neoplývají, takže vytýkat její nedostatek není fér. Oba hlavní hrdinové mají své kouzlo, jsou odvážní, vtipní a správně tvrdohlaví. Mnohokrát jsem se nad jejich rozhovory zasmála a jejich osudy mě zaujaly od první stránky. Škoda jen, že se u Kinga objeví citlivé srdíčko. Spousta ženských čtenářek ho za to bude milovat, bohužel, já jsem ta jedna z mála, která citlivé muže nemusí. Asi proto radši upřednostňuju thrillery. :D

Děj sklouzává k tradičnímu klišé "Kráska a Zvíře" a objevuje se viditelná podoba s jinými dílky tohoto žánru (50 odstínů). Oproti nim však má autorka mnohem lépe zvládnuté charaktery a příběh nepostrádá potřebnou dynamiku. Nejde o žádné monumentální literární dílo, spíš bych Kinga označila za "guilty pleasure" - přestože existuje kvalitnější literatura, která čtenáři rozšíří obzory, občas je fajn vypnout s jednodušší knížkou, kterou je zábava číst. A mě čtení Kinga bavilo. Rozhodně si přečtu i druhý díl. Pokud jste fanouškem lovestorek, tak tuto knížku budete zbožňovat. A jestli se vám líbilo 50 odstínů, tak Kinga musíte mít - je stokrát lepší. ;)


Knížku si můžete koupit na internetových stránkách

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Megaknihám.

Další díly série:

2.díl: Tyran
ANOTACE: zatím nezveřejněna